Heslo:

Svět zvířat

Souřadnice:

50°04'25.6"N 14°22'53.5"E

Výklad:

Svět zvířat byl časopis, která založil v Jičíně roku 1897 Václav Fuchs. To zde působil jako obchodník s drobným domácím zvířectvem a tomu odpovídal i obsah časopisu. Vycházel jako měsíčník s podtitulem "illustrovaný měsíčník pro zvelebení chovu a trhu užitkového zvířectva : ústřední list českoslovanských majitelů a milovníků zvířat, přátel honitby, rybolovu a včelaření". Již v roce 1898 se Fuchsovi přestěhovali do Prahy, na Smíchov nedaleko od Klamovky, dnes mezi ulicemi "Na Hřebenkách" a "U Okrouhlíku", do domu s č.p. 908. V roce 1902 tento dům zakoupila Marie Fuchsová, manželka Václava Fuchse, za 22 400 Korun [a]. V tomto domě byla zřízena nová redakce a později i psinec nazvaný "Canisport", kde byli chováni i policejní psi. Je citován v Národních listech z 8.8.1912 v článku o zkoušce policejních psů [1]. Tady se dozvíme, že I. cenu obdržela fena "Vlčka" z Klamovky [2]. Tu odkoupil od "Canisportu", spolu s dalším německým ovčákem Vlkem policejní rytmistr Rotter a s nimi na Kladensku prováděl první pokusy ve výcviku. Kdybyste vilu světa zvířat hledali, tak už ji na uvedené adrese nenajdete. Původní podobu vily kolem roku 1900 známe jen z jediného obrázku [3]. Někdy před druhou světovou válkou prošla vila zásadní rekonstrukcí a v této podobě se dochovala, i když již značně zchátralá až do roku 2014 [4]. Potom byla stržena a dnes jsou zde jen jakési anonymní domy [5]. Kamsi se "zatoulala" z vily i pamětní deska [6], která připomínala, že  "Zde stál dům, ve kterém působil v letech 1909-1910 jako redaktor časopisu Svět zvířat humorista a satirik Jaroslav Hašek".

Pan Tomáš Vaněček, který kdysi bydlel naproti vile mi poslal ještě dvě fotografie, které dokreslují okolí vily. První je z roku 1904 [7] s velmi zajímavým popisem. "Svět zvířat" je u obličeje zalévajíciho muže vpravo, viz detail [8]. Další fotografie je někdy kolem roku 1930 [9] . Vilka je na ní zcela vpravo, respektive "vykukuje" jen štít. Fotografováno z ulice Podbělohorské. K fotografiím přidal pan Vaněček ještě malou zajímavost: K té vile - bydlel v ní režisér Vojtěch Jasný, v roce 1971 z ní narychlo emigroval (v nějakém rozhovoru litoval, že si aspoň nenafotil vybavení bytu krásným starožitným nábytkem, který opatřila jeho paní).....Dále tam bydlela (v přízemí) rodina výtvarníka (uměl. sklo) pana Vladimíra Jelínka, myslím že až donedávna.....

Vraťme se opět k časopisu. Od roku 1901 vycházel "Svět zvířat" již dvakrát měsíčně až do roku 1918, poté, až do roku 1920 dokonce třikrát měsíčně a od 1920 do 1922 opět dvakrát měsíčně.Tím končí časopis s názvem "Svět zvířat". Podtitul se změnil v roce 1899 na Illustrovaný časopis odborný, od roku 1904 Illustrovaný časopis všech přátel zvířat pro zábavu a poučení, od roku 1907 vycházel bez podtitulu. To už vyžadovalo určité nároky na kolektiv, který zabezpečoval redakční a vydavatelskou práci, ale také péči a obchod se zvířaty.

Kdo v tomto kolektivu pracoval se dozvídáme z policejních přihlášek.

