Domů

Román

Povídky a humoresky

По pусски

Jaroslav Hašek

Genealogie J. Haška

Napsali o Haškovi

Menger o Haškovi

Cesta Josefa Švejka

Co se nikam nevešlo

Hospody

Švejkův zpěvníček

Fotogalerie 1. část

Fotogalerie 2. část

Dokumenty

C. a k. armáda

Kde jsem hledal

 

MAPY

Švejkova cesta 1.část

Švejkova cesta 2.část

Hašek v Praze

Haškovy toulky

Hašek ve válce

Historická mapa Haliče

IR91 v Haliči část 1.

IR91 v Haliči část 2.

 

 

 

Nápověda a vysvětlivky

aneb

slovníček Josefa Švejka

 

 

Krátce k  mapám cesty Josefa Švejka , které zobrazují pouť našeho dobrého vojáka:

Mapy jsem rozdělil do dvou částí. První sleduje Švejka jak se pohyboval v prvním a druhém díle románu z Prahy do Brucku nad Litavou. Druhá mapa sleduje Švejkovu cestu na frontu z Brucku nad Litavou do Klimontówa.  Vlevo, vedle mapy, jsou jednotlivé symboly míst a cesty uvedené chronologicky dle románu, kliknutím na ně  objeví se na mapě popisek a několikajazyčné hypertextové odkazy na stránku s příslušnou tématikou. Popisek můžete vyvolat kliknutím na značku daného místa nebo na čáru cesty. Kdo se nechce pohybovat pomocí mapy, může využít stránku Seznam, nebo navigační tlačítka na každé stránce.

Symbolika na mapě

Symbol místa značící začátek románu, či knihy

Symbol místa, kde si nejsem jist a kde je tedy prostor i pro Vaše bádání a poznámky

Symbol značící, že toto je to správné místo události.

Symbol označující nějaké zajímavé místo z románu, ale nedotýká se přímo cesty Švejkovy světovou válkou
  Barvy grafického znázornění cest slouží pouze k lepší orientaci a nemají hlubšího významu. Pouze cesty barvy šedé jsou cesty navazující. Cesty jsou na dvou mapách. A to mapa s názvem Svejk obsahuje cesty popsané v první a druhé knize ( šedá cesta naznačuje pouti v následující mapě Svejk2). A mapa nazvaná Svejk2, kde jsou cesty třetí a čtvrté knihy ( zde šedá cesta naznačuje Švejkovu pouť na předchozí mapěŠvejk). 

Symbolika v textu:

  • Takto je psaný běžný text poznámek

  • Takto jsou psané citace

  • [ ], [ ] hranaté závorky - v nich jsou psané poznámky a moje komentáře

 

Vysvětlivky - hlavně pomoc pro překladatelé,

aneb Haškův a Švejkův slovník naučný

Nechci, aby tato část vyzněla tak, že trpím vysvětlovací mánií jako jí trpěl Bedřich Kraus von Zillergut. Neboť to, co je českému čtenáři nad slunce jasné, s tím mohou mít problémy  laskaví čtenáři a překladatelé zahraniční. Nehledě na to, že řada výrazů nemá ve slovnících ekvivalent, jsou jen obtížně přeložitelné, proto vyžadují bližšího vysvětlení. Časem se též určitě stane, že některé výrazy, dnes již nepoužívané, upadnou v zapomnění a to by, myslím, byla nesmírná škoda. Řada výrazu je podrobně zpracována v Hodíkově a Landově Encyklopedii Švejka. Proto zde uvádím jen základní údaje s odkazem na tuto encyklopedii, případně na Wikipedii W nebo na stránky norského badatele Jomara Hønsi , či jiné zdroje .

Nejjednodušší způsob vyhledávání je pomocí současného stisku kláves Ctrl a(Find). Do dialogového okna napište hledaný výraz. Bohužel je nutné psát i diakritická znaménka. Vyhledávání je obdobné ve všech prohlížečích internetu . Můžete též použít vyhledávač Google na titulní stránce Domů, který prohledává pouze tento web.

A B C Č D E F G H CH  I   J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W X Y Z Ž
Text Vysvětlivka Obrázek Odkazy

A

 

á propos z francouzského à propos = mimochodem, abych nezapoměl, při té příležitosti.      
Á propos, dá tě pozdravovat Zykán, je velitelem nádraží v Rábu.“ Kadet Biegler viděl, že je rozmluva s ním skončena, zasalutoval a celý červený v obličeji ...
A propos,“ řekl jednoroční dobrovolník, uhodiv se do hlavy, „málem bych zapomněl, pane rechnungsfeldvébl, čili po občansku řečeno, pane Vaněk, musíte mně ...
Á propos! Víte, v které stanici bude se rozdávat menáž? Nevíte? To jsem věděl, že jste se neinformoval...“ „Tak vidíte, pane kaprál,“ poznamenal Švejk, „že to ...
... Baloun, vám žere oběd. Dívám se z okna a on se cpe, jako by nejedl celý týden . ...... Á propos, víte o tom, že jste dienstführender? Já jen tak. Zjistěte mně. ...
abgébovat slangově - zabývat se někým, něčím [z něm. abgeben].      
A zároveň vás musíme voba mockrát prosit za vodpuštění, že jste se s námi tolik musel abgébovat. My si toho vopravdu nezasloužíme.“ „Tak už táhněte ke všem ...
Frajtr zahalil se v naprosté mlčení, když byl promluvil své poslední slovo: „Voni ti to u brigády vytmavějí, ale já se s tebou abgébovat nebudu.“
ablezovat slangově - vystřídat [z něm. ablösen].      
Já se nemůžu dovolat centrály. Mě nejdou nějak dlouho ablesovat“. „Nám to stojí. “ ... Žes k tomu přišel jako slepej k houslím? Nu, konečně mě přišli ablesovat. ...
abštajgl slangově - hodinový hotel [z něm. das Absteigequartier]      

V takovejch abštajglách vždycky se najde za pětku ňákej svědek,jako podomek nebo pokojská, který to vodpřísáhnou, že tam skutečně tu noc s ní byl a vona že mu řekla, ještě když šli dolů po schodech: ,A co když něco z toho bude?’ a von že jí na to vodpověděl: ,Neboj se, kanimůro, vo dítě se postarám.’“

Adamička Josef byl skutečně hejtmanem u 91. pěšího pluku, jak je vidět ze schematizmu z roku 1915. Jeho bratr Ladislav byl inspektorem pražské policie viz čtyrka. Více o Adamičkových naleznete zde. .

   
„To bylo za hejtmana Adamičky, to byl člověk úplně apatický. ... Tak se tedy věci mají,' řekl hejtman Adamička tiše, neboť on mluvil vždy velice tiše, ..
adjutant vojenský pobočník. Například plukovní adjutant je pobočník velitele pluku. Batalionsadjutant = pobočník velitele praporu.      
Byly zde již šarže, službu konající důstojník, plukovní adjutant a šikovatel z plukovní ... Plukovník Schröder kývl adjutantovi a odešel s ním stranou. ...
„To už je vopravdu voběť, poněvadž nasolenej adjutant byl by rozhodně požívatelnější. Jakpak se jmenuje, pane rechnungsfeldvébl, ten náš adjutant od našeho ...
Musí tam být a bude tam generální adjutant mocnáře hrabě Paar. Poněvadž při takových rodinných a intimních hostinách bývá občas někomu mdlo, čímž ovšem ...
"...Když Francouzi za napoleonských válek obléhali Madrid, tu španělský velitel Madridu, než by vydal pevnost z hladu, snědl svého adjutanta bez soli.“....„To už je vopravdu voběť, poněvadž nasolenej adjutant byl by rozhodně požívatelnější. 
Ordonančním důstojníkem byl adjutant brigády hejtman Tayrle. „Já se velice divím,“ řekl hejtman Tayrle, „že vy jste nedostali určité zprávy. Maršruta je jistá. ...
Mluvilo se o všem možném a právě mleli brigádu, jaké nepořádky tam panují u štábu, a adjutant brigády položil též polínko pod brigádu, poznamenávaje: ...
ajnclík slangově - cela pro jednoho vězně, malá místnost pro jednu osobu.      
Jednou se pamatuji, že mně scházelo při takové přehlídce dvacet knoflíků u munduru a že mě zavřeli za to na čtrnáct dní do ajnclíku a dva dni jsem ležel jako ...
 ,Vy lumpové, padouchové, neřádi, hyeny skvrnitý, tak bych vám chtěl kvůli tomu psovi všem napařit ajnclíka, rozsekat vás na nudle, postřílet a udělat z vás kapra na modro. ...
Jestli se někdo vzpouzí, tak si ho odtáhneme do ajnclíku a tam mu přelámeme všechny žebra a necháme ho tam ležet, dokud nechcípne. Na to máme právo. ... ... podrazil nohu, a hned mu před samou velebnou svátostí napařuje ajnclíka nebo špangle. ...Vy jste marnotratní synové, kteří se raději válíte v ajnclíku, než byste se vrátili k Otci. Jen dále a výše ...Rozsadím vás po ajnclíkách, to vám udělám, lumpové.Vedle šestnáctky byl ajnclík, ponurá díra - samovazba, odkud i tu noc ozývalo se vytí nějakého zavřeného vojáka
Žrát mu dejte až pozítří, vezměte mu slamník a strčte ho do ajnclíku, a žádnou deku, drnorysovi!'
Dostal jsem za to tři dny ajnclíčka.“ Švejkův společník zatloukl na dveře a vyjednával cosi se stráží, která volala do kanceláře.
ajncvaj slangově - jedna dvě  [z něm. ein zwei].      
Švejk zazvonil a Vodička řekl hlasitě: „Ajncvaj, a bude se schodou.“ Dveře se otevřely, objevila se služka a tázala se maďarsky, čeho si přejí. ...
Albán páter celý jménem Albanus Schachleiter do Emauz přichází v roce 1891, od roku 1908 opat tohoto kláštera. Na konci života †1937 veliký kamarád Adolfa Hitlera.

W

Sám páter Albán ho na máčel do křtitelnice. Byla to nádherná podívaná, byl u toho jeden nábožný major od pluku, kde Otto Katz sloužil, jedna stará panna
Albrecht von Österreich-Teschen * 3.8.1817 Vídeň - † 18.8.1895 Arco. Rakouský arcivévoda z habsburského rodu. Polní maršál a generální inspektor rakousko-uherské armády. Jeho otec byl Karl von Österreich-Teschen , který vedl rakouské síly před Napoleonem u Aspern v roce 1809.

W

Erzherzogs Albrecht system,“ zamumlal pro sebe snaživý kadet Biegler, „8922 = R, převzatý z methody Gronfelda.“ „Nový systém jest velice jednoduchý,“ zněl vagonem hlas hejtmanův. „Osobně obdržel jsem od pana plukovníka druhou knihu i informace. ..
alelujá správně Aleluja latinsky Alleluia, anglicky Hallelujah pochází z hebrejského výrazu ‎ haleluja, který znamená Chvalte Hospodina nebo Chvalte Pána. Tady je toto slovo  ve významu "zavřít navždy".

W

 

Ve světě se nic nemůže ztratit, z vás vyroste, vojáci, zas nový vobilí na komisárky pro nový vojáky, kteří třeba zas, jako vy, nebudou spokojený, půjdou si stěžovat a narazejí na někoho, kterej je dá zavřít až do alelujá, poněvadž má na to právo.

Ali bej nadporučík Lukáš zřejmě myslel, že je to emír Ali paša, místopředseda první turecké sněmovny, jak dokazuje článeček v Národních listech ze dne 29.3.1915. Bohužel jsem o něm více nezjistil, ani fotka není k dispozici.

 

„Turci se drží dobře,“ odpověděl nadporučík, uváděje ho opět ke stolu, „předseda turecké sněmovny Hali bej a Ali bej přijeli do Vídně. Vrchním velitelem turecké armády dardanelské jmenován maršálek Liman šl. Sanders. Goltz paša přijel z Cařihradu do Berlína a naším císařem byli vyznamenáni Enver paša, viceadmirál Usedon paša a generál Dževad paša. Poměrně hodně vyznamenání za tak krátkou dobu.“
Alžběta Bavorská, řečená Sisi manželka Františka Josefa I. Zavražděna roku 1898 anarchistou Lucchenim. I když to byla velmi hezká žena, byla svým způsobem vyšinutá  posedlostí svým vzhledem. Za svoji největší pýchu považovala své neuvěřitelně dlouhé a husté hnědé vlasy, které později dosahovaly až na zem. Každý den jí její osobní kadeřnice Franciska Feifaliková musela předkládat vyčesané vlasy na stříbrném podnose a když jich bylo „mnoho“, uštědřila jí císařovna bez váhání políček. Jedla jen ovoce a pila šťávu ze syrového masa.

W

„To se samo sebou rozumí, paní Müllerová,“ řekl Švejk, konče masírování kolen, „kdybyste chtěla zabít pana arcivévodu, nebo císaře pána, tak byste se jistě s někým poradila. Víc lidí má víc rozumu. Ten poradí to, ten vono, a pak se dílo podaří, jak je to v tej naší hymně. Hlavní věcí je vyčíhat na ten moment, až takovej pán jede kolem. Jako, jestli se pamatujou, na toho pana Luccheniho, co probod naši nebožku Alžbětu tím pilníkem. Procházel se s ní. Pak věřte někomu; vod tý doby žádná císařovna nechodí na procházky.
"anhaltovat" slangově - zastavovat, stavět někoho. [z něm. anhalten].      
Plukovník Kraus byl znám mezi důstojníky svou vášní „anhaltovat
Apolinář kostel svatého Apolináře na Větrově je asi půl kilometru od hospody " U Kalicha" kostelník mohl chodit ještě do hospody "Jedová chýše", která stála hned vedle tohoto kostela. Panoramatický pohled z kostela a jiné pražské pohledy. Na fotografii je za "Jedovou chýší".

   
Ve výčepu panovalo hrobové ticho. Sedělo tam několik hostů, mezi nimi kostelník od sv. Apolináře. Tvářili se zachmuřeně. Za výčepním pultem seděla hostinská ..."Včera jsme měli dva pohřby," zaváděl řeč na jiné pole kostelník od Svatého Apolináře. "To patrně někdo umřel,".....
"Apollo" již neexistující zábavní podnik kdesi ve dvoraně domů na  Fügnerově náměstí v Praze II.Viz také Románové hospody.

 

Jednou přišel do ,Apollana Vinohradech a tam se dostal do sporu s řezníky z porážky.....
aprovizace zásobování například potravinami - proviantem.      
Druhý dostal malou stříbrnou, poněvadž z domova dostával nádherné zásilky aprovisace, takže jeho pán v době největšího hladu přecpal se tak, ...
Arbes Jakub Jakub Arbes *12.6.1840 – 8.4.1914 byl český spisovatel a novinář. Sympatizoval s májovci, ale nepatřil k nim, protože tvořil za jiných okolností než oni. Pro nás je důležité, že mistr Arbes navštěvoval  hospodu "U Zlatého litru" . Sedával tu každou sobotu za stolem upíraje zrak na svou podobiznu, visící na stěně proti němu, kterou vděčný hostinský od Zlatého litru ověnčil a opatřil červenobílými stuhami. V tomto malém prostředí nestrpěl Arbes odporu. Hašek  napsal krásnou spisovatelovu charakteristiku v kapitole "Dějin..." nazvané krátce "Mistr Arbes" . Něco více o Jakubu Arbesovi zde.

W

 
Na naši stranu pohlížel s despektem, neboť je to starý pán, který prodělal tolik ve svém životě, že musel o tom každou sobotu mluvit, a my jsme ho zbožně poslouchali, neboť ať řekl kdokoli z nás něco, mistr Arbes vždy našel v tom příležitost, aby vzpomínal perzekuce, která ho kdysi stihla, mluvil o Barákovi a nakonec pustil se do Třebízského a do Topiče. Činil to s elegancí jemu vlastní.
arcivévoda česky též arcikníže, titul všech princů vladařského domu habsburského. Toto slovo je v románu prezentováno mnohokrát, takže jen tu klasiku:  

W

 
"Ale, milostpane, pana arcivévodu Ferdinanda, toho z Konopiště, toho tlustýho, nábožnýho:" "Ježíšmarjá," vykřikl Švejk, "to je dobrý. A kde se mu to, panu arcivévodovi, stalo?"
arcivévoda Karel *5.9.1771-†30.4.1847 celým jménem Karl von Österreich-Teschen. V napoleonských válkách byl nejvyšším generálem a porazil Napoleona v bitvě u Aspern, nicméně byl poražen v bitvě u Wagramu a uzavřel příměří ve Znojmě, pročež byl Františkem I. suspendován.

W

".... Mohu vám přečíst výňatek z armádního rozkazu, který bude čten po všech oddílech armády, který se velice podobá onomu rozkazu arcivévody Karla, když stál se svým vojskem roku 1805 před Paduou a den po rozkazu dostal slušný nátěr......." [ o bitvě před Paduou - Padovou jsem nic nezjistil].

arcivévoda Štěpán

*5.9.1860-†7.4.1933 celým jménem Karl Stephan von Österreich-Teschen rakouský arcivévoda admirál císařského a královského námořnictva.

W

 .....červené elektrické světlo v bordelu „U kukuřičného klasu“, který poctil svou návštěvou arcivévoda Štěpán při velkých manévrech u Šoproně v roce 1908 ...
arest slangově - vězení [z něm. der Arrest], Arestantský vůz = vězeňský vůz. Též košatinka. Slovo tak často Haškem  používané, že uvádím jen několik případů:

   
A z arestu ozval se za chvíli řev, až se na chodbě okna třásla: ...A u kanonu stál a pořád ládo - ládo...Tak se opět setkal Švejk s jednoročním dobrovolníkem v plukovním arestě a nadporučík Lukáš mohl se velice potěšit, když si ho dal plukovník Schröder k sobě ...Večer z arestu ozývalo se vždy "Zachovej nám, Hospodine" a "Prim Eugen, der edle Ritter"
....a Švejk s jednoročákem do zvláštního arestantského vozu, který byl vždy připjat k vojenským vlakům hned za štábní vagony. ...
artilerie dělostřelectvo [z něm. die Artillerie].      
...naše artilérie, která ani neměla zdání, že to naše části střílejí po sobě....Srbové se nám dostali mezitím do týla na obou křídlech a přesekávali náš střed do trojúhelníku, ve kterém zůstalo potom všechno, regimenty, artilérie i trén s celou autokolonou, skladiště i polní nemocnice.
auditor zde soudní úředník, jinak též ověřovatel, revizor.      
Aparát auditorů byl velkolepý. Takový soudní aparát má každý stát před všeobecným politickým, hospodářským i mravním úpadkem......."Vy se mně opravdu líbíte, na vás se musím přeptat u pana auditora a dál se s vámi bavit nebudu. Už abych měl tu mši svatou z krku! Kehrt euch! Abtreten!"
avancírovat slangově - být povýšen na vyšší vojenskou hodnost, také "dostat frčku".[z něm. das Avancement].      
A měl taky avancírovat na feldmaršálka. Stalo se to při přehlídce vojska. Tyhle přehlídky nikdy nevedou k dobrýmu.
Axamit Jan MUDr. * 28.9.1870 - †19.11.1931; byl český lékař a archeolog. Po praxi na zahraničních klinikách byl od roku 1898 odborným lékařem chorob nosních, ušních a krčních. Vynikl jako archeolog. Jeho badatelská činnost směřovala k archeologickému výzkumu okolí Prahy, a byl to zejména Tetín, Kazín, Libušín, Hloubětín,Džbán v Šárce, Děvín, Levý Hradec, hradiště u Klukovic, Závist.

W

To je na Žižkově pan profesor Axamit a ten tam kopal, hledal hroby skrčenců a několik jich vybral, a voni si ho, toho flašinetáře, vodtáhly do jedný takový vykopaný mohyly a tam ho dřely a zneužívaly.
B

Babinský Václav český loupežník *20. 8. 1796 † 1. 8. 1879. Byl obviněn z dvanácti zločinů, ale prokázáno mu jich bylo jen šest.5. srpna 1833 v lese u Horní Kamenice se dopustil nejhoršího ze svých zločinů - vraždy. Osmi bodnými ranami nožem usmrtil a poté okradl pláteníka Jana Blumberga.Odsouzen k 20 letům těžkého žaláře. Propuštěn v roce 1861,  do své smrti pracoval jako zahradník v klášteře v Řepích u Prahy, kde se ho ujaly řádové sestry. Zde je pohřben.

W

Komorník, připomínající svými ježatými licousy Babinského, přitáhl objemný koš k posteli, zatímco společnice staré baronky, vysoká dáma s uplakanou tváří, sedla si na Švejkovu postel a urovnávala mu slaměný polštář pod záda s fixní myšlenkou, že se to patří dělat nemocným hrdinům.
bagančata slangově - vojenské šněrovací boty, polovysoké, kožené, na podrážce okované podkůvkami a cvoky.    
A jeden mrtvej, kerej ležel nahoře na dekungu nohama dolů, kerýmu při forykungu šrapák utrhl půl hlavy, jako by ji seříz, ten se v tom posledním okamžiku tak podělal, že to z jeho kalhot teklo přes bagančata dolů do dekungů i s krví.
Jako by byli přišli čeští vojáci, porazili redaktora a šlapali mu bagančatama po břiše a ten by řval bolestí a někdo si to stenografoval.
bachař slangově vězeňský dozorce.Panuje názor, že rčení souvisí se jménem obávaného rakouského ministra Alexandra Bacha, který byl představitelem nejtužšího absolutismu. Ale to asi nebude pravda. Spíše jde o výraz vzniklý z německého die Wache - stráž. Mezi českými vězni se říkalo tomu kdo stráž vykonával vachař. Potom následovala záměna b za v, která sice není běžná, ale ani ojedinělá. Tím vznikl bachař, který si dává bacha = dává si pozor. Je zde ještě jedna možnost vzniku tohoto slova, kterou mi sdělil pan Petr Netopil:dle mého názoru slovo bachař by mohlo mít původ z německého obacht, obacht geben, tedy dávat pozor, dávat na něco/někoho pozor a podobně. Je to celkem pravděpodobné a možná to vysvětluje i onu záměnu b za v . Zkrátka je možné, že slovo vznikalo mixem odvozenin od Wache i obacht.      
Na chodbách bylo slyšet odměřený krok hlídek, občas otevřel se otvor ve dveřích a kukátkem se díval bachař....My prej nesmíme kouřit, a kdyby to viděl bachař, že nám dává šluka, že prej by ho zavřeli.
bakchanálie •antická slavnost k poctě boha vína a úrody,
•nevázané hýření.
     
Po bakchanáliích a orgiích dostaví se vždy morální kocovina. To je zákon přírody, milý příteli.
Bakonský les tady měl Švejk na mysli hornatou a lesnatou oblast ležící severně od maďarského jezera Balaton.      
Jednou jsem koupil krvák vo Róžovi Šavaňů z Bakonskýho lesa a scházel tam první díl, tak jsem se musel dohadovat vo tom začátku, a ani v takovej raubířskej historii se neobejdete bez prvního dílu.
Balzám kopaiva též copaiba - používá se při restaurování obrazů, slouží k regeneraci laků. Účinek spočívá v  naměkčení barevné  vrstvy a odstranění zašlých nánosů. Získává se z rostliny Kopaivy.      
Firma Polák v Dlouhé třídě byla opravdu firma agilní. Nepustila žádného kupce, aby neuspokojila jeho přání. Chtěl-li balzám kopaivu, nalili mu terpentýn a bylo také dobře.
bandurskou

spustit na někoho - slangově - někomu vynadat, na někoho křičet, někoho seřvat. Rčení zřejmě pochází od činnosti Pandurů, kteří střežili hranici Habsburské říše vůči Osmanské říši. Jednotky Pandurů tvořili tehdy většinou Chorvaté, Rumuni, Maďaři a Srbové.  Svým zjevem záměrně napodobovali Turky, čímž protivníka ještě více děsili. Byli velice respektovanou jednotkou, ve službách královny a císařovny Marie Terezie se soustřeďovali zejména na průzkum a partyzánský boj. Působili také na našem území. Rubem jejich odvahy a bojechtivosti byla však nedisciplinovanost, surovost vůči civilnímu obyvatelstvu a bezmezná hrabivost. Na rozdíl od regulérní armády panduři stát nic nestáli, bojovali jen za vlastní kořist, proto Marie Terezie dlouho nad nimi držela svou ochranou ruku.

W

 

Major s čepicí na stranu spustil takovou bandurskou, že ve všech zarazil zívání, takže jejich obličeje nabyly šklebivého výrazu a na majora díval se zoufale a pitvorně ne houf vojáků, ale houf sešklebených opic.

Barabáš Béla *12.12.1855 - †28.5.1934 v Aradu. Byl  od roku 1893 šéfredaktor časopisu Arad és vidéke (Arad a okolí). Později se stal poslancem uherského sněmu, kam byl zvolen třikrát na čtyřleté volební období.

 
.......Jest rozhodné povinností úřadů vyšetřiti tento zločin a optati se vojenského velitelství, které jisté již se touto aférou zabývá, jakou úlohu v tom bezpříkladném štvaní proti příslušníkům Uherského království hraje nadporučík Lukasch, jehož jméno uvádí se po městě ve spojitosti s událostmi posledních dnů, ......."Kdo je podepsán pod článkem, pane nadporučíku?" "Béla Barabás, redaktor a poslanec, pane plukovníku." "To je známá bestie, pane nadporučíku; ale dřív, nežli se to dostalo do Pester Lloydu, byl již tento článek uveřejněn v Pesti Hirlap. Nyní mně přečtěte úřední překlad z maďarštiny článku v šoproňském časopise Sopronyi Napló."
Bartůňkův mlejn

bývalý Dolejší mlýn na kunratickém potoce. Podle skicy Josefského katastru měl č.p.45 stejně jako dnes a jeho vlastníkem byl Johann Bartůněk. Na mapě jsem zvýraznil žlutě vše, co k mlýnu patřilo. 

 

V Nuslích je nějakej pan Hauber, toho jednou v neděli v Kundraticích na silnici píchli omylem nožem, když šel z výletu od Bartůňkovýho mlejna.

basta z italského basta = přestaň!, a dost!      
"Nač to pořád přežvykovat," řekl Švejk, "vyhrát se to musí, a basta, teď ale už musím jít domů: ` Švejk zaplatil útratu a vrátil se ku své staré posluhovačce paní Müllerové, která se velice lekla, když viděla, že muž, který si otvírá klíčem dveře do bytu, je Švejk.
Nechte si pořád to vaše: Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že nevím. Nevíte, tak řekněte nevím, a basta.
baštýř strážce rybníku v jihočeské rybníkářské oblasti. Bydlel zpravidla v domku pod hrází vedle stavidla, domku se říkalo bašta. Stejně tak se nazývaly ve středověku věže v opevňovacích hradbách. Stejný význam pro opevňovací systém má i bastion [franc.]. Zda je bašta odvozena od bastionu, či naopak jsem nezjistil.Na obrázku je bašta u schwarzenberského rybníka v Krči u Protivína, kde se narodila dne 3.11.1849 matka Jaroslava Haška Kateřina Jarešová. Foto Jomar Hønsi. Ražická bašta již existuje jen na staré mapě z roku 1837.

   
Z Ražic za Protivínem syn Jarešův, dědeček starýho Jareše, baštýře, dostal za zběhnutí prach a volovo v Písku. A před tím, než ho stříleli na píseckých šancích, běžel ulicí vojáků a dostal šest set ran holema,..."Zde je to samý pytlák," odpověděl závodčí, "předešlého strážmistra chtěli hodit do vody. Porybný na baště střílí jim štětiny do zadnice, ale to není nic platné. Nosejí v kalhotech kus plechu."
baťák slangový výraz pro  vojenský útvar -  prapor, batalion.  Vyšším vojenským útvarem je pluk, nižším rota. [z něm. das Bataillon]. Maršbaťák, maršbatalion = pochodový prapor.      
"Já potřebuji burše," řekl polní kurát, "měl jsem posledně jednoho starého účetního bez akademického vzdělání, ale hovado první třídy. Pořád jen fňukal a modlil se, aby ho bůh chránil, tak jsem ho poslal s maršbataliónem na frontu. Povídá se, že ten baťák úplně rozsekali.
Vrátiv se domů, řekl k Švejkovi významně: "Víte, Švejku, co jest to maršbatalión?" "Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že maršbatalión je maršbaťák a marška je marškumpačka. My to vždycky zkracujem."
Batěk Alexandr Sommer * 15. červen 1874 Prádlo u Nepomuku - † 6. duben 1944 Praha, středoškolský profesor chemie v Praze. Je tvůrcem moderního českého názvosloví anorganických sloučenin. Podařilo se mi vypátrat, že žil v Praze 6, Liboci, Pod Hvězdou čp.162 a nejen to, on ten dum v roce 1924 nechal postavit. Potvrdila mi to majitelka toho domku, který od jeho potomků zakoupila.

W

Polní kurát byl stižen dokonalou kočkou a naprostou depresí. V tom okamžiku, kdo by ho slyšel, musil by být přesvědčen, že chodí na přednášky dr. Alexandra Batěka "Vypovězme válku na život a na smrt démonu alkoholu, jenž nám vraždí muže nejlepší" a že čte jeho "Sto jisker etických".
Bedřich Rakousko-Těšínský * 4.6.1856 - † 30.12.1936 Friedrich von Österreich-Teschen,  byl arcivévoda rakouský, armádní generální inspektor armády Rakouska-Uherska a v letech 1914–1916 její vrchní velitel. Od roku 1895 byl také posledním držitelem Knížectví těšínského. Je známý jako markýz Gero ze Slezských písní Petra Bezruče.

W

Uprostřed pokoje, ve kterém po stěnách visely podobizny Františka Josefa a Viléma, následníka trůnu Karla Františka Josefa. generála Viktora Dankla, arcivévody Bedřicha a šéfa generálního štábu Konráda z Hötzendorfu, stál pán bůh. „Kadete Bieglere,“ řekl pán bůh důrazně, „vy mne nepoznáváte? Já jsem váš bývalý hejtman Ságner od 11. marškumpanie.“
befedrovat slangově - povýšit (do vojenské hodnosti) [z něm. befördern].      
"Poznamenejte si: tohoto muže při přibyti na front neprodleně befedrovat a při nejbližší příležitosti navrhnout k bronzové medalii za přesné konání služby a znalost... "........Žádám tímto zdvořile, abych byl jmenován a befedrován na batalionshornistu.
Chodounský, telegrafist
befel rozkaz [z něm. der Befehl].      
"nedávno nám četli na execírplace befél, že v Motole vodstřelili záložníka Kudrnu, poněvadž hejtman sekl šavlí jeho chlapečka, kerej byl na ruce u jeho ženy, když se s ním v Benešově chtěla loučit, a von se rozčílil.
bejkovec spisovně býkovec je karabáč vyrobený ze sušených býčích penisů.      
 
Bellegarde hrabě celým jménem August Graf von Bellegarde *??? - †1929 byl nejvyšší kuchtík, kuchmistr (chtěl bych ho vidět s vařečkou v ruce) na dvoře císaře pána, což je vlastně jeden z komořích. Dokazuje to článek "Dvorní hostina" v rámci návštěvy mocnáře v Praze roku 1907 zveřejněný v Národní politice 22.4.1907. August Bellegarde byl dvakrát ženatý. První manželkou se stala Henrietta Larisch, s ní měl dvě dcery – Marii Gabrielu, později vdanou hraběnku Hunyadyovou a Marii Paulínu , vdanou hraběnku Kinskou (v Kostelci). Po smrti první ženy se oženil podruhé, a to s princeznou Marií Oettingen-Wallersteinovou. V druhém manželství se narodilo 5 dcer. Dvě nejstarší, Marie Karolina a Eliška vedly po smrti svého otce v r. 1929 panství Velké Heraltice. V době hitlerovské okupace byli na zámku hosty rovněž v regionu působící pohlaváři německé armády. Rodina majitelek velkoheraltického zámku tento opouští na jaře roku 1945, v době, kdy je Rudá armáda již 5 km před Velkými Heralticemi. Rokem 1945 končí působení rodu Bellegarde na zámku ve Velkých Heralticích. Zdroj

„…..objevuje se nejvyšší hofmistr baron Lederer, komoří hrabě Bellegarde a vrchní dvorní dáma hraběnka Bombellesová….“

Benedek Ludwig von * 14.7.1804 Sopron - † 27.4.1881 Graz. Velel rakouským vojskům v bitvě u Hradce Králové dne 3. července 1866, ve které Rakousko prohrálo Prusko-rakouskou válku.

W

 
"Podle vás bitva u Trutnova," řekl s úsměvem hejtman Ságner, vraceje sešitek kadetovi Bieglerovi, "mohla být svedena jediné v tom případě, kdyby Trutnov byl na rovině, vy budějovický Benedeku.
bereitschaft

berajčaft

pohotovostní služba [něm.],  která vykonává dozor nad chováním a vystupováním vojáků v rámci posádky - posádková hlídka. Za mé prezenční služby řečená "lítačka" postrach všech vojáku v ulicích Prahy. Kolik ubohých vojáčku zatáhla do věznice v posádkových kasárnách na Náměstí republiky jen za to, že nebyli dostatečně ostříháni. Tomu všemu velel generál Chlad a nadpraporčík Tesařík. Největší pražští buzeranti. Jednou mne Tesařík se svými pochopy, ač jsem nic nespáchal, také pronásledoval, ale podařilo se mi utéct přes dvorky domů.       
Přišel „bereitschaft“ a sebral to všechno. Švejk šel s holí, která byla komandantem bereitschaftu uznána jako corpus delicti, vedle Vodičky.
Tenkrát byl nějakej první máj a my jsme měli berajčaft, a von k nám držel předtím večer na nádvoří velikou řeč, že proto zejtra musíme vostat všichni v kasárnách a nehnout se ven, abychom mohli na nejvyšší rozkaz, v případě potřeby, všechnu tu socialistickou bandu postřílet.
bericht zpráva, hlášení, oznámení [z něm.der Bericht].      
Strážmistr mohl tedy svůj raport doplnit: "Zu dem Bericht No 2172, melde ich..."..."To se povedlo," řekl k závodčímu, "tak vidějí, takhle se píšou berichty. Tam musí být všechno.Výslech, panečku, to není jen tak něco jednoduchého, a hlavní věcí je sestavit to pěkné do berichtu,"....
bešprechung slangově - jednání, porada, rozhovor [ z něm. die Besprechung]      
"To máš jedno, tedy tvůj obrlajtnant šel na bešprechunk k obrstovi?" "Von si ho tam pozval." ........Já znám magacín lepší než pan obrlajtnant a vím, co se na takovým bešprechunku pánů oficírů u pana obršta mluví. To si pan obršt jen představuje ve své fantazii, že jsou v magacíně konzervy.
betl jedna z mnoha mariášových her, jinak též "malej", "Béďa", "žebrák", "Betlém", "Bedřich" či "utíkáček"/ je s durchem jediná hra, kde platí desítka mezi spodkem a devítkou. Betl pak je hra, kterou musíš hrát vždy sám. Je to závazek, že se ti v průběhu hry nepodaří uhrát ani jeden štych. V betlu neplatí trumfy, ale platí povinnost přebíjet nejvyšší kartu ve štychu. Do betla se pouští hráč s nízkou kartou,  tedy s převahou nízkých karet, jakož i s dlouhým řetězem jedné barvy vycházejícím od sedmy. Opakem betla je durch "velkej", kdy hráčova povinnost je uhrát všechny štychy.      
"Já se vám divím, že můžete tak blbé hrát. Vidíte přeci, že von hraje betla. Já nemám žádný kule, a vy neobrátíte vosmičkou a házíte jako nejpitomější hovado žaludského spodka, a von to trouba vyhraje."......"To je řvaní pro jednoho prohraného betla," zněla slušná odpověď účetního šikovatele, "vy sám hrajete jako idiot."
Biegler Adolf Podle různých pramenů se jmenoval Hans, byl kadetem u 11. marškumpanie, později praporčíkem u 11.feldkumpanie. . Prý sudetský Němec, původem z Českých Budějovic, kde se měl narodit v roce 1894 a jeho rodiče zde měli mít  palírnu a prodejnu lihovin viz Chytilův adresář z roku 1915 . Po odsunu v roce 1945, pracoval prý jako ošetřovatel v nemocnici v Drážďanech.

Toto jsou ale jen pouhé domněnky a mystifikace. Ve VÚA jsou dochovány kvalifikační listy, které hovoří o Bieglerovi (zde je uveden jako Bigler) zcela něco jiného: Hans Biegler se narodil 25.12.1894 v drážďanské čtvrti Blasewitz, byl německé národnosti, jeho domovské právo bylo v Kolodějích u Týna nad Vltavou.Vyznáním protestant (z otcovy strany byl židovského původu).  Hovořil francouzsky a italsky. K 91. pěšímu pluku byl presentován jako vojín jednoroční dobrovolník 26. 10. 1914, na svobodníka byl povýšen 22.12.1914, na desátníka 24.2.1915, na četaře 6.3.1915, na šikovatele 1.4.1915, kadetem byl jmenován 13.6.1915, podporučíkem se stal 1.8.1915 a poručíkem 1.8.1916. Tím končí jeho vojenská kariéra v rakouské armádě. 17.7.1920 byl přijat do československého vojska jako gážista v záloze. 19.5.1924 mu bylo povoleno vystěhování do Německa za účelem získání tamního občanství a 28.3.1927 je propuštěn z československé branné moci pro cizí státní příslušnost. Poslední stopa po Hansi Bieglerovi je v adresáři Drážďan z roku 1941 Adreßbuch der Landeshauptstadt Dresden 1941 (Page 56) je uveden na adrese Pohlandstr. 20, což je ulice v městské části Blazewitz. Takže žádný odsun se v roce 1945 nekonal. To už byl Biegler drahně let v Německu. Jaroslav Hašek se seznámil s Bieglerem v roce 1915 v kurzu jednoročních dobrovolníků. Dochovala se poznámka nadporučíka Lukase, kde je zaznamenán Biegler v návrhu na stříbrnou medaili ze statečnost, již jako Fähnrich (praporčík), tedy už ne jen kadet, se zúčastnil bojů o Sokal dne 25. 7. 1915.  

 

"Also meine Herren," pokračoval slavnostně, "zcela důvěrné informace týkající se nového systému šifrování depeší v poli." Kadet Biegler vytáhl zápisník a tužku a řekl neobyčejně přičinlivým tónem: "Jsem hotov, pane hejtmane."....."Ten Biegler je strašný čechožrout"
blindpatrony slepé, cvičné náboje. Ale i s nimi se dá vystřelit oko. Dříve byly tyto patrony opatřeny papírovým nebo dřevěným projektilem, který se po výstřelu roztrhal na menší kousky, ale na oko to stačilo. Stejně jako dnes, kdy je konec nábojnice uzavřen krepováním, stačí na oko žhavé zplodiny [z něm. blind=slepý].

   
"....Při posledním cvičení blindpatronama byl by málem vystřelil oko sousedovi. Myslel jsem, že může alespoň takovouhle službu zastávat."
bitva u Waterloo poslední bitva Napoleona Bonaparta, kde byl definitivně poražen. Stalo se tak 18.6.1815. A nyní proč si to Palivec pamatoval: Pro Napoleonovu gardu neexistovala možnost vzdát se! Tehdy se zrodila legenda. Generál baron Pierre Cambronne, velitel gardistů prý odpověděl na anglickou výzvu ke kapitulaci vojácky stručně: "Merde!". Francouzské slovíčko merde Francouzi používají, když si chtějí ulevit slovem k čertu či sakra. Ale taky to znamená hovno.    

W

Palivec byl známý sprosťák, každé jeho druhé slovo byla zadnice nebo hovno. Přitom byl ale sečtělý a upozorňoval každého, aby si přečetl, co napsal o posledním předmětě Victor Hugo, když líčil poslední odpověď' staré gardy Napoleonovy Angličanům v bitvě u Waterloo.
blbost takto byl označován nejvyšší stupeň chorobné slabosti duševní, podmíněné známkami zrůdnosti hmoty nervové. Jinak též vulgárněji hloupost. Od toho blbec, blb, blboun, člověk postižený touto chorobou. Jinak též nadávka - totéž co pitomec. Zblbnout, zpitomět = přestat myslet, ztratit rozum. Blbina = nesmyslná činnost, věc.      
,Disciplína, vy kluci pitomí, musí bejt, jinak byste lezli jako vopice po stromech, ale vojna z vás udělá lidi, vy blbouni pitomí.`
"Já si nemohu pomoct," odpověděl vážně Švejk, "já jsem byl na vojně superarbitrován pro blbost a prohlášen ouředně zvláštní komisí za blba. Já jsem ouřední blb:"

Kunert úplně zpitoměl a dal se vést Švejkem k štábnímu vagonu.

Bude rozhodně lepší, když se Švejk podívá trochu ven a opustí ho, poněvadž ty blbiny, které od něho slyší, unavují ho víc než celý pochod od Sanoku.

Blboun Nejapný takové nešťastné jméno určili čeští zoologové dnes již vyhynulému ptáku Dronte mauricijský lat. Raphus cucullatus. Blboun je též slangově kulatý knedlík, plněný povidly. Proč, to nevím.  

W

 
"Švejku, dobytku, himllaudon, držte hubu! Bud' jste takový rafinovaný ničema, nebo jste takový velbloud a blboun nejapný.
"...a když už se nám všem přejedli blbouni, tak nám dal dělat na mináž grenadýrmarš s vepřovým masem..."
blindáž krytý zákop na ochranu před dělostřeleckou palbou [ z franc. blindage - opancéřování, stínění].      
"...Ještě to samý vodpůldne už nás sehnali jako stádo dobytka do školy a jeden takovej pitomec nám začal kreslit a vysvětlovat, co jsou to blindáže..."
A nejvelkolepějším byl pucflek v dělání paniky. Při bombardování pozic srdce mu padalo do kalhot. Nalézal se v tu dobu se svými a svého pána zavazadly v nejbezpečnější blindáži a ukrýval hlavu pod deku, aby ho granát nenašel, a neměl jiného přání, než aby jeho pán byl raněn a on se dostal s ním do týlu, do zázemí, hodné hluboko.
blít vulgárně -  zvracet.      
Po všech tratích jsme nic jiného nedělali, než blili z vagonů.....

Pardon!“ zarazil se; „musím se zas vyblít, je to dnes již po třetí.“...Posadil se na židli, a tluče se tenkou rákoskou přes lýtka, smál se na celé kolo: „Když si vzpomenu, jak jsi se jí vyblil do klína...“

Bohemia Pod tímto názvem vycházel od roku 1828 politický list německé strany pokrokové ve dvou denních vydáních - ranní a večerní. Od 15.11.1914 vychází denník pod novým názvem Deutsche Zeitung Bohemia. Poslední číslo vyšlo na Silvestra 31. 12. 1938 

   
"Pane nadporučíku," pokračoval plukovník, "považujete za správné jezdit na ukradeném koni? Nečetl jste inzerát v Bohemii a v Tagblattu, že se mně ztratil stájový proč? Vy jste nečetl inzerát, který dal váš představený do novin?" .....V tiché rezignaci seděl nadporučík na židli a měl pocit, že nemá tolik síly nejen dát Švejkovi pohlavek, ale dokonce ukroutit si cigaretu, a sám nevěděl ani, proč posílá Švejka pro Bohemii a Tagblatt, aby si Švejk přečetl plukovníkův inzerát o ukradeném psu.
Bombellesová hraběnka celým jménem Henrietta Gräfin von Bombelles byla jedna z dvorních dam císařského dvora. Podle Národní politiky ze dne 5.5.1893 je uváděna při jmenování nové abatyše v ústavu šlechtičen na Hradčanech ...a dvorní dáma paní arcikněžny Karoliny Marie Immaculaty paní hraběnka Jindřiška Bombelessová. Ještě jedna zprávička z Národní politiky 16.8.1907 se o ní zmiňuje ještě z doby idylickývh obědů a radovánek v Išlu. Je zde také zmínka o baronu Ledererovi a hraběti Paarovi.

 

Kvůli pořádku, aby si snad dvorní lokajové nedovolili nějaké důvěrnosti ku dvorním dámám přítomným na hostině, objevuje se nejvyšší hofmistr baron Lederer, komoří hrabě Bellegarde a vrchní dvorní dáma hraběnka Bombellesová, která hraje mezi dvorními dámami stejnou úlohu jako madam v bordelu u Šuhů.

Bordeaux punč horký alkoholický nápoj, připravený z vína a pnučové, asi již nevyráběné tresti, prodávané  pod obchodním názvem Bordeaux punč firmou Siegfried Gessler v Krnově ....Sortiment z roku 1912 dále zpestřovaly výtažky punčové a „czayové“[čajové]: Punčový krém, Bordeaux punč, Vanilkový punč, Ananasový punč, Anglický punč, Švédský punč a Ruský výtažek.[19]      
"....Na zítřek musíme se dokonale připravit. Udělejte smažená vajíčka se šunkou, uvařte bordeaux-punč a potom věnujeme se rozjímání, neboť jak je v modlitbě večerní: ,Odvráceny jsou milostí boží všechny úklady nepřátel o tento příbytek.` "
Bosna dnes federativní republika Bosna a Hercegovina, od roku 1878 protektorát Rakouska - Uherska ,  od roku 1909 už jeho součást.  

W

"Tak se podívejme, paní Müllerová, v automobilu. Jó, takovej pán si to může dovolit, a ani si nepomyslí, jak taková jízda automobilem může nešťastné skončit. A v Sarajevu k tomu, to je v Bosně, paní Müllerová. To udělali asi Turci. My holt jsme jim tu Bosnu a Hercegovinu neměli brát...."
Botič potok protékající Prahou, z hlediska románu musel Švejk, chtěl li se dostat z hospody "U Banzetů" někam kde bydlel u hospody "U Kalicha", Botič přejít.

W

Jako jednou v Nuslích, právě u mostu přes Botič, přišel ke mně v noci jeden pán, když jsem se vracel od Banzetů, a praštil mě bejkovcem přes hlavu, a když jsem ležel na zemi, posvítil si na mne a povídá: ,Tohle je mejlka, to není von: A dopálil se tak na to, že se zmejlil, že mě přetáhnul ještě jednou přes záda.
Boxerské povstání Zvýšený tlak zámořských zemí, které dostaly pod svou kontrolu řadu čínských přístavů a území vyvolal na konci 90. let 19.století čínský odpor v podobě různých spolků a hnutí. nejsilnější bylo hnutí  I-che-tchuan (neboli „Pěst ve jménu míru a spravedlnosti“). Odtud byl odvozen i název boxeři. Odpor vyústil v roce 1900 v povstání proti zahraničním velmocem USA, Velké Británii, Japonsku, Francii, Německu, Rusku, Rakousku-Uhersku a Itálii, které bylo intervenčními vojsky těchto mocností potlačeno dobytím a vydrancováním Pekingu a masakrem vesnického obyvatelstva.  

W

 
Znám systémy šifer, které byly používány ve válkách o Sardinii a Savojsko, v anglo-francouzské kumpanii u Sebastopolu, při povstání boxerů v Číně i za poslední rusko-japonské války. Systémy tyto byly předávány..."
Boží hod vánoční první vánoční svátek, den po Štědrém večeru. Druhý vánoční svátek je sv. Štěpána.      
Nebo ten nevinnej cikán v Záběhlicích, co se vloupal do toho hokynářskýho krámu na Boží hod vánoční v noci.
Boží požehnání [karetní hra] jinak též Gotes, plátýnko. Hraje se u stolu kde je položené plátno s nalepenou sadou mariášových karet. Hráči dávají na jednotlivé karty své peněžní sázky a bankéř z druhého balíčku karet po zamíchání otáčí  jen sedm karet. První dvojice obrácených karet, totožných s kartami na plátně, vyhrává prémii ve výši vkladu, druhá vklad zdvojnásobuje, třetí pak ztrojnásobuje. Sedmá karta znásobuje vnesený vklad desetkrát. Ostatní sázky připadají bankéři. Hra připomíná ruletu. Někde není povoleno používat takzvané sázky s "nádivkou" to je když sázející zabalí do bankovky s nízkou hodnotou bankovku s nevyšší povolenou hodnotou. Takový zákaz ze strany bankéře je ovšem podezřely, lze se domnívat že hraje s označenými ("cinknutými") kartami .      
Po cestě k ženě obchodníka se starým nábytkem polní kurát vyprávěl Švejkovi, že včera vyhrál mnoho peněz v „božím požehnání“ a že když to dobře dopadne, ...
Boží tělo Tradiční lidový název pro křeťanskou církevní slavnost Těla a Krve Páně.  

W

 
To je jako o Božím těle. Jindy by si nás lidi ani nevšimli, a teď nám budou smekat. Jestli tedy, pane feldkurát, proti tomu nic nemáte, přinesu ho hned."
Generál Fink také rozhodoval o tom, jaký pořad bude mít při takové příležitosti mše, a nejraději by si byl vždy přál něco na způsob Božího těla s oktávou. Měl též ve zvyku, že když při mši bylo již ukončeno pozdvihování, přicválal na cvičiště na koni k oltáři a zvolal třikrát: „Hurá - hurá - hurá!“
brambůrka bramborová polévka a zde je recept, jak ji vařila moje babička: dej vařit osolenou vodu s na kostičky  nakrájenou mrkví, petrželí a celerem. Vař na mírném ohni asi 15 minut. Přidej na kostičky nakrájené brambory a nakrájené houby. Přidej kmín a jíšku z másla a hladké mouky dorůžova usmaženou. Vař ještě 15 minut. Potom dochuť třeným česnekem a majoránkou. Můžeš přidat i předem uvařené ječné kroupy.  Hotovou polévku ozdob sekanou petrželovou natí, nebo sekanou natí libečku.      
Babička zadívala se na Švejka soustrastně: "Tamhle, vojáčku, v tom lesejčku počkají, já jim vod nás přinesu brambůrku, vona vás zahřeje.
brebentit slangově - nesrozumitelně nebo rychle mluvit. Také brebtat.      
Tak ten náš Mejstřík skočí do kola a tu největší fešandu chce brát jednomu onvédovi, kerej začal něco brebentit, a Mejstřík mu hned jednu hodil, ten se svalil, my už hned chytli überšvunky, votočili jsme si je kolem ruky, aby nám bajonety neulítly, skočili mezi ně, já jsem vykřik: ,Vinnej nevinnej, berte to po řadě!` a už to šlo jako na másle. .....otom nás dohonil až nahoře u samýho lágru a povídal, že vždycky myslel, že jsou Maďarky vohnivější, ale ta svině že ležela jako pařez a pořád jen něco brebentila.

S těmi myšlenkami vraceje se ke svému vagonu, potkal pucfleka Kunerta, který měl opuchlou tvář a cosi nesrozumitelně brebtal, že se právě srazil se svým pánem, poručíkem Dubem, který mu zčistajasna nafackoval, poněvadž prý má zjištěná fakta, že se stýká se Švejkem.

brotsak, slangově - chlebník, nejen na chléb, byla mošna z hnědé lněné plachtoviny 32*35 cm s chlopní a nosným popruhem a háčky na opasek. Uvnitř byla dělící přepážka. V přední části se nosil jídelní příbor, kuřácké potřeby, tabák a čistící a hygienické  potřeby. V zadní části chleb, potravinová dávka a polní láhev. Někdy se na chlebník připínal ustrojovacím řemínkem esšálek. Chlebník se nosil na levém boku s popruhem přes hlavu, nebo připevněný na opasku. Důstojničtí sluhové měli chlebník s větší chlopní. Proč, to jsem nezjistil, ale asi aby v něm bylo dostatek místa i pro pánovo jídlo [ z něm. der Brotsack]. 

   
"....Máte už brotsaky? Prej teď bude zvýšenej lénunk? Hraješ frische viere? Hraješ? Tak přijel zejtra. My to válíme každej večír. Kolik je vás tam u telefonu? Sám? Tak se na to vyflákni a jdi ležet. To máte u vás divný pořádky. Žes k tomu přišel jako slepej k houslím? Nu, konečně mé přišli ablézovat. Hnípej sladce."
bruch kýla neboli hernie je vakovité vychlípení pobřišnice ( peritonea), což je dvojitá membrána, která vystýlá dutinu břišní a rovněž pokrývá orgány v dutině břišní uložené. Vakovité vychlípení obsahuje část nebo části orgánů z dutiny břišní [z něm.der Bruch].      
„…Potom ho pan obrlajtnant poslal k raportu, zavřeli ho na čtrnáct dní a dosluhoval ještě šest neděl, ale nedosloužil je, poněvadž měl bruch a voni ho ňák nutili, aby se točil v kasárnách na hrazdě, a von to nevydržel a zemřel jako simulant v nemocnici.“
bryčka lehký kočár, tažený koněm, nebo párem koňů.      
Včera jsem mluvil v hospodě U zlatého věnce s jedním člověkem z venkova, je mu už šestapadesát let, a ten šel se optat na okresní hejtmanství do Nové Paky, proč mu rekvizírovali bryčku. Na zpáteční cestě, když ho z okresního hejtmanství vyhodili, díval se na trén, který právě přijel a stál na náměstí.
brynda slangově - špatná polévka, ale též potíže, průšvih, malér, průser, šlamastyka.      
V době, kdy lesy na řece Rábu v Haliči viděly utíkat přes Ráb rakouská vojska a dole v Srbsku rakouské divize jedna za druhou dostávaly přes kalhoty to, co jim dávno patřilo, vzpomnělo si rakouské ministerstvo vojenství i na Švejka, aby pomohl mocnářství z bryndy.
A ten bernardýn, ten nám utek, když tady dělali domovní prohlídku." "A prokristapána," vykřikl Švejk, "ten se může dostat do pěkný bryndy, toho teď jisté bude hledat policie:"
"..a co jsi předešle při výslechu mluvil, tak to vopakuj, ať nejsem v nějaký bryndě..."
Brynych, biskup celým jménem Prof. Edvard Jan Nepomuk Brynych *4.5.1846- †20.11.1902, se na přelomu let 1892 a 1893 stal 14. sídelním biskupem královéhradeckým.

W

A von mu ten jeho kamarád napsal takovej fejton vo takovým jednom sběrateli, jak našel v písku na břehu Labe starej nočník plechovej a myslel, že to přilbice svatýho Václava, a udělal s tím takovej rozruch, že se tam na to přijel podívat biskup Brynych z Hradce s procesím a s korouhvema.

bulíkovat bulík je salnagově mladý vůl, ale i hlupák.  Volové, jsou pomalá a netečná zvířata, která  se koukají přihlouple svýma, jak se také říká bulíčíma očima, že spojení volů s nedostatkem inteligence není zase až tak nepochopitelné. Odtud bulíkovat  někoho znamená oklamat někoho, udělat z něj vola. Totéž značí rčení "Věšet mu bulíky na nos" [z něm.der Bulle].Nabulíkovat někomu něco, někomu něco nalhat, uvést někoho v omyl.      

„…,Vy mě nebudete bulíkovat,’ rozeřval se dál na něho převlečený redaktor, ,to se musíte stydět, když jste, jak vy říkáte, nějakej vrchní místodržitelskej rada….“

burš slangově - název pro důstojnického sluhu odvozený od německého der Bursche - důstojnický sluha [slovo má více významů: chlapec, hoch, mladík, student, učeň]. Nezaměňovat s buršákem. Téhož významu je i pucflek, z německého der Putzfleck. Tedy něco jako čistič skvrn.      
"Já potřebuji burše," řekl polní kurát, "měl jsem posledně jednoho starého účetního bez akademického vzdělání, ale hovado první třídy..
Kdyby to bylo za míru, tak spánembohem, ale když je válka, tak má každej vědět, že v každým vlaku jedou vojenský osoby, generálmajorově, obrlajtnanti, buršové. Každý takový vopozdění je vošemetná věc.

„….ale to už je vrozený u všech pucfleků. Jako máš toho burše majora Wenzla, ten vo svým pánovi jinak neřekne, než že je to kus zatracenýho, idiotskýho blbouna, a pucflek obrsta Schrödera, ten když o svém pánovi mluvil, jinak ho nenazval než pochcanou potvorou a smradem smradlavým….“

buršák

slangově - česky člen studentského akademického spolku Burschenschaft [od německého der Bursche - student] zaměřený na patriotické a nacionální cítění německých studentů. Význačným znakem jejich uniformy byla čapka Biertonne neboli cereviska o německého das Bier či latinského cerevisia neboli pivo, A pivo způsobovalo nejen časté pranice s Čechy a to ve věci oboustranně nacionální, ale rovněž vedlo k častým soubojům se spolkovými kamarády.Tyto šermířské souboje byly prováděny pouze a jen při obnažených tvářích ( ostatní části těla byly chráněny, takže dalším  častým a velmi ceněným znakem členů Burschenschaftu byly jizvy ve tváři. Nezaměňovat s buršem. Na obrázku Burschenschaft Teutonia Prag roku 1879. 

W

 
buřt správně špekáček. Druh uzenky. Jak nemá a má vypadat si přečtěte na mém blogu. [ z něm. die Wurst].    
A nakláněje se ještě víc k vojákovi, zašeptal mu do ucha: "Ani buřta nežere." "Smaženýho?" otázal se voják. "Ani smaženýho." Oba si odplivli.
Nebožtík tatínek, ten se sázel v Protivině v hospodě, že sní na posezení padesát buřtů a dva bochníky chleba, a vyhrál to.
buserieren podle stránek Sprache in Österreich má toto slovo v Rakousku stejný význam, jako v Německu slovo drängen, tedy někoho tísnit, naléhat na něj, neboli někoho šikanovat. Proto se i v Česku používá slangový výraz pro tyto nechvalně proslulé činnosti lidské: někoho buzerovat [šikanovat], buzerace [šikana]. Pro to naléhání na druhého příslušníka stejného pohlaví, se také českému homosexuálovi mužského pohlaví  říká slangově buzerant.      
"Der Teufel soll den Kerl buserieren," ozývalo se v bytě plukovníka, až se třásla okna,......
Poručík Dub odcházel bruče: "U Filippi se sejdeme."
"Cože ti říkal?" obrátil se k Švejkovi Jurajda. "Ale dali jsme si schůzku někde u Filipy. Voní tihle vznešení páni bejvají obyčejně buzeranti."

C

c. a k. , c.k. zkratky označující v Rakousko - Uherské monarchii příslušnost ke správě celé monarchie nebo k zemským správám, přitom co patřilo pod správu panovnického domu neboli oběma částem monarchie bylo označováno c. a k. (císařský a královský) německy k.u.k. ( kaiserlich und königlich). Co náleželo zemské správě ve Vidni, tedy i Čechy a Morava bylo označováno c.k. (císařský-královský) německy k.k. kaiserlich-königlich. Země Uherské koruny používala zkratky m.k. německy k.u. Například můj praděd Václav Kešner byl c.k. dozorce - to znamená, že sloužil pod úřadem zemské správy ve Vídni. Správný je i název filmu C.a k. polní maršálek, protože armáda vyjma domobrany a zeměbrany patřila k ministerstvu války tedy pod správu celé monarchie.      

Ať si nemyslí, že když mne pošlou na front, že dám jednu ránu. Regimentsraport! Vyloučení ze školy! Ať žije c. k. kretenismus!

Kůň vozatajce Josefa Bonga od c. a k. 3. vozatajské švadrony byl usmrcen střepinou granátu. Bong bědoval: "Ubohý můj bělouši, je veta po tobě!"

Caesar Gaius Iulius  Caesar *12./13. 6. 100 př. n. l. – †15. 3.. 44 př. n. l. byl římským vojevůdcem a politikem a jedním z nejmocnějších mužů antické historie.

W

Tam někde na severu u Galského moře, kam až se také dostaly římské legie Caesarovy bez mapy, řekly si jednou, že se zas vrátí a pomašírujou jinou cestou, aby ještě víc toho užily, do Říma. A dostaly se tam také. Od té doby se říká patrné, že všechny cesty vedou do Říma.

Je zbaven svobody, ale z jeho úst plynou verše neochvějné oddanosti. Morituri te salutant, Caesar! Mrtví tě pozdravují, císaři, ale profous je pacholek.

Caldiero městečko u italské Verony kde se odehrála dne 29. až 31. 10 1805 bitva mezi francouzskými a rakouskými vojsky. Francouzská vojska vyhrála, ale s obrovskými ztrátami.  

W

Od bitvy u Nördlingen 6. září 1634 přes bitvu u Zenty 11. září 1697, u Caldiera 31. října 1805, přes bitvu u Ašprů 22. května 1809 a bitvu národů u Lipska v 1813, přes St. Lucii v květnu 1848 a bitvu u Trutnova 27. června 1866 až po dobytí Sarajeva 19. srpna 1878. V schematech a nákresích plánů těch bitev nic se neměnilo. Všude nakreslil kadet Biegler obdélníčky na jedné straně prázdné, kdežto nepřítele znázorňovaly vyčárkované. ...

cancat slangově - říkat nesmysly. Totéž co žvanit, plácat, kecat.      
"Jawohl, meine Herren, der Kramarsch, Scheiner und Klófatsch." Většina důstojníků si přitom myslela, kdy už přestane dědek cancat, ale plukovník Schröder žvanil dál o nových úkolech nových maršbataliónů, o padlých důstojnících pluku, o zepelínech, španělských jezdcích, o přísaze.
cavyky slangově -  okolky, průtahy, drahoty, otálení, váhání, skrupule, obstrukce Jakýpak s nimi cavyky = jaképak s nimi otálení.      
"To by tak ještě scházelo," rozdurdil se Vodička, "aby nám ještě ten Maďar chtěl hodit něco na hlavu. Já ho chytnu za krk a shodím ho z prvního poschodí dolů po schodech, že poletí jako šrapnel. Na ty kluky maďarský se musí jít vostře. Jakýpak s nimi cavyky."

Kdyby ho byli chytli a objevili hned za bojištěm, tak by ho byli vyslechli a také hned pověsili a nedělali by s ním taky žádných cavyků.

Centrální mocnosti též Trojspolek tvořený Německým císařstvím, Rakousko-Uherskem, Tureckem (které se přidalo v roce 1914) a Bulharskem (1915). Jejich protivníkem v 1. světové válce byly státy Dohody.

W

 
"Naše situace je velice dobrá," řekl nadporučík Lukáš, "dnes již nikdo nepochybuje, že válka skončí vítězstvím zbraní centrálních mocností.
cereviska význačným znakem uniformy člena studentského akademického spolku Burschenschaft byla čapka Biertonne neboli cereviska o německého das Bier či latinského cerevisia neboli pivo.Více viz buršák.

   
.....Na Václavském náměstí vzrostl zástup kolem vozíku se Švejkem na několik set hlav a na rohu Krakovské ulice byl jím zbit nějaký buršák, který v cerevisce křičel k Švejkovi....
cikán Janeček skutečná osoba jménem Jan Janeček zvaný Serýnek. Byl popraven 9.9.1871 za tři vraždy a jeden vražedný pokus a řadu krádeží. Zde se Švejk mýlí když říká"....když mu v roce 1879 dávali kvůli tý dvojnásobný loupežný vraždě voprátku na krk....". Mýlí se nejen v datu popravy, ale i v počtu zavražděných. Dále si trochu vymýšlí, protože poprava nebyla odročena kvůli narozeninám mocnáře jednak proto, že se císař narodil 18.8.1830 a jednak proto, že odročena nebyla vůbec. Mystifikuje nás i  tím, že Janeček byl později rehabilitován. Trochu se blíží pravdě Švejkovo líčení o pohřbení. Po popravě dal kat pohřbít Janečkovo tělo pod šibenici a teprve v noci jej dal vykopat a pohřbít definitivně za zdí hřbitova U všech svatých. Poprava se konala za účasti veřejnosti v Plzni. Exekuci provedl Jan Piperger, c.k. popravčí mistr pro obvod vrchního zemského soudu v Čechách. Jeho asistentem byl jeho nevlastní syn Leopold Wohlschlager o kterém se Hašek rovněž zmiňuje. Jednalo se o poslední veřejnou popravu v monarchii. Skutečně poslední veřejná poprava na českém území se konala o sedmdesát pět let později, kdy byla vykonána dne 22.5.1946 exekuce na K.H. Frankovi na dvoře pankrácké věznice, za účasti asi 5000 diváků.  Janečkovu přezdívku Serýnek použil Hašek též v povídce "Ich bin Serinek, ein Deutscher".  
"Zkrátka a dobře," řekl Švejk, "je to s vámi vachrlatý, ale nesmíte ztrácet naději, jako říkal Cikán Janeček v Plzni, že se to ještě může vobrátit k lepšímu, když mu v roce 1879 dávali kvůli tý dvojnásobný loupežný vraždě voprátku na krk...."
cikorka je pražený drcený kořen Čekanky obecné Cichorium intybus, a je používaná jako náhražka kávy. Na rozdíl od kávy však cikorka neobsahuje kofein. První cikorka se vyráběla ve Vrdech - Bučicích na Kutnohorsku a nesla název po majiteli továrny Antonínu Štefanovi "Štefanka". Po "znárodnění" se ze zdárného podnikatele stal alkoholik. Bydlel v Praze XV.  kdesi  Na Pekařce. Při cestě z hospody se často povaloval na ulici a pochopitelně všem a na všechno nadával. Smutný pohled.

W

 

Také jim rozdali trochu černé špíny z čisté cikorky a po kusu trupelovitého kukuřičného chleba.

cimborium liturgická nádoba podobná kalichu s víkem pro uchování hostií.

   
"Trojici boží a Panenku Marii s feldkurátem." Na cvičišti zatím netrpělivě čekaly pochodové setniny. A čekaly dlouho. Nebol ještě jeli pro sportovní kalich k nadporučíkovi Witingrovi a potom pro monstranci, ciborium a jiné příslušnosti ke mši do břevnovského kláštera, včetně i láhve mešního vína....
cimra slangově - místnost, pokoj  [z něm. das Zimmer].      
"Nejlepší," mínil jeden ze simulantů, "dá se simulovat šílenství. Z našeho učitelského sboru jsou vedle v cimře dva, jeden neustále křičí dnem i nocí: ,Hranice Giordana Bruna ještě dýmá, obnovte proces Galileův!` a ten druhý štěká,...."
cimrkomandant velitel světnice [z něm. der Zimmerkommandadt].      
Švejka přijal od šikovatele Řepy cimrkomandant, zarostlý chlap v rozhalené košili.
Cislajtanie Cisleithanien, Zisleithanien, Předlitavsko, předlitavské země Rakousko - Uherského císařství, ležící nalevo od řeky Litavy (Leithy) sem mimo jiné patřilo i České království a dnešní Rakousko. Opakem byla Translajtanie, Transleithanien, což jsou země napravo od Litavy - Zalitavsko, tedy země koruny Uherské. Sem pochopitelně patřilo i dnešní Slovensko a bývalá Halič.

W

 
Most nad Litavou zářil, stejně jako na druhé straně za mostem svítila Királyhida, Cislajtanie i Translajtanie. V obou městech, uherském i rakouském, hrály cikánské kapely, zářily okna kaváren a restaurací, zpívalo se, pilo.
civět slangově - zahledět se, hloupě se koukat. Jinak též čučet, čumět, lelkovat, zevlovat.      
„Já vám povídám, abyste zde zbytečně nečuměli! Vy mě všichni ještě neznáte, ale až mne poznáte!...“
Colmar von der Goltz * 12.8.1843 - † 19.4.1916 německý generál.Během první světové války měl v Turecku roli poradce Turecko jako Goltz paša. Zemřel v Bagdádu na tyfus.

W

Goltz paša přijel z Cařihradu do Berlína a naším císařem byli vyznamenáni Enver paša, viceadmirál Usedon paša a generál Dževad paša. Poměrně hodně vyznamenání za tak krátkou dobu.“

Conrad Franz Graf  von Hötzendorf hrabě František Conrad von Hötzendorf byl rakouský voják a náčelník generálního štábu rakousko-uherské armády, který se nemohl dočkat toho, až jeho armády udeří na Rusko. Měl velký podíl na vypuknutí první světové války.

W

Jednou, když rozbil oko jednomu rekrutovi, vyjádřil se: ,Pah, was für Geschichte mit einem Kerl, muß so wie so krepieren.’ To říkal též polní maršálek Konrád z Hötzendorfu: ,Die Soldaten müssen so wie so krepieren.’ ...
corpus delicti předmět doličný, věc doličná [z lat.].      
"Oni mají mou školu, pane závodčí," prohlásil hrdé strážmistr, "klid, to je mýdlová bublina, umělý klid je corpus delicti." A přerušuje výklad o své teorii, obrátil se na závodčího: "Copak si dnes dáme k večeři?"
Švejk šel s holí, která byla komandantem berajtšaftu uznána jako corpus delicti, vedle Vodičky.
Creneville Polní podmaršál, hrabě Franz Folliot de Creneville *1815 - †1888, čestný majitel 75. pěšího pluku v Jindřichově Hradci.
 

W

Mašíruje Grenevil Prašnou bránou na špacír....zpívá si bezstarostně Švejk po katastrofě s Manlichertrottlem von Zillergut.
cuk zde slangově četa [z něm. der Zug].  Zugskomandant = velitel čety.      

U jeho cuku, když někdo neřekne „Ich melde gehorsam“, že dostane hned přes držku.

Custozza bitva u Custozzy (červenec 1848) byla součástí italské revoluce za osvobození a sjednocení. Bojoval v ní sardinský král Karel Albert proti Rakouskému císařství. Vyhrálo Rakousko vedené maršálem Radeckým. Proslavil se zde zejména pražský 28.pluk.

W

 "Milí vojáci,“ řečnil vrchní polní kurát Ibl, „tak tedy si myslete, že je rok osmačtyřicátý a že vítězstvím skončila bitva u Custozzy,...

Č

Čas (časopis) Čas byl název časopisu realistické skupiny (Josef Kaizl, Karel Kramář, Tomáš Garrigue Masaryk), který založil roku 1886 Jan Herben, když se kvůli svému angažování proti tzv. Rukopisům rozešel se svým předchozím zaměstnavatelem, vydavatelem Národních listů Juliem Grégrem. Od roku 1889 vycházel jako týdeník a v letech 1894-1906 jej Herben vydával sám. V letech 1901 - 1915 vycházel jako deník, než byl úředně zastaven.

W

 
Z této nepatrné události vyvinula se veliká polemika mezi Časem a Čechem, poněvadž Čech v rozmanitostech ve svém fejetonu, cituje článek o bleše mnou objevené, prohlásil: ,Co Bůh činí, dobře činí: Čas přirozené čistě realisticky rozbil celou mou blechu i s velebným Čechem, a od té doby zdálo se, že mne opouští šťastná hvězda vynálezcova a objevitele nových stvoření.
Čehona ironicky, charakterová vlastnost, něco jako až směšně pilný, přehnaně snaživý. Slovo vzniklo ze třetí sloky C.a K. hymny:     "Čeho nabyl občan pilný/Vojin zbraní zastávej......" z toho plyne, že spojením prvních slov vznikne jméno Čehona byl občan pilný.....i jakoby to jméno  Čehona bylo odvozeno od Čecha, zkrátka malý snaživý český človíček. Tuto sloku taktéž parafrázuje ve filmu [102] ožralý strážmistr Bretschneider: "Čeho nabyl občan pilný, to mu erár sebere....." Viktor Dyk ve své satiře  Můj přítel Čehona [1925] charakterizuje Čehonu takto : "...Jsme slabí, jsme malí a musíme poslouchat mocnější, musíme se přizpůsobit jejich potřebám a jejich požadavkům a jen tak se můžeme udržet nad vodou. Kdybychom se bránili tomuto stavu, byli bychom zničeni.....".      
Čech (časopis) byl klerikální časopis vycházející asi od roku 1868. Toto datum jsem odvodil od zprávy v Národních listech z 21.8.1882 strana 3, kde se uvádí:Klerikální časopis „Čech" stal se rozpravami svými o plzeňském sjezdu učitelském směšným tou měrou, že bylo by pošetilé mluviti s ním vážně. Časopis, který po celých 14 let svého trvání neměl pro učitelstvo české poctivého slova,......... Časopis vycházel od roku 1904 - 1915. Jaký to asi byl časopis a jak se choval při sbírkách na postavení Národního divadla, si přečtěte zde. Je to fragment z Národních listů z 4.2.1878 strana 2,    ÖNB/ANNO  
Z této nepatrné události vyvinula se veliká polemika mezi Časem a Čechem, poněvadž Čech v rozmanitostech ve svém fejetonu, cituje článek o bleše mnou objevené, prohlásil: ,Co Bůh činí, dobře činí: Čas přirozené čistě realisticky rozbil celou mou blechu i s velebným Čechem, a od té doby zdálo se, že mne opouští šťastná hvězda vynálezcova a objevitele nových stvoření.
čechožrout ten, který nenávidí Čechy, Nejraději by je sežral.      

"....Ten Biegler je strašný čechožrout.“

Červený Jiří JUDr *4. 8. 1887–† 6. května 1962, byl český kabaretiér, humorista, spisovatel a hudební skladatel. Zakladatel kabaretu Červená sedma, kde Hašek působil v roce 1921 (od 5. do 16. ledna) v Hotelu Central v Hybernské ulici. Na obrázku je se svojí dcerou Soňou, proslulou operní pěvkyní.

W

 
Česká beseda Jedná se zřejmě o Spolkový dům Beseda v Českých Budějovicích

   
"...Je to reservní důstojník, můj známý z ,České besedy’, v civilu je matematikem v jedné pojišťovně...."
Hašek však píše ještě o jedné Besedě:.....,Vy jste, pane, setřel pel mého panenství.’ To se ví, že se všichni smáli a její matinka, která ji tam hlídala, že ji vodvedla na chodbu v ,Besedě’ a že tu svou blbou nánu zkopala.Tady se jedná o pražskou Měšťanskou besedu ve Valdislavově ulici.

Česká družina dobrovolnická vojenská jednotka složená z Čechů žijících v Rusku (1914–1916). Byla založena 12.8.1914, jejím formováním byl pověřen štáb Kyjevského vojenského okruhu. Nábor prováděly krajanské spolky. Jádro jednotky tvořilo asi 720 dobrovolníků (tzv. Starodružiníci), kteří už v listopadu odjeli na frontu. Původně byla jejich hlavním úkolem agitace a tlumočení, později byli rozděleni do čet a přiřazeni k jednotlivým ruským plukům.   

CoJeCo

 
Československá republika Zde rozuměj periodikum, které vycházelo v letech 1920 - 1923. Předchozí název titulu Pražské noviny (1895 - 1919); následný název titulu Pražské noviny (1932 - 1938). Tím zasloužilým šéfredaktorem byl jakýsi redaktor Filip, jak o tom píše Jaroslav Hašek v článku "Co bych radil komunistům, kdybych byl šéfredaktorem vládního orgánu Československá republika." : Redaktor Filip, nyní v "Československé republice", napsal dokonce oslavný spis k jubileu nebožtíka Františka Josefa.      
Vše elegantně rozložila na prázdnou postel vedle Švejka, kam přibyla ještě pěkně vázaná kniha „Příběhy ze života našeho mocnáře“, kterou napsal nynější zasloužilý šéfredaktor naší úřední Československé republiky, který se ve starém Frantíkovi viděl.
"čtyřka" slangově -  sídlo pražské kriminální policie v Bartolomějské ulici č. 4. V Haškově době se zde objevují jména kriminalistů Olič Václav, Klíma Jaroslav, Adamička Ladislav, a řada dalších , včetně policejního ředitele Karla Křikavy, c. k. dvorního rady a rytíře řádu železné koruny III. tř. V románu se "čtyřka" nevykytuje, ale Hašek se o Bartolomějské zmiňuje v povídce "Kolik kdo má kolem krku": V jejich úsměvu ležely separace policejního ředitelství v Bartolomějské ulici, vojenský soud na Hradčanech a nějakých pár roků.O Haškových zkušenostech se "čtyřkou v roce 1914 píše Václav Menger: Z oken "čtyřky" viděl Hašek s kamarády horečné přípravy. Obrovské bedny byly za dozoru samotného policejního ředitele Křikavy spěšně naplňovány balíky spisů. Stěhoval se především archiv. Hašek vylezl jak nejvýše mohl na okno a odtud křičel do dvora: "Pane policejní řediteli Křikavo, už jsou naši vojáci v Moskvě ... ?"    
culágy slangově - finanční příplatky, přídavky. Například denní pohotovostní příplatek - Bereitschaftszulage činil 25 haléřů pro poddůstojníka a 20 haléřů pro vojína. Polní příplatek  - Feldzulage činil 50, respektive 20 haléřů [z něm. die Zulage].      

„U nás ho teď nedostaneš, poněvadž my jdeme na Sokal a lehnung se bude vyplácet až po bitvě, musíme šetřit. Jestli počítám, že se to tam strhne za čtrnáct dní, tak se ušetří na každým padlým vojákovi i s culágama 24 K 72 hal.“

Čulen Ján Haškův spolužák z obchodní akademie a zapisovatel slovenského akademického spolku Dětvan v Praze. Pocházel z Brodského, z vlastenecké rodiny. Z Brodského spolu s Haškem pořádali své výlety v letech 1900 až 1902. Jeho jméno se vyskytuje na pohlednicích a lístcích z těchto cest Haškově sestřenici Marii.      
čuřit pařit, chlastat,slangové výrazy pro pít, flámovat. Dnes se používá ve také ve smyslu čuřit se = smát se.      
Sluha majora Wenzla Mikulášek, malinký chlapík od neštovic, klátil nohama a nadával: "Já se divím tomu mýmu starýmu pacholkovi, že ještě nejde. To bych rád věděl, kde se ten můj dědek celou noc fláká. Kdyby mně alespoň dal klíč od pokoje, leh bych si a čuřil. Má tam vína bezpočtu."
Čušima Správně Cušima je bývalá japonská provincie která se rozkládala na ostrovech u jižního cípu Japonska na půli cesty u korejského poloostrova. Bitva u Cušimy je  námořní střetnutí, které proběhlo ve dnech 27.–28. května 1905 v Korejském průlivu a rozhodlo rusko-japonskou válku. Japonské loďstvo admirála Heihačira Tóga v něm rozdrtilo ruskou 2. tichomořskou eskadru pod vedením viceadmirála Rožestvenského.      
…..a to se stalo právě v té době, kdy ruské loďstvo baltické u Čušimi bylo poraženo Japonci.
čůžák za Rakouska Uherska používané hanlivé, ba přímo urážlivé označení Balkánců. Šlo vlastně o počeštění německého Tschutsche (mn. čís. Tschutschen), které se v Rakousku dodnes  běžně používá.      
V Srbsku jsme pověsili dva jednoroční dobrovolníky od 10. kompanie a jednoho od 9. jsme zastřelili jako jehně. A proč? Pro jejich paličatost. Ty dva, kteří byli pověšeni, zdráhali se propíchnout ženu a chlapce jednoho čúžáka pod Šabacem a jednoročák od 9. kumpačky byl zastřelen, poněvadž nechtěl jít kupředu a vymlouval se, že má oteklé nohy a že je platfus. Tak budete pucovat hajzl, nebo nebudete?`

D

Dankl Viktor *18.8.1854 - †8.1.1941  generál plukovník v rakousko-uherské armádě. Byl velitelem armády od vypuknutí války a byl nejvyšším velitelem v bitvě u Krasnik , první bitvě  Rakouska-Uherska, kterou vyhrál. V roce 1915 se stal velitelem rakousko-uherské síly na italské frontě,  byl odvelen v roce 1916 kvůli špatnému zdraví.

W

Jeden, pamatuji se, nějaký nadporučík Dankl, ten se svlékl do naha, lehl si na podlahu, zastrčil si do zadnice ocas ze slanečka a představoval nám mořskou pannu. ..Tady se zřejmě jedná o zcela  jiného Dankla, kterého jsem zatím nikde v dostupných materiálech nenalezl.
Uprostřed pokoje, ve kterém po stěnách visely podobizny Františka Josefa a Viléma, následníka trůnu Karla Františka Josefa, generála Viktora Dankla, arcivévody Bedřicha a šéfa generálního štábu Konráda z Hötzendorfu, stál pán bůh. ...
Daňkovka v roce 1854 založil Čeněk Daněk v Karlíně společnost Daněk a spol. Ta se roku 1872 sloučila se společností Breitfeld & Evans a vznikla tak  společnost, dříve Breitfeld, Daněk a spol. Do jejího výrobního programu patřilo hlavně vybavení dolů a potravinářského průmyslu. Mezi lidem se jí říkalo Daňkovka. Ta se, ale až v roce 1927, sloučila se společností Českomoravská -Kolben a tím vznikla jedna z nejslavnějších značek českého průmyslu ČKD, Českomoravská Kolben Daněk. Přežila německou okupaci, přežila komunisty, ale  Klausovu privatizaci a novodobý zlodějo - kapitalizmus nemohla přežít. Její bývalá sláva skomírá jen v troskách pseudonáslednických společností.  

 

Já, pane obrlajtnant, jsem se vopovážil na to zeptat jenom kvůli tomu, abych se příště mohl takový věci vystříhat, když se všeobecně povídá, že se vod chyby člověk učí, jako ten slejvač Adamec z Daňkovky, když se vomylem napil solný kyseliny . . ."
daltonizmus jedna z vrozených příčin barvosleposti. U postižených chybí, nebo je omezena schopnost rozlišit červenou a zelenou barvu. K odhalení vady slouží tabulky s obrázky, které se  podobají popisovanému oltáři.    
Oltář skládal se ze tří dílů, opatřených hodné falešným pozlátkem, jako celá sláva církve svaté. Nebylo také možno zjistit bez fantazie, co vlastně představují obrazy namalované na těch třech dílech. Jisto je, že to byl oltář, kterého by mohli stejně používat nějací pohani na Zambezi či šamání Burjatů i Mongolů. Opatřen řvavými barvami, vypadal zdáli jako barevné tabule určené pro zkoumání daltonistů na železné dráze.
Dardanely je úzký průliv v severozápadním Turecku spojující Egejské a Marmarské moře a oddělující evropskou (poloostrov Gallipoli) a asijskou část Turecka. Dřive též Helléspont.  