Zaprvé to byl pan šéf, Václav Fuchs a jeho rodina [10]. Datum ohlášení pobytu na Smíchově č. p. 908 je 26. 12. 1898. Spolu s Fuchsovými pracoval v samém počátku v letech 1898 -1900 spisovatel Karel Ladislav Kukla [11]. V roce 1899 nahlásila svůj pobyt ve vile Drahocká Františka, podle Haškova vyprávění, hospodyně a kuchařka [12]. Na stejné přihlášce je hlášen pan Drahocký jako "Pokladní ve Světě zvířat". V roce 1905 se objevuje ve vedení František Pober, manžel dcery Václava Fuchse Marie[13]; [14] . František Pober šéfoval časopisu v letech 1916 - 1918; 1920-1922. Od roku 1922 vydával časopis pod názvem "Život v přírodě" až do roku 1930. Další důležitou osobností v redakci "Světa zvířat" byl Ladislav Hájek. Ten byl redaktorem po smrti Václava Fuchse v letech 1911 -1915 a 1919. V letech 1909 -1910 pilně psal pro pana Fuchse a ve vile "Světa zvířat" byl i policejně hlášen Jaroslav Hašek [15]. Hašek byl však panem Fuchsem vyhozen. Důvod vyhazovu popisuje Franta Sauer ve své knize "Franta Habán ze Žižkova" takto: Jednou však zašel Jarda příliš daleko. Mezi drůbeží byl tehdy mor, Jarda proto sedlákům v listě poradil jakýsi prostředek od drogisty. Mnoho sedláků poslechlo jeho rady, ale ztratilo svou drůbež nikoli morem, nýbrž Haškovým zázračným prostředkem. Počali tudíž bombardovati »Svět zvířat« stížnostmi, a někteří žádali dokonce náhradu za utrpěnou škodu. Jarda z redakce po tomto kousku vypadl.... Po smrti pana Fuchse vzal Hájek Haška na milost, opět pracoval v redakci a znovu vycházely Haškovy články. Až do doby, kdy kvůli opětné mystifikaci čtenářstva, byl definitivně vyhozen. 

Nesmíme zapomenout na básníka Křikavu, který byl zde zaměstnán celé tři hodiny. Poslední člověk, o kterém víme, že patřil k personálu ve vile byl sluha Čížek.

 

Haškovy práce vydané ve "Světě zvířat" v letech 1909 - 1913
O jednom hrozném psu ☻ Milostný román lidoopa konsula Petra ☻ Účinek hudby na zvířata ☻ Oslík Guat ☻ Objevení severní točny ☻ Štědrý večer Jana Gočvary a Michala Beckovjana ☻ Moderní lov velryb ☻ Opilství mezi zvířaty ☻ Vítězný boj o severní točnu ☻ Karikatury v říši zvířat ☻ Akciová továrna na výrobu vajec ☻ Sedm mudrců od východu uvažuje o škodlivosti alkoholu. Silvestrovská úvaha ☻ Největší dravec světa ☻ O domýšlivém kocouru Bobešovi ☻ První apríl pana Fabiánka ☻ O dvou lidech, kteří cítili potřebu milovat ☻ Utrpení zvířat ☻ Před ukončením školního roku. (Včasný pokyn rodičům a učitelům) ☻ Některé záhady pravěku ☻ Chirurgie a celní sazba. Historka o lidském neštěstí ☻ Sdružování mezi zvířaty ☻ Odstraňte bolest! ☻ Manželská věrnost v říši zvířat ☻ Jak pan Rosol fotografoval pytláka ☻ Na výstavě psů ☻ Vánoční noc v lese ☻ Z přírodopisu mrzutého profesora: Kanár obecný ☻ Silvestr zajíce s černou skvrnou na břiše ☻ Ohař pana barona ☻  Nač vše se děti ptají ☻ O spletené rosničce ☻ O slepičce idealistce ☻ O nejošklivějším psu Balabánovi ☻ Kobyla Džáma ☻
 