W

 
Vrchním velitelem turecké armády dardanelské jmenován maršálek Liman šlechtic Sanders.
darebák nadávka - totéž co lotr.      
Závodčí rozhovořil se o pokroku, jak lidi na všechno přijdou a jeden jak podvádí druhého, a rozvinul novou teorii, že tahle válka je veliké štěstí pro lidstvo, poněvadž v těch patáliích vedle hodných lidí budou odstřelováni také lumpové a darebáci.
,Je to darebáctví, když se to děje od neodborníků a surovců. Kdo kdy říkal sojce ořešník?
Proti těmto světlým zjevům stojí několik darebáků zpustlé české lůzy, kteří použili světové války, aby se dobrovolné přihlásili do vojska a mohli uvésti zmatek v jednomyslnost národů monarchie, nezapomínajíce přitom na své nejnižší pudy.
Třebas všichni lidi nejsou takoví darebáci, jak se to o nich dá předpokládat; ale jak poznáš dneska toho hodnýho od toho lumpa, zejména dnes, v takový vážný době,
defilírka slangově - vojenská přehlídka, defilé = slavnostní pochod. Obrázek s názvem defilírka je od Josefa Čapka r. 1938.    
A teď bude každá kumpačka kolem mne defilírovat a opakovat hlasitě, co jsem řekl..."
"...Ten, s dovolením, pane nadporučíku, když šel po ulici, tak se současné pořád dloubal prstem levé ruky v levej nosní díře a druhou rukou v pravý dírce, a když šel s námi na cvičení, tak nás vždy postavil jako pří defilírungu a říkal: ,Vojáci, éh, pamatujte si, éh, že je dneska středa, poněvadž zejtra bude čtvrtek, éh.` "
degradace na vojně, snížení hodnosti, zbavení funkce. Zajímavá je redegradace jednoročního dobrovolníka, tedy navrácení původní hodnosti.      
"...Abyste pak chtěl smazat stopy svého přestupku a vrchního feldkuráta při jízdě vlakem chtěl shodit z vlaku nenápadným způsobem, to také nejde, poněvadž jsou zde svědci, kteří viděli, že jste ho pouštěl do vagónu, kam nepatří. Je to, pane kaprál, jistá degradace."
"Ano, pane lajtnant. Prodělal jsem jednoroční kurs tak řečeno v kriminále, a byl jsem redegradován, to jest po svém propuštění od divizního soudu, kde moje nevina vyšla najevo, jmenován batalionsgeschichtsschreibrem s ponecháním hodnosti jednoročního dobrovolníka."
„Dejte mu deku termín pro vyřizování účtů mezi vojáky. Na trestaného, neoblíbeného vojáka byla hozena deka přes hlavu aby neviděl kdo ho mlátí. Preventivní opatření proti případné stížnosti.      
Číslo 21 se ozvalo od okna: "Věříte, kamarádi, že raději mám smažené kuře než pečené?" Kdosi zabručel: "Dejte mu deku," ale byli všichni tak zesláblí po té nezdařené hostině, že se nikdo nehýbal. Dr. Grünstein držel slovo......
dekunk zde slangově úkryt, kryt [z něm. die Deckung]. Na snímku jsou  v dekunku belgičtí vojáci na pozici u Kloosterhoek.    
....hejtman Ságner právě vyslýchal jednoho nešťastníka od 12. kumpanie, kterého předvedl šikovatel Strnad, poněvadž voják začal již nyní pečovat o svou bezpečnost v zákopech a odněkud ze stanice přitáhl dvířka prasečího chlívku, pobitá plechem. Stál tu nyní vyjevený, vypoulený, omlouvaje se, že to chtěl vzít s sebou do dekunků proti šrapnelům, že se chtěl frsichrovat.
Demartini Rudolf

 

Jaroslav Hašek se asi nechal inspirovat jménem vrchního komisaře Rudolfa Demartini *1866, který žil na na Vinohradech, Mánesova ulice  1138 . S Haškem se určitě, s ohledem na Haškův vysoce kladný vztah k c. k. policii, několikrát setkali a určitě Haškovi toto jméno nedalo spát a použil ho v románu. více se dočtete v článku "Demartini a Demartinka".    
Čisté, útulné pokojíky zemského „co trestního soudu“ učinily na Švejka nejpříznivější dojem. Vybílené stěny, černě natřené mříže i tlustý pan Demartini, vrchní dozorce ve vyšetřovací vazbě s fialovými výložky i obrubou na erární čepici.
denunciant udavač, donašeč [z lat. nuntius = zvěstující, posel]      
Velice dbal vždy toho, aby všichni jeho žáci při císařských narozeninách a jiných podobných císařských slavnostech zpívali s nadšením rakouskou hymnu. Ve společnosti byl neoblíben, poněvadž o něm bylo jisto, že je též denunciantem mezi svými kolegy.
Poručík Dub, starý známý denunciant na svém působišti jako gymnasiální profesor, dával se rád do rozhovoru s vojáky, přičemž pátral po jejich přesvědčení, a zároveň, aby je mohl poučiti a vysvětliti, proč bojují, zač bojují.
deutschmajstr dajčmajstr, deutschmeister, byl od roku 1796 příslušník pěšího pluku č.4, doplňovaný z Vídně (na obrázku je pěšák tohoto pluku). Majitelem pluku byl vždy jeden z rakouských arcivévodů - který byl zároveň velmistr řádu německých rytířů - Teutschmeister. Ačkoliv byl ve druhé světové válce pluk v bitvě u Stalingradu téměř zlikvidován, tradice dajčmajstrů trvá, dnes se tak jmenuje rakouský myslivecký prapor č. 2 ve Vídni.

   
Když si vzpomenu, že pod Bělehradem stříleli Maďaři po našem druhém maršbataliónu, který nevěděl, že jsou to Maďaři, kteří po nich střílí, a počal pálit do deutschmajstrů na pravém křídle, a deutschmajstři zas si to také spletli a pustili oheň po bosenském regimentu, který stál vedle. To byla tenkrát situace!
Nádražím bez zastávky projel' jiný vojenský vlak odshora obsazený deutschmajstry, které posílali na srbský front. Ještě se nevzpamatovali ze svého nadšení při loučení s Vídní a řvali bez oddechu od Vídně až sem:
Prinz Eugenius, der edle Ritter,..." ....."....Mohlo by se stát, když ten kaprál byl od dajčmajstrů, že by se to mohlo vykládat, jako že máte z toho radost....."
dienstreglamá

"Služebný řád pro cís. a král vojsko" vydán 1909 platný ve švejkově době. [z něm. das Dienstreglement] V československé armádě jej v r. 1920 nahradil Služební řád A-I-I a A-I-II , po únoru 1948 jej nahrazuje Zákl-1-1. Dnes platí Zákl -1 z roku 2001.Vá s však bude jistě zajímat služební řád rakouské armády.

     
Bůh je nejvýš milosrdný, ale jen pro pořádné lidi, a ne pro nějaký vyvrhely lidské společnosti, která se nespravuje jeho zákony ani dienstreglamá.
"Voják," říkával, "musí svého představeného hledat v zástupu a na nic jiného nemyslet, než aby dostál všem svým povinnostem, jež jsou mu předepsány v dienstreglamá.
"Úcta k představeným, znalost dienstreglamá a duchapřítomnost znamená na vojně všechno.
direktion zde povel, kterým se určuje směr pochodu, střelby [něm.].      

Vytasil šavli a etěl k nám. ,Alles zurück, alles zurück!` řval na důstojníky. ,Direktion Mulde, einzeln abfallen!` A tu to začalo. Ze všech. stran, jako by na to čekali, počali do nás pálit.

Ten vod něho zkusil. Někdy, při marši, poslal ho na pět set kroků napřed a pak poručil: ,Direktion šišatá hlava: Von měl vůbec ten pan Stendler, i jako soukromej detektiv, náramnou smůlu.
disponent obchodní zmocněnec, člověk oprávněný vést jednání a uzavírat smlouvy jménem firmy.      
Po posledním pomazání ve Vojenské nemocnici toužili dva. Jeden starý major a jeden bankovní disponent, důstojník v záloze. Oba dostali kulku do břicha....
diškerece též diškréce, dýško, trinkgeld, bakšiš, jsou slangové výrazy pro spropitné obsluhujícímu personálu v restauracích a hotelích. [z něm. die Diskretion = takt, utajení, diskrétnost, mlčenlivost, choulostivost]. Prapůvod slova najdeme v latinském discretus - oddělený. Neboli něco co nepatří do ceny zakoupené služby, ale je to něco navíc, pozornost jejíž výše je diskrétní, choulostivá, taktně utajená před ostatními.       
"To sem nepatří," prohlásil desátník, "ale to je pravda, že vypůjčovat si vod chudýho kaprála dvě zlatky na diškereci..."
"Vod těch ženskejch, kerý dohazoval a dodával do pokojů, nevzal vám ani krejcar diškerece, a když se někdy některá z těch ženštin zapomněla a chtěla mu něco podstrčit, měli vidět, jak se rozčílil a začal na ni křičet: ,Ty svině jedna...."
divize v armádě : vojenská jednotka o asi 20 000 vojáky. Vyšší uskupení. skládající se z několika divizí je armádní sbor. Nižší uskupení jsou pluky a brigády.      
V době, kdy lesy na řece Rábu v Haliči viděly utíkat přes Ráb rakouská vojska a dole v Srbsku rakouské divize jedna za druhou dostávaly přes kalhoty.....
Dohoda též Trojdohoda - spojenectví Francie, Ruska a Velké Británie, namířené především proti expanzivním tendencím centrálních mocností, zejména v první sv. válce.  

W

 
Ve stejném smyslu psal i Prager Tagblatt, který končil. svůj článek slovy, že mrzáka dobrovolce vyprovázel zástup Němců, kteří ho svými těly chránili před lynčováním ze strany českých agentů známé Dohody.
Domovské právo každý občan monarchie musel mít v některé obci domovské právo. Toto právo mu poskytovalo možnost nerušeného pobytu v obci, zatímco osoby s cizím domovským právem, pokud nevedly řádný život, mohla obec vypovědět. Domovské právo rovněž zakládalo právo na chudinské zaopatření od obce.      
Donnerwetter německá kletba, doslova hrombouřka, volně - "hrom do toho!" v Česku se říká "donrvetr!" Také se v románu vyskytuje kletba himldonrvetr, nebo  německy Himmeldonnerwetter, což je vlastně totéž se zdůrazněním, že blesk většinou uhodí z nebe.      
"Himldonrvetr," hulákal jeden z členů komise, břinkaje šavlí, "tak von vůbec nemyslí. Pročpak, vy jeden siamskej slone, nemyslíte?"
,Já si to vyprošuji, himldonrvetr, já si to zakazuji! Víte, pane fénrich, co je to batalionsraport?
Obrst Schröder přijel na mne přímo na koni a div mne nepovalil na zem. ,Donnerwetter,` zařval, až to bylo slyšet jistě na Šumavě, ,was machen Sie hier, Sie Zivilist?`
"Ty pitomečku," řekl major, "ty paviáne jeden, ty velbloude, ty myslíš, že já se bojím nějakého arestanta, abys mně k němu stavěl stráž, když ho budu vyslýchat. Krucihimldonrvetr, zamkněte mne a ať už jste venku!"
dorická stupnice jedna ze starých církevních stupnic složená z tónů d e f g a h c d.      
Z kaple nesly se sem zvuky harmonia, které zastupovalo varhany. Hudebník, jeden učitel zavřený pro dezerci, kvílel na harmoniu v nejtesklivějších církevních melodiích. Se škytáním polního kuráta splývaly ty zvuky v novou dorickou stupnici.
Dostál - Lutinov Karel Dostál - Lutinov, známý též pod pseudonymem Karel Skřivan, *22.9.871, Prostějov – †29.11.1923, Prostějovbyl český katolický kněz, básník, spisovatel a překladatel, vůdčí osobnost Katolické moderny.Veřejně diskutoval o otázkách víry s osobnostmi, jako byl Tomáš Garrigue Masaryk a byl jedním z tahounů nově vznikajícího křesťanského tělovýchovného spolku Orel existující dodnes a napsal pro něj i hymnu: Hoj, Orli mocných perutí. Na památku svého otce, rodáka z obce Lutín, si zvolil pseudonym Lutinov.

W

 
A zatímco klerikální sloup katolické moderny, denunciant páter Dostál-Lutinov, nadává Macharovi, úpícímu v nepřátelské Vídni s platem K 4 000,- ročně v roztomilém vlastním domku za Vídní, v této vilce obrací Machar svou pěst směrem k českému království a počíná se mu nelíbit Eliška Krásnohorská a studuje přitom pro budoucnost bedekra po Římě.
dramky slangově - cigarety, odvozeno od nejlevnějších cigaret značky "Drama". "Zarakouska" stálo sto těchto cigaret 1 korunu. Od toho: drámo = cigareta; báčko, vajgl, špaček = nedopalek      
Na chodbě se ozvaly kroky a volání stráže "Zuwachs". "Zas nás bude víc," radostné řekl Švejk, "snad si schovali nějaké to báčko."
"Po levej straně u dveří kanceláře je plivátko, tam házejí špačky," poučoval Švejka jeden.
Někteří z nich, na které se štěstěna usmála, bagovali špačky, které našli po cestě, poněvadž neměli - jak přirozeno - kapsy a nebylo to kam schovat.
Potom tam jeden od nás dostal zvenčí ňákým způsobem dramky, a to začal s náma ponejprv mluvit, abychom prý mu dali šluka. Nedali jsme mu nic:"
Drašner Ladislav  Drašner (*1877) byl policejní koncipista, tedy úředník na nižší služební úrovni. Jeho jméno se objevuje v adresáři z roku 1906 (je uveden mezi koncipisty jako poslední). Komisařem se stává až někdy před říjnem 1913 kdy je na této policejní přihlášce dopsáno Commissär. Více o něm naleznete na blogu "Za pana Drašnera"  
Vtom přišel Drašner se svým průvodem, strašný a neúprosný. Bylo to, jako když střelí do koroptví. Civilní strážníci seřadili to všechno do houfu. I on, Švejk, byl tenkrát v tom houfu, poněvadž při své smůle řekl komisaři Drašnerovi, když ho vyzval, aby se legitimoval: „Mají na to povolení od policejního ředitelství?“

".... V sedum hodin večer pak Mestek zavřel panorámu a řek: ,Mořská panno, můžete jít domů,’ vona se převlíkla a v deset večer už ji bylo vidět chodit po Táborskej ulici a zcela nenápadně každýmu pánovi, kterýho potkala, říkat: ,Hezoune, šel si to zafilipínkovat.’ Poněvadž neměla knížku, tak ji při šťáře s druhejma podobnejma myšema pan Drašner zavřel, a Mestek měl po kšeftě......"

drahthindernissy slangový - výraz pro drátěné překážky, zátarasy [z něm. die Drahthindernisse].

   

"....Nebo si přejete býti těžce raněn, zůstat ležet za drahthindernissama? Ležíte si tak pěkně s přelámanou nohou celý den. V noci nepřítel reflektorem osvětluje naši posici a zpozoruje vás;....."

dranžírovat porcovat, krájet, rozkrájet [z něm. tranchieren]      

Dnes právě důstojníci z batalionu uspořádali si slavnostní večeři, složili se a koupili si prase, a kuchař Jurajda dělal prasečí hody pro důstojníky, obklopen různými příživníky z řad důstojnických sluhů, nad kterými vynikal účetní šikovatel, který dával rady Jurajdovi, jak má dranžírovat prasečí hlavu, aby na něho zbyl kus rypáčku.

drek hovno [ z něm. der Dreck].      
,Tak jste si, lumpové, mysleli, že vám ta komise pomůže,` povídá pan obršt, ,drek vám pomohla. A teď bude každá kumpačka kolem mne defilírovat a opakovat hlasitě, co jsem řekl: - Tak jsme šli jedna kumpačka za druhou, rechtsšaut, kde stál pan obršt, ruku na řemeni flinty, a řvali jsme na něho: ,Tak jsme si, lumpové, mysleli, že nám ta komise pomůže, drek nám pomohla.`
drnorys ví bůh jak tato nadávka vznikla a co vlastně znamená. Možná složením slov drn a rys [či něm.das Ries], ale také možná z českého drn a německého der Rasen, což je také drn. Anebo z českého drn a německého rasen = vzekat se, řádit. Nadávku jsem v běžném hovoru nikdy neslyšel. Často se však používá drn jako nadávka vyjadřující nízkou inteligenci dotyčného: "je to drn".      
'...Žrát mu dejte až pozítří, vezměte mu slamník a strčte ho do ajnclíku, a žádnou deku, drnorysovi!'
Drobílek Eduard Haškův přítel, iniciátor a spoluzakladatel Strany mírného pokroku v mezích zákona. Menger píše: ....Hašek ve své literární, dosud netištěné pozůstalosti vypisuje - bohužel jen v torsu - dějiny této podivuhodné strany. Na jejím prvním prohlášení jsou podepsáni: Eduard Drobílek, dávno již zesnulý úředník České techniky, o němž Jaroslav napsal několik povídek...Jaroslav Hašek v Politických a sociálních dějinách strany mírného pokroku v mezích zákona v kapitolách "Pokladník strany Eduard Drobílek" a "Drobílkovo milostné dobrodružství". Z dalších kapitol "Dějin" uvádím jen citáty. kde se vyskytuje Drobílkovo jméno:...U svíčky scházeli se přátelé Drobílek, dr. Gazda, dr. Grünberger, bratří Ibserové, soudce Koťátko a jiní a jiní, kteří během času propagují na venkově myšlénky strany mírného pokroku v mezích zákona.…..a Louis Křikava, abych nepsal o tom černém kabátě od inženýra Kúna, a Kún zas o hostinském Perglerovi a jiní a jiní, mezi nimi Drobílek, abych nepsal o Lidce, ba ani o té tlusté vinárnici…..Drobílkovo jméno je i pod manifestem strany z dubna 1911. Byl spoluautorem dosud neotištěné divadelní hry "Větrný mlynář a jeho dcera", kde je uveden vedle Jaroslava Haška a Františka Langera [11] . Eduard Drobílek ještě figuruje v Haškově humoresce "Když jsem počal psát" [Národní obzor - 24. 5. 1912 11] a je hlavním aktérem humoresky "Malá domácí slavnost" [Veselá Praha - 1. 6. 1912 11]. Drobílkovo jméno si Hašek vypůjčil jako pseudonym k jeho pracím "Bojovnost vídeňských křesťanských sociálů" [Karikatury 23.12.1912] a „Smutný konec válečného zpravodaje ‘Prager Tagblattu‘ “ [Karikatury 25.11.1912 11 ]. Nejvíce se můžeme dozvědět o Eduardu Drobílkovi z článku PhDr. Jiřiny Masnerové "Jeho Magnificence a ti druzí" [18].:   ....byl ke studiu strojního inženýrství přijat ve studijním roce 1902/03 a byl osvobozen od placení školného „cestou milosti“. Během studií si zapsal geometrii polohy, deskriptivní geometrii, hydrauliku, základy nižší geodézie, statiku a dynamiku, základy grafické statiky, nauku pružnosti a pevnosti a matematiku 1. a 2. běh, jak lze vyčíst v katalozích studentů, uložených v našem archivu........Student strojařiny, který pro nedostatek financí musel studium zanechat. Pracoval jako pomocný kancelista pražského magistrátu a předpokládal, že najde na technice lepší uplatnění. Ovšem podle konfliktních situací v rektorátní kanceláři, jimiž se zabývaly schůze profesorského sboru v tomto období, lze soudit, že si moc nepolepšil.....Pozdě však pro Eduarda Drobílka, který fakticky za svého života, zemřel v roce 1919 ve 37 letech, nebyl potvrzen místodržitelstvím ani ve funkci pokladníka. Nicméně byl vedle svěřené agendy o studenty pověřen i správou příruční technické knihovny – bez nároku na odměnu.....Drobílek znal německy, to potvrzuje dochovaná německy stylizovaná korespondence rektorátní kanceláře pro ministerstvo kultury a vyučování, francouzsky a především španělsky. Úroveň znalosti španělštiny je zřejmá v jeho překladu klasického díla Miguela de Carvantese Saavedry „Don Quijote de la Mancha“. Psal také povídky a divadelní hry. Haškův vztah k Drobílkovi můžeme uzavřít přímo citací: „Všichni ti literáti, kteří byli v našem kruhu, musím říci, že nevážili nikdy tolik, jako vážil přítel Eduard Drobílek.“ [citát je z "Pokladník strany Eduard Drobílek"]. Policejní přihláška se zřejmě nedochovala, ale dochoval se v AHMP list domovní. Z něho je patrné, že si nakonec vzal Boženku, dceru hostinského Žvěřiny.

Detail z fotografie před hospodou " Pod Černým vrchem" s ostatními aktéry strany mírného pokroku v mezích zákona. Zleva Vilém Forster, ing. Bogdan Šolaja, Jaroslav Hašek, Eduard Drobílek.

   
drožka koňský povoz sloužící k přepravě osob za úplatu - dnešní taxi. Drožkář, dročkář - kočí tohoto povozu. [z něm. die Droschke]      

U stanoviště drožkářů Švejk posadil polního kuráta ke zdi a šel vyjednávat s drožkáři o převoz.Jeden z drožkářů prohlásil, že toho pána velice dobře zná, že ho vezl jen jednou a víckrát že ho nepoveze."Poblil mně to všechno," vyjádřil se přímo, "a nezaplatil ani za jízdu. Vozil jsem ho přes dvě hodiny, než našel, kde bydlí.......Švejk ho vzbudil a za pomoci drožkáře dopravil do drožky. V drožce polní kurát upadl v úplnou otupělost a považoval Švejka za plukovníka Justa

držka slangově -  ústa. Jinak huba, klapačka, tlama, tlamajzna, pec, chlebárna, kušna, šmakovák. Významově slovo držka znamená též ošklivý obličej. Držky, dršťky jsou částí z předžaludků skotu (čepec, bachor a kniha).      

"Vy myslíte, že to císař pán takhle nechá bejt? To ho málo znáte. Vojna s Turky musí být. Zabili jste mně strejčka, tak tady máte přes držku. Válka jest jistá. Srbsko a Rusko nám pomůže v té válce. Bude se to řezat!"

Panoval u kuchyní obvyklý nepotismus vojenský, rozdávající všem, kteří byli blízko k vládnoucí klice. Pucflekové objevili se v Lupkovském průsmyku se zamaštěnýma hubama.......Písařům se také leskly tlamy….

"Držte hubu!" slangově "mlčte!" ["zavřete ústa!"] též "Zavřete hubu!" nebo "Zavřete klapačku" [z něm. die Klappe], či prostě "kušte!","kušujte!" Též lze použít výraz naprosto stejného významu "Držte tlamajznu!", "Zavřete tlamajznu!" Další   "Drž pec!", "Zavři chlebárnu!","Zavři držku!". "Drž držku!".      
"Držte hubu!" rozkřikl se policejní rada na Švejka, "a mluvte, až když se vás budu na něco ptát! Rozumíte?"
"Bejvaly v hospodách," řekl Švejk, "takový pěkný nápisy proti kibicům. Pamatuji se na jeden: Kibic, drž tlamajznu, než tě přes ní šmajznu."
Dyk Viktor *31.12.1877-†14.5.1931. Příslušník generace buřičů (anarchistů), které dal i název svou básnickou sbírkou Buřiči. Básník, prozaik a dramatik, kulturní a politický publicista, divadelní a literární kritik, překladatel z francouzštiny a němčiny. V románu se Hašek o Dykovi nezmiňuje, ale jeho jméno se objevuje v "Politických a sociálních dějinách strany mírného pokroku v mezích zákona" několikrát, protože Dyk byl rovněž kandidátem voleb do zemského sněmu v roce 1911, jako Jaroslav Hašek. Zpíva se o něm i v hymně strany:

Však proti nám nic nepořídí /  Dyk, Kramář, Klofáč, Yvonna, / jen my jsme pokrokoví lidi, / ovšem jen v mezích zákona!

W

 
Dževad Paša Byl skutečně generálem turecké armády a byl vyznamenaný naším mocnářem, jak píše Národní politika dne 1.4.1915:

   

„…naším císařem byli vyznamenáni Enver paša, viceadmirál Usedon paša a generál Dževad paša. Poměrně hodně vyznamenání za tak krátkou dobu.“

E
eisenboňáci též ajzlboňáci, slangově - železniční zřízenci, železničáři [z něm. der Eisenbahner]. Na snímku komik Vlasta Burian v roli přednosty stanice    
Vaněk vytrhl Švejkovi sluchátko z ruky a křičel rozčileně, že eisenboňáci vědí starého kozla, teď že byl právě v plukovní kanceláři. Švejk setrvával u telefonu....
ekvipáž zde honosný kočár tažený koňským zpřežením [z franc.équipage].      

"..Marně mu vykládali, že to bude asi nějaká mejlka, poněvadž voba jedou z hostiny u pana místodržitele. Ekvipáž že je dovezla až za Národní divadlo a nyní že se chtí provětrat a bydlí nedaleko, na Moráni,..."

Engadin nebo Engadine je dlouhé údolí ve švýcarských Alpách. Nachází se v kantonu Graubünden v jihovýchodním Švýcarsku.  

W

U 11. kompanie kaprál Althof používá slova: engadinská koza. Svobodník Müller, německý učitel z Kašperských Hor, nazývá nováčky českými smraďochy, šikovatel Sondernummer volskou žábou, yorkshirským kancem a slibuje přitom, že každého rekruta vydělá. ...
englišflastr slangově - Anglická náplast [z něm.englisch+das Pflaster], byl kus taftové látky, jejíž jedna strana byla potřena roztokem vyrobeným z rybích plynových měchýřů Vyzy velké, rozpuštěné ve vodě, denaturovaném lihu a glycerinu. Vzniklá směs byla lepkavá a pomáhala zastavit krvácení. Druhá strana látky byla napuštěna benzoinovou tinkturou. Ta se vyrábí z pryskyřice Styrače benzoinového (Styrax benzoin) rostoucího v jižní Evropě a Malé Asii.    
Byl takovej chtivej na žrádlo, že když ho posílali úředníci za jitrnicema, tak je páral po cestě kapesním nožem a díry zalepoval englišflastrem, kerej ho stál při pěti jitrnicích víc než celá jitrnice.“
Enver Paša vlastním jménem İsmail Enver * 22. 11. 1881  † 4. 8. 1922 , byl politik, generál osmanské 3. armády, ministr války, vojenství Osmanské říše a byl skutečně našim mocnářem vyznamenán dne 30.3.1915 spolu s Dževadem pašou, jak psala Národní politika 1.4.1915.

 

W

Goltz paša přijel z Cařihradu do Berlína a naším císařem byli vyznamenáni Enver paša, viceadmirál Usedon paša a generál Dževad paša. Poměrně hodně vyznamenání za tak krátkou dobu.“

Emauzy Emauzký klášter Na Slovanech, zal. 1347. Novogotická podoba z roku 1890 vzala za své v roce 1945 při náletu spojeneckých vojsk. Současná podoba je z roku 1954.

W

"Ledaže byste se pověsil vkleče u pryčny, jako to udělal ten mnich v klášteře v Emauzích, co se oběsil na krucifixu kvůli jedný mladý židovce. Ledaže byste se pověsil vkleče u pryčny, jako to udělal ten mnich v klášteře v Emauzích, co se oběsil na krucifixu kvůli jedný mladý židovce...."

„…Křtili ho slavnostně v Emauzích. Sám páter Albán ho na máčel do křtitelnice. Byla to nádherná podívaná,….“

V Emauzích pracoval v klášteře jeden zahradnickej pomocník, a když chtěl vstoupit do řádu laiků a dostat kutnu, aby nemusel trhat svoje šaty, musel si koupit ...

„U nás se vyrábělo koření pro krávy se svěcenými obrázky. Von byl náš pan šéf Kokoška náramně nábožnej člověk a dočetl se jednou, že svatej Pelegrinus pomáhal při nafouknutí dobytka. Tak si dal natisknout někde na Smíchově obrázky sv. Pelegrinusa a dal je posvětit v Emauzích za 200 zl….“

eklovat [si něco] slangově - něco si hnusit, mát k něčemu odpor. "to je ekl (eklhaft)"= to je hnus, to je odporné [z něm. der Ekel, ekelhaft].      

„Kdyby mně to můj pan lajtnant poručil, sežral bych to dle rozkazu, ale nesměl bych v tom najít vlas, to si strašně ekluju, to by se mi udělalo hned špatně.“

ekvipáž zde honosný kočár tažený koňským zpřežením [z franc.équipage].      
 
erár vojenská, či jiná správa, moc. Erární = ve vlastnictví této správy. [z něm. das Ärar, ärarisch]      

„Železniční erár má náramně divný plomby u poplašnejch brzd. Člověk aby se k tomu ani nepřibližoval, jinak by mohl mít malér a mohli by na něm chtít dvacet ...“

"...a jeden felák, kterej vokrad erár vo sukno na vejložky, bylo ho přes dvacet balíků, je dneska štábsfeldvéblem,..."

„... poněvadž až teprve za rok vzpomněla si intendantura a zavedla do vojenských skladišť erární kočky, bez nároku na pensi, které byly vedeny v intendanturách ...“

esšálek též ešus, slangové výrazy pro  vojenské jídelní nádobí. Byla to  souprava složená z jídelního šálku o obsahu 1,25l. Měl dvě ouška.  Šálek se uzavíral víčkem s držákem o obsahu 0,3l.Vyráběl se z  pocínovaného plechu, později byl smaltovaný. Připevňoval se ustrojovacím řemínkem na chlebník, nebo na tornu  [z něm. die Eßschale].

   

Za půl esšálku vína a čtvrt litru rumu budou se vám lidi prát s každým... Který dobytek to zas klepá na dveře, cožpak nečte na dveřích ,Nicht klopfen!'? Herein!“ ...

ešalon sled v sestavě vojsk v boji, na pochodu, za přesunu, také vlak s vojskem, vojenský transport. [ z fran. échelon a rus. эшелон]      

Stanice byla přeplněna, měly být napřed odeslány dva vlaky s municí, za nimi dva ešalony dělostřelectva a vlak s pontonovými oddíly.....Co tam bylo ešalonů, počali z nich vojáci vyskakovat s esšálkama a byla hrozná panika, která skončila tím, když odzbrojeného poctivého vojáka odvedli do arestantvagonu.

etrurisch mluvit etruštinou. To byl starověký jazyk používaný v Etrurii (přibližně dnešní Toskánsko a sever Lazia) a v částech dnešní Lombardie, Benátska a Emilia-Romagna odkud byli Etruskové vytlačeni Galy. Etruština byla úplně nahrazena latinou.  

W

 

"...To by se na to byli páni římští důstojníci podívali, aby mužstvo mluvilo etrurisch. Já také chci, abyste všichni odpovídali německy, ..."

Evžen Savojský Eugen von Savoyen  *16.10.1663 † 24.4.1736 zradil Francii jako vojevůdce ve službách  Habsburků. Zde je o něm píseň.

W

Mluvil dlouho o tom, že každý z těch, kteří opouští nemocnici, aby odešli ke svým plukům do pole, musí být vítězem i rytířem. On že jest přesvědčen, že budou zruční ve zbrani, na bojišti i čestní ve všech záležitostech válečných i soukromých. Že budou nepřemožitelnými válečníky, pamětlivými na slávu Radeckého i prince Eugena Savojského.
V zápalu a řečnickém rozmachu vydával polní kurát i prince Eugena Savojského za světce, který je bude chránit, až budou dělat mosty přes řeky.
Večer z arestu ozývalo se vždy „Zachovej nám, Hospodine“ a „Prinz Eugen, der edle Ritter“. Přezpívali též celou řadu vojenských písniček,.....

„….Rakouskej voják musí se dát fackovat jenom v určitejch případech. Ale von ten tvůj pán překročil všechny meze, jako to říkal starej Evžen Savojskej: ,Potuď až votuď.’…“

execírák, execírplac slangově - vojenské cvičiště. Execírka je slangově pořadové cvičení. [z něm. die Exerzierplätze]      
....Toho zabijou na porážce a netahají ho předtím pořád na execírák....  
 ....„že se tak trochu cvičíme, abychom nezapomněli na execírku a zbytečně neprováleli drahocennej čas.“  
exercice slangově - Exercicie, jsou duchovní cvičení, jejichž účelem je dojít prostřednictvím ztišení, meditace a modliteb k prohloubení duchovního života jedince.      

„Když byli misionáři u svatýho Ignáce v Praze v roce 1912, tak tam byl jeden kazatel, a ten povídal s kazatelny, že se asi s nikým neshledá v nebi. A byl na té exercici večerní jeden klempíř, Kulíšek, a ten po tý pobožnosti povídal v hospodě, že ten misionář musel asi moc věcí provést, když v kostele vohlašoval, jako při veřejný zpovědi, že s nikým se neshledá na nebi; proč takový lidi posílají na kazatelnu…..“

exhorta duchovní výklad, promluva při bohoslužbě, kázání [ z lat. exhortatio].      
„…Jak se můžete vůbec opovážit jít s jedem nenávisti vůči některým svatým a světicím božím do boje, když ministerstvem vojenství zavedeny byly pro posádková velitelství jesuitské exhorty pro pány důstojníky a když jsme viděli slavnost vojenského vzkříšení.…“
F
fald slangově - záhyb, sklad na oděvu [z něm. Die Falte].      
"...Faldy na mantlu v nepořádku. Jako kdyby šel od děvky nebo se válel v bordelu. Já vás, chlapečku, roznesu.“
Desátník vzdychl: „Ani ty faldy na mantlu neuměl si udělat, až z Prahy si vobjednával vodičky a různý mastě na čistění knoflíků..."
fasovat dostávat nějaký příděl například peněz, tabáku, konzerv a podobně. [ z něm. die Fassung] ....až se nám zas vobjevil najednou v kanceláři a vypisoval fasuňky....asi zřejmě vypisoval jakési lístky či seznamy pro rozdělení uvedených přídělů - fasuňků. Objevuje se zde ještě spojení:.....jak toho pána chyt za krk, jak s ním praštil vo almaru, až ho do ní zafasoval!...tady by se mohlo jednat o další významy slova Fassung = rámování, míra. Tedy, že toho pána do té almary zarámoval, zaměřil. Častěji se říká zapasoval. Tady je to jasné. Opět z německého Passung = lícování, zalícování, tedy pasování, napasování, lícování toho pána do skříně. Kdo  dychtí dozvědět se o lícování více, nechť studuje strojírenskou technologii, obor lícování součástek.      

Jen jeden typický příklad, protože v románu se fasuje něco stále. To je heslo vojny :“fasovat a blbnout.“: „Právě jsme fasovali rum do kafe a já jsem napřed vypil rum. Jestli však, pane lajtnant, je ňáký nový nařízení, že se má pít napřed kafe a pak teprv rum,…..“

feldflaška slangově - polní láhev [z něm. die Feldflasche]. Vyráběla se ve třech modifikacích:
• Hliníkové o objemu 0,5l s korkovou zátkou na řemínku.
• Smaltované o objemu 0,45 s korkovou zátkou na konopné šňůrce ( na snímku).
• Dtto se závěsným řemenem určená pro kavalerii .
 

 

   

To máte jako s Přemyšlem, nebo s tím vojákem, kerýmu při gefechtu vytrh nepřítel feldflašku.

Tak zatřepal feldflaškou, napil se a povídá ,Nechal jsem ti taky lok, svatej Jene z Nepomuku.' Ale lek se, vyžunk to všechno a na svatýho Jána nezbylo nic. ...

feldmésig slangově- válečně, bojově [z něm. feldmäßig]      

„To byla docela taková krajina, jako je tady, jenomže my jsme nešli tak feldmésik, poněvadž tenkrát ještě jsme ani nevěděli, co jsou to reservní konservy, když jsme nějakou konservu fasovali, tak jsme ji u našeho cuku hned při nejbližším noclehu sežrali a místo toho dávali jsme si do baťochu cihlu....."

feldruf“ a „losung“ feldruf - výzva - první část hesla, kterou vysloví strážný jako výzvu k příchozímu. Odpovědí musí být právě druhá část toho hesla - což je losung. Oslovuje li strážného příchozí, musí říci nejdříve svoji část hesla (losung), odpovědí musí být čast hesla feldruf.      
Posti se tedy rozestavili podle cenností ešalonu po obou stranách a dostali „feldruf“ a „losung“ z kanceláře batalionu. Ten den byl feldruf: „Kappe“ a losung: „Hatvan“.
 
 
Fastrová Olga *17. 1. 1876 - †8. 8. 1965, spisovatelka [105] Jak uvádí znalec díla Jaroslava Haška Radko Pytlík ve své knize Toulavé house, vrátil se spisovatel ke své dávné životní masce: "Když se v kavárně U Zlaté husy fejetonistka Národní politiky Olga Fastrová naivně ptá, jestli opravdu bolševici jedí lidské maso, odpovídá s takovou sérií výmyslů a podrobností o bolševických zvěrstvech, že tazatelce přejde chuť mluvit s ním na podobná témata." Více v článku Olga Fastrová versus Jaroslav Hašek.

 

Od hostinského Palivce nemůžeme žádat, aby mluvil tak jemně jako pí Loudová, dr Guth, pí Olga Fastrová a celá řada jiných, kteří by nejraději udělali z celé Československé republiky velký salon s parketami…..

Ferbl Hazardní karetní hra podobná pokeru. Hraje se ve čtyřech s 32 kartami, v hospodách většinou mariáškami, v kasinech potom kartami francouzského typu.  

W

 

Velmi rád hrával ferbla a byly jisté domněnky a předpoklady, že hraje falešně, ale nikdo mu nedokázal, že má schované eso v širokém rukávě své vojenské kleriky...

„Co soudíte, pane kolego, o tom, která hra je spravedlivější: ferbl, nebo jedenadvacet? Opravdu, už jsem tě někde viděl,“ zvolal, pokoušeje se obejmout Švejka ...

Dvě vytáhlé ženštiny v černých šatech s růžencem, které se jednou k němu přidaly po  kázání a po dvě hodiny mluvily o náboženské výchově vojáků, dokud se nedopálil a neřekl jim: „Odpusťte, mé dámy, na mne čeká pan hejtman s partií ferbla.“

Ferdinand František Ferdinand d´Este, arcivévoda a následník trůnu, zavražděn při atentátu anarchistou Gavrilo Principem v Sarajevu dne 28. 6. 1914. O život přišla i jeho choť Žofie Chotková, v té době vévodkyně z Honenbergu. 

W

„Tak nám zabili Ferdinanda,“ řekla posluhovačka panu Švejkovi, který opustiv před léty vojenskou službu, když byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba, živil se prodejem psů, ošklivých nečistokrevných oblud, kterým padělal rodokmeny. ..
Fähnrich Kraus mínil, že když už jsou velezrádci, mají se hned na místě oběsit beze všeho týrání, zato však poručík Dub s celým výjevem naprosto souhlasil a převedl to hned na sarajevský atentát a vysvětlil to tak, že ti maďarští četníci na stanici Humenné mstí smrt arciknížete Františka Ferdinanda a jeho choti.
Ferdinand I. zvaný Dobrotivý, též Ferdinand V.,*19.4.1793–†29.6.1875, byl rakouský císař v letech 1835–1848, král uherský a poslední korunovaný český král.

W

V písemných pracech předkládal svým žákům themata z dějin rodu habsburského. V nižších třídách strašil žáky císař Maxmilián, který vlezl na skálu a nemohl slézt dolů, Josef II. jako oráč a Ferdinand Dobrotivý. Ve vyšších třídách byla ta themata ovšem spletenější, jako kupříkladu úloha pro septimány: „Císař František Josef I., podporovatel věd a umění“,…..

Fermež Fermež  se vyrábí ze lněného oleje a oproti oleji má tu výhodu, že mnohem rychleji schne. Takže se daný výrobek nelepí tak dlouho, jako při impregnaci olejem. Používá se k impregnaci dřeva, kůže a textilu. Též se používá jako ředidlo do pigmentových barev.      

A příručí, zabaluje lahvičku do papíru, řekl k Švejkovi čistě obchodně: „Je to první kvalita, budete-li si přát štětce, laky, fermež, račte se obrátit k nám.

festung slangově - pevnost, zde ve smyslu vězení:"....Na takový věci je festung." Staré pevnosti se tak často využívaly. Známá je terezínská Malá pevnost a brněnský Špilberk. [z něm. die Festung].      

Prinz Eugenius; der edle Ritter, wollt' dem Kaiser wiedrum kriegen. Stadt und Festung Belegrad.

Bylo slyšet jasně: „Sobald die höchste Herrschaft in der Nähe der Festung anlangt, ist das Geschütz auf allen Bastionen und Werken abzufeuern, der Platzmajor ...

fešák slangově - krasavec [z něm. fesch - hezký], také hezoun. Hezká žena je fešanda.      

Fešák stájovej pinč. Pepř a sůl, dovopravdy čistokrevnej, jako že ty jseš Švejk a já Blahník. Mně jde vo to, co žere, to mu dám a přivedu ti ho.“

Ale u nás byl kumpaniekomandantem lajtnant Přenosil, velký fešák, a ten nám řek: ,Nespěchejte, hoši,' a šlo to jako na másle.

Feuerwerker Ohněstrůjce. Ve skutečnosti dnešní pyrotechnik. Byl odpovědný ze uložení vlastní munice a zneškodňování munice vadné a nepřátelské. Oberfeuerwerk - vrchní pyrotechnik [ něm.].      
Až potkáme někde na frontě artilerii, tak se přihlásíš u nejbližšího oberfeuerwerkra.
fiakr nájemný dvouspřežný krytý kočár pro čtyři cestující.

   

Ani pak s tím nesouhlasil namítaje, že jezdí jedině ve fiakru. „Vy mne chcete napálit,“ prohlašoval polní kurát, mrkaje na Švejka i na drožkáře významně,….

Filip II Makedonský *okolo 382 př. n. l. – †336 př. n. l. Během svého mládí žil jako rukojmí v řeckém městském státě Théby v domě vojevůdce Pammena. Během regentství Ptolemaia z Aloru sem byl přiveden k utvrzení spojenectví mezi Makedonií a Thébami. Teprve když se králem stal jeho starší bratr Perdikkás III., mohl se Filip vrátit z Théb zpět do Makedonie. Když Perdikkás padl v bitvě proti Ilyrům, převzal Filip v roce 359 př. n. l. regentství za svého nezletilého synovce Amynta IV. Po dvou letech ho makedonské vojenské shromáždění zvolilo za krále. Byl zavražděn v Aigách, během svatby své dcery, velitelem své tělesné stráže Pausaniem.

W

Napil se, a trhaje písemný rozkaz, smál se: „To je - omluvenka? U - nás žádné omluvenky - neplatí. My jsme - na - vojně - a ne - ve - škole. Tak - tě - tedy - chytli - v bordelu? Pojď - ke - mně - Švejku - blíž - já ti - dám - pár - facek. - Ve - kterém - roce - Filip Macedonský - porazil - Římany, to ty - nevíš - - ty hřebče!“

Filippi řecké město Filippoi, kde se  roku 42 př. n. l. odehrála bitva mezi stoupenci republikánů - Caesarových vrahů, vedených mimo jiné Brutem, proti triumvirům Marca Antonia a Octaviana. Republikáni utrpěli těžkou porážku, po které Brutus spáchal sebevraždu. Plutarchos uvádí, že Brutus měl, několik měsíců před bitvou, zlý sen. Jednou v noci uviděl cosi obrovského a temného. Brutus se zjevení zeptal: "Kdo jsi a co chceš?" Odpověď zněla: "Jsem tvé  zlé svědomí, Brute. Sejdeme se u Filippi." A skutečně se zjevení objevilo znovu,v noci před bitvou.  

W

Poručík Dub odcházel bruče: „U Filippi se sejdeme.“
„Cože ti říkal?“ obrátil se k Švejkovi Jurajda.
„Ale dali jsme si schůzku někde u Filipy. Voni tihle vznešení páni bejvají obyčejně buseranti.“
filistr šosák, čili osoba úzkoprsá, omezeného rozhledu. Slovo stejného významu je zřejmě převzaté z německého der Philister. Má asi nějakou souvislost s  filištíny, kteří projevili svoji omezenost v pohledu na biblického Davida, jak je psáno v Samuelovi 29 Bible 21: Filištínští velitelé se ptali: „Co to tam je za Hebreje?“ „To je přece David, sluha izraelského krále Saula,“ řekl jim Achiš. „Je se mnou už nejmíň rok. Ode dne, kdy od něj odpadl, až dodnes mu nemám co vytknout.“ Filištínští velitelé se ale na něj rozzlobili. „Pošli ho pryč,“ řekli mu, „ať se vrátí, kam mu řekneš. Přece s námi nepůjde do boje! Vždyť by se v bitvě postavil proti nám! Čím by se mohl svému pánu zalíbit více než hlavami těchto mužů?      

To je filistr-byrokrat, který vytýká na př., že koncept není dobře vysušen pijákem a podobně. Je to vůbec blbě hovadský zjev v lidské společnosti, poněvadž přitom dělá takový mezek rozšafu, všemu chce rozumět, všechno dovede vyložit a nade vším se urazí. Jak jsou tato slova platná i dnes i na vyšší  státní úředníky, vlády pravé i levé nevyjímaje.

Fink von Finkenstein

Je zřejmé, že se Hašek inspiroval pruským šlechtickým rodem Finck von Finckenstein, ve kterém, podle Wikipedie, žili i někteří generálové, kteří by mohli být v Přemyšlu veliteli:
Karl August Graf Finck von Finckenstein (1835–1915), General der Infanterie und kommandierender General des I.A.-K.
Albrecht Alexander Otto Graf Finck von Finckenstein (1859–1936), Generalmajor
Konrad Wilhelm Gustav Graf Finck von Finckenstein (1862-1939), Generalmajor
Bernhard Gustav Wilhelm Graf Finck von Finckenstein (1863–1945), Generalleutnant
 

Velitelem pevnosti po jejím znovudobytí 3.6.1915 byl generalmajor Gustav Stowasser, později Feldmarschall-Leutnant. .

 

W

Potom pokračoval tento podivný soud na způsob náhlého soudu, který aranžoval předsedající generál Fink von Finkenstein.

fištron nikdo by asi nepředpokládal že toto slovo, dnes již vzácně používané, znamená ve své podstatě zastaralý výraz pro rybí tuk [z něm. der Fischtran]. Tedy něco hrozného, čím nás krmili rodičové v poválečných letech a co nám kazilo chuť k jídlu a zvedalo žaludky, prý "abychom vyrostli a byli chytří". Tuto záludnou lež asi uplatňovali i naši předci v dobách monarchie, že nakonec fištron zdomácněl jako výraz pro chytrost, důvtipnost, chytrý nápad.      

„Mějte fištron,“ odpověděl Vaněk, „na všechno je dost času, ostatně já myslím, že si pan obrlajtnant na Balouna zvykne, tu a tam mu něco ještě sežere a pak ho ...“

flákat se poflakovat se, slangově - lenošit, toulat se, potloukat se, totéž co prdelkovat se; vyfláknout se na něco = neudělat to, odfláknout to = udělat to špatně, nedbale. Někoho fláknout = někoho uhodit [z něm. flacken = plápolat].      
Nějaká taková žárlivá ženská chtěla vypátrat, s kterou se její muž fláká, aby mu mohla doma dělat ještě větší rámus. Von byl vzdělanej člověk, mluvil jen vybraně ...
A von hned začal křičet, že prý jsem ho slepicí fláknul přes hubu.
Já půjdu podél potůčka, kde rostou pomněnky, a vy se budete flákat někde suchopárem. Já se držím toho, co nám řekl pan obrlajtnant, že vůbec nemůžeme ...
flang, flank zde slangově křídlo, strana, bok  [z něm. die Flanke].      
"...mašíroval s nimi na levém flangu..."

".... Potom na pravém flangu šel rekognoscírovat terén třetí švarm pod les,......"

".... Druhý, vida hrozící nebezpečí od nepřítele obejitím s flanky......" [obejitím z boku]
flaška slangově - láhev [z něm. die Flasche]      
Fleissner  Edouard von Wostrowitz *1825 - †1888 Rakouský plukovník, který v roce 1881 vydal Handbuch der Kryptographie.  

W

"Kircherovo šifrování slovy, pane hejtmane. Každé slovo depeše se vykládá na protější stránce klíče. Methoda ta zdokonalena nadporučíkem Fleissnerem v knize ,Handbuch der militärischen Kryptographie’, kterou si každý může koupit v nakladatelství vojenské akademie ve Víd. Novém Městě. Prosím, pane hejtmane.“

flígl, flígr slangově -  křidlo. Běžně se užívá také rčení "...chytím tě za flígr a vyhodím tě ven!" [z něm. der Flügel]      
"....byli s ostatníma regimentama, který šly s námi po flíglech...."
flinta slangově  ručnice, puška, osobní zbraň vojáka [z něm. die Flinte]      
"....Když je ,Beim Fuß!’, tak flinta stojí vopřená na pravým boku. Špička pažby je v přímý linii se špičkou nohou. Pravá ruka je přirozeně napnuta a drží flintu tak, že palec vobjímá lauf, ostatní prsty musejí svírat pažbu na předku, a když je ,Schultert!’, tak je flinta volně na řemenu na pravým rameni a laufmündung nahoru a laufem nazad...“
flundra zde slangově prostitutka, děvka, běhna, kurva. Jinak je to ryba Platýz bradavičnatý [Platichthys flesus] též nazývaná Flundra obecná.      

..... že prej ty tancuješ v Budějovicích ,U zelený žáby' s nějakou pitomou flundrou a že jsi mě už úplně vopustil. ...

„Házely se jí až na pupek jako utahanej flundře. V sedum hodin večer pak Mestek zavřel panorámu a řek: ,Mořská panno, můžete jít domů,'….“

forhont též fořt - hráč, který sedí za rozdávajícím, je dotazován v licitaci a bude vynášet (pokud se nebude hrát betl nebo durch), ve voleném mariáši hráč, který volí trumfy. V obecné mluvě je forhont ten, který je na řadě.      

„A bylo v banku hodně?“ otázal se Švejk klidně, „nebo jste málokdy dělal forhonta? Když nepadá karta, je to velmi špatný, ale někdy je to mizerie, když to jde až příliš dobře….“

forhút, saitnhút, nachhút

Slangově - přední, boční  a zadní voj [ z něm. die Vorhut, Seitenhut, Nachhut]. Voj = obecně vojenský oddíl, uskupení.

     

„Poslušně hlásím, pane lajtnant,“ pokračoval neúprosně Švejk, „je to nejvyšší rozkaz z brigády, aby se páni důstojníci voblíkli a šli na batalionní bešprechung, my totiž vyrazíme, a ještě teprve se teď bude rozhodovat, která kumpanie bude forhút, saitnhút nebo nachhút. Už se bude teď vo tom rozhodovat a já myslím, pane lajtnant, že voni taky mají do toho co mluvit.“

forikovat slangově - postupovat (dopředu),pokračovat [z něm. vorrücken]      

"...To nám četli v rozkaze, že nám táhne na pomoc třetí armádní sbor, aby nás nerozbili mezi tím Blatenským jezerem a Prešpurkem, až budeme forikovat proti druhýmu armádnímu sboru. Ale nebylo to nic platný; když jsme měli vyhrát, tak se vodtroubilo a vyhráli to s bílejma páskama.“

„…A zas chtěl hned se svou četou forikovat, ale granát mu usekl kotník. Zas ho chtěli vodnášet, ale von se počal belhat vo holi k bitevní čáře a holí se bránil. …“

forposty slangově - přední stráže  [něm. Vorposten].      

…postav si, Pimonte, silnější forposty, hop, hop, hop! Byla bitva, byla, tam u Solferina, teklo tam krve moc, krve po kolena, hop, hop, hop! Krve po kolena a na fůry ...

Forster Vilém
 
jeden ze spoluzakladatelů strany mírného pokroku v mezích zákona, přítel Jaroslava Haška.*16. 3. 1882 Hory Ratibořské u Tábora † 22. 5. 1932 Radešovice, okr. Benešov. Po promoci na UK - obor psychologie (1918) studoval ještě v Anglii a ve Francii. V r. 1921 se habilitoval a 1929 byl jmenován mimořádným profesorem na FF UK. V l. 1923–25 byl ředitelem Psychotechnického ústavu v Praze a od r. 1926 ředitelem Vojenského psychologického ústavu v Praze. Hašek jej několikrát uvádí v „Politických a sociálních dějinách strany mírného pokroku v mezích zákona“, ale s přehlasovaným ö  - Förster. Dochovala se policejní přihláška o které se domnívám, že by mohla patřit právě našemu Vilému Forsterovi.

Detail z fotografie před hospodou " Pod Černým vrchem" s ostatními aktéry strany mírného pokroku v mezích zákona. Zleva Vilém Forster, ing. Bogdan Šolaja, Jaroslav Hašek, Eduard Drobílek.

FFMU

 

Ale vlezl mu do toho přítel Förster. „Slečno,“ řekl jednoho dne k té, kterou Drobílek tolik miloval, „vy si nesmíte Drobílka vzít, poněvadž miluji vás sám. Jestli však ani mne si nechcete vzít, uděláte nejlepší, když z domova utečete.“....Hodinu po zasnoubení přišel Förster a promluvil ke snoubence Drobílkově delší řeč, v níž vysvětloval, že nečiní dobře, když si chce vzít Drobílka,.....

Frabša Fratišek Salesius  *4.2.1887,Unhošť-†10.6.1956,Praha, byl český politik (Česká strana národně sociální), novinář, redaktor, spisovatel a překladatel z ukrajinštiny. Vystudoval reálku. Po roce 1904 zakládal různé knižnice a časopisy. Tyto pokusy ale neměly delšího trvání. Redigoval tisk národně sociální strany a různé odborové listy (Hlasy z tabákových továren, Posázavský kraj, Železniční listy a jiné). V letech 1918-1924 byl jedním z redaktorů Českého slova.
Jeho básnické sbírky: „Při hudbě vodotrysků“ (1905), „Co srdce vyprávělo“ (1906), „Zamlklé parky“ (1909), „Na zlatých strunách“ (1909), „Já a můj žal“ (1916). Hašek mu věnoval kapitolu ve svých "Dějinách strany", "Poslíček strany básník Frabša" .

W

 

V Čechách vyskytují se dva mladí básníci, píšící jedenkaždý horší verše než druhý. Jest to básník Rosenzweig-Moir a Frabša, který stal se po létech upřímným národním socialistou, redaktorem národně sociálního plátku v Kutné Hoře. V té době bylo zvykem, že mladí básníci jako Frabša unášeli dcery pekařů, a když na ně otec přišel, dopouštěli se urážky Jeho Veličenstva.

"frantík" slangově - odznak na vojenské čepici  s iniciálami císaře Františka Josefa I.

   

Stará žena, strkající před sebou vozík, na kterém seděl muž ve vojenské čepici s vyleštěným frantíkem, mávající berlemi. A na kabátě skvěla se pestrá rekrutská kytka.

Před příjezdem osobního vlaku naplnila se restaurace třetí třídu vojáky i civilisty. Převládali vojáci od různých regimentů, formací a nejrůznější národnosti, které vichřice válečná zavála do táborských lazaretů, kteří nyní odjížděli znova do pole pro nová zranění, zmrzačení, bolesti a jeli si vysloužit nad svými hroby prostý dřevěný kříž, na kterém ještě po letech na smutných pláních východní Haliče bude se ve větru a dešti třepetat vybledlá rakouská vojenská čepice se zrezavělým frantíkem, na které čas od času si usedne smutný zestárlý krkavec, vzpomínající na tučné hody před lety, kdy býval tu pro něho nekonečný prostřený stůl lidských chutných mrtvol a koňských zdechlin, kdy právě pod takovou čepicí, na které sedí, bylo to nejchutnější sousto - lidské oči.

František Josef I. *18.8.1830 zámek Schönbrunn, Vídeň – †21. 11. 1916 tamtéž.byl 68 let císař rakouský (nekorunovaný), král český (nekorunovaný) a uherský (korunovace 1867), král lombardský a benátský, dalmátský, chorvatský, slavonský.

W

"Tady kdysi visel obraz císaře pána," ozval se opět po chvíli, "právě tam, kde teď visí zrcadlo:""Jó, to mají pravdu," odpověděl pan Palivec, "visel tam a sraly na něj mouchy, tak jsem ho dal na půdu. To víte, ještě by si někdo mohl dovolit nějakou poznámku a mohly by být z toho nepříjemnosti.

….Švejk, když vstoupiv v síň, kde měl být prozkoumán jeho duševní stav, vykřikl, zpozorovav na stěně visící obraz rakouského mocnáře: "Ať žije, pánové, císař František Josef I.!" Věc byla úplně jasnou.

frapant též frapantní = ohromující, překvapivé [z franc. frappant].      

„Švejku,“ řekl nadporučík Lukáš, „vy jste ale blbej, a neopovažte se mně říct, jak vy to máte ve zvyku: ,Poslušně hlásím, že jsem blbej’.“ „Frapant,“ ozval se hejtman Ságner….

frčka slangový výraz pro hodnostní označení.Vyjadřuje kolik kdo má hvězdiček, hodnostních proužků a podobně. Svobodník měl jednu frčku (hvězdičku) desátník dvě frčky, četař tři frčky.

   

Když vám ještě jednu frčku přidají a udělají z vás živočicha, kterému se říká supák, pak ještě to nebude s vámi v pořádku.

Frič Alberto Vojtěch Haškův přítel *8. 9. 1882, Praha – †4. 12. 1944 Praha, byl český etnograf, cestovatel, botanik a spisovatel. Jihoameričtí indiáni jej pojmenovali Karaí Pukú (česky Dlouhý lovec), v Evropě byl znám též jako Lovec kaktusů. Ze své třetí cesty si přivezl z Ameriky do Prahy Čerwuiše, indiána z kmene Čamakoko, jehož pobyt v Praze (1908-1909) inspiroval Jaroslava Haška k sepsání povídky Indián a pražská policie.  Podle policejní přihlášky žila rodina Fričových na adrese Smíchov 148. Toto číslo bývalo ještě na mapě z roku 1938 v Jinonické ulici a pod ním se skrývala  vila Božínka. Dnes je již v ruinách. Více v článku "Jak jsem potkal Božínku". Fričovo jméno se v románu nevyskytuje.

   
frische-viere v překladů "čerstvé čtyřky". Jedná se o variantu karetní hry Cvik, ve které je povolen dokup karet, a proto bývá někdy nazývána Kaufcvik [z něm. kaufen]. Někde je tato hra známa pod jménem Čapáry, ve své zostřené verzi Zdravíčko, nebo Komando. Hrával se o šesťáky, později o desetiháléře. Hrát s vyšší hodnotou mincí je velice riskantní.  Protože téměř v každém kole některý z hráčů neuspěje, mohou při nerozumném hazardu narůstat peníze ve hře prakticky geometrickou řadou. Hra je velmi oblíbená pro svou rychlost a napětí. Ale při absenci desetníků, je pro nezkušeného velmi drahá.      

Hraješ frische-viere? Hraješ? Tak přijď zejtra. My to válíme každej večír. Kolik je vás tam u telefonu? Sám? Tak se na to vyflákni a jdi ležet.

Hráli ve skupinách čapáry (frische viere), jedině kadet Biegler nehrál. Listoval se spoustou načatých rukopisů o válečných scénách, neboť chtěl vyniknout ...

Fuchs Václav * 1857 - †27.9.1911 Šéfredaktor časopisu "Svět zvířat" Tchán Ladislava Hájka, Haškova přítele. Jméno páně Fuchsovo se v románu objevuje mnohokrát. Jednou je to však papírník, později cuksfíra. Tito dva zcela jistě nejsou V. Fuchsem, majitelem „Světa zvířat“. Ten pravý se vyskytuje jen ve vyprávění jednoročáka Marka. Více v článku „.....a hledal psinec a redakci  "Světa zvířat".“

 

Přines jsem s sebou taky čistý rodokmen, který jsem koupil u papírníka Fuchse.

Jak jsem se vlastně stal kdysi redaktorem Světa zvířat, onoho velice zajímavého časopisu, bylo pro mne nějaký čas hádankou dosti složitou do té doby, kdy jsem sám přišel k tomu názoru, že jsem to mohl provést jen ve stavu naprosto nepříčetném, ve kterém jsem byl sveden přátelskou láskou ku starému kamarádovi Hájkovi, který redigoval do té doby poctivě časopis, ale zamiloval se přitom do dcerušky majitele časopisu pana Fuchse, který ho vyhnal na hodinu pod tou podmínkou, že mu zaopatří redaktora pořádného.

Vy tedy hned se seberte, jděte do baráku a najděte nějakého cuksfíru, třebas Fuchse, a řekněte mu, že má ihned vzít deset mužů a jít s nimi do magacínu fasovat konzervy.

fujtajxl slangové vyjádření odporu, hnusu . Také nadávka. Slovo vzniklo zřejmě z něm. "pfui Teufel" = fuj běs.      

„….Na kavárnu má, ale dluhy platit, to nikoliv. Kněz, fujtajxl!" Odplivl si v kuchyni."Pane, neplivejte nám tady!" ozval se Švejk, dívaje se se zájmem na cizího pána.

funebrák slangově - zřízenec pohřebního ústavu z lat. funus, funestus - pohřeb, pohřební.      
Nebo v Bendlovce jsem dal jednou jednomu funebrákovi facku a on mně ji vrátil. Abychom se smířili, museli nás oba zatknout, a hned to bylo v odpoledníčku.
furažka

je ruská vojenská čepice, rusky фуражка. Byla zavedena do výstroje ruské armády za cara Pavla I. v roce 1796.

W

 

Když tedy Švejk, považovaný omylem v ruském plášti a ve furažce za ruského zajatce, uprchlého z vesnice před Felštýnem, psal své zoufalé výkřiky uhlem na stěny, nikdo si toho nevšímal, a když chtěl v Chyrówě na etapě všechno dopodrobna vysvětlit nějakému důstojníkovi, který šel právě okolo, když jim rozdávali kousky tvrdého kukuřičného chleba, tu ho jeden z maďarských vojáků, hlídající transport zajatců, uhodil kolbou do ramene s poznámkou: „Baszom az élet, lezeš do řady, ruská svině?!“

furt slangově - stále, pořád, trvale [z něm. immerfort] viz také Zupák      
"Ihre Dokumentem vaši tokúment?" tak pěkné začal na Švejka velitel vojenské kontroly, šikovatel, provázený čtyřmi vojáky s bajonety, "já fidět, šédet, nicht fahren, šédet, pit, furt pit, burš!"
Pomodlil se před sv. Janem a povídá mu: ,To je ti horko, kdybys měl alespoň trochu se napít. Jseš tady na slunci, furt se asi potíš: Tak zatřepal feldflaškou, napil se a povídá: ,Nechal jsem ti taky lok, svatej Jene z Nepomuku.`
Jako teď bych z toho nic neměl, když vy byste hrál durcha, tak taky tenkrát ne, a nikdo z nás taky nic, jak to šlo kolem, platili bychom mu furt.
"Ták ty mně neujít, ty mně nejít nikam neutéct, teď zas žíkat, žeš šélesný, a já furt žíkat Médený, Cínofý, Olófěný, von je Šélesný, a von je ten parchant Šélesný, já ti náučím Olófěný,..."
fusekle slangově - ponožky [z něm. die Fußsocke].      
"...Polní voltář není žádná kočka nebo fusekle, kterou mohou darovat, komu chtějí."
futráž slangově - krmivo, potrava, píce [z něm. das Futter].      
"...Nezdaří-li se to tam, půjdete na Hradčany k hejtmanovi Fišerovi. Tomu řeknete, že musím platit futráž pro koně, kterou jsem propil...."
G
gábl též gáblík je slangově svačina [z něm. das Gabelfrühstück]      

„Moh to ten náš nebožtík,“ řekl Švejk, „vodevzdat polívkovýmu ústavu města Prahy, ale takhle je to přeci jen lepší, von by si třeba pan starosta za ten vobnos koupil jitrnici na gábl.“

galérka zde slangově  pražské kriminální podsvětí      
Galileo Galilei Příběh, že Galileo (*15. 2. 1564 – † 8. 1. 1642),  když se po odvolání zvedl z kolen, řekl „Přece se točí!“ (Eppur si muove!) nemůže být pravda; říct něco takového před úředníky inkvizice by znamenalo takřka jistě rozsudek smrti.  Galileo prý pronesl tuto poznámku před arcibiskupem Ascaniem Piccolominim ze Sieny, což byl  vzdělaný muž a sympatizující Galileův hostitel. Galileo u něho bydlel v měsících bezprostředně následujících po jeho odsouzení. Arcibiskup nejspíš napsal své rodině o této příhodě, a ta byla později stálým převypravováním překroucena.

W

 „A přece jdu do Budějovic.“ Bylo to víc než Galileovo: „A přece se točí!“
Galské moře název tohoto moře se vyskytuje jen v Otia imperialia: recreation for an emperor By Gervase (of Tilbury), S. E. Banks, J. W. Binns kde se píše "....Gallicum mare quod est inter Sardiniam et insulas Baleares, habens in fronte, qua Rodanus fluuis exit in mare, ..." volně přeloženo:"...Galské moře je mezi Sardinií a ostrovy Balearskými,  před ústím řeky Rhony...." A to je oblast Středozemního moře. Mnoho to nekoresponduje s Haškovým textem :Tam někde na severu u Galského moře, kam až se také dostaly římské legie Caesarovy bez mapy,....Tady bych asi uvažoval tak, že Caesarovy legie vstoupily do Anglie přes Lamanšský průliv a že Galské moře bylo někde v této oblasti. Možná jedna z Haškových mystifikací.    
Ganghofer Ludwig *7.7.1855 - †24. 7. 1920 byl německý spisovatel, autor románu Hříchy otců, který posloužil coby šifrovací klíč. Jako dobrovolný válečný dopisovatel od roku 1915 a 1917 působil též na východní frontě.  Během těchto let napsal několik válečných reportáží, např.  "Reise zur Deutschen fronty" ( Cesta na německou frontu ) a velké množství válečných básní, které vyšly v antologiích jako "Eiserne citera" ( Železná citera ) a "Neue Kriegslieder" ( Nová válka písní ), kde vyjadřuje své nacionalistické a  antidemokratické postoje.

W

Ve štábním vagoně, kde seděli důstojníci pochodového praporu, panovalo ze začátku jízdy podivné ticho. Většina důstojníků byla zahloubána do malé knihy v plátěné vazbě s nadpisem „Die Sünden der Väter. Novelle von Ludwig Ganghofer“ a všichni byli současně zabráni do čtení stránky 161. Hejtman Ságner, batalionní velitel, stál u okna, v ruce držel tutéž knížku, maje ji taktéž otevřenu na stránce 161.

garnizon vojenská posádka, sídlo posádky, vojenská věznice, slangově garňák. Na obrázku je bývalý garňák na Hradčanech v Kapucínské ulici.

   
"Tohoto muže," řekl vrchní štábní lékař z komise, ukazuje na Švejka, "odvedete dolů do kanceláře a počkáte na naši relaci a raport. Na garnizónu už mu to kušnění vyženou z hlavy. Chlap je zdravej jako ryba, simuluje a ještě kušní a dělá si legraci ze svých představených. Myslí si, že jsou zde jen kvůli jeho zábavě, že je celá vojna legrace, špásovná věc. Oni vám to, Švejku, na garnizóně ukážou, že vojna není žádná sranda."
gásmaska slangově - protiplynová ochranná maska [z něm. die Gasmaske]. Jak vidíte na obrázku, vyráběly a vyrábí se i takové pitominy, jako maska pro psy.

   
"Ještě to by scházelo," moudře poznamenal desátník, "beztoho už je různejch válečnejch vynálezů. Kupříkladu vezmeme si gázmasky na votravování plynem. Natáhneš si to na hlavu a jseš votrávenej, jak nám vykládali v unteroffiziersschule."
gáza Gáza je řídká bavlněná tkanina (15-20nití na cm2). Používá se zejména jako obvazový materiál.      
Nohy měla zabalený do zelenýho gázu, co mělo představovat vohon,....
Všude válely se jímky na patrony, plechové prázdné krabice od konzerv, cáry z ruských, rakouských í německých uniforem, části rozbitých vozů, zakrvácené dlouhé pruhy gázových obvazů a vaty.
gebírovat slangově - náležet, patřit něco někomu [z něm die Gebühr,gebühren].      
Voni sou přece v ranku oficíra, tak jim gebíruje oficírskej arest při garnisoně,
gefecht slangově - útok, boj [z něm. das Gefecht].      
"Voni vás jen tak strašejí," ozval se Švejk, "žádnej voják se nemá ničeho bát. I kdyby v boji padl do latríny, tak se jen voblíže a jde dál do gefechtu, a na votravný plyny je každej zvyklej z kasáren, když je čerstvej komisárek a hrách s kroupama...."
"Je jich podělanejch víc v každým gefechtu," ozval se opět jeden muž z eskorty, "nedávno nám vypravoval jeden raněnej kamarád v Budějovicích, že když forykovali, že se podělal třikrát za sebou...."
Colmar von der Goltz * 12.8.1843 - † 19.4.1916 německý generál.Během první světové války měl v Turecku roli poradce Turecko jako Goltz paša. Zemřel v Bagdádu na tyfus.

W

Goltz paša přijel z Cařihradu do Berlína a naším císařem byli vyznamenáni Enver paša, viceadmirál Usedon paša a generál Dževad paša. Poměrně hodně vyznamenání za tak krátkou dobu.“

Gótové Gótové byli východogermánské etnikum, které podle tradice pocházelo z jižního Švédska a ostrova Gotlandu, a výrazně se zapsalo do dějin raného středověku, především do doby stěhování národů.  

W

 
Staří Gótové dělali své výpravy také bez topografické znalosti. Mašírovat pořád kupředu, tomu se říká anabaze.
Grabowski

Muž tohoto jména nebyl starostou Přemyšlu v letech osmdesátých devatenáctého století. Tím byl v letech 1881 - 1901 ve skutečnosti Aleksander Dworski *1882 - †29.3.1908. Nebyl sice stavitel, ale zasloužil se o nebývalý rozkvět Přemyšlu. Bohužel, v  městském parku je socha polského spisovatele Adama Mickiewicze, nikoliv socha starosty.

Grabowski je podle Milana Hodíka totožný s Bronisławem Grabowskim , polským etnografem, spisovatelem, překladatelem a slavistou. Překládal mimo jiné české spisovatele, Karolinu Světlou a Jaroslava  Vrchlického. Já se přikláním k verzi, že Hašek měl na mysli Aleksandera Dworskeho.

W

Potom dlouhou dobu vyčítal si toto zpustlé jednání, ačkoliv to nemohl ani napraviti tím, když tu noc, vraceje se domů, klečel omylem v parku před sochou stavitele a starosty města, mecenáše pána Grabowského, který získal si velké zásluhy o Přemyšl v letech osmdesátých.

Greinz Rudolf * 16.8.1866 - † 16.8.1942 rakouský autor, který v roce 1915 vydal knihu básní "Die  Eiserne Faust. Marterln auf unsere Feinde." . Jedna báseň  je citována  v románu (text neověřen).  

W

Druhá pohlednice pocházela z německé říše. Byl to dárek Němců rakousko-uherským vojínům. Nahoře bylo: „Viribus unitis“ a pod tím obrázek, jak na šibenici visí Sir Edward Grey a dole pod ním vesele salutují rakouský i německý voják.ásnička dole byla vzata z knížky Greinzovy: „Železná pěst“. Žertíčky na naše nepřátele, o kterých říšské listy psaly, že verše Greinzovy jsou rány karabáčem, přičemž obsahují pravý nezkrocený humor a nepřekonatelný vtip. Text pod šibenicí, v překladě:

Grey.

Na šibenici, v příjemné výši,

měl by se houpat Edward Grey,

je na to již nejvyšší čas,

však třeba upozornit vás,

že žádný dub své nepropůjčil dřevo

k popravě toho jidáše.

Na dřevě visí osiky

z Francouzské republiky.

grenadýrmarš v podstatě smíchané uvařené těstoviny s uvařenými bramborami, vše přelité usmaženou cibulkou na sádle nebo slanině. Asi jídlo vojáků, kdy se smíchaly všechny zbytky. Švejkovi tam dali kousky vepřového. [z něm. der Grenadiermarsch = pochod granátníků].      
a když už se nám všem přejedli blbouni, tak nám dal dělat na mináž grenadýrmarš s vepřovým masem  
Grey Edward * 25.4.1862 Praha - † 7.9.1933 Fallodon britský ministr zahraničí 1905 - 1915,  hrál důležitou roli v událostech, které  vedly k vypuknutí války v roce 1914,  když jeho diplomacie selhala.

W

Druhá pohlednice pocházela z německé říše. Byl to dárek Němců rakousko-uherským vojínům. Nahoře bylo: „Viribus unitis“ a pod tím obrázek, jak na šibenici visí Sir Edward Grey....

Grey.

Na šibenici, v příjemné výši,

měl by se houpat Edward Grey,

je na to již nejvyšší čas,

však třeba upozornit vás,

že žádný dub své nepropůjčil dřevo

k popravě toho jidáše.

Na dřevě visí osiky

z Francouzské republiky.

grobián hrubián, surovec, hulvát, násilník      
Gronsveld Joost van Maximilaan *1598 - †24.09.1662  holandský hrabě, který vynalezl šifrovací systém, používaný ve třicetileté válce. Hašek troch zkomolil jeho jméno:  

W

„Erzherzogs Albrechtsystem,“ zamumlal pro sebe snaživý kadet Biegler, „8922 = R, převzatý z methody Gronfelda.
Groš Karel Karel Groš (*21.2. 1865–†12.10.1938) byl český právník a mladočeský politik, starosta Prahy od roku 1906 až do pádu monarchie roku 1918, který projevoval bezmeznou loajalitu k habsburskému trůnu. V Haškově díle se objevuje v práci "Dobrý voják Švejk v zajetí": Druhý den, dříve ještě než dr. Groš mohl u místodržitele za svou osobu tlumočit zbaběle loajální pocity při vypovězení války, dobrý voják Švejk za velkého sběhu lidu uspořádal po pražských ulicích jiný loajální projev......Ze sousedních separací bylo slyšet zpěv. Bylo to jako v dobách politického kvašení, v dobách Omladiny. A na radnici primátor Groš, největší ostuda Prahy za tři sta let, kdy Praha úpěla pod panstvím Habsburků, ve zvláštním zasedání, zapomenuv, že radnicí táhnou vzpomínky z české historie, které dokazují pravý opak toho, než co žvaní, promlouvá o císaři pánu jako o vlastním příteli Poláků. A v článku Intrikán herec Písecký a jeho drama: Do této hospody na rohu Růžových sadů a Blanické ulice chodíval též synovec pražského starosty Groše, který se rodu Grošů naprosto nevyved.

W

 
Guido von Usedom *1854 – †1925 německý admirál, který vedl turecké vojenské námořnictvo v bitvě o Dardanely. A byl skutečně našim mocnářem vyznamenán dne 30.3.1915 spolu s Dževadem pašou, jak psala Národní politika 1.4.1915.

 

„…naším císařem byli vyznamenáni Enver paša, viceadmirál Usedon paša a generál Dževad paša. Poměrně hodně vyznamenání za tak krátkou dobu.“

Guth Jiří -  Jarkovský *23.1.1861 - †8.1.1943 mimo jiné první ceremoniář T.G.Masaryka a  autorem knih o společenském chování a výchově (Společenský katechismus, Stolničení, Základy společenské výchovy).[106]

W

Život není žádnou školou uhlazeného chování. Každý mluví tak, jak je schopen. Ceremoniář dr Guth mluví jinak než hostinský Palivec „U kalicha“, a tento román není pomůckou k salonnímu ušlechtění a naučnou knihou, jakých výrazů je možno ve společnosti užívat.
H  
habaděj slangově - hodně, mnoho      
Když budou do čtyř hodin odpůldne v Písku, je času habaděj. Do šesti je času dost. To už půjdou ve tmě, jak ukazuje dnešní počasí. Je to vůbec jedno, jít teď nebo až potom. Písek nemůže utéc
....a Švejk s jednoročákem do zvláštního arestantského vozu, který byl vždy připjat k vojenským vlakům hned za štábní vagóny. V takovém arestantském voze je místa habaděj.
"...Vezměme si například Švejdy, za tý třicetiletý vojny. Vodkud až nepřišli, a dostali se až k Německýmu Brodu a na Lipnici, kde událi takovou paseku, že ještě dodneška se tam mluví v hospodách po půlnoci švédsky, takže si navzájem nikdo nerozumí. Nebo Prušáci, ty taky nebyli jen přespolní, a na Lipnici je po nich Prusů habaděj. Dostali se až do Jedouchova a do Ameriky a zas nazpátek."
Hájek Domažlický  Ladislav haškův přítel, *9. 3. 1884, Domažlice - † 26.(28.) 3. 1943, Praha. Byl Haškovým spolužákem ze studií na obchodní akademii. Byl spoluautor Haškovy prvotiny Májové výkřiky (1903) a hlavně prací Z mých vzpomínek na Jaroslava Haška (1925).Byl redaktorem a šéfredaktorem časopisu "Svět zvířat", kam, v roce 1908 přivedl i J. Haška.. Působil jako novinář v časopisech Reforma, Nový večerník, Národní střed. Vydal básnické sbírky Noci, Verše, napsal řadu próz. Dochovaly s i tři policejní přihlášky. První,  a druhé za svobodna, na třetí je již uveden se svoji ženou Sofií (Žofií) Fuchsovou, dcerou majitele časopisu Svět zvířat. Na horní fotce, z lázní Poděbrad, je pod číslem 5. Pod číslem 6 je jeho žena Žofie, rozená Fuchsová. Na spodní fotce je zcela vlevo. Je z večírku u Janotů a  měl by zde být zachycen i druhý Haškův spolužák Viktor Janota.

   
„Namouduši, pane obrlajtnant,“ řekl Švejk s výrazem mučedníka, „já žádnýho německýho spisovatele osobně neznám. Já jsem znal jenom jednoho českýho spisovatele osobně, nějakýho Hájka Ladislava z Domažlic. Von byl redaktorem ,Světa zvířat’ ..."
Tenkrát totiž začali vydávat v Poděbradech časopejsek ,Nezávislost’ a poděbradskej lekárník byl toho hlavní hlavou, a redaktorem tam udělali ňákýho Ladislava Hájka Domažlickýho.
hajzl (hajzlík) nadávka - zmetek, zrůda, parchant, také vulgárně záchod. Jak pravil Batzer na adresu kadeta Bieglera:....bescheißena Haizlputza = posraná štětka na záchod [z rakouské němčiny das Häusel=záchod, putzen = čistit ].      
"..Nebo nedej pánbůh, aby tě, hajzlíku, napadlo, až přijde inspekce, si na něco stěžovat..."
"Hajzlík jste," odpověděl Švejk, dívaje se mu do očí, "pliváte na zem, jako byste byl v elektrice, ve vlaku nebo někde ve veřejné místnosti..."
"Švejku, ježíšmarjá, himlhergot, já vás zastřelím, vy hovado, vy dobytku, vy vole, vy hajzle jeden. Jste tak blbej?"
"...,Pamatujou, bábo, že každý císař a král pamatuje jen na svou kapsu, a proto vede válku, ať je to třebas takový dědek jako starý Procházka, kterého nemohou už pustit z hajzlu, aby jim nepodělal celý Schönbrunn: "
„Panenko Marjá,“ zabědoval za oknem Baloun, „můj chleba je v hajzlu.“ Klátě dlouhýma rukama, šel shánět něco na zub do vsi.
Hali bej

„Turci se drží dobře,“ odpověděl nadporučík, uváděje ho opět ke stolu, „předseda turecké sněmovny Hali bej a Ali bej přijeli do Vídně. Jedná se skutečně o předsedu tureckého parlamentu, později ministra zahraničních věcí. Ale jmenoval se Halil bej (bey).

 

„Turci se drží dobře,“ odpověděl nadporučík, uváděje ho opět ke stolu, „předseda turecké  sněmovny Hali bej a Ali bej přijeli do Vídně….“

Halič Halič (polsky Galicja; ukrajinsky Галичина / Halyčyna) je historická oblast, po roce 1945 rozdělená mezi jihovýchodní Polsko a západní Ukrajinu. Ve 14.–18. století byla součástí Polského království, do roku 1918 pak byla jednou ze zemí Habsburské monarchie. Vojenská mapa Haliče  

W

"...S city povznesenými nastoupíte pout do krajin, o kterých již starý Humboldt pravil: ,V celém světě neviděl jsem něco velkolepějšího nad tu blbou Halič: Hojné a vzácné zkušenosti, jichž nabyla naše slavná armáda na ústupu z Haliče při prvé cestě, budou našim novým válečným výpravám jistě vítaným vodítkem při sestavování programu druhé cesty...."
hampejzník hampejz je slangově nevěstinec. Bohužel nevím jak toto slovo vzniklo. Také nadávka:      
"To je řvaní pro jednoho prohraného betla," zněla slušná odpověď účetního šikovatele, "vy sám hrajete jako idiot. Já si mám vycucat z malíčku kulovou vosmu, když vůbec žádný kule taky nemám, já měl jen vysoký zelený a žaludy, vy hampejzníku."
hantýrka pražský slang, například v Brně hantec.      
hastroš strašák, figurina na poli ke strašení zvěře.      
Ohromná blůza se záplatami na loktech, zamaštěná a špinavá, klátila se na Švejkovi jako kabát na hastrošovi.
Hatina Alois *9.5.1886-†3.9.1950 Haškův přítel, pražský antimilitarista, redaktor časopisu národně socialistické mládeže "Mladé proudy", odsouzený v procesu s antimilitaristy v letech 1907 - 1910 na dva roky žaláře, spolu se svým kolegou Emilem Špatným. Nakonec se stal poslancem parlamentu ČSR

Na snímku, který je archivován NAČR fond 1302 je Alois Hatina spolu s Emilem Špatným při propuštění z pankrácké věznice.

Na spodním snímku rovněž z fondu 1302 NAČR z roku 1914 je vězněn spolu s dalšími přáteli Jaroslava Haška,Emilem Špatným a Michalem Káchou.

zde

 
haubice slangově houfnice. Na rozdíl od kanónů, určených k přímé palbě na cíl, je houfnice určena k palbě nepřímé (tzv. po balistické křivce). V Českých zemích byla houfnice používána už v 15. století husity jako pohyblivé polní dělo . Používala se na nepřesnou střelbu do houfů, proto houfnice. Na výrazu vidíte, jak se z českého houfnice vytvořilo německé die Haubitze a potom zpět do češtiny vznikl germanizmus haubice. 

houfnice Škoda 10cm vzor 1914

W

 

 

Byly to podstřelené létací stroje, roztrhané hlavně haubic.

hauptwacha hlavní strážnice [z něm. die Hauptwache]      

...poručil mne okamžitě ze cvičiště odstranit a dát na hauptwachu.

Havlasa Jan *22.12.1883 - †13.08.1964, vlastním jménem Jan Klecanda. Byl spisovatelem a žurnalistou,  v roce 1919 také diplomatem v Bazílii, ale hlavně cestovatelem. Hašek mohl znát jeho cestu s M.R. Štefánikem v letech 1910 - 1912 po Tahiti, Oceánii, Japonsku a Indii.

cesky-jazyk.cz

„….jako ten Kudela z Bytouchova, kterej za aktivní služby tak dlouho chodil k raportu, až byl přeloženej k marině, kde se stal kornetem, a byl na ňákým vostrově potom, v Tichým oceánu, vyhlášenej jako desertýr. Von se tam potom voženil a mluvil taky s cestovatelem Havlasou, kterej vůbec nepoznal, že to není domorodec….“

haxna také hnáta slangově noha [z něm. die Haxe, die Hachse]      
Když se měl votočit, to mu bylo jedno, jakou haxnou to udělal, cáp, cáp, cáp, třebas šest šritů ještě šel kupředu a pak se teprve točil jako kohout na vobrtlíku a při marši držel krok jako podagrista nebo tancoval jako stará děvka vo posvícení."
Helgoland Helgoland je ostrov v Severním moři, který je součástí Německa. Ostrov má rozlohu přibližně 1 km² a okolo 1650 obyvatel.  

W

 
Generál Biegler rozsvěcuje elektrickou lampičku. Vidí, že má štábní mapu na kolenou. Ale je to námořní mapa helgolandského pobřeží z roku 1864, ve válce rakousko-pruské proti Dánsku za Šlesvik. ...
Na ulici se to poručíkovi Dubovi vrazilo zas do hlavy, poněvadž bylo velké parno. Vykládal Švejkovi nejrůznější nesmysle bez jakékoliv spojitosti. Mluvil o tom, že má doma poštovní známku z Helgolandu a hned po ukončení maturity že šli hrát billiar a nepozdravili třídního profesora. Ku každé větě dodával: „Myslím, že mně dobře rozumíte.“
Herben Jan PhDr. *7.5.1857–†24.12.1936, byl český a československý politik, novinář, spisovatel a historik. Roku 1886 vychází první číslo časopisu Čas jehož byl Jan Herben zakladatelem, když se kvůli svému angažování proti tzv. Rukopisům rozešel se svým předchozím zaměstnavatelem, vydavatelem Národních listů Juliem Grégrem. V letech 1894–1906 byl vlastníkem Času, který dotoval z vlastních prostředků. V roce 1901 se Čas přeměnil na deník. V roce 1915 byl Čas zastaven.

Hašek zde má na mysli takzvanou Herbenovu aféru. Herbenovi jako redaktorovi Času bylo vytýkáno v tisku, že zpronevěřil část dobročinné sbírky na sirotky po tragédii v mosteckých dolech z roku 1902, které použil k zaplacení nutného účtu za časopis. Herben však byl v celé věci nevině a po prvotních sporech se za něj postavil i Masaryk

   
Realisté zatím v Čechách nelení a Herben a Masaryk nadávají si navzájem. Masaryk prohlašuje, že je s Herbenem morálně hotov, k čemuž Herben ironicky přisvědčuje s velice nebezpečným dodatkem: „Ale nikdy ne finančně.“
herka slangově stará kobyla      
"...Defilíruje a mlčí, jen řada za řadou se drze dívá panu obrštovi do očí. - ,Ruht!` povídá pan obršt a chodí po dvoře, seká si bičíkem přes holinky, plivá, pak najednou se zastaví a zařve ,Abtreten!`, sedne si na svou herku a už je z brány venku...."
herkulovská práce ano, Švejkovu anabázi lze přirovnat k výkonům bájného Herkula: 1. zabít nemejského lva.  2. zabít lernskou Hydru. 3. chytit kerynejskou laň. 4. polapit erymanthského kance.  5. vyčistit Augeiův (Augiášův) chlév. 6. zbavit zemi stymfálských ptáků.  7. přivést divokého býka z Kréty . 8. přihnat Diomédovy divoké koně.    9. přinést pás královny Amazonek.  10. přihnat Géryonova stáda dobytka.  11. přinést tři zlatá jablka ze zahrad Hesperidek. 12. přivést psa Kerbera z podsvětí.......co to je proti Švejkovu utrpení....

W

"To byla herkulovská práce," řekl konečně, když se zalíbením naslouchal Švejkovu líčení, jak ho to mrzí, že se nemohl tak dlouho dostat k pluku, "na vás musela být mohutná podívaná, když jste se kroutil kolem Putimi."
hesychasté správně Hésychasté - křesťanské mystické hnutí, které vzniklo v 6. stol. Hésychasté byli obviňováni z kacířství mimo jiné proto, že tvrdili, že během vnitřního soustředění vidí samotného Boha, respektive božské světlo. Ančík ve svých vysvětlivkách v r. 1953 píše, že Hésychasté si vymysleli, že uzří božské světlo tehdy, jestliže se skloněnou hlavou se upřeně zahledí na svůj pupek. Což je  mylné a tendenčně pojaté  tvrzení, poplatné tehdejší ateistické propagandě. Oni měli prostě při tom vnitřním soustředění sehnutou hlavu a vypadali jako když jsou zahledění na svoje břicho.      

„Ty bys patřil mezi sektu hesychastů,“ s lítostí řekl učený kuchař Jurajda, „ti také hleděli celé dny na svůj pupek, až se jim zdálo, že jim kolem pupku zasvitla svatozář. Pak se domnívali, že dospěli třetího stupně dokonalosti.“

Heveroch Antonín český psychiatr a neurolog * 19. 1. 1869 † 2. 3. 1927. byl významný psychiatr a neurolog. Napsal v roce 1901 mimo jiné knížku „O podivínech a lidech nápadných“, ve které popisuje chování a projevy pacientů trpících psychopatií či poruchou osobnosti. A podle této knihy zřejmě onen muž inteligentního vzezření simuloval paralytika.

W

„Já těm soudním lékařům nic nevěřím,“ poznamenal muž inteligentního vzezření. „Když jsem jednou padělal směnky, pro všechen případ chodil jsem na přednášky k doktoru Heverochovi, a když mě chytili, simuloval jsem paralytika právě tak, jak ho vyličoval pan doktor Heveroch. ..."
hezoun slangově - hezký chlap, krasavec, fešák.      
"...,Mořská panno, můžete jít domů,` vona se převlíkla a v deset večer už ji bylo vidět chodit po Táborskej ulici a zcela nenápadně každýmu pánovi, kterýho potkala, říkat: ,Hezoune, šel si to zafilipínkovat.` Poněvadž neměla knížku, tak ji při šťáře s druhejma podobnejma myšema pan Drašner zavřel, a Mestek měl po kšeftě."
hilfsplatz něm. stanoviště první pomoci.      
"...přišlo k útoku na bajonety a proti němu se vobjevil jeden Rus, chlap jako hora, a mazal si to na něho s bajonetem a měl pořádnou kapičku u nosu. Jak se mu von podíval na tu kapičku, na ten vozdr, že se mu hned udělalo špatně a musel jít na hilfsplac, kde ho uznali zamořenýho cholerou a odpravili do cholerovejch baráků do Pešti, kde se taky vopravdu nakazil cholerou."
hilzna nábojnice, ale také dutinka na cigarety:  [z něm. die Hülse]      
A vona se otočila zády ke mně a bylo vidět na kůži, že má vobtisknutej celej vzorek toho mřížkování z koberce a na páteři jednu přilepenou hilznu z cigarety.
himmelhergott, himlhergot, hergot kletba složená z německých slov Himmel Herr Gott - Nebesa, pane Bože. Také se užívá zkrácená podoba hergot.      
"Himlhergot, tak tu hubu držte, když jsem vám poručil, tak víte dobře, že nesmíte kušnit!"
"...Mohu vás ubezpečit, že říkám také himlhergot, krucifix a sakra..."
"Švejku, ježíšmarjá, himlhergot, já vás zastřelím, vy hovado, vy dobytku, vy vole, vy hajzle jeden. Jste tak blbej?"
himmellaudon kletba, pocházející z dob pruských válek, kdy rakouské armádě velel ganerál Laudon *1716 - †1790. Kletbu volali vyděšení Prusové [ něm. Himmel! Laudon! = Nebesa! Laudon!] "krucilaudon!" je kletba stejného významu.      
"Švejku, dobytku, himllaudon, držte hubu! Bud' jste takový rafinovaný ničema, nebo jste takový velbloud a blboun nejapný.
,Já vím,` začal, ,že jste lumpové a že je vám třeba vytlouct z hlavy všechno bláznovství. S češtinou se nedostanete ani pod šibenici. Náš nejvyšší vojenský pán je taky Němec. Posloucháte? Himmellaudon, nieder!`
Vrchní polní kurát prděl a krkal na lavici a hřmotné zíval na celé kolo. Konečné se posadil a udivené se tázal:
"Krucilaudon, kde to jsem?"
Hindenburgovy aneknoty Paul Ludwig Hans Anton von Beneckendorff und von Hindenburg, *2.10.1847 – †2.8.1934 byl německý polní maršál, významná osobnost první světové války a v letech 1925–1934 prezident Německa. Vzducholoď Hindenburg získala své jméno na jeho počest.

W

 

 

Měl celou knihovnu takových svazečků s pitomými názvy jako „Humor v tornistře pro oči i uši“, „Hindenburgovy anekdoty“, „Hindenburg v zrcadle humoru“, „Druhá tornistra plná humoru, naládovaná Felixem Schlemprem“, „Z našeho gulášového kanonu“, „Šťavnaté granátové třísky ze zákopů“, nebo tyto hovadiny: „Pod dvojitým orlem“, „Vídeňský řízek z c. k. polní kuchyně. Ohřál Artur Lokesch“. Někdy mu také předzpěvoval ze sbírky veselých vojenských písní „Wir müssen siegen!“, přičemž naléval neustále něco ostrého a nutil polního kuráta Martince, aby pil a hulákal s ním.

hnípat slangově -  spát. Totéž co chrnět.      
To máte u vás divný pořádky. Žes k tomu přišel jako slepej k houslím? Nu, konečně mé přišli ablézovat. Hnípej sladce."
Nakonec vybídla energicky rozespalého závodčího, aby šel vzbudit pana strážmistra, to že není žádný pořádek, když se tak dlouho hnípá.
hnuse nadávka - hnus = něco odporného, slizkého.      
"...,Máte nějakou stížnost?, tak musíš, smrade, stát hapták, zasalutovat a odpovědět: ,Poslušně hlásím, že nemám, že jsem úplně spokojen.` - Jak to řekneš, hnuse, opakuj to!"
"Tak se vysvleč do podvlíkaček a půjdeš do šestnáctky," řekl vlídně, nepřidávaje ani lumpa, hnusa nebo smrada, jak měl ve zvyku.
hňup nadávka totéž co blbec, kretén, pitomec      
"Nemyslete si, že se budete u divisionsgerichtu válet dál kvůli nějaké hloupé rvačce a vyhnete se na nějaký čas frontě. Kvůli vám jsem musel telefonovat až s armádním gerichtem, vy hňupi."
Vy ani nevíte, jak ještě po smrti budete užitečný svým potomkům. Vaši kluci budou pít kafe voslazený cukrem, kerej šel skrz vaše hnáty, hňupové: Já jsem se zamyslel, a von na mne, vo čem přemejšlím. ,Poslušně hlásím,` povídám, ,tak si myslím, že špódium z pánů oficírů musí bejt vo hodně dražší než ze sprostejch vojáků ` Dostal jsem za to tři dny ajnclíčka."
hofmistr správce dvora, představený dvorského služebnictva, vychovatel dětí v panovnických a šlechtických rodinách [z něm. der Hofmeister].      

„….Kvůli pořádku, aby si snad dvorní lokajové nedovolili nějaké důvěrnosti ku dvorním dámám přítomným na hostině, objevuje se nejvyšší hofmistr baron Lederer….“

holomek katův pomocník, nadávka      
'...My už ti, holomku, noviny vytlučem z hlavy', rozhodl se po dlouhým lítání pan obršt.
holota nadávka - sebranka, lůza, chátra, pakáž      
"...Maďaři jsou, zkrátka řečeno, holota," zakončil starý sapér Vodička, načež Švejk poznamenal: "Někerej Maďar taky za to nemůže, že je Maďar."
holt povzdech; ve významu „inu, zkrátka a dobře“      
"My holt jsme jim tu Bosnu a Hercegovinu neměli brát...."
„Vy holt tady u divisijního soudu nemyslíte než na žrádlo,“ řekl Vodička, který již úplně okřál. Když jednoročnímu dobrovolníkovi oznámili, jak to s nimi dopadlo, ..."
“Vona je to holt vášeň, ale nejhorší je to, když to přijde na ženský.
"Když si tedy nedáte říct, pane rechnungsfeldvébl, a máte svou hlavu, tak se holt musíme rozejít a sejdeme se až na místě ve Felštýně. ..."
Horký Karel *25.04.1879 - †02.03.1965 Prozaik, básník, dramatik a především novinář a publicista. Haškův spolupracovník v Humoristických listech      
hosny, hozny slangově -  kalhoty [z něm. die Hosen]  

 

 

"Dej si tedy hosny nahoru a postav se potom zas habacht!" Poněvadž to ,habacht` řekl generálmajor trochu hlasitěji, ti nejbližší počali vstávat nad latrínou.

hostýnská panenka Maria V poutní bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Svatém Hostýně stojí nad hlavním oltářem socha Panny Marie v životní velikosti s Ježíškem, který metá blesky, určené Tatarům zobrazeným dole. Tito krutí nájezdníci na počátku 13. století ohrožovali Evropu a v roce 1241 vpadli také na Moravu, kde vraždili a drancovali. Lidé hledali pro sebe a svůj nejskromnější majetek útočiště v lesích a na horách. Podle starobylého podání byli ti, kdo se uchýlili na Hostýn, zachráněni přímluvou Panny Marie, která bleskem zapálila ležení divokých nájezdníků.

W

web

 

„Tak ty seš tedy Tatar,“ soustrastně řekl Švejk, „ty jsi se vydařil. Pak mně máš rozumět a já tobě, když seš Tatar. Hm - znáš Jaroslava ze Šternberka? To jméno neznáš, ty kluku tatarská? Ten vám natřel prdel pod Hostýnem. To ste vod nás jeli, vy klucí tatarský, z Moravy svinským krokem. Vás ve vašich čítankách neučejí, jako nás to učívali. Znáš hostýnskou panenku Marii? To se ví, že neznáš - ta byla taky při tom, však voni vás, kluky tatarský, tady v zajetí pokřtějí.“

hovadina nesmysl, hloupost odvozeno od hovado = domácí hovězí dobytek,  též  nadávka.      

"Na takovou maličkost se nepamatuju, já jsem se nikdy o takovou hovadinu nezajímal a nikdy jsem nebyl na to zvědavej," odpověděl pan Palivec, "přílišná zvědavost škodí."

hovnivár též hovnivál, zde nadávka odvozena od brouka Chrobáka lesního, který žije téměř celý život na trusu, kterým se z větší části živí i do něj klade vajíčka. Zkratka se celý život "válí v hovnech", proto mu lidé také říkají hovnivál      

,Nemyslete si, vy hovnivárové, vy líní krávové a bagounové, že vám už tahle vojna skončí na tomhle světě. My se ještě po smrti uhlídáme, a já vám udělám takovej vočistec, že z toho budete jeleni, vy svinská bando.`

Hercegovina dnes federativní republika Bosna a Hercegovina, od roku 1878 protektorát Rakouska - Uherska ,  od roku 1909 už jeho součást.

W

„…To udělali asi Turci. My holt jsme jim tu Bosnu a Hercegovinu neměli brát…“.

herstellovat slangový výraz vytvořený z povelu Hersteltt! - Zpět! Tedy povel nařizující aby předchozí povel byl vykonán znovu, opraven. Herstellovat je zde volně přeloženo opravovat [z něm.die Herstellung -oprava].      
Tedy, Baloune, dej si pozor, abych nemusel herstellovat. Nerad zbytečně manšaft trápím.
herynek slangově - nasolený sleď, slaneček. Vymáčený v mléce a naložený v oleji s cibulí a kořením, je matjes. [ z něm. der Hering]

   

„..Znal jsem jednoho truhláře, ten se ponejprv opil na Silvestra roku 1910 a prvního ledna ráno měl takovou žízeň a bylo mu tak špatné, že si koupil herynka a pil znovu, a to tak dělá denně už po čtyry roky a nikdo mu nepomůže,…“

hodule na Moravě se tak nazývalo dobytče (jalovice, beran), které si kupovalo několik sousedů vespolek. Společně ho vykrmili a společně zabili a snědli. Pochopitelně, že toho toto dobytče mnoho sežralo, takže to byla "hodule žravá".      

Jurajda používal přitom dosti nesrozumitelných výrazů. „Jsi hodule žravá,“ říkal Balounovi, „žral bys, až by ses potil, a kdybych ti dal nést nahoru jitrnice, tak by ses s nimi pekelil na schodech.“

Hugo Victor francouzký spisovatel, autor románu Bídníci, kde líčil poslední odpověď staré gardy Napoleona Angličanům       v bitvě u Waterloo - na výzvu Angličanů,aby se vzdali, gardisté odpověděli jednohlasně "merde!"- hovno.

W

Palivec byl známý sprosťák, každé jeho druhé slovo byla zadnice nebo hovno. Přitom byl ale sečtělý a upozorňoval každého, aby si přečetl, co napsal o posledním předmětě Victor Hugo, když líčil poslední odpověď staré gardy Napoleona Angličanům v bitvě u Waterloo. ...

huhňat slangově -  mluvit nesrozumitelně, potichu.      

Nějaký svědomitý jednoroční dobrovolník, který pro rýmu zůstal doma, což bylo znát na hlase, huhňal to, čemu se učil nazpaměť: jak se mají na pevnostech přijímat členové císařského domu.

huncút Mnohovýznamové slovo proto cituji ze slovníku slovenského jazyka: Samopašník • človek (obyč. mladý) s nedostatkom výchovy, rozumu, zodpovednosti • roztopašník • nezbedník • rozmaznanec • rozpustenec • nezdarník • uličník • expr.: roztatárenec • lotor • zbojník • lagan • galgan • koťuha • čertovo futro • neposedník • lapaj • loptoš • huncút • pochábeľ • šašo • zurvalec • zastar. prostopašník (Škultéty) • pejor. znachor • subšt. štricák • vtipkár kto rád vtipkuje • figliar • šibal: vtipkár, figliar, šibal od kosti • žartovník (Jesenská) • humorista • hovor. beťár: to je veľký beťár • hovor. komik: komik spoločnosti • hovor.: špásovník • recesista • hovor. pejor. pofa • expr.: huncút • furták • potmehúd • expr. zried. : smieško (Tatarka) • smiechotár (Dobšinský)      
„…Potom ještě řekl Paroubkovi, že je huncút a šaščínská bestie, tak ho milej Paroubek chyt, votlouk mu jeho pastě na myši a dráty vo hlavu a vyhodil ho ven…“
Hymna rakouská národní Zachovej nám Hospodine. Hudba - Joseph Haydn, text Jan Gabriel Seidl. Hymna má pět slok , hlavně oslavující císaře, trůn, císařovnu a monarchii. Z hlediska románu J. Haška je důležitá sloka čtvrtá vyzývající ke vzájemné spolupráci .....Když se ruka k ruce vine, pak se dílo podaří; Říš Rakouská nepomine: Sláva vlasti, Císaři. 

W

 

…"kdybyste chtěla zabít pana arcivévodu, nebo císaře pána, tak byste se jistě s někým poradila. Víc lidí má víc rozumu. Ten poradí to, ten vono, a pak se dílo podaří, jak je to v tej naší hymně….“

CH  
chalát dlouhý volný plášť. V esperantu araba mantelo - arabský plášť      

A doopravdy, již samo uvítání, které očekávalo Švejka v blázinci, když ho odvezli na pozorování od zemského trestního soudu, předčilo jeho očekávání. Napřed ho svlékli do naha, pak mu dali nějaký chalát a vedli ho vykoupat, vzavše ho důvěrně pod paždí, přičemž jeden z ošetřovatelů bavil ho vypravováním nějaké anekdoty o židech.

chcípák nadávka - chcíplotina = mršina.  Vulgárně nemocný, neduživý člověk, zvíře. Zdrobněle chcípáček. Chcípnout= vulgárně zemřít.      
Nejjemnější, co při tom pronesl, bylo: „Nespi, ty chcípáku.“ Polní kurát dostal najednou záchvat melancholie a počal slzet, vyptávaje se Švejka, zda měl matku. ...  
á to nedoved, poněvadž jsem byl vždycky poctivej; ale ještě přeci lidi chodili na mne, že prej jsem jim prodal chcípáka místo čistokrevnýho a zdravýho psa, jako ...  
... škodí na zdraví, a teď ve vojně si musí každej zdraví šetřit, poněvadž ty válečný outrapy vyžadujou vod každýho jednotlivce, aby nebyl žádnej chcípák. ...  
"....poznamenal k účetnímu šikovateli Vaňkovi: „Je to chcípáček.“  
„Koupil jsem ji pro pana obrlajtnanta,“ odpověděl Švejk, vytahuje z kapes cibuli a nudle. „Chtěl jsem mu vařit z ní polévku, ale von už ji nechce, tak mně ji daroval.“
„Nebyla chcíplá?“ otázal se podezřívavě účetní šikovatel Vaněk.
 

„…takhle vás nechat mašírovat po slunci, kde člověk, kterej na naší bídný planetě má váhu šedesát kilo, váží přes sedumnáct set kilogramů, to byste chcípali, to by se vám to mašírovalo,….“

cherubín Cherub, Keruv, Keruvim, odtud řecká zkomolenina a následné nesprávné pojmenování cherubín je druhem nebeské bytosti, anděl,krásná a dokonalá bytost.

W

 

Jistěže náš profous, než nastoupil službu vojenskou, byl mladý muž s ideály, plavovlasý cherubín, něžný a citlivý ke každému, obhájce nešťastných, kterých se zastával vždy při rvačkách o holku na posvícení v rodném kraji.

Chlanda František Josef * 11.1.1875 Volyně - † 17.1.1940 v Praze, byl  hudební skladatel. Krom policejní přihlášky jsem o něm více nenalezl. Hašek o něm píše v článku Hudební skladatel Chlanda.    
chlast vulgárně -  pít hlavně alkoholické nápoje. Též čuřit      
chlastej! Vy byste nás tak nehostili...“
"....prochlastal hejtman celou plukovní kasu.."
chmelová tyčka nástroj sloužící k zavěšování drátu tzv. "drátkování", po kterém se bude ovíjet chmelový stonek během růstu. Při sklizni s ním "tyčkař" sundavá zbytky chmelových rostlin, které uvázli na osnově chmelnice ve výši cca pěti metrů. Je to dřevěná tyč o délce cca 4 metry a průměru okolo 5cm. Na konci je opatřena přípravkem k zavěšování drátu. Dnes se drátkování provádí s pomocí mechanizace.       
,Já prej tě, ty kanálie, naučím mít hlad. Přijď sem ještě jednou, tak uvidíš, jak odtud vodejdeš jako chmelová tyčka!’ .
Choc Václav *23.9.1860 – †22.5.1942, český politik, publicista a právník. Od roku 1901 působil jako národní sociální poslanec říšské rady. V době 1. světové války byl členem domácí odbojové skupiny Maffie a v roce 1916 byl odsouzen pro velezradu k šesti letům těžkého žaláře. Jeho jméno se objevuje v "Dějinách strany mírného pokroku v mezích zákona" v článku  "Přednáška o zestátnění domovníků"  

CO JE CO

 
Chotková Žofie *1. 3. 1868 – †28. 6. 1914, česká šlechtična pocházející ze starého šlechtického rodu Chotků. Dne 1. července 1900 uzavřela v Zákupech  sňatek s rakouským arcivévodou a předpokládaným následníkem trůnu Františkem Ferdinandem d'Este. Zemřeli společně při atentátu v Sarajevu.

W

„Práskli ho v Sarajevu, milostpane, z revolveru, vědí. Jel tam s tou svou arcikněžnou v automobilu.“ „Tak se podívejme, paní Müllerová, v automobilu. Jó, takovej pán si to může dovolit, a ani nepomyslí, jak taková jízda automobilem může nešťastně skončit. .."
zato však poručík Dub s celým výjevem naprosto souhlasil a převedl to hned na sarajevský atentát a vysvětlil to tak, že ti maďarští četníci na stanici Humenné mstí smrt arciknížete Františka Ferdinanda a jeho choti.
chrnět slangově - spát. Totéž co hnípat.      
Tato idyla trvala až do té doby, kdy Švejk řekl polnímu kurátovi: "Už toho mám dost, teď polezeš do postele a budeš chrnět, rozumíš!"

"Chrní," prohlásil Švejk, když zjistil, že je s ním všechno v náležitém pořádku, "teď se mu asi zdá o nějaké žranici.

chromajzl slangově - chromý člověk, invalida.      

"Prokristapána," lekl se vandrák, "tam tě sbalejí za minutu. Ani se nevohřeješ. Civil musíš mít celej rozflákanej, musíš chodit a dělat ze sebe chromajzla.

I  
Ibl předobrazem tohoto polního kuráta byl zřejmě skutečný Josef Eybl, který byl feldkurátem, jak je patrné ze zařazovací knihy 91. pluku. Hodně pramenů uvádí  kněze Jana Evangelistu Eybla *15.11. 1882 - †1967, ale to je velmi nepravděpodobné.    

„Milí vojáci,“ řečnil vrchní polní kurát Ibl, „tak tedy si myslete, že je rok osmačtyřicátý a že vítězstvím skončila bitva u Custozzy, kde po desetihodinovém úporném boji musil italský král Albert přenechati krvavé bojiště našemu otci vojínů, maršálkovi Radeckému, jenž v 84. roce svého života dobyl tak skvělého vítězství.

Ignác zde ve významu kostel svatého Ignáce z Loyoly  je mohutná barokní dominanta na pražském Karlově náměstí a pochází z let 1658 až 1670. Je vybudován podle návrhu Carla Luraga. a Pavla Ignáce Bayera, který postavil i kostelní věž.  Vedle kostela stojí rozlehlá budova jezuitské koleje, která je nyní užívána jako nemocnice. Obě budovy již nepatří jezuitskému řádu, kostel je však v užívání církve. V románu se objevuje i jméno světce, kterému byl tento kostel zasvěcen: svatý Ignác z Loyoly *24. 12. 1491–†31. 7. 1556, byl duchovním otcem a spoluzakladatelem Tovaryšstva Ježíšova (jezuitů) a jeden z největších křesťanských mystiků. Vyvinul též metodu duchovních cvičení – exercicií, které mají sloužit k očistě ducha.  Nás hlavně zajímá skutečnost, že se sem chodil modlit Bedřich von Zillergut a hlavně - v roce 1892 zde ministroval Jaroslav Hašek.  

 

W

Když Otto Katz přečetl obsah paketu, odplivl si a pomyslil si: "To bude zas zítra den." Znal tu pakáž, jak ji nazýval, z chrámu od Ignáce, když před léty tam míval kázání pro vojsko.

Byl při své tuposti neobyčejně nábožný. Měl doma v bytě domácí oltář. Chodil často ke zpovědi a k přijímání k Ignáci a od vypuknutí války modlil se za zdar zbraní rakouských a německých.

 "to s tím Zátkou po čase skončilo moc špatné. Dal se do mariánský kongregace, chodil s nebeskýma kozama na kázání pátera Jemelky k Svatýmu Ignáci na Karlovo náměstí a zapomenul jednou zhasnout, když byli misionáři na Karláku u Svatýho Ignáce, plynový svítilny ve svým rajóně, takže tam hořel po ulicích plyn nepřetržitě po tři dny a noci. - To je velmi špatný,"

Generál oblíbil si kuráta Martince, který se mu prvně představil jako nějaký svatý Ignác z Loyoly a pomalu přizpůsoboval se generálovu okolí.

Ilustrovaný válečný zpravodaj hledal jsem v databázi Národní knihovny Praha, ale periodikum tohoto názvu J.R. Vilímek s největší pravděpodobností nevydával. V období rusko - japonské války však vycházel, v období let 1904-1906 dvakrát týdně, "Obrazový zpravodaj z bojiště". Navycházel ale u Vilímka, ale v jakési Unii. Toto by mohl být námi hledaný časopis. Přesný název už si Hašek po šestnácti letech, kdy psal tuto kapitolu, nepamatoval.

NKP

 

„…..Náš batalion jde od vítězství k vítězství. Zajímavé bude, jak náš batalion přepadne spícího nepřítele, k čemuž ovšem je potřeba slohu ,Ilustrovaného válečného zpravodaje’, který vycházel u Vilímka za rusko-japonské války…..“

Inkvizice [svátá] byla právní institucí katolické církve, která se měla vypořádávat s herezí (kacířstvím). Ve Španělsku byla zrušena až v roce 1834. Na našem území působila inkvizice pouze v oblasti Jeseníků. Od roku 1678 zde začínají kruté procesy v okolí Šumperka. V čele inkvizice stál olomoucký právník Heinrich Franz Boblig z Edelštatu, kterého  jeho konání zastavil až zásah císaře Leopolda I. Inkvizice zde měla na svědomí několik set lidských obětí. K vyšetřování inkvizice používala metody, které nezanechávali stopy po mučení - tortuře (útrpném právu). Zejména bylo používáno zalévání hrdla vodou. Tuto osvědčenou metodu s úspěchem využili nedávno pochopové Bushovy vlády na Guantanamu. Církev si s odsouzenými heretiky své ruce nešpinila. Předávala je světskému právu, kde ubožák většinou končil na hranici upálen.    

W

 

"Já nemoh zahálet," prohlásil Švejk, upíraje své dobré oči v zrak inkvizitora, "já jsem se rozčílil, když jsem viděl, že všichni čtou ten manifest o vojně a nejevějí žádnou radost. Žádný volání slávy, žádný hurrá, vůbec nic, pane rado.

Než svatá inkvizice upálila své oběti, sloužila přitom nejslavnější bohoslužby, velkou mši svatou se zpěvy. 

inteligentka zkouška, která nahrazovala ukončené středoškolské vzdělání. Většinou se jednalo, podobně jako dnes, o jakousi protekci mezi nevzdělanými politiky a jejich kamarády, kteří si takovéto výjimky nestydatě prosazovali, prosazují a prosazovat budou.      

Když jsme ustupovali od Limanova a od Krasníku, všichni ti ,takélajtnanti’ ztratili hlavu, jakmile uviděli kozáckou patrolu. My, ve štábu, nemáme rádi takových příživníků. Pitomý chlap s inteligentkou dá se nakonec aktivovat nebo v civilu udělá oficírskou zkoušku a blbne zas dál v civilu, a když přijde vojna, tak je z něho ne lajtnant, ale poseroutka!“

Intendat Intendanční služba se starala o týlové zabazpečení, zásobování vojska. Takto se nazývala ještě do roku 1989. Po vstupu ČR do NATO se tato služba nazývá logistickou.      

"Potřebujeme tedy olej posvěcený od biskupa. Tady máte deset korun a kupte lahvičku. Ve vojenské intendantuře patrně takový olej nemají."

"Když jsem byl v Srbsku," řekl Vodička, "tak u naší brigády věšeli, kteří se přihlásili, čúžáky za cigarety. Kerej voják pověsil chlapa, ten dostal deset športek, za ženskou a za dítě pět. Potom začlo intendantstvo spořit a vodstřelovalo se to hromadně….“

„…Nejhůř se pracuje s takovým národem, jako je tam, který neumí číst a psát a podpisuje se jenom třemi křížky, o čemž naše intendantstvo velice dobře vědělo, takže když jsme posílali pro peníze na intendantstvo, nemohl jsem přiložit do přílohy padělané kvitance, že jsem jim vyplatil peníze; to se může dělat jenom, kde je národ vzdělanější a umí se podpisovat…“.

Intendanti dívali se láskyplně na sebe, jako by chtěli říct: Jsme jedno tělo a jedna duše, kradem, kamaráde, podvádíme, bratře, ale nepomůžeš si, proti proudu je těžko plovat. 

interesent zájemce, ten, kdo je do věci zapojený,  zástupce strany majitele.      

„….Není-li tato situace úplně jasnou, sestaviti komisi ihned na místě z interesenta, velitele procházejícího vojenského oddílu a toho důstojníka nebo účetního šikovatele (jde-li o menší formace), jimž svěřena hospodářská část.“

iredentistické hnutí  iredentismus je politickou ideologií usilující o připojení části jiného státu s vlastní národnostní menšinou. Italské iredentistické hnutí usilovalo po sjednocení Itálie a o připojení rakouského jižního Tyrolska, Terstu, Dalmácie a Istrie [z ital. irredento = pod cizí vládou].      

Ještě před válkou mluvil jsem o tom s naším okresním hejtmanem, aby naše vláda nepodceňovala iredentistické hnutí na jihu.

J  
jářku hovorově "já říkám"      

"Jářku, jak se jmenujete, člověče?" volal nahoru na Mikuláška nadporučík.

"Jářku," řekl Švejk, "jak dlouho se ještě budu ptát? Kdepak je cuksfíra Fuchs?"

janek zmatený, pomatený člověk. Odvozeno od jankovitosti koní, což je porucha mozkové činnosti, která bývá způsobena vodnatelností mozkových dutin. Ve stadiu akutního záchvatu si kůň počíná jako šílený a je velmi nebezpečný svému okolí, protože nereaguje na žádné zákroky ani opatření ošetřovatele, nebo kočího.      

Její navštívenka otevřela jí dveře věznice a v kanceláři se k ní chovali náramné vlídné, a za pět minut už věděla, že "der brave Soldat Švejk", po kterém se ptala, leží ve třetím baráku, postel číslo 17. Šel s ní sám dr. Grünstein, který byl z toho janek.

„….Vůbec mají to tam všechno pomíchaný a spletený, že by se člověk z toho zjančil..."

Janota Viktor právník, Haškův spolužák z gymnázia a Haškův spolucestovatel na toulkách po Slovensku. Janotovým jménem jsou podepsány některé Haškovy humoresky. Existuje fotografie z večírku u Janotů, ale který je Viktor Janota jsem nezjistil. Neví někdo? Já poznávám jen Jaroslava Haška. Večírku se zúčastnil i Ladislav Hájek, ale také nevím, který to je. Dochovala jediná se policejní pobytová přihláška, která by mohla být přihláškou rodiny Janotových. Nedbalý policejní úředník však zapomněl datum narození Viktora, který by měl být synem poštovního podúředníka z Královských Vinohrad č.p. 441    
Jaroslav ze Šternberka údajně fiktivní osobnost, ale ví se o něm, že žil od *1220 - † 1287. Poprvé se o něm zmiňuje Václav Hájek z Libočan. Při vpádu Mongolů (kterým se říkalo Tataři) do Evropy, roku 1241 svými hrdinskými skutky zabránil u Olomouce další mongolské expanzi po Evropě. Obrázek je z nástropní fresky na zámku Zelená Hora u Nepomuku.

W

„Tak ty seš tedy Tatar,“ soustrastně řekl Švejk, „ty jsi se vydařil. Pak mně máš rozumět a já tobě, když seš Tatar. Hm - znáš Jaroslava ze Šternberka? To jméno neznáš, ty kluku tatarská? Ten vám natřel prdel pod Hostýnem. To ste vod nás jeli, vy klucí tatarský, z Moravy svinským krokem.

Jeben ti dušu

Jebem ti dušu

nadávka. Slušně řečeno „znásilním ti duši“,"souložím s tvojí duší". Znám i vulgární výraz, ale to už je dost silné kafe. Pro vysvětlení, myslím, stačí tyto dva výrazy.

     

Zatím přivedli nové dva. Jeden z nich byl Bosňák. Chodil po komoře, skřípal zuby a každé jeho druhé slovo bylo: "Jeben ti dušu." Mučilo ho pomyšlení, že se mu na policejním ředitelství ztratí jeho kočebrácký košík.

jednadvacet karetní hazardní hra nazývaná též "oko bere", "jedník", "očko" je obdobou karetní hry Black Jack. Hraje se obvykle s balíčkem 32 karet německého typu, takzvanými mariáškami. Bankéř rozdá každému hráči, včetně sebe, jednu kartu. První hráč po jeho straně (ať levici či pravici) před sebe položí svou sázku – povinnost první minimální sázky může být dohodnuta – a vyptá si další kartu. Bankéř k sázce přidá stejnou částku z banku. Sázet lze do výše banku, přičemž kdykoliv před vzetím další karty si hráč může přivsadit. Tady je řečeno "Hop", jak vysvětloval fedkurát Katz Švejkovi, že si vždycky přisadil: "Hopal jsem to všechno..."; "Hop - blind" = hráč oznamuje, že bude hrát s bankéřem o celý bank, aniž se podívá na první kartu, kterou dostal při rozdávání.  Cílem hry je dosáhnout, nebo se co nejvíce přiblížit, součtu jednadvacet neboli oka. Hráč si může vyptat libovolný počet karet, dokud není se svým součtem spokojen. Když hráč přetáhne 21, okamžitě prohrává svou sázku, která připadne do banku. Hláška "trop" znamená, že končím, neúčastním se hry, ačkoliv jsem zaplatil vklad do banku, nemám dobrou kartu. Všichni se ztropili - všichni byli trop, neúčatnili se hry. "...hodili jedníka o pětníček.." zahráli si "jedenadvacet" s dohodnutou sázkou pěti krejcarů.      

„…Co soudíte, pane kolego, o tom, která hra je spravedlivější: ferbl nebo jedenadvacet?....“

"...Jednou taky, čert mu to napískal, povídá: ,A což abychom si hodili jedníka o pětníček.' Hráli tedy pětníčkovýho jedníka a on držel bank. Všichni se ztropili a tak to ...

Jemelka Alois páter *27.3.1862 Kozlovice - †31.1.1917 Vídeň. "Jemelka je jezuita a vede si jezuitsky". Toto o Jemelkovi prohlásil T.G. Masaryk, který se několikrát zúčastnil jeho kázání v chrámu sv. Salvátora v Praze u Karlova mostu. A Jemelka kontroval "pryč s Husem","katolík si musí vybrat buď národ, nebo církev". Zkrátka ti dva páni se asi neměli v lásce.  Zda Jemelka působil v chrámu svatého Ignáce z Loyoly jsem nezjišťoval, ale Hašek zde jako devítiletý chlapec u jezuitů ministroval v roce 1892. Jemelka se též objevuje v polemice s dr. Záhořem v jedné z kapitol "Dějin strany mírného pokroku v mezích zákona", nazvané "Přednáška o dr. Záhořovi".

 
"to s tím Zátkou po čase skončilo moc špatné. Dal se do mariánský kongregace, chodil s nebeskýma kozama na kázání pátera Jemelky k Svatýmu Ignáci na Karlovo náměstí a zapomenul jednou zhasnout, když byli misionáři na Karláku u Svatýho Ignáce, plynový svítilny ve svým rajóně, takže tam hořel po ulicích plyn nepřetržitě po tři dny a noci. - To je velmi špatný,"
Jesenská Růžena *17.6.1863–†14.7.1940, byla česká učitelka, básnířka a spisovatelka. Dochvala se tato policejní přihláška. Bohužel jsem nenalezl román, ze kterého byl text vytržen. Uvádím proto všechny její romány, které by přicházely do úvahy: Jarmila (1894), výchovný dívčí román, Jarní píseň (1902), také pro dospívající dívky, Román dítěte (1905), Legenda ze smutné země (1907), Nocturno moře (1910), Tanečnice (1912), Ivana Javanová (1917), Cizinka (1920)

W

.....Na levém křídle seděl Švejk, který se sem připletl, a se zájmem si přečítal útržek papírku, vytrženého bůhví z jakého románu Růženy Jesenské....
Josef II. Josef II. *13.3.1741–†20.2.1790, v letech 1765 až 1790 císař Svaté říše římské, v letech 1780 až 1790 král uherský a (nekorunovaný) král český a arcivévoda rakouský. Je jedním z nejdůležitějších panovnických představitelů evropského osvícenství, prosadil řadu osvícenských reforem. V českých zemích se těšil obzvláštní oblibě. Během své vlády vydal přes 6000 výnosů (v průměru téměř 2 denně). Za nejdůležitější z nich lze považovat zrušení cenzury (později ji znovu obnovil, ale podstatně omezenou), toleranční patent a zrušení nevolnictví (všechny 3 vydány roku 1781).

W

….V nižších třídách strašil žáky císař Maxmilián, který vlezl na skálu a nemohl slézt dolů, Josef II. jako oráč a Ferdinand Dobrotivý. ...

Josef Ferdinand    velkovévoda toskánský *24.5.1872 -†28.2.1942 byl v roce 1915 velitelem 4.armády, která operovala na východní frontě. V roce 1916 dosáhl hodnosti generálplukovníka.

W

Potom Švejk počal mluvit o známých rozkazech, které jim byly přečteny před vstoupením do vlaku. Jeden byl armádní rozkaz podepsaný Františkem Josefem a druhý byl rozkaz arcivévody Josefa Ferdinanda, vrchního velitele východní armády a skupiny, kteréž oba týkaly se událostí na Dukelském průsmyku dne 3. dubna 1915, kdy přešly dva bataliony 28. pluku i s důstojníky k Rusům....

Jurajda Josef Jaroslav Hašek si asi toto jméno vypůjčil od  suplujícího profesora na Českoslovanské obchodní akademii, kterou Hašek absolvoval, Josefa Jurajdy, *1865. Dochovala se Jurajdova policejní pobytová přihláška. V roce 1908 Hašek napsal povídku, jejímž hrdinou je opět Jurajda: "Jak se stal Jurajda atheistou,", a ještě jednou v humoresce "Praktikant Žemla" z roku 1909, coby praktikant Jurajda. 

   
…když vtom ho předešel kuchař okultista Jurajda, který odložil svou zamilovanou knížku, překlad staroindických súter Pragnâ-Paramitâ, a obrátil se na zdrceného Balouna,…
K  
Kadlčák Josef Mnohoslav
 
 *15.11.1856 - † 27.4.1924 ředitel obecné školy, nositel rytířského řádu Františka Josefa I., nositel papežského řádu, zemský a říšský poslanec, člen revolučního národního shromáždění, místopředseda senátu, člen řádu sv. Františka, stařešina a čestný člen Orla, učitel,  publicista, vlastivědný pracovník a propagátor včelařství. [Jak to ten člověk mohl všechno stihnout a dělat všechno pořádně!?]. Byl také čestný občan Frýdlantu nad Ostravicí od 14. června 1904.    Jako učitel výborně znal přírodu, a proto se ozval proti chybnému názvu ptáka, který byl uveden pod jeho obrázkem v časopise Svět zvířat (č. 243/1909). Je veden jako autorita v Národní knihovně Praha, kde je uloženo 23 jeho prací, ale jako redaktora Selského obzoru jsem ho nenalezl.

Web

.......Vystřihl jsem z anglického časopisu ,Country Life’ obrázek nějakého ptáčka, který seděl na ořechu. Dal jsem mu název ořešník, stejně jako bych se nijak logicky nerozpakoval napsat, že pták sedící na jalovci je jalovník, případně jalovice.I co se nestalo. Na obyčejném korespondenčním lístku napadl mne pan Kadlčák, že prý je to sojka a žádný ořešník, a že prý je to překlad Eichelhäher.
Kácha Michal

*1874 - †1940, dlouholetý redaktor anarchistických časopisů Práce a Zádruha. Haškův přítel o kterém se zmiňuje V. Menger  

Na spodním snímku z fondu 1302 NAČR z roku 1914 je vězněn spolu s dalšími přáteli Jaroslava Haška,národními socialisty  Emilem Špatným a Aloisem Hatinou

   
Český anarchismus nikdy neměl vyloženě mezinárodní charakter a po stránce národnostní znamenal dokonce jakousi hráz proti rozpínavé invasi Německa. Horníci a textiIáci byli anarchismem vlastně posilováni po stránce národnostní. Mezi těmi, kteří vedli hnutí mezi dělníky, byl hlavně Vrbenský, Modráček, Knotek, Kácha, Pravoslav Kalina, Vohryzek a jiní.......

.......Ze všech těchto kreatur nejhorší byl Vohryzek, který dokonce zaujímal v hnutí jedno z nejvýznačnějších míst. Při svém vzdělání a znalosti teorie se udržoval dlouho u moci a dodnes je mnoho těch, kteří nikdy neuvěří v jeho zrádcovské poslání. Vohryzek byl chytrý, sebevědomý a panovačný duch, což mnohého popletlo tak, že byl ochoten v něm viděti spíše radikálního individualistu než člověka se zločinnými sklony. První, kdo tohoto chlapíka prohlédl a naň upozornil, byl Michal Kácha, ale nepochodil mezi druhy se svým názorem na Vohryzka, a to vedlo k rozdvojení anarchistického hnutí. 

kaldoun polévka z husích vnitřností (žaludek, srdce, krk), křídla a kusu husího masa a kořenové zeleniny. Jako vložka se dávají játrové knedlíčky a někdo dává rýži, ječné kroupy, někdo dává těstovinové nudle.      

Poteče z tebe kaldoun s rejží, budeš vypadat jako prošpikovanej zajíc na pekáči.

kalich Liturgická nádoba používaná při křesťanské bohoslužbě. Je to symbol Poslední večeře Páně, kdy nechá kolovat kalich s vínem se slovy „Pijte z něho všichni, neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů. Aby si někdo nespojoval toto vysvětlení s hospodou U Kalicha, že to byla nějaká zbožná putyka. Ta se tak jmenuje nespíše proto, že nedaleko odsud Žižka porazil 1. listopadu 1420 "protihusitskou koalici" v bitvě o Vyšehrad. A jak známo, Husité měli ve znaku červený kalich v černém poli. Na památku bitvy vznikl asi i název ulice Na Bojišti.

   

A potom ta švanda, když někdy sklouzl a upadl s kalichem, s velebnou svátostí nebo s mešní knihou, a hlasitě obviňuje ministranta z trestanecké roty, že mu úmyslně podrazil nohu, a hned mu před samou velebnou svátostí napařuje ajnclíčka a špangle.

kanálie nadávka.  Není však  odvozena od slova kanál, tedy stoka, něco páchnoucího, nečistého. Kanálie k nám přišla z Francie, kde slovo canaille je přímo univerzální nadávka, neboť má řadu významů: sebranka, chamraď, gauner,  grázl, holota, lůza, mizera a verbež.      

Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že už jsem prosil, abych mohl dostávat dvojnásobnou porci; byl jsem kvůli tomu v Budějovicích u regimentsarcta a ten mě místo toho dal na tři dny na marodku a předepsal mně na den jen hrníček čistý polévky. Já prej tě, ty kanálie, naučím mít hlad.

kalup spěch, kvap, shon. V kalupu = ve spěchu [ z franc.galope = trysk, z it.galoppare = cválat, ale nejspíše z něm. der Galop].      

„To jsou vokurky,“ chrčel Baloun, duse se těstem, které nešlo ani nahoru, ani dolů, „vopatrně, to jsou slaný vokurky. Sněd jsem v kalupu tři a vostatní jsem vám přines.“

kanár harcký patří do skupiny zpěvných kanárů - dutopěvců.

W

 
Měl harckého kanárka, angorskou kočku a stájového pinče. ... odpověděl milým dobráckým tónem: „Poslušně hlásím, pane nadporučíku, že je tam harcký kanár. ..."
kanimůra

nadávka. Význam této nadávky je značně neurčitý; něco jako  hlupák, nešika. Není také  jasné, zda je ženského nebo mužského rodu. Ani vznik nadávky není jasný. Předpokládá se, že vznikla ze jména japonského admirála Hikonodžó Kamimura, jednoho z velitelů v rusko - japonské válce 1904-1905.

W

 
V takovejch abštajglách vždycky se najde za pětku ňákej svědek,jako podomek nebo pokojská, který to vodpřísáhnou, že tam skutečně tu noc s ní byl a vona že mu řekla, ještě když šli dolů po schodech: ,A co když něco z toho bude?’ a von že jí na to vodpověděl: ,Neboj se, kanimůro, vo dítě se postarám.’“
kanit slangově - slintat      
"...Nám kolikrát tekly sliny z huby, jako když pes kaní...."
kanonenfutr zde slangově - žrádlo, krmivo, potrava  pro kanony. Jinak též munice  [z něm. das Futter].      
"Nikam nepudou, paní Müllerová, já jsem až na ty nohy úplně zdravej kanonenfutr a v tý době, když je to s Rakouskem vošklivý, každej mrzák musí bejt na svým místě. Vařte kávu klidné dál:"
Kanonýr Jabůrek píseň popisuje  událost z bitvy u Hradce Králové mezi Rakouskem a Pruskem dne 3. 7. 1866. Vznikla však až kolem roku 1884 jako parodie na staré kramářské písně. Popisovaná událost asi nemá skutečný základ. Ke vzniku vedly autora asi tyto události a fakta:1.) jistý Jabůrek, šikovatel - ohněstrůjce  (Feuerwerker), se zúčastnil bojů na ostrově Visu v roce 1866. Nařídil prý nabít děla dvojitou dávkou, čímž prý zahnal na ústup celou italskou flotilu. 2.) Žitavský časopis Dampfschiff v roce 1854 přinesl zprávu o dělostřelci turecké fregaty, který se v bitvě u Sinope vyznamenal hrdinstvím, podobným kousku Jabůrkovu. Když mu nepřátelská koule roztříštila pravou ruku, uchopil doutnák levicí a z místa se nehul ani tehdy, když mu další střela utrhla i levou ruku. Vzal doutnák do zubů a chtěl v boji pokračovat. 3.) Sabinova Kronika války Prusko-Italsko-Rakouské popisuje hrdinský skutek praporečníka Kopanici, který s nasazením života zachránil prapor Gyulaiova pluku právě v bitvě 3.7. 1866 u Hradce Králové. 

W

Tak mně připadá," řekl jednoroční dobrovolník po krátké pomlčce, "že duch vojenský v nás upadá, navrhuji, milý příteli, abychom v noční tmě, v tichu našeho vězení si zazpívali o kanonýrovi Jabůrkovi.
kantuš

správně kontuš, polsky kontusz je  dlouhý svrchní kabát z hrubší, často však velmi nákladné látky s dlouhými, rozstřiženými rukávy, které se při slavnostních příležitostech přehazovaly  přes ramena. Název údajně pochází z Turecka.

   

Za této své řeči navlékl na sebe kantuš:

„Půjdeme, páni dobrodinci, do Krosienky, ani tři čtvrtě hodiny nebude, co já hříšný povídám, půl hodiny nebude.
kantýna též kantína prodejna v kasárnách, bufet. Na snímku je právě ta v Brucku nad Litavou.

   

„…Nevíte, kde by moh bejt ten zatracený Vaněk?" "Nevím, pane obrlajtnant, kde by moh bejt ten zatracenej Vaněk." "V kanceláři u regimentu byl a někam odešel. Myslím, že bude asi v kantýně…“… Švejk zamířil do kantýny starou alejí vysokých lip….. Účetní šikovatel Vaněk seděl mezitím spokojeně v kantýně a vyprávěl nějakému známému štábnímu šikovateli, kolik se mohlo vydělat před válkou na emailových barvách a cementových nátěrech..

kapr na modro tradiční český pokrm z kapra se připravuje už po mnoho staletí takto:Ve větším hrnci přivedeme vodu k varu a vložíme do ní oloupanou a na kolečka nakrájené dvě  cibule, očištěnou, dvě oprané a drobně rozkrájené mrkve, 1 malý celer a pórek,  petrželovou, celerovou nať a dva bobkové listy. Osolíme, přidáme víno nebo rozředěný ocet, pepř a na mírném ohni 20 minut vaříme. Mezitím kapra opereme, a dbáme přitom, abychom nepoškodili kůži, neboť jinak by se kapr nezbarvil pěkně do modra. Vnitřek kapra osolíme a zakapeme citrónovou šťávou. Vložíme jej opatrně do zeleninového vývaru a připravujeme 15-20 minut (nesmí se vařit, vývar udržujeme stále jen pod bodem varu). Měkkého kapra podáváme na nahřáté míse obloženého vařenými brambory s máslem. Pro větší vydatnost můžeme ke kapru podat ještě ochucenou najonézu, např. křenem.    

Vy lumpové, padouchové, neřádi, hyeny skvrnitý, tak bych vám chtěl kvůli tomu psovi všem napařit ajnclíka, rozsekat vás na nudle, postřílet a udělat z vás kapra na modro.

Karel I. celým jménem Karel František Josef Ludvík Hubert Jiří Oto Maria Habsbursko-Lotrinský *17.8.1887 – †1.4.1922 byl (nekorunovaný) poslední císař rakouský (1916–1918), poslední král uherský (1916–1918, korunován v Budapešti) a (nekorunovaný) poslední král český (1916–1918). Byl nástupcem Františka Josefa I.

W

Uprostřed pokoje, ve kterém po stěnách visely podobizny Františka Josefa a Viléma, následníka trůnu Karla Františka Josefa, generála Viktora Dankla, arcivévody Bedřicha a šéfa generálního štábu Konráda z Hötzendorfu, stál pánbůh.
Karel Albert celý jménem Albert Karl Amadeus * 2.10.1798-† 28.7. 1849 byl v letech 1831-1849 král Sardinie a vévoda Savojský. V bitvě u Custozzy byl protivníkem maršála Radeckého.

W

„Milí vojáci,“ řečnil vrchní polní kurát Ibl, „tak tedy si myslete, že je rok osmačtyřicátý a že vítězstvím skončila bitva u Custozzy, kde po desetihodinovém úporném boji musil italský král Albert přenechati krvavé bojiště našemu otci vojínů, maršálkovi Radeckému, jenž v 84. roce svého života dobyl tak skvělého vítězství. ...
       
Karlín čtvrť (katastrální území) v městské části Praha 8. Z hlediska románu je důležitý. Hlavně proto, že zde byly Fardinandova kasárna (viz foto), tedy i doplňovací okres 91. pluku, a byt feldkuráta Katze na Královské, nyní Sokolovské třídě.

W

 A tak šli do Karlína, do bytu polního kuráta.
"...To jsme tenkrát, ještě dávno před válkou, byli v karlínskejch kasárnách a tam byl nějakej obrst Fliedler von Bumerang nebo tak nějank."
Karlův most nejstarší stojící most přes řeku Vltavu v Praze, dokončen roku 1402.

W

Šli přes Karlův most za naprostého mlčení. V Karlově ulici promluvil opět malý tlustý na Švejka: „Nevíš, proč tě vedem k polnímu kurátovi?“
Karmelitáni

celým názvem Řád bratří blahoslavené Panny Marie na hoře Karmel (pohoří v Izraeli).přišli do českých zemí roku 1347, když Karel IV. nechal v Praze pro karmelitány položit základní kámen kostela Panny Marie Sněžné. Po bitvě na Bílé hoře v roce 1620  získal řád karmelitánů, za podporu císařských vojsk, kostel Nejsvětější Trojice na Malé Straně s přilehlými pozemky, (v dnešní Karmelitské ulici). Kostel byl řádem přebudován a vysvěcen na kostel Panny Marie Vítězné. Které z těchto míst měl Hašek na mysli nevím. Dnes mají v Praze Karmelitáni konvent při kostele sv. Floriána a Šebestiána v  Praze 6, Liboci.

W

 

Naproti karmelitánům v Praze měl, pane obrlajtnant, před lety krám s králíky a jiným ptactvem pan Jenom.

Kartágo často psáno také Karthágo, Carthago bylo jak starověké město v Severní Africe u pobřeží Středozemního moře, tak civilizace, která se ve sféře vlivu tohoto města rozvinula. Město Kartágo leželo na východ od Tuniského jezera, na druhé straně než leží centrum moderního Tunisu v Tunisku.  

W

Jeden voják, učitel z povolání, jako by četl jeho myšlenky, poznamenal: "Někteří učenci vysvětlují válku objevením se skvrn na slunci. Jakmile taková skvrna se udělá, tak přijde vždy něco hrozného. Dobytí Kartága..."
kartonážní šička je určena k sešívání krabic z přířezů zhotovených z troj - a pětivrstvé nebo mikrovlnné lepenky, šedé strojní lepenky, případně z dalších materiálů ve formě archů.

   
Nejzuřivější byl jeden pán, kerej se vydával za 16. díl Ottova slovníku naučného a každého prosil, aby ho otevřel a našel heslo ,Kartonážní šička`, jinak že je ztracenej.
Kartouzy

bývalý kartuziánský klášter (také kartouza) u kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Valdicích u Jičína patří k nejznámějším barokním stavbám okresu Jičín. Založil jej Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna (1583–1634). Roku 1782 byl v rámci josefínských reforem zdejší klášter zrušen a řeholníci vypuzeni, později zde císařská správa zřídila obávané vězení. Byl zde vězněn například Václav Babinský. Vězení svému účelu slouží dodnes.

W

Mladší sestra že se utopila, starší že se vrhla pod vlak, bratr že skočil s železničního mostu na Vyšehradě, dědeček že zavraždil svou ženu a polil se petrolejem a zapálil se, druhá babička že se toulala s cikány a otrávila se ve vězení sirkami, jeden bratranec že byl několikrát souzen pro žhářství a podřezal si v Kartouzích žíly na krku kouskem skla, sestřenice z otcovy strany že se vrhla ve Vídni s šestýho patra, von sám že je strašně zanedbanýho vychování a do deseti let že neuměl mluvit, poněvadž ve věku šesti měsíců, když ho převazovali na stole a někam vodběhli, kočka ho stáhla se stolu a pádem že se uhodil do hlavy. ...
kasárník slangově vojenský trest- zákaz opuštění ubytovacího porstoru, kasáren. Jinak též slangově: zaražené vycházky, zarach, zaražené prdy.      
Tam mu řekli, že tam nemá co dělat, ale on pořád vedl svou, že musí s panem hejtmanem mluvit. Ten hejtman vyšel ven a hned mu napařil kasárníka. Von vzal flintu a bouch ho přímo do srdce.
,Jednadvacet dní tuhého vězení pro blbost, dva půsty týdně, měsíc kasárníka, osumačtyřicet hodin špangle, hned zavřít, nedat mu žrát, svázat ho, ukázat mu, že erár blbce nepotřebuje. My už ti, holomku, noviny vytlučem z hlavy,`
A rozespalý nadporučík v polosnění převrátil se na druhou stranu a zabručel: "Tři dny kasárníka!" a spal dál. Švejk tiše odešel z pokoje, vytáhl nešťastnou kočku zpod pohovky a řekl k ní: "Máš tři dny kasárníka, abtreten!"
kaťata slangově kalhoty, ale tady ....jak ten domovník vyskočil v kaťatech z postele.... a poněvadž byl domovník v kaťatech a všechno mu lezlo ven, tak ho kvůli takovýmu pohoršení hodili do košatinky a vodvezli na policii,....má Švejk na mysli kalhoty od pyžama. Ty nemívají zapínací poklopec, proto to pohoršení.      
katecheta učitel náboženství. Nemusel být vysvěcen na kněze. Katechizmus = učebnice, stručný výklad církevní nauky.      
Švejk sloužil s polním kurátem ještě jednu polní mši u zákopníků, kam byl omylem pozván ještě jeden polní kurát, bývalý katecheta, neobyčejně nábožný člověk, dívající se na svého kolegu velice udiveně, když ten mu nabízel ze Švejkovy polní láhve, kterou ten vždy nosil na takové náboženské úkony s sebou, doušek koňaku.
Večer dostali návštěvu nábožného polního kuráta, který chtěl také ráno sloužit polní mši zákopníkům. Byl to člověk fanatik, který chtěl každého přiblížit k bohu. Když byl katechetou, vyvíjel u dětí náboženský cit pohlavky a v různých časopisech občas uveřejňovány byly noticky o něm: "Katecheta surovec", "Katecheta, který pohlavkuje". Byl přesvědčen, že katechismus nejlépe si dítě osvojí pomocí rákoskového systému.
Byl to jeden nešťastný katecheta a kaplan, odněkud z Moravy, který měl takového neřáda faráře nad sebou, že se raději dal na vojnu.
Kateřinky tak se říkalo ústavu pro choromyslné v Kateřinské ulici v Praze, který zde byl, roku 1826, zřízen v bývalém areálu kláštera svaté Kateřiny. Zemřel zde Bedřich Smetana . Jaroslav Hašek zde pobyl několik dní v roce 1911.

 
Tak se z toho pomátla, začala se ptát v časopisech o radu, co je proti mouřenínům, a vodvezli ji do Kateřinek a mouřenínka dali do sirotčince, kde z něho měli náramnou legraci.
Proti tomu nebyl však žádnej jinej lék, než jako to udělal ten novej ošetřovatel v Kateřinkách. Dostal na starost jednoho nemocnýho na hlavu, kterej celej boží den nic jinýho nedělal, než že seděl v koutě a počítal: ,Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest,` a zas od začátku: ,Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest.` Byl to nějakej profesor.
katr slangově - rámová pila na řezání prken z kmenů stromů. Pravidelné rozložení pilových listů připomíná mříž. Odtud přeneseně - slangově vězeňská mřížová vrata [z něm. das Gatter].

W

 

Policejní inspektor Braun aranžoval scénu setkání se Švejkem s krutostí římských pochopů doby roztomilého císaře Nerona. Tvrdé, jako tenkrát, když oni říkali: "Hoďte toho lumpa křesťana lvům," řekl inspektor Braun: "Dejte ho za katr!"

Tak ho pan komisař dal zavřít, aby vystřízlivěl, a my jsme se zas chtěli vrátit do Tunelu, ale už jsme nemohli, poněvadž nás taky posadili za katr.

kauce

záruka, jistina; rakouští důstojníci se směli oženit pouze s nevěstou, která měla věno nejméně ve výši  úředně stanovené kauce. U poručíka činila 60 000 rakouských korun.

     

„…Voni by se jim měly dělat přednášky, jako nám je dělával nebožtík pan obrlajtnant Buchánek, kterej se zastřelil kvůli kauci, kterou si vybral na ženění vod svýho budoucího tchána a kterou von utratil s cizejma děvkama. Pak si zas vzal druhou kauci vod druhýho budoucího tchána, s tou už si ved víc hospodářsky, tu pomaloučku prohrával v kartách a holčičky nechal stranou. Taky mu to dlouho nevydrželo, takže musel sáhnout k třetímu budoucímu tchánovi vo kauci. Z tý třetí kauce si koupil koně, arabskýho hřebce, nečistokrevnýho...“

kavalec zde vojenské lůžko. Na snímku cimra pro manšaft v Brucku nad Litavou.    

Sloužil ti u nás v aktivu učitel Herál a ten nám jednou na kavalci vykládal, když jsme všichni v cimře dostali kasárníka, že je v pražským muzeu jedna kniha zápisů takovýho vojenskýho soudu za Marie Terezie.

Dnes je to legrace, bejt zavřenej," liboval si Švejk dále, "žádný čtvrcení, žádný španělský boty, kavalce máme, stůl máme, lavici máme, nemačkáme se jeden na druhýho, polévku dostanem, chleba nám dají, džbán vody přinesou, záchod máme přímo pod hubou.

Kde domov můj text Josef Kajetán Tyl hudba František Škroup. První sloka písně je dnes Česká hymna.  

W

 
kecat slangově říkat nesmysly, též plácat, žvanit, cancat [z něm. käsen] nekecejte, nežvaňte, necancejte, neplácejte = neříkejte nesmysly.Rozežvanit, rozkecat se = vyprávět nesmysly.      

Poručík Dub pokouší se obhajovat bezhlavost rakouského štábu a kecá něco o tom, že zdejší krajina byla dosti zpustošena nedávnými boji a trať nemohla být uvedena ještě do náležitého pořádku.......Nenalézaje odporu, poručík Dub rozežvanil se dál o nádherném dojmu, kterým na něho působí tato rozbitá krajina, svědčící o tom, jak dovede bít železná pěst našeho vojska. Opět mu nikdo neodpovídá, načež on opakuje: „Ano, zajisté, ovšem, Rusové zde ustupovali v úplné panice.“

kecnout si slangově posadit se, upadnout      

"......že tak rychle vyběh, až sebou kecnul."

kelnerka slangově číšnice [z něm. die Kellnerin]      

"Poslouchej, Vodičko," řekl Švejk vážně, "zde se nejedná vo Maďara, zde se jedná vo jeho paní. Vždyť jsem ti to všecko, když jsme seděli s tou českou kelnerkou, vykládal, že nesu psaní vod svýho obrlajtnanta, že je to naprosté tajemství. Von mně přece můj obrlajtnant klad na srdce, že vo tom nesmí vědět žádná živá duše, a ta tvoje kelnerka sama přece povídala, že je to úplně správný, že je to diskrétní věc.

Kerckhoffs Auguste *19.1.1835 - †1903, byl holandský lingvista a kryptograf jeden ze zakladatelů vojenské kryptografie. V roce 1883 vydal své nejznámější dílo o kryptografii, "La Cryptographie militaire". To bylo považováno za jeden z mezníků v 19. století, kryptografie. Hašek nebo Biegler si zde polpetli jeho příjmení:

 W

„Dovoluji si,“ řekl, „pane hejtmane, upozorniti na knihu Kerickhoffovu o vojenském šifrování...."
Kerzl Josef MUDr.

Narodil se v roce 1841 v obci Veská u Pardubic, německým přistěhovalcům z Kladska. Jeho otec, místní rychtář, mu umožnil studium medicíny, kterou mladý Josef vystudoval  natolik úspěšně, že se stal nakonec dvorním lékařem Františka Josefa I. Tuto funkci vykonával přes dvacet let, až do smrti mocnáře. Josef Kerzl zemřel v roce 1919 ve Vídni. Je pohřben na hřbitově Hietzig. Povídá se, že zachránil (asi náhodou) před smrtí budoucí politiky Kramáře a Rašína (první čs. ministr financí), když zakázal cokoli dávat, tehdy již na smrt nemocnému císaři, k podpisu. A mezi listinami byl právě ortel smrti nad českými velezrádci, které nakonec zachránila amnestie Karla I. A tady je ještě jedna fotka z časopisu Sport und Salon ze 17.5.1915

„….Poněvadž při takových rodinných a intimních hostinách bývá občas někomu mdlo, čímž ovšem nemyslím, že se hrabě Paar snad poblije, je vyžadována přítomnost osobního lékaře, dvorního rady dra Kerzla…..“.

kibic člověk přihlížející karetní hře. Vidí všem přes rameno do karet, proto  hráčům do hry nepříjemě  hovoří, kecá, kibicuje [z něm. der Kiebitz]. 

TlusŤjoch

 

Bejvaly v hospodách,“ řekl Švejk, „takový pěkný nápisy proti kibicům. Pamatuji se na jeden: ,Kibic, drž tlamajznu, než tě přes ní šmajznu’.“

Kircher Athanasius *2.5.1601- †27.11.1680 byl německý jezuitský učenec, zabývající se především orientalistikou, geologií a lékařstvím. Jako autor jedné z prvních vědeckých prací o egyptských hieroglyfech bývá pokládán za zakladatele egyptologie. Opět to všechno Biegler popletl. Kerckhoffs se sice o něm zmiňuje ve své "La Cryptographie militaire", Kircher ale zřejmě nikdy nebyl plukovníkem, natož v armádě Napoleona I Bonaparte.

W

Vynálezcem jejím je plukovník Kircher, sloužící za Napoleona I. ve vojsku saském. Kircherovo šifrování slovy, pane hejtmane. Každé slovo depeše se vykládá na protější stránce klíče. ..
klenkübung též klencáky, slangově tak zvaná prostná cvičení,  o kterých byli a jsou vojenští hodnostáři přesvědčeni, že napomáhají k udržení fyzické, morální i bojové kondice.  Běžným příkladem, je každodenní  ranní rozcvička za každého počasí. Prostý voják si o tom myslí své a pokud možno se těmto výmyslům raději vyhne. U "snaživých" poddůstojníků se stávají často prostná cvičení prostředkem šikany podřízených vojínů. Viz ukázka z "Příručky pro poddůstojníky" vedle na obrázku [z něm. die Gelenkübung].

   
"To máte pravdu," ozval se desátník, "na takový redaktory to patří. Voni jen lid pobuřujou. Jako předloni, když jsem byl ještě jenom frajtrem, tak byl pode mnou jeden redaktor a ten mne jinak nenazýval než zkázou armády, ale když jsem ho učil klenkübungy, až se potil, tak vždycky říkal: ,Prosím, abyste ve mně ctil člověka.'..."
Ty všechny hned poroučel major . Blüher vodvádět stranou, že potom vodpůldne budou dělat klenkübunky na dvoře za trest, že nedovedou se vyjádřit, co pocitujou.
klerikální klerikalismus je politický směr, který zájmy  církve prosazuje ve státní politice. Jak taková politika, nejen klerikální funguje, nám ukazuje krásný Haškův příklad:      
Jednou k nám přijel nějakej klerikální poslanec a mluvil o božím míru, který se klene nad zemí, a jak pánbůh si nepřeje války a chce, aby všichni žili v míru a snášeli se jako bratří. A vida ho, vola, jakmile vypukla válka, ve všech kostelích se modlí za zdar zbraní a o pánubohu se mluví jako o nějakém náčelníkovi jenerálního štábu, který tu vojnu řídí a diriguje.
klerika klerika (odvozeno od slova klerik) či sutana je označení pro dlouhé splývavé roucho duchovních přiléhající k tělu. Na obrázku je kanovnická klerika.    

Byl to vysoký, hubený starý pán ve vybledlé a zamaštěné klerice, který ze samé lakoty takřka nejedl. Byl odchován svým otcem ve velké nenávisti proti Rusům, kterouž nenávist však najednou ztratil, když Rusové ustoupili a přišla rakouská vojska, kteráž mu sežrala všechny husy a slepice, které mu Rusové nechali na pokoji, a bydlelo u něho několik ježatých zabajkalských kozáků.

klikyháky toto podivné slovo  vzniklo spojením slov klika + hák. Jedná se o přípravek nazvaný klikyhák složený ze svěrky s klikou, kterou se upevňoval na stůl a háku, který sloužil ke ždímání prádla. Přenesený význam má toto slovo pro nedbale a nesrozumitelně napsaný text, nesrozumitelnou kresbu, zkrátka čmáranice.

Muzeum Svitavy

 
Kunert byl takové dobré hovado, že přišel skutečně za čtvrt hodiny, a když rozbalil papírek, četl z těch klikyháků poručíka Duba: „Jméno vaší budoucí manželky zní: Paní Kunertová.“
Klimeš Jan jinak též  vévoda makedonský.Pátrání po jeho stopách je značně obtížné. Jediná indicie je jeho celé jméno, které uvádí Radko Pytlík v Toulavém Houseti. Podařilo se mi nalézt policejní pobytovou přihlášku na jméno Jan Klimeš, který se narodil v roce 1874. I když měl domovské právo v Uherském Hradišti, tak se tam nenarodil. Prohledal jsem celý rok 1874 i indexy, ale žádný záznam se jménem Klimeš jsem nenalezl. Bydlel v Havlíčkově ulici na Královských Vinohradech, což je dnešní Bělehradská č.p.287 u paní Wurmové od 31.7.1906 do 4.12.1906. Toto datum je uvedeno na přihlášce dole s poznámkou „do Bulharska“.  Poznámka mě utvrzuje, že  je to námi hledaný vévoda makedonský Klimeš. Zaráží mě však jeho profese, „Redaktor Národ. novin, spisovatel“. To, že se zabýval Bulharskou problematikou publikoval v Časopise Světozor potvrzuje Radko Pytlík V roce 1903 vychází Světozoru seriál Organizace a život makedonských povstalců. Šlo o aktuální námět, jenž se dotýkal i velmocenské politiky evropské. Turecká nadvláda na Balkáně byla narušena vzpourou makedonských rolníků. Ruská pomoc byla přislíbena, Bulharsko uvolnilo průchod pro čety dobrovolníků. Povstalecký komitét se usídlil v Sofii. S podporou bulharské vlády a četnictva se pod Vitošou formovaly čety "komitů", jež směřovaly k tureckému území……Není nutno dodávat, že autorem zmíněného článku ve Světozoru nebyl nikdo jiný než - Jan Klimeš. Publikoval také v Omladině i Nové Omladině. Není mi však jasné, jak mohl pracovat v Národních novinách, které vycházely dočasně v letech 1867 a 1868, jako náhrada za pozastavené Národní listy. Pokoušel jsem se najít nějakou stopu v Národních listech, ale rovněž marně. Takže makedonský vévoda Klimeš zůstává trvalou záhadou stejně, jako Haškovo balkánské dobrodružství, které údajně s Klimešem prožil.
Konečně jsem objevil Klimešovu fotografii, která jakoby potvrzovala vše, co o něm Hašek píše.

web

 
„Tak je to, bratří, Turek, potvora nekřesťanská, žije jako pes, umře jako pes, a na to přísahám, jako že se jmenuji Klimeš.“Jeho mohutná postava vztyčila se v plné kráse, oko modré mu zaplálo, jeho mohutný vous se rozježil, a to nebyl již Klimeš, tovaryš čalounický, to byl pravý vejvoda makedonský, to byl ten hrozný Klimeš.A tak nás postavili do prvé řady, abychom u Turků budili hrůzu. Já, poněvadž jsem měl evropský šat, a Klimeš, poněvadž vypadal jako Goliáš.
Klofáč Václav Jaroslav *21. 9. 1868 - †10. 7. 1942, byl český politik a novinář; vůdce českých národních socialistů.Pracoval jako poslanec rakouské Říšské rady a zároveň českého zemského sněmu. Byl čelným představitelem opozičního protirakouského radikalismu, propagátorem antimilitaristického hnutí a slovanské vzájemnosti. V roce 1915 byl za to zatčen a v červenci 1916 odsouzen k trestu smrti.Trest mu byl později změněn na 20 let a v červenci roku 1917 byl amnestován, stejně jako Karel Kramář, nastoupivším císařem Karlem I. Jaroslav Hašek o něm napsal povídky "Václav Jaroslav Klofáč" a "Kde bere poslanec Klofáč peníze." O jeho zatčení píše v další povídce "Kolik kdo má kolem krku".

W

Rozhovořil se o poměru důstojníků k mužstvu, mužstva k šaržím, o přebíhání na frontách k nepříteli a o politických událostech a o tom, že padesát procent českých vojáků je, politisch verdächtig`. "Jawohl, meine Herren, der Kramarsch, Scheiner und Klófatsch." Většina důstojníků si přitom myslela, kdy už přestane dědek cancat, ale plukovník Schröder žvanil dál....
klokočí korálky vyrobené  ze semen rostliny Klokoče zpeřeného, Staphylea pinnata, které se používaly k výrobě  modlitebních  růženců.    
A opravdu, Baloun ve svém největším hoři hledal spásu v drobných kuličkách z klokočí od firmy Moritz Löwenstein ve Vídni.
Knotek Ladislav *1884 asi Všestudy byl redaktor anarchistických časopisů „Práce“, „Nová Omladina“, „Komuna“, „Chuďas“. Přeložil do češtiny několik teoretických a historických textů od významných představitelů světového anarchismu. Aktivní člen anarchosyndikalisticky orientované „České federace všech odborů (ČFVO)“. Spolupracovník Karla Vohryzka.    
Ano, v této době viselo již nad středními Čechy ve vzduchu všeobecné právo hlasovací. V Čechách počínalo se probouzet nejasné vědomí po lidské důstojnosti a anarchista Knotek dává zděděné peníze do žižkovské Komuny….
kočebrácký košík košík zavěšený na břiše, s různým zbožím na prodej používali obyvatelé v okolí města Kočevje  v dnešním Slovinsku. Z názvu města zkomoleně "kočébr", "kočebrák".    
Mučilo ho pomyšlení, že se mu na policejním ředitelství ztratí jeho kočebrácký košík. Druhý nový host byl hostinský Palivec, který zpozorovav svého známého ...
kočka angorská Pravděpodobně první dlouhosrstá kočka, která se objevila v Evropě. Jméno angora se odvozuje od Ankary, hlavního města Turecka. V 16. století posílali turečtí sultáni francouzské a anglické šlechtě angory darem. Na konci 19. století byly vytlačeny novými dlouhosrstými a perskými kočkami. Jejich záchrany se však ujala zoologická zahrada v Ankaře a prohlásila je za chráněná zvířata.      
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že jste přišel o kočku. Sežrala krém na boty a dovolila si chcípnout. Hodil jsem ji do sklepa, ale do vedlejšího. Takovou hodnou a hezkou angorskou kočku už nenajdete."
Kohn Theodor arcibiskup * 22. 3. 1845 † 3. 12. 1915 byl v letech 1893 -1904 sedmým arcibiskupem olomoucké diecéze. Jeho děd byl  žid, který konvertoval na katolickou víru.

W

Polní kurát Otto Katz, nejdokonalejší vojenský kněz, byl žid. To ostatně není nic divného. Arcibiskup Kohn byl také žid a ještě k tomu Macharův kamarád. Polní kurát Otto Katz měl ještě pestřejší minulost než slavný arcibiskup Kohn.
Kokoška Ferdinand Skutečná románová osoba, více o něm si přečtete v článku Ferdinand Kokoška & spol.

 

"...a potom znám ještě Ferdinanda Kokošku, co sbírá ty psí hovínka. Vobou není žádná škoda."
"Já jsem se taky učil materialistou," řekl Švejk, "u nějakýho pana Kokošky na Perštýně v Praze. To byl náramnej podivín, a když jsem mu jednou vomylem ve sklepě zapálil sud benzínu a von vyhořel, tak mne vyhnal..."
Kolář Johann je li to ten, kterého si Hašek vybral jako předobraz románového nadporučíka Koláře, potom tento Kolář Johann je uveden jako rezervní poručík ve schematizmu IR91 z roku 1904    
Nastal vzájemný šepot mezi fähnrichem Wolfem a nadporučíkem Kolářem, že plukovník Schröder za poslední tři neděle poslal na své konto do vídeňské banky 16.000 K..... Nadporučík Kolář pak vyprávěl, jak se šetří. Ukradne se na regimentu 6000 K a strčí se do své vlastní kapsy....Nadporučík Kolář vyprávěl si s Wolfem jen povšechně o určitých případech, které zpozoroval.
kolba slangově - pažba ručnice [z něm. der Kolben]. K čemu byla také taková pažba užitečná - viz ukázky      
Vlevo stál dům, ze kterého se střílelo, zatímco nepřítel snažil se kolbami ručnic vypáčit dveře.
Kousek dál hrál si jeden maďarský četník s jedním popem. Uvázal mu provaz kolem levé nohy, který držel v ruce, a nutil ho kolbou, aby pop tančil čardáš, přičemž trhal provazem, takže pop upadl na nos,...
Tak sešlo z komise, a poněvadž sedlák se najednou vzbouřil, hrozil pěstí, dostal od jednoho vojáka kolbou, až to o jeho kožich zadunělo, a celá jeho rodina se pokřižovala a dala se i s otcem na útěk.
....všechno dopodrobna vysvětlit nějakému důstojníkovi, který šel právě okolo, když jim rozdávali kousky tvrdého kukuřičného chleba, tu ho jeden z maďarských vojáků, hlídající transport zajatců, uhodil kolbou do ramene s poznámkou: "Baszom az élet, lezeš do řady, ruská svině!"
komandant , komando slangově - velitel. [z něm. der Kommandant], Batalionskomandant = velitel praporu.      
To je jako v poli. Obyčejný voják přejímá v době nebezpečí komando. A právě pan poručík Dub měl sám dát komando, které dal tento voják....z těchto vět plyne, že výraz "komando" se užíval i pro české výrazy "velení" i "rozkaz".

Potom vždycky vybral ,psí komandu’ a poslal ji napřed. Ta měla za účel oznámit obyvatelstvu ve vesnici, kde jsme měli noclehovat, že žádnej pes nesmí v noci štěknout, nebo že bude utracen. Já jsem byl taky v takový komandě, a když jsme přišli do jedný vesnice na Milevsku, tak jsem si to splet a voznámil jsem starostovi obce, že každej majitel psa, kterej v noci zaštěká, bude utracen ze strategických důvodů……..tady je použitý výraz komanda. Dnes bychom řekli komando, neboli malá vojenská jednotka se zvláštním posláním. V našem případě ,psí komado‘.

komandýrovka služební cesta [z rus. командировка, komandirovka].      
"Zde v hotelích to nepůjde, budu ji muset zatáhnout do Vídně," pomyslil si ještě nadporučík, "vezmu si komandýrovku."
Před odjezdem vlaku dohonil ešalon smíšený vojenský vlak s různými částěmi. Byli to opozdilci nebo vojáci ze špitálů, dohánějící své části, i jiná podezřelá individua, vracející se z komandýrovek nebo z arestů.
komisárek vojenský chléb. Vyráběl se v podlouhlém tvaru z žitné mouky, o váze 1400g, přičemž ze 100kg mouky, 1 kg soli a půl kg kmínu, stanovila norma vyrobit 100 chlebů. Jedna denní porce komisárku byla 700g, tedy půlka chleba. Název komisárku pochází z německého das Kommissbrot a výraz "Kommiss" z latiny. To mohlo být ze slova committere = svádět bitvu, nebo přímo ze slova commissarius = pověřenec. To může pocházet z dob, kdy města byla pověřena dodávat vojsku chléb.

   
"...ale on chlap lakomá, že prý ne, že bude čtrnáct dní zavřenej a že by si zkazil žaludek tou kapustou a shnilýma bramborama, co nám dávají na mináž. Prej nám dá celou svou mináž i komisárek, vo to prý nestojí, ať prej si to dělíme mezi sebou..."
Při obědě vypila láhev vína, vykouřila mnoho memfisek a lehla si do postele, zatímco Švejk v kuchyni pochutnával si na komisárku, který namáčel do sklenice s nějakou sladkou kořalkou.
"Nic platno, kamaráde," řekl desátník Palánek k Švejkovi, když vyšel z kanceláře, "musíš jít, holenku, pěšky do Budějovic. Máme tam na vachcimře veku komisárku, tak ti ji dáme na cestu."
"...I kdyby v boji padl do latríny, tak se jen voblíže a jde dál do gefechtu, a na votravný plyny je každej zvyklej z kasáren, když je čerstvej komisárek a hrách s kroupama. Ale ted prej vynašli Rusové něco proti šaržím..."
komptoir též kontoár, či kuntoár, je slangově kancelář podniku, většinou prodejny, kde se vyřizují všechny administrativní práce spojené s chodem tohoto podniku. Většinou zde sídlil i šéf, majitel podniku. [asi z fran. comtoir].      
Potom, když přišel pan Kokoška, pan Tauchen šel s ním do komptoáru, a když vyšel ven, ukazoval nám dva zlatníky, ne jeden, jak měl slíbeno, a chtěl se s panem Ferdinandem rozdělit napolovic.
konduktér průvodčí na železnici nebo tramvaji [ z něm. Kondukteur].      
Za kulečníkem pod zrcadlem seděly jiné tři slečny a pokřikovaly na nějakého konduktéra od dráhy: "Mladej pane, dají nám vermut."
"Já se sám tomu divím," říkal dobrácky ke konduktérovi, "proč se vlak tak náhle zastavil. Jede, a najednou stojí. Mě to víc mrzí než vás."....."Pan přednosta stanice vám to vysvětlí," rozhodl konduktér, "to vás bude stát dvacet korun."
konkař vězeň určený k úklidu chodeb ve věznici, chodbař.      
Má se sice tak říkat jen králům a císařům, ale ani prostý štábní profous, hlava nekorunovaná, nebyl s tím spokojen. Odcházeje od auditora, zkopal na chodbě trestance konkaře, dělajícího úklid na chodbě.
Konopiště zámek ve stejnojmenné části Benešova u Prahy. Pro nás je důležité, že v roce 1887 koupil zámek s celým panstvím od Lobkoviců František Ferdinand d´Este, od r. 1896 následník císařského trůnu.