II-03
Jak jsem se vlastně stal kdysi redaktorem ,Světa zvířat’, onoho velice zajímavého časopisu, bylo pro mne nějaký čas hádankou dosti složitou do té doby, kdy jsem sám přišel k tomu názoru, že jsem to mohl provést jen ve stavu naprosto nepříčetném, ve kterém jsem byl sveden přátelskou láskou ku starému kamarádovi Hájkovi, který redigoval do té doby poctivě časopis, ale zamiloval se přitom do dcerušky majitele časopisu pana Fuchse, který ho vyhnal na hodinu pod tou podmínkou, že mu zaopatří redaktora pořádného.
III-01
„Namouduši, pane obrlajtnant,“ řekl Švejk s výrazem mučedníka, „já žádnýho německýho spisovatele osobně neznám. Já jsem znal jenom jednoho českýho spisovatele osobně, nějakýho Hájka Ladislava z Domažlic. Von byl redaktorem ,Světa zvířat’ a já mu jednou prodal takovýho voříška za čistokrevnýho špice.  
Svět zvířat
Jedině klamáním celé společnosti mohou jednotlivci pohodlně žít. Psali jsme o ubohých psech proletářích, kteří o hladu, v dešti ran choulí se skrčeni do koutka, a když pozvednou svůj hlas, jsou biti nanovo; a sluha Čížek bil ty psy, kteří byli ve psinci Světa zvířat, až jedna radost. A když v noci štěkot psí probudil přítele zvířat Václava Fuchse ze spánku, tu vycházel Čížek ze svého pelechu s býkovcem v ruce a ztloukl ony psy revolucionáře. Tak se dělá i politika. - Ta stará slečna Drahocká koupila mi jednou tři košile na vyrovnání účtu nedobytného inzerátu té firmy v našem časopise, strhla mi za ně plnou cenu z mé gáže a rozhlašovala všude, jaké dobrodiní mi prokázala, ačkoliv jsem ty tři košile nepotřeboval, a tvrdila, že ví, že se jí jednou za to ukáži nevděčným. Ale já děkuji jí tímto, jako děkuji celému Světu zvířat za tu zkušenost, již jsme převzali do programu strany mírného pokroku v mezích zákona, a to onu krásnou větu: „Dělej, co chceš, ale mluv o sobě vždy jen to nejlepší!“
Básník Louis Křikava, jinak Blažej Jordán zvaný
Ku cti jeho budiž řečeno, že byl kdysi také zaměstnán v redakci Světa zvířat. Toto stálé místo přijal právě na tři a půl hodiny. A to ještě tam vydržel poměrně dost dlouho. Jinde ani tak: dlouho nevydržel. Ale byl to také skutečně první a poslední případ, kdy v redakci Světa zvířat seděl opravdický básník. Nynější redaktor tohoto časopisu Hájek píše sice také básničky, ale básníkem přece jen není. Teď píše veršíky o srnkách, o holubech, o smutných loveckých psech a píše je se stejnou živostí, jako když kdysi psal báseň „Můj tatík lámal kamení a lámal až do umdlení“ - ačkoliv jeho tatík byl ředitelem spořitelny v Domažlicích.
Hrst nezabudek, sázených na hrob strany národně sociální
Dnes tedy mám jen jednu radost, že nejsem už redaktorem Českého slova. Míval jsem často smůlu, ale konečně se nebe na mne usmálo a před půltřetím rokem mne z redakce vyhodili, když jsem tenkrát bratru Vojnovi vynadal za noční schůzi zřízenců elektrických podniků pitomců, poněvadž tahal za nos zřízence tramvaje i s celou důstojnou a krásnou „sešlostí“ - Stříbrným a Freslem.
Bratří od té doby mají zlost, že v různých článcích, případně i na plakátech podotýkám, že jsem bývalý redaktor Českého slova a jak připojuji zcela nevinně: také bývalý redaktor
Světa zvířat.
Tato kombinace, jistě velmi správná a výstižná, působí mezi bratry jisté roztrpčení, ačkoliv nechápu, proč vlastně. V redakci
Světa zvířat jsme pěstovali také psy pro policejní službu. A měli jsme na skladě v psinci špiclíky, kdežto ve straně národně sociální mají dokonce i zásobu špiclů větší rasy. Rozhodně by si měli zařídit při sekretariátu kynologický ústav, jak již jednou o tom uvažovali.
Přítel Jiří Mahen a Josaef Mach
Tak jsem tedy vystoupil z Komuny, založil jsem stranu mírného pokroku v mezích zákona a stal se redaktorem časopisu Svět zvířat.
Sedm mudrců od východu uvažuje o škodlivosti alkoholu