W

"Ale, milostpane, pana arcivévodu Ferdinanda, toho z Konopiště, toho tlustýho, nábožnýho."..."Ve Vídni dneska taky mají smutek." Bretschneidrovy oči zasvítily plnou nadějí; řekl stručně: "Na Konopišti je deset černých práporů."..."...Kdyby byl bejval tlustější, tak by ho jistě už dřív ranila mrtvice, když honil ty báby na Konopišti, když tam v jeho revíru sbíraly roští a houby, a nemusel zemřít takovou hanebnou smrtí...."
konopný olej olej vyráběný lisováním ze  semen konopí [Cannabis]

W

 
Když Švejk přišel a přál si za deset korun olej posvěcený od biskupa, řekl šéf k příručímu: "Nalejou mu, pane Tauchen, deset deka konopného oleje číslo tři."...... "Tak už máme volej," řekl slavnostně Švejk, když se vrátil od firmy Polák, "konopnej volej číslo tři první kvality, můžeme s ním namazat celej batalión. Je to solidní firma. Prodává taky fermež, laky a štětce.
konsistoř církevní úřad, poradní sbor papeže nebo biskupa      
Byla to nádherná podívaná, byl u toho jeden nábožný major od pluku, kde Otto Katz sloužil, jedna stará panna z ústavu šlechtičen na Hradčanech a nějaký otlemený zástupce konsistoře, který mu dělal kmotra.
Konrád z Hötzendorfu Franz Conrad von Hötzendorf *11.11.1852 –†25. srpna 1925 byl rakouský polní maršál, náčelník generálního štábu rakousko-uherské armády a významná postava první světové války. Nakonec degradován císařem Karlem I.

W

Jednou, když rozbil oko jednomu rekrutovi, vyjádřil se: ,Pah, was für Geschichte mit einem Kerl, muß so wie so krepieren.’ To říkal též polní maršálek Konrád z Hötzendorfu: ,Die Soldaten müssen so wie so krepieren.’ ...
kontušovka Kontuzsowka, má původ zřejmě v Polsku. Vyrábí se  i u nás. Vyrábí většinou z aromatických olejů smísených s pitným lihem, studenou cestou. Kontuzsowka nejčastěji obsahuje  anýz, fenykl, jalovčinky, mátu peprnou, toto vše ve formě olejů.    
A když se konečné objevila bába Pejzlerka v šenkovně s tím vzkazem, že se dá pan strážmistr pěkně poroučet a že chce, aby mu poslali láhev kontušovky, praskla zvědavost hostinského....Naproti seděl strážmistr se zbytkem kontušovky na dně lahve, držel Švejka kolem krku, slzy mu tekly po opálené tváři, jeho vousy byly slepeny kontušovkou a on jen breptal: "Řekni, že v Rusku nemají tak dobrou kontušovku, řekni, ať mohu klidně jít spát. Přiznej to jako muž."....Nežli se svalil v uniformě na svou postel, vytáhl ze psacího stolu svůj raport a pokusil se ho doplnit tímto materiálem: "Ich muß noch dazu beizufügen, daß die russische Kontuszówka na základě § 56..." Udělal kaňku, slízl ji, a usmívaje se pitomě, svalil se na postel a usnul jako špalek......"Ted' to chápu," řekl rytmistr, zjistiv nesporné situaci svým bystrým, zkušeným čichem, "rum, kontušovka, čert, jeřabinka, ořechovka, višňovka a vanilková...."
Na některý inzerát nehodil se pochodový nápěv, šikovatel však to chtěl vší mocí přemoct, proto mlátil si pěstí do taktu do stolu a dupal nohama. Oba jeho kníry, slepené kontušovkou, trčely po obou stranách tváře, jako kdyby mu vrazili do každé strany zaschlé štětce od arabské gumy.......kurát Martinec pozoroval s hrůzou, že čím více chodí ke generálovi Finkovi, tím více mravně upadá. Počaly nešťastníkovi lahodit likéry, které tam pil u generála, a také generálovy řeči začaly se mu pomalounku zamlouvat, dostával zpustlé představy a kvůli kontušovce, jeřabince a pavučinám na lahvích starého vína, které mu předkládal generál Fink, zapomínal na pánaboha a mezi řádkami breviáře tancovaly mu holky z vypravování generálova
Kopaiva lat. Copaifera – rod dvouděložných rostlin z čeledi sapanovitých. Je známo 16 druhů v tropické Americe a 8 druhů v tropické Africe. Z druhu Copaifera officinalis pěstovaného hlavně ve Venezuele se získává copaiba - blazám kopiava.      
Firma Polák v Dlouhé třídě byla opravdu firma agilní. Nepustila žádného kupce, aby neuspokojila jeho přání. Chtěl-li balzám kopaivu, nalili mu terpentýn a bylo také dobře.
korec starší plošná míra, jeden korec = 2 877m2      
"Tak vida, tenhle Čimpera v Straškově číslo 5, pošta Račiněves, prodá hospodářství s třinácti korci vlastních polí, škola a dráha na místě."
kornet zde vojenská hodnost u jezdectva, nejmladší důstojník, pověřený nosit standartu. Tato hodnost však byla v roce 1759 nahrazena hodností podporučíka [3], takže v době Švejkovy vojenské kariery již neexistovala. Švejk to řádně popletl a vytvořil zde nový typ vojska "námořní kavalerii".      
"...A nebejt mě, tak by se k tomu raportu snad vůbec nedostal, jako ten Kudela z Bytouchova, kterej za aktivní služby tak dlouho chodil k raportu, až byl přeloženej k maríně, kde se stal kornetem, a byl na ňákým vostrově potom, v Tichým oceánu, vyhlášenej jako dezertýr........"
Korpskomando velitelství sboru [z něm. das Korpskommando].      
"Kdo je z vás mrtvej, ať se přihlásí u korpskomanda během tří dnů, aby mohla být jeho mrtvola vykropena."
kořalna slangově - nejhorší nálevna lihovin .      
"U nás na rohu Bojiště a Kateřinský ulice, poslušně hlásím, pane lajtnant, byl taky jeden degenerovanej člověk. Jeho otec byl jeden polskej hrabě a matka byla porodní bábou. Von met ulice a jinak si po kořalnách nenechal říkat než pane hrabě."
košatinka slangově – dvoukolový vozík s truhlicí upletenou z vrbového proutí, ve kterém, na příkaz policie, dopravovali obecní zřízenci, opilce nebo výtržníky. Obrázek jsem nenalezl, tak alespoň přibližný. Skutečná košatinka měla i víko. Pražané tomuto vozíku říkali také etuj nebo penál. Viz také "zelený anton".    
Pak neměl na útratu a hostinský ho musel dát sebrat. A von mu dal facku a strážníkovi dvě. Pak ho odvezli v košatince, aby se vzpamatoval......Zabavili bank, vedli všechny na policii. Uhlíř ze Zderazu se zprotivil, tak ho přivezli v košatince.
"....a na Havlíčkově třídě skočil do elektriky, a domovníka chyt strážník, sepral se s ním, a poněvadž byl domovník v kaťatech a všechno mu lezlo ven, tak ho kvůli takovýmu pohoršení hodili do košatinky a vodvezli na policii, a von ještě z košatinky řval jako tur: ,Vy pacholci, já vám ukážu mně analýzovat moč'....
Kovařík František *1. 10. 1886 Plzeň - †1.10. 1984 Praha, byl český herec a spisovatel. V letech 1903 - 1908 působil jako ochotník v Ludvíkově divadelní společnosti mezi krajany v USA, po návratu do Čech hrál do roku 1912 v několika venkovských divadelních společnostech, v letech 1913 - 1915 byl členem Švandova divadla. Někdy před válkou se stal Haškovým přítelem. V meziválečném období působil ve Vinohradském divadle. Po 2. světové válce v Divadle 5. května - dnes Státní opera. Ještě v devadesáti letech si zahrál profesora Hrbolka, který pronáší tu známou větu, která byla i názvem filmu: "Marečku , podejte mi pero!"

   
koza sánská Pověstná koza sánská pochází ze švýcarské oblasti Saanenthal. Jedná se o bílé plemeno chované hlavně pro mléko. Dříve se v Česku jiné plemeno téměř nepěstovalo. I plemeno české, bílé krátkosrsté, pochází ze sánského plemene.       
"Ten časopis," odpověděl desátník se zřejmým výrazem radosti, že hovor převádí se na jiné pole, "odbíral hospodský u nás ve vsi, poněvadž měl děsné rád sánské kozy a všechny mu chcíply. Proto žádal v tom časopise o radu."
kozelec spoutání provazem tak, že má svázané všechny končetiny dohromady vpředu nebo vzadu, za zády.      
Tak ho odvedli do korekce, svázali do kozelce, a hned ho přešlo strašně zanedbaný vychování, i otec alkoholik, i matka prostitutka a raději se přihlásil dobrovolně na front."
"...Jednou se pamatuji, že mně scházelo při takové přehlídce dvacet knoflíků u mundúru a že mě zavřeli za to na čtrnáct dní do ajnclíku a dva dni jsem ležel jako lazar, svázanej do kozelce. Ale disciplína na vojně musí být..."
"....Když jsem sloužil před léty u mýho regimentu, bejvalo to ještě horší. To takovýho maroda svázali do kozelce a hodili do díry, aby se vykurýroval........" "....Jednou měl jeden vopravdovskej tyfus a druhej vedle něho černý neštovice. Voba byli svázaní do kozelce a regimentsarct je kopal do břicha, že jsou prej simulanti. Pak když ty voba vojáci umřeli, přišlo to do parlamentu a bylo to v novinách...."
"....Vo císařskejch manévrech na Písecku přišel takovej rozkaz, že se nesmějí vojáci na pochodu vázat do kozelce. Ale náš hejtman na to přišel, že se to může, poněvadž takovej rozkaz byl strašné směšnej, to moh každej lehko pochopit, že do kozelce svázanej voják nemůže mašírovat. Tak von vlastně ten befel nevobcházel, dával jednoduše a rozumně svázaný vojáky do kozelce házet do vozů vod trénu a mašírovalo se s nima dál....."
Kraft Udo * 29.11.1870 - † 22.8.1914  německý profesor, který se přihlásil jako dobrovolník, když vypukla válka. Byl zastřelen u chrámu v Anloy Belgie o tři týdny později. Zde se Hašek dopustil drobné  nesrovnalosti: Kniha Udo Krafta "Sebevzdělávání k smrti za vlast. Z pozůstalosti dobrovolníka profesora Udo Krafta .", byla tedy vydána po jeho smrti, jak plyne z textu podtitulku knihy. A kniha se nejmenuje ,Sebevýchova pro smrt za císaře’. Na snímku se svou početnou rodinou.  
„Přál bych si, když padnu v boji, aby po mně zůstala památka, pane hejtmane. Mým vzorem je německý profesor Udo Kraft. Narodil se roku 1870, nyní ve světové válce přihlásil se dobrovolně a padl 22. srpna 1914 v Anloy. Před svou smrtí vydal knihu ,Sebevýchova pro smrt za císaře’.“
Kramář Karel JUDr. *27. 12. 1860 – 26. 5. 1937, český a československý politik, první ministerský předseda ČSR, účastník protirakouského odboje, člen předsednictva ilegální odbojové organizace Maffia spolu s Josefem Scheinerem, redaktorem časopisu Čas. V roce 1915 byl za to zatčen a v  červenci 1916 odsouzen k trestu smrti.Trest mu byl později změněn na 20 let a v červenci roku 1917 byl, stejně jako Václav Klofáč, amnestován nastoupivším císařem Karlem I. O politické práci Karla Kramáře v dobách předválečné monarchie  napsal Hašek satirickou povídky "Dr. Karel Kramář", "Sláva a konec dra Kramáře". O jeho zatčení píše v další povídce "Kolik kdo má kolem krku".

W

Rozhovořil se o poměru důstojníků k mužstvu, mužstva k šaržím, o přebíhání na frontách k nepříteli a o politických událostech a o tom, že 50 procent českých vojáků je „politisch verdächtig“. „Jawohl, meine Herren, der Kramarsch, Scheiner und Klófatsch.“ Většina důstojníků si přitom myslela, kdy už přestane dědek cancat, ale plukovník Schröder žvanil dál
Krankenbuch kniha nemocných - je uložena u dozorčího roty. Při ošetření vojáka na ošetřovně do ní zapisuje ošetřující lékař důvod ošetření a případné úlevy (klid na lůžku, lehká obuv apod.) V seznamu vojenských skladových tiskopisů 444 M - AČR - 2006 je vedena pod skladovým číslem A11A, rok vydání 1997. Kniha má 60 listů o formátu A4 s oboustranným předtiskem. [z něm.]      
"...Mně snad může škodit jenom to, že jsem utekl z nemocnice, a jestli to praskne s tím krankenbuchem...Do Budějovic byl přeložen můj pošvagřenec dr. Masák ze Žižkova a tomu mohu děkovat, že jsem se tak dlouho v nemocnici udržel. Byl by to se mnou dotáhl až k supravizitě, když jsem to ale tak zkazil s tím nešťastným krankenbuchem! Myšlenka to byla dobrá, znamenitá. Opatřil jsem si velkou knihu, nalepil na ni štítek, na který jsem namaloval ,Krankenbuch des 91. Reg.` Rubriky a všechno bylo v pořádku....."
Krásnohorská Eliška vlastním jménem Alžběta Pechová, *18.11.1847–†26.11.1926 byla česká básnířka, libretistka, spisovatelka a překladatelka.

W

 
A zatímco klerikální sloup katolické moderny, denunciant páter Dostál-Lutinov, nadává Macharovi, úpícímu v nepřátelské Vídni s platem K 4 000,- ročně v roztomilém vlastním domku za Vídní, v této vilce obrací Machar svou pěst směrem k českému království a počíná se mu nelíbit Eliška Krásnohorská a studuje přitom pro budoucnost bedekra po Římě.
Krauss Friedrich Salomon

*7.10.1859 - † 29.5.1938, byl rakouský antropolog, sexuolog a slavistik chorvatského původu.

W

Vyprostiv sklenici z objetí zákoníku, listoval se dál v knize vypůjčené z důstojnického kasina. Byla to kniha Fr. S. Krause s mnohoslibným názvem „Forschungen zur Entwicklungsgeschichte der geschlechtlichen Moral“. Zadíval se na reprodukci naivních kreseb mužského i ženského pohlavního ústroje s přiléhajícími verši, které objevil učenec Fr. S. Krause na záchodcích berlínského Západního nádraží, takže neobrátil pozornost na ty, kteří vstoupili.
"Kravín" zde restaurace na Vinohradech v Korunní ulici, kde se zasedal výbor "Strany mírného pokroku v mezích zákona", za kterou Jaroslav Hašek kandidoval ve volbách v r. 1911. Více o této hospodě naleznete zde.      
krejcar drobná mince, platná v monarchii. Platil i v době válečné, kdy už byla zavedena pralelní, korunová měna [z něm. Kreuzer]

W

 
A náhle v návalu velkomyslnosti hodil tobolku drožkáři: "Vezmi si všechno, ich kann bezahlen. Mně na krejcaru nezáleží." Správně měl říci, že mu nezáleží na šestatřiceti krejcařích, poněvadž víc v tobolce nebylo.
Dopolovic všechno vypitý, na ulici prázdnej soudek vod rumu, a pod pultama našel Paroubek dva vožralý chlapy,, kteří byli přehlédnutý policajty a kteří, když je vytáhl, chtěli mu platit po dvou krejcařích, víc prej žitný nevypili.
Pamatuji se u osmé maršky na infanteristu Sylvanusa. Ten měl dřív trest za trestem, a jaké tresty. Neostýchal se ukrást kamarádovi poslední krejcar, a když přišel do gefechtu, tak první prostříhal dráthindrnisy, zajmul tři chlapy a jednoho hned po cestě odstřelil, že prý mu nedůvěřoval. Dostal velkou stříbrnou medalii, přišili mu dvě hvězdičky, a kdyby ho byli později nepověsili pod Duklou, byl by už dávno cuksfírou.
"Ani by neřekli, pane feldkurát, jakej měl pan Faustýn smysl pro mravnost a poctivost. Vod těch ženskejch, kerý dohazoval a dodával do pokojů, nevzal vám ani krejcar diškerece,..."
Kristián černoch

celým jménem Kristian Ebenezer. Narodil se kolem roku 1891, asi  na ostrově Svatého Kříže (St. Croix), jež je součástí dnešních amerických Panenských ostrovů v Malých Antilách. Tehdy ovšem patřil ostrov dánské koruně. Pro znalost anglického a dánského jazyka si ho v jeho  dvanácti letech  oblíbili čeští inženýři z pražské Daňkovky, kteří na ostrově zřejmě stavěli továrnu na zpracování cukrové třtiny a kterým zřejmě posluhoval. V roce 1903  s nimi přijíždí do Prahy, kde se v krátké době stává populárním číšníkem nejprve v Louvru pana Antonína Pelce a později jako vrchní číšník i v jiných pražských i mimopražských podnicích. Podlehl zřejmě  tuberkulóze ve všeobecné nemocnici v sobotu 4. října 1924   asi tříatřicetiletý. Pohřeb žehem měl v úterý 7. října 1924. Více v článku „Dánský Kristian,  jediný černý seveřan v Haškově a Kischově díle“.

   

"S tím vzájemným pářením," poznamenal Švejk, "je to vůbec zajímavá věc. V Praze je číšník černoch Kristián, jehož otec byl habešským králem a dal se ukazovat v Praze na Štvanici v jednom cirku…..“ …"Případ vašeho černocha Kristiána," řekl jednoroční dobrovolník, "třeba promyslit i ze stanoviska válečného. Dejme tomu, že toho černocha odvedli. Je Pražák, tak patří k 28. regimentu….“

Krkonoše (polsky Karkonosze, německy Riesengebirge), někdy též označované jako Vysoké Sudety jsou nejvyšším pohořím České republiky a celého masivu Sudet. Nejvyšší hora Sněžka 1602 m.

W

Taky jsem se tam sešel s několika profesory. Jeden s nich pořád chodil za mnou a vykládal, že kolíbka cikánů byla v Krkonoších, a ten druhý mně vysvětloval, že uvnitř zeměkoule je ještě jedna mnohem větší než ta vrchní. ..

krobot toto slovo se vyskytuje v Mengerově publikaci. Dosti dlouho jsem nemohl přijít na jeho význam, ale věděl jsem, že se někde v nějaké knize vyskytuje. Až jsem vysvětlení nalezl v Babičce B. Němcové v XVI. kapitole:...On také není Čech, je kdesi až z tureckých hranic, ale dobře se s ním srozumíte, já ho naučila česky dříve než Terezka Jana. Ráda bych si byla vzala Čecha, já vím, že by vás to bylo více těšilo, ale co dělat, mamičko, srdce si nedá někdy poroučet, mně se zalíbil ten můj Krobot." ....."Ale jedno slovo tam bylo, Terezko, tomu jsem nerozuměla, někde tady dole, to mi ještě jednou čti," a babička ukazovala v listu na konec.
"To je Krobot, ne?"
"Co je to, prosím tebe?"
"To tak přezdívají ve Vídni Chorvátům."...
a hned je jasno.
     
Krucitürken kletba, znamenající asi tolik jako "Sakra Turci" [kruci je odvozeno z lat. cruciatus = mučení, ukřižování.] Spojení cruci fixus znamená ukřižování na kříž odtud jiná varianta kletby stejného významu "krucifix" či " "Krucihimel".      

,Krucitürken, vy budete pucovat, ne jeden, ale sto hajzlů!`

krvák literární dílo nevalné úrovně, kde "kvalita" díla je posuzována podle množství prolité krve a počtu zabitých. Hodnotově se ztotožňují s americkými akčními filmy.      

Zato však bůh otec vypadal jako loupežník Divokého západu, kterého představuje obecenstvu film nějakého napínavého krváku. Syn boží byl naproti tomu veselý mladý muž, s pěkným bříškem, zahaleným něčím, co vypadalo jako plavky.

Jednou jsem koupil krvák vo Róžovi Šavaňů z Bakonskýho lesa a scházel tam první díl, tak jsem se musel dohadovat vo tom začátku, a ani v takovej raubířskej historii se neobejdete bez prvního dílu.

Křikava Louis * 12. 12 1873 Přeštice - + 3. 6. 1920 Praha, vl. jménem Alois Maria Křikava byl český básník a prozaik. Před první světovou válkou byl členem bohémské skupiny kolem spisovatele Jaroslava Haška. Byl synovcem bývalého pražského policejního ředitele Karla Křikavy, který z tohoto důvodu držel nad touto  společností ochrannou ruku. Louis Křikakva napsal v roce 1904  m.j. i literární dílko Blažej Jordán, čímž si vysloužil to, že se dostal do kapitoly „Básník Louis Křikava jinak Blažej Jordán zvaný" v "Dějinách strany mírného pokroku v mezích zákona".Dochovaly se tři policejní přihlášky, na obrázku je z roku 1910, kdy bydlel na Královských Vinohradech. řihláška nám sděluje, že byl člen literární skupiny Máj, v té době překonané.  Domovské právo měl v Chrudimi, kde studoval na gymnáziu.

W

 
ksicht vulgárně obličej [z něm. das Gesicht]      

Slovo dalo slovo a já jsem ji uhodil jen tak několikrát přes hlavu pohrabáčem a tak jsem jí zřídil celej ksicht, že jsem nevěděl, je to tetička, nebo to není tetička.

ksindl banda, chátra, lůza, sebranka, sběř [z něm. das Gesindel]      

"....Já jsem zde, židáčku, nejvyšším pánem. Když já něco řeknu, tak se všechno musí třást a zalízat. U nás ve vojsku je jiná disciplina než u vás. Váš car je ksindl, ale náš car je otevřená hlava. Teď ti něco ukážu, abys věděl, jaká je u nás disciplina.“

kšeft slangově obchod, živnost,byznys [z něm.das Geschäft].      

"...Poněvadž neměla knížku, tak ji při šťáře s druhejma podobnejma myšema pan Drašner zavřel, a Mestek měl po kšeftě."

Kubín Jaroslav Kristián * 17. 2. 1886 + 19. 9. 1937 , malíř, člen spolku výtvarných umělců Mánes v letech 1920-1937. Haškův přítel, spoluzakladatel strany mírného pokroku v mezích zákona a jeden z účastníků Apoštolské cesty v roce 1905. Obraz "Výjev z bible" na snímku, byl v aukci za odhadní cenu 129 000,-Kč

   
Kuděj Zdeněk Matěj Vlastním jménem Zdeněk Marian Kuděj. Haškův přítel, cestovatel, prozaik. * 24. 11. 1881, Hořice (v Podkrkonoší) † 8. 8. 1955, Litomyšl. Na snímku je s českým astronomem a publicistou Jaroslavem Císařem.

W

 
kumpačka kumpanie, zde slangově rota [z něm. die Kompanie] kompaniekomandant = velitel roty. Viz též marška. V románu se toto slovo v různých obměnách a souvislostech objevuje mnohokrát.      

"....Když jsem sloužil na vojně, byla nás někdy zavřená polovina kumpačky. A co nevinnejch lidí bejvávalo odsouzeno. A nejen na vojně, ale i soudama....."

Kún Vilém Ing.

*1877 - †1934 jeden ze zakládajících členů strany mírného pokroku v mezích zákona: Menger o něm v roce 1935 píše: Na jejím prvním prohlášení jsou podepsáni:…… nedávno zesnulý známý překladatel inženýr Kún,…..Inženýr Vilém Kún byl překladatel a básník. Dochovaly se jeho dvě  policejní přihlášky. Je pravdou, že Hašek v románu píše inženýr Khún a ve straně  spolupracuje s inženýrem Kúnem, tedy bez „h“, ale s největší pravděpodobností, s ohledem na nevinnou škodolibost autora, se jedná o tutéž osobu. Je zapsán v v pražském adresáři z roku 1910.

.

 
...Měli do té doby přírodozpytci zdání o nějaké bleše inženýra Khúna,.....

A tady několik citátů z Haškových  dějin strany k osobě inženýra Kúna:….abych nepsal o tom černém kabátě od inženýra Kúna, a Kún zas o hostinském Perglerovi ...………„Aha,“ řekl inženýr Kún. Opočenský tiše pokračoval: „A přátelé, to vám mohu říci zcela diskrétně, Pelant strašně páchl……

kunšoft zde slangově - zákazník, zákazníci [z něm. die Kundschaft]      

V druhé krabici měl prášek na hmyz, poněvadž ten uzenář už několikráte zjistil, že rozkousali jeho kunšofti v buřtě štěnici nebo švába.

kupírování zkracování ušních boltců a ocasu psů. Je v Česku i řadě jiných států zakázáno.      

Já tedy teď jdu do hospody U kalicha, a kdyby někdo sem přišel pro toho ratlíka, na kterýho jsem vzal zálohu, tak mu řeknou, že ho mám ve svém psinci na venkově, že jsem mu nedávno kupíroval uši a že se teď nesmí převážet, dokud se mu uši nezahojí, aby mu nenastydly.

"Je špatně kupírovanej, Švejku. Podívej se mu na uši."
"Tomu se dá pomoct. Zastříhneme mu je popřípadě, až si u nás zvykne. Teď by se ještě víc zlobil." Šel s nedůvěrou, Švejk ho vzal na klín, hladil a ponejprv Max zbytkem svého kupírovaného ohonu zavrtěl přátelsky a jemně chňapl po Švejkové ruce

kurýrovat slangově léčit, vykurýrovat = vyléčit [ z něm. kurieren]      

Když jsem sloužil před léty u mýho regimentu, bejvalo to ještě horší. To takovýho maroda svázali do kozelce a hodili do díry, aby se vykurýroval.

Kusmanek Hermann von Burgneustädten generálplukovník *10. 9. 1860, † 07.8.1934 V květnu 1914 byl jmenován, jako polní podmaršál, velitelem pevnosti Přemyšl [Przemyśl]. Po ukončení prvního obléhání pevnosti ruskou armádou 4. Listopadu 1914 byl jmenován generálem pěchoty. Po pádu pevnosti Přemyšl 22. března 1915 pobýval v ruském zajetí až do února 1918. Během pobytu v zajetí byl povýšen do hodnosti generálplukovníka.  

W

Švejk posadil se na lavici ve vratech a vykládal, že v bitevní frontě karpatské se útoky vojska ztroskotaly, na druhé straně však že velitel Přemyšlu generál Kusmanek přijel do Kyjeva a že za námi zůstalo v Srbsku jedenáct opěrných bodů a že Srbové dlouho nevydrží utíkat za našimi vojáky.
kuš! slangově - mlč! „Kušte, Švejku,“ ....= mlčte Švejku. Mohl také říci "Držte hubu Švejku,.." má to stejný význam. Budete kušovat = budete mlčet = budete držet hubu = budete držet kušnu = budete držet jazyk za zuby. Kušnit, ale  znamená mnoho hovořit.      

Chodounský díval se před sebe utrápeně, což pohnulo Švejka k přátelskému, dobrému slovu: „Máš to zkrátka pěknej švindl.“ Chodounský odpověděl vlídně: „Kušte, tetičko.“

kvalt slangově - kvap, spěch, chvátání      

"Tak vidíš, náš tam šel taky a vod 13. maršky taky, právě jsem mluvil s ordonancem vod ní po telefonu. Mně se ten kvalt nelíbí. A nevíš nic, jestli se pakuje u muziky?" .......Jenom benešovskému regimentu jsme dlužni přes tři sta konzerv. Cheche. Ať si říkají při bešprechunku, co chtějí, žádný kvalt. Však on jim magacinér, až tam naši přijdou, sám řekne, že se zbláznili...."..."To vstanu až po kafi," rozhodl se Vaněk, který měl vždy na všechno dost času, "beztoho tak jako tak zas nás budou dnes sekýrovat s nějakým kvaltem a budou člověka honit zbytečné, jako včera s těmi konzervami..."

kvartýrmajstr slangově - ubytovatel, opatřovatel noclehu pro vojsko [ z něm. der Quartiermeister]. kvartýrovat  = být ubytován      

Švejk, Vaněk a Chodounský jsou kvartýrmajstry. Všichni musí obstarat noclehy pro kumpanii, která přijde za nimi za hodinu, nanejvýš za půl druhé hodiny.

Náš jeden cuk kvartýroval v hospodě a nějaká ženská drhla v předsíni podlahu a nějakej Chramosta se k ní přitočil a poplácal ji - jak bych ti to řekl - po sukních.

kvér slangový název pro ruční palnou zbraň ( puška, samopal) užívaný dodnes. Viz též Manlicherovka. [z něm. das Gewehr]. Kvervizita = kontrola, prohlídka zbraní.    

"Pojďme na Kuklík," vybízel Švejk, "kvéry si dáte do kuchyně, hostinský Serabona je sokol, toho se nemusíte bát. - Hrajou tam na housle a na harmoniku,"

"...Ale jak ho netejrat, když takovej učenej člověk neumí u kvéru rozebrat verschluss, ani když mu to už podesátý ukazujou,..."

kvérgrify slangový výraz pro cviky se zbraní ( na rámě zbraň! k noze zbraň! k poctě zbraň! k prohlídce zbraň! a další podobné nesmysly) [z něm. die Gewehrgriffe]      

„Zde tento muž,“ řekl hejtman Ságner k šikovateli Nasáklovi, „nechce zbytečně proválet drahocenný čas. Vezměte ho za vagon a hodinu s ním cvičte kvérgrify. Ale beze všeho milosrdenství, bez oddychu. Hlavně pěkně za sebou, setzt ab, an, setzt ab!".

kvitovat zde slangově,  vzdát se služby v armádě, [z něm.quittieren]      

....prochlastal hejtman celou plukovní kasu před válkou a musel kvitovat z vojny...

L  
Lacina Ludvík * 25.12.1868 Nedakonice - † 15.8.1928 Valašské Meziříčí. Jeho otec byl učitel v Nedakovicích a jeho matka pocházela také z učitelské rodiny Antonína Peka ze Štípě (Štípa u Zlína). Po vysvěcení se stal kaplanem v Šempeter pri Gorici. Byl velmi aktivní na kulturním poli, zvláště v muzice. Založil sbor, který vedl až do svého odchodu do Vídně. Od října 1906 se stal vojenským kaplanem (feldkurat) rakousko-uherské armády. Materiály z období Lacinova působení jako feldkuráta během I. světové války se nacházejí ve vídeňském válečném archivu.[ÖSTA/KA, Qualifikationsliste, Karton 1650, Lacina Ludwig in Kriegsarchiv, Wien]. Po válce pracoval v Československé armádě v hodnosti majora. Podle zprávy o jeho dekorování ve Wiener Zeitung ze dne 25.12.1915 je zřejmé, že působil u 7. jezdecké divize (7. Kavallerietruppendivision) tak, jak to uvádí Hašek v románu. Nebyl však vrchním polním kurátem, ale pouze kurátem a také určitě nebyl tak poživačný, jak ho Hašek představil. To je ale úděl všech osob, které Haška nějak inspirovaly, že si je dokreslil k obrazu svému. 

 

W

ÖNB

CDČT

MZK

MZA

Tak vešli na nádraží a šli k určenému vojenskému vlaku, když málem by byla ostrostřelecká kapela, jejíž kapelník byl vážně popleten nečekanou manifestací, spustila „Zachovej nám, Hospodine“. Naštěstí v pravé chvíli objevil se v černém tvrdém klobouku vrchní polní kurát páter Lacina od 7. jízdecké divise a počal dělat pořádek.

Lada - časopis První časopis pro ženy vydávaný Věnceslavou Lužickou ( vl. jménem Anna Srbová) od roku 1861. Vycházel  pod stejným názvem ještě v 50. letech 20.. století, ale již jako modní časopis.       
Lada Josef Haškův přítel, spolupracovník a ilustrátor řady jeho knih. Akademický malíř *17. 12. 1887 Hrusice – †14. 12. 1957 Praha. Dochovala se policejní přihláška z jeho pražského pobytu. 

W

 
ládovat nabíjet zbraň [z něm. laden]      
Naládoval flintu a šel do kanceláře. Tam mu řekli, že tam nemá co dělat, ale on pořád vedl svou, že musí s panem hejtmanem mluvit. Ten hejtman vyšel ven a hned mu napařil kasárníka. Von vzal flintu a bouch ho přímo do srdce.
...A u kanónu stál
a pořád ládo - ládo...
a u kanónu stál
a pořád ládoval.
A tady Baloun použil přenesený význam tohoto slova. Ládovat se = přežrat se, přejíst se: "..Když jsem byl doma, tak jsem si dělal jitrnice sám a vždycky jsem se tak naládoval prejtu, že jsem moh prasknout. Loňský prase mělo 160 kilo. Ale to bylo prase ..."
"Poslušné hlásím, pane obrlajtnant," ozval se Švejk, "že revolver není naládovanej."
lágr zde slangově vojenský tábor, vojenské ležení. Lágrovat = tábořit [z něm. das Lager]. Více není třeba popisovat. Na snímku je opět výcvikový tábor v Mostech nad Litavou.    
Najít Sopronyi utczu číslo 16 nebylo by bývalo tak těžké, kdyby ho náhodou nebyl potkal starý sapér Vodička, který byl přidělen k "štajerákům", jejichž kasárna byla dole v lágru. ...."...Potom nás dohonil až nahoře u samýho lágru a povídal, že vždycky myslel, že jsou Maďarky vohnivější, ale ta svině že ležela jako pařez a pořád jen něco brebentila.
lajdák slangově - nesvědomitý, povrchní, neodpovědný člověk.      
Zítra už se vám bude zdát obtížným rozebrat flintu a vyčistit ji, pozítří zapomenete někde v hospodě bajonet a nakonec usnete na postu, poněvadž jste začal s tím nešťastným knoflíkem žít život lajdáka.
lajntuch slangově prostěradlo [z něm. das Leintuch]      
"...Ještě když pana soudce sázeli do vozu záchranné stanice, křičel: ,Nenajdou-li provaz, pověsejí ho na lajntuchu, potom to vyúčtujem v půlročních výkazech...`"
Langer František *03.03.1888 - †02.08.1965 významný český spisovatel a spoluautor hymny Strany mírného pokroku v mezích zákona. Vystudoval lékařskou fakultu v roce 1914, byl odveden v době první světové války na haličskou frontu, kde padl do zajetí a v průběhu roku 1916 vstoupil do československých legií v Rusku, kde se stal šéf lékařem 1. pluku legií. V době 1. světové války se dostal jako legionář do ruského zajetí a byl odvezen na Sibiř, odkud se v únoru 1920 dostal přes Japonsko a Čínu do Prahy.
 

W

 
latrina provizorní vykopaný záchod v polních podmínkách. Má různé tvary. Nejběžnější je, že vojáci sedí v řadě vedle sebe, ale viděl jsem a použil "kolotoč". Nad jamou je deska ve tvaru osmihranu a na každé hraně je otvor k vykonání potřeby jako na běžném, dřevěném, suchém záchodě. Vojáci sedí zády k sobě, pozorujíce okolní krajinu. Uprostřed desky je kůl, který tvoří  střední podpěru stanové střechy, rozprostřené nad latrinou. Z dálky to opravdu vypadá jako dětský kolotoč. Stál na kopci nad Vidoulemi A.D. 1968, kde byl útvar 71.PLRB a sál pro sledování vzdušného prostoru nad ČSSR  [z něm. die Latrine].    
Řeknu vám, že to byl takovej fajnovej člověk, že si nechtěl ani na ten kyblík sedat a čekal až na druhej den na procházce, že to udělá na dvoře na latríně. Byl takovej rozmazlenej, že si dokonce přines s sebou klozetovej papír.
Švejk bystře ovládal signály. Chodil na pravou stranu oltáře, opět byl na levé, a nic jiného neříkal než "et cum spiritu tuo". Vypadalo to jako indiánský tanec kolem obětního kamene, ale dělalo to dobrý dojem, zaplašujíc nudu zaprášeného, smutného cvičiště s alejí stromů švestkových vzadu a latrínami, jejichž vůně zastupovala mystickou vůni kadidla gotických chrámů.
Když to přečetl Švejk účetnímu šikovateli, prohlásil Vaněk slavnostně, že takové telefonogramy se házejí do latríny: "To si vymyslil nějaký blbec u štábu armády, a už to jde na všechny divize a brigády a pluky."
Povídal Vaněk, že ty knihy nebejvaly vůbec k potřebě, pokud se tejkalo kouření, neboť byly na moc pěkným papíře, tlustým, a na latríně že si člověk s takovejma básněma vodřel, s dovolením, pane obrlajtnant, celou zadnici.
Laudon celý jménem Ernst Gideon von Laudon *13.2.1716 nebo 1717 - † 14.7.1790, byl generálem rakouské armády. Proslavil se zejména v bitvách proti Turkům a Prusům. Zemřel v Novém Jičíně, kde má pamětní desku. Dodnes se o něm zpívá  v hospodách a u táborových ohňů v oblíbené písničce:

Generál Laudon jede přes vesnici,
generál Laudon jede přes ves.
Jede přes vesnici, má bílou čepici,
generál Laudon jede přes ves.
Jede přes vesnici, má bílou čepici,
generál Laudon jede přes ves.
Kdo tam? Patrola! Jaká? Vojenská!
Kdo ji vede? Ženská! Jaká? Copatá!
...........
[:Copatou, copatou, tu já mám nejradši,
copatou, copatou, tu já mám rád.:]
[:Já ji pomiluju, ona zase mě, mě, mě,
že je copatá, trápí srdce mé.:]
 

Dál se zpívá o zrzavé, chlupaté, kudrnaté, prsaté, co si kdo vymyslí

W

V dobách, kdy plukovník Gerbich netrpěl záchvaty, bývalo v jeho kanceláři vždy plno nejrůznějších šarží, neboť on v takových mimořádných případech byl velice veselý a hovorný a rád měl kolem sebe posluchače, kterým by vypravoval sviňácké anekdoty, což mu dělalo velice dobře a ostatním působilo tu radost, že se nuceně smáli nad starými anekdotami, které snad byly už v oběhu za generála Laudona.

Laudová-Hořicová Marie  *16. 8. 1869 v Ml. Boleslavi, †20. 10. 1931 v Praze, čes. herečka a publicistka.Vydala Společen. rádce 1920, 1929 [105] Autogramy.cz

web

Od hostinského Palivce nemůžeme žádat, aby mluvil tak jemně jako pí Laudová, dr Guth, pí Olga Fastrová a celá řada jiných, kteří by nejraději udělali z celé Československé republiky velký salon s parketami, kde by se chodilo ve fracích, v rukavičkách a mluvilo vybraně a pěstoval se jemný mrav salonů, pod jehož rouškou bývají právě salonní lvi oddáni nejhorším neřestem a výstřednostem. ...
lauf slangově hlaveň palné zbraně. Laufmündung = ústí hlavně [z něm. der Lauf, die Mündung].    
Pravá ruka je přirozeně napnuta a drží flintu tak, že palec vobjímá lauf, ostatní prsty musejí svírat pažbu na předku, a když je ,Schultert!’, tak je flinta volně na řemenu na pravým rameni a laufmündung nahoru a laufem nazad...“
Tak by se mu mohlo lehce stát, že jak mlátí člověka do ramene a lauf má proti sobě, že by moh kvér spustit a celej náboj by mu vletěl do huby, a von by zemřel ve vykonávání své povinnosti.
laufšrit slangově poklus [z něm. der Laufschritt]      
"Konečně jednou neblbnete. Já zatím budu telefonovat Vaňkovi do regimentskanclaje, aby šel také do magacínu a převzal je. Jestli přijde zatím do baráku, ať nechá všeho a běží laufšrit do magacínu. A teď zavěste sluchátko."...."Pomalu," řekl rozvážně Švejk, "hned se seberou, jdou do baráku, vezmou tam deset mužů a laufšrit s nimi k magacínu, budete fasovat konzervy."
Kolem už byly aspoň dvě kumpanie. Baloun se potil a o sobě nevěděl a Švejk velel dál: "Gleicher Schritt! Glied rückwärts marsch! Glied halt! Laufschritt!...".....A když Švejk se vrátil do svého vagónu, na otázku, kde byl tak dlouho, odpověděl: "Kdo jiného laufšrit učí, dělá stokrát schultert!"
lazar slangově nemocný, chudák. Odvozeno od Ježíšova podobenství o žebráku Lazarovi a Ježíšova přítele, svatého Lazara, jehož vzkřísil po nemoci z mrtvých. Od Lazara je odvozen i lazaret - vojenská nemocnice. Na snímku je lazaret v táborské sokolovně. foto ze stránek Š&V.  Viz též marod.  

W

Š&V

Jednou se pamatuji, že mně scházelo při takové přehlídce dvacet knoflíků u mundúru a že mě zavřeli za to na čtrnáct dní do ajnclíku a dva dni jsem ležel jako lazar, svázanej do kozelce.
Převládali vojáci od různých regimentů, formací a nejrůznější národnosti, které vichřice válečná zavála do táborských lazaretů, kteří nyní odjížděli znova do pole pro nová zranění, zmrzačení, bolesti a jeli si vysloužit nad svými hroby prostý dřevěný kříž, na kterém ještě po letech na smutných pláních východní Haliče bude se ve větru a dešti třepetat vybledlá rakouská vojenská čepice se zrezavělým frantíkem, na které čas od času si usedne smutný zestárlý krkavec, vzpomínající na tučné hody před lety, kdy býval tu pro něho nekonečný prostřený stůl lidských chutných mrtvol a koňských zdechlin, kdy právě pod takovou čepicí, na které sedí, bylo to nejchutnější sousto - lidské oči.
Poručík Dub ani sám vlastně nevěděl, jak se to stalo, že chtěl ukázat nadporučíkovi Lukášovi své jezdecké umění, jak vyskočil na jednoho koně, který s ním zmizel do údolí potoka, kde později našli poručíka Duba pevně zasazeného v malém močálu, že by jej snad ani nejdovednější zahradník nedovedl tak zasadit. Když ho vytáhli pomocí smyček, poručík Dub nestěžoval si na nic, jenom tiše sténal, jako kdyby dodělával. Tak ho přivezli ke štábu brigády, jak táhli kolem, a složili ho tam v malém lazaretu.
Lederer celým jménem Hugo Freiherr von Lederer nebyl  nevyšším hofmistrem. Tím byl v letech 1906–1916 Alfred kníže Montenuovo. Dozvídáme se to z Národní politiky z 22.4.1907 Hugo baron von Lederer byl vrchním hofmistrem arcivévody Františka Salvátora, manžela dcery mocnáře Marie Valerie, jak píše Bohemia 30.6.1910. Ještě jedna zprávička z Národní politiky 16.8.1907 se o něm zmiňuje ještě z doby idylickývh obědů a radovánek v Išlu jako o komorním přednostovi. Je zde také zmínka o hraběnce Bombellesové a hraběti Paarovi.

 

Kvůli pořádku, aby si snad dvorní lokajové nedovolili nějaké důvěrnosti ku dvorním dámám přítomným na hostině, objevuje se nejvyšší hofmistr baron Lederer

lehnungslist též lénunglist jsou slangové výrazy pro  výplatní listinu žoldu, lénungu, čili služného, vojenské mzdy.    
Nadporučík Lukáš přerušil toto trapné ticho slovy, do kterých snažil se vložit notnou porci ironie: "Pěkně vás vítám, Švejku. Děkuji vám za návštěvu. Vida, to jsou k nám hosti." Nezdržel se však a zlost minulých dnů vybila se hroznou ranou pěstí do stolu, kde poskočil kalamář a vypryskl inkoust na lénungslistu.
Leopold II. Hašek měl zcela jistě na mysli Leopolda II. *5.5. 1747 - †1.3. 1792,  předposledního císaře římského, krále českého, krále uherského a velkovévody toskánského (jako (Peter) Leopold I.) z dynastie habsbursko-lotrinské. Byl synem císařovny Marie Terezie a mladším bratrem Josefa II..

W

 

C. k. kočky v mnohých případech nekonaly však svou povinnost, a tak stalo se, že jednou za císaře Leopolda ve vojenském skladišti na Pohořelci, na základě výnosu vojenského soudu, bylo oběšeno šest koček přidělených k vojenskému skladišti. Já vím, že se tenkrát pěkně usmívali pod vousy všichni ti, co měli s tím vojenským skladištěm...

Liebertwolkwitz městečko nedaleko Lipska, kde se dne 14.10.1813 odehrála předehra bitvy u Lipska. Byl to největší masakr kavalerie v dějinách lidstva.

W

Znáte dějiny bitvy národů u Lipska?“ otázal se, „když polní maršálek kníže Schwarzenberg šel na Liebertkovice 14. října roku 1813 a když 16. října byl zápas o Lindenau, boje generála Merweldta, a když rakouská vojska byla ve Wachavě a když 19. října padlo Lipsko?“ ...
lifrovat slangově transporovat, eskortovat někoho, nebo něco. Stejný význam má i odlifrovat někoho, něco.      
"...Zítra ho budeme lifrovat do Písku, k panu okresnímu. Kriminalistika záleží na chytrostí a vlídnosti...."
Liman Otto von Sanders *17. 2.1855 - †22. 8. 1929 byl německý generál, který sloužil jako poradce a vojenský velitel v Osmanské říši během první světové války.

W

Vrchním velitelem turecké armády dardanelské jmenován maršálek Liman šl. Sanders.

linecké řezy moučník vyrobený z lineckého těsta:Na vál prosej 250g mouky a 80g cukru, přidej 160g nakrájeného másla a nožem ho v mouce ještě rozsekej, přidej dvě vejce, špetku soli, citronovou kůru, vanilku a lžičku citronové šťávy. Vypracuj těsto a nech 2 hodiny odležet v ledničce. Vyválej z poloviny těsta placku podle rozměru pečícího plechu a polož ji na plech. Potři rybízovou marmeládou a přikryj další plackou z druhé poloviny těsta. Po upečení krájej řezy cca 5x5cm. Posyp práškovým cukrem. Varianta: z druhé poloviny těsta nakrájej proužky, ze kterých vytvoř mřížku na povrchu marmelády.    

"Aspirant na důstojnickou hodnost váš kadet Biegler se posral... Není to cholera, není to úplavice, prosté a jednoduché posrání. Vypil trochu více koňaku, váš pan aspirant na důstojnickou hodnost a podělal se... Byl by se patrně podělal i bez vašeho koňaku. Sežral tolik kremrolí, které mu poslali z domova... Je to dítě... V kasině, jak vím, pil vždy jednu čtvrtku. Abstinent." Doktor Welfer si odplivl. "Kupoval si linecké řezy."

Lindenau dnes předměstí Lipska, kde se rovněž bojovalo v rámci Bitvy národů. Napoleon zde odpočíval po porážce, během jeho ústupu dne 19.10.1813

W

WARGAMING WITH NAPOLEONIC MINIATURES

Znáte dějiny bitvy národů u Lipska?“ otázal se, „když polní maršálek kníže Schwarzenberg šel na Liebertkovice 14. října roku 1813 a když 16. října byl zápas o Lindenau, boje generála Merweldta, a když rakouská vojska byla ve Wachavě a když 19. října padlo Lipsko?“ ...
Lipsko, bitva u Lipska Odehrála se ve dnech 16. října až 19. října 1813 u německého Lipska. Spojené armády Rakouska, Pruska, Ruska a Švédska v ní rozdrtily podstatně slabší armádu francouzského císaře Napoleona.

W

„To musí bejt tvou rukou napsaný. Napiš, že pochází z Lipska, z psince von Bülow. Otec Arnheim von Kahlsberg, matka Emma von Trautensdorf, po otci Siegfried von Busenthal. ..."
Také u Lipska jsem byl, dělový kříž mám rovněž, pětkrát jsem byl smrtelně raněn, ale teď je se mnou dočista konec...... Znáte dějiny bitvy národů u Lipska?“ otázal se, „když polní maršálek kníže Schwarzenberg šel na Liebertkovice 14. října roku 1813 a když 16. října byl zápas o Lindenau, boje generála Merweldta, a když rakouská vojska byla ve Wachavě a když 19. října padlo Lipsko?“ ...
Lobkovic Ferdinand Princ Ferdinand z Lobkovic (nar. 1850)-působil mj. v Zemské radě pro království České, byl členem Říšské rady, zasloužil se o povznesení našeho vinařství na světovou úroveň, od r.1908 byl posledním maršálkem království Českého.

MKCR

„Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že sem na takovou věc nezapomněl, poněvadž já nejsem nějakej jednoroční dobrovolník Železný. To jsme tenkrát, ještě dávno před válkou, byli v karlínskejch kasárnách a tam byl nějakej obrst Fliedler von Bumerang nebo tak nějank.“  Nadporučík Lukáš se mimoděk usmál tomu „nějank“ a Švejk dále vyprávěl: „Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že ten náš obrst byl půl vaší vejšky, nosil plnovous jako kníže Lobkovic, takže vypadal jako vopice,
Ločák Karel

* 1879 Písek, † 1941 Absolvoval stejnou Českoslovanskou obchodní akademii jako Jaroslav Hašek, ale v roce 1897. Kdežto Hašek na akademii začal studovat až v roce 1899. Lošákovo jméno se objevuje v úvodní kapitole „Politických a sociálních dějin Strany mírného pokroku v mezích zákona“: Děkuji tímto svému příteli panu Karlu Ločákovi, který poskytuje mně možnost pokud lze obšírně vysvětliti celé politické a sociální dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona. Jeho díky však byly předčasné. Rukopis Politických a sociálních dějin strany mírného pokroku v mezích zákona měl téměř stejně dramatický osud jako jeho autor. Hašek jej předal v roce 1912 nakladateli Karlu Ločákovi, vydávajícímu Veselou Prahu, Letem světem, kalendáře atd., který mu na rukopis poskytoval zálohy. Když však K. Ločák zjistil, že tyto humoristické anály nejsou tak „veselé“, jak si sliboval, že je to ostrá satira na mnoho tehdejších vlivných činitelů českého života a že u čtenáře nebudou mít asi takový úspěch, jak doufal, rukopis uložil do šuplíku a netiskl jej. Rukopis pak K. Ločák prodal Aloisu Hatinovi, Haškovu dobrému příteli a často i mecenáši, s nímž se spřátelil v anarchistickém hnutí.[převzato z ediční poznámky k "Dějinám strany"].Dochovala se policejní přihláška, kde je uváděn jako Verleger-vydavatel.

   
Lokesch Artur

byl německý autor a editor, píšící a sbírající od jiných autorů právě takové svazečky jak píše Hašek:

Held Hindenburg, neues von eisernen Feldmarschall, gesammelt von Artur Lokesch

Trara-die Feldpost! Lustiges Allerlei vom feldgrauen Schwager, zusammengestellt von Artur Lokesch

Unterm Doppeladler: Wiener Schnitzel aus der K. K. Feldküche von Artur Lokesch

Der Witze-Feldwebel: Ein bunter Strauss Kasernenhofblüten von Artur Lokesch

A řada dalších titulů vydávaných v Lustige Blätter.

 
Měl celou knihovnu takových svazečků s pitomými názvy jako „Humor v tornistře pro oči i uši“, „Hindenburgovy anekdoty“, „Hindenburg v zrcadle humoru“, „Druhá tornistra plná humoru, naládovaná Felixem Schlemprem“, „Z našeho gulášového kanonu“, „Šťavnaté granátové třísky ze zákopů“, nebo tyto hovadiny: „Pod dvojitým orlem“, „Vídeňský řízek z c. k. polní kuchyně. Ohřál Artur Lokesch“.
Lombroso Cesare

byl italský kriminalista, antropolog a právník. Byl průkopníkem antropologického kriminalistiky, která tvrdila, že kriminalita je dědičná. Jeho teorie tvrdila, že kriminální chování je v genech a z antropologických rysů člověka, lze určit zda je zločinec.

W

„Dobrý večer přeju, pánové, všem vespolek.“ Místo odpovědi dloubl ho někdo pod žebra a postavil před stůl, za kterým seděl pán chladné úřední tváře s rysy zvířecké ukrutnosti, jako by právě vypadl z Lombrosovy knihy „O typech zločinných“. Podíval se krvežíznivě na Švejka a řekl: „Netvařte se tak blbě.“
Longen  Emil Artur vlastním jménem Emil Pittermann *29. 7. 1885 Pardubice – †24. 4. 1936 Benešov, byl český dramatik, režisér, herec, scenárista, spisovatel a malíř. Dochovala se jeho policejní přihláška, kde je uveden jako divadelní herec toho času v kabaretu Lucerna, akademický malíř. Je zde také uváděn jeho pseudonym Arthur Longlien a jméno jeho ženy Polyxeny rozené Marek. Byl  Haškův přítel. Napsal o něm publikaci Můj přítel Jaroslav Hašek. Poslední vydání v roce 2008, nakl. XYZ  O tradickém konci jeho manželství s Xenou Longenovou píše Radko Pytlík

W

 
lotr nadávka - ničema, darebák, lump, gauner, syčák [z něm. der Lotter].      

Členové komise naproti tomu se rozcházeli znamenitě ve svých úsudcích o Švejkovi. Polovina z nich tvrdila, že je Švejk "ein blöder Kerl", kdežto druhá, že je lotr, který si chce z vojny dělat legraci.

"...Po cestách vašich vás nepovede dobrota Páně, dech lásky boží vás neprovane, poněvadž milému pánubohu ani nenapadne zabývat se s takovými lotry. Slyšíte to, vy tady dole v těch podvlékačkách?"

"Posledně jsem vám říkal, Matějko," ozval se rytmistr, "že největší blbec, kterého jsem poznal, je četnický strážmistr z Protivína, ale podle tohohle berichtu přetrumfnul ho strážmistr z Putimi. Ten voják, kterého přivedl ten lotr kořala závodčí, s kterým byli svázaní jako dva psi, přece není žádný špión. Je to jistě praobyčejný dezertýr....."

Zvedli se a Vodička řekl k Švejkovi: "Vidíš je, lotry, každej den vejslech, a pořád žádnej vejsledek. Kdyby už nás radši, himlhergot, vodsoudili a netahali se s náma. Takhle se celý boží den válíme a těch maďarskejch kluků běhá vokolo..."

"Teď mě teprv poznáš. Víš, co to je, ztrácet erární majetek, víš, co to znamená, ty lotře, přijít ve válce o uniformu?" "Poslušně hlásím, pane lajtnant," odpověděl Švejk, "že když voják ztratí uniformu, že musí vyfasovat novou."

Luccheni Luigi italský anarchista, který 10. 9. 1898 probodl v Ženevě pilníkem manželku císaře Františka Josefa I., císařovnu Alžbětu Bavorskou, zvanou Sisi

W

ÖNB/ANNO

"...Hlavní věcí je vyčíhat na ten moment, až takovej pán jede kolem. Jako, jestli se pamatujou, na toho pana Luccheniho, co probod naši nebožku Alžbětu tím pilníkem. Procházel se s ní. ..."

Ludvík Břetislav

Opět jeden z Haškových žertíků. Břetislav Ludvík - tak se totiž jmenoval jeho přítel, novinář, divadelní pracovník, prozaik, dramatik, autor veseloher a scén, libretista a  herec. *31.7.1882 v Praze, †6.12.1956 v Praze. Dochovala se policejní přihláška, ze které je patrno, že žil na Smíchově, ale neměl syna Bohuslava. V edici „Kdo je“ vyšlo v roce 1946 v nakladatelství Orbis jeho dílko „Kdo je Jaroslav Hašek“.

 
U nás před léty v Budějovicích probodli na trhu v nějaké takové malé hádce jednoho obchodníka s dobytkem, nějakého Břetislava Ludvíka. Ten měl syna Bohuslava, a kam přišel prodávat prasata, nikdo od něj nic nekoupil a každý říkal: ,To je syn toho probodnutýho, to bude asi také pěknej lump.’
Lukas Rudolf *11. 10 1886, Oradea - Rumunsko - † 22.2.1938 Praha. Kadetní školu absolvoval v Mariboru a Brně. Vyřazen roku 1909 jako praporčík k 91. pěšímu pluku v Karlíně. V roce 1911 převelen k 4. praporu do Českých Budějovic. Poručíkem v roce 1912. Do války v Srbsku odchází jako velitel čety. V září 1914 po léčení úplavice opět v Budějovicích jako instruktor. 1. 1. 1915 povýšen na nadporučíka. Odjezd do Brucku nad Litavou jako velitel marškumpanie, odjíždí s ní do Haliče a 12. 7. 1915 je velitel 11. kumpanie. Někdy mezi 11. a 15. zářím 1915 je pak prozatímně na několik dnů jmenován velitelem II. praporu – batalionu, aby teprve až od 2. prosince 1915 byl ustanoven velitelem 16. roty . 1. 8. 1917 opět v Brucku a 1. 2. 1918 povýšen na hejtmana.  Oženil se 19.12.1918 s 22 letou s dcerou majitele realit Annou Marií Bauerovou.  Po převratu vstupuje do čs. armády 24. 4. 1920. V roce 1921 jako důstojník německé národnosti absolvuje kurs češtiny. 1925 povýšen na štábního kapitána a ze zdravotních důvodů přeložen do Vojenského zeměpisného ústavu v Praze. 1929 přešel na ministerstvo národní obrany do referátu služebních knih. 1935 povýšen na majora. 15. 2. 1938  zjištěna angina pectoris, na kterou umírá 22. 2. 1938 ve svém bytě v Praze Holešovicích, U Průhonu č.p. 1242.

[3]

 
V románu, jako Jindřich Lukáš vystupuje mnohokrát. Tak snad jen první výskyt: Polní kurát prodal Švejka nadporučíkovi Lukášovi, čili lépe řečeno, prohrál ho v kartách. Tak dřív prodávali na Rusi nevolníky. Přišlo to tak znenadání. Byla pěkná společnost u nadporučíka Lukáše a hrálo se jednadvacet. A takto se s ním Hašek loučí: Hejtman Ságner rychle do něho vrazil odlivku prokleté kořalky a uražený poručík Dub zasedl za stůl, Přistavil si starou rozbitou židli k nadporučíkovi Lukášovi, který ho uvítal přátelskými slovy: "Všechno jsme již snědli, kamaráde."
Lukavský Josef *20.8.1874-†12.3.1930, herec, kabaretiér, režisér, divadelní publicista, básník, beletrista a člen Haškovy bohémské družiny.    
lump nadávka - lotr, darebák, ničema, gauner, syčák, uličník [z něm. der Lump < der Lumpen = cár, hadr]. V románu velmi frekventované slovo.      
U nás před léty v Budějovicích probodli na trhu v nějaké takové malé hádce jednoho obchodníka s dobytkem, nějakého Břetislava Ludvíka. Ten měl syna Bohuslava, a kam přišel prodávat prasata, nikdo od něj nic nekoupil a každý říkal: ,To je syn toho probodnutýho, to bude asi také pěknej lump.’
Třebas všichni lidi nejsou takoví darebáci, jak se to o nich dá předpokládat; ale jak poznáš dneska toho hodnýho od toho lumpa, zejména dnes, v takový vážný době, kdy toho Ferdinanda odpráskli.
Kvůli doplnění sluší ještě poznamenati, že poručík Dub při svém dobrodružství s koněm utrpěl slabý otřes mozku, proto se nesmíme divit, že přistupuje těsněji k Švejkovi, křičel ve verších, vyzývaje boha k zápasu se Švejkem: "Otče, hle, vzývám tě, dýmem halí mne dunivá děla, děsivě míhá se svištivá střela, řediteli bitev, vzývám té, Otče, ty doprovod' mne na tohodle lumpa... Kdes byl tak dlouho, pacholku? Jakou to máš uniformu na sobě?"
lurdská voda Lurdy (francouzsky Lourdes) je jihofrancouzské město ležící v podhůří Pyrenejí v departementu Hautes-Pyrénées. Dne  11. února 1858 zde  spatřila čtrnáctiletá selská dívka jménem Marie Bernarda Soubirousová, zvaná Bernadetta, v jeskyni Massabielle zjevení Panny Marie. Během následujících pěti měsíců prý viděla Pannu před tisíci svědků ještě sedmnáctkrát. V průběhu těchto vidění objevila Bernadetta pramen a prohlásila, že „dáma" se při zjevení sama nazvala Neposkvrněným Početím. Místní obyvatelé ihned zkoumali léčivou sílu pramene a z Lurd učinili poutní místo, kde se dnes přiživuje na zjevení kdejaký podvodníček stejně jako v dobách Švejkových:

W

"...když jim tam přivezli lurdskou vodu, dostali po ní sirotkové takovou běhavku, že to svět neviděl.“
Lustige Blätter Německý humoristický týdeník vycházel v letech 1888-1944. Vydával ony blbé svazečky sebraných spisů pánů Artura Lokesche a Felixe Schlempera - Schloempa

web

 
Po všech instrukcích, které mu dával velitel garnisonní posádky, dával vždycky generál Fink něco ostrého nalít a potom mu vypravoval nejnovější anekdoty z nejblbějších svazečků, které pro vojsko byly vydány v „Lustige Blätter“.
Lužická Věnceslava *6.12.1835–† 4.5.1920, vlastním jménem Anna Srbová, byla česká vlastenecká spisovatelka a publicistka, autorka řady próz určených především pro dívky s cílem poučovat, vychovávat a mravně povznášet.
Byla členkou celé řady vlasteneckých ženských spolků, přispívala do časopisů Květy, Česká včela, Světozor, redigovala Ženský svět, Tetín, Ladu a jiné časopisy pro ženy. Vedle literární činnosti se rovněž zabývala reformu výuky ženských ručních prací. V rámci katolického pohledu na rodinný život se zásadním způsobem zasloužila o ženské emancipační hnutí u nás.asto je považována za předchůdkyni tzv. červené knihovny.  Bylo to právě Rakousko-Uhersko, které její práci ocenilo udělením: Řádu Alžběty II. třídy a Zlatým záslužným křížem s korunou. Československo pro tuto dámu žádné ocenění nenašlo. Na snímku v časopise Vlasta z r. 1925 je dekorována těmito vyznamenáními.

W

"...voblíkali ji dva vojáci vod cizího regimentu a jeden z nich byl tak moc žívej, že jí šahal docela veřejně pod živůtek, jako kdyby chtěl, poslušně hlásím, pane obrlajtnant, vytáhnout odtamtud pel její nevinnosti, jak říká Věnceslava Lužická...."
lysol dříve používaný dezinfekční prostředek. A co nám říká Ottův slovník: Lysoly slovou vodné roztoky alkalických (sodnatých nebo vápenatých) fenolátů nebo kresolátů, obsahující přebytečný fenol, kresoly, kyselé pryskyřice neb olejová mýdla. L. jsou hnědé kapaliny olejovitého vzhledu, s vodou v každém poměru se mísící; roztoky ty pění jako mýdla. Slouží k účelům medicinálním a k desinfekčním ve směrech nad míru různých. Již 1/2%ové roztoky působí v obvyklých případech účinně desinfekčně.    
Tomu by nasvědčovalo též to, že se zatím děly s ešalonem podivné věci. Opět všechno mužstvo vyhnali z vagónů, přišla inspekce s dezinfekčním sborem a vykropila pěkné všechny vagóny lyzolem, což bylo přijato, zejména ve vagónech, kde vezli zásoby komisárku, s velkou nelibostí.
Rozkaz je ale rozkaz, sanitní komise vydala rozkaz vydezinfikovati všechny vagóny ešalonu 728, proto zcela klidně postříkali hromady komisárku a pytle s rýží lyzolem. To už bylo přece znát, že se něco zvláštního děje.
M  
magacín slangově - skladiště, zásobník na náboje [z něm. das Magazin], magaziner = slangově velitel skladu.      
magor nadávka vyjadřující blázna, pomatence. Feminimum - magorka. Magorka je také slangový výraz pro psychiatrickou kliniku, oddělení.      
"...hned ho dal odvést na magorku do vojenskýho špitálu."

A vskutku, pod náspem válel se vyzývavě nočník s potlučeným emailem, rozežraný rzí, mezi střepinami hrnců, kteréžto všechny předměty, nehodící se již pro domácnost, ukládal zde přednosta nádraží, patrně jako materiál k diskusím archeologů budoucích věků, kteří, až objeví toto sídlisko, budou z toho magoři, a ve školách budou se děti učit o věku emailovaných nočníků.

Mach Josef *05.02.1883 - †08.11.1951 básník, prozaik a překladatel. Narodil se v Loučení u Nymburka. Spolu s Františkem Gellnerem studoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi, pak v Praze. Tam a v Innsbrucku navštěvoval filozofickou fakultu, ale univerzitu nedokončil. Byl jedním ze zakládajících členů spolku začínajících literátů Syrinx a též Haškovy Strany mírného pokroku. Složil text její hymny na melodii anarchistické písně "Milion paží v tmách se vzpjalo". Detail z fotografie. O Machovi též více v "Dějinách strany", zejména v kapitole "Přítel Jiří Mahen a Josef Mach".

   
Mahen Jiří *12.12.1882 - 22.5.1939 sebevražda; vlastním jménem Antonín Vančura, byl český básník, novinář, dramaturg, knihovník, režisér a divadelní kritik.V letech 1909–1919 byl skutečně redaktorem Lidových novin. Mahen se objevuje v Haškově práci "Politické a sociální dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona":A činí tak s nadějí, že budou všechny mylné pověsti o straně vyvráceny, zejména vylhané tvrzení fejetonisty Lidových novin spisovatele Mahena, že stranu mírného pokroku v mezích zákona volby zabily. A zejména v kapitole "Přítel Jiří Mahen a Josef Mach".

W

 
Machar Josef Svatopluk český básník a prozaik * 29. 2. 1864 † 17. 3. 1942 nejprve horlivý zastánce Masaryka ve funkci generálního inspektora československé armády , pak jeho odpůrce a ke sklonku života zastánce německého nacionalizmu. Hašek se o něm několikrát zmiňuje v Dějinách strany mírného pokroku v mezích zákona: A zatímco klerikální sloup katolické moderny, denunciant páter Dostál-Lutinov, nadává Macharovi, úpícímu v nepřátelské Vídni s platem K 4 000,- ročně v roztomilém vlastním domku za Vídní, v této vilce obrací Machar svou pěst směrem k českému království a počíná se mu nelíbit Eliška Krásnohorská a studuje přitom pro budoucnost bedekra po Římě. Machara navštívil v rámci apoštolské cesty spolu s Wágnerem a Kubínem. Co bylo naší touhou ve Vídni v tom okamžiku? Koho bychom si tak horoucně byli přáli vidět? - Machara. Ano, pumpnout básníka Machara. Vždyť v Čase kolikrát jsme četli fejetony, že nějaká česká realistická duše přijela jen kvůli tomu do Vídně, aby uviděla Machara. Ovšem, že o tom musela napsat ta dobrá duše fejeton, aby aspoň částečně byly jí hrazeny útraty toho výletu. Už jsem dávno měl podezření, že každý český inteligent přijíždí do Vídně, aby Machara pump. A nyní se mi to potvrdilo. Jak konkrétně návštěva u Machara ve Vídni proběhla vi Honba za Macharem a Machar není doma.

 

W

Polní kurát Otto Katz, nejdokonalejší vojenský kněz, byl žid. To ostatně není nic divného. Arcibiskup Kohn byl také žid a ještě dokonce Macharův kamarád. Polní kurát Otto Katz měl ještě pestřejší minulost než slavný arcibiskup Kohn. ...
Machorka Tabák selský Nicotiana rustica. Listy machorky jsou surovinou pro výrobu hrubých tabáků  především v Rusku. Těsně než dozrají květy rostliny do žluta, jsou listy připraveny ke sklizni a k sušení.
Se stále rostoucími cenami tabákových výrobků, zejména díky nenažrané státní administrativě, která pokrytecky navyšuje spotřební daň prý ze strachu o naše zdraví, Tabák Selský se asi brzy stane nenáročnou a levnou variantou  předraženě prodávaného tabáku. V Evropské unii  je pěstování tabáku pro osobní účely ze zákona dovoleno. Prodej semen k pěstování ale nikoliv, ale dají se sehnat.
   

Švejk opravdu koukal na tu celou historii a šikovatel pokračoval s velkou vážností, podávaje Švejkovi napolo dokouřenou svou cigaretu: „To je jiný tabák než ta vaše machorka…..“

Maličko, uzříte mne ... Je to trochu pozměněná 16. věta v 16. kapitole evangelia sv. Jana:16. Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mne; nebo já jdu k Otci.
17. I řekli někteří z učedlníků jeho mezi sebou: Co jest to, že praví nám: Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mne, a že já jdu k Otci?
18. Protož pravili: Co jest to, že praví: Maličko? Nevíme, co praví.
19. I poznal Ježíš, že se ho chtěli otázati. I řekl jim: O tom tížete mezi sebou, že jsem řekl: Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mne?

Takže věřím, že jste z toho moudří. Já ne.

     
Poručík Dub řekl pouze: „Koukejte, ať už zmizíte, Švejku, ať vás zde už podruhé nevidím!“
„Dle rozkazu, pane lajtnant.“ A Švejk odcházel k druhé skupině vagonů, a kdyby ho byl poručík Dub slyšel, co ještě dodal, byl by jistě vyskočil z uniformy, ačkoliv to bylo zcela nevinné biblické rčení: Maličko, uzříte mne a opět maličko, a neuzříte mne.“

 
Malý čtenář časopis pro mládež. Vycházel od roku 1882 1941. Vydavatelem byl V. Hoblík (1882-1887) a J. R. Vilímek (1888-1941)    

"...Jistěže si myslíte, jak to bude krásné, až na jaře místo těch pustých míst nyní rozloží se tu koberec lučních pestrých květin..." "...kerej koberec vobjímá potůček," poznamenal Švejk, "a von pan desátník sliní tužku, sedí na nějakým pařezu a píše básničku do Malýho čtenáře."

maník slangově muž, chlap [z něm. der Mann]      

Panečku, měli jste vidět, jak ho ještě rádi pustili z vojny, a asi pět maníků, kteří seděli s ním v cimře, všichni si to pro všechen případ napsali na papírek asi takhle:
Otec alkoholik. Matka prostitutka.
I. sestra (utopila)
II. sestra (vlak)
Bratr (z mostu)
Dědeček † ženu, petrolej, zapálil.
II. babička (cikáni, sirky) † atd.

Účetní šikovatel Vaněk chodil rozčileně po vagóně: "Já být kompaniekomandantem! To by všechno muselo klapat. O každém maníkovi bych měl přehled.

"...Major sebral maníka od trénu a potom s tím maníkem vařili si játra nahoře pod skalami v kotlíkách, a to byl také jeho osud, že Rusové viděli ten oheň, práskli do majora, do kotlíku osmnáctkou. Potom jsme se tam šli podívat, a člověk nerozeznal, jestli po těch skalách se válejí játra hovězí nebo játra pana majora."

mameluk slangově - mamlúk. Mamlúci (z arabštiny mamlúk, obvykle se překládá jako vlastněný = otrok, byli původně vojenští otroci na orientálních dvorech. Stali se vládnoucí vrstvou v Egyptě (1250–1517) a v Sýrii (1260–1516), v Iráku a v některých částech Indie.      

Nadporučík Lukáš četl nahlas článek, ve kterém redaktor dal si neobyčejně záležet na tom, aby uplatnil směs vět: "příkaz státní moudrostí", "státní pořádek", "lidská zvrhlost", "zašlapaná lidská důstojnost a cit", "kanibalské hody", "zmasakrovaná lidská společnost", "smečka mameluků", "za kulisami je poznáte".

mamlas slangově totéž co hlupák, pitomec.      

Za deset minut se objevuje, že tam v brigádní bási sedící štábní důstojník je nějaký mamlas, poněvadž přichází šifrovaný telegram, zdali mluví 8. maršbatalion 75. regimentu (vojenská šifra G 3). Mamlas v brigádní bási je udiven odpovědí, že jde o 7. pochodový prapor 91. pluku, i táže se, kdo dal rozkaz jeti na Mukačevo, po vojenské trati na Stryj, když maršruta je přes Lupkovský průsmyk na Sanok do Haliče. Mamlas se strašně diví, že se telegrafuje z Lupkovského průsmyku, a posílá šifru: Maršruta nezměněna, na Lupkovský průsmyk - Sanok, kde další rozkazy.

Manlicherovka slangový název pro opakovací pušku - ručnici - pojmenovanou po konstruktérovi Ferdinand Ritter von Mannlicher *30.1.1848 - † 20.1.1904. Puška Švejkovy éry ráže 8mm, na pět nábojů M.93 s bezdýmným střelným prachem, byla zavedena do armády v roce 1902 pod označením M.95 [Muster 95 - vzor 95] více viz Waffen. Ručnice bez bajonetu vážila 3,65 kg a byla dlouhá 1,27 m. Další slangové názvy : flinta, kvér [z něm. das Gewehr], Mařena, bříza.

W

Při přehlídkách pluku dával se do hovoru s vojáky a ptal se jich vždy jedno a totéž: „Proč se ručnici, zavedené ve vojsku, říká manlicherovka?“ U pluku měl přezdívku „manlichertrottel“. Byl neobyčejně mstivý, ničil podřízené důstojníky, když se mu nelíbili, a když se chtěli ženit, tu posílal nahoru velmi špatná doporučení jejich žádostí.

manšaft slangově mužstvo [z něm. die Manschaft]      

"...A když se něco u regimentu stalo, tak se vždycky našel mezi manšaftem nějakej dobrodinec, kerej to dal do novin pod názvem ,Tejrání vojáků`. A na tom neměli dost. Psali poslancům do Vídně, aby se jich ujmuli, a ti začali dávat interpelaci jednu za druhou, že je náš pan obršt zvíře a podobně.

"...a až se oficíři najedí, tak teprve dostanem my jíst, spát budeme s manšaftem a kafe budem dostávat taky vod manšaftskuchyně a fasovat budem tabák taky s manšaftem.`"

mantl slangově kabát [z něm. der Mantel]      

"...Tam u Strakonic jsou ještě takoví moc blbí a poctiví lidi, že ti nechají ještě leckdes přes noc votevříno a ve dne to vůbec nezamykají. Jdou někam teď v zimě k sousedovi si popovídat, a ty máš civil hned. Co ty potřebuješ? Boty máš, tak jen něco přes sebe. Vojenskej mantl je starej?"

"Tedy vy jste mně dal pod hlavu mantl?" obrátil se páter na Švejka. "Děkuji vám srdečné." "Já si žádnýho vděku nezasluhuju," odpověděl Švejk, "já jsem jednal tak, jak má každej voják jednat, když vidí svýho představenýho, že nemá nic pod hlavou a že je tentononc...."

Mariáš

Mariáš je zdvihová karetní hra pro dva až čtyři hráče. Mariáš se hraje s balíčkem 32 karet německého typu, takzvanými mariáškami. Těchto 32 karet je rozděleno do čtyř barev, každá po osmi kartách: Červená sedma, osma, devítka, desítka, červený spodek, filek, král ,eso. Kulová sedma, osma, devítka, desítka, kulový spodek, filek, král ,eso. Zelená  sedma, osma, devítka, desítka, zelený spodek, filek, král ,eso. Žaludská sedma, osma, devítka, desítka, žaludský spodek, filek, král ,eso. Filku se také říká kluk, svršek. Žaludskému esu se říká kočičák. Základními variantami jsou mariáš volený a licitovaný pro tři hráče. Pro 2 hráče existuje zjednodušený mariáš lízaný a pro 4 hráče takzvaná čtyřka, pauzírovaný. Kdysi se hrával  mariáš  o haléřové mince.  Dnes už se nedá hrát, z důvodu fyzické absence těchto mincí v českých platidlech. Přesto se však v účetnictví koruna dělí na setiny čili haléře  dodnes. Máme tedy nejen  haléře, ale i ostatní drobné haléřové mince abstraktní. Tato absurdita by Haškovi zcela jistě neunikla. Unikátní je způsob navyšování sázek tak zvaným flekováním: první navýšení se oznamuje hláškou "Flek", 2. "Re", 3. "Supre", 4. "Tuti", 5. "Boty", 6. "Kalhoty". Pravidla  a umění mariášové hry je značně složité a bez praktické výuky je  vysvětlení nemožné. 

W

 

Vyhýbal se celé dva dny jakékoliv rozmluvě o Ferdinandovi, až večer v kavárně při mariáši, zabíjeje žaludského krále kulovou sedmou trumfů, řekl: "Sedum kulí jako v Sarajevu."

Když dal pověsit učitele, učitelku, popa nebo celou rodinu na základě rozsudku svého náhlého soudu, vracel se klidně do své ubikace, jako když se spokojené vrací z hospody domů vášnivý hráč mariáše a přemýšlí o tom, jak mu dali flek, jak on dal re, oni supre, on tuti, oni boty, a jak on to vyhrál a měl sto a sedmu.

Marie Terezie

*13.5.1717  –  †29. 11.1780, známá jako „císařovna Marie Terezie“, často označována jako Matka dvou císařů. Byla matkou císařů Josefa II. a Leopolda II. Arcivévodkyně rakouská, královna uherská (1741–1780) a česká (1743–1780) a jediná vládnoucí žena na českém trůně.

W

Sloužil ti u nás v aktivu učitel Herál a ten nám jednou na kavalci vykládal, když jsme všichni v cimře dostali kasárníka, že je v pražským museu jedna kniha zápisů takovýho vojenskýho soudu za Marie Terezie.

Dříve, ještě za Marie Terezie, v dobách válečných zaváděny byly též kočky do vojenských skladišť, když páni z intendantstva sváděli všecky své šmejdy s mundury na nešťastné myši.

Marie Valerie celým jménem Marie Valerie Matylda Amálie Habsbursko-Lotrinská, *22.4.1868–†6.9.1924. Byla posledni, čtvrté dítě rakouského císaře Františka Josefa I. a jeho manželky, bavorské princezny Alžběty. Zemřela na svém sídle ve Walsee, o kterém se též  zmiňuje jednoroční dobrovolník Marek.

W

"...Rakousko má velice mnoho batalionů, ale jediný batalion, to je náš, který se vyznamená, že jedině kvůli němu uspořádá se malá rodinná intimní slavnost císařského domu. Představuji si to tak, jak vidíte v mých poznámkách, že arcivévodská rodina Marie Valerie přesídlí kvůli tomu z Wallsee do Schönbrunnu...."

mariňák slangově - námořník [z něm. der Mariner]      

"...Jednou jsem seděl v noční kavárně v Tunelu a bavili jsme se vo orangutanech. Seděl tam s námi jeden mariňák a ten vyprávěl, že orangutana často nerozeznají od nějakýho vousatýho vobčana, že takovej orangutan má bradu porostlou chlupy jako...,jako,` povídá, ,řekněme třebas tamhleten pán u vedlejšího stolu.` Vohlédli jsme se všichni, a ten pán s tou bradou šel k mariňákovi a dal mu facku a mariňák mu rozbil hlavu flaškou od piva a ten bradatej pán se svalil a zůstal ležet bez sebe a s mariňákem jsme se rozloučili, poněvadž hned vodešel, když viděl, že ho přizabil...."

marod slangově nemocný, viz též lazar [z něm. marod].      

"...,Nemohu,` povídá, ,déle dělat hluchoněmého, vrátila se mně řeč i sluch: Marodi všichni mu domlouvali, aby se nehubil, ale on stál na svém, že slyší a mluví jako ostatní. A také to tak i hlásil ráno při vizitě:"

"...Až takhle jednou vod našeho regirnentu podařilo se jednomu probodnout jednoho dragouna v hospodě u Bucků, kterej rnu chodil za holkou, a tu nás seřadili do čtverce, museli vyjít všichni, i marodka, kdo byl moc marod, toho dva drželi...."

marodcimra marodka slangově ošetřovna [z něm. marod a das Zimmer]      
Ti prevíti husaři tak ti mne zmordovali a honili mezi zahradama, že jsem vůbec netrefil domů, až k ránu, a hned jsem musel na marodcimru, kde jsem se vymluvil, že jsem spad do cihelny, a celej tejden mne balili do mokrýho prostěradla, aby se mně záda nepodbírala.
"...Až takhle jednou vod našeho regirnentu podařilo se jednomu probodnout jednoho dragouna v hospodě u Bucků, kterej rnu chodil za holkou, a tu nás seřadili do čtverce, museli vyjít všichni, i marodka, kdo byl moc marod, toho dva drželi...."
marodér je  propuštěný nebo raněný, nemocný voják, který však mohl své zranění předstírat, většinou se  potloukal  za svým vojskem s cílem rabovat, plenit a loupit [z franc. maraudeur]      
"A teď mně řekni, ty marodére, ty hyeno - ne, já tě přece jen jednou zabiju, z a b i ju, rozumíš - řekni mně, pitomče loupežnická, jak jsi se tak spustil.“
marška též marškumpačka, marškumpanie, slangově pochodová rota. Maršbaťák = pochodový prapor,maršbatalion.      
Vrátiv se domů, řekl k Švejkovi významně: "Víte, Švejku, co jest to maršbatalión?" "Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že maršbatalión je maršbaťák a marška je marškumpačka. My to vždycky zkracujem." "Tak vám, Švejku," slavnostním hlasem řekl nadporučík, "oznamuji, že pojedete se mnou maršbaťákem, když máte rád takovou zkráceninu. Ale nemyslete si, že na frontě budete vyvádět podobné blbosti jako zde. Máte radost?" "Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že mám náramnou radost,"
maršrúta slangově cestovní rozkaz, směr pochodu [ z něm. die Marschroute]      
Podíval se na maršrútu: "Ve 4.12 se odjíždí. Ve 3.58 všechno ve vagónech. Tedy vystupuje se po kumpaniích. Jedenáctá a tak dále. Zugsweise, Direktion Verpflegungsmagazin No 6. Kontrola při vydávání: kadet Biegler."
Kadet Biegler totiž namítl, že má z kanceláře štábu brigády vypracovanou maršrútu po železnici, kterýžto způsob cestování zdál se mu být mnohem výhodnějším vzhledem ku chvění jeho konečníku. Každé dítě přece ví, že automobily nejsou zařízeny na takové věci. Než proletíš sto osmdesát kilometrů, máš už to dávno v kalhotech...
martinská husa Svatý Martin působil jako voják v římském vojsku a byl známý lidským přístupem k obyvatelům okupovaných území. Martin chtěl odejít z legií, ale nebylo mu to umožněno. Později byl jmenován biskupem. Avšak tuto hodnost nechtěl přijmout a schoval se před vyslanci do husince mezi hejno hus. Ty jej však svým silným kejháním prozradily.  Odtud tak vznikla tradice martinských hus. Svatý martin je patronem vojáků.  
"dyť von už je pan obrst Fliedler dávno mrtvej, ale když si, pane obrlajtnant, přejete, budu o něm mluvit samou chválu. Von byl vám, pane obrlajtnant, učiněnej anděl na vojáky. Von byl vám tak hodnej jako svatej Martin, kterej rozdával martinský husy chudejm a hladovejm. ..."
"maso"

hra hraná většinou z nudy. Šlo o šlehnutí ukazováčkem a prostředníčkem o tytéž prsty nastavené soupeřem, v horším případě o jeho holý zadek. Ve šlehání se hráči střídají. Prohrál ten, kdo bolest nevydržel.

     
Podíval se z kazatelny dolů na dvacet bílých andělů v podvlékačkách, kteří se náramné dobře, stejně jako všichni, bavili. Vzadu hráli maso!
Mašek Hynek, alias Viktor,  alias Pietro Peri, alias Alexandr, alias Herzog, byl policejní konfident - provokatér, který „pracoval“ zejména v anarchistickém hnutí. Byl veřejně odhalen nejprve v Národní politice dne 12.1.1909 a potom přímo v říšském sněmu ve Vídni dne 13.3.1909 podáním "pilného návrhu poslance Klofáče o činnosti agentů provokatérů ve službách státní policie". Velice zajímavá reportáž, přesně popisující průběh rokování ve kterém pochopitelně ministr vnitra baron Haerdtl popírá skutečnost, že by policie používala provokatérů. Všiměte si i řevnivosti mezi německými poslanci a českými radikály. V době jednání byl Mašek pod jménem Herzog hospitalizován na německé klinice v Praze. Poté zmizel a objevil se  až ve válce v Rusku. Jaroslav Křížek o tom píše [25]:Dozvuky tohoto fejetonu spočívali v tom, že detektiv Mašek byl v té době skutečně v Rusku. Byl tam poslán rakouskými úřady jako zajatec; měl v Rusku provádět špionáž a podávat zprávy o těch, kteří vystupovali proti Rakousko-Uhersku a dávali se zapsat do čs. Brigády. Hašek, který se s ním opravdu seznámil tak, jak to ve fejetonu napsal, ho však odhalil. A Maška nezachránilo ani to,že se rychle stáhnul až do Taškentu, kde se stýkal s českými a slovenskými zajatci. Na výzvu „Čechoslovana“ [Čechoslovák č. 26, 25.6.1917] byl Mašek zatčen a dopraven do žitomirské věznice. Oficiální zprávy pak potvrdily, že za ústupu čs. legií z Ukrajiny v únoru 1918 byl legionáři „detektiv Mašek z Prahy zabit bez soudu.“[Čechoslováci ve válce a v revoluci, Moskva-Kyjev 1919, str. 149]. Ten fejeton, o kterém Křížek píše byl zveřejněn v "Čechoslovanu" dne 21. 8. 1916 pod názvem "Po stopách státní policie v Praze". Hašek o něm píše jako o Alexandru Maškovi. Asi jedno z krycích jmen tohoto lotra. A zde  asi vznikla domněnka, že se ten agent provokatér jmenoval Alexandr. A už o tom nikdo nepochyboval. On se ale ve skutečnosti jmenoval Hynek a nechával si říkat Viktor. Zřejmě z konspiračních důvodů neexistuje policejní pobytová přihláška. O aféře kolem Maška se ještě Hašek zmiňuje ve fejetonu Kde bere poslanec Klofáč peníze.    
…..agent-provokatér Mašek vydává se v redakci Komuny za italského anarchistu Pietra Periho, uprchnuvšího ze Sevastopole v Rusku, a spí jednu noc u Rosenzweiga-Moira, vlastně oba jsou vzhůru, poněvadž jeden bojí se druhého,…..
mašinkvér, mašingever slangově - strojní puška, neboli těžký kulomet [z něm. das Maschinengewehr]. V době Švejkova pobytu na frontě, kosila rakouská armáda ruské vojáky kulomety vzor M. 7. Více viz Waffen.    
"Já z toho nemám moc velkou radost," důvěrně se ozval účetní šikovatel, "vypravoval štábsfeldvébl Hegner, že pan hejtman Ságner v Srbsku na počátku války chtěl někde u Černé Hory v horách se vyznamenat a hnal jednu kumpačku svého baťáčku za druhou na mašíngevéry do srbských štelungů, ačkoliv to byla úplné zbytečná věc a infantérie tam byla starýho kozla co platná, poněvadž Srby odtamtud z těch skal mohla dostat jen artilérie...."
"...Najednou ozvalo se kdesi za horou tatatatatatatata. To prý nastřelují naši mašínengevéry. Potom bylo zleva slyšet kanonádu, my jsme to slyšeli ponejprv a leželi na břiše, přes nás přeletlo několik granátů a zapálily nádraží a z pravé strany nad námi začaly hvízdat kuličky a v dálce bylo slyšet salvy a rachocení ručnic...."
mašírovat slangově pochodovat [něm. marschieren], pochod = marš    
"...Naprostá dieta a jiný náš způsob léčení se velice dobře osvědčil. Budete zde dřív zdravější než v Píšťanech a mašírovat budete na pozice, jen se za vámi zapráší:"
Potom Švejk počal bušit na dveře, a když se ho hlídka přišla zeptat, proč dělá rámus, žádal česky i německy, aby ihned zavolali doktora, poněvadž toho muže, kterého mu sem dali, chytá se fantaz. Nebylo to však nic platné, pro toho muže si hned nikdo nepřišel. Zůstal tam zcela klidné a blábolil dále cosi o Kyjevu a že Švejka tam rozhodně viděl, jak mašíroval mezi ruskými vojáky.

Matka boží čenstochovská

 

Čenstochová,  Częstochowa město v Polsku, kde se nachází kostel a klášter na Jasné Hoře se slavnou ikonou Panny Marie Čenstochovské (tzv. Černá Madona), který je jedním z nejvýznamnějších poutních míst Evropy. Z tohoto důvodu je Čenstochová uznávána jako hlavní duchovní město Polska.

 

W

„Jedinou krávu tady má soused Vojciek, kterou jste ráčili slyšet, moji páni dobrodinci, teď zabučet. Je to kráva nemocná, tesklivá. Moskali od ní telátko odebrali. Od té doby mléko nedává, ale hospodáři je ji líto zařezat, myslí si, že matka boží čenstochovská opět vše přivede k lepšímu.“ 

matka sedmibolestná jedno z oslovení Ježíšovy matky Marie, Madony. Je zobrazována se srdcem probodnutým sedmi meči, jako obraz sedmi bolestí, které zakusila: První bolest zakusila Panna Maria, když jí stařičký Simeon předpovídá, že její vlastní duší pronikne meč, aby vyšla najevo smýšlení mnoha srdcí. Druhou bolest prožila, když utíká se svatým Josefem a s Ježíškem do Egypta, aby unikli Herodovu vraždění betlémských neviňátek. Potřetí se zaryl do jejího srdce meč bolesti, když se svatým Josefem hledá dvanáctiletého Ježíše, který se ztratil na pouti v Jeruzalémě. Čtvrtou bolest zakusila, když se setkává se svým Synem na křížové cestě. Pátou bolest prožila na Kalvárii, když stála se svatým apoš­tolem Janem u Ježíšova kříže. Pošesté se do jejího srdce zaryl meč bolesti, když jí položili mrtvé tělo jejího Syna na klín. A sedmou bolest zakusila, když ukládali Ježíše do skalního hrobu.  Madona je  oslovována řadou dalších jmen: Svatá Panna, Matka Boží, Panna Marie, Bohorodička, Královna nebes, Nebeská královna, Čistá matka, Panenka Marie, Svatá rodička,  Matka bolestiplná.

W

 
Na desátníka přišel náhle nával odhodlanosti. Chtěl ukázat, že je zde pánem, a proto řekl hrubě: "Držte hubu a nekecejte! Každej pucflek se toho zbytečně nažvaní. Jste jako štěnice." "Ano, zajisté, a vy jste bůh, pane kaprál," odpověděl Švejk s rovnováhou filosofa, který chce na celém světě uskutečnit zemský mír a pouští se přitom do hrozné polemiky, "vy jste matka sedmibolestná."
mátoha je slovo původu patrně slovenského a  značí v slovenštině strašidlo, přízrak.  Používá se zejména ve spojení, jaké použil Hašek, šel za ním jako v mátohách, a znamená asi tolik, jako když se pohyboval omámen, nepřítomný. Dnes bychom řekli sjetý, zfetovaný, pod vlivem drog, hypnotizovaný.       

Poručík Dub šel za ním jako v mátohách, ale maďarský voják zrychlil krok,....

Matoušek Jaroslav Antonín Měšťan ve své práci REALIEN UND PSEUDOREALIEN IN HAŠEKS "ŠVEJK" předpokládá, že se jedná o překladatele mystické prózy. Nalezl jsem jeho autoritní záznam v Národní knihovně Praha: Narozen 18.12.1872 v Praze, zemřel 30.3.1946 v Praze. PhDr., práce z okultismu, překlady novoplatoniků.Ve fondu knihovny je jeho devět děl, vydávaných převážně v letech 1922 až 1925. V "Soupisu pražských domovních příslušníků 1830 -1910" byl objeven záznam rodiny Jaroslava Matouška ( datum narození je shodné s autoritativním záznamem 18.12.1872) a na tomto záznamu je uvedeno i jeho občanské povolání - byl poštovním komisařem a žil na Hradčanech v č.p. 122. To potvrzuje i policejní přihláška uložená v NAČR. Je téměř jisté, že Hašek měl na mysli právě tohoto Jaroslava Matouška.

AHMP

NAČR

„Že si nepřekousneš jazyk,“ říkal každému z nich s dobráckým úsměvem Švejk. „Jestlipak to není lepší, když se u nás jmenuje někdo Bohuslav Štěpánek, Jaroslav Matoušek nebo Růžena Svobodová.“

Maxmilián s největší pravděpodobností měl Hašek na mysli císaře Maxmiliána I. Habsburského *22.3.1459–†12.1.1519; nazývaný v čítankách jako "poslední rytíř".  Byl znám jako vášnivý lovec kamzíků v Alpách, za kterými musel lézt i po skalách.

W

 

Poručík Dub byl v civilu profesorem češtiny a již v té době jevil neobyčejný sklon k tomu, aby všude, kde jen to bylo možno, mohl vyjádřit svou loyálnost. V písemných pracech předkládal svým žákům themata z dějin rodu habsburského. V nižších třídách strašil žáky císař Maxmilián, který vlezl na skálu a nemohl slézt dolů,...

Maxmilián I. Mexický Maxmilián I. Mexický (španělsky Maximiliano I de México, rozený jako Ferdinand Maximilian Joseph von Habsburg-Lothringen (*6. 7. 1832 – †19. 6. 1867) byl člen rakouské císařské, habsbursko-lotrinské dynastie a byl bratrem císaře Františka Josefa I. Díky podpoře francouzského císaře Napoleona III. a skupiny mexických royalistů byl 10. dubna 1864 prohlášen mexickým císařem. Mnoho zahraničních vlád odmítlo uznat jeho vládu, zejména sousední Spojené státy americké. USA také podpořily mexické republikánské povstalce vedené sesazeným prezidentem Benitem Juárezem, který Maxmiliána svrhl, roku 1867 v Querétaru zajal a nechal popravit.

W

„…Manželku Alžbětu mu propíchli pilníkem, potom se mu ztratil Jan Orth; bratra, císaře mexického, mu zastřelili v nějaké pevnosti u nějaké zdi. ..“.
Mayer Josef architekt, * 10. 4. 1881  + 6.12. 1963, bratr Jarmily Haškové rozené Mayerové, byl skutečně členem spolku výtvarných umělců Mánes v letech 1908 – 1911, kdy ze spolku vystoupil. Hašek,  ve svých Politických a sociálních dějinách strany mírného pokroku v mezích zákona má jakousi satirickou charakteristiku „Architekt Pepa Mayer“. Bylo otištěno z rukopisu Jarmily Haškové. I Hašek v úvodu píše: Kapitola, kterou psala moje paní. Zůstává otázkou, je li autorem článku Jarmila, nebo Jaroslav, který Jarmile diktoval?  Bratři Mayerové stranili Haškovi, když jejich rodiče bránili Jarmile v této známosti, a umožňovali milencům schůzky. Ve svých profesích se „potatili“. Jejich otec, Josef Mayer byl pražský stavitel a štukatér. Synové Pepa Mayer a Jaroslav Mayer byli architekti a Vratislav  (†1958),  byl malíř sgrafit.  Josef Mayer byl povolán hájit císaře pána se zbraní v ruce, ale stejně jako Hašek, přeběhl k Rusům.

W

 
Mayer Vratislav *1885 - †1958, bratr Jarmily Haškové rozené Mayerové, byl malíř sgrafit. Jeho sgrafita byla například na domě Mayerových v Jaselské ul. čís. 291/11, Praha Dejvice, ale při pozdější „opravě“ domu vzala za své. Stejně jako jeho bratr Josef i jeho švagr Jaroslav Hašek, přeběhl v době války k Rusům. V roce 1917 se Vratislav s Haškem potkává v Kyjevě, kde Sláva předal Haškovi obrázek malého Ríši Haška. Ten pak Hašek nosil po celou dobu pobytu v Rusku. Opět satirická charakteristika "Mayer Vratislav, slavný malíř sgrafit". Psáno rukou Jarmily Haškové. Zůstává otázkou, je li autorem článku Jarmila, nebo Jaroslav, který Jarmile diktoval?    
Mazzuchelli Alois * 17.09.1776 Brescia - † 05.08.1868 Vöslau. Rakouský generál, který vedl bitvu u Trutnova proti Prusům.  

Kadet Biegler napsal: „Bitva u Trutnova neměla být svedena, poněvadž hornatá krajina znemožňovala rozvinutí divise generála Mazzucheliho, ohrožené silnými pruskými kolonami, nalézajícími se na výšinách obklopujících levé křídlo naší divise.“

medit si slangově - libovat si, odpočívat      

Telefonista Chodounský k tomu poznamenal, že by si lidi medili, kdyby to u nich bylo možné jako s tím ocasem u ještěrky. Jako řekněme například na vojně, někomu to utrhne hlavu nebo jiné části těla, a pro vojenskou správu byla by taková věc strašně vítanou, poněvadž by nebyli žádní invalidi. Takový jeden rakouský voják, kterému by pořád rostly nohy, ruce, hlavy, byl by jistě cennější než celá brigáda.

mela slangově - skrumáž, něco se stalo, něco se seběhlo.      

Za pana Drašnera
stala se tu mela,
Mařena byla vožralá
a Drašnera se nebála.

"...Neexistují hrdinové, ale jatečný dobytek a řezníci v jenerálních štábech. A nakonec se jim to všechno vzbouří, a to bude pěkná mela. Ať žije armáda! Dobrou noc!"

melouch slangově - práce sjednaná a zaplacená nezákonným způsobem. Zde však použito ve zcela jiném významu: "....a ještě nás učil jinejm melouchům se zbožím." = ..."a ještě nás učil jiným machinacím (jinému nesprávnému jednání) se zbožím."      
menáž ,mináž vojenská strava [z něm. die Menage] též jídelna "....První den si ho pošlu pro oběd do oficírsmináže.“ - důstojnická jídelna. Tam se vařilo vždycky dobře. Pamatuji si , že my, coby prostí vojáci a poddůstojníci, jsme měli například bůček na paprice, tedy to tlusté co zbylo po vykrájení libového, s kůží a štětinami. A oficíři se cpali přírodním vepřovým řízečkem. A co nesežrali odnesl si proviantní náčelník pplk. Málek domů. Říkali jsme mu  Čombe. Byl otlemený stejně jako ten konžský politik, v té době odsouzený v Kongu k trestu smrti.      

Peníze na voze a menáž v kočáře,
kerejpak regiment tohlencto dokáže?
Hop, hop, hop!

"Vyhotovit Švejkovi vojenský lístek přes Lvov na stanici Zóltance, kam má zítra dorazit jeho pochodová setnina, a vydat mu ze skladiště nový erární mundúr a 6 korun 82 haléře v záměnu mináže na cestu."

menažerie slangově zvěřinec [z něm. die  Menagerie]      

Když se otevřely dveře, profous, zřejmé rozčílený přítomností službu konajícího důstojníka, spustil ostře:
"Zde není žádná menažérie."

Tady musí bejt člověk vopatrnej. - Vídeň je vůbec důležité město," pokračoval, "jenom co mají divokejch zvířat v tej schönbrunnskej menažérii.

Menger Václav *17.8.1888 †16.2.1947 Všestranný umělec,  divadelní a filmový herec, divadelní režisér, scenárista, dramatik, spisovatel, překladatel a legionář. Byl přítelem Jaroslava Haška o kterém napsal dvě knihy – první pod názvem „Jaroslav Hašek, zajatec číslo 294217“ (vydán v roce 1934, v roce 1948 byl vydán znovu pod názvem „Jaroslav Hašek v zajetí“) popisuje Haškovi osudy za války, zajetí a jeho odchod do Rudé armády. Druhou knížku, kterou nazval „Jaroslav Hašek doma“ (1935, reedice z roku 1946 se jmenovala „Lidský profil Jaroslava Haška“), uvedl jako první seriozní pokus o Haškův životopis. Horní foto je z filmu "U pokladny stál", kde představoval  ne vlastní vinou opilého vinárníka, když popíjel minerální vodu z kašny, kam před tím naházel doktor Bruner (Jar. Marvan) lahve s koňakem, po vyslechnutí básně Delirium tremens Kryštofa Rozrucha (V. Burian).

   
mermomocí nebo též "mocí mermo" znamená vší mocí,  všemožně, za každou cenu, trvat na něčem, za cenu smrti. [Příslovce mermo asi vzniklo  ze zastaralého kořene mer-, = mřít s příponou -mo (podobně vznikly i výrazy letmo,mimo)]      

"Ale chyt ho rapl," odpověděl za Švejka vandrák, "chce mermomocí do Budějovic. To víš, člověk mladej, nerozumnej, sám leze do svý zkázy...."

Merveldt Maximilian Friedrich von * 29.6.1764-† 5.7.1815, u Lipska velel druhému sboru rakouské armády.

W

"Znáte dějiny bitvy národů u Lipska?" otázal se, "když polní maršálek kníže Schwarzenberg šel na Liebertkovice 14. října roku 1813 a když 16. října byl zápas o Lindenau, boje generála Merweldta, a když rakouská vojska byla ve Wachavě a když 19. října padlo Lipsko?"

"Mimosa" Podle inzerátu uveřejněném v Národní politice dne 8. 3. 1913, se tato restaurace nacházela v Havelské ulici, č.p. 496. Více zde  

Když si bral límeček a skládal kravatu, vzpamatoval se již do té míry, že mohl ujistit Švejka, že noční kavárna „Mimosa“ jest opravdu jedna z nejslušnějších nočních místností, kam mají přístup jedině dámy, které mají policejní knížku v úplném pořádku, a zval Švejka srdečně, aby přišel na návštěvu.

ministrant Ministrant je světský služebník, který napomáhá kněžím během bohoslužby.    

A potom ta švanda, když někdy sklouzl a upadl s kalichem, s velebnou svátostí nebo s mešní knihou, a hlasitě obviňuje ministranta z trestanecké roty, že mu úmyslně podrazil nohu, a hned mu před samou velebnou svátostí napařuje ajnclíčka a špangle.......Zrzavý ministrant, dezertér z kostelnických kruhů, specialista v drobných krádežích u 28. pluku, snažil se poctivě vybavovat z paměti celý postup, techniku i text mše svaté.

mírnikstírniks  též mírnychtýrnych. Slangově z ničeho nic, pro nic a za nic  [ asi z něm. mir nichts für nichts].      

Na základě toho nařízení dovoluji si vám oznámit, pane obrlajtnant, že pan lajtnant Dub nafackoval mirnikstirniks svýmu buršovi.

míra zde stará plošná míra o ploše 1918 m2      
Nějakej sedlák Pícha neměl žádnou radost z tý návštěvy a nepříjmul vod eráru osumnáct korun náhrady za zdupanejch pět měr pole, chtěl se vám, pane obrlajtnant, soudit a dostal za to osumnáct měsíců.
misgrubna slangově - hnojiště, jímka, jáma na hnůj, močůvku. [z něm. die Mistgrube].      

"To je velice dobrý revolver," řekl po cestě k Švejkovi, "na sedm ran a střílí precizně." Nežli však vyšli na dvůr, zavolal závodčího a tajemné k němu řekl: "Oni si vezmou bajonet auf a postavějí se, až bude vevnitř, vzadu u záchodu, aby se nám neprokopal misgrubnou."

mizerie neštěstí, ubohost, bída, nepříjemná věc.      

"A bylo v banku hodné?" otázal se Švejk klidně, "nebo jste málokdy dělal forhonta? Když nepadá karta, je to velmi špatné, ale někdy je to mizérie, když to jde až příliš dobře. Na Zderaze žil nějakej klempíř Vejvoda..."

"...Nabízím jim chmel o třicet procent lacinější, a neobjednávají ani jeden žok. Stagnace, úpadek, mizérie a ještě k tomu domácí starosti."

mlacák dnes již málo používaný slangový výraz pro hrubého, surového chlapa; od slovesa mlátit.      

A hajnej, který to slyšel, začal křičet a zdvih hůl, že musí ten pařez naložit. A ten dědeček toho našeho Ronovskýho neřek nic jiného než: ,Ty mlacáku jeden, já jsem starej vysloužilej voják.` Ale za tejden dostal vobsilku a musel rukovat zas do Itálie, a tam byl zas deset let a psal domů, že toho hajnýho, až se vrátí, bácne po hlavě sekyrou.

mladočech člen politické "Národní strany svobodomyslné", která se hlásila k odkazu Karla Havlíčka Borovského. Sympatizanti mladočechů byli sdruženi ve spolku Omladina.  

W

 

"...Jestli to tomu našemu Ferdinandovi udělal Srb nebo Turek, katolík nebo mohamedán, anarchista nebo mladočech, mně je to všechno jedno."

"moje teta - vaše teta" též "moje teta - tvoje teta" , "naši - vaši" hazardní karetní hra. Hraje se s dvaatřiceti mariášovými kartami německého typu. Na hrací ploše jsou vyznačena pole s hodnotami jednotlivých karet ( 7, 8, 9, 10, spodek, svršek, král, eso), přičemž horní řadu tvoří  pole s vyššími hodnotami. Tím jsou vytvořeny dvě zóny (nahoře spodek, svršek, král, eso a dole 7, 8, 9, 10).   Na jednotlivá pole ukládají hráči své sázky. Bankéř vstupuje do hry jako držitel banku, z kterého se vyplácejí výhry. Sjednává předem též se zúčastněnými hráči dolní a horní limit sázek a "plié" to je stav, kdy obě karty "moje teta" a "vaše teta" mají stejnou hodnotu. Buď inkasuje bankéř a nemusí nic vyplácet, nebo má právo stáhnout všechny vklady. Zamíchá a přeloží karty a sejme horní dvě. Jednu kartu položí vlevo a řekne "moje teta". Druhou vpravo a řekne "vaše teta". Bankéř vyplatí výhru (srovná sázku) u karty "vaše teta". Karta "moje teta" značí, že bankéř pobírá sázky té zóny, kde leží shodný symbol. Pravidla se velmi často mění  a je třeba je předem vždy dohodnout!       

"To je moje věc," dodával sobě odvahy desátník. "Vaše věc," řekl jednoroční dobrovolník s úsměvem, "vaše i naše. Jako v kartách: moje teta vaše teta...."

monatky slangově - nástroje, instrumenty, náčiní, pomůcky, fidlátka [z rus. манатки].      
„Seberte ty monatky,“ řekl polní kurát Švejkovi, ukazuje na polní oltář, „ať to můžem zase rozvézt, kam to patří!“
Monstrance Monstrance je ozdobná schránka z ušlechtilého kovu na vystavování,  uctívání a odkládání proměněných (posvěcených) hostií  a je používána při mši, kdy jsou věřící vyzváni ke klanění.

W

 

Nový výkon polního kuráta, mše svatá, byla sledována všemi s velkou pozorností a netajenými sympatiemi. Jeden se dokonce vsadil pod kazatelnou, že polnímu kurátovi vypadne monstrance z ruky.

Von se, když nám to pan kurát vykládal, tak pěkně rozkročil, že jsem měl strach, aby mu jedna haksna neuklouzla a von nespad do polního oltáře a nerozbil si kokos vo monstranci.

"Montmartre" V r. 1911, v Řetězové ulici č.7   otevřel nový zábavaní podnik zpěvák a kabaretiér Josef Waltner. Kabaret navazoval na starší pražské šantány. Zde se scházela pražská bohéma, umělci, zpěváci a rozpustilá společnost. Jaroslav Hašek patřil mezi stálé hosty a občas zde i přespával. Více o Montmartru.  
Výjimku dělal neobyčejně tlustý pán s brýlemi, s uplakanýma očima, který byl zatčen doma ve svém bytě, poněvadž dva dny před atentátem v Sarajevu platil u Brejšky za dva srbské studenty, techniky, útratu a detektivem Brixim byl spatřen v jich společnosti opilý v Montmartru v Řetězové ulici, kde, jak již v protokole potvrdil svým podpisem, též za ně platil.
mordovat, zamordovat slangově zabíjet, vraždit [z něm. morden] Stejný význam má i oddělat , voddělat (někoho). Z toho plyne, že mordér je slangově vrah [z něm. der  Mörder]. Zmordovat někoho - zbít, ztlouci někoho tak, že je na hranici smrti      
"...kdyby ho byl šrapnel za chvilku definitivně nezamordoval. Možná, že kdyby ho nakonec přece jen nevoddělali,...."
"...Ti prevíti husaři tak ti mne zmordovali a honili mezi zahradama, že jsem vůbec netrefil domů, až k ránu, a hned jsem musel na marodcimru, kde jsem se vymluvil, že jsem spad do cihelny, a celej tejden mne balili do mokrýho prostěradla, aby se mně záda nepodbírala...."
Dobrotivý bůh měl se koupat v krvi nepřátel a pomordovat to všechno, jako to udělal surovec Herodes s mláďátky.
mořské prase pozoruhodný živočišný druh, známý hlavně mezi vyššími důstojníky, kteří tak často oslovovali své podřízené. V podání doktora Grünsteina :...„To bych rád viděl, vy mořské prase, co si asi teď myslíte.“ a našeho milého Bedřicha von Zillergut: Plukovník vlastnoručně ho táhl do kasáren k potrestání, spílaje mu mořských prasat. Tento živočich byl údajně popsán již ve čtrnáctém století jako jedlá ryba Porcus marinus, podobná vepři, jejíž maso se vepřovému podobá a její žluč je znamenitým prostředkem proti působení jakéhokoliv jedu. (Silně mi to připomíná Haškovy mystifikace v časopisu Světa zvířat). Ať jsem hledal jak jsem hledal v encyklopediích i v zoologických katalozích, nikde jsem ho nenalezl. Přesto se mi podařilo objevit jeho unikátní fotografii, která má cenu fotografie Yetiho.[zdroj]    
Moskali

zde - etnická nadávka, hanlivý výraz pro obyvatele Ruska používaný v Polsku, Ukrajině a Bělorusku, zejména nadávka  pro označení ruského carského vojáka. Původ  zřejmě v osobě přicházející z Moskvy. Tež Москаль, Moskalik.

 

 

 

Ve vsi po chalupách počali rozžíhat světla, a když u první chalupy počali bušit do dveří, aby se dověděli, kde bydlí starosta, ozval se zevnitř vřískavý a ječivý hlas ženský, který ne polsky, a také ne ukrajinsky oznamoval, že ona má muže na vojně, že má děti nemocné na neštovice a že Moskali všechno zabrali a že muž, než šel na vojnu, jí nakazoval, aby v noci nikomu neotvírala….. „Jedinou krávu tady má soused Vojciek, kterou jste ráčili slyšet, moji páni dobrodinci, teď zabučet. Je to kráva nemocná, tesklivá. Moskali od ní telátko odebrali. Od té doby mléko nedává, ale hospodáři je ji líto zařezat, myslí si, že matka boží čenstochovská opět vše přivede k lepšímu.“

Moudrá Pavla  *26.1.1861–†10.9.1940, česká spisovatelka a překladatelka, autorka zejména vzpomínkových a cestopisných próz a didaktických povídek pro dívky. Překládala anglickou, americkou, francouzskou, skandinávskou a německou literaturu (Kipling, Carlyle, Dickens, Scott, Musset, Goncourt a j.). Dochovala se její policejní přihláška, kde se dozvídáme, že byla provdána Mucková a rozvedena. V roce 1911 "přesídlila neznámo kam na venek".

W

A tak to šlo pořád: ,Budete pucovat?’ ,Nebudu pucovat.’ Hajzly lítaly sem a tam, jako by to bylo nějaké dětské říkadlo od Pavly Moudré. Obršt běhal po kanceláři jako pominutý, nakonec si sedl a řekl: ,Rozvažte si to dobře, já vás předám divisijnímu soudu pro vzpouru.
moula zde slangově pusa, ústa, vulgárně huba, tlama, držka. Dávat si do mouly = hodně, nenasytně jíst. Též nedůvtipný, hloupý člověk [z něm. das Maul].      
....a sluha nadporučíka Lukáše Baloun měl již takový hlad, že se počal bouřit proti vojenské vrchnosti a vykládat, že ví velice dobře, jak páni oficíři si dávají do mouly. Je to horší, než když byla robota.
mouřenín starší označení pro obyvatele Etiopie.      
Do půlroku byl černej jako jeho tatínek, habešskej král. Šla s ním na kliniku pro kožní nemoce, aby jí ho nějak vodbarvili, ale tam jí řekli, že je to vopravdová černá kůže mouřenínská a že se nedá nic dělat. Tak se z toho pomátla, začala se ptát v časopisech o radu, co je proti mouřenínům, a vodvezli ji do Kateřinek a mouřenínka dali do sirotčince, kde z něho měli náramnou legraci.
moždíř krátké dělo s velkou ráží určené zejména k obléhání pevností. Rakouská armáda měla moždíře  ze Škodových závodů v Plzni  o ráži 30,5 cm a 42cm. Moždíře ráže 38 cm vyráběl německý Krupp.     
"tahle silnice je tak dobře stavěná, že ani třicetapůlcentimetrové moždýře nám nic neudělají. Silnice je jako mlat, ale po těch kamenitých cestách v polích zařvaly by nám pneumatiky. Vrátit se stejné nemůžeme, pane generále!"
mrťafa Ze starého slova "mrt" s významem "co hnije, co tleje", neboli  "shnít do mrtě", zetlít, rozpadnout se.  "Mrťafa" označuje člověka v rozkladu, bezvýznamného.      
„Tak jsem vám zas měl dneska srandu z našeho starýho mrťafy...“
mřínky

Zkroucené postavy smažených mřínků svědčí o tom, že umírajíce protestují proti tomu, aby byli v Podole smaženi zaživa na margarinu. Jedná se o rybku Mřenka mramorovaná [Noemacheilus barbatulus], která byla v minulosti velmi hojná a dokonce byla chována v rybníčcích a příkopech pro kuchyňské využití. Slavné „grundle“,"mřínky", údajně připravované z mřenek, se ale dělaly i z řady dalších drobných druhů ryb, například z hrouzků [z něm. Gründling]. "... by byli v Podole..."  rozuměj v Praze Podolí, to je část města ležící na pravém břehu Vltavy. Zde bývaly restaurace, kde se podobná opékaná havěť, nalovená v blízké řece, prodávala smažená na tuku. Protože  to jezdila baštit celá Praha v rámci nedělních výletů, používali restauratéři, za účelem vyšších zisků, ten nejlevnější tuk, ztužený rostlinný, prodávaný pod obchodním názvem Margarin. Prodává se dodnes, jen pod jinými obchodními jmény. Jen podolské grundle už vymřely a zmizely z Podolí, které už dávno není výletním místem Pražanů. 

 

 

W

 
MUC Medicinae Universe Candidatus [lat.] student lékařských věd, uchazeč o hodnost doktora lékařství.      
Až přišla vojna, která vpadla MUC Bedřichovi Welfrovi hanebně vzad. Básníka knih Lachende Lieder, Krug und Wissenschaft, Märchen und Parabeln zcela sprostě vzali na vojnu a jeden dědic v ministerstvu vojenství přičinil se o to, že bodrý Bedřich Welfer udělal "válečný doktorát". Udělal ho písemně. Dostal řadu otázek k vyplnění, které všechny zodpověděl stereotypně: "Lecken Sie mir Arsch!"
Mucius Scaevola

Gaius Mucius Scaevola mystická osoba starého Říma z dob Etruských válek. Zde, v souvislosti se Švejkovou udatností, je důležitý jeho výrok "Sladké a vznešené jest zemřít pro Vlast!". Poté položil svou ruku na oheň připravený k jeho mučení.

W

Zdá se nám, že se vrátily doby starých Řeků a Římanů, kdy Mucius Scaevola dal se odvésti do boje, nedbaje své upálené ruky. Nejsvětější city a zájmy byly včera krásně demonstrovány mrzákem o berlích, kterého stará matička vezla na vozíku pro nemocné. Tento syn českého národa dobrovolně, nedbaje své neduživosti, dal se odvésti na vojnu, aby dal svůj život i statky za svého císaře. A jestli jeho volání „Na Bělehrad!“
mulda prohlubeň, kotlina, dolík [z něm. die Mulde]      

A my teď tady vidíme, pane lajtnant, v tejhle muldě, co všechno musí voják vodházet na svým outěku.

mundur slangově vojenský stejnokroj [z něm. die Montur]      
Jednou se pamatuji, že mně scházelo při takové přehlídce dvacet knoflíků u mundúru a že mě zavřeli za to na čtrnáct dní do ajnclíku a dva dni jsem ležel jako lazar, svázanej do kozelce.
"....Ted dostaneme z brigády vyrozumění, že jste tam dostal nový mundúr. Poněvadž batalión mezitím ve výkazech o ošacení oznámí, že je přírůstek jednoho kompletu... Já to znám, z toho může být revize. Když se jedná o takovou maličkost, přijedou k nám z intendantstva. Když se ztratí dva tisíce párů bot, o to se nikdo nestará... - Ale nám se ztratil ten váš mundúr," řekl tragicky Vaněk, saje z kosti, která mu padla do ruky, morek
Mužík Augustin Evžen *15.5.1859 - †31.3.1925) byl český básník a překladatel. Vystudoval filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, po celý život se věnoval literatuře, pracoval jako nakladatelský redaktor. Domovské právo měl v Novém Hradci u Hradce Králové. Jak ho Hašek napálil píše v článku Augustin Eugen Mužík :

Má první literární tvorba spjata jest dosti úzce s tímto vynikajícím básníkem a spisovatelem českým…... „Pane redaktore,“ řekl jsem, „vy ráčíte být můj krajan. Já jsem z Mydlovar, tam je několik Mužíků.“ - Nebyla to pravda, ale - - - „Hostinský František Mužík, to je, pane redaktore, můj strýc a jeho bratr, ten se přiženil do - - - „ (kdybych si byl tak mohl teď vzpomenout to místo, kde se Mužík narodil). „Nebylo to do Svinař?“ řekl Augustin Eugen Mužík. „Tam mám tetu.“   „Františku, že ano, prosím.“ „Ne Františku, Annu, Annu. Teta Františka ta je v Kozovarech.“  „Ano, pane redaktore, v Kozovarech, to je tak tři hodiny cesty od Mydlovar a má mého bratrance.“  

 

W

 
N  
na to tata slangově - hned, jednoduše, rychle. Píše se také jako jedno slovo -  natotata. Původ slova jsem bohužel nezjistil, podobně jako u dalších slangových výrazů stejného významu: jednadvě, vcukuletu, šupitopresto.      
"Pomalu," řekl Vodička vstávaje, "ty nám zde moc neřvi, abys nevylít, a když chceš vědět, kdo
ten dopis přines, tak se zeptej tamhle kamaráda. Ale mluv s ním slušně, nebo budeš za dveřma na to tata."
"To jsem si nemyslel," řekl Švejk po jedné partii, "že když jsem šel na nic a měním všechny čtyry, že dostanu kočičáka.  Kampak jste se hrabali na mne s králem? Přebiju krále na to tata."
nádiva nadávka - namyšlený člověk, totéž co náfuka.      
"Franto," volali na raněného vojáka, když přezpívali, zahlušivše ,Osiřelé dítě`, "nech už je bejt a pojď si k nám sednout. Vykašli se už na ně a pošli sem cigarety! Budeš je bavit, nádivy."
"..O jedno tě jen prosím: Naznač a dej mně pevný bod ve vesmíru, a vyzdvihnu celou zem i s tebou, nádivo."
nagajka též nahajka - kozácké důtky, karabáč. V románu se nevyskytuje, ale Hašek nahajky poznal na svém vlastním hřbetě, jako zajatec číslo 294217 na své pěší pouti z Chorupan do Darnice.    
nána slangově - hlupačka, naivka, též důra, trouba.      
"....To se ví, že se všichni smáli a její matinka, která ji tam hlídala, že ji vodvedla na chodbu v ,Besedě’ a že tu svou blbou nánu zkopala..."
Národní listy  byly české noviny, vycházející v letech 1861–1941. Do 1918 představovaly Národní listy nejvýznamnější český deník a byly považovány za "oficiálního" mluvčího politických a hospodářských zájmů české národní buržoazie v Rakousko-Uhersku.  
Ohlas tohoto japonského vítězství způsobil tenkrát v Praze velký rozruch; ačkoliv byla zpráva pravdivá, psal tenkrát válečný zpravodaj Národních listů a Národní politiky přítel poslanec Václav Jaroslav Klofáč stále o velkých vítězstvích Rusů nad Japonci.
Národní politika deník vydávaný v letech  1883 - 1945 s přezdívkou "čubička"  "Mezi novinami štika je Národní politika!"...tvrdil její slogan. Asi to bude pravda, když přežila i nacistickou okupaci. Proč se jí říkalo čubička, píše Hůla ve svých vysvětlivkách takto: Pro bezzásadovost, službičkování moci vládní a pro poddajnost vrstvám majetkově silným říkalo se tomuto listu běžně mezi lidem "čubička", čímž se projevovalo opovržení nad celým způsobem, jímž byl tento list řízen. Hůla byl sice svědkem té doby, ale jeho podání mohlo být poplatné době, kdy jeho vysvětlivky vznikly, tedy někdy v padesátých letech 20. století. Je proto možné, že název "čubička" je odvozen právě od rozsáhlé inzerce, která se hemžila inzeráty na prodej různého domácího zvířectva, hlavně psů. A ty rozhodně sledoval nejen Švejk, který se prodejem psů živil, ale i Jaroslav Hašek v době, kdy vedl vlastní obchod se psy.  
"To mám, vašnosti, kupuji si odpoledníčka Národní politiky, čubičky."
Četli v Národní politice o tom obrlajtnantovi Bergrovi od dělostřelectva, který si vylezl na vysokou jedli a zřídil si tam na větvi beobachtungspunkt? Jak naši ustoupili, a on už nemohl slézt, jinak by byl upadl do zajetí.
nekňuba slangově - nešika, budižkničemu, smolař.      
"Tak jste měl hrát, vy chytráku, durcha," s úsměvem řekl Švejk. "To je zrovna tak jako jednou u Valšů, dole v restauraci, taky takovej jeden nekňuba měl durcha, ale nehrál ho a vodložil vždycky ty nejmenší do talónu a pustil každýho na betla. Ale jaký měl karty! Vod všech barev ty nejvyšší....."
nemlich slangově - to samé, ten samý, týž [z něm. nämlich].      
Poručík Dub vytáhl revolver a otázal se: „Znáš to?“ „Poslušně hlásím, pane lajtnant, znám. Pan obrlajtnant Lukáš má nemlich takovej.“
nepotismus označuje systém obsazování funkcí, v němž jsou preferováni příbuzní, tak zvané "strýčkování", "já na bráchu, brácha na mě" [z lat. nepos = synovec.  

W

 

Panoval u kuchyní obvyklý nepotismus vojenský, rozdávající všem, kteří byli blízko k vládnoucí klice.

neřád nadávka - zasraný chlap [der Scheisskerl] , z kurvy syn (psáno dohromady zkurvysyn) [сукин сын].      
"...Hejtman chodí kolem nás a povídá: ,Vy lumpové, padouchově, neřádi, hyeny skvrnitý, tak bych vám chtěl kvůli tomu psovi všem napařit ajnclíka, rozsekat vás na nudle, postřílet a udělat z vás kapra namodro.'...."
Byl to jeden nešťastný katecheta a kaplan, odněkud z Moravy, který měl takového neřáda faráře nad sebou, že se raději dal na vojnu.
Neue Freie Presse Rakouské noviny, které vycházely ve Vídni od roku 1864 až do obsazení Rakouska němci, tedy do r. 1939.

W

 
 „Dohromady nic, pane obrlajtnant,“ odpověděl Švejk, nespouštěje oči s lysé lebky civilisty sedícího naproti nadporučíkovi, který, jak se zdálo, nejevil pražádný zájem o celou záležitost a četl si Neue Freie Presse
ničema nadávka - totež co lump, lotr, syčák, gauner.      

"...Vy se tomu, holomci, nikdy nenaučíte," pokračoval polní kurát, "já jsem pro to, všechny vás postřílet; rozumíte mně dobře?! Já to tvrdím z tohoto božího místa, ničemové, neboť bůh je něco, co se vás nebojí a co s vámi zatočí, až budete z toho pitomí, neboť vy váháte obrátit se ke Kristu a raději jdete po trnité cestě hříchu."

Místo odpovědi sáhl mu Švejk starostlivé na čelo, pak mu prozkoumal tepnu a nakonec ho odvedl k malému okénku a požádal ho, aby vyplázl jazyk. Celé té proceduře se ničema nijak nebránil, domnívaje se, že se snad jedná o určitá spiklenecká znamení.

Nihil nisi bene hlavně používáno ve spojení "O mrtvých jen dobře.", "De mortuis nihil nisi bene." [lat.] První zaznamenané použití rčení je v díle "Životy a názory významných filozofů", které napsal Diogenes Laërtius. . Jednoročák Marek se tedy rozhodl, že v kronice praporu bude psát jen dobré.  

W

 

Náš batalion nemůže vyhrát najednou tuhle světovou vojnu. Nihil nisi bene.

Ninive bylo hlavní město Asýrie..O pověst tohoto města se zasloužili antičtí autoři, kteří jej umísťovali mezi řeky Tigris a Velký Záb.

W

Svou zpověď zakončil jednoroční dobrovolník slavnostně: "Došlo i na Kartágo, z Ninive udělali zříceniny, milý příteli, ale hlavu vzhůru! Ať si nemyslí, že když mne pošlou na front, že dám jednu ránu. Regimentsraport! Vyloučení ze školy! Ať žije c. k. kretenismus!

non plus ultra nepřekonatelný, nepředstižitelný, jedinečný [lat.].      

Polní karát prohrál všechno a nakonec řekl: "Kolik mně půjčíte na mého vojenského sluhu? Ohromný pitomec a zajímavá figura, něco non plus ultra. Ještě nikdy neměli jste takového vojenského sluhu."

Nostitz-Rhieneck hlavním sídlem linie Nosticů-Rienecků byl nejprve zámek Pakoměřice, a po zřízení zámku Měšice přenesli své hlavní sídlo roku 1775 do Měšic. Po druhé světové válce byli hrabata Nostic-Rieneckové z Čech vysídleni a odsunuti do Rakouska a jejich majetek byl zkonfiskován. Bohužel jsem neobjevil žádného feldmaršálka z tohoto rodu, natož takového, o kterém by psaly tehdejší noviny jako o elitě rezervní kavalerie.  

W

Feldmaršálek Nostitz-Rhieneck, elita reservní kavalerie,“ odpověděl na to Biegler, „vydal spis ,Was schadet dem Magen im Kriege’, ve kterém nedoporučoval při válečných útrapách a svízelích vůbec jísti vepřového masa. Každá nestřídmost na pochodu škodí.“

nunvář prováděl kastraci domácího zvířectva, odvozeno od staroněmeckého názvu pro jeptišku "Nunne" z toho staročesky svině "nunva", též miškař - opět odvozeno od mnišky - jeptišky.      

"...Pak si vzala nunváře z Vodňan, a ten ji jednou v noci klepl sekyrou a šel se dobrovolně udat. Když ho potom u krajského soudu v Písku věšeli, ukousl knězi nos a řekl, že vůbec ničeho nelituje, a také řekl ještě něco hodně ošklivého o císaři pánovi."

Noll Karel *4.11.1880 - 29.2.1928 - český divadelní a filmový herec, první představitel Švejka na divadle i v , ještě němém, filmu. Na jevišti v Longenově dvoudílné dramatizaci Haškova románu, uváděné Revoluční scénou roku 1921 pod názvem Dobrý voják Švejk ve světové válce. Ve filmu si zahrál Švejka celkem čtyřikrát. První dva filmy Dobrý voják Švejk (1926), Švejk na frontě (1926) natočil K. Lamač, další S. Innemann Švejk v ruském zajetí (1926) a G. Machatý Švejk v civilu (1927).    
Novara bitva u Novary proběhla dne 23.3.1848 v rámci první Italské války ze samostatnost. O vítězství rakouské armády se zasloužil maršál Radecký..

V to důvěřujeme pevně, že s pomocí boží brzy nadejde den, kdy roviny italské opět uvidí vítěze od Santa Lucia, Vicenzy, Novary, Custozzy. Chceme zvítězit, musíme zvítězit, a jistě zvítězíme!

Nördlingen dne 6.9.1634 porazila saská vojska švédskou armádu. Jedna z mnoha bitev třicetileté války. První porážka Švédů.

W

Od bitvy u Nördlingen 6. září 1634 přes bitvu u Zenty 11. září 1697, u Caldiera 31. října 1805, přes bitvu u Ašprů 22. května 1809 a bitvu národů u Lipska v 1813, přes St. Lucii v květnu 1848 a bitvu u Trutnova 27. června 1866 až po dobytí Sarajeva 19. srpna 1878.

Možno říct směle, že kadet Biegler na podobných místech nikdy neztrácel času, poněvadž si opakoval všechny slavné bitvy slavných rakousko-uherských vojsk, počínaje bitvou u Nördlingen dne 6. září 1634 a konče Sarajevem 19. srpna 1878.

Nusle pražská čtvrť v městské části Prahy 4. Hašek často jmenuje hospodu "U Banzetů", která je přesně naproti nuselské radnici.

W

"Pan arcivévoda byl hned hotovej, milostpane. To vědí, že s revolverem nejsou žádný hračky. Nedávno taky si hrál jeden pán u nás v Nuslích s revolverem a postřílel celou rodinu i domovníka, kterej se šel podívat, kdo to tam střílí ve třetím poschodí."

"...Vona potom chtěla mít celou soupravu do domácnosti z takovejch nožů a posílala ho vždycky v neděli do Kundratic na vejlet, ale von byl tak skromnej, že nešel nikam než k Banzetovům do Nuslí, kde věděl, že když sedí v kuchyni, že ho dřív Banzet vyhodí, než může na něho někdo sáhnout "

O

 
obejda slangově - člověk k ničemu, navíc dotěrný a otravný.      

"Hergot," dopálil se Vaněk, "já těm cuksfírům zasolím. Copak já za to mohu, že každej takovej obejda cuksfíra dělá si, co chce, a neposílá mně štand cuku. Mám si štand vycucat z malíčku? To jsou poměry u naší kumpačky. To se může stát jenom u jedenácté marškumpačky...."

"To mně nikdo nebude věřit," pomyslil si Švejk, "že se někdy někdo moh tak jmenovat jako ti Tataři kolem: Muhlahalej Abdrachmanov - Bejmurat Allahali - Džeredže Čerdedže - Davlatbalej Nurdagalejev a tak dále. To u nás máme přeci lepší jména, jako ten farář v Židohoušti, kterej se jmenoval Vobejda."

očumovat slangově -  prohlížet si. Od slova čumět = koukat.      

Mužstvo se tedy procházelo kolem a očumovalo, poněvadž bývá na nádraží dosti obecenstva, tu a tam přece jen některý voják vyžebral si cigaretu.

Odkolkovy mlýny jeden z mnoha mlýnů na pražské Kampě, více známy jako Sovovy mlýny, kde je dnes muzeum Kampa Jana a Medy Mládkových. Odkolkovi se zde objevují roku 1840. Mlýny vyhořely 29.1.1896 a už nebyly, z rozhodnutí městské rady, zprovozněny. Odkolkovi  poté   postavili jeden z největších mlýnů a pekáren v Praze, ve  Vysočanech.

web

„Švejku, hoří, vstávej!“  „Když tenkrát hořely Odkolkovy mlejny,“ zabručel Švejk, obraceje se opět na druhý bok, „přijeli hasiči až z Vysočan...“  „Račte vidět,“ řekl vlídně jednoroční dobrovolník poručíkovi Dubovi, „že ho budím, ale že to nejde.“

odpoledníček odpolední vydání novinového deníku.      

"A v místních politických kruzích nemáte nikoho známého?" "To mám, vašnosti, kupuji si odpoledníčka Národní politiky, čubičky."

ochechule jinak též sirény,  jsou býložraví savci pobřežních vod, zde hanlivé označení ošklivé ženy.

W

 

Zatím polní kurát setkal se nahoře v kanceláři s jednou dámou ze Sdružení šlechtičen pro náboženskou výchovu vojáků, starou, protivnou ochechulí, která již od rána chodila po nemocnici a všude rozdávala obrázky svatých, které ranění a nemocní vojáci házeli do plivátek.

ochranný rám Hašek měl asi na mysli ochranu proti přejetí tramvají. Šlo o zařízení, které mělo zabránit pádu chodce pod kola vozu tím, že chodec byl zachycen do kovového rámu s pružným pryžovým výpletem. Zařízení, které vynalezl nějaký pan Field bylo importováno z USA kolem roku 1896, ale nikdy se neujalo.

   
Jednou kvečeru přišel ke mně pan Faustýn do Opatovickej ulice náramně rozčilenej a nesvůj, jako by ho právě byli před chvilkou vytáhli zpod ochrannýho rámu vod elektriky a ukradli mu přitom hodinky
oklounět se "...a ten Havlasa ňákej čas pořád se oklouněl kolem toho Hořejšího.." slangově - chodit kolem někoho, někoho pozorovat, podbízet se. Málo používaný výraz.      
Omladina radikální pokrokové hnutí mládeže z počátku devadesátých let, blízké socialismu. Hnutí bylo zrazeno Rudolfem Mrvou a obžalováno ze spiknutí v tzv. procesu s Omladinou v letech 1893-94, zde uvádím proto, že úzce souvisí s mladočechy a Václavem Oličem, který vyšetřoval nejen omladináře, ale později i vraha Valeše.  Shodou okolností, jedním z obžalovaných byl i můj jmenovec Josef Šerák [rodové vazby jsem zatím nezjistil].  Celý dokument o procesu je zde. Jaroslav Hašek se o Omladině několikrát zmiňuje v "Dějinách strany mírného pokroku v mezích zákona", hlavně v kapitole "Revolucionář Ziegloser".  Zároveň je nutné také uvést, že Hašek v letech 1904 až 1907 pracoval pro anarchistické, později zakázané,  listy "Omladina a "Mladá omladina".Na obrázku je jeden z obrazů Muchova cyklu "Slovanská epopej" nazvaný "Přísaha Omladiny pod slovanskou lípou". Mucha na něm zobrazuje vůdce Omladiny, jak skládají přísahu pod korunou lípy, ve které je ukryta bohyně Slovanstva. Dvě osoby napravo jsou namalovány pouze bílkovou temperou. Nebyly nikdy dokončeny olejovými barvami. Proto nebyl obraz nikdy vystavován za Muchova života. Tento fakt berou někteří znalci jako důkaz toho, že epopej nebyla nikdy dokončena. Významnými osobami na obraze jsou dále dvě děti na spodní zdi. Mucha použil své vlastní děti jako modely pro tyto postavy. Napravo je syn Jiří a nalevo jeho dcera Jaroslava hrající na harfu.

Vznik tajného spolku

Kronika procesu

Perzekuce

Výslech Josefa Šeráka

Rozsudky

Život ve vězení

 

 

W

 
opodeldok kafrová mast na utišení bolesti v kloubech. Vyrábí se dodnes.

W

 

"Tak nám zabili Ferdinanda," řekla posluhovačka panu Švejkovi, který opustiv před léty vojenskou službu, když byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba, živil se prodejem psů, ošklivých nečistokrevných oblud, kterým padělal rodokmeny.Kromě tohoto zaměstnání byl stižen revmatismem a mazal si právě kolena opodeldokem.

"Cítíte se, pane Švejku, úplně zdravým?"
"Úplné zdravým, to právě ne, vašnosti pane rado. Mám revma, mažu se opodeldokem."

Opočenský Gustav Roger *12. 4. 1881 - †4. 9. 1949 spisovatel a jeden ze zakladatelů Strany mírného pokroku v mezích zákona, Haškův přítel. Ten o něm napsal slogan: Jest miloval všechny ženský,Gustav Roger Opočenský.  Vydal o Haškovi v roce 1948 publikaci Čtvrt století s Jaroslavem Haškem. Hašek o něm velmi často psal právě v "Dějinách strany mírného pokroku v mezích zákona" hlavně v kapitole "Gustav. R. Opočenský a vévoda makedonský Klimeš".  O svém dědovi, G. R. Opočenském, píše jeho vnuk, sochař Pavel : ...Dědeček byl milovník lehkých slečen, měl kabaret v Lucerně, psal vtipné verše, a protože jeho kamarád ze školy byl pražský policejní ředitel, pomáhal prostitutkám, které se dostaly do nesnází. Děda inklinoval k anarchismu ... řekl bych, že v naší rodině nebyl respekt k zákonům hlouběji zakořeněn. 

Dochovala se policejní přihláška k datu 26.2.1906, na které je Gustav - tehdy student, již jen se svojí matkou Marií, rozenou Trojanovou (*1861). Policejní přihláška také dokládá, že jeho otec byl Evangelický farář pocházející z Krouna na Chrudimsku. Bydleli tehdy na Královských Vinohradech č.p. 232 v tehdejší Havlíčkově ulici, dnes Bělehradské.

W

 
Básník Opočenský pochází z rodiny, kde pravý cit náboženský jest velice rozvinut. Jest to rodina neobyčejně počestná, ze které vznikli samí evangeličtí pastoři. I otec G. R. Opočenského byl váženým pastorem v obci Krouné za Chrudimí a z úst svého otce sál Opočenský mravní názory na svět, které také provázejí celou jeho dráhu životní
ordonanc zde vojenský posel, spojka. Batalionsordonanc - spojka u praporu, kompanieordonanc - spojka u roty [z něm. der Ordonnanzsoldat]. Na snímku je poznámka uložená ve VÚA Praha, dokazující, že Jaroslav Hašek byl jmenován jako Zugordonanz, tedy spojka u čety.    

Potom přišel ordonanc a přinesl paket, ve kterém se polnímu kurátovi oznamuje, že zítra bude při zaopatřování v nemocnici přítomno Sdružení šlechtičen pro náboženskou výchovu vojáků.

"Hier!" zvolal za pootevřenými dveřmi Švejk, a vstupuje dovnitř, opakoval: "Hier! Melde gehorsam, Infanterist Švejk, Kumpanieordonanz 11. Marschkumpanie!"

organtin Tež organtýn. Tuhá, řídká tkanina plátnové vazby, z volněji kroucené bavlněné nebo směsové příze.      

Černožluté obzory počaly se zatahovat mraky revoluce. Na Srbsku, v Karpatech přecházely batalióny k nepříteli. 28. regiment, 11. regiment. V tom posledním vojáci z píseckého kraje a okresu. V tom předvzpourovém dusnu přijeli rekruti z Vodňan s karafiáty z černého organtýnu. Píseckým nádražím projížděli vojáci od Prahy a házeli nazpátek cigarety a čokoládu, kterou jim podávaly do prasečích vozů dámy z písecké společnosti.

orlíček slangově odznak tajného policisty. Nosili ho pod klopou límce saka. Na odznaku byl malý znak zemí rakouských (Předlitavsko) jehož základem byla dvojhlavá orlice, hanlivě nazývaná slepicí. Na reversu orlíčka byl knoflík srdcovitého tvaru s číslem strážníka. Tím se odznak připínal na oděv.

Dvojhlavou orlicí byly označeny i úřady, tedy i četnická stanice v Putimi.

web

 
Švejk vyšel za civilním strážníkem na chodbu, kde ho čekalo malé překvapení, když jeho soused od piva ukázal mu orlíčka a prohlásil, že ho zatýká a ihned odvede na policejní ředitelství.

.......z bíle natřeného domku, na kterém visela slepice (jak někde říkali orlíčku), vystoupil četník, jako pavouk, když hlídá pavučinu.

ornát liturgické roucho užívané u kněží v římskokatolické církvi.

W

 

Oddali se v estetické požívání ornátu, který si polní kurát oblékl naruby, a s vroucím porozuměním a roznícením pozorovali všechno, co se děje u oltáře.

Lidožrouti ostrovu Guinejských i Polynésie, než sežerou slavnostně své zajatce či lidi nepotřebné, jako misionáře, cestovatele a jednatele různých obchodních firem či prosté zvědavce, obětují předtím svým bohům, vykonávajíce nejrozmanitější náboženské výkony. Poněvadž k nim nepronikla ještě kultura ornátů, ozdobují své hyždě věnci z pestrého péří lesního ptactva.

Orth Jan[Johann] Původním jménem Jan Salvátor von Habsburk *1852 - †1890,arcivévoda  Habsburk z toskánské větve. Otec Leopold II. Toskánský,  matka Antonie Sicilská. Zřekl se šlechtických práv a titulů a přijal občanské jméno Jan Orth. Údajně utonul v Magellanově úžině při ztroskotání jeho škuneru Santa Margherita. O jeho osudu vycházel ve Wiener Bilder roku 1907 román na pokračování.
 

W

web

„…Manželku Alžbětu mu propíchli pilníkem, potom se mu ztratil Jan Orth; bratra, císaře mexického, mu zastřelili v nějaké pevnosti u nějaké zdi. ..“.

osmnáctá chasa zřejmě pěší pluk 18 doplňovaný z Hradce Králové. Podle dostupných informací se bitvy u Sloferina skutečně zúčastnil: C.k. 18. pěší pluk byl založen společně s dalšími čtyřmi pěšími pluky a dvěma pluky dragounskými již 3. února 1682 patentem císaře Leopolda I.. Důvodem zřízení těchto pluků byly přípravy tureckého sultána Mehmeda IV. na další válku proti habsburské monarchii. Poprvé se pak 18. pěší pluk zapojil do bojů v bitvě u Raasdorfu 26.8. 1683 proti Turkům. Od těch dob se tento pluk zúčastnil níže sepsaných významnějších tažení armád Rakouska a Rakousko - Uherska: tureckých válek 1683 - 1688, španělské války 1689 - 1734, turecké války 1737 - 1738, rakouské války o "posloupnost" 1741 - 1748, války sedmileté 1756 - 1763, francouzských válek 1792 - 1797, válek koaličních 1799 - 1815, italské války 1848, bojů v Uhrách 1848 - 1849, okupace podunajských knížectví 1854, bitvy u Solferina 1859, rak. - pruské války 1866, okupace Bosny a Hercegoviny 1878 a 1. světové války 1914 - 1918. Chasa = spolek, kolektiv.

web

web

 

Krve pod kolena a na fůry masa,
 vzdyť se tam sekala vosumnáctá chasa;
 hop, hop, hop!
 Vosumnáctá chaso, neboj se ty nouze,
 vždyť za tebou vezou peníze na voze;
 hop, hop, hop!

Osten Jan 23.3.1871 Zdislavice – 19.4. 1901 Praha
Vlastním jménem Jan Ohrenstein. Pracoval jako poštovní úředník, první místo získal až na německorakouských hranicích u Bodamského jezera. Ovlivněn cestováním zde začíná psát první povídky. Poměrně brzy se vrátil do Prahy a už ji neopustil. Počátkem devadesátých let se jeho povídky začaly objevovat v besídce Národních listů. Je také autorem dramatických her, literárních a divadelních recenzí. Překládal z francouzštiny a němčiny (Maupassanta, Heina)Publikoval v Národní politice, Zlaté Praze, Lumíru. Z díla: Kancelářské obrázky, Na venku, Den ze dne, Páni a paňáci, Tři lásky, Velké cíle, Pozdě,ale přece, Hromobití. Hašek si ho dobírá v článku Nejtustší český spisovatel Jan Osten. Dochovaly se jeho policejní přihlášky, kde je uveden jako geometr, oficiál c.k.pošt a telegrafu. Domovské právo neměl ale ve Zdislavicích, ale v sousedních Souticích na okrese Vlašim.

web

 
Ošper, bitva u Ošper jedná se o bitvu u Aspern nedaleko Vídně roku 1809 mezi Rakouskem a napoleonskou Francií.

W

,Ovšem, vznešený pane, se mnou je konec,’ temným hlasem řekl vojín, příjemně se usmívaje. ,Máš žízeň?’ otázal se Radecký. ,Den byl parný, pane maršálku, měli jsme přes 30 ° horka.’ Nato Radecký, chopiv se polní láhve svého pobočníka, podával ji umírajícímu. Tento se napil, učiniv mocný doušek. ,Zaplať bůh tisíckrát,’ zvolal, namáhaje se políbiti ruku svému veliteli. ,Jak dlouho sloužíš?’ otázal se tento. ,Přes čtyřicet let, pane maršálku! U Ošper dobyl jsem zlaté medalie. Také u Lipska jsem byl, dělový kříž mám rovněž, pětkrát jsem byl smrtelně raněn, ale teď je se mnou dočista konec. Ale jaké štěstí a blaho, že jsem se dožil dnešního dne. Co mi záleží na smrti, když jsme dobyli slavného vítězství a císaři vrácena jeho zem!’

Otčenáš motlitba k Pánu Bohu, asi nejstarší křesťanská motlitba nazvaná podle prvních slov motlitby : Otče náš. [lat. Pater noster]. 

W

 

"Habacht!" vykřikl, "k modlitbě, všichni za mnou, co já budu říkat! A ty vzadu, ty lumpe, nesmrkej do ruky, jsi v chrámu Páně, a to té dám zavřít. Jestlipak jste, vy syčáci, ještě nezapomněli otčenáš? Tak to zkusíme - - - Nu, já věděl, že to nepůjde. Kdepak otčenáš, takhle dvě porce masa a fazulový salát, napráskat se, lehnout si na břicho na kavalec, dloubat se v nose a nemyslit na pánaboha, nemám pravdu?"

"...Tak tam přijel a myslel si, že se mu to snad lepší povede, když bude napřed vočištěnej ze všech starejch hříchů, a vyzpovídal se taky z toho, že chce zejtra vokrást Panenku Marii. Neřek ani švec, a než se pomodlil těch tři sta otčenášů, který mu pan páter dal, aby mu zatím neutek, už ho vyváděli kostelníci přímo na četnickou stanici."

otrapa nadávka, též votrapa je totéž co lump, ničema syčák, vlezlý, otravný člověk.      

„…Máte se chovat slušně, a ne jako votrapa. Máte jednat jemně, mluvit slušně a nepočínat si jako rošťák, vy jeden pitomej civilisto!“

„U mě musíte si čistit boty, mít svou uniformu v pořádku, knoflíky správně přišité a musíte dělat dojem vojáka, a ne nějakého civilního otrapy….“

,Vy si mou dceru nesmíte vzít, vy jeden votrapo. Já vám ji nedám!’

Ottův slovník naučný Neboli "Ottova encyklopedie" vydal Jan Otto, český knihovník a nakladatel, na sklonku 19. stol. V té době jedna z největších encyklopedií.

W

 

"...Nejzuřivější byl jeden pán, kerej se vydával za 16. díl Ottova slovníku naučného a každého prosil, aby ho otevřel a našel heslo ,Kartonážní šička`, jinak že je ztracenej. Upokojil se teprv, když mu dali svěrací kazajku...."

oukrop česneková polévka. Jí se hlavně horká. Studenou ji může jíst opravdu jenom abstinent:Původní recept této chudé podhorské polévky jej jednoduchý: Do mísy se nalámal tvrdý chleba, přidal podrcený česnek, vše se osolilo a zalilo vařící vodou - dříve zvanou úkrop. Postupně se recept měnil až do dnešní podoby: Oloupané brambory nakrájet na kostičky a uvařit v osolené vodě doměkka. Přidat utřený česnek se solí, mletý pepř, sádlo a nakonec dochutit majoránkou. Podávat se smaženými chlebovými krutony. Jako vložka mohou být smažená vejce.      

Hostinskej mu tedy vysvětlil, že abstinenti pijou sodovky, limonády, mlíko a potom vína bez alkaholu, studenej oukrop a jiný lihuprostý nápoje.

Ovčinec Ovčinec patří do stejné skupiny tabulových  her jako mlýn, první zprávy o ní tedy pocházejí stejně jako v případě mlýna z Egypta. V Anglii je tato hra známa pod názvem Liška a husy. Protože existuje hodně variant této hry, uvádím zde pouze základní pravidla:Hráč hrající za vlka se snaží vést své kameny tak, aby zajal (vyřadil) co nejvíce soupeřových kamenů (oveček). Hráč, který hraje za ovečky, se snaží blokovat vlky tak, aby se nemohli pohnout z místa.
1.ovce se mohou pohybovat o jeden bod a ne dozadu
2.vlk se může pohybovat všemi směry o dva body
3.vlk vyřadí ovci tak, že ji přeskočí
Vlk vyhrává, pokud se mu podaří projít přes ovečky na druhou stranu herního plánu, ovce vítězí, pokud se jim podaří znehybnit vlky.
   

"..Z husích stehýnek jsme vyřezávali špalíčky toho nejlepšího masa a hráli s nimi ovčinec na plátech čokolády...."

P  
Paar hrabě celým jménem a titulem Generaloberst Eduard Graf von Paar 5.12.1837 - † 1.2.1919, byl skutečně od roku 1887 generální adjutant našeho císaře. Ve funkci setrval až do ledna 1917, kdy odešel do důchodu. Ještě jedna zprávička z Národní politiky 16.8.1907 se o něm zmiňuje ještě z doby idylickývh obědů a radovánek v Išlu jako o generálu jízdy a generálním pobočníkovi. Je zde také zmínka o hraběnce Bombellesové a baronu Ledererovi.

„….Musí tam být a bude tam generální adjutant mocnáře hrabě Paar. Poněvadž při takových rodinných a intimních hostinách bývá občas někomu mdlo, čímž ovšem nemyslím, že se hrabě Paar snad poblije, je vyžadována přítomnost osobního lékaře….“

pác mít něco v pácu, znamená slangově mít něco vyhlédnutého, mít na něco navnaděno, políčeno [z něm. die Beize = návnada].      
„Mám jednoho v pácu, pane obrlajtnant, náramně hezký zvíře. Ale bude těžký ho dostat. Zejtra, doufám, ho snad přece přivedu. Kouše.“
padouch nadávka, je to totéž co ničema, lump. Slovo má svůj původ ve staročeštině a znamenalo syna zločince odsouzeného na smrt, ale nebyla dosud vykonána poprava.      
"...Hejtman chodí kolem nás a povídá: ,Vy lumpové, padouchové, neřádi, hyeny skvrnitý, tak bych vám chtěl
kvůli tomu psovi všem napařit ajnclíka,..."
"Kamaráde," ozval se naříkavě c. k. padouch, "ty mně nevěříš. Vždyť nás čeká stejný osud."
pacholek jinak též čeledín, byl  pracovník na zemědělském hospodářství. Uzavíral s hospodářem či pánem ústní čelední smlouvu, dostal závdavek, stravu, byt a oděv a po skončení služební doby mzdu. Od 16. století začaly být vydávány čelední řády, upravující podmínky čelední služby. Poslední čelední řády u nás byly vydány ve druhé polovině 19. století a platily ještě krátce po druhé světové válce. Pacholek, na rozdíl od čeledína, je též nadávka.      
"Co s tím Švejkem udělám?" pomyslil si nadporučík. "Rozbiju mu hubu, ale to nestačí. I řemínky mu tahat z těla je na toho lumpa málo." Nedbaje, že se měl sejít s jednou dámou, zamířil rozčíleně k domovu."Já ho zabiju, pacholka," řekl k sobě, sedaje do elektriky.
"....,Ty pacholku, jestli se to bude ještě jednou opakovat, ták udělám z tvý huby důkladně naklepanou roštěnku, rozšlápnu té na bramborovou kaši a pak ti to dám sežrat. Poteče z tebe kaldoun s rejží, budeš vypadat jako prošpikovanej zajíc na pekáči. Tak vidíš, že se musíš polepšit, jestli nechceš, aby lidi mysleli, že jsem z tebe udělal fašírovanou pečeni se zelím."
pakáž nadávka - totéž co plebs, chátra, lůza, holota.      
Znal tu pakáž, jak ji nazýval, z chrámu od Ignáce, když před léty tam míval kázání pro vojsko. Tenkrát ještě vkládal do kázání mnoho a Sdružení sedávalo za plukovníkem.
"...V kancelářích byla tenkrát taková veselá pakáž, tak napsala, že jde k batalionsraportu kvůli výročním trhům v Dolním Bousově...."
paket zde slangově balík, svazek, složka listin [z něm. das Paket].      
"A proč by utíkal," ozval se malý tlouštík, "je tak jako tak na svobodě, venku z garnizónu. Tady to nesu v paketu:"
"A co tam je v tom paketu k polnímu kurátovi?" otázal se Čahoun. "To já nevím." "Tak vidíš, nevíš a mluvíš:"
Když Otto Katz přečetl obsah paketu, odplivl si a pomyslil si: "To bude zas zítra den."
pakovat zde slangově balit. Pakovat někoho, někoho zatknout (slangově sbalit, sebrat) [z něm. packen].      

Řekl mu toho ještě víc a spakoval ho s sebou do kasáren a po celý cestě mu říkal leccos vošklivýho, výhružnýho a ptal se ho pořád, jak se jmenuje.

palisáda je dřevěný plot různé výšky, používaný v minulosti jako obranný prostředek. Obvykle byla palisáda tvořena dřevěnými kůly, zaraženými do země vedle sebe v těsné blízkosti. Palisáda bývala doplněna příkopem a tím i několik metrů vysoká.    

Viděl reduty, retranchementy a palisády kolem města. Jeho hlavní stan byl proměněn v ohromnou nemocnici. Všude kolem váleli se nemocní a drželi se za břicho. Pod palisádami města Lince projížděli se francouzští dragouni Napoleona I.....Potom jako když to bolení břicha najednou z něho spadne, a on se řítí s bataliónem přes palisády ven z města na cestu slávy a vítězství a vidí, jak nadporučík Lukáš zachycuje svými prsty ránu palaše francouzského dragouna, která platila jemu, Bieglerovi, obránci obleženého Lince.

panenka Maria Skočická Jedná se o obraz Panny Marie Pomocné pocházející z počátku 17. století. Obraz dostala darem od svého manžela hraběnka Polyxena Ludmila ze Šternberka a měla ho v zámecké kapli ve svém sídle v Nalžovských Horách u Sušice. Obraz zde byl velmi uctíván a mariánská úcta velice vzrostla v období švédských válek. Z obavy před poškozením jej hraběnka nechala v roce 1666 přemístit do své skočické tvrze. Zde nebyla kaple, proto byl obraz zavěšen v jedné z místností, zahalen záclonkami a pouze s povolením biskupa před ním byly příležitostně slouženy mše svaté. 21. března 1672 došlo k tragické události – vznikl požár a skočická tvrz celá shořela. V ruinách a popelu byl nalezen tento obraz Panny Marie nepoškozený!

Skočice

"Ježíšmarjá," vykřikla Pejzlerka, "Panenko Maria Skočická!"...."Neřvete, bábo, vstaňte, přistupte ke krucifixu, dejte dva prsty u pravé ruky nahoru. Budete přísahat. Říkejte za mnou." Pejzlerka odpotácela se ke stolu za neustálého bědování: "Panenko Maria Skočická, že jsem sem kdy vkročila."

Pankrác Pankrác je část pražské čtvrti Nusle . Je též synonymem pro pražskou věznici, která leží v jejím katastru. Dnes vazební věznice. Viz snímek z jejího archivu.

W

"Já se do takových věcí nepletu, s tím ať mně každej políbí prdel," odpověděl slušně pan Palivec, zapaluje si dýmku, "dneska se do toho míchat, to by mohlo každému člověkovi zlomit vaz. Já jsem živnostník, když někdo přijde a dá si pivo, tak mu ho natočím. Ale nějaký Sarajevo, politika nebo nebožtík arcivévoda, to pro nás nic není, z toho nic nekouká než Pankrác:"

Ručnice uschovali v kuchyni a šli do lokálu, kde housle a harmonika naplňovaly místnost zvuky oblíbené písně "Na Pankráci, tam na tom vršíčku, stojí pěkné stromořadí..."

Panuška Jaroslav

*3. 3. 1872 - † 1. 8. 1958 - český malíř, který přivedl Haška na Lipnici. Je autorem Haškova posmrtného portrétu.

W

"...Vyšetřováním bylo zjištěno, že ten váš Švejk je vůbec pěkné kvítko. Tak například na otázku, proč se nepřizná, odpověděl dle protokolu: "1á jsem zrovna v takový situaci, jako se voctnul jednou kvůli néjakejm obrazům Panny Marie sluha akademického malíře Panušky. Ten taky, když se jednalo o nějaký vobrazy, který měl zpronevěřit, nemoh na to nic jinýho vodpovědět než: Mám blit krev?`...."......."To ale nebyla moje slova, to vykládal sluha malíře Panušky Matěj jedné staré bábě, když se ho ptala, jak vypadá růže z Jericha. Tak jí povídal: ,Vemte suchý kravský hovno, dejte ho na talíř, polejte vodou a vono se vám krásně zazelená, a to je růže z Jericha,` " bránil se Švejk, "

papentekl, papundekl slangově - papírová lepenka [z něm. der Pappendeckel].      

"....Nohy měla zabalený do zelenýho gázu, co mělo představovat vohon, vlasy měla natřený nazeleno a na rukách rukavice a na nich přidělaný ploutve z papenteklu, taky zelený, na hřbetě měla provázkem upevněný nějaký kormidlo...."

papežský prelát vyšší úředník papežské kurie (nejvyšší úřad římskokatolické církve).      

"....Je to jistě praobyčejný dezertýr. Zde píše takové nesmysly, že každé malé dítě pozná na první pohled, že ten chlap byl ožralý jako papežský prelát...."

papula slangově - ústa.      

"...ne ale abys potom vypravoval něco podobnýho, jako je v té anekdotě vo té děvečce, která se šla zpovídat k panu faráři a potom, když už různý hříchy pověděla, začala se stydět a řekla, že každou noc páchala nemravnosti. To se ví, že jak tohle pan farář uslyšel, hned mu začaly téct sliny z papuly a řek: ,No, nestyd' se, milá dcero, já jsem přec na místě božím, a vypravuj mně pěkně dopodrobna vo svejch nemravnostech.`..."

párek zde uzenka o dvou nožičkách (proto párek od slova pár).

W

 

Pak se vrátili do hospody a Švejk řekl k panu Palivcovi: "Já mám pět piv a jeden rohlík s párkem. Teď mně dej ještě jednu slivovici a já už musím jít, poněvadž jsem zatčenej."

parírovat slangový, dnes již nepoužívaný výraz pro: odvracet něco, čelit něčemu, krýt se. Ančík ještě uvádí odčiňovat, vyrovnávat. To ale přesně nevystihuje význam tohoto slova [z franc. parer, z něm. parier].      

Jestli však světská spravedlnost nemůže vzhledem k vojenské disciplině zrušit rozsudek a musí oběsit zločince, není ještě všecko ztraceno, pokud se týká druhého trestu na věčnosti. Člověk to může parírovat výborným tahem, pokáním.

partyka slangově - člověk, který se orientuje v každé situaci. též pletichář, intrikán. Z čeho slovo vznilo jsem nezjistil.      

Poslední dobou sapér Vodička, starý partyka, dělal jí kavalíra a měl v seznamu všechny maršky, které odjížděly z tábora, a chodil v pravý čas Čechy jednoročáky upomínat, aby se neztratili bez zaplacení útraty ve válečné vřavě.

pasák zde slangově - muž, který se živí ochranou prostitutek, které mu za jeho služby předávají většinu peněz, získaných za služby od svých klientů. V přeneseném významu je pase jako ovečky    

Takhle seš aspoň v teple a nikdo nevidí, kam až jsi klesla.’ Von si to vynahražoval na hostech, když nechtěl brát peníze jako pasák. Měl svou sazbu: modrý voči stály šesták, černý patnáct krejcarů, a von to všechno vypočet přímo dopodrobna jako oučet na kousek papíru, kerej podal hostovi. Byly to velmi přístupné ceny za zprostředkování.

patálie slangově - trápení, potíž, nepříjemnost [z ital. battaglia=bitva, potyčka].      

Závodčí rozhovořil se o pokroku, jak lidi na všechno přijdou a jeden jak podvádí druhého, a rozvinul novou teorii, že tahle válka je veliké štěstí pro lidstvo, poněvadž v těch patáliích vedle hodných lidí budou odstřelováni také lumpové a darebáci.

"A proč by zrovna nás nestrčili do těch hor," rozčiloval se Batzer, "náš regiment už byl v Srbsku, Karpatech, už jsem se tahal s kufry pana hejtmana po horách, dvakrát už jsem je ztratil; jednou v Srbsku, podruhé v Karpatech, v takové patálii, a může být, že mě to čeká potřetí na italské hranici, - a co se týká toho žrádla tam dole..." Odplivl si.

patrola zde policejní nebo vojenská hlídka. Vorpatrola nebo jak to zkomolil Baloun folpatrola, je přední hlídka. Oficírspatrola je slangově důstojnická hlídka [z franc. patrouille].      

"Předevčírem při nachtiibungu měli jsme, jak víte, manévrovat proti einjährigfreiwilligenschule za cukrovarem. První švarm, vorhut, ten šel ještě tiše po silnici, poněvadž ten jsem vedl sám, ale druhý, který měl jít nalevo a rozeslat vorpatroly pod cukrovar, ten si počínal, jako kdyby šel z výletu.

Hejtman Ságner si umiňuje, že pošle poručíka Duba při nejbližší příležitosti, až bude situace nejvýš nebezpečnou v zákopech, jako oficírspatrolu za drátěné překážky k rekognoskování nepřátelských posic….

„Kamarádi, nehulákejme tolik,“ prosil potichu Baloun, „já už to cítím v kříži, voni nás uslyší a začnou hned po nás střílet. Já to vím. Voni nás poslali napřed, abychom vypátrali, jestli tam není nepřítel, a když uslyší střelbu, tak hned budou vědět, že se nesmí dál. My jsme, kamarádi, folpatrola, jak mě tomu učil kaprál Terna.“

patrontaška slangově pouzdro na náboje (dnes na zásobníky s náboji), které se nosí na opasku. Ne snimku je replika pro 4 magaziny M.90, každý po pěti nábojích M.93. Též sumka. [z něm. die Patrontasche].

Militarie - repliky

 

"...Ale jak ho netejrat, když takovej učenej člověk neumí u kvéru rozebrat fršlus, ani když mu to už podesátý ukazujou, a když se řekne linksšaut, von kroutí jako naschvál svou palici napravo a kouká přitom jako vrána a při kvérgrifech neví, zač má dřív chytit, jestli za řemen nebo za patrontašku, a čumí na vás jako tele na nový vrata, když mu ukazujete, jak má sjet ruka po řemenu dolů...."

Vojenský vlak stál na náspu a dole pod svahem, několik metrů, ležely různé předměty zahozené ustupujícími ruskými vojáky, kteří patrně ustupovali tímto příkopem. Bylo zde vidět zrezavělé čajníky, nějaké hrnce, tašky na patrony.

pauch slangově břicho, pupek [z něm. der Bauch]      

Ba ani tu pitomou kapavku jsem nemohl dostat. Denně jsem chodil do Port Arthuru, někteří kolegové už dostali zánět varlat, řezali jim pauchy, a já jsem byl pořád imunní.

pazdero též pazdeří. Dřevnatá část stonku lnu, nebo konopí, která se odstraňuje z vláken lámáním a vyčesáváním.    
Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že byl vzduch tak vlahej, všichni ptáci zpívali, a vona mně vodpověděla s příšerným smíchem: ,Já mám tě tak ráda jako pazdero v prdeli, vždyť jseš blbej.’
pazneht zde nadávka, jinak  rohovinový útvar na třetím a čtvrtém prstu končetin přežvýkavých sudokopytníků. A právě ty se zpracovávaly v Brucku nad Litavou do chutných konzerv, ve fabrice na Lagerstrasse. Fabrika na dobovém snímku.    

Poručík uznal za dobré nějakým způsobem už to všechno ukončit, proto řekl důrazně: "Tak vám říkám, vy hlupáku, paznehte, že půjdete k pokladně, koupíte si lístek a pojedete do Budějovic. Jestli vás ještě tady uvidím, tak s vámi zatočím jako s dezertýrem. Abtreten!"

Dole v Mostě nad Litavou zářily světla z c. k. továrny na masité konzervy, kde se pracovalo dnem i nocí a zpracovávaly se různé odpadky. Poněvadž šel odtud vítr do alejí ve vojenském táboře, šel sem smrad z hnijících šlach, kopyt, paznehtů a kostí, které vařili do polévkových konzerv.

pazoury slangový výraz pro ruce. Slovo vzniklé ze staročeského pazúr = dráp, pařát.      