Třetí mudrc: Dovolím si pana předřečníka trochu poopravit v tom smyslu, že i zvířata se také ráda opíjejí, jako jsme již několikráte četli v časopise Svět zvířat. Co jest to však za zvířata, která se opíjejí a proč se opíjejí? Jediné proto holdují, že jsou ve společnosti člověka kleslého, od něhož přijala ty hrozné zvyky.
Tři muži se žralokem
Strávili jsme bouřlivě celou noc, o čemž nemůže být pochybnosti, když celá společnost sestávala z redaktora časopisu Svět zvířat, krotitele hadů a majitele blešího cirkusu Mesteka a majitele kolotoče, amerikánské houpačky a střelnice Švestky. Všichni jsme byli lidé dosti pochybné existence, a kdybychom byli měli navštívenky, každý z nás byl by si musil dáti natisknout, neměl-li být považován za podvodníka, ku svému titulu slůvko "bývalý".
V přírodovědeckém časopise
Sezóna mořských hadů trvá v denních listech jen několik neděl, já však jako redaktor časopisu Svět zvířat měl jsem tu sezónu pořád. Během let vytloukli redaktoři Světa zvířat kdejaký materiál o zvířatech a když jsem po nich převzal redakci, seznal jsem, že není zvířete, o kterém by se již v časopise nebylo psalo.
Jak jsem vystoupil ze strany nár. sociální
Předně jest otázkou, jak jsem do strany vstoupil! Velmi lehce. Byl jsem původně redaktorem časopisu Svět zvířat. Když se o tom národní sociálové dověděli, žádali mne, abych změnil své politické přesvědčení. Kdybych byl konzervativcem a měl se stát anarchistou, byl by boj duševní těžší. Takto však se nejednalo o žádnou propast. Ze Světa zvířat sklouzl jsem klidně do Českého slova. Známí tvrdili, že jsem své politické smýšlení vůbec nezměnil. Buldoky zaměnil jsem prostě za novou stranu s tím rozdílem, že buldoky a dogy jsem krmil já a nyní mne krmila nová strana.
Milostný román lidoopa konsula Petra
Poradiv se s výtečným sekretářem podniku Varieté panem Steinem, učinil profesor Ardle telefonickou nabídku redakci časopisu Světa zvířat, aby zakoupila opici Julii. Redakce radostně na návrh ten přistoupila a zakrátko byla naším redakčním automobilem Julie převezena z karlínského Varieté do vily Svět zvířat v Košířích.
O jednom hrozném psu
Byl jsem přijat jako nový člen redakce časopisu Svět zvířat, jehož majitel udržuje rozsáhlý, velký psinec. Ačkoliv máme pokud se týče psů odborného redaktora a majitel listu je sám na slovo vzatý znalec psů a známý kynolog, je přirozeno, že jsem chtěl i já osvojit si co nejdůkladněji znalost těchto ušlechtilých přátel člověka.
Objevení severní točny
Bylo mu ovšem velmi těžko vysvětlit, že rozkopávání ulic v Praze je něco obyčejného, že pravý Pražan nemůže žít bez rozvrtané dlažby, stejné jako lovci v Grónsku bez jam s uschovanými potravinami a tak jsme jeli dál, ke konečnému cíli naší cesty, do vily „Svět zvířat“.
Oprava podle paragr. 19. tisk. zák.
Kniha ta bude skvělým obhájením programu strany mírného pokroku v mezích zákona a všichni vynikající mužové v Čechách budou v této knize napadeni neobyčejně neurvalým způsobem, který se mně podařilo vymyslit a konečně uplatnit na základě svých zkušenosti jako bývalého redaktora Světa zvířat a Českého slova. Ve Světě zvířat kazil jsem dobrou pověst zvířat tím, že jsem si zvířata a jejich vlastnosti vymýšlel a když jsem přišel do Českého slova, nemohl jsem si bohužel při nejlepší vůli na politické protivníky vymyslit nic dobrého. Ale získal jsem tam bohaté zkušenosti, jak lze s úspěchem napadati zasloužilé lidi.
Má drahá přítelkyně Julča

V této povídce se sice Hašek o "Světě zvířat" nezmiňuje, ale celá povídka se v Fuchsově vile odehráva.

Julča klidně se zástěrou a sukní přeskočila plot a šla se podívat přes ulici do Klamovky. Vrátila se zas pozdě v noci domů, neměla však na sobě nic.
Jen na Bělohorské silnici nahoře směrem k Vypichu na telegrafních drátech dlouho visela černá sukně slečny Fany jako rozbitý prapor. Slečna Fany ještě téhož dne odešla od nás. Zanechala stručný dopis, ve kterém, neumějíc se vyjádřit, napsala, že její počestnost je veřejně zviklána.