„…Už mně bylo málo nosit na svejch selskejch pazourách pletený starý rukavice, jako nosil nebožtík táta, a já jen pořád stonal po těch koženejch, městských…“

Pelant Karel *28.10.1874 †24.1.1925. Patřil k spoluzakladatelům Volné myšlenky a čilým organizátorům předválečného protiklerikálního hnutí. Pravidelně přispíval do časopisu Volná myšlenka, jeden rok působil redaktorsky ve Volné škole (1906–1907), byl redaktorem Večera; překládal z francouzštiny a angličtiny. Zahynul tragickou smrtí při přecházení ulice, když četl noviny. Pro nás je důležité, že byl členem Strany mírného pokroku v mezích zákona, což dokazuje v "Dějinách strany" kapitoly "Pelantova aféra" a "Perzekuce člena nové strany Karla Pelanta".    
pendlovky slangově -  hodiny s gravitačním kyvadlem [z něm. das Pendel]      

Zařval na něho, cože tu chce, a vtom se vám milej pan Jenom upšouk tak silně, až se pendlovky na stěně zastavily.

Pester Lloyd německy psané noviny vydávané v Budapešti v letech 1854 - 1944

W

Anno

 

"Kde je záruka naší budoucnosti?" "To je v Pester Lloydu?" otázal se plukovník. "Ano, pane plukovníku," odpověděl nadporučík Lukáš a pokračoval ve čtení: "Vedení války vyžaduje součinnost všech vrstev obyvatelstva rakouskouherského mocnářství.......Čtenáři Pester Lloydu jistě se zájmem budou sledovati vývin vyšetřování a neopomeneme je ujistit, že je blíže seznámíme s touto událostí eminentní důležitosti. Současné však očekáváme úřední zprávu o királyhidském zločinu, spáchaném na maďarském obyvatelstvu......."To je známá bestie, pane nadporučíku; ale dřív, nežli se to dostalo do Pester Lloydu, byl již tento článek uveřejněn v Pesti Hirlap. Nyní mně přečtěte úřední překlad z maďarštiny článku v šoproňském časopise Sopronyi Napló."

Pesti Hírlap maďarsky psané noviny vycházející od roku  1841 do 1849, kdy je zakázal kníže Windischgrätz. Opět začaly vycházet v roce 1879 až do roku 1944. Na snímku je číslo z roku 1941.

W

epa.oszk.hu

 
"To je známá bestie, pane nadporučíku; ale dřív, nežli se to dostalo do Pester Lloydu, byl již tento článek uveřejněn v Pesti Hirlap. Nyní mně přečtěte úřední překlad z maďarštiny článku v šoproňském časopise Sopronyi Napló."
Pesti Napló maďarské politické noviny vydávané v letech 1850 -1939.    
Toto se týká zejména jednoho pána, který se dle doslechu zdržuje doposud beztrestně ve vojenském táboře a stále ještě nosí odznaky svého papageiregimentu a jehož jméno bylo též uveřejněno předevčírem v Pester Lloydu a Pesti Napló. Jest to známý česlo šovinista Lükáš, o jehož řádění bude podána interpelace naším poslancem Gézou Savanyú, který zastupuje okres királyhidský."
pětka v pražské hantýrce finanční obnos ve výši deseti korun, nikoliv, jak by se mohlo zdát, pět korun. Tento výraz vznikl proto, že jeden zlatý rakousko uherské měny byl hodnotově roven dvěma korunám. Pět zlatých tedy bylo deset korun.  Pět korun bylo označováno jako bůr. "Mám bůra" = "Mám pět korun". Proč? to nevím.    
"Já mám vymknutou nohu za pětku," ozvalo se z řady postelí u okna, "za pětku a tři piva."
"...V takovejch abštajglách vždycky se najde za pětku ňákej svědek, jako podomek nebo pokojská, který to vodpřísáhnou, že tam skutečně tu noc s ní byl a vona že mu řekla. ještě když šli dolů po schodech: ,A co když něco z toho bude?` a von že ji na to vodpověděl: ,Neboj se, kanimůro, vo dítě se postarám.`"
pěší pluk 28 Celým názvem C. a k. český pěší pluk krále italského Viktora Emanuela III. č. 28, - "Pražské děti".  Jedná se o pluk, který se údajně dobrovolně vzdal Rusům 3.5.1915 za doprovodu plukovní  kapelyOno to ale asi nebylo tak slavné. ...V žádném případě vojáci 28. pluku neběželi bez zbraní vstříc k Rusům, jak se snažila události vypodobnit dobová rakouská propaganda a jak je později s povděkem převzala legionářská historiografie. Vojáci, ponechaní napospas nepříteli velitelem pluku pplk. Schaumeierem, který v rozhodných okamžicích přestal velet, vyčerpaní, promrzlí, hladoví, mnohdy nemocní s průjmy a omrzlinami i zavšivení, se tváří v tvář nezvratné situaci, raději vzdali. Kolik vojáků tak učinilo dobrovolně - z oněch asi 1400 - dnes už nezjistíme. Avšak je jisté, že do zajetí nešli ,,pražské děti´´ za jásavých tónů plukovní kapely. Na rakouské straně fronty se později shromáždilo 300-400 nezraněných vojáků.... .(zdroj)

 
....dne 3. dubna 1915, kdy přešly dva bataliony 28. pluku i s důstojníky k Rusům za zvuků plukovní kapely dne 3. dubna 1915, kdy přešly dva bataliony 28. pluku i s důstojníky k Rusům za zvuků plukovní kapely....
Pichl Jiří

*18.2.1872 –† 20.12.1952, byl český a československý novinář, politik a senátor Národního shromáždění ČSR za Československou stranu národně socialistickou. V roce 1907 se podílel na vzniku listu České slovo, který byl tiskovým orgánem národních sociálů. Byl odpovědným redaktorem tohoto deníku. Byl doživotním čestným syndikem českých novinářů. Působil rovněž jako starosta Královských Vinohrad.

Patřil k úzkému kroužku (v němž mimo Pichla byli i E. Špatný, A. Hatina a J. Stříbrný) přátel Jar. Haška, kteří mu dovedli promíjet všelijaké ty jeho taškařiny, protože si vážili jeho vynikajícího talentu, nejen že zamhuřovali oči, ale také ho všemožně podporovali. Že Hašek někdy splácel dobro ne právě dobrem, je stará věc, a Jiří Pichl při svém dobráctví stal se často obětí Haškových šprýmů.

České slovo kdysi před léty vydávalo svůj Pondělník, který musel být zredigován již v neděli večer. Redaktoři byli však roztroušeni po venkově na schůzích, na výletech a potom, komu by se chtělo v den odpočinku do práce! Redakce Pondělníku vždycky zbyla na ty nejmladší, neboť nové koště dobře mete. Hašek byl tenkrát právě takovým novým koštětem. Lámal, montoval, a najednou se zjistilo, že v hospodářské rubrice, kterou redigoval Pichl, není ani řádky.Vždy pohotový Šefrna si věděl rady: „To on tam šéfredaktor něco má, ale bude to zavřeno v jeho stole.“ Hašek nelenil, otevřel stůl násilím a vytáhl ze stolu, co leželo navrchu. Byla to řádně vyplněná a podepsaná směnka Jiřího Pichla. (V. Menger) Z ediční poznámky k Politickým a sociálním dějinám Strany mírného pokroku v mezích zákona.  

W

 
pinka poplatek hostinskému za to, že povolil v provozovně hrát karty - též "karetné". Důvod k vybírání tohoto poplatku je, že hrou zaujatí karbaníci málo konzumují nápoje i nabízené jídlo.      
Do pinky že dali úpis na pět set tisíc korun. Za chvíli vrazili tam strážníci, dlaždič vykřik: ,Spas se, kdo můžeš,` ale nebylo to nic platný. Zabavili bank, vedli všechny na policii. Uhlíř ze Zderazu se zprotivil, tak ho přivezli v košatince.
Pimont postav si, Pimonte, silnější forposty, zde se zřejmě jedná o oblast v severozápadní Itálii Piemont (Piemonte), nikoliv o nějakého vojenského potentáta Pimonta, jak jsem si původně myslel.

W

Uděšená paní Müllerová pod dojmem strašného válečného zpěvu zapomněla na kávu a třesouc se na celém těle uděšeně naslouchala, jak dobrý voják Švejk dál zpívá na posteli:
S Panenkou Marií a ty čtyry mosty
postav si, Pimonte, silnější forposty;
hop, hop, hop!
Písecký Josef

vlastním jménem Josef Liška, vulgo Paclt se narodil 21.2. 1878 v Kroměříži - †14.4.1954. Jak je patrno z policejní přihlášky byl skutečně herec. Začal svoji uměleckou dráhu jako herec v Pištěkově Aréně na Vinohradech, později ve Švandově divadle na Smíchově. Při svém vyčerpávajícím povolání studoval malířství na Quastově soukromé škole v Písku a je tomu již dávno, co pověsil herectví na hřebíček a cele se oddal malířství. Doménou jeho malířství stalo se moře a Jugoslávie. Byl u kolébky strany mírného pokroku a vytvořil ve straně opozici [ediční poznámka v knize Politické dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona]. Hašek o něm píše v článku Intrikán herec Písecký a jeho drama. A zejména Život mezi Dacany .

   
pischen tady si Hašek zřejmě zahrál s dvojsmyslem. "A pischen" je zkomolenina Ein bißchen = trochu (v některých zemích Rakouska, se neurčitý  člen Ein  zkracuje na A). Navíc v Rakousku užívané  pischen znamená vulgárně totéž co německé urinieren, pissen = močit, chcát.      
Dveře se otevřely, objevila se služka a tázala se maďarsky, čeho si přejí. "Nem tudom," řekl opovržlivě Vodička, "uč se, holka, česky." "Verstehen Sie deusch?" otázal se Švejk. "A pischen."
"Also sagen Sie der Frau, ich will die Frau sprechen, sagen Sie, daß ein Brief ist von einem Herr draußen in Kong."
plac slangově - prostor, místo, prostranství. Hilfplac slangově pomocný prostor za linií fronty, kde je obvaziště raněných. My jsme  kasárenskému dvoru říkali buzerplac. To proto, že se zde prováděla pořadová cvičení hraničící se šikanou.[z něm. der Platz]. Execírplac - slangově cvičiště [z něm. der Exerzierplatz]      
"Ted' prej toho hodně věšejí a střílejí," řekl jeden z mužů eskorty, "nedávno nám četli na execírplace befél, že v Motole vodstřelili záložníka Kudrnu, poněvadž hejtman sekl šavlí jeho chlapečka, kerej byl na ruce u jeho ženy, když se s ním v Benešově chtěla loučit, a von se rozčílil...."
"nedávno nám vypravoval jeden raněnej kamarád v Budějovicích, že když forykovali, že se podělal třikrát za sebou. Napřed, když lezli nahoru z dekunků na plac před dráthindrnisy, potom, když je začali stříhat, a potřetí že to pustil do kalhot, když se proti nim hnali Rusové s bajonety a řvali urá...."
"....proti němu se vobjevil jeden Rus, chlap jako hora, a mazal si to na něho s bajonetem a měl pořádnou kapičku u nosu. Jak se mu von podíval na tu kapičku, na ten vozdr, že se mu hned udělalo špatně a musel jít na hilfsplac, kde ho uznali zamořenýho cholerou a odpravili do cholerovejch baráků do Pešti, kde se taky vopravdu nakazil cholerou."
"...Pod Duklou šli od nás saniteráci třikrát za sebou pro jednoho raněného fénricha, který dostal bauchšus před dráthindrnisama, a všichni tam zůstali, samý kopfšus. Teprve čtvrtý pár ho přines, ale než ho odnesli na hilfsplac, byl fénrich nebožtíkem."
platfus slangově - plochá noha [z něm. der Plattfuß]    
Ty dva, kteří byli pověšeni, zdráhali se propíchnout ženu a chlapce jednoho čúžáka pod Šabacem a jednoročák od 9. kumpačky byl zastřelen, poněvadž nechtěl jít kupředu a vymlouval se, že má oteklé nohy a že je platfus.
plebán v římskokatolické církvi dnes již neužívané označení kněze, ustanoveného mimo biskupské sídlo pro péči o lid, ve středověku též všeobecné označení pro faráře [ z lat. plebs = lid].      
Džbán se mu nakonec podařilo ukrást panu plebánovi a do džbánu načerpal z jedné studně, úplně pobité prkny, vodu. Za tím účelem musel ovšem vytrhnout několik prken, poněvadž ta studně byla tak opatřena, že v ní byla voda podezřelá jako tyfosní.
Pleve

Vjačeslav Konstantinovič von Pleve (rusky Вячеслав Константинович фон Плеве, 20. dubna 1846 – 28. července 1904 ) byl ruský ředitel carské policie Ochranky a pozdější ministr vnitra německého původu. Roku 1904 ho zabil revolucionář Jegor Sozonov.Pleve odjel ráno 28. července 1904 ve svém kočáře ze sídla Ochranky k Petrohradskému nádraží. V polovině cesty jel Pleveho kočár přes most nad řekou Fontankou. Na mostě stáli členové strany Eserů Jegor Sozonov a Ivan Kaljajev. Jakmile se kočár přiblížil, Sozonov vyskočil z části mostu určené pro chodce a hodil do Pleveho kočáru bombu. Pleve byl těžce zraněn, ještě tentýž den zranění podlehl. oba atentátníci z místa činu uprchli. Zatímco Sozonov byl dopaden a odsouzen k doživotnímu trestu, Kaljajev dokázal uprchnout a o rok později zabít carova strýce, velkovévodu Sergeje Alexandroviče.

W

 

Intenzivní vzdělávací hnutí, které v létech 1904 hýbalo celou střední Evropou, mocné liberální ideje, přicházející k nám ze vzbouřených ruských gubernií, kde teroristi v období 1902-1904 rozvíjeli svou největší činnost, kteráž válkou rusko-japonskou jsouc podporována byla korunována ojedinělými úspěchy, jakým bylo vyhození Pleveho do povětří a strýce carova Sergeje ve Varšavě, nezůstalo ani u nás bez ohlasu.

ploutev zde slangový výraz pro ruku.      
"...My si sedneme naproti nim, jen jsme si überšvunky položili před sebe na stůl, a povídáme si: ,Vy pacholci, my vám dáme láňok,` a nějakej Mejstřík, kerej měl ploutev jako Bílá hora, se hned nabíd, že si půjde zatančit a že nějakýmu syčákovi vezme holku z kola...."
plucar kameninová nádoba na tekutiny. [z něm. der Plutzer]    
"...dal mně pohlavek a řek, že dostanu takových pohlavků sto, když se někde vopovážím říct, že on to nesestavoval a nespisoval, i kdyby si šel Ferdinand stěžovat k našemu starýmu, že musím říct, že sluha Ferdinand je lhář. Musel jsem mu to vodpřísáhnout před nějakým plucarem s estragonovým voctem. A ten náš sluha se začal mstít na tom koření pro krávy...."
pluk vojenská  část, taktický celek,  který se dále dělí na menší části - prapory. Německy das Regiment.  

W

 
"U kterého pluku jste sloužil, pane hostinský?" "Na takovou maličkost se nepamatuju, já jsem se nikdy o takovou hovadinu nezajímal a nikdy jsem nebyl na to zvědavej," odpověděl pan Palivec, "
Když totiž již počtvrté poručík Dub dobýval se na záchod, dopáleně vykřikl: "Kdo je tam?" "Kadet Biegler, 11. marškumpanie, batalión N, 91. regiment," zněla hrdá odpověď. "Zde," představoval se konkurent přede dveřmi, "poručík Dub od téže kumpanie."
plundrovat slangově loupit, krást, ničit, vykořist’ovat, plenit.      
A on zatím někde v týlu plundroval kurníky. Válka změnila poměr pucfleka k pánovi a učinila z něho nejnenáviděnějšího tvora mezi mužstvem.
podagrista člověk postižený podagrou, čili dnou neboli uratickou artritidou. To je zánětlivé kloubní onemocnění způsobené poruchou metabolismu kyseliny močové a jejím ukládáním v těle. Typicky se projevuje záchvatovitými bolesti a zarudnutím postiženého kloubu.  

W

 
"...když se mašírovalo a učil se chodit. Když se měl votočit, to mu bylo jedno, jakou haxnou to udělal, cáp, cáp, cáp, třebas šest šritů ještě šel kupředu a pak se teprve točil jako kohout na vobrtlíku a při marši držel krok jako podagrista nebo tancoval jako stará děvka vo posvícení." Desátník si odplivl....
pohodný úkolem pohodného byla povinnost zajišťovat  likvidací uhynulých zvířat. Jinak antoušek, ras, drnomistr. Na Pankráci byla "Rasovna" v místech, kde je dnes sídlo "České televize" na Kavčích horách. Svoji činnost ukončila kolem rok 1955. Ještě dnes cítím ten horzný smrad. Na snímku je její poloha na mapě z roku 1938 vyznačena červeně. Více na stránce Rasovna

   

,"Jestli vás, až si trest odsedíte, nepřijmou nazpátek do úřadu, nevím, jestli tak brzo najdete druhý místo, poněvadž každej, i kdybyste chtěl sloužit u pohodnýho, žádá od vás vysvědčení zachovalosti. Ba, taková chvilka rozkoše, kterou jste si popřál, se nevyplácí.

Kanárka mořili hladem, jeden sluha angorské kočce vyrazil jedno oko, stájový pinč byl od nich práskán na potkání a nakonec jeden z předchůdců Švejka odvedl chudáka na Pankrác k pohodnému, kde ho dal utratit, nelituje dát ze své kapsy deset korun.

Oba přátelé si opět ťukli. Ještě když Švejk se živil prodejem psů do vojny, Blahník mu je dodával. Byl to zkušený muž a vypravovalo se o něm, že kupoval pod rukou z pohodnice podezřelé psy a zas je prodával dál.

Polák, firma nedalo mi, abych nezapátral po firmě Polák, obchod s oleji a laky. V adresáři z roku 1910 jsem nalezl, že v Dlouhé 39 měl obchod s oleji Ferdinand Adler. A. J. Pollak obchodoval s tímto zbožím v nedaleké Soukenické ulici č. 4. Přesto v Dlouhé č.27 zastupoval  Julius Pollak jakousi firmu Chitz&Meller o které nevím, čím se zabývala. O panu Tauchenovi můžeme jen předpokládat, že byl skutečně zaměstnancem drogerie pana Kokošky nebo Průši, neboť jeho jméno, coby příručí v této drogerii, se objevuje v Haškově humoresce "Z droguerie"  a několikrát v románu.

 

Umínil si tedy, že zkusí své štěstí v lékárnách. V první dali ho vyvést laborantem. V druhé chtěli telefonovat na ochrannou stanici a ve třetí mu řekl provizor, že firma Polák v Dlouhé třídě, obchod olejem a laky, bude mít rozhodně žádaný olej na skladě.
Firma Polák v Dlouhé třídě byla opravdu firma agilní. Nepustila žádného kupce, aby neuspokojila jeho přání. Chtěl-li balzám kopajvu, nalili mu terpentýn a bylo také dobře. Když Švejk přišel a přál si za deset korun olej posvěcený od biskupa, řekl šéf k příručímu: "Nalejou mu, pane Tauchen, deset deka konopného oleje číslo tři."

polévkové ústavy

byly dobročinné spolky, zřizované pří školách,  většinou místní šlechtou, politiky nebo bohatými měšťany, sedláky. Vařila se polévka pro nejchudší děti. Místo, aby se řešilo sociální postavení těch chudáků, tak si takto odlehčovali bohatí a politicky angažovaní svému svědomí. Ostatně řada spolků a nadací plní tento odlehčovací účel i dnes obdobným způsobem. Polévkový ústav popisuje Hašek v humoresce „Jak u nás vařili bramborovou polévku pro chudé děti“ (Zpracováno  v r. 1952 ve skvělém  povídkovém filmu Haškovy povídky ze starého mocnářství). Dobročinnost správně ohodnotil Ignát Herrmann ve své dílku Otec Kondelík a ženich Vejvara (1898), kde Kondelík odpovídá manželce asi v tomto smyslu: “Veškerá dobročinnost je k ničemu. Dětem rozdají tvrdou vánočku a šedé ústavní šatičky, dají si zahrát Hej Slovane a je po dobročinnosti.“ (rovněž skvěle filmově zpracováno v roce 1937).

     
"Moh to ten náš nebožtík," řekl Švejk, "vodevzdat polívkovýmu ústavu města Prahy, ale takhle je to přeci jen lepší, von by si třeba pan starosta za ten vobnos koupil jitrnici na gábl." "Inu, krade se všude," řekl telefonista Chodounský.
"poloprďoch" slovo netřeba rozsáhle vysvětlovat. Hašek jej krásně vysvětluje ve spojitosti s lajtnantem Dubem. Používá se též výraz "prďola", "starý prďola" - "poloprďola". Je stejného významu, jen je to jemnější, až trochu něžný stupeň "Prďocha". Základ slova je odvozen od přirozené lidské vlastnosti vypouštět plyny -slangově prdět.      

Ve vojenském slovníku slovo „prďoch“ bývalo odedávna používáno s velkou láskou, a hlavně toto čestné nazvání patřilo plukovníkům nebo starším hejtmanům a majorům a bylo to jisté stupňování používaných slov „dědek prevítská“.

ponorka "E" o její činnosti četl Lukáš ve vlaku do Č. Budějovic. Písmenem "E" však byly v c. a k. a německé armádě označovány jednomístný ozbrojený letoun, poháněný motorem o výkonu menším než 150 k. Ponorky se označovaly písmenem "U" [das Unterseeboot].    

Nadporučíkovi bezděčně zacvakaly zuby, vzdychl si, vytáhl z pláště Bohemii a četl zprávy o velkých vítězstvích, o činnosti německé ponorky E na Středozemním moři, a když přišel na zprávu o novém německém vynálezu na vyhazování měst do povětří pomocí zvláštních bomb vrhaných z létadel, které vybuchují třikrát za sebou, byl vyrušen hlasem Švejka, který promluvil na holohlavého pána:
"Dovolte, vašnosti, neráčíte být pan Purkrábek, zástupce banky Slávie?"

Port Arthur Obléhání přístavu Port Arthur (dnes město Lü-šun-kchou v Číně) byla operace v průběhu rusko-japonské války 1904-1905, ve které byli Rusové poraženi a museli se vzdát tohoto přístavu ve prospěch Japonska. Zde však je myšlen bordel v Českých Budějovicích . Pan Hodík uvádí, že byl v ulici Na pěkné vyhlídce. Tato ulice se však v Budějovicích nevyskytuje. Na Rudolfovské třídě se kdysi vyskytoval statek "Na pěkné vyhlídce" viz monografie České Budějovice z roku 1892 na stránce 30. Byla zde  postavena Hospodářská škola, dnes domov mládeže (Rudolfovská 92). Lze však jen těžko předpokládat, že někde  v okolí mohl být onen vykřičený dům. Je to daleko od vojenských objektů a mimo dosah tehdejšího ruchu velkoměsta. Viz hospody.  

W

Jak se seprali v Port Arthuru, u Růže a v jiných četných zábavních místnostech jihočeské metropole.

Zajímavé bude, jak náš batalion přepadne spícího nepřítele, k čemuž ovšem je potřeba slohu ,Ilustrovaného válečného zpravodaje’, který vycházel u Vilímka za rusko-japonské války.
polír slangově - stavbyvedoucí. Dohlíží na dodržování technologické kázně, projektu a bezpečnosti na stavbě [ z něm. der Polier].      

Kdybyste byl znal starýho Vejvodu, políra z Vršovic, ten vám si, pane lajtnant, umínil, že nebude pít žádný nápoje, po kterých by se vopil.

porybný úkolem porybného je zajišťovat chov a výlov ryb ve svěřené oblasti rybníkářského hospodářství. Takové oblasti se někdy říká bašta a od toho také vyplývá název povolání baštýř.      
"Zde je to samý pytlák," odpověděl závodčí, "předešlého strážmistra chtěli hodit do vody. Porybný na baště střílí jim štětiny do zadnice, ale to není nic platné. Nosejí v kalhotech kus plechu."
Byla až v kanceláři knížete pána na Hluboké a stěžovala si, že má s těmi hajnými trápení. Tak jí odporučili porybnýho Jareše z ražické bašty. A co byste řekli, utopili jí ho při lovení rybníka, a měla s ním dvě děti.
post na vojně: slangově stanoviště, stráž, strážný, místo [z něm. der Posten].      
Já jsem si vod tý doby dával na sebe největší pozor, ale neuhlídal jsem se. Stál jsem post u magacínu a na stěně každej post na zeď vždycky něco napsal.
Stál tam post, poněvadž všechno z nařízení hejtmana Ságnera muselo být feldmäßig. Posti se tedy rozestavili podle cenností ešalonu po obou stranách a dostali „feldruf“ a „losung“ z kanceláře batalionu.
pošušňáníčko slangově - pochoutka, lahůdka, slast.      
"...Šunky jsem dal do slanýho láku, a takovej pěknej pečenej kousek z láku s bramborovejma knedlíkama, posypanejma škvarkama, a se zelím, to je pošušňáníčko. Po tom se pije pivičko. Člověk je takovej spokojenej. A to nám všechno vojna vzala."
potravní čára od 25.5.1829 bylo mocnářství rozděleno na "venkov" a "uzavřená města". A právě pomyslná hranice   kolem těchto uzavřených měst tvořila potravní čáru. Při dovozu potravin do města, byl dovozce, při překročení této hranice, povinen zaplatit potravní daň. Ta se platila v k tomu zřízených stanovištích na přístupových cestách do města. Těm se říkalo akcíz [z něm. die Akzise = potravní daň ]. Výběrčímu zřízenci se říkalo "akcízák".

 
Švejk se bavil s drožkářem o vojně.
Drožkář byl rebelant. Dělal různé poznámky o vítězství rakouských zbraní, jako: "Ti vám to v Srbsku nahnuli" apod. Když přejížděli potravní čáru, ptal se zřízenec, co vezou.
Švejk odpověděl: "Trojici boží a Panenku Marii s feldkurátem."
potrhlý Slangově - blázen, též cvok,mimoň, podivín.      
Důstojníci zatím přemýšleli o tom, že se plukovník Schröder zbláznil nadobro. Byl sice už dávno potrhlý, ale přec nedalo se očekávat, že ho to chytne tak najednou.
pozdvihování

[lat. elevatio] je část katolické bohoslužby, při které kněz pozdvihne hostii a číši s mešním vínem .  Hostie symbolizuje Kristovo tělo a mešní víno jeho krev - Nejsvětější Svátost.

   
Tím jsem končil, vy uličníci, a žádám od vás, abyste při mši chovali se slušné, aby se nestalo jako posledně, že si vzadu vyměňovali erární prádlo za chleba a žrali ho při pozdvihování."
Generál Fink také rozhodoval o tom, jaký pořad bude mít při takové příležitosti mše, a nejraději by si byl vždy přál něco na způsob Božího těla s oktávou. Měl též ve zvyku, že když při mši bylo již ukončeno pozdvihování, přicválal na cvičiště na koni k oltáři a zvolal třikrát: "Hurá - hurá - hurá!"
Prága Praga je historická čtvrť Varšavy. Nachází se na východním břehu řeky Visly. První zmínka o ní pochází z roku 1432, do roku 1791 se jednalo o samostatné město. Je jasné, že se zde, až do holokaustu, hovořilo hlavně Jüdisch, tedy směsí hebrejského a německého jazyka narozdíl od české Prahy (Prag) kde se hovořilo spisovnou němčinou. Takže, když například nějaký zbohatlý angličan chtěl svého syna poslat někam, aby se naučil německy a popletl si Prag in Böhmen s Praga in Warschau, vraátil se mu synek mluvící židovskou němčinou. V době konfliktu 1. světové války patřila Varšava  carskému Rusku.  

W

„To nemusíš zapírat,“ pokračoval s určitostí šikovatel tlumočník, „každý z vás zajatců, který uměl německy, byl žid, a basta. Jak se jmenuješ? Švejch? Tak vidíš, co zapíráš, když máš takové židovské jméno? U nás se nemusíš bát přiznat se k tomu. U nás v Rakousku se nedělají pogromy na židy. Odkuď jsi? Aha, Prága, á to znám, to znám, to je u Varšavy. Taky jsem tu měl před týdnem dva židy z Prágy od Varšavy, a tvůj pluk, jaké má číslo? 91?“

Prager Tagblatt Prager Tagblatt [Pražský deník] bylo pokrokové denní periodikum, respektive noviny, vycházející v Čechách a později v Československu v letech 1877–1939, psané německy. Prager Tagblatt byl považován za nejvlivnější liberálně demokratické německy psané noviny v Čechách. Jeho vydávání skončilo  nacistickou okupací v roce 1939.

ANNO

 
"Pane nadporučíku," pokračoval plukovník, "považujete za správné jezdit na ukradeném koni? Nečetl jste inzerát v Bohemii a v Tagblattu, že se mně ztratil stájový proč? Vy jste nečetl inzerát, který dal váš představený do novin?"
pragmatická sankce Pragmatická sankce je obecné označení pro panovníkem vydaný zákon základní důležitosti, který má být považován za trvalý a nezrušitelný.  

W

 

".....František Škvor, pro velezrádu, a později snad taky vodpravenej kvůli nějakej pragmatickej sankci. ..."

Pragnâ-Paramitâ  Prajñāpāramitā - jedno z budhistických učení - súter v překladu znamená "Dokonalá moudrost".

W

 

Na vojně ulil se k důstojnické kuchyni regimentu a velice často připálil nějakou pečeni, když se zabral do čtení překladů staroindických suter Pragnâ-Paramitâ ...

Vaněk dostal takovou chut Balounovi říct něco nepříjemné mravoučného, když vtom ho předešel kuchař okultista Jurajda, který odložil svou zamilovanou knížku, překlad staroindických súter Pragná-Paramita, a obrátil se na zdrceného Balouna, který se ještě více shrbil pod tíhou osudu

prášek zde mlynářský učeň, zaměstnanec mlýna. Běžně pracoval pod vedením majitele mlýna - pana "otce" mlynáře tým složený z mužů, kterým se říkalo : stárek - hlavní, nejstarší mlynář, mládek vyučený mladší mlynář -  a prášek.      

...a nebejt mýho práška, takovýho malýho chlapce, který mně tu kost vytáh, tak už jsem tu dnes s vámi neseděl a ani se tý světový vojny nedočkal.
 Ba, ba. Ten můj prášek, ten byl čipera. Takovej maličkej, baculatej, zavalitej, sádelnatej -...“
 Švejk přistoupil k Balounovi: „Ukaž jazyk!“
 Baloun vyplázl na Švejka svůj jazyk, načež Švejk obrátil se ke všem, kteří byli ve vagonu: „To jsem věděl, sežral i toho svýho práška.

Právo lidu Právo lidu byla česká sociálně demokratická tiskovina. Vzniklo v roce 1893 jako místní sociálně demokratický časopis v Kuklenech u Hradce Králové, o rok poději začalo být vydáváno v Humpolci.
Roku 1897 redakce přesídlila do Prahy a z Práva lidu se stal ústřední orgán Českoslovanské strany sociálně demokratické dělnické. Během rozkolu ve straně v letech 1919–1920 zaujímali v redakci většinu příznivci levice. K redaktorům listu patřila řada předních politiků, publicistů a literátů, mimo jiné F. Soukup, A. Němec, B. Šmeral, R. Bechyně, J. Stivín (1911–1938 šéfredaktor), F. V. Krejčí, A. M. Píša, J. Seifert. , vydavatel A. Němec byl však příznivcem pravice. Spor vygradoval v září roku 1920, kdy levicoví redaktoři začali vydávat vlastní noviny Rudé právo, orgán ČSSD - levice, od roku 1921 Komunistické strany Československa. Duchovním otcem názvu nového listu byl tehdejší dlouholetý redaktor Práva lidu a vedoucí redaktor jeho večerníku Jan Skála.Právo lidu zůstalo orgánem ČSSD.
V průběhu utužování politického systému po mnichovské zradě se ČSSD stala součástí Národní strany práce. Právo lidu začalo od 1. ledna 1939 vycházet pod názvem Národní práce. Po osvobození roku 1945 bylo obnoveno pod původním názvem.
Po sloučení ČSSD s KSČ v červnu 1948 bylo vydávání zastaveno, část redakce přešla do Rudého práva. ČSSD Právo lidu nakrátko obnovila po revoluci v rove 1989.

W

 
Ozdobeni slovanskými trikolórami spráskali tam Pelanta, osm českých anarchistů a naposled redaktora Práva lidu přítele Skálu, který opožděně přišel po naprostém debaklu spráskaných odpůrců carových a vida tolik lidí pohromadě, ve stranickém nadšení domníval se, že to musí být samí sociální demokraté, a zvolal uprostřed toho davu: „Pryč s carem, hanba carovi!“
Pražské úřední listy jednalo se asi o úředního oznamovatele  v němž se vyhlašovaly nebo uveřejňovaly zpravidla různé právní předpisy, úřední usnesení, rozhodnutí, opatření nebo oznámení (sdělení). Po vzniku Československa je nahradily Úřední listy Republiky Československé. Přestaly vycházet v roce 1962, kdy je nahradila Sbírka zákonů. Bohužel jsem nikde nenašel, kde jsou uloženy ani jsem   nepochopil, proč se tam popisoval hrdinský čin o jednoročáku Dr. Vojnovi.      

...tak jsem čet v Pražskejch úředních listech ještě hezčí případ vo nějakým jednoročním dobrovolníkovi Dr Josefu Vojnovi....

prdelkovat se slangově a vulgárně - lenošit, toulat se, potloukat se, totéž co flákat se      
Přeci to nestojí za to, když je světová vojna, prdelkovat se jenom kolem hranic.
Prešpurk slangově Pressburg. Ano, takto se nazývala dnes slovenská Bratislava. Maďarsky Pozsony, latinsky Posonium, do roku 1919 slovensky Prešporok/Prešporek, do roku 1919 česky Prešpurk.

W

„…To nám četli v rozkaze, že nám táhne na pomoc třetí armádní sbor, aby nás nerozbili mezi tím Blatenským jezerem a Prešpurkem, až budeme forikovat proti druhýmu armádnímu sboru…“.

prevít nadávka - darebák, ničema, též něco nekvalitního, zákeřného  [z něm. das Privet].      
"Nikdy v životě jsem neviděl takovou snůšku blbostí, a ještě ke všemu pošle s tím podezřelým chlapem takový dobytek, jako je jeho závodčí. Mě ty lidi ještě málo znají, já dovedu být prevít. Dokud se třikrát denně přede mnou strachy nepodělají, tak jsou přesvědčeni, že si dám na sobě dříví štípat "
"To byla moc hodná ženská, ale když byla přece jenom prevít, pane obrlajtnant, vona zastávala všechny svý povinnosti na poště, ale měla jen jednu chybu, že myslela, že ji všichni pronásledujou, že mají na ni spadýno, a proto po denní práci podávala na ně oznámení k ouřadům podle toho, jak se všechny ty okolnosti sešly.
Princip Gavrilo * 25. 7. 1894 – †28. 4.1918  bosenskosrbský politický aktivista, který 28. června 1914 v Sarajevu spáchal atentát na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d’Este a jeho manželku Žofii Chotkovou, vévodkyni z Hohenbergu. Tato událost podnítila Rakousko-Uhersko k akci vůči Srbsku, která vedla k zahájení první světové války.

W

Ale na pana arcivévodu si koupili jistě něco lepšího, a taky bych se chtěl vsadit, paní Müllerová, že ten člověk, co mu to udělal, se na to pěkně voblík. To vědí, střílet pana arcivévodu, to je moc těžká práce.
prosrat vulgárně prohrát [od slovesa srát].      
"Dnes je náš pan strážmistr nějak smutnej, jako by nebyl ve svej náladě." Tu odcházel domů a po jeho odchodu vždy někdo řekl: "Naši to zas někde v Srbsku prosrali, že je vachmajstr takovej nemluva."
pro forma z formálních důvodů, k zachování zdání, naoko [z lat.].      
Což kdyby, použiv jeho noční nepřítomnosti, ten prchl. Závodčí je sice spolehlivý člověk, opatrný, ale utekli mu již dva vandráci. Fakticky bylo tomu tak, že se s nimi nechtěl jednou v zimě tahat ve sněhu až do Písku, tak je u Ražic v polích pustil a vypálil ránu do vzduchu pro forma.
profous slangově [něm. der Profos] byl vojenský gážista, zaměstnaný jako správce vojenské věznice. Nebyl voják v pravém smyslu. Byl zařazen do skupiny H - osoby vojska pobírající gáži, ale bez hodnosti.  

 

   
„Voběsil se na kšandě,“ řekl Švejk, čistě si tvrdý klobouk. „A ta kšanda nebyla ani jeho. Tu si vypůjčil od profousa , že prý mu padají kalhoty. Měl čekat, až ho zastřelejí? To vědí, paní Müllerová, že v takový situaci jde každému hlava kolem. Profousa za to degradovali a dali mu šest měsíců.
Procházka Oskar Rakousko-uherský konzul  původem Čech z Brna, působil před první světovou válkou jako konzul v Prizrenu (dnes Kosovo) a poté ve Skopje (dnes hl.m. Makedonie). Jeho činnost  téměř zapříčinila (nechtěně) začátek 1.světové války o dva roky dříve. V roce1912 po svém přesunu z Prizrenu do Skopje ztratil konzul Procházka náhle spojení, což vyvolalo ve Vídni mnoho dohadů a rakouský tisk vyzýval k ozbrojenému zásahu proti Srbsku. Rakouská vláda vyslala do Skopje svého diplomata, který našel Procházku v pořádku a od Srbů zjistil, že mu kontrolovali poštu a na nějakou dobu ho i zavřeli, jelikož vykonával činnost neslučitelnou s postavením diplomata. Konkrétně byl obviněn z toho, že agitoval mezi kosovskými a makedonskými Albánci, aby padli za císaře pána v boji proti Srbům. Podle "zuřivého reportéra" Egona E. Kische se ale věci měli trochu jinak – Procházka prý poslal do Vídně telegram, který mu snaživý úředník na poště přeložil tak, že Procházka neposlal telegram se sdělením, že se již nachází ve Skopji (srbsky „u Skoplje“), nýbrž že je „uskopljen“, tj. vykastrován. Z tohoto pramálo vznešeného důvodu mohla válka vypuknout o dva roky dříve.  Hašek se o něm zmiňuje v románu dvakrát.  Dále se jméno konzula Procházky objevuje v humoresce "Bojovnost vídeňských křesťanských sociálů." ve které zejména popisuje průběh nemoci   Imbecillitas bellicosa, válečné zblbnutí.  
".....Nešťastnou náhodou ještě nad tím nápisem byl jinej: ,My na vojnu nepůjdeme, my se na ni vyséreme,` a to bylo v roce 1912, když jsme měli jít do Srbska kvůli tomu konzulovi Procházkoví....."
.takto o něm hovoří poručík Dub:........Pamatuji se dobře, že asi před dvěma lety jsem prohlásil v rozmluvě s panem okresním hejtmanem, že Itálie, bylo to v době balkánské války při aféře našeho konzula Prohasky, čeká na nejbližší příležitost nás zákeřně napadnout. - A teď to máme!" 
proviant na vojně obecně potraviny.      
provisor zde správce lékárny, jinak též zastupující duchovní.      
Umínil si tedy, že zkusí své štěstí v lékárnách. V první dali ho vyvést laborantem. V druhé chtěli telefonovat na ochrannou stanici a ve třetí mu řekl provizor, že firma Polák v Dlouhé třídě, obchod olejem a laky, bude mít rozhodně žádaný olej na skladě.
Průmyslová jedonta celým názvem "Jednota ku povzbuzení průmyslu v Čechách",  sdružení na podporu průmyslu a živností v českých zemích. Založena v Praze   1.3.1833 příslušníky šlechty zainteresovanými na průmyslovém podnikání. Náplní byla zejména osvětová činnost. V roce 1844 odstraněn aristokratický ráz a umožněn vstup české i německé buržoazii a české liberální inteligenci. Činnost ukončena za 1. světové války.  

W

slovník

 

"...sám budu vzdělávat, abych nezůstal pozadu, a chodil jsem do čítárny Průmyslové jednoty v Praze, ale poněvadž jsem byl roztrhanej a svítily mně díry na zadnici, tak jsem se nemoh vzdělávat,...." 

Prusko zastarale Prusy (lat. Borussia, Prutenia, něm. Preußen, prusky Prūsa) bylo historický státní útvar s proměnlivým územním rozsahem. Původní Prusy představovaly území ve východním Pobaltí mezi dolní Vislou a dolním Němenem (dnešní jihozápadní Litva, Kaliningradská oblast Ruské federace, Varmie a Mazury v Polsku). Prusko rakouská válka byla válka vedená v roce 1866 mezi Pruským královstvím, Italským královstvím a jejich spojenci na straně jedné a Rakouským císařstvím a jeho spojenci na straně druhé o převahu v Německém spolku. Skončila dne 3. července 1866 bitvou u Hradce Králové porážkou Rakouska. Na snímku je jeden z 1400 památníků, které jsou rozesety v širokém okolí bitvy.

W

W

Preussen

 
"Asis se narodil na nešťastné planetě," znalecky a se soucitem poznamenal malinký, "u nás v Jasenné u Josefova ještě za pruský války pověsili také tak jednoho. Přišli pro něho, nic mu neřekli a v Josefově ho pověsili."
Při popravách provinilců účinkují vždy kněží, obtěžujíce svou přítomností delikventa. V Prusku vodil pastor ubožáka pod sekyru, v Rakousku katolický kněz k šibenici, ve Francii pod gilotinu, v Americe kněz na elektrickou stolici, ve Španělsku na židli, kde byl důmyslným přístrojem uškrcen, a v Rusku bradatý pop revolucionáře a tak dále.
Vezměme si například Švejdy, za tý třicetiletý vojny. Vodkud až nepřišli, a dostali se až k Německýmu Brodu a na Lipnici, kde událi takovou paseku, že ještě dodneška se tam mluví v hospodách po půlnoci švédsky, takže si navzájem nikdo nerozumí. Nebo Prušáci, ty taky nebyli jen přespolní, a na Lipnici je po nich Prusů habaděj.
Průša František Skutečná románová osoba.. Hašek u Průši také na Karlově náměstí pracoval. Více se dočtete v článku Ferdinand Kokoška & spol.   

"Kterýho Ferdinanda, paní Müllerová?" otázal se Švejk, nepřestávaje si masírovat kolena, "já znám dva Ferdinandy. Jednoho, ten je sluhou u drogisty Průši a vypil mu tam jednou omylem láhev nějakého mazání na vlasy, a potom znám ještě Ferdinanda Kokošku, co sbírá ty psí hovínka. Vobou není žádná škoda."
pryčna celodřevěná postel včetně dřevěného podhlavníku.Pamatuji jí ze svého pobytu ve vězení v ruzyňských kasárnách v roce 1970. Dostal jsem sedm dní po službě tzv. "s dekou". Deku si každý vězeň přinese svoji.  [z něm. die Pritsche a to údajně středohornoněmeckého britissa = tenké prkno]      
V separaci na pryčně seděl zadumaně jeden muž. Seděl apaticky a na jeho vzezření bylo vidět, že nevěřil tomu, když zaskřípal klíč ve dveřích separace, že se mu otvírají dveře na svobodu.
U majora však toto zívnutí přemístilo jeho myšlení v ty mozkové záviny, kde lidstvo chová dar zpěvu. Zapadl zcela nenuceně na Švejkův kavalec na pryčně a takovým hlasem, jaký vyráží podřezané podsvinče před svým skonem, ječel:
Oh, Tannenbaum! Oh, Tannenbaum,
Přemyšl Przemyśl; lat. Praemislia; něm. Prömsel; ukr. Перемишль je historické město v polské Haliči na řece San, asi 10 km od hranic s Ukrajinou.Bývala zde jedna z největších pevností C.ak. armády.První obležení pevnosti probíhalo v období 26.9. - 9.10.1914. Rusové však byli nuceni ustoupit. Ve druhém obležení, které začalo 8.11.1914 však byli úspěšnější. Po nejdelším obléhacím manévru 1. světové války, které trvalo 137 dní, vyčerpaní, vyhladovělí obránci pevnosti Přemyšl kapitulovali 23.3.1915. Bylo zajato 9 generálů včele s velitelem pevnosti Hermannem Kusmankem, 93 vyšších důstojníků, 2500 důstojníků a 117 000 vojáků. O obléhání a kapitulaci více zde. Zpět, do rukou mocnářových, byl Přemyšl dobyt 3.6.1915.   

 

W

 Anno

Švejk posadil se na lavici ve vratech a vykládal, že v bitevní frontě karpatské se útoky vojska ztroskotaly, na druhé straně však že velitel Přemyšlu generál Kusmanek přijel do Kyjeva a že za námi zůstalo v Srbsku jedenáct opěrných bodů a že Srbové dlouho nevydrží utíkat za našimi vojáky.
Poručík Dub zahloubal se do spisu sestaveného majorem z Přemyšlu, a když dočetl, zvolal slavnostně k Švejkovi: "Teď je s tebou amen, kam jsi dal erární uniformu?"
"přes čas" zde,  když neměli vycházku přes večerku. Vycházky vojáků v rámci posádky byly do večerky. Nevím jak to bylo "za rakouska" ale v Československé lidové armádě to platilo pro vojíny. Odznak "Vzorný voják" ("vzorňák") nebo dosažení kvalifikačního stupně odbornosti 1. třídy (třídnost), byla hodina navíc. Poddůstojníci měli k tomu ještě hodinu navíc. Takže například poddůstojník - "vzorňák" s třídností jedna měl nárok na vycházku do 01:00 hod. Většinou to bylo málo platné, protože posádkový velitel nařídil vycházky maximálně do 24:00 hod. Hašek používá i formu psanou dohromady "přesčas". Viz též štrajch.

   
,Poslušné hlásím, pane major, že když přetáhnu, pociťuju v sobě vždy jakejsi nepokoj, strach ' a výčitky svědomí. Jestli však, když dostanu přes čas, vrátím se v pořádku včas do kasáren, tu se mé zmocňuje nějakej blaživej pokoj, leze na mne vnitřní spokojenost.`

Proto taky, kterej voják má dneska přesčas a nevrátí se do kasáren a natáhne to až na druhej den, ten že proved zemězradu, poněvadž takovej vožralej chlap netrefí ani jednoho člověka, když budou salvy, a ještě bude střílet do vzduchu.

připitomělý expresivně - nechápavý, zmatený.Od slova pitomec, pitomý.      
A starý generál procházel se dál před frontou, provázen hejtmanem Ságnerem, a zastavil se před jedním mladým vojákem, aby jaksi celé mužstvo nadchl, a otázal se ho, odkud je, jak je stár a má-li hodinky. Voják sice jedny měl, ale poněvadž myslel, že dostane od starého pána ještě jedny, řekl, že žádné nemá, načež stařičký chcípáček generál s takovým připitomělým úsměvem, jako to dělával císař František Josef, když oslovovával někde ve městech starosty,....
pucovat slangově - čistit [z něm. putzen].      
Desátník si odplivl: "Vyfasoval schválně hodně rezavej kvér, aby se naučil pucovat, dřel ho jako pes čubku, ale kdyby si byl koupil ještě vo dvě kila koudele víc, tak nepropucoval nic.
"Nechtěl jsem pucovat hajzly na hauptvaše," odpověděl, "tak mě vedli až k obrštovi. A to je pěkná svině. Začal na mne křičet, že prý jsem zavřen na základě regimentsraportu a že jsem obyčejný arestant,...
pučálka staročeský pokrm chudých z naklíčeného, napučeného suchého hrachu. Zkuste to, není to špatné. Baloun (a já také) by si ho asi doplnil kusem uzeného nebo vyškvařenou slaninou: Hrách dát do větší ploché nádoby a zalít vlažnou vodou. Uložit na teplé místo a nechat 1 až 2 dny naklíčit.Vodu slít a hrách zalít pouze do poloviny. Třetí den obvykle vyraší klíčky. Potom naklíčený hrách scedit, nechat na sítu okapat a na rozehřátém sádle krátce opražit.     

"...Táta žral pučálku, a já hrách ani vidět, jen samou drůbeř...."

punkt slangově bod, místo [z něm. der Punkt].    
"..Četli v Národní politice o tom obrlajtnantovi Bergrovi od dělostřelectva, který si vylezl na vysokou jedli a zřídil si tam na větvi beobachtungspunkt?..." [pozorovatelna viz obrázek]
,kdyby nebyly letos manévry, tak by se vaše šišatá hlava ani na vojnu nehodila, ale takhle se bude alespoň podle vaší šišky artilérie nastřelovat, když přijdem do krajiny, kde nebude žádnej lepší punkt k orientaci.`
Velitel zásobovacího punktu se nebál. Řekl generálovi přímo do očí, že se rozkazy mění každou hodinu.
Puškin Alexandr Sergejevič  Александр Сергеевич Пушкин byl ruský básník, prozaik a dramatik. Bývá považován za zakladatele moderní ruské literatury. Představitel revolučního romantismu. Hašek zde použil doslovný překlad verše z Evžena Oněgina.

W

"Milý příteli," vykládal dál, "pozorujeme-li to všechno v měřítku naší milé monarchie, dospíváme neodvolatelně k tomu závěru, že je to s ní právě tak jako se strýcem Puškina, o kterém ten napsal, že nezbývá jen, poněvadž strýc je chcíplotina,
vzdychat i myslet pro sebe,
kdypak čert vezme tebe!"
půst post zde druh trestu: den bez jídla [z církevního postit se a něm. die Faste].      
"Držel se dost dlouho," poznamenal muž simulující, že má jednu nohu kratší o celý decimetr, "ne jako ten, co simuloval, že ho ranila mrtvice. Stačily tři chininy, jeden klystýr a jednodenní půst. Přiznal se, a než došlo k pumpování žaludku, nebylo po mrtvici ani památky.
Pepík Vyskoč choval se u soudu jako na pastvě nebo mezi sousedy. Na všechny otázky mečel jako koza a po vynesení rozsudku vyrazil ze sebe "Méé, hop!" a vyskočil. Byl za to disciplinárně potrestán tvrdým lůžkem o samovazbě a třemi posty. Neplést s postem coby stanovištěm.
putyka slangově hospoda nevalné pověsti, krčma, nálevna [z něm. die Budike], jinak též kanjpa [z něm. die Kneipe].      

a chránil je vůči jiným regimentům, když šlo hlavně o cizí patroly, které jeho vojáky vyzdvihovaly z putyk, když neměli „přes čas“.

R  
rabovat Rabování je zde chápáno v přeneseném smyslu. Ve skutečnosti toto slovo znamená významově loupit, drancovat. Tady to znamená, že musí forhont vzít nabízenou kartu, která určuje trumfy na počátku hry. Většinou se to praktikuje tehdy, kdy v banku je malá hotovost, tedy na počátku hry a když je rozebrán bank. Hraje se tak, že „ všechno jde, všechno se rabuje“. To znamená, že se nikdo z hráčů nesmí vzdát hry a forhont musí přijmout - „rabovat“ nabízenou kartu určující trumfy ve hře i když je to pro něj nevýhodné například hodnota 8 . Je to proto, že hra nabývá hned v počátku na dramatičnosti. Ale vždycky se jedná o počáteční dohodu, jak se bude hrát. Například takto se asi dohodli hráči v románu:      
„Při kaufcviku,“ tvrdil Švejk, „musí se rabovat jenom eso a sedma, ale pak se můžeš vzdát. Vostatní karty rabovat nemusíš. To už děláš na svoje risiko.“
Radecký Jan Josef Václav hrabě z Radče polní maršál Rakouské armády českého původu * 2.11.1766 †5.1.1858. Jeho největší úspěch byla  funkce náčelníka štábu bitvy národů u Lipska, kde se nemalou měrou zasloužil o porážku tehdejšího nepřítele Evropy číslo jedna - francouzského císaře Napoleona. Proto jsme mu zbourali na Malostranském náměstí jeho pomník. Naštěstí bronzovou sochu od Emanuela Maxe z roku 1858 žádný napravovatel dějin nenechal přetavit. Je v lapidáriu na pražském Výstavišti, dříve Park kultury a oddechu Julia Fučíka.

W

A dobrý voják Švejk šel skromné v průvodu ozbrojených ochránců státu. Bajonety svítily v záři slunce a na Malé Straně obrátil se Švejk před pomníkem Radeckého k zástupu, který je vyprovázel: "Na Bělehrad! Na Bělehrad!" A maršálek Radecký snivě se díval ze svého pomníku za vzdalujícím se dobrým vojákem Švejkem s rekrutskou kytkou..."
On že jest přesvědčen, že budou zruční ve zbrani, na bojišti i čestní ve všech záležitostech válečných i soukromých. Že budou nepřemožitelnými válečníky, pamětlivými na slávu Radeckého i prince Eugena Savojského.......Potom na chodbě řekl k tomu naivnímu muži vrchní štábní lékař: "Pane kolego, mohu vás ubezpečit, že je to všechno marné. Z těch lumpů by ani Radecký, ani ten váš princ Eugen Savojský nevychovali vojáky. Mluvit k nim andělsky nebo ďábelsky, to je všechno jedno. Je to banda:"
Šikovatel tlumočník, který již předtím nebyl úplně střízlivý, mezitím pozbyl úplně soudnosti. Měl před sebou rozloženou inzertní část nějakých německých novin a zpíval inzeráty na notu Radeckého pochodu: "Gramofon vyměním za dětský kočárek! - Skelné střepy, bílé tabulové i zelené, kupuji! - Účtovati i bilancovati naučí se každý, kdo prodělá písemný kurs účetnictví" a tak dále.
ráf tady je těžké určit co tím Hašek myslel. Mohl to být  kovový nákolek, protože tomu se slangově říká ráfek [z něm. der Reif]      

Poručík Dub po odchodu Švejkově byl ke všemu ještě tak pitomý, že vojáky upozorňoval na jeden sestřelený rakouský aeroplán, na jehož kovovém ráfu bylo zřetelně vyznačeno „Wiener Neustadt“. 

Rainer Joseph arcivévoda rakouský *30.9.1783 - †16.1. 1853, byl místokrál království Lomabrdsko - Benátského od roku 1818 do roku 1848. Pro nás je důležité, že byl v letech 1801 – 1853 majitelem pěšího pluku 11 v Písku a že se po něm jeho vojáci jmenovali Rajneráci nebo Rajneráčci a že se o jednom z nich zpívá v písničce, kterou si vyzpěvoval Švejk při své budějovické anabázi:    
Šel sněhy silnice, ve mraze, zahalen v svůj vojenský plášť, jako poslední z gardy Napoleonovy vracející se z výpravy na Moskvu, s tím toliko rozdílem, že si zpíval vesele:
Já jsem si vyšel na špacír
do háje zelenýho.
rang rank Von je v rangu hejtmana. = slangově "Je na úrovni hejtmana." [z něm. der Rang = hodnost, úroveň, stav].      

"Ten se tak brzo neprobudí," prohodil Švejk za chvíli, "je ouplné vožralej. - To je jedno," pokračoval Švejk, když mu dával desátník úzkostlivé znamení, aby mlčel, "na tom se nedá nic změnit, je vožralej, jak zákon káže. Von je v rangu hejtmana. Každej z těch feldkurátů, nižší nebo vyšší, už má takový nadání od boha, že se zežere při každý příležitosti pod vobraz boží...."

"...Voni sou přece v ranku oficíra, tak jim gebíruje oficírskej arest při garnisoně,..."

rapl slangově potřeštěnec, ztřeštěnec. „Ale chyt ho rapl,“ = asi se zbláznil. [z něm. der Rappel]      

"A kam teď máš namíříno?" "Ale chyt ho rapl," odpověděl za Švejka vandrák, "chce mermomocí do Budějovic. To víš, člověk mladej, nerozumnej, sám leze do svý zkázy...."

raport na vojně hlášení, služební zpráva. Dostavit se k raportu dostavit se k veliteli a podat mu hlášení, vysvětlení k dotazované věci. Regimentsraport je hlášení veliteli pluku, Batalionsraport veliteli praporu, Kumpanieraport veliteli roty[z něm. der Rapport].       

Co jsem potom dělal, na to se nepamatuji, jenom vím, že již zde na komisařství, když mne sem přivedli, hlásili oba páni strážníci raportem, že jsem se opil, choval nemravné, zbil jednu dámu, rozřezal kapesním nožem cizí klobouk, který jsem sňal z věšáku, rozehnal dámskou kapelu, obvinil vrchního číšníka přede všemi z krádeže dvacetikoruny, přerazil mramorovou desku u stolu, kde jsem seděl, a plivl neznámému pánovi u vedlejšího stolu zúmyslně do černé kávy.

Švejk si vzpomněl, že bude nejlepší odevzdat panu majorovi raport, proto zvolal rázně: "Poslušně hlásím, pane majore, jeden zavřenej muž a jinak se nic nestalo."

ras jinak též pohodný neboli antoušek, drnomistr.  Vykonával, dnes již zaniklé řemeslo, které spočívalo v likvidaci uhynulých zvířat, dále v odchytu toulavých zvířat. Ras, byl hanlivě nazýván i člověk, který šikanoval ostatní. Viz buzerace      

.....Ten byl ras na svý podřízený a tejral je, kde moh,

rast slangově -  odpočinek, volno, pohov [z něm. die Rast].    

"....Na začátku zimy, než jsem šel do nemocnice, cvičili jsme na cvičišti vedle 11. kumpanie, a když byl rast, měl Dauerling řeč k svým českým rekrutům...."

Von udělal rast, shromáždil nás všechny jako kuřata kolem kvočny a začal nám vykládat: ,Vy holomci, vy si vůbec nedovedete vážit, že mašírujete po zeměkouli, poněvadž jste taková nevzdělaná banda, že je to k blití, když se člověk na vás podívá,....'

raubíř slangově - loupežník, lupič, též nadávka [ z něm. der Räuber]      

V Radomyšli Švejk našel kvečeru na Dolejší ulici za Floriánkem pantátu Melichárka. Když vyřídil mu pozdrav od jeho sestry ze Vráže, nijak to na pantátu neúčinkovalo. Chtěl neustále na Švejkovi papíry. Byl to nějaký předpojatý člověk, poněvadž mluvil neustále něco o raubířích, syčácích a zlodějích, kterých se síla potlouká po celém píseckém kraji.

A potom, jak už říkám, Prušáci nás přepláceli a platili hotově, a když jsme někam přišli, tak na nás pohlíželi jako na raubíře, a intendantstvo vydalo ještě k tomu rozkaz, že kvitance podepsané křížky předávají se polní účetní kontrole.

reálka nižší reálné gymnázium je v podstatě dnes základní devítileté vzdělání.      

Mladý Dauerling, po hrozném zápase s čtyřmi třídami nižší reálky, které vystudoval soukromě, přičemž předčasně zešedivěl a zblbl jeho domácí učitel a druhý chtěl skočit v zoufalství ze svatoštěpánské věže ve Vídni, přišel do hamburské kadetní školy.

Na takové hloupé služby vždy házeli rezervní důstojníky. Doktor Mráz byl z toho jelen. Nemohl se dopočítat pořád jednoho vagónu, ačkoliv byl v civilu profesorem matematiky na reálném gymnasiu.

reduta pevnostní systém, který obvykle sestával z uzavřeného obranného postavení umístěného vně hlavní pevnosti. Byl určen k ochraně vojáků, kteří jsou mimo hlavní obrannou linii. U terezínské malé pevnosti byla reduta nedaleko Malé pevnosti. Na mapě jsem ji označil vpravo dole, červenou šipkou, je nazvaná Jižní šíp. Dnes již v rozvalinách.[z franc. réduit = redukovaný, zmenšený].

W

 

A kadet Biegler vrtěl sebou čím dál nepokojněji, a jeho nový sen byl velice fantastický. Obhajoval Linec ve válce o dědictví rakouské. Viděl reduty, retranchementy a palisády kolem města. Jeho hlavní stan byl proměněn v ohromnou nemocnici.

regenschori řídící pěveckého sboru. [z lat. rego = řídit + z řeckého Choros = zde pěvecký sbor]  

W

 

Švejk se odmlčel a hned dodal: "Tam vám je různejch věcí, v tom magacíně, pane obrlajtnant, dokonce i cylindr budějovickýho regenschoriho, jak s ním narukoval k regimentu..."

rechna věšák na vojenským kavalcem, připomínající svým tvarem hrábě. Odtud i její název z německého der Rechen = hrábě. Na tímto věšákem byla ještě police zvaná brotpret opět z německého das Brot =chleba a das Brett=prkno. Také  zde.    

Ale to mne tak nemrzelo jako to, že na tu jíšku praskly dvě kila čajového másla, které jsem vyšetřil ještě v té době, kdy byla důstojnická mináž. Měl jsem je na takové rechně nad kavalcem, on se na mé rozeřval, komu prý to patří.

recht

.. muselo mu to bejt recht...muselo to být pro něj to pravé [z něm. recht]

     

"...Tak ten člověk na nás vojácích seděl, lepil se nám jako hovno na košili, to mu nebylo recht, to zas bylo proti všem foršriftům, sekýroval nás, jak jen moh,..."

rejdy machinace, pletichy, intriky      

Po delším vysvětlení a rozmluvě s panem farářem dal strážmistr Flanderka zatknout obecního pasáka, který byl později na Hradčanech odsouzen na dvanáct let pro velezradu. Žaloba mu dokázala nebezpečné a velezrádné rejdy, pobuřování, urážku veličenstva a ještě několik zločinů a přečinů. Pepík Vyskoč choval se u soudu jako na pastvě nebo mezi sousedy.

rekognoscírovat terén správně - provést rekognoskaci terénu = obhlídka terénu před zahájením vojenské akce.      

Potom na pravém flangu šel rekognoscírovat terén třetí švarm pod les, to bylo vzdáleno od nás dobrých deset minut,....

Hejtman Ságner si umiňuje, že pošle poručíka Duba při nejbližší příležitosti, až bude situace nejvýš nebezpečnou v zákopech, jako oficírspatrolu za drátěné překážky k rekognoskování nepřátelských posic….

rekomendovat doporučovat někoho [z něm. rekommandieren]      

Máte-li hlad a chcete-li chutně pojíst, doporučuji vám Měšťanskou besedu. Mohu vám též rekomendovat, abyste psal z dlouhé chvíle básně.

rekrut vojenský odvedenec, branec. Vojákem se stává až nástupem na vojenskou službu obvykle na základě povolávacího rozkazu [z něm. der Rekrut]    

Scházela mu ještě rekrutská kytka. I tu mu sehnala paní Müllerová, která za ty dny nápadné zhubla, a kudy chodila, tudy i plakala.

Ujížděli dál a za nimi ještě dlouho bylo slyšet úzkostlivé řvaní huhňavého anděla rekruta "Hla-hle-hlu-hjá" a křik anděla kaprála "A-le-lu-já, a-le-lu-já, ty krávo jordánská!"

rekvírovat slangově rekvisírovat - zabírat, vymáhat v období nouze, zejména za války. Rekvizice je zabírání nebo vymáhání něčeho z moci úřední.      

Vrátili se za necelé půl hodiny se třemi prasaty uvázanými za zadní nohu, řvoucí rodinou uherského Rusa, kterému prasata byla rekvirována….Ten rozuměl slovu komise, proto zakýval hlavou, a zatímco jeho prasata už před chvílí byla odvlečena k polním kuchyním na popravu,.obstoupili ho přidělení k rekvisici vojáci s bajonety a komise se vypravila do jeho statku, aby se zjistilo, má-li dostat 2 K 52 haléře za jeden kilogram anebo jen 2 K 28 haléřů..

Remarque Erich Maria
německý spisovatel *22.6.1898-†25.9.1970, vlastním jménem Erich Paul Remark, autor proslulých románů z období  1. světové války "Na západní frontě klid" (1929) a "Cesta zpátky"(1931). Ihned po nástupu německých nacistů se jeho romány dostávají na index a v roce 1938 byl Remarque zbaven německého občanství. V roce 1939 emigroval do spojených států. Po válce žil také ve Švýcarsku, kde zemřel na srdeční slabost.

 

W

 
Represenťák Reprezentační dům, Repré, dnes Obecní dům v Praze na Náměstí Republiky. Nevýznamnější představitel secesní architektury. Postaveno v letech 1902 - 1905. Viz také Románové hospody.

W

"Pojďme na Kuklík," vybízel Švejk, "kvéry si dáte do kuchyně, hostinský Serabona je sokol, toho se nemusíte bát. - Hrajou tam na housle a na harmoniku," pokračoval Švejk, "a chodějí tam pouliční holky a různá jiná dobrá společnost, která nesmí do Reprezenťáku."

reservát dokument určený pro určitou oblast osob      

Polní kurát Otto Katz seděl zadumané nad cirkulářem, který právě přinesl z kasáren. Byl to reservát ministerstva vojenství: "Ministerstvo vojenství ruší po dobu války platné předpisy týkající se zaopatřování vojínů armády posledním pomazáním a ustanovuje tyto pravidla pro vojenské duchovní....."

Major Wolf v té době ještě neměl zdáni o tom, co vlastně všechno chystají Rakousku přeběhlíci, kteří později, setkávajíce se v Kyjevě a jinde, na otázku: "Co tady děláš?" odpovídali vesele: "Zradil jsem císaře pána." Znal jenom z těch reservátů o těch přeběhlících špiónech, z nichž jeden, kterého odvádějí na hauptvachu, tak lehce mu padl do pasti. Major Wolf byl trochu ješitný člověk, představoval si z vyšších míst pochvalu, vyznamenání za svou ostražitost, opatrnost a nadání.

reservní důstojník důstojník v záloze, vykonávající službu na základě povolávacího rozkazu. Nevykonává svou službu jako povolání. Záložní důstojník.      

Reservní důstojník považoval za svou povinnost dát se zaopatřit svátostí umírajících, poněvadž jeho představený toužil po posledním pomazání. Aby se nedal také zaopatřit, považoval za porušení subordinace.

"Budiž," řekl hejtman Tayrle, "řekni mně, jseš aktivní nebo civilista? Aktivní? - To je docela něco jiného... člověk se v tom nevyzná. Tady už ti projelo takových blbů reservních lajtnantů. Když jsme ustupovali od Limanova a od Krasníku, všichni ti také lajtnanti ztratili hlavu, jakmile uviděli kozáckou patrolu. My ve štábu nemáme rádi takových příživníků...."

rest nedodělaná práce, nedodělek, dluh [z něm. der Rest]      

Vyšetřující auditor Bernis byl muž společnosti, půvabný tanečník a mravní zpustlík, který se zde strašně nudila psal německé verše do památníků, aby měl pohotově vždy nějakou zásobu. Byl nejdůležitější složkou celého aparátu vojenského soudu, poněvadž měl tak hrozné množství restů a spletených akt, že uváděl v respekt celý vojenský soud na Hradčanech.

retranchement v barokním opevňovacím systému prostor při vnějším opevnění, spojující jednotlivé pevnostní objekty. Například v Terezíně byly postaveny dva retranchementy mezi Malou a Velkou pevností. Oddělovala je spojovací komunikace mezi pevnostmi s návaznosti na příjezdovou komunikaci na Prahu. Dnes je v prostoru Horního retranchementu Národní hřbitov umučených terezínských vězňů z dob německé okupace. [z franc. čti r'tránšmán]

 
A kadet Biegler vrtěl sebou čím dál nepokojněji, a jeho nový sen byl velice fantastický. Obhajoval Linec ve válce o dědictví rakouské. Viděl reduty, retranchementy a palisády kolem města. Jeho hlavní stan byl proměněn v ohromnou nemocnici.
rigol slangově -  strouha, příkop k odvádění vody [z něm. der Riegel.      

„….a von měl přece jen pravdu ten kuchař Jurajda, jak byl tenkrát v Brucku vožralej, když upad do rigolu a nemoh odtamtuď se vyškrábat, že křičel vodtamtuď: ,Člověk je určenej a povolanej k tomu, aby poznal pravdu,…‘…“

rohlík druh pečiva většinou  z bílé pšeničné mouky.

W

 
Pak se vrátili do hospody a Švejk řekl k panu Palivcovi: "Já mám pět piv a jeden rohlík s párkem. Teď mně dej ještě jednu slivovici a já už musím jít, poněvadž jsem zatčenej."
roló roleta na výkladech a dveřích obchodů. Stahovala se a vytahovala za očko na jejím spodním okraji, kde býval i zámek. Jako nástroj sloužila tyč na konci opatřena  háčkem. V rolu bývalo  i malé okénko, aby hlídkující strážník mohl kontrolovat, zda se v prodejně děje něco nekalého [z franc.rouleau].      

„…..Já vás pozoruju už moc dlouho, jak jste třískal holí do roló všech krámů, který vám byly na cestě, a při tom vám vaše, jak vy říkáte, choť pomáhala….“

rošťák nadávka - přibližně stejně jako lotr, lump.      
"Jste-li vzdělanej člověk," upozorňoval ho Švejk, "tak si odvyknete plivat v cizím bytě. Nebo myslíte, že když je světová válka, že si můžete všechno dovolit? Máte se chovat slušně, a ne jako votrapa. Máte jednat jemně, mluvit slušně a nepočínat si jako rošťák, vy jeden pitomej civilisto."
Víš dobře, že už jsem od samýho začátku války v poli a že už jsem leccos slyšel od svých kamarádů, kteří byli raněni, dostali dovolenou, a když přišli domů, tak by byli raději viděli se pod zemí, než aby byli svědky toho, že jim nějaký rošťák chodí za ženou. Je to pro mě bolestný když Ti drahá Boženko, musím tohle psát.
Rotter Theodor policejní rytmistr a kynolog *1873 - †1944. Zasloužil se, mimo jiné, i o šlechtění Pražského krysaříka -  jinak Ratlíka [z německého der Rattler - krysař]. Autor knih "Pes - společník člověka", "Výchova a výcvik psa pro účely služební a sportovní". Nejprve působil na četnické stanici na Kladně. Z té doby je i snímek z [3] , zveřejněný ve Světě zvířat, ze kterého jsem použil detail. Je zcela reálné, že si v roce 1908 v psinci pana Fuchse zakoupil i první pár německých ovčáků jménem Vlk a Vlčka, se kterými na Kladensku prováděl první pokusy ve výcviku. V té době Jaroslav Hašek pracoval v redakci Světa zvířat, takže se s rytmistrem Rotterem určitě znal.  Někdy po roce 1910 je Rotter převelen do Písku, kde byl  zřízen, zeména jeho zásluhou, první četnický psinec na našem území, který vychovával a cvičil psy pro potřebu četnictva v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. V Píseckém muzeu je dochován doklad o udělené  dovolené "Dem Herrn k.k. Ritmeister  Theodor Rotter des Landesgendarmeriekommando Nr.2" na dobu od 24. do 26. 1. 1916. V Chytilově adresáři z roku 1915 se objevuje ještě jeden rytmistr Rotter, tentokráte Bohdan, velitel četnického oddělení č. 14 v Písku. Zcela určitě je to jedna a táž osoba, protože řecké Theodor je slovanský Bohdan. Theodor Rotter byl iniciátorem první zkoušky policejních psu v Písku dne 6.8.1912. První cenu obdržela Vlčka z Klamovky, první policejní pes v Čechách koupený před lety v psinci Canisport , podniku pana Fuchse a jeho zetě Františka Pobra, pozdějšího ředitele časopisu "Svět zvířat.

Pes přítel člověka 2/2005

Dějiny služební kynologie

Taky vám dám příklad, jak se na Kladně zmejlil jeden policejní pes, vlčák toho známýho rytmistra Rottra. Rytmistr Rotter pěstoval ty psy a dělal pokusy s vandráky, až se Kladensku počali všichni vandráci vyhejbat.
"....Jó, dneska mají právo četníci." "Voní ho měli i dřív," ozval se vandrák, "já pamatuju, že na Kladně bejval četnickým rytmistrem nějakej pan Rotter. Von vám najednou začal pěstovat tyhlety, jak jim říkají, policejní psy tý vlčí povahy, že všechno vyslídějí, když jsou vyučení. A měl ten pan rytmistr na Kladně těch svejch psích učeníků plnou prdel...."
roupama nevědět co dělat slangově neustále si něco vymýšlet, chtít něco nového. Roup dětský [Enterobius vermicularis] je střevní parazit, který zejména v noci vyvolává úporné svědění v okolí konečníku.   

W

 
"...Dyť vona i ta naše vrchnost už roupama nevěděla co dělat. Starej pán kníže Švarcenberk, ten jezdil jen v takovým kočáře, a ten mladej knížecí smrkáč smrdí samým automobilem. Von mu pánbůh taky ten benzín vomaže vo hubu."
Rosenzweig Josef - Moir * 24.8.1887 Neustupov-†říjen 1944 pravděpodobně Osvětim byl český anarchista, básník, spisovatel a právník židovského původu.Autor anarchistické pesimistické sbírky básní: „Když zpívá mládí“ (1906) a autobiografie "Zahrady života" (1908). V  Hradci Králové roku 1910 absolvoval střední školu a poté studoval na Univerzitě Karlově v Praze práva. Byl také redaktorem "Studentský věstník". Hlavně byl v okruhu bohémské společnosti kolem Jaroslava Haška.
Během německé okupace Československa byl Josef Rosenzweig s manželkou v únoru 1942 odsunut do židovského gheta v Terezíně. Protokol o jeho deportaci do koncentračního tábora v Osvětimi ze dne 12. 10. 1944 je poslední zpráva o jeho životě.
Rosenzweig-Moir byl strýcem z básníka Jiřího Ortena .
 
   
V Čechách vyskytují se dva mladí básníci, píšící jedenkaždý horší verše než druhý. Jest to básník Rosenzweig-Moir a Frabša, který stal se po létech upřímným národním socialistou, redaktorem národně sociálního plátku v Kutné Hoře. V té době bylo zvykem, že mladí básníci jako Frabša unášeli dcery pekařů,
rozflákanej slangově - roztrhaný, rozbitý. Rozflákat = rozbít, roztrhat. Příbuzná slova: flák, flákota = kus něčeho, flákat se = nic nedělat, potulovat se, flákač = ten, který se vyhýbá práci, profláknout něco = něco prozradit, vyfláknout se na něco = něco neudělat, flákat něco = něco odbývat, odfláknout.      
"Prokristapána," lekl se vandrák, "tam tě sbalejí za minutu. Ani se nevohřeješ. Civil musíš mít celej rozflákanej, musíš chodit a dělat ze sebe chromajzla....."
A my byli jen taková záplata. Přišili nás konečné pod Duklu, tam nás rozflákali a my se jeli znovu zformírovat. Jen žádnej kvap. Všechno se během času vyjasní a na nic se nemusí spěchat.
My to válíme každej večír. Kolik je vás tam u telefonu? Sám? Tak se na to vyflákni a jdi ležet.
"My to flákáme všelijak," řekl Švejk k drožkáři. A měl pravdu. Když totiž přijeli již na cvičiště a byli u pódia s dřevěným pažením a stolem, na který měl být postaven polní oltář, ukázalo se, že polní kurát zapomněl na ministranta.
"Já se divím tomu mýmu starýmu pacholkovi, že ještě nejde. To bych rád věděl, kde se ten můj dědek celou noc fláká. Kdyby mně alespoň dal klíč od pokoje, leh bych si a čuřil. Má tam vína bezpočtu."
"...A von hned začal křičet, že prý jsem ho slepicí fláknul přes hubu...."
"...Možná, že už naši někde bojují, a já bych tady zbytečné proflákal celou vojnu....."
rozhuda

Rozhuda je tradiční, jednoduchá a naprosto skvělá pomazánka. Základem rozhudy je tvaroh (ideálně domácí, ale kdo se k němu dnes dostane?). K tvarohu se přidá jen máslo a nějaké to zelené (pažitka, jarní cibulka či jiná bylinka) a toť vše. Výborná na čerstvé pečivo.

     

Jinde ve mlýnech že večer se takovým pivem zapíjela rozhuda, ale on že ve své žravosti, za kterou ho teď pánbů potrestal, po rozhudě ještě vždycky spolkl pořádný kus masa.

Roztoky třešňová alej bývala  podél silnice (Riegrova). Začínala v místech, kde silnice křižovala železniční trať a končila až u hranice Roztok. Bývala oblíbeným výletním místem pražanů ještě tak asi před padesáti lety. Dnes už z ní nezbylo téměř nic. Roztocký háj je nedaleko odsud. Ten je výletním místem stále.

W

“Vona je to holt vášeň, ale nejhorší je to, když to přijde na ženský. V Praze II byly před léty dvě vopuštěný paničky, rozvedený, poněvadž to byly coury, nějaká Mourková a Šousková, a ty jednou, když kvetly třešně v aleji u Roztok, chytly tam večer starýho impotentního stoletýho flašinetáře a vodtáhly si ho do roztockýho háje a tam ho znásilnily."
Róža Šavaňů

Nepodařilo se objevit žádného poslance s tímto jménem, který by zastupoval okres királyhidský. Je však nutné podotknout, že Hašek jméno Savanyú, s malými obměnami, použil několikrát. V románu ještě jednou, v počeštěné verzi, ve Švejkově vysvětlování, jak je důležité číst knihy od prvního dílu:Jednou jsem koupil krvák vo Róžovi Šavaňů z Bakonskýho lesa. Švejk měl zřejmě na mysli slavného lotra se jménem József Savanyó psance z Bakony, který nechvalně proslul jako Savanyú nebo Jóska Savanyó.

Poprvé se ale toto jméno objevuje ve dvou povídkách, které Hašek publikoval v roce 1912. Jedná se o povídku "Řádný učitel", kde je hlavním aktérem vrchní školní dozorce pan Béla Šavaňů (Savanyú), jehož původní jméno bylo Jano Kyselák. V druhé povídce s názvem "Velká Kaniža a Körment" se opět vyskytuje Béla Savanyú, přezdívaný též Kyselým Jožkou [maďarsky savanyú = kyselý], který je v povídce prezentován jako známý loupežník maďarský.  

"...Toto se týká zejména jednoho pána, který se dle doslechu zdržuje doposud beztrestně ve vojenském táboře a stále ještě nosí odznaky svého ,papageiregimentu’ a jehož jméno bylo též uveřejněno předevčírem v ,Pester Lloydu’ a ,Pesti Napló’. Jest to známý český šovinista Lükáš, o jehož řádění bude podána interpelace naším poslancem Gézou Savanyú, který zastupuje okres királyhidský.“

"....Jednou jsem koupil krvák vo Róžovi Šavaňů z Bakonskýho lesa a scházel tam první díl,..."

Rudolf  korunní princ *21.8.1858, dědic trůnů Rakousko-Uherska a jediný syn Františka Josefa I. a Alžběty. Dne 30. ledna 1889 spáchal sebevraždu společně se svou milenkou Maria Vetsera na zámku Mayerling u Vídně.

W

Vezměme si tohle. Syna Rudolfa ztratil v útlém věku, v plné mužské síle. Manželku Alžbětu mu propíchli pilníkem, potom se mu ztratil Jan Orth; bratra, císaře mexického, mu zastřelili v nějaké pevnosti u nějaké zdi.
ruksak oficiální název je Kalbfelltornister, neboli torba z teletiny. Jinak též tele, batoh, baťoh, baťoch bágl. Vojenská torba, jejíž vrchní  - překlopná část byl pošita srstnatou telecí kůží. Proto se jí říkalo také "tele".  V roce 1917, ze zřejmého nedostatku telat, byla nahrazována plátěným tlumokem.[z něm. der Rucksack]    
Vosolils to?“ obrátil se Švejk na Balouna, který použil všeobecného zájmu nad vypravováním Švejkovým a cosi schovával do svého baťochu, „ukaž, co tam děláš? .....neboť ze svého chudého baťochu vytáhl za chvíli jednoroční dobrovolník několik krabiček sardinek a rozdal každému po jedné.
Kuchař okultista Jurajda vytáhl ze svého baťochu láhev koňaku.
"....A jednou v noci, když byl pryč, tak někomu napadlo štourat se v jeho věcech, a pacholek měl v ruksaku celý tři krabičky po stovce športek. Potom se vrátil k ránu do naší stodoly a my jsme s ním udělali krátkej soud. Povalili jsme ho a nějakej Běloun ho uškrtil řemenem. Měl ten pacholek tuhej život jako kočka." Starý sapér Vodička si odplivl: "Ne a ne ho uškrtit, už se nám podělal, voči mu vylezly, a pořád ještě byl žívej jako nedoříznutej kohout. Tak ho trhli jako kočku. Dva za hlavu, dva za nohy a zakroutili mu vaz. Potom jsme na něho navlíkli jeho ruksak i s cigaretama a hodili ho pěkně do Driny....."
růže z Jericha Selaginella lepidophylla – je zvláštní rostlina (vraneček) patřící mezi plavuňové a vyskytující se v pouštních oblastech západní Asie, zejména Sýrie, ale také v pouštích v Texasu, Mexika a Egypta.

W

 
....Vemte suchý kravský hovno, dejte ho na talíř, polejte vodou a vono se vám krásně zazelená, a to je růže z Jericha...
růženec zde motlitební pomůcka, která má podobu šňůrky s navlečenými korálky a křížkem,  slouží k tomu, aby se modlící nemusel rozptylovat počítáním jednotlivých dílčích, tzv. Růžencových modliteb.

W

 
Slavný polní oltář byl od jedné židovské firmy, Moritz Mahler ve Vídni, která vyráběla všemožné mešní potřeby a předměty náboženské, jako růžence a obrázky svatých.
"Podívejme se," řekl účetní šikovatel Vaněk, "Baloun má v ruce růženec." A opravdu, Baloun ve svém největším hoři hledal spásu v drobných kuličkách z klokočí....
Ryškov správně Nikolaj Nikolajevič Ryžkov (26. 9. 1868–6. 2. 1920) byl protojerej (představený) kněz a propagátor slovanské vzájemnosti. Vystudoval duchovní akademii v Kyjevě, v letech 1895-1901 žil ve Vídni, kde pracoval na ruském konzulátu a studoval na Filozofické fakultě Vídeňské univerzity. V roce 1901 byl vysvěcen na kněze a ustanoven představeným pravoslavných chrámů v Praze a Karlových Varech. Za jeho působení přestoupilo mnoho Čechů k pravoslaví, zejména z řad starokatolíků. Ryžkov se domáhal povolení českého jazyka pro bohoslužby, vydával české pravoslavné kalendáře a český pravoslavný katechismus a po tři roky vedl matriky pro pravoslavné Čechy. V srpnu 1914 byl jako občan státu, se kterým bylo Rakousko-Uhersko ve válečném stavu, zatčen a po dlouhém procesu odsouzen vojenským soudem ve Vídni k trestu smrti za protistátní činnost a velezradu. Ruská vláda i církev od začátku Ryžkovova zatčení podnikaly kroky k jeho osvobození. K tomu došlo až v červenci roku 1917 aktem císařské milosti. Nedlouho poté, v lednu 1920, N. N. Ryžkov zemřel v Petrohradě. Na snímku z roku 1913 je se svou ženou Olgou Alexandrovnou.

web

 
V Praze tomu věřilo asi 30 % lidí, a to byli ti, kteří roku 1901 při vypuknutí války rusko-japonské stáli na Staroměstském náměstí před ruským chrámem sv. Mikuláše, kde báťuška Ryškov sloužil panychidu za zdar ruských zbraní, a ty zástupy českého lidu zpívaly venku Hej Slované,….
Ř  
řešeto zastaralý název pro síto, cedník      
"Noviny píšou, milostpane, že pan arcivévoda byl jako řešeto. Vystřílel do něho všechny patrony."
řvava "....Já věděl, že páni oficíři vůbec málo čtou, a když je řvava válečná...“ Švejk chtěl asi říci "vřava válečná" neboli válečné peklo uprostřed krutého vřícího a nelítostného boje, při které se silně křičí, řve - z toho možná Švejkova asociace řvava.      
S  
sakristie místnost v kostele pro ukládání bohoslužebných rouch a předmětů k bohoslužbě. Slouží také k přípravě kněze i ministrantů před bohoslužbou.  

W

 
Votevřel si klíčem podolskej kostelík, poněvadž myslel, že je doma, zul se v sakristii, poněvadž myslel, že je to u nich ta kuchyně, a lehl si na voltář, poněvadž myslel, že je doma v posteli, a dal na sebe nějaký ty dečky se svatými nápisy a pod hlavu evangelium a ještě jiný svěcený knihy, aby měl vysoko pod hlavou.
Polní kurát sestoupil z kazatelny a odešel do sakristie, kam se za ním odebral štábní profous. Za chvíli štábní profous vyšel, obrátil se přímo k Švejkovi, vytáhl ho ze skupiny dvaceti podvlékaček a odvedl do sakristie.....Když se Švejk vrátil do rodné skupiny podvlékaček pod kazatelnou, odpověděl na otázky, co mu chtěl v sakristii polní kurát, velice suše a stručně: "Je vožralej:"
Sagner Vincenc (Čeněk) *13. 3. 1884 Zámrsk - † 22. 7. 1927 Praha Bohnice. V roce 1905 po absolvování kadetní školy v Praze vyřazen k 91. pěšího pluku v Karlíně. 1908 - povýšen na poručíka, 1913 - nadporučík. Po mobilizaci ( 29.7.1914) srbská fronta jako velitel roty, později velitel praporu. Koncem roku 1914 hospitalizován v pražské posádkové nemocnici, koncem února 1915 velitel roty u náhradního praporu 91. pluku v Č. Budějovicích, následuje Bruck, odkud odjíždí sám jako Einzelreisender 14. června 1915  na haličskou frontu. Stal se velitelem 3. praporu.  11.7. 1915 doráží 12. pochodový prapor do Лонi, Loni, Łonie.  Součástí 3. praporu byla i 11. polní rota, jejímž velitelem byl Rudolf Lukas a pod jeho velením Jaroslav Hašek. 1. záři byl povýšen na hejtmana.  Říjen 1915 opět hospitalizován a až v létě 1916 se hlásí dobrovolně na frontu. Lehce  raněn střepinou na noze, březen 1917 Bruck, kde vykonává kancelářskou službu, duben 1918 převelen a odchází na frontu, nakažen malárií. Po válce slouží dál v československé armádě, byl zvolen velitelem českobudějovického pěšího pluku č. 1. Rok 1919 opět nemoc, poté zást. velitele 18. pěšího pluku, pobočník vojenského inspektora v Hr. Králové a nakonec osobní odbor Zemského vojenského velitelství v Brně. 1.10.1920 přeložen do výslužby. Zemřel v ústavu pro choromyslné v Bohnicích. Pohřben v Kolíně, kde má dodnes udržovaný hrob. Na snímcích jsou dokumenty z fondu IR91 ve VÚA a záznam v matrice narozených Zámrsk.

[3]

"....Ságner je chlap všemi mastmi mazaný a stejné jako Schröder nemá rád rezervní důstojníky. Říká o nich, že jsou to civilní smradí..."
....Nadporučík Lukáš zahryzl se do pysků a zapálil si cigaretu. Věděl o tom a byl přesvědčen, že se mu děje křivda. Hejtman Ságner ho již dvakrát přeskočil v postupu, ale neřekl nic jiného než: "Copak hejtman Ságner..."
Salah - Edin Saladin, Saláh ad-dín Júsuf ibn Ajjúb *1137-38 - † 4.3.1193. Muslimský sultán a bojovník proti křižákům. Boj vedl nakonec k dohodě roku 1192. Ta byla výhodná pro obě strany, protože křesťanům zůstaly zachovány některé palestinské přístavy a Saladin vrátil svaté křesťanské relikvie. Kompromis umožnil křesťanským poutníkům navštěvovat boží hrob a další svatá místa v Jeruzalémě, Saladin se tak zbavil nebezpečného protivníka, protože zbylá území křižáckých států byla jen pouhým stínem jejich  původní moci.

W

Nadporučík Lukáš seděl ještě zatím v důstojnickém kasině s vojenským lékařem Šanclerem, který sedě obkročmo na židli, tágem bil v pravidelných přestávkách o podlahu a přitom pronášel tyto věty za sebou: „Saracénský sultán Salah-Edin poprvé uznal neutralitu sanitního sboru. Má se pečovat o raněné na obou stranách.
sakumpak slangově úplně všechno [původ je zřejmě z něm. Sack und Pack]      
"....leželi jsme v Drahenicích a von všechno sakumpak prohrál...."
Sáleský František Svatý František Saleský *21. 8. 1567, †28. prosince 1622,  byl katolický teolog, spisovatel, mystik, biskup ženevský a Učitel církve

W

Seskočil se stolu a cukaje Švejkovi za rameno křičel pod velkým, zasmušilým obrazem Františka Sáleského: "Přiznej se, lumpe, žes brečel jen tak kvůli legraci?!" A František Sáleský díval se tázavě z obrazu na Švejka......Polní kurát podíval se zkoumavě do prostodušné tváře Švejkovy. Sluneční paprsek zahrál si na zasmušilém obraze Františka Sáleského a teple ohřál vyjeveného mučedníka na stěně naproti.
"Vy se mně začínáte líbit," řekl polní kurát, sedaje opět na stůl. "Ke kterému regimentu patříte?" Počal škytat.
San Giuliano Antonino Paternò-Castello, šestý markýz San Giuliano *10.12. 1852 - †16. 10. 1914 byl v období 1910 až 1914  ministrem zahraničních věcí království Itálie.

 

 

W

"....Chmel mně ve skladištích hnije, uzávěrky domácí jsou slabé, export rovná se nule, a Italie zachovává neutralitu. Proč Italie obnovovala ještě v roce 1912 s námi trojspolek? Kde je italský ministr zahraničních záležitostí markýz di San Giuliano? Co dělá ten pán? Spí nebo co? Víte, jaký jsem měl do vojny roční obrat a jaký mám dnes?...."
saniťák, saniteráci slangově na vojně nižší zdravotnický personál. Jinak též lapiduch (odvozeno od funkce sběrače raněných).    
Byl zde dokonce jeden hluchoněmý, čtrnáct dní ho balili každou půl hodiny do prostěradla namočeného ve studené vodě, každý den mu dávali klystýr a pumpovali žaludek. Už všichni saniťáci mysleli, že to vyhrál a že půjde domů, když mu tu předepsal doktor něco pro dávení. Mohlo ho to ztrhat, a tu on zmalomyslněl.....Přiblížila se doba odpolední vizity. Vojenský lékař Grünstein chodil od postele k posteli a za ním sanitní poddůstojník se zápisní knihou.
...štábní lékař si to s poručíkem Dubem rozmyslel, když se dověděl, že odpůldne tím směrem, kde leží batalión 91. pluku, odjíždí sanitní automobil. Byl velice rád, že se zbavil poručíka Duba, který jako vždy dokládal svá různá tvrzení slovy: "O tom jsme již před válkou u nás mluvili s panem okresním hejtmanem." "Mit deinem Bezirkshauptmann kannst du mir Arsch lecken," pomyslil si štábní lékař a velice děkoval té náhodě, že sanitní automobily jedou nahoru na Kamionku Strumilowu přes Zóltance.
Santa Lucia 6.5.1848 u této vesnice nedaleko Verony, porazila rakouská vojska, v čele s maršálem Radeckým, vojska Sardinského království pod vedením Karla Alberta.

W

Od bitvy u Nördlingen 6. září 1634 přes bitvu u Zenty 11. září 1697, u Caldiera 31. října 1805, přes bitvu u Ašprů 22. května 1809 a bitvu národů u Lipska v 1813, přes St. Lucii v květnu 1848 a bitvu u Trutnova 27. června 1866 až po dobytí Sarajeva 19. srpna 1878. V schematech a nákresích plánů těch bitev nic se neměnilo. Všude nakreslil kadet Biegler obdélníčky na jedné straně prázdné, kdežto nepřítele znázorňovaly vyčárkované.
sapér slangově - zákopník, zhruba asi tolik co dnešní ženista. Voják vycvičený ke stavbě zákopů, mostů i opevnění, ale také k jejich ničení nepříteli nebo při ústupu [z něm. der Sappeur].    
Najít Sopronyi utczu číslo 16 nebylo by bývalo tak těžké, kdyby ho náhodou nebyl potkal starý sapér Vodička, který byl přidělen k "štajerákům", jejichž kasárna byla dole v lágru.
Trén si nadával s dělostřeleckými kasárnami, saperáci vyhrožovali vojenské poště, vojenská střelnice vrčela na odděleni strojních pušek.
saracén Saracén je středověký evropský název pro muslima.  

W

 
Nadporučík Lukáš seděl ještě zatím v důstojnickém kasině s vojenským lékařem Šanclerem, který sedě obkročmo na židli, tágem bil v pravidelných přestávkách o podlahu a přitom pronášel tyto věty a sebou: "Saracénský sultán Salah-Edin poprvé uznal neutralitu sanitního sboru.
Sarajevo hlavní město Bosny a Hercegoviny zde jako město atentátu a arcivévodu Ferdinanada. Též se v románu tak jmenuje i nuselská vinárna, která je asi Haškovým výmyslem, nikde jsem ji nenašel.

O Sarajevu se v románu píše několikrát. Také v souvislosti s dobytím Sarajeva z turecké nadvlády dne 18.7.1878 ....až po dobytí Sarajeva 19. srpna 1878....

W

"Práskli ho v Sarajevu, milostpane, z revolveru, vědí. Jel tam s tou svou arcikněžnou v automobilu:"
sardinkář pouliční prodejce ryb nasolených nebo vyuzených.      
U jednoho stolu spal opilý sardinkář, chvílemi se probouzel, uhodil pěstí do stolu, zabreptal: "Nejde to," a zas spal dál.
saubande něm. die Sau = svině, die Band = banda, holota. Tedy ...mluví cosi o ,saubandě’, přidá vždy k tomu rychle ,die tschechische’.... = ....mluví cosi o 'sviňské holotě', přidá vždy k tomu rychle 'ta česká'... 

web

 

vo tom už nám před lety vykládal pan lajtnant Zimmer. ,Vy svinská bando,’ povídá, ,vy nevzdělaní kanci, vy zbytečný, indolentní vopice, vy těma haxnama pletete, jako by neměly žádnou cenu.

Sauer Franta *4. 12. 1882 - † 26. 3.1947 zvaný Franta Habán anarchista a proletář, představitel a člen předválečné bohémy, spisovatel, filmový herec, přítel Jaroslava Haška a první vydavatel (nakladatelství Sauer a Čermák) Osudů dobrého vojáka Švejka. 3. 11. 1918 odpoledne bylo památné Staroměstské náměstí v Praze svědkem vandalského aktu Franty Sauera, kterého byl on strůjcem a organizátorem. Podílel se na stržení mariánského sloupu. Povídá se, že na sklonku života pochopil, že to byla hloupost a vyzpovídal se (on anarchista a asi i komunista) v klášteře Františkánů u Panny Marie Sněžné v Praze u kněze P. Norberta Šamárka. Rok poté umírá Franta Sauer v nemocnici pod Petřínem u sv. sester Boromejek smířen s Bohem. Hrál celkem ve čtyřech filmech menší role. Pro nás je důležitý film Poslední bohém (1931). Film vypráví epizody ze života Jaroslava Haška a Sauer si zde zahrál tajného Firnádla. Scénář k filmu napsal E. A. Longen . Z jeho literární činnosti lze jmenovat autobiografický román Franta Habán ze Žižkova (1923), pod pseudonymem František Kysela, dokument z anarchistického hnutí Pašeráci (1929) a  dokument In memoriam Jaroslava Haška (1924, s Iv. Sukem). Snímek je z roku 1934 z jeho návštěvy SSSR. Je to ten největší chlap uprostřed, s rukou v kapse. V knize „Konec bahna Prahy“ od K. L. Kukly jsem objevil jednu zajímavou fotku sedícího Franty Sauera, an je v cylindru jak nějaký bankéř či uhlobaron,typický představitel moci kapitálu.   Existuje  jediná policejní přihláška rodiny Sauerů ze Žižkova.

W

 
sekatura obtěžování, šikana, buzerace, sekýrování. [z pol. sekatura]      
Z "prevítského dědka", jako vyšší stupeň vývinu neřádnosti, sekatury a blbosti, stal se "prďoch". To slovo znamenalo všechno, a veliký jest rozdíl mezi prďochem v civilu a prďochem na vojně.
Senta též Zenta, Сента, městečko v Srbsku, kde 11.9.1697 svedl princ Evžen Savojský rozhodující bitvu s vojsky tureckého sultána, která utrpěla těžkou porážku a už se nevzpamatovala.

W

Od bitvy u Nördlingen 6. září 1634 přes bitvu u Zenty 11. září 1697, u Caldiera 31. října 1805, přes bitvu u Ašprů 22. května 1809 a bitvu národů u Lipska v 1813, přes St. Lucii v květnu 1848 a bitvu u Trutnova 27. června 1866 až po dobytí Sarajeva 19. srpna 1878. V schematech a nákresích plánů těch bitev nic se neměnilo. Všude nakreslil kadet Biegler obdélníčky na jedné straně prázdné, kdežto nepřítele znázorňovaly vyčárkované...
sekýrovat lidově šikanovat. viz též buzerovat a ras. Zřejmě od slova  sekatura.      
„Zas tady jednoho vojáčka sekýrujou.“
Segedínský guláš nemá nic společného s maďarskou kuchyní, natož s městem Szegedem , česky Segedínem. Vzdáleným příbuzným by mohl být "székelygulyás", který dostal jméno po svém stvořiteli panu Székelyi, restauratérovi, který údajně tuto krmi připravil hostům, kteří se hlásili o jídlo, když už zbyl v kuchyni jen zbytek hovězího perkeltu a dušeného zelí. Vše  smíchal a jeho székelygulyás byl na světě. Český segedín se však připravuje z vepřové plece, nebo bůčku. Je ale možné, že prapůvod této lahůdky je ve východních Karpatech, kde se připravuje téměř stejný guláš Sikulský. Na sádle zpěnit nadrobno nakrájenou cibuli, přidat na kostky nakrájené vepřové maso, osmahnout, přidat sladkou, mletou papriku, pepř, kmín, osolit a mírně podlít vodou (případně bílým vínem), dusit cca 30 minut. Přidat pokrájené kysané zelí, mírně přisladit a dusit doměkka. Nakonec vmíchat zakysanou smetanu(někdo ji nedává) a provařit cca 10 minut.Podává se s kynutým knedlíkem.           

Netěší mě to příliš poněvadž ve vlaku musím zahálet a nemohu být prospěšným, neboť se nevaří v naší důstojnické kuchyni a jídlo se dostane na staničních etapách. Rád bych býval našim pánům důstojníkům uvařil mezi jízdou Maďarskem segedínský guláš ale sklaplo mně. Snad až přijedeme do Haliče, budu mít příležitost uvařit šoule, pravé haličské, husu dušenou v kroupách nebo v rýži.

"Selský obzor" měsíčník .....„Katolického spolku českého rolnictva na Moravě",„Selský Obzor" má odběratel 15.000... nalezeno v časopise Našinec 16.11.1909 a 27.3.1913. Pátral jsem po panu Kadlčákovi, coby redaktoru tohoto měsíčníku, ale bezvýsledně.       

Vrhl jsem se na ptáky žijící na svobodě a ještě dnes se pamatuji na svou aféru s redaktorem Selského obzoru, klerikálním poslancem ředitelem Jos. M. Kadlčákem!....Můj šéf, pan Fuchs, seděl jako vždy v kavárně a četl krajinské noviny, poněvadž poslední dobou náramně často hledal zmínky o mých poutavých článcích ve Světě zvířat, a když jsem přišel, ukázal na ležící na stole Selský obzor a řekl tiše, dívaje se na mne svýma smutnýma očima, který výraz měly jeho oči stále poslední dobou.

Sergej

Sergej Alexandrovič Romanov (rusky Сергей Александрович Романов, 11. května 1857, Carské Selo, Ruské impérium – 17. února 1905, Moskva, Ruské impérium) byl syn cara Alexandra II. a mladší bratr Alexandra III. Je nechvalně známý vyhnáním židovského obyvatelstva z Moskvy. Často se stával terčem útoku revolucionářů, roku 1905 ho zabil revolucionář Ivan Kaljajev. Ráno 17. února 1905 odjel velkovévoda Sergej z guvernérského paláce. Kočí Andrej Rudinkin před odjezdem varoval Sergeje před teroristickým útokem, Sergej však na varování nedbal.Odpoledne toho dne projížděl Sergejův kočár Nikolskou bránou v Kremlu. Asi čtyři kroky od kočáru stál Ivan Kaljajev, člen strany socialistů-revolucionářů. Jakmile se kočár přiblížil, Kaljajev vykročil a hodil bombu s nitroglycerinem přímo do Sergejova klína, díky čemuž se Sergej při explozi doslova rozletěl na kusy.
Při atentátu zahynulo také několik místních svědků. Ze Sergeje zbyly úlomky lebky a několik prstů. Několik dalších částí těla bylo později objeveno na střeše blízkého stavení. Hašek se dopouští mystifikace, protože Sergej A. Romanov byl zabit v Moskvě.

   

Intenzivní vzdělávací hnutí, které v létech 1904 hýbalo celou střední Evropou, mocné liberální ideje, přicházející k nám ze vzbouřených ruských gubernií, kde teroristi v období 1902-1904 rozvíjeli svou největší činnost, kteráž válkou rusko-japonskou jsouc podporována byla korunována ojedinělými úspěchy, jakým bylo vyhození Pleveho do povětří a strýce carova Sergeje ve Varšavě, nezůstalo ani u nás bez ohlasu.

servus Servus je tradiční, přátelský pozdrav ve velké části střední Evropy.  [z lat. servus = otrok, sluha, služebník. Znamená ve zkratce "Jsem tvůj služebník " nebo " K  službám. "]      

"Servus," řekl polní kurát, podávaje mu ruku, "jak se daří?" "Nevalné," odpověděl vyšetřující auditor Bernis, "přeházeli mně materiál, a pak se v tom ani čert nemůže vyznat. Včera jsem poslal nahoru už zpracovaný materiál o jednom chlapovi pro vzpouru, a vrátili mně to nazpátek, že v tom případě nejde o vzpouru, ale o krádež konzervy. A ještě jsem na to dal jiné číslo, ale jak na to přišli, to bůh suď." Auditor si odplivl.

Byl obrácen k němu zády a jednoročnímu dobrovolníkovi připadal, jako by to byl jeho jeden známý jednoročák, Materna František. "Ten je právě takové škvrně," vyprávěl Švejkovi, "a tak jsem se pěkně zezadu připlížil a shodil jsem mu čepici a řekl jsem: ,Servus, Franci!` A ten chlap blbá hned začal pískat na patrolu a ta mne odvedla.

setsakramentsky též zkráceně setsakra. Kletba odvozená od jiné kletby "sakra" [z lat. sacra = svatá]. Setsakramentsky (setsakra) znamená hodně, mnoho.Obdobou je i kletba "ksakru". Kletbou "sakra", si člověk ulevuje například z leknutí, když se mu něco nepodaří a podobně. Podobný význam má kletba "kruci" či "krucitürken"      

"....Zatímco jich kamarádi bojovali v poli, oni si myslili, že se budou válet na posteli, dostávat nemocniční stravu a čekat, až se válka přežene. To se ale zmýlili setsakramentsky, a i vy všichni se také setsakramentsky zmýlíte. Ještě za dvacet let budete křičet ze spaní, když se vám bude zdát, jak jste u mne simulovali."

"V tomhle nechoď," poučoval Švejka, "to by se ti ta vojenská uniforma mohla někdy setsakramentsky vyplatit. Ted je všude plno četníků a žebrat v tomhle nemůžeš.

"Setsakramentsky to dnes profukuje," řekl závodčí, "myslím, že nám štamprle nemůže škodit. Neříkejte nikomu nic, že vás vedu do Písku. To je státní tajemství."

"Tak mně ksakru už řekněte, co je tak důležitého na devátou hodinu?"

,Tak budete pucovat hajzl, nebo nebudete?` ,Poslušně hlásím, že žádného hajzlu pucovati nebudu:
,Vy budete pucovat, Sie Einjähriger.` ,Poslušně hlásím, že nebudu.`,krucitürken, vy budete pucovat, ne jeden, ale sto hajzlů!` ,Poslušně hlásím, že nebudu pucovat ani sto, ani jeden hajzl!

Severozápadní nádraži pražské nádraží, které se do 16.3. 1985 nacházelo poblíž Florence. Tohoto dne bylo nemilosrdně odstřeleno, aby ustoupilo severojižní magistrále. Kolem něj byl Švejk eskortován ke Katzovi do Karlína a hovoří o něm ve vlaku do Budějovic

W

.......Před dvěma léty na Severozápadním nádraží ukradli jedné paničce kočárek i s holčičkou v peřinách
Scheiner Josef JUDr. *21. 9. 1861 – †11. 1. 1932 v roce1889 promován na doktora práv, od roku 1893 advokát. V roce 1914 stál u zapojení sokolské organizace do odbojové činnosti proti Rakousku-Uhersku. Spoluzakladatel tajného spolku Maffie, která stála  důsledně na protirakouských pozicích.V roce 1915 byl v jejím předsednictvu spolu s Karlem Kramářem. Podílel se na financování odboje. V květnu 1915 uvězněn, ale pro nedostatek důkazů propuštěn. Pracoval i nadále v odboji, přestože žil pod policejním dohledem.

W

Rozhovořil se o poměru důstojníků k mužstvu, mužstva k šaržím, o přebíhání na frontách k nepříteli a o politických událostech a o tom, že 50 procent českých vojáků je „politisch verdächtig“. „Jawohl, meine Herren, der Kramarsch, Scheiner und Klófatsch.“ Většina důstojníků si přitom myslela, kdy už přestane dědek cancat,....
Schiller Friedrich  *10.11.1759 - †9.5.1805 Slavný německý spisovatel, básník, dramatik a překladatel. Z čeho je onen verš ,Wer sagt von...` jsem zatím nezjistil.

W

Týž spád jeho řeči, táž zásoba největší naivnosti. Na jednom banketu v důstojnickém kasině plukovník Kraus von Zillergut zčistajasna pronesl, když byla řeč o Schillerovi: "Tak jsem vám, pánové, včera viděl parní pluh hnaný lokomotivou. Považte si, pánové, lokomotivou, ale ne jednou, dvěma lokomotivami. Vidím kouř, jdu blíž, a ona to lokomotiva a na druhé straně druhá. Řekněte mně, pánové, není-liž to směšné? Dvě lokomotivy, jako by nestačila jedna."
Kadet Biegler, který od té doby, kdy jsme vyjeli z Brucku, snědl třicet kremrolí, jak se mně přiznal, a pil všude na nádražích jen převařenou vodu, pane hejtmane, připomíná mně verš Schillerův: ,Wer sagt von...`"  "Poslyšte, doktore," přerušil ho hejtman Ságner, "nejde o Schillera. Co je vlastně s kadetem Bieglerem?"
schlemstnout slangově - něco rychle, hltavě sníst, sežrat.      
Když pak všichni si otevřeli olejovky a pochutnávali si na nich, Baloun přišel do pokušení a otevřel kufřík i sardinky a hltavě je schlemstnul.
Schlemper Felix ve skutečnosti Schloemp Felix německý autor a vydavatel oněch svazečku, podobně jako Artur Lokesch zejména ve vydavatelstvi Lustige Blätter .  
Měl celou knihovnu takových svazečků s pitomými názvy jako „Humor v tornistře pro oči i uši“, „Hindenburgovy anekdoty“, „Hindenburg v zrcadle humoru“, „Druhá tornistra plná humoru, naládovaná Felixem Schlemprem“, „Z našeho gulášového kanonu“, „Šťavnaté granátové třísky ze zákopů“, nebo tyto hovadiny: „Pod dvojitým orlem“, „Vídeňský řízek z c. k. polní kuchyně. Ohřál Artur Lokesch“.
Scholc správně Scholz Heinrich Karl *16.10.1880 v Mildenau (dnes Raspenava) † 12.6. 1937 ve Vídni. V době války pracoval v Tarnowě ve funkci  "domobranecký akcesista pro technické služby". Byl autor návrhů několika vojenských hřbitovů v oblasti Siedliska, které se nachází jižně od Tarnowa.

Místo patnácti dekagramů ementálského sýra měl každý v ruce západohaličský hřbitov vojínů v Sedlisku s pomníkem nešťastných landveráků, zhotovených ulejvákem sochařem, jednoročním dobrovolníkem šikovatelem Scholcem.
Schönbrunn

 

Schönbrunn je název barokního zámku ve Vídni. V roce 1830 se tu narodil císař František Josef, který svá poslední léta trávil výhradně v tomto zámku a také zde zemřel. Dva roky po jeho smrti, tedy v roce 1918, zde poslední císař Karel I. rezignoval a krátce nato zámek přešel do správy nové republiky.

W

Závodčí se zastavil u okna, a bubnuje na ně, prohlásil: "Vy jste si také, pane strážmistr, nedal ubrousek na ústa před naší bábou a pamatuji se, že jste jí řekl: ,Pamatujou, bábo, že každý císař a král pamatuje jen na svou kapsu, a proto vede válku, ať je to třebas takový dědek jako starý Procházka, kterého nemohou už pustit z hajzlu, aby jim nepodělal celý Schönbrunn: "

"...To se samo sebou rozumí, že ohlasy těchto vítězství musí být v budoucnosti oslaveny v rodinném kruhu v Schönbrunnu......Představuji si to tak, jak vidíte v mých poznámkách, že arcivévodská rodina Marie Valerie přesídlí kvůli tomu z Wallsee do Schönbrunnu."

sčuchnout se slangově - s někým se sejít, s někým se scházet. '.....zdali se manželka nějakýho klienta, který k nim přišel celej bez sebe, s jiným nesčuchla, a jestli už se sčuchla, s kým se sčuchla, kde a jak se sčuchla. '      
Schwarzenberg Karel Filip *18.4.1771 - †15.10.1820 byl rakouský a český šlechtic, diplomat a polní maršál. Pocházel z knížecí rodiny Schwarzenbergů a slávu si získal v bojích proti Napoleonovi, ale také jako diplomat u carského dvora v Rusku a ve Francii. Jedná se též o zakladatele orlické větve Schwarzenbergů.

W

„Znáte dějiny bitvy národů u Lipska?“ otázal se, „když polní maršálek kníže Schwarzenberg šel na Liebertkovice 14. října roku 1813 a když 16. října byl zápas o Lindenau, boje generála Merweldta, a když rakouská vojska byla ve Wachavě a když 19. října padlo Lipsko?“

Signum laudis vojenská záslužná medaile [Militär-Verdienstmedaille] více známa pro heslo na aversu SIGNUM LAVDIS, volně přeloženo z lat. "znamení chvály, úcty, cti"

W

 
A po smrti dostanete signum laudis nebo velkou stříbrnou medaili...
Sen kadeta Bieglera před Budapeští. Měl signum laudis, železný kříž a byl majorem a jel na obhlídku účastku brigády, která mu byla přidělena....
....pan hejtman Ságner sám dostal handšús, potom v nemocnici ještě úplavici, a zase se objevil v Budějovicích u regimentu a včera prý večer vypravoval v kasině, jak se těší na front, že tam nechá celý maršbatalion, ale že něco dokáže a dostane signum laudis, za Srbsko že dostal nos, ale teď že buď padne s celým maršbatalionem, nebo bude jmenován obrstlajtnantem, ale maršbaťák že musí zařvat...
Simplicissimus byl satirický německý týdeník časopis založený v dubnu 1896 Albertem Langenem v Mnichově . Později vycházel jednou za dva týdny do roku 1967, s vyjímkou nacistického diktátu [z lat. nejjednodušší,nejprostší] .

W

 

Dědicové mohli se vzteknout. Prohlašovali ho za blba, dělali pokusy vnutit mu zámožné nevěsty, aby se ho zbavili. Aby je ještě víc dopálil, MUC Bedřich Welfer, člen asi dvanácti buršáckých spolků, vydal několik sbírek velmi slušných básní ve Vídni, v Lipsku, v Berlíně. Psal do Simplicissimu a studoval, jako kdyby se nechumelilo, dál.

Skála Jan JUDr. * 5. 3. 1883 v Opatově, okres Třebíč, redaktor Práva lidu a kladenské Svobody , po zaIožení KSČ přešel do Rudého práva, vyloučen z KSČ pro konflikt s jílkovským vedením strany v roce 1927. V letech 1923-1927 byl náměstkem pražského primátora. Později pracoval jako úředník Ústřední sociální pojišťovny. Kdy zemřel jsem nezjistil.    

Ozdobeni slovanskými trikolórami spráskali tam Pelanta, osm českých anarchistů a naposled redaktora Práva lidu přítele Skálu, který opožděně přišel po naprostém debaklu spráskaných odpůrců carových a vida tolik lidí pohromadě, ve stranickém nadšení domníval se, že to musí být samí sociální demokraté, a zvolal uprostřed toho davu: „Pryč s carem, hanba carovi!“

Skružný Josef *15. 3. 1871 - †12. 5. 1948 byl český spisovatel, scénárista a novinář. Byl redaktorem Humoristických listů, politického satirického časopisu, do kterého přispíval krátkými povídkami a kresbou. Přátelil se s Josefem Ladou a Jaroslavem Haškem, se kterými se ocitá ve výkonném výboru Strany mírného pokroku v mezích zákona. 

W

 

Hašek ve své literární, dosud netištěné pozůstalosti vypisuje - bohužel jen v torsu - dějiny této podivuhodné strany. Na jejím prvním prohlášení jsou podepsáni: Eduard Drobílek, dávno již zesnulý úředník České techniky, o němž Jaroslav napsal několik povídek, malíř Josef Lada, věrný přítel Haškův a jeho vychovatel, nedávno zesnulý známý překladatel inženýr Kún, dr. Novák, zvaný "Kytička", dnes ministerský rada, sociálně demokratický předák Emanuel Škatula, Slabý, policejní komisař, Josef Skružný, spisovatel a bývalý redaktor Humoristických Listů, a konečně dr. Bohumil Šmeral, o kterém se říkalo, že se snažil Haška podplácet, aby o něm psal hanlivé články.

 

Slavie - banka základy pojišťovací banky byly položeny již v roce 1868. Jméno Slavia, zosobňující ideál slovanské vzájemnosti a pospolitosti, otevíralo bance přístup do všech slovanských zemí v bývalé monarchii. V bance pracoval Haškův otec Josef Hašek,  bratr Bohuslav a krátkou dobu, jako praktikant, i sám Jaroslav.    

"Dovolte, vašnosti, neráčíte být pan Purkrábek, zástupce banky Slávie?" ........Byl to nepatrný omyl. Holohlavé individuum nebylo panem Purkrábkem, zástupcem banky Slávie, ale pouze generálmajorem von Schwarzburg.......Von vopravdu je celej pan Purkrábek, zástupce banky Slávie.

slavjanofil jinak též slavofil je obdivovatel Slovanů a všeho slovanského.      

"....Tak budete pucovat hajzl, nebo nebudete?` ,Poslušně hlásím, že nebudu.' Obršt se na mne podíval a řekl: ,Poslyšte, nejste vy slavjanofil?` ,Poslušně hlásím, že nejsem.` Potom mne odvedli a oznámili mně, že jsem žalován pro vzpouru."

smraďoch nadávka - zapáchající člověk      

"....U 11. kompanie kaprál Althof používá slova engadinská koza. Svobodník Müller, německý učitel z Kašperských Hor, nazývá nováčky českými smraďochy, šikovatel Sondernummer volskou žabou, yorkshirským kancem a slibuje přitom, že každého rekruta vydělá...."

smrkáč hanlivě mladík, též holobrádek, usmrkánek.      

"    Starej pán kníže Švarcenberk, ten jezdil jen v takovým kočáře, a ten mladej knížecí smrkáč smrdí samým automobilem. Von mu pánbůh taky ten benzín vomaže vo hubu."

Sokol zde člen spolku Česká obec sokolská (ČOS) je v České republice čtvrtým nejpočetnějším občanským sdružením, jehož téměř 190 000 členů se dobrovolně věnuje sportům, pohybovým aktivitám v oddílech sokolské všestrannosti a kulturní činnosti, především ve folklórních a loutkářských souborech.

W

 

"Pojďme na Kuklík," vybízel Švejk, "kvéry si dáte do kuchyně, hostinský Serabona je sokol, toho se nemusíte bát. - Hrajou tam na housle a na harmoniku," pokračoval Švejk, "a chodějí tam pouliční holky a různá jiná dobrá společnost, která nesmí do Reprezenťáku."

Solferino Bitva u Solferina 24.6.1859 citována ve švejkově  bojové písni . To, že se tam zmasakrovali češi, rakušané, francouzi i italové, není pro lidstvo důležité. Nejdůležitějši je jiná osobnost této bitvy: Jean Henri Dunant - položil základy pro ochranu raněných vojáků, později Červeného kříže. Jeho Vzpomínky na Solferino . Jenerál Windischgrätz  se bitvy u Solferina vzhledem ke svému věku a vykonávaným funkcím nezúčastnil.

W

S Panenkou Marií a ty čtyry mosty
postav si Pimonte, silnější forposty;
hop, hop, hop!
Byla bitva, byla, tam u Solferina,
teklo tam krve moc, krve pod kolena;
hop, hop, hop!

A jako na potvrzení toho ovsa kdesi vpředu doznívaly sebrané hlasy vojáků kumpanie v pokračování písně, s kterou šly už české regimenty krvácet za Rakousko k Solferinu....

Sopronyi Napló  Na stránkách knihovny v Győru jsem objevil: Soproni Napló. Sopron, 1897-1914; hetenként kétszer, majd hatszor. (Folytatása: Soproni Napló - Sopron megye, majd Soproni Napló - Soproni Hírlap; megszűnt 1919-ben.) Což překladač Google přeložil takto : Přihlášení Sopron. Sopron, 1897-1914, dvakrát týdně, pak šest. (Pokračování: Přihlaste se Sopron - Sopron, Šoproň deník - Úvodní Šoproň, ukončil v roce 1919.) což bych asi chápal takto, ale nejsem si jist, maďarsky neumím: Hlásí se Sopron. Vycházel v Soproni 1897 - 1914 dvakrát týdně, později šestkrát. Poté pokračoval pod názvem Sopronský deník do roku 1919.      

"To je známá bestie, pane nadporučíku; ale dřív, nežli se to dostalo do Pester Lloydu, byl již tento článek uveřejněn v Pesti Hirlap. Nyní mně přečtěte úřední překlad z maďarštiny článku v šoproňském časopise Sopronyi Napló."...."O některých nejdůležitějších věcech," pláče Sopronyi Napló, šoproňský deník, "se povážlivě mlčí a ničeho se nepíše. Každý z nás ví, co to je český voják v Uhrách i na frontě. My všichni víme, jaké věci Češi provádí, co je tu v činnosti a jak to u Čechů vypadá a kdo to způsobuje...."

souchotinář slangově - nemocný tuberkulozou, souchotiny, souchotě = tuberkuloza.  

W

 

Bylo zavedeno několik stupňů trápení simulantů a lidí podezřelých, že jsou simulanti, jakými byli: souchotináři, rheumatikové, lidé s kýlou, ledvinovou nemocí, tyfem, cukrovkou, zánětem plic a jinými chorobami...... Na posteli u dveří umíral jeden souchotinář, zabalený do prostěradla namočeného ve studené vodě....."To je už třetí tenhle týden," poznamenal soused po pravé straně, "a co tobě schází?" "Já mám revma," odpověděl Švejk, načež následoval upřímný smích všech kolem. Smál se i umírající souchotinář simulující tuberkulózu.

Soukup František JUDr.  (22. srpna 1871, Kamenná Lhota – 11. listopadu 1940, Praha) byl český sociálně-demokratický politik, novinář a publicista, povoláním právník.Začátkem 90. let 19. století byl účastníkem pokrokového hnutí, se kterým se ale rozešel a od roku 1896 byl členem a funkcionářem sociálně demokratické strany a redaktorem jejího deníku Právo lidu. Tuto funkci si podržel relativně velmi dlouho. Od roku 1904 až do roku 1938 zastával funkci zástupce Českoslovanské, později Československé sociálně demokratické strany. Ještě před válkou byl Soukup zvolen poslancem říšské rady. Za první světové války pak byl účastníkem domácího odboje, členem předsednictva a jednatelem Národního výboru Československého a jedním z organizátorů převratu dne 28. října 1918.V první československé vládě (vláda Karla Kramáře) Soukup zasedl v letech 1918-1919 jako ministr spravedlnosti Československa. Od roku 1918 do roku 1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění.V parlamentních volbách v roce 1920 získal za sociální demokraty senátorské křeslo v Národním shromáždění.

W

web

 

Jedině tím, že ho policie zatkla, zachráněn byl před utlučením; jak sám vypravuje, dostal od nadšených carofilů kolem 600 facek. Dostal je právě od těch, kteří za čtyři roky poté na Staroměstském náměstí za bouří o všeobecné právo hlasovací volali s doktorem Soukupem, stojícím na balkónu radnice: „Ruské revoluci nazdar!“

splašit [něco] slangově - něco sehnat, něco obstarat. "....Nějakej civil splašíme......."  = nějaký civil seženeme.      
splivnout [něco] slangově - sníst něco s chutí, bez větší námahy. Též zblafnout.      

"... Doma si vzpomenu po obědě, že bych chtěl ještě něco zakusit. Jdu do komory, uříznu si kus masa, pošlu si pro džbán piva a splivnu dvě kila uzenýho....."

srabařina slangově zbabělost, podlost. "to je srab"= "to je zbabělec".      
To ještě nestačí,’ povídal auditor, ,nám se jedná o to vysrání. Nadiktujte mu něco, kde je hodně s a r.’ Tak mně diktovali: ,Srb, srub, svrab, srabařina, cherubín, rubín, holota’.
srandovno určitý stav, nálada, atmosféra, vyjadřující, že zde je humor, legrace, neboli sranda, zdrobněle srandička. Spojení "...napřed každej z pánů oficírů myslel, že je celá vojna nějaká srandička..."  znamená, že si oficíři mysleli, že celá vojna je nějaká legrace, legrácka.      
"Starej Procházka" Císaři Františkovu Josefu I. se v Čechách říkalo "Starej Procházka". Jedna z verzí je, že tato přezdívka vznikla při jeho pražské návštěvě roku 1901 u příležitosti otevření mostu císaře Františka I. [dnes most Legií] dne 14.6.1901. V novinách vyšla fotografie císaře, kterak se  po novém mostě prochází, prý dokonce s titulkem "Procházka na novém mostě" v Pažském illustrovaném kurýru. Zatím jsem to neověřoval. Podle historika Otto Urbana, je ale tato přezdívka mnohem starší, získal ji už v sedmdesátých letech 19. století, kdy příjezd císařského průvodu ohlašoval jezdec na koni. Jmenoval se Procházka a lidé volali: „Starý Procházka už jede!“. Tuto verzi podporují i výzkumy historika Jiřího Raka, který prohlédl veškeré noviny té doby a zjistil, že žádný takový  popisek pod uvedenou fotografií neexistuje. Přečetl jsem Národní listy i Národní politiku. Jediná zmínka o  procházce na mostě je v  odpoledním vydání Národních listů z 14.6. Další verze vzniku přezdívky je, že jistý majitel hokynářství na Újezdě inzeroval na své reklamní tabuli: "Prodáváme hole na procházku". Prý zavřen, prý seděl s Palivcem. Vše  jsou to asi nové pověsti české.    
....,"Pamatujou, bábo, že každý císař a král pamatuje jen na svou kapsu, a proto vede válku, ať je to třebas takový dědek jako starý Procházka, kterého nemohou už pustit z hajzlu, aby jim nepodělal celý Schönbrunn.’„
stájový pinč jinak psí plemeno Knírač střední, vyšlechtěný v Německu ke hlídání statků a chytání hlodavců ve stájích - odtud i název.

W

 
Pátý muž, který, jak sám řekl, že sedí "kvůli té vraždě na panu arcivévodovi v Sarajevu", měl ještě dnes zježené vlasy a vousy hrůzou, takže jeho hlava připomínala stájového pinče.
Neobyčejně rád měl zvířata. Měl harckého kanárka, angorskou kočku a stájového pinče. Všichni sluhové, které vystřídal, nakládali s těmi zvířaty ne hůře, než nadporučík Lukáš nakládal se svými sluhy, když mu provedli nějakou podlost. Kanárka mořili hladem, jeden sluha angorské kočce vyrazil jedno oko, stájový pinč byl od nich práskán na potkání a nakonec jeden z předchůdců Švejka odvedl chudáka na Pankrác k pohodnému, kde ho dal utratit, nelituje dát ze své kapsy deset korun.
Staniol obchodní název pro cínovou folii, která se dříve používala k balení obdobně, jako dnes hliníková folie, s obchodním názvem Alobal.  

W

 
"Vy troubo jedna! Vysvětlovat vám nic nebudu. Vlezte si zas do vagónu a řekněte Balounovi, až bude Budapešť, aby mně přinesl do štábního vagónu nějakou housku a potom tu játrovou paštiku, kterou mám dole v kufříku ve staniolu. Potom řeknete Vaňkovi, že je kus mezka...."....."Poslyš, Baloune," ozval se Švejk, "tobě mám vyřídit, abys panu obrlajtnantovi, až přijedeme do Pešti, přines do vagónu nějakou housku a tu játrovou paštiku, co má pan obrlajtnant dole v kufříku ve staniolu."...."Sežral jste ji i se staniolem," zastavil se před Balounem účetní šikovatel Vaněk.....Z nešťastného Balouna šly hubou ven i kousky staniolového obalu z paštiky.
stínání kohouta Stínání kohouta byl  rozšířeným obyčejem od dob pohanských, až do  počátku 20. století. Tento velice oblíbený a dnes téměř zapomenutý zvyk se prováděl o posvícení, svatbách, na konci masopustního období, o poutích a dožínkách. Během citovaného svátku vyváděly domácí selky hosty a kohouta do hostince. Zde kohoutovi propíchli hřeben, jímž pak hoši, "katovi holomci", provlékli provázek asi na dva sáhy dlouhý [ 1sáh český = 1,793 m]. Pak navázali na obě křídla šňůrku také dva sáhy dlouhou a kohouta vyvedli z hospody. Spustila muzika a průvod se hnul kupředu. Napřed šel "kat", za ním kohout, vedený čtyřmi holomky, z nichž ho každý držel za jeden konec provázku, potom "soudce" a "kněz", pak muzikanti a konečně zástup vesničanů. Když za veliké veselosti prošli celou vesnicí, znovu se zastavili před hospodou. Poté byl kohout souzen "soudcem". Byl obviněn z toho, že ač měl ve svém kurníku dost slepic, dělal zálety ještě do jiných dvorů a kurníků, a když se domácí kohout proti tomu vzpíral, ještě se sním až do krve rval a pro všechny ty špatnosti byl odsouzen k trestu  stětím katovou rukou. Než byl sťat, musel se kohout ještě zpovídat. Za té řeči stál tam kat vážně s mečem v ruce (byl to srp, nebo kosa) a když "kněz" domluvil a holomci zatáhli za všechny čtyři konce provázků, kat hbitým rázem usekl kohoutovi hlavu, která zůstala viset na  provázku oddělena od trupu. Kat uchopil sťatého kohouta za nohy a kropil přihlížející lidi krví a omazal některým lidem kohoutem a jeho krví ústa. To bylo provázeno velkým smíchem a veselím. Radostným pokřikem bylo oznámeno, že si kohout nic jiného nezasloužil než smrt. Tato morbidní podívaná byla prováděna asi do konce 19. století. Do dnešní doby se dochoval tento obyčej zejména v Polabí a v oblasti Železných Hor, ale již jen jako soutěž, kdy soutěžící se zavázanýma očima musí setnout dřevěnou hlavu kohouta dřevěným mečem. Stylizovaná dřevěná hlava kohouta je upevněná na tyči, která je zapíchnutá v zemi asi 15cm hluboko.

web

 
"...Kapr od samého svého narození chová utkvělou představu, že není hezké od kuchařky, když mu párá břicho zaživa, a zvyk stínání kohouta že je náběhem spolku pro ochranu zvířat nepodřezávat drůbež rukou neumělou...."
"Stoletá kavárna" tuto kavárnu se mi podařilo odhalit na základě tohoto oznámení v Národní politice z 28. 4. 1915 na straně 6: ....exekuční dražba domu čp. 267-II „Stoletá kavárna", nároží Zderaze a na Zbořenci, a koupila jej majitelka statku a realit pí. Olga Storkanová za 169.000 k. Odhadni cena byla 196.282 k.... více viz zde    
Na Zderaze žil nějakej klempíř Vejvoda a ten hrával vždy mariáš v jedné hospodě za ,Stoletou kavárnou.....
Strašlipka František (1880 - 1949) Sluha nadporučíka Rudolfa Lukase, v civilu cihlář. Bydlel v Hostivicích u Prahy.  S Haškem se pravděpodobně znal již před válkou. Více o něm v "Povídání o Františku Strašlipkovi".

Hašek napsal v básni "V reservě" :"Nejstrašnější z té válečné sloty, jsou Strašlipkovy staré aneknoty."

   
Stříbrný Jiří *14. 1. 1880 - †21. 1. 1955 Politik a novinář. Od roku 1911 byl redaktorem Českého slova. Menger o tom píše:Jedním z těch, který měl Haška ze srdce rád a dovedl zamhouřit ne jedno, ale často i obě oči, byl Jiří Stříbrný, který již tehdy zaujímal jak ve straně, tak i v redakci velmi odpovědné místo. Byl vlastně nejen nepřímým Jaroslavovým zaměstnavatelem, ale i mecenášem. Mecenášem dobrovolným i nedobrovolným a jen zřídka se stávalo, že mu odmítl pomocnou ruku. A přece se stalo, že i tento nevyčerpatelný zdroj Haškův - Stříbrný - se jednou zatvrdil a řekl: Dost!

W

 
A takto o něm psal Hašek v "Dějinách strany mírního pokroku v mezích zákona": Proč to prohrál Soukup v Holešovicích? Poněvadž se spadl v prvém období zasedání říšské rady o 5 kg, zatímco Stříbrnému, nynějšímu poslanci za Holešovice, přibyly na váze 3 kg. Jest to jistě nepopiratelný rozmach u národních sociálů.
studená cesta nejjednodušší technologický postup výroby levných destilátů. Její princip je, že se do čistého etanolu přimíchají extrakty a tinktury, které po patřičném naředění vodou dávají lihovině typickou chuť. Angličané prý říkají studené cestě Compounding. Pochopitelně, že židé se tohoto systému chytili nejčastěji, protože přináší největší zisky a tak lacinou kořalkou zásobovali nejen Čechy, ale i Uhry, Polsko, či Ukrajinu. Postup se používá dodnes a je značně zneužíván pokoutními výrobci lihovin stejně, asi jako v dobách Švejkových.      
"...Podívejte se, jak krkám. - Kořalka je jed," rozhodl se, "musí být původní originál, pravá, a nikoliv vyráběná ve fabrice na studené cestě od židů. To je jako s rumem. Dobrý rum je vzácností. - Kdyby zde byla pravá ořechovka," povzdechl, "ta by mně spravila žaludek. Taková ořechovka, jako má pan hejtman Šnábl v Brusce."
subordinace

Účastníci právního poměru ( v armádě služebního, hodnostního) jsou k sobě navzájem ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti (subordinace, též superordinace). Bez této  praxe nemůže fungovat žádná armáda na světě. Říká se tomu "Zákon padajícího hovna", viz obrázek.

   
Potom, když komise vodjela, dal si nás pan obršt všechny seřadit, celej regiment, a povídá, že voják je voják, že musí držet hubu a sloužit, jestli se mu něco nelíbí, tak že je to porušení subordinace.
"Hned jsem hotov, pane poručíku."
Poručíka Duba zmocnila se horečka, zejména když po nadějném šustění papíru uplynulo dalších sedm minut, aniž by se dveře otevřely.
Kadet Biegler byl ke všemu ještě tak taktní, že nespouštěl ještě neustále vodu.
Poručík Dub v slabé horečce počal přemýšlet, jestli si snad nemá stěžovat veliteli brigády, který, může být, dá rozkaz vylomit dveře a vynést odtamtud kadeta Bieglera. Také mu napadlo, že snad je to porušení subordinace.
sublimát laický název pro chlorid rtuťnatý      
"...pil jsem sublimát, vdechoval rtuťnaté páry,..."
sulc slangově - huspenina [z něm. die Sulz,Sulze]. Maso z hlavy, nožičky, kolena i s kůží vařit doměkka v silně osolené vodě. Ke konci přidat 1 cibuli, mrkev, kuličky pepře a bobkový list. Vše vyndat a vykostit, kůži dát stranou a maso nakrájet na kostičky. Kůže umlít na masovém strojku. Cibuli a mrkev nasekat nadrobno a promíchat s masem a kůží, přidat hrášek, dochutit pepřem, utřeným česnekem, octem a podle chuti i špetkou cukru. Opět dobře promíchat, nalít do pekáčku, asi 2 minuty povařit, sebrat nahoře tuk a nechat v pekáčku chladnout. Podávat nakrájený na plátky, ochucený octem a jarní cibulkou.    
Sulc, ten jsem nemíval tak rád, poněvadž se to jen třese a nic to nevydá. Žena, ta se zas mohla pro sulc utlouct, a já jí do toho sulce nepřál ani kus ucha, poněvadž chtěl jsem všecko sám sežrat, tak, jak mně to nejlepší chutnalo.
supa slangově polévka [z něm. die Suppe]      
"Pořád jenom samej vejslech," dopaloval se Vodička, "a kdyby z toho něco alespoň vylezlo. Spotřebujou haldy papíru a člověk ani ten soud neuvidí. Shnije za mřížema. Řekni upřímně, je ta supa k žrádlu? A to zelí se zmrzlejma bramborama? Krucifix, takovou blbou světovou vojnu jsem ještě nikdy nežral.
superarbitrace u vojska : v superarbitračním řízení mohl být voják, neschopný k výkonu vojenské služby, této služby zproštěn, nebo převeden na službu méně náročnou.      
Podíval se krvežíznivě na Švejka a řekl: "Netvařte se tak blbě:" "Já si nemohu pomoct," odpověděl vážně Švejk, "já jsem byl na vojně superarbitrován pro blbost a prohlášen ouředně zvláštní komisí za blba. Já jsem ouřední blb."
"...Když jsem sloužil aktivně, byl jsem superarbitrován pro blbost, a ještě k tomu notorickou. Od regimentu nás kvůli tomu pustili dva, mě a ještě jednoho pana hejtmana von Kaunitz...."
suponovaný slangově předpokládaný, zdánlivě neexistující, fixní [z něm. supponieren]      

„Já jsem, poslušně hlásím, pane lajtnant, celou noc nespal, poněvadž jsem si vzpomínal na ty doby, když jsme ještě dělali manévry u Vesprimu. Tenkrát suponovanej první a druhej armádní sbor šel přes Štyrsko a západníma Uhrama vobklíčil náš čtvrtej sbor, kterej byl na lágru ve Vídni a v okolí, kde jsme měli všude festunky, ale voni vobešli nás a dostali se až na most, kterej dělali pionýři z pravýho břehu Dunaje. My jsme měli dělat ofensivu a nám na pomoc měly přijít vojska vod severu a potom taky vod jihu vod Voseka….“

supravisita  nejvyšší inspekce lékařů.      

Do Budějovic byl přeložen můj pošvagřenec dr. Masák ze Žižkova a tomu mohu děkovat, že jsem se tak dlouho v nemocnici udržel. Byl by to se mnou dotáhl až k supravisitě, když jsem to ale tak zkazil s tím nešťastným krankenbuchem!

"To je kvůli pořádku," ozval se opět šofér, projížděje hustým davem, "je to patrně kvůli nebeské supravisitě."
U nebeské brány propouštěli jedině na heslo, které ihned generálu Biegierovi napadlo: "Für Gott und Kaiser."

sútra  V hinduismu sútry vznikaly od nejstarších dob jako koncentrovaná, pro zapamatování vhodná vyjádření důležitých filozofických a náboženských obsahů.      

Na vojně ulil se k důstojnické kuchyni regimentu a velice často připálil nějakou pečeni, když se zabral do čtení překladu staroindických súter Pragnâ-Paramitâ...

Svatá Anežka Česká Svatá Anežka Česká (20.1.1211 – 6. 3. 1282) byla nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské, česká princezna a abatyše pražského kláštera Na Františku. Svatořečená byla až 12.11.1989.

W

Aniž by vstal ze slamníku, oslovil jednoroční dobrovolník profousa touto řečí: "Jak jest to vznešené a krásné, vězně navštěvovati, svatá Anežko 91. regimentu!

Svatý Cyril a Metoděj

Svatí Konstantin (Cyril) a Metoděj, jsou známí jako apoštolové Slovanů nebo také Slovanští věrozvěsti. Pro misii na Velké Moravě vytvořili písmo hlaholici a prosadili staroslověnštinu jako bohoslužebný jazyk.

W

Byl tam taky jeden, kerej křičel, že je arcibiskupem, ale ten nic jiného nedělal, než jen žral a ještě něco dělal, s odpuštěním, víte, jak se to může rýmovat, ale tam se žádnej za to nestydí. Jeden se tam dokonce vydával za svatýho Cyrila a Metoděje, aby dostával dvě porce.

Svatý Jan Zlatoústý  (*347 nebo 349 – †14. 9. 407),  byl konstantinopolský arcibiskup známý pro svou řečnickou a kazatelskou zdatnost.

W

"Vidíte, Švejku, jak to dopadá s takovým člověkem, který nectí kněze," usmál se polní kurát. "Svatý Jan Zlatoústý řekl: ,Kdo ctí kněze, ctí Krista, kdo příkoří činí knězi, činí příkoří Kristu Pánu, jehož zástupcem právě kněz jest.`..."

Svatý Pelegrinus Podle legendy tohoto muže původem z řecké Luccy, svatý Pavel vysvětil na biskupa a poslal ohlašovat křesťanství na ostrov Sicilie. Po úspěšném poslání se stáhl do poustevny, kde dožil svůj život, podle některých pramenů byl umučen za vlády císaře Nerona, tedy mezi léty jeho vlády od roku 54 do roku 68

W

Farnost Žižkov

"U nás se vyrábělo koření pro krávy se svěcenými obrázky. Von byl náš pan šéf Kokoška náramné nábožnej člověk a dočetl se jednou, že svatej Pelegrinus pomáhal při nafouknutí dobytka. Tak si dal natisknout někde na Smíchově obrázky sv. Pelegrinusa a dal je posvětit v Emauzích za 200 zl. A potom jsme je přikládali do balíčků  toho našeho koření pro krávy. Krávě se to koření namíchalo do teplý vody, dalo se jí napít z dřezu a přitom se dobytku předčítala modlitbička k sv. Pelegrinovi, kterou složil pan Tauchen, náš příručí. To když byly ty obrázky sv. Pelegrina vytištěny, tak ještě na druhou stranu bylo potřeba natisknout nějakou modlitbičku.

* asi 907 † 28. září 935 byl český kníže a světec, který je považován za hlavního patrona české země.

W

"...Člověk se tam může vydávat i za pánaboha nebo za Panenku Marii, nebo za papeže, nebo za anglickýho krále, nebo za císaře pána, nebo za sv. Václava, ačkoliv ten poslední byl pořád svázanej a nahej a ležel v izolaci...."
"...A von mu ten jeho kamarád napsal takovej fejton vo takovým jednom sběrateli, jak našel v písku na břehu Labe starej nočník plechovej a myslel, že to přilbice svatýho Václava, a udělal s tím takovej rozruch, že se tam na to přijel podívat biskup Brynych z Hradce s procesím a s korouhvema. ..."
svěrací kazajka je oděv formovaný jako košile ze silnější, pevné tkaniny, s velmi dlouhými rukávy. Účinný prostředek k omezení pohybu neklidných pacientů. Pomocí spoutání prodloužených rukávů kazajky za záda lze bezbolestně imobilizovat horní končetiny pacienta, který je ohrožen sebepoškozením.    
"....Nejzuřivější byl jeden pán, kerej se vydával za 16. díl Ottova slovníku naučného a každého prosil, aby ho otevřel a našel heslo ,Kartonážní šička`, jinak že je ztracenej. Upokojil se teprv, když mu dali svěrací kazajku. To si liboval, že se dostal do knihařského lisu, a prosil, aby mu udělali moderní ořízku......Jeden tam byl kvůli nějakým starým hrncům, kterým říkal popelnice. Jeden byl pořád ve svěrací kazajce, aby nemohl vypočítat, kdy bude konec světa. Taky jsem se tam sešel s několika profesory.
"Svět zvířat" obrázkový týdeník vydávaný Václavem Fuchsem .Celý název zněl Svět zvířat : illustrovaný měsíčník pro zvelebení chovu a trhu užitkového zvířectva : ústřední list československých majitelů a milovníků zvířat, přátel honitby, rybolovu a včelařství Po Fuchsově smrti vydávání časopisu přebírá Haškův přítel  Ladislav Hájek , který se oženil s Žofií Fuchsovou, dcerou Václava Fuchse. Redakce Časopisu byla, jak plyne z policejní přihlášky v ulici U Okrouhlíku č.p.908. Pod Hájkovým vedením, asi počátkem roku 1912 , přemístila na Ferdinandovu třídu č.p. 339 . Hašek zde působil v letech 1908 -1910 a 19121913 . Na obou adresách také často nocoval. Svět zvířat vycházel do roku 1923 a potom jako Život v přírodě. Hájek redigoval časopis do roku 1919 s vyjímkou roku 1917. To byl asi povolán do armády. Více zde    
Jednoroční dobrovolník chvíli o něčem přemýšlel a pak se obrátil na zdrceného desátníka: "Jestlipak znáte časopis Svět zvířat?" "Ten časopis," odpověděl desátník se zřejmým výrazem radosti, že hovor převádí se na jiné pole, "odbíral hospodský u nás ve vsi, poněvadž měl děsné rád Bánské kozy a všechny mu chcíply. Proto žádal v tom časopise o radu."
Já jsem znal jenom jednoho českýho spisovatele osobně, nějakýho Hájka Ladislava z Domažlic. Von byl redaktorem Světa zvířat a já mu jednou prodal takovýho voříška za čistokrevnýho špice. To byl moc veselej pán a hodnej.
Svobodová Růžena

Antonín Měšťan ve své práci REALIEN UND PSEUDOREALIEN IN HAŠEKS "ŠVEJK" předpokládá, že by se mohlo jednat o českou spisovatelku *10.7.1868-†1.1.1920. S ohledem na Haškovu "lásku" k ženským autorkám a zejména k jejích tvorbě dívčích románů, lze předpokládat, že si ji Hašek vzal na mušku svým osobitým způsobem.

W

„Že si nepřekousneš jazyk,“ říkal každému z nich s dobráckým úsměvem Švejk. „Jestlipak to není lepší, když se u nás jmenuje někdo Bohuslav Štěpánek, Jaroslav Matoušek nebo Růžena Svobodová.“

syčák nadávka - stejného významu jako lump a lotr      
"....,Zavřenej člověk je jako dítě v peřince,` říkával jeden známej syčák, ,ten se musí vopatrovat, aby se nenastudil, aby se nerozčílil, aby byl spokojenej se svým osudem, že se mu chudáčkovi neubližuje....."
"...My si sedneme naproti nim, jen jsme si überšvunky položili před sebe na stůl, a povídáme si: ,Vy pacholci, my vám dáme láňok,` a nějakej Mejstřík, kerej měl ploutev jako Bílá hora, se hned nabíd, že si půjde zatančit a že nějakýmu syčákovi vezme holku z kola...."
Š  
šacovat slangově - prohlížet kapsy, prošacování je osobní prohlídka například na letišti, při zatčení a podobně. Ale také výraz pro množství: "Kolik to šacuje?" = " Kolik to je?"      
Počal se šacovat. "Já jsem ztratil lístek!" křičel, "zastavte, ten lístek se musí najít!" Máchl rukou rezignovaně: "Ať jedou..."

Když Švejka důkladně prošacovali a nenašli ničeho kromě dýmky a zápalek, otázal se strážmistr Švejka: "Řekněte mně, proč vůbec nic, ale prachnic u sebe nemáte?"

"Potom se nadporučík Lukáš," pokračoval Švejk, "počal šacovat po všech kapsách, a když to bylo marný, sáhl si do vesty a dal mně své stříbrně hodinky. Byl takovej pohnutej.

"...Na Šumavě v jedněch lomech kradli skaláci dynamitový zápalky, aby měli zásobu na zimu na trhání pařezů. Hlídač v lomech dostal rozkaz, když jdou skaláci z práce, každýho šacovat, a von to dělal s takovou láskou, že chyt hned prvního skaláka a začal mu plácat tak náruživě po kapsách, až tomu skalákovi dynamitový zápalky v kapse vybouchly, a voba i s hlídačem vyletěli do povětří, takže to vypadalo, jako by se ještě v poslední chvíli drželi kolem krku."

šajseraj vulgárně vykonání velké potřeby, průjem, sraní, sračka [z něm. die Scheißerei]      

"Poslušně hlásím, pane generálmajor, na manévrech u Písku říkal nám pan plukovník Wachtl, když mužstvo v době rastu se rozlézalo po žitech, že voják nesmí pořád myslet jen na šajseraj, voják že má myslet na bojování...."

šalomounské rozřešení Známé rozhodnutí krále Šalomouna o vyřešení sporu dvou matek. Jedné se narodilo dítě živé a druhé mrtvé. Obě se však hlásily k živému dítěti: "Rozetněte živé dítě vedví a dejte každé ženě po půlce!" Jedna z žen chladně souhlasila - druhá úpěnlivě prosila, ať dítě nechají žít a ať ho dají raději její sokyni. Tak král Šalomoun hned poznal, která z žen je pravou matkou dítěte a rozhodl jí dítě vrátit.

W

"Poslušně hlásím, pane lajtnant," tajemně zašeptal desátník Palánek, "von nemá peníze na dráhu a já taky ne. Zadarmo ho nechtějí vozit, poněvadž nemá jako ty vojenský dokumenty, že jede k pluku." Poručík dlouho nedal na sebe čekat se šalomounským rozřešením trudné otázky. "Tak ať jde pěšky," rozhodl, "ať ho zavřou u pluku, že se opozdil; kdo se s ním tady bude tahat."

šarže slangově - vojenská hodnost [z něm. die Charge]. V románu používá většinou Hašek tento výraz pro nižší hodnosti než důstojnické. Ale není to pravidlem.      

Pan obršt se v kasárnách vůbec neobjevil, z čehož mělo mužstvo, šarže i důstojníci velkou radost.

A jako obětní dým vycházely od rot k nebi modré obláčky tabákového dýmu. Kouřily všechny šarže, když viděly, že si i pan plukovník zapálil.

Poručík Dub neodpověděl na to ani slova, jenom si pomyslil: "Tvou učenost srovnám, chlape." Potom si to rozmyslil a přece se jen ozval Bieglerovi s úplně hloupou otázkou: "Vy tedy myslíte, kadete Bieglere, že důstojník, vedle kteréhož vy musíte se pokládati dle své šarže býti jemu podřízeným, nestřídmě jí? Nechtěl jste snad říct, kadete Bieglere, že jsem se přežral? Děkuji vám za tu sprostotu.

šaščínská bestie

Původně jsem se domnival, že by se mohlo jednat o proslulou vražedkyni Alžbětu Báthory známou jako "Čachtická paní". To by ale nejspíš ten dráteník Proubkovi nadával, že je čachtická bestie. Nakonec všechno bádání ukazuje, že všechno souvisí se vším. V bakalářské práci z roku 2010 "Obraz Alžběty Báthory v historických románech" uvádí její autorka Eva Kozlová, že v Čachticích byla ve službě Alžběty Báthory od roku 1594 jakási Anna Darvuliová ze Šaštína, zvaná Darvulie.

Všichni svědci se shodli na tom, že právě ona na Alžbětu zhoubně působila, prý ji učila stále účinnější způsoby mučení. Zabývala se výrobou lektvarů, léčitelstvím a okultismem, praktikovala černou magii a údajně hraběnku léčila hypnózou. Stala se nejbližší rádkyní své paní, měla na ni obrovský vliv, byla jí neustále k dispozici a zajišťovala jí léčivé koupele, masáže a bylinné odvary, ale také přírodní drogy. Před rokem 1608, kdy zemřela, oslepla a ochrnula.

Velmi cenné svědectí o krutosti Anny Darvuliové objevil badatel Jaroslav Mareš ve  fondech státního archivu v Bytči na Slovensku, kde je uchována část rodinné korespondence rodu Báthory a vše zpracoval v článku "Konec dohadů o Alžbětě Báthory: Pravda vyplývá ze spisu".

Zde jsou odpovědi svědků a obžalovaných před soudem v roce 1611. To už byla Darvulie mrtvá. A tato svědectví ukazují na to, že šaščínskou bestií byla právě Darvulie.

Na otázku "Jakým způsobem a mučením dávala vraždit ty ubožačky?" odpověděl pomocník Alžběty, Ficko: Mučili je tak, že Anna Darvulia bydlící v Sárváru děvčatům otočila ruce vídeňským provazem a uvázala je vzadu. Bily je až do chvíle, kdy jim tělo popraskalo. A bily je do chodidel a dlaní do té chvíle, než v jednom kuse nenapočítaly do pěti set tyto chycené ženy. Mučení se učily od Darvulie. Bili do chvíle, dokud nezemřely.

Obžalovaná Helena Jó ( později popravená) vypověděla: Sama bila děvčata, když paní přikázala. Ale nejvíc je mučila Darvulia, nechávala je stát ve studené vodě celou noc, celou noc je bila.

 

 

 
Potom ještě řekl Paroubkovi, že je huncút a šaščínská bestie, tak ho mílej Paroubek chyt, votlouk mu jeho pastě na myši a dráty vo hlavu a vyhodil ho ven  mlátil ho po ulici tyčí na stahování rolety až dolů na Invalidovnu a hnal ho, jak byl zdivočelej, přes Invalidovnu v Karlíně až nahoru na Žižkov, vodtud přes Židovský pece do Malešic, kde vo něj konečné tyč přerazil, takže se moh vrátit nazpátek do Libně.
šesták rakouskouherská mince v hodnotě dvaceti krejcarů (20 krejcarů byla jedna šestina konvenčního, tereziánského  tolaru, odtud šesták). Konvenční měna vznikla za vlády Marie Terezie roku 1753, kdy byla uzavřena měnová dohoda mezi Rakouskem a Bavorskem. Základní jednotkou byl tolar (120 krejcarů) , kterému odpovídaly 2 zlaté. A 1 zlatý se tedy dělil na 60 krejcarů.    
"Dobře, Pepku. Tak si pamatuj, že když někoho uslyšíš mluvit, když chodíš po obědech od domu k domu, že je císař pán dobytek nebo podobné, hned přijď ke mně a oznam mně to. Dostaneš šesták, a když uslyšíš někoho vykládat, že to nevyhrajeme, zas půjdeš, rozumíš, ke mně a řekneš, kdo to říkal, a dostaneš zas šesták. Jestli ale uslyším, že něco zatajuješ, tak bude s tebou zle....."
Von si to vynahražoval na hostech, když nechtěl brát peníze jako pasák. Měl svou sazbu: modrý voči stály šesták, černý patnáct krejcarů, a von to všechno vypočet přímo dopodrobna jako oučet na kousek papíru, kerej podal hostovi. Byly to velmi přístupné ceny za zprostředkování. Na ženskou bez inteligence byla přirážka šesták, poněvadž von vycházel z tý zásady, že taková sprostá nádoba víc pobaví než taková vzdělaná dáma.
Šimáčkův čtyřlístek obrázkový čtrnáctideník, vycházel v období let 1909 - 1914. Má li někdo zájem si přečíst ten článek z červencového čísla má možnost, k  přečtení je v NKP.

W

Aby dodal váhy svým slovům, řekl, že odbíral časopis (Šimáčkův Čtyřlístek) a tam že ještě před válkou v červencovém čísle bylo o tom atentátu napsáno, že bezpříkladný zločin sarajevský zanechává v lidských srdcích nadlouho nezhojitelnou ránu, tím bolestnější, že zločinem nebyl jen zahlazen život představitele výkonné moci státu, nýbrž i život jeho věrné a milované družky, a že zničením těch dvou životů rozvrácen šťastný, příkladný rodinný život a sirotami učiněny všemi milované děti.
Nadporučík Lukáš jen zamručel k sobě, že asi zde v Humenném četníci odebírali Šimáčkův Čtyřlístek s tím dojemným článkem.
šizuňk slangově -  chlap, který dělá nemístné, vychytralé vtipy  na někoho druhého, ale též podvodník.      
"...Povídá ještě tak vesele: ,Já vím, vy jste šizuňkové, já vím, že mně to vrátíte, ale povedlo se vám to.` Byl tam mezi náma jeden Libeňák a ten povídá: ,Vědí co, přikryjou se dekou a počítají do deseti. A pak se podívají do těch svejch baťochů.`..."
"Poslušně hlásím, pane obrlajtnant," ozval se tiše Švejk, "dovopravdy ho ukradli. Na nádraží se vždycky potlouká moc takových šizuňků a já si to představuju tak, že jednomu z nich se nepochybně zamlouval váš kufr a ten člověk že nepochybně využitkoval toho, jak jsem vodešel vod zavazadel, abych vám vohlásil, že s našima zavazadlama je všechno v pořádku.
šlamastika, šlamastyka slangově - složitá, nepřehledná, prekérní situace, nehoda, nesnáz a jak také říká Švejk - katastrofa [z něm. der Schlamasse].      
Když už člověk někam vleze, tak musí vědět vo všem, co se kolem něho děje, aby se najednou nevoctnul před nějakou šlamastikou, kerej se říká katastrofa.
"Byl zde před chvílí náš jednoročák Marek a oznámil, že jste opět zde a máte na sobě nový mundúr. Vy jste mne teď přived do pěkné šlamastiky. On mne postrašil, že teď ten mundúr nevyúčtujeme s brigádou. Váš mundúr se našel na hrázi rybníka a my už to oznámili přes batalionskanclaj na brigádu...."
šlapák je to taneční krok dvoudobý. Může mít dvě varianty. První varianta tohoto tanečního kroku je velmi rychlá, houpavá, ladně nadnášivá ,ale musí být plynulá. Druhá varianta je poskočná, někdy i s ohýbáním druhé nohy zánožmo. V některých vesnicích bývá nazýván též obkročák. / Jelínková, Z. : Lidové tance z Boskovicka, Havl. Brod, 1950, str. 31/15      
"Já si zatancuji," řekl po pátém pivě, když viděl, jak tancují páry šlapáka.
Škatula Emanuel * ?? -† ??, Byl jedním z nejstarších vůdců sociální demokracie, redaktor „Práva lidu“ (stranický tisk sociální demokracie). Ohnivý zastánce Lenina a ruské revoluce. V roce 1912 údajně pomáhal organizovat i Leninovu návštěvu v Praze. V době Balkánských válek (1912 – 1913) pobýval na Balkáně z čehož vznikl dokument „Válka na Balkáně“.  V roce 1913 vydal brožůrku „Mládež předvoj socializmu“. V meziválečném období se jeho radikalizmus otupil  a  věnoval se  otázce  družstev, v letech 1922 – 1938 šéfredaktor  časopisu „Družstevník“, v roce 1923 vydává brožůrku „Družstevní antologie - Teoreticko-praktický průvodce spotřebních, výrobních a hospodářsko-úvěrních družstev.“  Prohledal jsem v Národní knihovně databázi autorit, ale jeho jméno ani jeho dílo se v NKP nenachází. O dalším osudu E. Škatuly mi není nic známo. Neobjevil jsem ani jeho foto.  Nás soudruh Škatula zajímá hlavně proto, že chodíval ke Zlatému litru, kde svými debatami a diskusemi dal přímý popud k založení strany mírného pokroku. Václav Menger o tom píše: Chodili sem z mladých intelektuálů anarchistických (Mahen, Mach, Bass, Langer atd.), skupina realistů kolem tehdejšího "Přehledu" (Chalupný, V. V. Štech, Kalabis, Šelepa atd.), sociální demokraté (bratří Šmeralové, Škatula atd.) a starý básník Arbes považoval tuto hospodu dokonce za své dominium……….. Politisovalo se, jak jinak? Hašek po zkušenostech s anarchisty měl již svůj "vytříbený" politický názor a všechny ony revoluční i opatrné řeči mu byly k smíchu.  Proto mu asi věnuje jednu kapitolu ve svých „Politických dějinách strany mírného pokroku v mezích zákona." -"Soudruh Škatula" .

   
šmajznout [někoho, něco] slangově - někoho uhodit, někoho bacit nebo též "majznout". Obdobný výraz "čmajznout" se užívá ve významu něco ukrást [z něm. schmeißen]      
"Bejvaly v hospodách," řekl Švejk, "takový pěkný nápisy proti kibicům. Pamatuji se na jeden: Kibic, drž tlamajznu, než té přes ní šmajznu."
šmejd, šmejdit

 

slangově - podřadné zboží, bezcenná věc, brak, nekalá činnost, nekalý obchod, podvod,  také nadávka. Šmejdit = slangově slidit, špehovat, něco hledat.      
Nakonec se to vysvětlilo, že ještě jeden člověk ztratil zlatý prsten s falešným briliantem, nějakou rodinnou památku, ale krejčí seděl přece jen tři dny, poněvadž se z rozčilení dopustil urážky stráže. Dostal zákonitou odměnu deset procent, 1 K 20 hal., poněvadž ten šmejd měl cenu 12 korun, a on tu zákonitou odměnu hodil tomu pánovi do obličeje, a ten ho žaloval pra urážku na cti a krejčí dostal ještě deset korun pokuty. Potom všude říkal, že každej poctivej nálezce zaslouží pětadvacet, zřezat ho, až bude modrej, vysekat mu veřejné, aby si to lidi pamatovali a řídili se podle toho.
Když Baloun viděl, že nadporučík tvrdé usnul, počal opět šmejdit a slídit po bytě jako švábi v noci. Otevřel kufřík nadporučíkův a nakousl jednu tabulku čokolády, lekl se však, když nadporučík sebou ze spaní trhl. Uložil spěšné nakousnutou čokoládu do kufříku a ztišil se.
Dříve, ještě za Marie Terezie, v dobách válečných zaváděny byly též kočky do vojenských skladišť, když páni z intendantstva sváděli všecky své šmejdy s mundúry na nešťastné myši.
To bylo všude něco tak obvyklého ve válce, že když někde se shledalo při inspekci, že se nekrade, byl přece jen každý z těch účetních šikovatelů ve všech možných kancelářích v podezření, že překročuje rozpočet a provádí zas jiné šmejdy, aby to klapalo.
šmirglpapír slangově - brusný papír  sloužící k opracování povrchů. Existují různé druhy, které se vyznačují různými vrstvami pro dřevo, barvu nebo kov. Dříve se používal pro výrobu drcený smirek [něm. der Schmirgel], což je hornina složená převážně z korundu.    
Když je pes takovej stařec, že je cele] šedivej, a vy ho chcete prodat za roční štěně, nebo ho dokonce vydáváte, dědečka, za devítiměsíčního, tak koupíte třaskavý stříbro, rozpustíte a namalujete ho načerno, že vypadá jako novej. Aby nabyl síly, tak ho krmíte jako koně utrejchem a zuby mu vyčistíte šmirglpapírem, takovým, co se s ním čistěji rezavý nože.
šnops karetní hra nazývaná též šedesátšest či šestašedesát. Oblíbená v Německu a zejména Rakousku pod názvem Schnapsen, v Maďarsku Snapszli , Snapszer nebo Hatvanhat (maďarský: šedesát šest ). Jak je patrné z románu ...Šel kolem zadního kupé, kde hrál batalionsordonanc Matušič se sluhou velitele praporu Batzerem vídeňskou hru šnopsa (66)....hráli Matušič a Batzer tu nejjednodušší formu pro dva hráče. Je to hra velmi podobná tzv. lízanému mariáši.  Hraje se však  pouze s 24 kartami německého nebo francouzského typu :kde eso (A) má hodnotu 11, desítka (X) =10,král(K) =4,svršek (Q) =3, spodek(J) =2, a devítka (IX) =0. Cílem hry je dosáhnout co možná nejdříve 66 bodů pomocí hlášek a zdvihů (štychů) obsahujících pokud možno nejhodnotnější karty. Rozdávající rozdá po třech kartách, sedmý list otočí na stole (čímž určí trumfovou barvu) a rozdá znovu po třech kartách. Zbývající balíček se pak položí přes otočený trumf na stůl tak, aby bylo vidět hodnotu trumfové karty. Tento balíček představuje talón, ze kterého si po odehrání karty doplňují hráči list. Hráč, který má na ruce trumfovou devítku, může tuto vyměnit za kartu určující trumfovou barvu. Hru zahajuje forhont. Barva se nemusí ctít, stejně tak není povinností přebíjet. To je jeden z rozdílu proti českému mariáši. Vyšší list v jedné barvě přebíjí všechny nižší hodnoty a trumfová barva je nadřazena všem ostatním barvám. Poslední zdvih (štych) je hodnocen deseti body. Přitom každý hráč během hry sleduje počet dosažených bodových hodnot. Kdo z obou hráčů získá nejdříve 66 bodů, volá "šestašedesát" a uzavírá hru. Ještě vysvětlím co jsou to hlášky: hlášky tvoří dvojice svršků (Q) a králů(K) jedné barvy. Normální  pár má hodnotu 20, trumfový pak 40 bodů. Těmto dvojicím se někdy také říká mariage, od toho český mariáš, kde se s hláškami hraje stejně.  Hláška "hlásím 20(40)" přísluší jen hráči, který právě vynáší. Kromě toho musí jednu kartu z hlášky okamžitě vynést. Existuje pochopitelně i verze pro tři, nebo čtyři hráče. Tu hrál nejspíš strážmistr Matějka z Písku: Před ním stál jeho četnický strážmistr Matějka a myslel si, aby mu rytmistr vlezl na záda i se všemi berichty, poněvadž dole u Otavy čekají na něho s partií šnopsa. Je to hra velmi podobná mariáši, ale barva se nemusí ctít, stejně tak není povinností přebíjet, ale může se licitovat  hra Betl, Durch nebo Hlášená,  při které musí hráč uhrát 66 v prvních třech zdvizích (štychách) . Ještě k názvu hry. Povídá se, že se poprvé hrála  roku 1652 v hospodě s číslem  66 ve vestfálském městě Paderborn. A šnops, šnaps je kořalka, kterou zaplatil neúspěšný hráč za prohranou hru [z něm. der Schnaps].      
Šolaja Bogdan Ing. *1883, pocházel ze Záhřebu v Chorvatsku a v Praze vystudoval inženýrství chemie.  Jeden z iniciátorů vzniku Strany mírného pokroku v mezích zákona, přítel Jaroslava Haška. [objevil jsem pouze jeho policejní příhlášku]. Výřez je z fotografie, zveřejněné v knize Jaroslav Hašek ve fotografii [22].

 

 

   
Šoule tady měl kuchař Jurajda zcela jistě na mysli šoulet. V jidiš se šoulet správně vyslovuje čolent. Slovo pochází ze středověkého francouzského chaud-lent čili pomalé ohřívání. Tradičně se dělá v peci ve velkém keramickém hrnci s husou nebo s kachnou, jejichž tuk se rozpustí a promíchá s hrachem a kroupami, k nimž se přidává třeba cibule, česnek, majoránka, pepř nebo bobkový list. Všechno se do hrnce nahází zároveň, promíchá a dá do vyhřáté, ale už netopící pece v pátek odpoledne (o šábesu se nemá zapalovat oheň, smí jen dohořívat), tam se celou noc ohřívá a peče a dopéká až do šábesového oběda.
zdroj: B. Kuras, Pravicová kuchařka
     

Snad až přijedeme do Haliče, budu mít příležitost uvařit šoule, pravé haličské, husu dušenou v kroupách nebo v rýži.

špangle slangově - okovy, pouta  [z něm. die Spangen]. Pouta též slangově želízka.      

"....Když tak řádili asi půl hodiny, rozběhl se obršt ke mně a zařval: ,Jsi blbec, nebo nejsi blbec?` - ,Poslušně hlásím, pane obrst, že jsem blbec.` - ,Jednadvacet dní tuhého vězení pro blbost, dva půsty týdně, měsíc kasárníka, 48 hodin špangle, hned zavřít, nedat mu žrát, svázat ho, ukázat mu, že erár blbce nepotřebuje. My už ti, holomku, noviny vytlučem z hlavy,`..."

"...Všechno se kolem smálo a major Blüher se na mne rozkřik: ,Po tobě leda, chlape, lezou štěnice, když chrníš na kavalci. Von si, chlap mizerná, ještě dělá legraci.` A dostal jsem za to takový špangle, až jedna radost."

Špatný Emil *13. 1.1883 –†9. 3. 1937 Haškův přítel, pražský antimilitarista, redaktor časopisu národně socialistické mládeže "Mladé proudy", odsouzený v procesu s antimilitaristy v letech 1907 - 1910 na dva roky žaláře, spolu se svým kolegou Aloisem Hatinou. Nakonec se stal poslancem parlamentu ČSR ba dokonce člen branně bezpečnostního výboru sněmovny a bylo po antimilitaristovi. Inu koryto je koryto. Na snímku, který je archivován NAČR fond 1302 je Alois Hatina spolu s Emilem Špatným při propuštění z pankrácké věznice. Na spodním snímku z fondu 1302 NAČR z roku 1914 je vězněn spolu s dalšími přáteli Jaroslava Haška,Aloisem Hatinou a Michalem Káchou. Takto se o něm zmiňuje Menger:

web

W

 

Kromě Národních Listů, kde nad ním Servác Heller dosud držel ochrannou ruku, a Národní Politiky, kde mu byl protektorem jeho strýc Jan Hašek, faktor tiskárny Politiky, přibylo mu nyní i České Slovo, když se byl náhodně seznámil s redaktory tohoto listu, tehdejšími vůdci národně sociální mládeže, Špatným a Hatinou, z nichž druhý stal se mu později jedním z nejlepších přátel, ochráncem a hlavně nezištným mecenášem. Ale Haškův vtip a humor již tenkráte měl velmi osobitý osten a vedle příznivců získával mu i mnoho nepřátel. Ne každý má smysl pro veselí a je-li jím jen dosti málo dotčen ve své samolibosti, stává se nebezpečným odpůrcem a nepřítelem! Jen strach před Haškovou bezohledností a sebevědomím to byly, které ty různé přikrčence, závistníky a nenávistníky zatlačovaly do zbabělého kouta......Jaroslava jako špiona na rukou spoutaného celý kordon strážníků na policejní ředitelství."Vždyť jsem si to myslel, že je to něco takového! No jo, pan spisovatel Hašek!" uvítal jej policejní komisař dr. J. Klíma. "Co vás to, prosím, napadlo v této těžké době dělat nám takové obtíže?" Hašek mlčel a udiveně se rozhlížel. Když Klíma svou otázku opakoval, odpověděl mu zcela nevinně: "Nepanimáju!" (Nerozumím.) Trvalo to hodně dlouho, než Klíma, nepřestávaje na Haška dorážeti po dobrém i po zlém, dostal z něho souvislou českou větu. Zněla : "Jako řádný rakouský občan a poplatník pokládal jsem za svou povinnost, přesvědčiti se v těchto těžkých dobách, jak funguje státní policie." "To jste nemohl říci hned?" rozzlobeně vyhrkl ze sebe Klíma. "Abyste věděl, že funguje dobře - - - osm dní!" Hašek našel "na čtyřce" kamarádskou společnost. Vedle všelijakých podezřelých byl tu i Špatný a Hatina. Ve třech jim bylo veseleji.

špeditérství slangově - zasilatelství, zajištění přepravy - spedice [z něm. die Spedition]      

„…Von měl moc rád ženský a taky mezi jinejma počal chodit za dcerou toho pana Karlíka, kterej měl špeditérství a cukrářství…“

špic Německý špic je potomkem psa rašelinného (Canis Familiaris Palustris Ruthimeyer) z doby kamenné a pozdějšího špice kolových staveb. Je nejstarším psím plemenem ve Střední Evropě. Vyvinula se z něho četná další plemena. Za hranicemi německé jazykové oblasti jsou vlčí špicové nazýváni též keeshond a malí a trpasličí špicové pomeranian.      

"...Já jsem znal jenom jednoho českýho spisovatele osobně, nějakýho Hájka Ladislava z Domažlic. Von byl redaktorem Světa zvířat a já mu jednou prodal takovýho voříška za čistokrevnýho špice...."

špicl slangově donašeč, konfident, udavač  [z něm. der Spitz] další slangové výrazy téhož významu fízl, práskač, bonzák      

V každé vojenské části mělo Rakousko své špicly, udávající své druhy, kteří s nimi spali na kavalcích a na pochodu dělili se s nimi o chleba.

špirituska na Zlíchově

Továrna na líh a potaš byla založena Samuelem Fischlem a Adolfem Rosenbaumem roku 1880. Prameny však zmiňují lihovar patřící rodině Fischlů již v roce 1836, kdy byl dceřiným podnikem provozu u Veselí nad Lužnicí. Na přelomu 19. a 20. století je třetí největší ze sedmi pražských lihovarů. Jako suroviny sloužil výběr z melasy. Z odpadu se vyráběly draselné soli pro Inwaldovu sklárnu. Současná podoba pochází z roku 1907. Areálu dominuje rafinerie s převýšenou věžovou částí s půlkruhově zakončenými okny. V interiéru se dochovalo dekorativní litinové točité schodiště. Po znárodnění byla potašovna přestavěna na octárnu (1957), která patřila k předním evropským producentům. V roce 2000 byla výroba ukončena a areál i přes zájem developerů dál chátrá. Budova rafinerie a polygonální komín jsou památkově chráněny. Vlastníkem budov je firma Zlatý lihovar a. s., jejímž jediným akcionářem je firma Goldfin Investments ltd. se sídlem na Panenských ostrovech. Na výřezu z historickém snímku z roku 1940 uloženého v archivu AHMP je vidět, že špirituska kouřila jako někteří feldkuráti. Zcela vlevo je kupole České správy sociálního zabezpečení, můj současný a jediný zdroj peněz. Za špirituskou je půvabný pohled na chrám svatého Víta na Hradčanech.

web

„To se divím,“ řekl Švejk. „Znal jsem mnoho feldkurátů a ti kouřili jako špirituska na Zlíchově….“

špitál zde slangový  výraz pro nemocnici [z lat. hospitale]      

"...Nadporučík Machek zajat v Srbsku, dluhuje mně 1500 korun. Je zde víc takových lidí. Ten padne v Karpatech s mou nezaplacenou směnkou, ten jde do zajetí, ten se mně utopí v Srbsku, ten umře v Uhrách ve špitále. Chápete nyní mé obavy, že mne tato válka zahubí, nebudu-li energickým a neúprosným.

Jednou pozval generál k sobě dvě sestřičky z polního špitálu, které tam vlastně ani nesloužily, jenom byly tam připsány kvůli platu a zvětšovaly si své příjmy lepší prostitucí, jak to bývalo zvykem v těch těžkých dobách. Dal zavolat polního kuráta Martince, který již upadl tak dalece do osidel ďábla, že po půlhodinové zábavě vystřídal obě dámy, přičemž tak říjel, že poslintal celou podušku na pohovce...."

špodium správně- spodium, uhlí z kostí, jest výrobek, který obdržíme žíháním, pálením kostí bez přístupu vzduchu. Při processe tom vyvíjí se množství spalitelných plynů nepříjemně páchnoucích, mimo výrobky, jež možno snadno zkapalniti a od sebe odděliti v tekutinu olejnatou, těžkou, dehet z kostí, a v tekutinu vodnatou, dehtem páchnoucí, obsahující soli ammoniakálné. Zbytek pak všeho jest s., uhlí z kostí. Poněvadž spodium zvláště v cukrovarství upotřebuje se k odvápnění a odbarvení šťávy, vyrábí se po továrnicku i ve velikých cukrovarech. V továrnách rozdělují se kosti podle jakosti a pro spodium vybírají se nejraději silné, pokud možno čerstvé, tvrdé hnáty, ježto kosti volnější struktury dávají spodium drobivé, které nevydrží častějšího oživování. Vybrané kosti zbavují se tuku, poněvadž tuk činí spodium lesklým, málo pórovitým. Peci k zuhelnění kostí jsou různých soustav. Některé jsou zařízeny na topení nepřetržité, jiné posud ještě na topení přerušované. Peci na topení přerušované jsou peci plamenné, v nichž lité nebo chamottové kelímky stojí na sobě tak, že hořejší přikrývá kelímek dolejší a všecky vyplněny jsou kostmi. Žár třeba udržovati po dobu 6 – 8 hod. Tvořící se plyny a dehtové páry přispívají k udržení vysoké temperatury tak, že paliva nutno přikládati jen zcela málo. Spálené kosti, s., lze pak vybírati z kelímkův, až když úplně vychladne. Tolik Ottův naučný slovník.      

Jenom vo jedno mám starost, aby ti rolníci nedali se vod nikoho nabulíkovat a neprodávali ty kosti vojáků zbytečně na špodium do cukrovarů.

šrapnel slangově - šrapák - důkaz, jak vědeckotechnická revoluce postupuje i ve zdokonalování zabíjení lidí: Nejprve se střílely koule kamenné později kovové. Potom vynalezli granát, to je projektil vybuchující v nepřátelských řadách. Dalším vynálezem byl kartáč, to je střela naplněná sekaným železem která se roztrhla krátce po výstřelu, takže nepřítel musel být velmi blízko děla. Henry Shrapnel  (1761 - 1842)  spojil vlastnosti granátu a kartáče. Projektil naplnil směsí střelného prachu a olověných kuliček a doplnil nastavitelnou roznětkou, takže mohl explodovat nad cílem a šířit zkázu v okruhu několika set metrů pod výbuchem. Poprvé byly šrapnely použity v roce 1804.    

W

Zejména ne vrchní vojenský lékař Bautze. Byl to muž neúprosný, který ve všem viděl podvodný pokus uniknout vojně, frontě, kulce a šrapnelům. Známý jest jeho výrok: "Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande."

Víš, jak se trestá na vojně, když někdo okrade kamaráda v poli? Přiváže se k hlavni děla i chlap se vystřelí kartáčem.
šrit slangově - krok. Podle Infanterieexerzierreglement voják musel kráčet rychlostí 115 kroků za minutu, při délce kroku 75 cm  [ z něm. der Schritt].      
"....Když se měl votočit, to mu bylo jedno, jakou haxnou to udělal, cáp, cáp, cáp, třebas šest šritů ještě šel kupředu a pak se teprve točil jako kohout na vobrtlíku a při marši držel krok jako podagrista nebo tancoval jako stará děvka vo posvícení."
štajerák slangově obyvatel Štýrska, něm.Steiermark. Tady se jedná asi o nějaký pluk ze Štýrska ubytovaný v Királyhidě, jak plyne z textu.  

W

...kdyby ho náhodou nebyl potkal starý sapér Vodička, který byl přidělen k „štajerákům“, jejichž kasárna byla dole v lágru.
štamprle malá sklenka o obsahu 40 - 50 ml tak zvaný "velký panák", nebo 20 - 30 ml "malý panák" [z něm. Stamperl].    
"Setsakramentsky to dnes profukuje," řekl závodčí, "myslím, že nám štamprle nemůže škodit. Neříkejte nikomu nic, že vás vedu do Písku. To je státní tajemství." .....Jestli závodčí před vstupem do zájezdní hospody prohlásil, že myslí, že štamprle nemůže škodit, byl optimistou, poněvadž zapomněl na množství, a když jich vypil dvanáct, prohlásil zcela rozhodné, že do tří hodin je velitel okresní četnické stanice u oběda, že to je marné přijít tam dřív, kromě toho že začíná chumelenice.
"...Kdybyste byl znal starýho Vejvodu, políra z Vršovic, ten vám si, pane lajtnant, umínil, že nebude pít žádný nápoje, po kterých by se vopil. Tak si dal ještě štamprle na cestu a vyšel z domova hledat ty nápoje bez alkaholu...."
štand zde početní stav mužstva [z něm. der Standt]      
"....Potom řeknete Vaňkovi, že je kus mezka. Třikrát jsem ho žádal, aby mně udal přesný stav manšaftu. A když jsem to dneska potřeboval, tak jsem měl jen starý štand z minulého týdne."
"Jádro vašeho bataliónu je zdravé," řekl náhle, když všichni čekali, že se bude ještě dál dívat do stropu a mlčet, "váš štand je v úplném pořádku. Ten muž, s kterým jsem mluvil, podává svou přímostí a vojenským držením nejlepší naděje za celý batalión, že bude zápasit do poslední krůpěje krve."
štandlík vyšší dřevěná nádoba s uchy, někdy i s víkem (k nakládání zelí, okurek, aj.), kbel, kbelík, kýbl.

[asi z něm.  Ständerablassvorrichtung]. 

   
Mluv, kam jsi dal štrůdl? Že ti upad do bláta? Ty prevíte jeden. Můžeš mně ukázat to místo, kde leží v blátě? Že hned nějakej pes příběh jako na zavolanou, popad ho a odnes? Ježíšikriste, já ti tak nafackuju hubu, že budeš mít hlavu jako štandlík!
štepl slangově - razítko [z něm. der Stempel]. Na snímku vzácný otisk razítka "Gelesen" našeho K u K In Rmt. No 91 a 11. Feldkomagnie na jednom z dokumentů ve VÚA Praha.    
Za tu celou dobu, co jsme stáli pod Bardějovem, jsem si při nákupu dobytka neušetřil víc než něco málo přes dvanáct set korun, a to jsme ještě většinou namísto peněz dávali poukázky se štemplem bataliónu, zejména poslední dobou, když jsme věděli, že Rusové na východ od nás jsou v Radvani a na západ v Podolíně.
šťára slangově policejní kontrola, policejní razie, policejní zátah.      
"...a v deset večer už ji bylo vidět chodit po Táborskej ulici a zcela nenápadně každýmu pánovi, kterýho potkala, říkat: ,Hezoune, šel si to zafilipínkovat.` Poněvadž neměla knížku, tak ji při šťáře s druhejma podobnejma myšema pan Drašner zavřel, a Mestek měl po kšeftě."
štelung slangově postavení, zákop, pozice [z něm. die Stellung].      
"...vypravoval štábsfeldvébl Hegner, že pan hejtman Ságner v Srbsku na počátku války chtěl někde u Černé Hory v horách se vyznamenat a hnal jednu kumpačku svého baťáčku za druhou na mašíngevéry do srbských štelungů, ačkoliv to byla úplné zbytečná věc a infantérie tam byla starýho kozla co platná, poněvadž Srby odtamtud z těch skal mohla dostat jen artilérie...."
Do večera jich přišlo sto dvacet, ostatní prý po sněhu sjeli, jak při ústupu zabloudili, někde do ruských štelungů, jako by to byl tobogan. Tam to bylo hrozné, pane obrlajtnant, Rusové měli v Karpatech štelungy nahoře i dole.
Štěpánek Bohuslav V policejních přihláškách jsem nalezl dvě osoby tohoto jména. Jeden se narodil v roce 1906, proto nepřichází do úvahy.Ten druhý se narodil v roce 1883 a v roce 1912 byl hokynářem ve Vršovicích. A ve Vršovicích v té době žili i novomanželé Jarmila a Jaroslav Haškovi a tady se narodil i syn Richard. Co když tento hokynář třeba šidil Jarmilu při nákupech? Mohl se tímto způsobem dostat do Haškova románu?  

„Že si nepřekousneš jazyk,“ říkal každému z nich s dobráckým úsměvem Švejk. „Jestlipak to není lepší, když se u nás jmenuje někdo Bohuslav Štěpánek, Jaroslav Matoušek nebo Růžena Svobodová.“

Štěpánek Kliment Syn lipnického strážníka Františka Štěpánka, Haškův  "písař" - byl to tehdy nezaměstnaný čtyřiadvacetiletý mladý muž - jemuž Hašek v Lipnici diktoval "Osudy dobrého vojáka Švejka". On také podal svědectví jak tato práce probíhala: vždy se příslušná sada  stránek posílala do Prahy nakladateli Synkovi a nechávali si vždy jen poslední rozepsanou stránku. Mezitím však napsali obvykle nějakou kratší humoresku, aby byly peníze na živobytí. Napsal o tom své "Vzpomínky na poslední léta Jaroslava Haška"[30]. (Rukopis je uložen v Památníku národního písemnictví na Strahově v literárním fondu Jaroslava Haška). Kliment Štěpánek zemřel v roce 1974 v Praze - Kbelích. Vladimír Stejskal v knize "Hašek na Lipnici" [29] věnoval Klimentu Štěpánkovi kapitolu "Haškův písař": "Pamatuji se na to, jako by to bylo dnes," vypráví Kliment Štěpánek. "Hašek se zmínil v lokále, že by potřeboval písaře, kterému by mohl diktovat, aby šla práce rychleji. Mně bylo tehdy čtyřiadvacet let a kdosi otci navrhl, že bych mohl písaře dělat já. Tak si mě  Hašek skutečně najal.Platil mi čtyřista korun měsíčně, což byly na tehdejší dobu slušné peníze a hned první den jsme ujednali pracovní podmínky......"

   
štráfek proužek. Jednoroční dobrovolníci měli na obou rukávech kabátu na horním okraji manžety 1cm široký proužek ze žlutého hedvábí, oprostřed podélně protkaný černou, 2mm silnou nití. [z něm. der Streifen].      
"...Při regimentsraportu mně napařil kasárníka na čtrnáct dní, dal mne obléct do nemožných hadrů ze skladiště, hrozil mně odpáráním štráfků. - ,Jednoroční dobrovolník,` blbl ten pitomec obrst nahlas, ,je cosi vznešeného, jsou to embrya slávy, vojenské hodnosti, hrdinové....' "
"...Odpověděl jsem, že rotace zeměkoule nemůže být přerušena objevením se na ní takového jednoročního dobrovolníka, jako jsem já, že zákony přírodní jsou silnější než štráfky jednoročních dobrovolníků a že bych si přál vědět, kdo mne může přinutit, abych pucoval nějakej hajzl, který jsem nepodělal,..."
štrajch slangově - večerka, čepobití.  Slovo štrajch vzniklo zkrácením složeného německého der Zapfenstreich = rána na čep, čepobití, večerka. Souvislost mezi tou ranou na čep a večerkou lze nalézt v hospodách a vinárnách. Dříve sudy uzavíraly čepy - zátkami z tvrdého dřeva. Při narážení sudu se čep vyrazil a narazil se kohout s otočnou rukojetí a tím se pivo točilo do nádob na pití. Protože kohouty špatně těsnily a zasychaly tak, že s nimi nešlo druhý den otočit, bylo nutné po uzavírací hodině kohouty vyrazit a sud opět uzavřít zaražením čepu a to je ta rána na čep, čepobití, čili konec pití a veselení a hajdy do postele. Na okraj: dlouho jsem si myslel, že čepobití má něco společného s vojenskými orgiemi na počest ministra obrany, generála Alexeje Čepičky, zetě Klementa Gottwalda. Teď už vím že ne. Viz také přes čas  

W

 
Mluvil úsečně: "Před devátou hodinou vyvede se mužstvo na latríny za nádražím - a potom se jde spát. Jinak mužstvo v noci znečistí trať. Rozumíte, pane hejtmane? Opakujte mně to. Nebo neopakujte mně to a udělejte mně to, jak si přeji. Odtroubit alarm, hnát to na latríny, zatroubit štrajch a spát, kontrolovat, kdo nespí. Trestat! Ano! Je to všechno? Večeři rozdat v šest hodin."
štrapáce slangově - námaha, trmácení, útrapy, trampoty [ z něm. die Strapaze].      
štrekovat slangově -  zde odcházet, jít od někud. Štreka = trať (železniční); dlouhá cesta.  [z něm. die Strecke].      
Já tak jednou štrekuju si to vod Lán a míhám se dost hluboko lesem, ale co platný, na tu hájovnu, kam jsem mél zamíříno, už jsem nedošel, už mé měli a vodváděli k panu rytmistrovi.
"...Rýpni ho pěkné jednou rukou pěstí do břicha a druhou naraž mu čepici přes uši, řekni: Kehrt euch!, a jak se otočí, tak ho kopni do zadnice, a uvidíš, jak se bude štrekovat a jak se bude fénrich Dauerling smát...."
šturmovat na vojně slangově útočit [z něm. der Sturm]      
Dnes jsou důstojničtí sluhové roztroušeni po celé naší republice a vypravují o svých hrdinných skutcích. Oni šturmovali Sokal, Dubno, Niš, Piavu. Každý z nich je Napoleonem....
"Teď bychom potřebovali novýho Radeckýho," prohodil Švejk, "ten už byl vobeznámenej s tamější krajinou, ten už věděl, kde je slabá stránka Taliánů a co se má šturmovat a vod který strany. Vono to není jen tak lehký, vlezt někam.
Štursa Jan * 15.5.1880 Nové Město na Moravě - † 2.5.1925 Praha,  český sochař, rodem z Nového Města na Moravě, jeden ze zakladatelů českého moderního sochařství.

W

Desátník stal se úplně apatickým, zatímco jednoroční dobrovolník tvrdil, že rozhodné viděl hlavu desátníka vymodelovanou na jedné výstavě sochařů: "Dovolte, pane desátníku, nestál jste snad modelem sochaři Štursovi?"  Desátník podíval se na jednoročního dobrovolníka a řekl smutně: "Nestál."
šupovat slangově - někoho někam direktivně poslat. Ty si to pošupuješ! = Ty půjdeš!      
„….Voni ji pak šupovali, pane feldkurát, k vám do Novýho Jičína,….“ = oni ji pak přesídlili, musela odejít do Nového Jičína.
šus slangově -  střelná rána [z něm. der Schuß]      

"...dali jsme do něho při přestřelce pět šusů. Potvora byl ještě živ jako kočka, tak jsme ho museli dvěma ranama dorazit, aby z toho nic nebylo; jenom zamrněl, ale tak nějak směšně, moc legračně.“

„Copak se smí střílet do vagonů Červeného kříže?“ „Nesmí, ale může,“ řekl Švejk, „šusa to byla dobrá, a von se pak každej vomluví, že to bylo v noci a že ten červenej kříž není vidět.

Švarcenberg hovorově - Schwarzenberg - příslušník starého šlechtického rodu. Když starý ovčák hovořil o starém panu knížeti měl asi na mysli Jana Nepomuka II (*1860-†1938). A onen "mladej knížecí smrkáč" by mohl být syn starého pána Adolf (*1890 - †1950). Oba patřili k větvi krumlovsko - hlubocké. Je ale docela možné, že je to zcela jinak. Ten starý pán mohl být kníže Karel IV. Schwarzenberg (*1859-†1913) z větve orlické a mladý,  jeho syn Karel (*1886-†1914). Ten zemřel krátce po vypuknutí války na nějakou nemoc, jako záložní poručík hulánského pluku č. 2, ve Vukovaru. Vše se objasní, až nalezneme ten švarcenberskej ovčín a která Schwarzenberská větev ho vlastnila. Viz také.

web

"...Dnes půjdeme na Strakonice," rozvinoval dál svůj plán. "Odtud čtyry hodiny je starej švarcenberskej ovčín. Je tam můj jeden známej ovčák, taky už starej dědek, tam zůstaneme přes noc..."

"...Dyť vona i ta naše vrchnost už roupama nevěděla co dělat. Starej pán kníže Švarcenberk, ten jezdil jen v takovým kočáře, a ten mladej knížecí smrkáč smrdí samým automobilem. Von mu pánbůh taky ten benzín vomaže vo hubu."

švarm na vojně slangově vojenské uskupení, např. roj, rojnice (švarmlinie), družstvo, skupina apod.[z něm. der Schwarm]      

Důstojnický sluha byl s ordonancí v nejdůvěrnějším styku a uděloval mu hojné odpadky ze svého stolu a ze všech těch výhod, které měl. Do triumvirátu přibíral si ještě účetního šikovatele. Tato trojka, žijící v bezprostředním styku s důstojníkem, znala všechny operace i válečné plány. Ten švarm byl vždy nejlépe informován, kdy to začne, jehož desátník kamarádil s důstojnickým sluhou.

Ted že boží spravedlnost potrestala ho teplou smradlavou vodou ze studní v Turowé-Wolské, do které musí všichni sypat kvůli choleře kyselinu citrónovou, kterou právě před chvilkou rozdávali, když se po švarmech fasovala voda ze studní.

Svatováclavská trestnice U kostela svatého Václava na Zderaze dříve stával hrádek krále Václava IV., který na počátku 17. století získal řád bosých augustiniánů a ti jej přestavěli na klášter. V této době i kostel získal novou barokní podobu. V době Josefínských reforem potkal klášter podobný osud jako mnohé další církevní stavby. Klášter byl zrušen. Osud ke stavbě byl nemilosrdný. Nejprve byl využíván jako vojenská prádelna, poté jako Svatováclavská trestnice. Ta byla roku 1893 zbořena a dnes na jejím místě stojí činžovní domy. Na obrázku je uprostřed. Vlevo věž vodárny u dnešního Mánesa, tehdy Štítkovská vodárna.    

V Resslový ulici, za bejvalou Svatováclavskou trestnicí, potkal v nočním tichu staršího pána v cylindru a v kožichu, kterej šel zavěšen se starší paní v kožešinovém plášti.

švindl zde slangově zaměstnání, povolání, funkce. Také podvod [z něm. der Schwindel].      

Chodounský díval se před sebe utrápeně, což pohnulo Švejka k přátelskému, dobrému slovu: „Máš to zkrátka pěknej švindl.“ Chodounský odpověděl vlídně: „Kušte, tetičko.“

T  
tabernakulum svatostánek, schránka pro ukládání svatých ostatků. Umísťuje se při mši do schránky v oltáři, která je zde k tomu účelu zhotovena.

W

 

A když tam viděl miniaturní skládací třídílný oltář s výklenkem pro tabernakulum, že klekl před pohovkou a dlouho se vroucně modlil a chválil boha a že to považoval za pokyn z nebe, ozdobit tím kostel ve Vršovicích...

...Když se konečně dostali domů, zjistili, že ztratili někde po cestě tabernakulum. "To nevadí," řekl Švejk, "první křesťani sloužili mši svatou i bez tabernakula.."  "....Myslím, že naše tabernakulum nám nikdo nepřinese nazpátek, i když je vzadu značka regimentu, poněvadž s vojenskýma věcma nikdo nechce nic mít....."
tajtrlík nadávka - šašek, klaun, kašpar      

Když jsem šel do Prahy pro jelita,
potkal jsem na cestě tajtrlíka.
Nebyl to tajtrlík, byl to profous,
kdybych byl neutek, byl by mne kous.

"....Zato jsme jim to tam, tajtrlíkům maďarským, vodplatili pořádně u Neziderskýho jezera, na který jsme se šli před třemi tejdny podívat. Leží tam ve vedlejší vsi nějaký oddělení strojních pušek nějakejch honvédů, a my jsme náhodou všichni zašli do jedný hospody, kde voni tančili ten svůj čardáš jako pominutý a roztahovali si držku na celý kolo se svým ,Uram, uram, biró uram` nebo ,Láňok, láňok, láňok a faluba.` My si sedneme naproti nim, jen jsme si überšvunky položili před sebe na stůl, a povídáme si: ,Vy pacholci, my vám dáme láňok,`...."

taliány

Velká lahůdka zejména proto, že se nedá ničím ošidit. Směs osoleného mletého telecího a vepřového masa s kořením (pepř, zázvor, koriandr, citronová kůra). Vše smícháno je naplněno do hovězích střev (deníku). Potom uvařeno. Do Čech recept přivezl nějaký Ital. Proto Taliány. Podává se teplé se strouhaným křenem a hořčicí. Jako příloha je ideální tmavý chléb.

   

Smál se přitom, až se za břicho popadal, a povídal s náramnou radostí, že mu to připadá, jako by se znali vod narození, jako by to byli rodní bratři, snášel mu hned doutník, poslal pro pivo, pro taliány, zavolal ženu, představil jí ho se všema podrobnostma toho upšouknutí.

talon hromádka karet určená k výměně, nebo k dobírání.  

W

 

"To je zrovna tak jako jednou u Valšů, dole v restauraci, taky takovej jeden nekňuba měl durcha, ale nehrál ho a vodložil vždycky ty nejmenší do talónu a pustil každýho na betla...."

tambor vojenský bubeník [z fr. tambour = buben, bubeník]      

"V Budějovicích byl jeden tambor. - Oženil se. - Za rok umřel." Dal se do smíchu: "Není to dobrá anekdota?"

Taussig (Tausig) Heřman *19.3.1878 – †10.2.1961, český novinář a pracovník dělnického hnutí. Pracoval v redakci Práva lidu, kam Hašek přispíval. V roce 1921 byl spoluzakladatelem KSČ, v letech 1921–1925 člen její kontrolní komise. V letech 1920–1925 působil jako poslanec Národní strany. Postupně přešel na pravicově oportunistické pozice a v roce 1925 ze strany vystoupil. Od konce 20. let působil jako administrativní ředitel nakladatelství Melantrich. V letech 1939–1945 byl vězněn v nacistických koncentračních táborech Buchenwald a Dachau.  Zmiňuje se o něm Menger:  

W

 

Jindy se opět objevil v redakci Práva Lidu. Bylo to v době, kdy redakce jsou poloprázdné a kdy i redakční pokladník byl právě na dovolené. Zastupoval ho Heřman Taussik, který ovšem neměl právo bez šifry redaktorovy něco vyplácet, a když Hašek žádal na něm obvyklou zálohu, tahaje "sólokapra" z kapsy, Taussik ho odmítl: " Jaroušku, nejde to. Máš tady ,sekyru' a pak já nesmím nic vyplácel" Hašek do něho chvíli mluvil jako do nemocného. Ale nadarmo. Taussik byl tvrdý jako skála. Jaroslav jako poslední argument začal číst svoji humoresku, ve které byl napadán Klofáč, Stříbrný, Hatina atd. Ani to nepomohlo. Tu se dopálil: "Tak nedáš?" "Dal bych, ale nesmím," řekl Taussik a Hašek sedl ke stolu, vypůjčil si od něho pero a začal škrtat. Z Klofáče udělal Němce ze Stříbrného Soukupa - z Hatiny Biňovce -ze Špatného Remeše atd. Když to dopsal, hodil opovržlivě Taussikovi pero na stůl a bez pozdravu odešel ... Druhý den, když tento článek přineslo České Slovo, neměl již Hašek ze zálohy, kterou mu vyplatili, ani haléře....

Teissig restaurace ve Spálené ulici v Praze [107] Více románové hospody      

Vracela se slavná historie římského panství nad Jeruzalémem. Vězně vyváděli i představovali je před Piláty roku 1914tého dolů do přízemku. A vyšetřující soudcové, Piláti nové doby, místo aby si čestně myli ruce, posílali si pro papriku a plzeňské pivo k Teissigovi a odevzdávali nové a nové žaloby na státní návladnictví.

Tisíckrát pozdravujeme Tebe stará píseň zpívaná zejména při mariánských poutích. Melodii hraje každou hodinu zvonkohra poutního místa na Loretánském náměstí v Praze.  

Loreta

 

"...A také to dál neumím," vzdychl Švejk. "Znám ještě první sloku z ,Kde domov můj` a potom ,Jenerál Windischgretz a vojenští páni od východu slunce vojnu započali` a ještě pár takových národních písniček jako ,Zachovej nám, Hospodine` a ,Když jsme táhli k Jaroměři` a ,Tisíckrát pozdravujeme Tebe` . . ."

Terpentýn Terpentýn je tekutina získaná komplexní destilací pryskyřice získané ze stromů, hlavně různých druhů borovice (Pinus).      

Firma Polák v Dlouhé třídě byla opravdu firma agilní. Nepustila žádného kupce, aby neuspokojila jeho přání. Chtěl-li balzám kopajvu, nalili mu terpentýn a bylo také dobře.

tlachání hovoření o ničem, bezduché hovoření.      

"Poslyšte, Švejku, já nemám času se s vámi bavit. Telefonní rozhovory na vojně, to není žádné tlachání po telefonu, když někoho zveme, aby nás šel navštívit k obědu. Telefonní rozhovory musí být jasné a krátké...."

Translajtanie Transleithanien, jsou země napravo od Litavy - Zalitavsko, tedy země koruny Uherské. Viz Cislajtanie

W

 

Most nad Litavou zářil, stejně jako na druhé straně za mostem svítila Királyhida, Cislajtanie i Translajtanie. V obou městech, uherském i rakouském, hrály cikánské kapely, zářily okna kaváren a restaurací, zpívalo se, pilo.

trén vojenský zásobovací oddíl, vozetajstvo. Za mé služby - týlové zabezpečení, dnes logistika. Regimentstrén, Regimentstrain = plukovní zásobovací oddíl. [z něm. der Train]      

V noci se však poměr změnil. Polní kurát vrátil se do včerejšího stavu, popletl si Švejka s někým jiným a říkal mu: "Nikoliv, neodcházejte, pamatujete se na toho zrzavého kadeta od trénu?"

V jedné vesnici, kde byl oddych, srazili se na návsi s oddělením trénu. Před skupinou vozů stál důstojník a díval se na zajatce. Švejk vyskočil z řady, postavil se před důstojníka a zvolal: "Herr Leutnant, ich melde gehorsamst." Víc ale neřekl, neboť hned tu byli dva maďarští vojáci, kteří ho pěstěmi do zad vrazili mezi zajatce.

Tripolis Nás toto Lybijské město zajímá, protože o něm řečnil lajtnant Dub ....že Italie značně zpyšněla poslední dobou následkem vítězné války s Tureckem o Tripolis. Tato krátká imperialistická válka o celou lybijskou oblast Tripolisko, se uskutečnila roku 1912, ukončil ji téhož roku Lausannský mír, po němž Turecko podstoupilo požadované provincie Itálii. Tím skončila čtyřsetletá aktivita osmanské říše v Tripolsku. Itálie se z kolonizace radovala jen do roku 1918.  

W

Triumvirát spojenectví tří mocných politických nebo vojenských vůdců. [ z lat. trium virorum ( ze tří mužů) ]      

Důstojnický sluha byl s ordonancí v nejdůvěrnějším styku a uděloval mu hojné odpadky ze svého stolu a ze všech těch výhod, které měl. Do triumvirátu přibíral si ještě účetního šikovatele. Tato trojka, žijící v bezprostředním styku s důstojníkem, znala všechny operace i válečné plány.

Trojdohoda viz Dohoda      
Trojspolek viz Centrální mocnosti      
trommelfeuer zde bubnová palba, což je  soustředěné dlouhodobější dělostřelecké ostřelování určitého cílového prostoru. Tato palba byla většinou vedena na nepřátelská obranná postavení před útokem vlastní pěchoty a měla za cíl zničit maximum obranných zařízení, techniky a živé síly nepřítele. V dobách 1. světové války taková palba mohla trvat i několik dní. [z něm. die Trommel= buben a das Feuer= palba]. Na obrázku je Verdun Deutsches Trommelfeuer auf die Cote Lorraine.    

"...Poslyš, Lukáši," obrátil se k nadporučíkovi, "máš kadeta Bieglera u své kumpanie, tak ho hocha cepuj. Podpisuje se, že je důstojník, ať si to v gefechtu zaslouží. Až bude trommelfeuer a my budem atakovat, ať se svým cukem stříhá dráthintrnisy, der gute Junge...."

trouba

zde v přeneseném významu hlupák

     

"....vy neobrátíte vosmičkou a házíte jako nejpitomější hovado žaludského spodka, a von to trouba vyhraje."

trup zde vojenské seskupení, vojenské jednotky [ z něm. die Truppe]      

"....České trupy během polního tažení zklamaly, zejména v posledních bojích......"

trupelovitý slovo, jehož význam mi  pomohl odhalit pomocí Česko - německého slovníku od Fr. Št. Kotta Jomar Hnøsi. Znamená drobivý, sypký. Dnes se už nepoužívá

Ústav pro jazyk český

 

Také jim rozdali trochu černé špíny z čisté cikorky a po kusu trupelovitého kukuřičného chleba.

Trutnov 27.6.1866 porazila rakouská vojska pruskou armádu. Bylo to jediné vítězství Rakušanů nad Prusy. 3.7.1866 to dopadlo přesně naopak a rakouská vojska byla u Hradce Králové poražena na hlavu. 

 

Od bitvy u Nördlingen 6. září 1634 přes bitvu u Zenty 11. září 1697, u Caldiera 31. října 1805, přes bitvu u Ašprů 22. května 1809 a bitvu národů u Lipska v 1813, přes St. Lucii v květnu 1848 a bitvu u Trutnova 27. června 1866 až po dobytí Sarajeva 19. srpna 1878. V schematech a nákresích plánů těch bitev nic se neměnilo. Všude nakreslil kadet Biegler obdélníčky na jedné straně prázdné, kdežto nepřítele znázorňovaly vyčárkované.

Třaskavé stříbro Fulminát stříbrný AgONC. Prý ideální třaskavina, tak se více nerozepisuji. Udivuje mne, že bylo tak lehce ke koupi.      
"...tak koupíte třaskavý stříbro, rozpustíte a namalujete ho načerno, že vypadá jako novej...."
tumpachový slangově - zmatený, nechápavý,dezorientovaný      

"...Ale hlavní co je, to je to: do lidí se, pane obrlajtnant, musí mluvit, tak dlouho mluvit, až je kupec z toho úplně tumpachovej. Jestli si někdo chce od vás koupit ratlíčka a vy nemáte nic jinýho doma než nějakýho loveckýho psa, tak musíte umět toho člověka přemluvit, že si místo ratlíčka odvede s sebou toho loveckýho, a jestli náhodou máte doma jen ratlíčka a někdo si přijde koupit zlou německou dogu na hlídání, tak ho musíte tak zblbnout, že si vodnese v kapse toho trpasličího ratlíčka místo dogy...."

"...Tak mně diktoval: Srb, srub, svrab, srabařina, cherubín, rubín, holota. Von už byl z toho ten soudní znalec písma tumpachovej a pořád se vohlížel dozadu, kde stál voják s bajonetem, a nakonec řekl, že to musí do Vídně, abych napsal třikrát za sebou...."

"Tunel" v Národní politice 6.5.1908, stránce 10 (inzerce), je tento inzerát : ...Kavárna „Tunel" Praha I., Týnský dvůr, vedle hotelu Starý Ungelt.  Tunel byl v domě "U Černého medvěda" a vchod byl z Týnského dvora.  Jeho druhé průčelí je ve Štupartské ulici, kde byl rovněž vchod. Pro ty dva vchody se mu říkalo Tunel. Dům má č.p. 642..Více románové hospody.  

"....Jednou jsem seděl v noční kavárně v Tunelu a bavili jsme se vo orangutanech. Seděl tam s námi jeden mariňák a ten vyprávěl, že orangutana často nerozeznají od nějakýho vousatýho vobčana..."

U  
"U Banzetů" Dnes, v Táborské ulici č.p.323, je stále ona restaurace se jménem "U Bansethů". Více románové hospody. Na snímku dva badatelé Jomar a Laci 2011  
Jako jednou v Nuslích, právě u mostu přes Botič, přišel ke mně v noci jeden pán, když jsem se vracel od Banzetů, a praštil mě bejkovcem přes hlavu, ...
„Ty skvrny na slunci mají vopravdu velkej význam,“ zamíchal se Švejk, „jednou se vobjevila taková skvrna a ještě ten samej den byl jsem bit ,U Banzetů’ v Nuslích. Vod tý doby, jak jsem šel někam, vždycky jsem v novinách hledal, jestli se zas nevobjevila nějaká skvrna.
V Nuslích je nějakej pan Hauber, toho jednou v neděli v Kundraticích na silnici píchli omylem nožem, když šel z výletu od Bartůňkovýho mlejna. A von s tím nožem v zádech přišel až domů, a když mu žena svlíkala kabát, tak mu ho pěkně vytáhla ze zad a dopoledne už s tím nožem rozkrajovala maso na guláš, poněvadž byl ze solingenský vocele a pěkně nabroušenej a voni měli doma všechny nože pilkovatý a tupý. Vona potom chtěla mít celou soupravu do domácnosti z takovejch nožů a posílala ho vždycky v neděli do Kundratic na vejlet, ale von byl tak skromnej, že nešel nikam než k Banzetovům do Nuslí, kde věděl, že když sedí v kuchyni, že ho dřív Banzet vyhodí, než může na něho někdo sáhnout.“
"U Brejšky" stále existující hospoda Praha 2, Spálená 107. Více románové hospody. Na snímku je ledování před hospodou “U Brejšků” v roce 1912 ve Spálené ulici č.p. 107. Jedním křížkem je označen Jaroslav Hašek, dvěma Haškův přítel Zdeněk Matěj Kuděj a třemi restaurater Brejška, se kterým se Hašek vsadil, že při stávce novinářů, vydrží celé odpoledne sekat a skládat led z vozu na ulici.  
Všechny to až na jednoho stihlo buď v hospodě, ve vinárně, nebo v kavárně. Výjimku dělal neobyčejně tlustý pán s brýlemi, s uplakanýma očima, který byl zatčen doma ve svém bytě,  poněvadž dva dny před atentátem v Sarajevu platil     „U Brejšky“  za dva srbské studenty, techniky, útratu a detektivem Brixim byl spatřen v jejich společnosti opilý v „Montmartru“ v Řetězové ulici , kde, jak již v protokole potvrdil svým podpisem, též za ně platil.

Má se vždycky mluvit jasně a zřetelně, a ne v žádných takových oklikách. ,U Brejšků’ byl před léty jeden sklepmistr a ten měl ve zvyku, když byl v ráži a šel po práci domů, stavět se přitom v jedný noční kavárně a připíjet si s cizími hosty a vždycky při přípitku říkat: ,My se na vás, vy se na nás...’ Za to dostal jednou od nějakýho slušnýho pána z Jihlavy takovou přes hubu,..."

"U bílé růže" S největší pravděpodobností hospoda Zum weiβen Rössel v Bruck an der Leitha. Více románové hospody.  
Potom tam ještě k nim strčili frajtra Peroutku od 13. marškumpanie, který, když se včera rozšířila pověst po lágru, že se jede na posici, se ztratil a byl ráno patrolou objeven „U bílé růže“ v Brucku. Vymlouval se, že chtěl před odjezdem prohlédnout známý skleník hraběte Harracha u Brucku a na zpáteční cestě že zabloudil, a teprve ráno celý unavený že dorazil k „Bílé růži“. (Zatím spal s Růženkou od „Bílé růže“.)
"U Bucků" dnes již neexistující pivovar stával na adrese Praha 2, Na Poříčí 1046. Více románové hospody.  
Až takhle jednou vod našeho regimentu podařilo se jednomu probodnout jednoho dragouna v hospodě ,U Bucků’, kterej mu chodil za holkou, a tu nás seřadili do čtverce, museli vyjít všichni, i marodka, kdo byl moc marod, toho dva drželi. Tak taky nebylo to nic platný, musel Železný vyrukovat na dvůr a tam nám četli rozkaz po regimentu asi v tom smyslu, že dragouni jsou taky vojáci a že je zakázáno je probodávat, protože jsou to naši kriegskamaraden.
"U černého beránka" nepodařilo se vystopovat tuto hospodu v Bruck an der Leitha.Více románové hospody.    
Vodička bydlíval před léty v Praze na Bojišti, a proto při takovém setkání nezbylo nic jiného, než že oba zašli do hospody „U černého beránka“ v Brucku, kde byla známá číšnice Růženka, Češka, které byli všichni čeští jednoročáci, kteří kdy byli v lágru, nějaký obnos dlužni.
"U černého koně" ani tuto hospodu se nepodařilo v Protivíně objevit. Více románové hospody.    
Strážmistr zůstal sedět na strážnici vedle Švejka na kavalci prázdné postele četníka Rampy, který měl do rána službu, obchůzku po vesnicích, a který v tu dobu klidně seděl „U černého koně“ v Protivíně a hrál s obuvnickými mistry mariáš, vykládaje v přestávkách, že to Rakousko musí vyhrát
"U Dvořáků" dnes již neexistující nevěstinec v neexistujícím objektu, asi Praha 1, Na Františku 774/44. Více románové hospody.    
Švejk velice vážně a důrazně řekl: „Nic jste neprováděl, pane lajtnant, byl jste jenom na návštěvě v jednom vykřičeným domě. Ale to byl asi nějakej vomyl. Klempíře Pimpra z Kozího plácku taky vždycky hledali, když šel kupovat plech do města, a našli ho také vždycky v podobnej místnosti, buď u ,Šuhů’, nebo u ,Dvořáků’, jako já vás našel.
"U Exnerů" byla skutečně v Libni v ulici Sokolovská č.p.457 ještě v roce 1932. Více románové hospody.  
„Poslušně hlásím, pane feldkurát,“ poznamenal Švejk, „že je to hotovej nezmar, jako nějakej Boušek z Libně. Vosumnáctkrát za večer ho vyhodili od ,Exnerů’, a vždycky se jim tam vrátil, že tam zapomněl fajfku. Lez jim tam voknem, dveřma, z kuchyně, přes zeď do lokálu, přes sklep do výčepu a byl by se spustil snad komínem, kdyby ho byli hasiči nesundali se střechy. Takovej byl vytrvalej, že by se moh stát ministrem nebo poslancem. Udělali pro něj, co mohli.“
"U Fleků" Praha 1, Křemencova 1651, stále existuje. Na snímku jsou slavné flekovské hodiny, kde číslici jsou nahraženy textem Pivovar u Fleků. jen tu "u" je ciferníku pod středem ručiček. Více románové hospody.  
Mívá též občasné silné bolení hlavy a v takových okamžicích že neví, co dělá, a v takovým stavu že taky vodešel z fronty do Prahy, a teprve když ho zatkla ,U Fleků’ vojenská policie, že přišel k sobě.

„Jestli tam ještě bydlí, to nevím,“ odpověděl Švejk, „ale tenkrát tam v roce 1908 bydlel. Náramně hezky svazoval knihy, ale dlouho, poněvadž je napřed musel přečíst a podle obsahu je vázal. Když dal na knihu černou ořízku, to už to nikdo ani nemusel číst. To hned věděl, že to moc špatně v tom románě dopadlo. Přejete si snad ještě něco bližšího? Abych nezapomněl, sedával denně u Fleků a vyprávěl obsah všech knih, které právě si dali k němu vázat.“

"U Kalicha" dodnes fungující hospoda v ulici Na Bojišti 1733 . Více románové hospody.  
....„Až bude po tý vojně, tak mě přijď navštívit. Najdeš mě každej večer od šesti hodin ,U kalicha’ na Bojišti.
"U Kocanů" hospoda, která se později jmenovala "U města Slaného" na adrese Praha 2, Ve Smečkách 605, již neexistuje. Dům to zatím přežil. Více románové hospody.  
"...Pan kaprál Kříž přijel do Prahy na urláb a já jsem s ním tančila ,U Kocanů’, a von mně povídal, že prej ty tancuješ v Budějovicích ,U zelený žáby’ s nějakou pitomou flundrou a že jsi mě už úplně vopustil....."
"...To se ví,“ pokračoval při mírném poklusu Švejk, „že když jsem přišel na urláb, že byla mezi živejma a ještě mezi jakejma živejma. Našel jsem ji taky ,U Kocanů’, voblíkali ji dva vojáci vod cizího regimentu a jeden z nich byl tak moc živej, že jí šahal docela veřejně pod živůtek,..."
"U krále Brabantského" stále existující hospoda na adrese Praha 1, Thunovská 198. Více románové hospody.  
Počal se tedy dál a dál vzdalovat vod svýho domova, až se přivalil do Černýho pivovaru na Karlově náměstí, a vodtamtuď šel na Malou Stranu k Sv. Tomáši do pivovaru a odtamtud přes restaurací U Montágů a ještě vejš přes hospodu U krále brabantskýho, pak na Krásnou vyhlídku, odtud do Strahovskýho kláštera do pivovaru.
"U kříže svatého Štěpána" opět mohu jen konstatovat, že se nepodařilo odhalit, kde v Bruck an der Leitha tento podnik existoval. Více románové hospody.    
Ve velice dobré náladě odešel do malé kavárny „U kříže sv. Štěpána“, kde zašel do malého chambre séparée, vyhnal odtamtud nějakou Rumunku, která se nabízela, že se svlékne do naha a že si s ní může dělat, co chce, poručil si inkoust, péro a dopisní papír, láhev koňaku a napsal po bedlivé úvaze toto psaní….
"U Křížků" je to až k nevíře, ale ani tato pražská hospoda nebyla přesně identifíkována. Více románové hospody.    
...Ještě potřebujeme zvoneček.“
„Na co zvoneček, Švejku?“
„Musíme po cestě zvonit, aby nám lidi smekali, když jdeme s pánembohem, pane feldkurát, s tím konopným volejem čís. 3........Obdržev svolení, Švejk přinesl za půl hodiny zvonek.
„Je od vrat zájezdní hospody ,U Křížků,’“........
"U kukuřičného klasu" ani tuto hospodu se nepodařilo v Bruck an der Leitha objevit. Více románové hospody.    
Od opuštěného pavilónku, kde dřív za času míru fotografoval nějaký fotograf vojáky trávící zde mládí na vojenské střelnici, bylo vidět dole v údolí u Litavy červené elektrické světlo v bordelu „U kukuřičného klasu“, který poctil svou návštěvou arcivévoda Štěpán při velkých manévrech u Šoproně v roce 1908 a kde se scházela denně důstojnická společnost.
"U mariánského obrazu" Dnes již neexistující hospoda na adrese Praha 1, Hybernská 1011. Více románové hospody a Můj omyl s Mariánským obrazem  
„Dovoluji si vás upozornit, pane obrlajtnant,“ řekl starostlivě Švejk, „že na toho psa musíte bejt vopatrnej, aby vám neutek. Vono se mu třeba může zastesknout po starým domově a von by moh vzít roha, kdybyste ho odvázal ze šňůry. A taky bych vám neradil vodit ho přes Havlíčkovo náměstí, tam se potlouká jeden zlej řeznickej pes vod ,Mariánskýho vobrazu’, kterej je náramně kousavej……”
"U Montágů" Zaniklá hospoda na adrese Praha1, Malostranské náměstí 19  
Počal se tedy dál a dál vzdalovat vod svýho domova, až se přivalil do ,Černýho pivovaru’ na Karlově náměstí, a vodtamtuď šel na Malou Stranu k Sv. Tomáši do pivovaru a odtamtud přes restauraci ,U Montágů a ještě vejš přes hospodu ,U krále brabanskýho’, pak na ,Krásnou vyhlídku’, odtud do Strahovskýho kláštera do pivovaru
"U milosrdnejch" je to dnešní pražská nemocnice "Na Františku" a říkalo se jí tak proto, že v roce 1620 předává Ferdinand II. zakládací listinu nemocnice řádu Milosrdných bratří.  

"Já jako kluk jsem měl doma takovou lékárnu, kterou jsem si přines z krámu domů, že ji neměli ani ,U milosrdnejch’."

"U mrtvoly" určitě tato kavárna existovala. Dokazuje to fejeton, zveřejněný v Národních listech 15.11. 1922. Jak se můžeme dočíst, byla již přejmenována na "Děvín". Autor fejetonu však neuvádí, kde se tento podnik nacházel. Nenalezl jsem ani novější Děvín. Kavárna "U mrtvoly" zůstává i nadále záhadou. Podle Radko Pytlíka bývala na rohu Karlova náměstí a Resslovy ulice, naproti Technice. Bohužel se mi nepodařilo nalézt jediný důkaz, potvrzující poznatek Radko Pytlíka.  Budova již dávno vzala za své při výstabě stanice metra "Karlovo náměstí". Více románové hospody.  
Nebo když v kavárně „U mrtvoly“ rozbil ten pan rada dva tácky, myslíte, že ho šetřili? Byl taky na druhej den hned v novinách.
"U Remízy" je pravděpodobné, že se tato hospoda nacházela na Praze 10, někde v okolí strašnické vozovny. Více románové hospody.    
Nedal se však tím odstrašit, poněvadž se vsadil předtím ten večer v Strašnicích v hospodě ,U remisy’ s jedním řídičem vod elektriky, že udělá pěšky cestu kolem světa za tři neděle.
"U Rozvařilů" zaniklý pivovar a hospoda na adrese Praha 1, Na poříčí 1047. Více románové hospody.  
Železnýmu už to bylo všechno jedno. Tak jak šli přes Poříč, kolem Rozvařilů, Železný skočil do průjezdu a ztratil se mu průchodem a zkazil Kaučukovýmu dědkovi tu velikou radost, až ho bude sázet do arestu.
"U růže" žádný podnik stejného jména se mi v dostupných materiálech nepodařilo objevit. Podle turistického průvodce z roku 1892 [122] stránka 12, byla v Č. Budějovicích kavárna "U Černé růže" v Piaristické ulici. Mohla by to být ona. Z poslední cesty Jomara Hønsi by to mohla být hospoda "U bílé růže" která stále vedle Mariánských kasáren. Původní dům zde již nestojí. Více románové hospody.    
"...Až jsem se ti jednou ,U růže seznámil s jedním invalidou z Hluboké..".....Jak se seprali v „Port Arthuru“, „U růže“ a v jiných četných zábavních místnostech jihočeské metropole.
"U staré paní" na této adrese dodnes existuje stejnojmenný hotel Praha 1, Michalská 441. Více románové hospody.    
"...To vyrazili ,U starý paní’ soustružníkovi Matějů celou sanici cihlou za dvacet zlatejch, s šesti zubama, a tenkrát měly peníze větší cenu než dnes...."
"U svatého Tomáše" dříve skvělá hospoda a pivovar, dnes hotel pro snoby a turisty na adrese Praha 1, Letenská 33. Více románové hospody.  
"...Počal se tedy dál a dál vzdalovat vod svýho domova, až se přivalil do ,Černýho pivovaru’ na Karlově náměstí, a vodtamtuď šel na Malou Stranu k Sv. Tomáši do pivovaru a odtamtud přes restauraci ,U Montágů’ a ještě vejš přes hospodu ,U krále brabanskýho’, pak na ,Krásnou vyhlídku’, odtud do Strahovskýho kláštera do pivovaru. ..."
„U Špírků“ dodnes fungující restaurant v Kožné ulici 12/1024 na Starém městě pražském. Více románové hospody.  
„Potom říkal jednou jeden medik v kavárně „U Špírků“, že padání vlasů zaviňuje duševní pohnutí v šestinedělí.“
"U Šuhů" dnes již neexistující nevěstinec býval na adrese Praha 1, Benediktinská 1030 nebo 722. Více románové hospody.  
Polní kurát pustil se vrat a navalil se na Švejka: „Pojďme tedy někam, ale k Šuhům nepůjdu, tam jsem dlužen.“ Švejk vytlačil ho i vynesl z průjezdu a tahal ...
Kvůli pořádku, aby si snad dvorní lokajové nedovolili nějaké důvěrnosti ku dvorním dámám přítomným na hostině, objevuje se nejvyšší hofmistr baron Lederer, komoří hrabě Bellegarde a vrchní dvorní dáma hraběnka Bombellesová, která hraje mezi dvorními dámami stejnou úlohu jako madam v bordelu u Šuhů.
Švejk velice vážně a důrazně řekl: „Nic jste neprováděl, pane lajtnant, byl jste jenom na návštěvě v jednom vykřičeným domě. Ale to byl asi nějakej vomyl. Klempíře Pimpra z Kozího plácku taky vždycky hledali, když šel kupovat plech do města, a našli ho také vždycky v podobnej místnosti, buď u ,Šuhů’, nebo u ,Dvořáků’, jako já vás našel.
"U Štupartů" stojí v Praze 1 č.p. 647 na rohu Jakubské a Malé Štupartské. Původní dům, který měl na mysli Švejk byl zbořen v roce 1911 v rámci pražské asanace. Více románové hospody.  
"....V domě ,U Štupartů' sežrala před léty kočka dokonce papouška, poněvadž se jí posmíval a mňoukal po ní. Voni ale mají kočky tuhej život. ...."
"U Valšů" Kdysi známý zájezdní hostinec na adrese Praha 1, Karoliny Světlé 286. Dnes je zde divadlo. Více románové hospody.  
U hudby hádali se dva, že nějakou Mařku včera lízla patrola. Jeden to viděl na vlastní oči a druhý tvrdil, že šla s nějakým vojákem se vyspat k „Valšům“ do hotelu.
„To je zrovna tak jako jednou u Valšů, dole v restauraci taky takovej jeden nekňuba měl durcha, ale nehrál ho a vodložil vždycky ty nejmenší do talonu a pustil každýho na betla. Ale jaký měl karty! Vod všech barev ty nejvyšší...."
"U Vejvodů" stále dobře prosperující hostinec na adrese Praha 1, Jilská 353. Více románové hospody.

W

web

Opil se na mol před svým vysvěcením v jednom velmi pořádném domě s dámskou obsluhou v uličce za Vejvodovic a přímo z víru rozkoše a zábavy šel se dát vysvětit.
"U zelené žáby" opět jedna hospoda, dosud nenalezena v Českých Budějovicích. Více románové hospody.      
Švejk vytáhl z ušpiněné kožené tašky zamaštěný dopis a četl, zachovávaje krok s koněm nadporučíka Lukáše, který se dal do mírného poklusu: „Ty pacholku mizernej, ty jeden vrahu a bídáku! Pan kaprál Kříž přijel do Prahy na urláb a já jsem s ním tančila ,U Kocanů’, a von mně povídal, že prej ty tancuješ v Budějovicích ,U zelený žáby’ s nějakou pitomou flundrou a že jsi mě už úplně vopustil.
"U zlatého litru" bývalá restaurace v Balbínově ulici č.p.323, kde byla,  z popudu Eduarda Drobílka ,založena "Strana mírného pokroku v mezích zákona", za kterou Hašek kandidoval v zemských volbách v roce 1911. Je záhadou, proč Hašek tuto hospodu  situoval do ulice Mánesovy na Vinohradech, vždyť podle adresáře z roku 1891 a inzerátů byla v Balbínově ulici.    
A naše střediska byla: U Zlatého litru v ulici Mánesově, v restauraci U svíčky, v Slovanské kavárně.
"U zlatého věnce" podle starých adresářů bývala tato hospoda na adrese Praha 8 Pobřežní 362  
Včera jsem mluvil v hospodě ,U zlatého věnce’ s jedním člověkem z venkova, je mu už šestapadesát let, a ten šel se optat na okresní hejtmanství do Nové Paky, proč mu rekvisírovali bryčku.
überšvunk, slangově - vojenský opasek [z něm. der Überschwung]. Také  ýbršvuňk. Na obrázku je přezka k opasku, kterou bych pře kokos nechtěl dostat    
"Jednou ti už takovýho kluka maďarskýho držím za chřtán v Pausdorfě, kam jsme šli my saperáci na víno, a chci mu dát jednu überšvunkem přes kokos v tý tmě, poněvadž jsme hned, jak to začlo, praštili láhví do visací lampy, a von najednou začne křičet: ,Tondo, dyť to jsem já, Purkrábek, vod 16. landvér!`..."
My si sedneme naproti nim, jen jsme si überšvunky položili před sebe na stůl, a povídáme si: ,Vy pacholci, my vám dáme láňok,` a nějakej Mejstřík, kerej měl ploutev jako Bílá hora, se hned nabíd, že si půjde zatančit a že nějakýmu syčákovi vezme holku z kola.
V Kapošfalvě házeli nám Maďaři do vagónů celé kusy pečených prasat a jeden kamarád dostal celou pečenou vepřovou hlavou tak do lebky, že potom toho dárce honil s überšvunkem přes tři koleje.
übunky slangově - úkony, zvyklosti, dovednosti  [z něm. die Übung]      
"Ty Maďary neznáš...", heslo, ku kterému on došel v tichém lokále nad řekou Litavou, mezi zahradami slavné Királyhidy, obklopené vrchy, na které budou vojáci vzpomínat vždy s proklínáním při vzpomínkách na ty všechny übunky do světové války i za světové války, na kterých se cvičili teoreticky k praktickým masakrům a řežím.
uhejbák uhejbáček zde slangově někdo, či něco, co se liší od běžného standardu.  Uhejbáček - slangově uhnutý člověk, něčím potižený. Také člověk, který se vyhýbá svým povinnostem, závazkům. Jinak též člověk, který uhýbá od svých názorů a přesvědčení.      
Má hlavu jako buldok a takový prase je nejlepší. Z takovejch prasat nejsou žádný uhejbáci. To je moc dobrá rasa, která už něco vydrží. Bude mít sádla na vosum prstů.
"To už je vopravdu voběť, poněvadž nasolenej adjutant byl by rozhodné požívatelnější - Jakpak se jmenuje, pane rechnungsfeldvébl, ten náš adjutant od našeho bataliónu? - Ziegler? To je ňákej takovej uhejbáček, z toho by se neudělaly porce ani pro jednu marškumpačku."
uhozený [někdo, něco] slangově - nedůvtipný, hloupý. Též praštěný.      
Von sloužil za supu, moh jít už jako kaprál dávno domů, ale byl, jak se říká, uhozenej.
Új Buda Újbuda (Nová Buda) je 11. okres Budapešti. Zda zde byla  izolační nemocnice jsem nezjistil.   

W

"Tedy je vše v pořádku, pane hejtmane," odpověděl Welfer klidně, "aspiranti na důstojnickou..." Máchl rukou: "Při úplavici se každý podělá do kalhot " Tak se stalo, že statečný kadet Biegler byl odvezen do vojenské izolační nemocnice v Uj Buda. Jeho podělané kalhoty ztratily se ve víru světové války.
ulít se  [z něčeho] též ulejt se, slangově vyhnout se, nesplnit nějakou povinnost, nedostavit se někam. Ulejvárna, ulejvanda je činnost, která nevyžaduje tolik námahy, jako ostatní činnosti, jak správně přemýšlel kuchař okultista:      

Kuchař okultista přelétl ještě jednou, co napsal a co se mu zdálo velice diplomatickým, aby se udržel přece jen trochu dál bojiště, poněvadž ať si říká co kdo chce, přece jen je to ulejvárna i na frontě..

A těmto dvanácti tlustým apoštolům ulejvandy hejtman Tayrle řekl, chtěje se vyznamenati před Ságnerem i druhým hejtmanem: „Nemyslete si, že vás tady mám jako na krmníku. Prasata! Méně žrát a chlastat, ale více běhat.

urláb take orláb - slangově - dovolená [z něm. der Urlaub]      

"U nás byl taky jeden takovej nezbeda. Ten měl ject do Plzně k landvér, nějakej Toníček Mašků," povzdechla si babička, "von je vod mojí neteře přibuznej, a vodjel. A za tejden už ho hledali četníci, že nepřijel ku svýmu regimentu. A ještě za tejden se vobjevil u nás v civilu, že prej je puštěnej domů na urláb...."

Pan kaprál Kříž přijel do Prahy na urláb a já jsem s ním tančila u Kocanů, a von mně povídal, že prej ty tancuješ v Budějovicích u Zelený žáby s nějakou pitomou flundrou a že jsi mě už úplně vopustil.

Ústav slepců na Klárově V letech 1836 - 1844 nechal Pavel Alois Klar (po něm se také nazývá dnešní Klárov, kde budova stojí) vystavět  v místě, kde se říkalo Pod Bruskou objekt ústavu slepců

W

.....plukovník Schröder ho poslal s marškumpačkou do pole, svěřiv důstojnickou kuchyni pluku nějakému nešťastnému učiteli z ústavu slepců na Klárově
Ústav  šlechtičen na Hradčanech ul. Jiřská, Pražský hrad, Praha 1. Na této adrese býval ústav pro zchudlé svobodné šlechtičny, založený Marií Terezií. Zanikl v roce 1918, poté patřil na dlouhou dobu Ministerstvu vnitra. Po rekonstrukci je dnes částečně přístupný veřejnosti. Ostatní slouží jako kanceláře Správy Pražského  hradu a Hradní policie.    

Křtili ho slavnostně v Emauzích. Sám páter Albán ho namáčel do křtitelnice. Byla to nádherná podívaná, byl u toho jeden nábožný major od pluku, kde Otto Katz sloužil, jedna stará panna z ústavu šlechtičen na Hradčanech a nějaký otlemený zástupce konzistoře, který mu dělal kmotra.

utrejch slangově oxid arsenitý, prudký jed. Též otrušík. Proč se ale dával koňům a psům nechápu:      
.....Aby nabyl síly, tak ho krmíte jako koně utrejchem...
V  
"V Čubčím háji" opět jedna záhadná hospoda, která bývala asi na adrese Praha 1 Nekázanka. Tu vidíte na dobovém snímku z  AHMP. Možná, že je na něm i ta hledaná hospoda.  
Já mám takovou smůlu jako nějakej Nechleba z Nekázanky, který tam chodil do hospody ,V čubčím háji.
" v Židech" tak se říkalo Židovskému pražskému městu - židovskému ghettu, které se rozkládalo přibližně tam, kde je dnešní část Prahy zvaná Josefov. Na snímcích z AHMP: Horní pohled do Dušní ulice v roce 1911, spodní je "Bourání Hampejzu" v roce 1910. Pohled na bourání domů v prostoru mezi Rabínskou ulicí a Hampejskou ulici. Vlevo část Staronové synagogy a židovská radnice (dům čp. 250 v Josefově). Vpravo budova Všeobecné židovské nemocnice (dům čp. 248 v osefově) a část Starého židovského hřbitova. V pozadí novostavby v Josefovské ulici.

W

 

"U mě musíte si čistit boty, mít svou uniformu v pořádku, knoflíky správné přišité a musíte dělat dojem vojáka, a ne nějakého civilního otrapy. Jest to zvláštní, že vy neumíte se žádný držet vojensky. Jen jeden měl ze všech těch mých sluhů bojovné vzezření, a nakonec mně ukradl parádní uniformu a prodal ji v Židech."

vachcimra slangově strážnice [z něm. der Wachzimmer]      

"Nic platno, kamaráde," řekl desátník Palánek k Švejkovi, když vyšel z kanceláře, "musíš jít, holenku, pěšky do Budějovic. Máme tam na vachcimře veku komisárku, tak ti ji dáme na cestu."

"Poprosil o trochu tabáku, sedí na vachcimře a tváří se tak spokojeně, jako kdyby seděl doma. ,Máte tady hezký teploučko,` povídá, ,a kamna vám nekouřejí? Mně se tady u vás moc líbí. A kdyby vám kamna kouřila, tak dejte protáhnout komín. Ale až odpůldne, ale nikdy ne, když stojí slunce nad komínem.`"

"Poslušně hlásím, pane majore," řekl Švejk, "že zde byli již několikrát z vachcimry se přesvědčit, jste-li ještě naživu....."

vachmistr též vachmajstr - slangově  policejní strážmistr, velitel četnické stanice [ z něm. der Wachtmeister]      

"To je náramně žertovné," řekl Švejk, "to se mně báječně líbí. Tak aby věděli, paní Kejřová, mají ouplnou pravdu, že jsem se dostal ven. Ale to jsem musel zabít patnáct vachmistrů a feldvéblů. Ale neříkají to nikomu..."

"Vy chcete jít na záchod?" laskavé řekl strážmistr, "není v tom něco jiného?" A upřel svůj zrak ve Švejkovu tvář.
"Je v tom opravdu jenom velká strana, pane vachmajstr," odpověděl Švejk......."Tak spánembohem," řekl Švejk měkce, "děkuji jim, pane vachmajstr, za všechno, co pro mne udělali, a když bude příležitost, tak jim budu psáti, a kdybych měl někdy ještě cestu kolem, tak se u nich zastavím."

vachrlaté slangově nejisté, vratké      

"Zkrátka a dobře," řekl Švejk, "je to s vámi vachrlatý, ale nesmíte ztrácet naději, jako říkal Cikán Janeček v Plzni, že se to ještě může vobrátit k lepšímu, když mu v roce 1879 dávali kvůli tý dvojnásobný loupežný vraždě voprátku na krk.

Valeš Alois  nar. 1861 Mšené Žehrovice - 18.12. 1908. V roce 1902 zavraždili zahradník Alois Valeš se svou ženou Ludmilou, ve vile jménem Vilém v Horní Krči č.p. 11  Matildu Hanzeliovou a Josefa Takače.  Jeho čin vyšetřoval Olič Václav, přednosta bezp. odd. Bartolomějská 4, nechvalně proslulý vyšetřováním v procesu s Omladinou v roce 1893 až 1894. Za spoluúčast na vraždě byly odsouzeny i Valešova žena Ludmila k trestu smrti a dcera Valešové Františka Jelínková k sedmi letům žaláře, které si odpykávala ve věznici v Řepích, kde zemřela. Valeš a jeho žena byli císařem omilostněni k doživotnímu žaláři a Valeš zemřel v Pankrácké mužské  věznici 18.12. 1908 na tuberkulozu, po předchozích pokusech o sebevraždu. Po osudu jeho ženy jsem nepátral, ale asi zemřela v ženské věznici v Praze - Řepích.

 

K jednomu takovému pánovi přivedli Švejka k výslechu. Starší pán dobromyslného vzezření, který kdysi vyšetřuje známého vraha Valeše, nikdy neopomenul jemu říci: "Račte si sednout, pane Valeš, právě je zde jedna prázdná židle:"

válka prusko rakouská válka mezi němci Pruského království a Rakouského císařství. Skončila 3. 7. 1866 bitvou u Hradce Králové porážkou Rakouska. Manifest o vyhlášení války.

W

 

Hejtman Ságner s úsměvem listoval dál sešitkem a zastavil se na poznámce u schéma bitvy u Trutnova za prusko-rakouské války.

válka rakousko-pruská proti Dánsku v březnu 1863 vyhlásila Kodaň ústavu, která Šlesvik začleňovala do dánského království. Toto se nelíbilo ani německému  Bismarckovi, ani Franz Josefovi I. Po ultimativní nótě Dánsku zaútočilo 1.2.1864 společně Německo a Rakousko. Ačkoliv tyto mocnosti měly značnou početní přesilu, válka skončila příměřím  30. října 1864, na jehož základě Šlesvicko, Holštýnsko a Lauenburg dostaly dočasnou společnou správu obou vítězů.  

W

 
Ale je to námořní mapa helgolandského pobřeží z roku 1864, ve válce rakousko-pruské proti Dánsku za Šlesvik.
Vaněk Jan  V civilu takto drogista z Kralup - byl účetním šikovatelem - Rechnungsfeldwebel u 11. feldkumpanie. V dochovaných dokumentech ve VHÚ se ale objevuje u 11.feldkumpanie až později, nikoliv jako románový Vaněk, již v Brucku nad Litavou u 11. marškumpanie. V Loni , kde se ve dnech 4.-13.7.1915 formovali polní prapory pro boj v oblasti Sokalu, je uváděn jako účetní šikovatel - Rechnungsunteroffizier 11. Feldkompanie jakýsi Ernst Herz.   Vaněk se  narodil 23. května 1888 na Žižkově. Vyučil se drogistou a byl 3 roky na vojně. Na drogistickou praxi šel do Kralup do drogerie Josefa Kysely v Jungmannově ulici. Dům Josefa Kysely a vlastně celá levá část ulice byly zbořeny při přestavbě dráhy v roce 1980. Dnes je zde pěší zóna. Před první světovu válkou si Jan Vaněk zakoupil dům č.p. 95 i s drogerií na Palackého náměstí. Drogerie je zde dodnes. Zemřel 25. srpna 1927.  Bylo mu teprve 39 let. Je pochován na Olšanských hřbitovech v Praze. Viz také

[3]

Účetní šikovatel Vaněk, když mu poručil nadporučík Lukáš, aby mu vyhledal nějakého nového sluhu místo Švejka, řekl: "Já myslel, že jsou, pane obrlajtnant, spokojenej s tím Švejkem."

Vaněk Karel *17. 3. 1887 †18. 7. 1933 český spisovatel, novinář a fejetonista. Autor pokračování románu Jaroslava Haška.  

 W

 
vandrování na vandr chodili vyučení mladíci - tovaryši, kteří se chtěli stát mistry řemesla. Měli "Vandrovní knížku", do které se jim  zapisovalo, u kterého mistra a jak dlouho pracovali. Vandrovní knížka potom sloužila jako doklad řemeslnickému cechu o praxi tovaryše a jeho přijetí do cechu.  Vandrovní není totéž co vandrák. Vandrák je hanlivé označení pro potulného člověka - tuláka, bezdomovce. [obojí z něm. der Wanderer - pocestný, vandrovní].

W

 
Taky vám dám příklad, jak se na Kladně zmejlil jeden policejní pes, vlčák toho známýho rytmistra Rottra. Rytmistr Rotter pěstoval ty psy a dělal pokusy s vandráky, až se Kladensku počali všichni vandráci vyhejbat.
"Když jsem před léty vandroval," odpověděl Švejk, "v Brémách od jednoho zpustlýho námořníka, který říkal, že grog musí být tak silný, aby když někdo spadne do moře, přeplaval celý kanál La Manche. Po slabým grogu se utopí jako štěně."

Panu Božetěchovi nic jiného nezbývalo než čekat, až se zešeří, a pak se oblékl do těch vandráckých hadrů a namířil si to ku Praze.

varta slangově hlídka [z něm. die Warte]      
"Přelez jsi zeď?" zvědavě otázal se ovčák, maje patrně v paměti, jak vypravoval jeho dědeček, jak lezl také přes zeď kasáren. "Jinudy nešlo, dědečku." "A varta byla silná a střílela?" "Ano, dědečku." "A kam teď máš namíříno?" "Ale chyt ho rapl," odpověděl za Švejka vandrák, "chce mermomocí do Budějovic.
Vávrova ulice dnes již v Praze neexistuje, byla v roce 1926 přejmenována na Rumunskou. Jmenovala se tak po Čeňku Vávrovi, který byl v letech 1868 -1873 starostou obce Královské Vinohrady.      
"O čem přemýšlíte, kamaráde?"
"O velkej stříbrnej medalii za udatnost, kterou dostal jeden truhlář z Vávrovy ulice na Král. Vinohradech, nějakej Mlíčko,..."
vechtr slangově - hlídač. Většinou se rozumí hlídač na železniční trati, obsluha závor, pochůzkář po trati. Švejk pod tím rozuměl hlídače ovocného sadu [z něm. der Wächter].  

W

 
 ',,,,my jsme přec císařští vojáci, a ne žádní vechtři. My sloužíme císaři pánu, ale nejsme žádní hlídači ovoce.’
verpflegung každý voják, který je převelen k jednotce, je zapsán do denního rozkazu jednotky, denního hlášení stavu pro trén a kuchyni a do zařazovací knihy. Tím vzniká vojákovi nárok na veškeré zaopatření u jednotky a to byl verpflegung. Veškeré tyto administrativní úkony prováděl právě Rechnungsfeldwebel, v československé armádě výkonný praporčík, nebo, a to bylo pravidlem, jeho zástupce v hodnosti poddůstojníka.Kompanieverpflegungsbuch je ta zařazovací kniha.      
"....Je to kvůli lénungu a zapsání mě na verpflegung.“ Švejk pohyboval se tak volně společensky v kanceláři 11. marškumpanie, jako by byl s Vaňkem nejlepším kamarádem...
Já byl tenkrát právě u brigády, abych si dal potvrdit kompanieverpflegungsbuch, poněvadž jsem nemohl najít náš regimentstrén, když vtom začnou k brigádě chodit první z 10. maršky.
Potom křik, aby se daly ručnice do pyramid, a vlak hned otočil a jel nazpět prázdný, jen, to se ví, jat to v té panice bývá, odvezl nám s sebou verpflegung na dva dny.
verschärft doslova zpřísněný (režim). Za mé služby to bylo vězení po službě. Voják po vykonání denních povinností odchází s dekou prožít večer a noc ve vězení. Viz pryčna.      
Kdo se hlásil marod, dostal tři dny verschärft. Ostatně, vy víte, co je to verschärft. Honí vás na cvičišti po celý den a na noc vás ještě zavřou.
verschluss závěr zbraně, sloužící k zasunutí náboje do nábojové komory, natažení úderníku a uzavření nábojové komory před výstřelem [ z něm. der Verschluss]. Více viz Waffen    

"Von ztratil jednoroční pásky právě pro svou inteligenci, poněvadž psal do novin o tejrání vojáků. Ale jak ho netejrat, když takovej učenej člověk neumí u kvéru rozebrat verschluss, ani když mu to už podesátý ukazujou,..."

versichrovat se slangově zajistit, zabezpečit se [z něm. versichern]      

….hejtman Ságner právě vyslýchal jednoho nešťastníka od 12. kumpanie, kterého předvedl šikovatel Strnad, poněvadž voják začal již nyní pečovat o svou bezpečnost v zákopech a odněkud ze stanice přitáhl dvířka prasečího chlívku, pobitá plechem. Stál tu nyní vyjevený, vypoulený, omlouvaje se, že to chtěl vzít s sebou do dekunků proti šrapnelům, že se chtěl versichrovat.

Vesprim je ve skutečnosti Veszprém, město, které se  nachází severně od jezera Balaton. Je to jedno z nejstarších měst Maďarska. Veszprém byl v roce 1914 posádkovým městem Honvédského pluku 31.  

W

„Já jsem, poslušně hlásím, pane lajtnant, celou noc nespal, poněvadž jsem si vzpomínal na ty doby, když jsme ještě dělali manévry u Vesprimu.

Vicenza Dne 10.6.1848 proběhla bitva v první italské válce za nezávislost s rakouskou armádou pod velením maršála Radeckého .    

V to důvěřujeme pevně, že s pomocí boží brzy nadejde den, kdy roviny italské opět uvidí vítěze od Santa Lucia, Vicenzy, Novary, Custozzy. Chceme zvítězit, musíme zvítězit, a jistě zvítězíme!

Vilém II. Pruský *27. 1. 1859 - †4. 6. 1941. Byl posledním německým císařem a pruským králem; vládl od 9. března 1888 do 9. listopadu 1918.

W

Baronka zatím vytahovala dárky z koše. Tucet pečených kuřat, zabalených do růžového hedvábného papíru a ovázaných  černožlutou hedvábnou stužkou, dvě láhve nějakého válečného likéru s etiketou "Gott strafe England!" Na druhé straně byl na etiketě František Josef s Vilémem, jak se drží za ruce, jako by si chtěli hrát hru "Králíček v své jamce seděl sám, ubožátko, co je ti, že nemůžeš skákati".

Nakláněje se k uchu strážmistra, šeptal: "Že jsme všichni Češi a Rusové jedna slovanská krev, že Nikolaj Nikolajevič bude příští týden v Přerově, že se Rakousko neudrží, aby jen, až bude dál vyšetřován, zapíral a pletl páté přes deváté, aby to vydržel do té doby, dokud ho kozáci nevysvobodí, že už to musí co nejdřív prasknout, že to bude jako za husitských válek, že sedláci půjdou s cepy na Vídeň, že je císař pán nemocný dědek a že co nejdřív natáhne brka, že je císař Vilém zvíře, že mu budete do vězení posílat peníze na přilepšenou a ještě víc takových řečí . . ."

Vilímek Josef Richard  *14. 9. 1860, †Praha - 6. 9.  1938, Praha byl český vydavatel a od roku 1886 majitel známého pražského nakladatelství J. R. Vilímek. Jeho otcem byl Josef Richard Vilímek (1835–1911). V tomto nakladatelství byly také vydávány Humoristické listy, do kterých  Hašek přispíval. Jak Hašek ovlivnil dění v tomto listě píše Václav Meger: U Vilímků, kde vydávali od nepaměti Humoristické Listy, vládla přísná disciplina. Redaktorská srdce se nikdy nedala pohnouti k nějaké té "záloze". A ani nesměla, neboť nad nimi bdělo přísné oko starého, vlastně mladého pana Vilímka, který nosil v hlavě nešťastnou ideu, chtít udělat z píšících lidí lidi pořádkumilovné. To byl důvod, proč se nesměly vyplácet zálohy. A přece se našel někdo, kdo tuto železnou zásadu prolomil, a to. nikdo jiný, než Jaroslav Hašek....

W

zde

Zajímavé bude, jak náš batalion přepadne spícího nepřítele, k čemuž ovšem je potřeba slohu ,Ilustrovaného válečného zpravodaje’, který vycházel u Vilímka za rusko-japonské války.
Viribus unitis Latinsky. Heslo Františka Josefa I. znamenající "Společnými silami". Existovala i bitevní loď s tímto názvem.

W

 
Pěkný byl dvouřadový kartáček na zuby s nápisem "Viribus unitis", aby každý, kdo si čistí zuby, vzpomínal na Rakousko.
Druhá pohlednice pocházela z německé říše. Byl to dárek Němců rakousko-uherským vojínům. Nahoře bylo "Viribus unitis" a pod tím obrázek, jak na šibenici visí Sir Edward Grey a dole pod ním vesele salutují rakouský i německý voják.
Vltava česká řeka pramenící na Šumavě. Do Labe se vlévá u Mělníka. Pod vyšehradskou skalou je hluboká 9m. Na obrázku je ten most v Krumlově. Jinak též symfonická báseň Bedřicha Smetany z cyklu Má vlast

W

Ten měl syna Bohuslava, a kam přišel prodávat prasata, nikdo od něho nic nekoupil a každý říkal: ,To je syn toho probodnutýho, to bude asi také pěknej lump: Musel skočit v Krumlově z toho mostu do Vltavy a museli ho vytáhnout, museli ho křísit, museli z něho pumpovat vodu a von jim musel skonat v náručí lékaře, když mu dal nějakou injekci."
Soudní lékaři podívali se významně na sebe, nicméně jeden z nich dal ještě tuto otázku: "Neznáte nejvyšší hloubku v Tichém oceáně?" "To prosím neznám," zněla odpověď, "ale myslím, že rozhodně bude větší než pod vyšehradskou skálou na Vltavě:"
"Poslušně hlásím, pane lajtnant, že ta voda měla vopravdu železitou příchuť. V Kamýku nad Vltavou jeden hostinskej dělal pro svý letní hosty železitou vodu takovým způsobem, že do studny házel starý podkovy."
vočuma nadávka, kterou si asi Vodička vymyslel v rozčílení. Asi chtěl říct čumil, tedy čolvěk, který kouká na něco a neví proč, nechápe      
......Až bude po vojně a budu v civilu, já ho vočumu někde najdu a pak mu ukážu, jestli se nedovedu prát.
Vohryzek Karel *1876, vydával časopisu Omladina, který po zákazu přejmenoval na Novou Omladinu a po dalších problémech na Komunu. Navzdory silné cenzuře se mu podařilo dát časopisu vysokou úroveň (v posledních letech jej vydávat 2x a jistou dobu až 3x týdně, což byla nejčastější periodicita anarchistické tiskoviny až dodnes), vedle toho publikoval agitační tiskoviny, vydal několik brožur, překládal apod. Tuto činnost z velké části financoval ilegální majetkovou činností - podílel se mj. na pašováni kradených diamantů ze Švýcarska. Roku 1908 byl Vohryzek uvězněn za svou majetkovou trestnou činnost, čehož zároveň využil tisk ke kampani proti anarchistům.[Stručná historie anarchistického hnutí]. Jeho blízkým spolupracovníkem byl Ladislav Knotek. Karel Vohryzek zemřel v Brazílii (viz aut.záznam v NKP).

   
Takto o něm Hašek později napsal:Vohryzek maže si sporý věnec vlasů brilantinou, chodí po Praze v šatech nejelegantnějšího střihu jako arbiter elegantiarum, kupuje si voňavky a vydává Chuďasa, anarchistický krejcarák českého lidu,......
Vojenské hodnosti a funkce Rakousko - Uherské armády      
 
Níže jsou uvedeny povely, které se vyskytuji v románu. Více naleznete v Exerzierreglement
Vojenské povely bodák do pochvy! Fällt das Bajonett!    
bodák skryj! Bajonett ab !    
bodák vztyč ! Bajonett auf !    
cíl! Ziel!    
čelem vzad ! Kehrt euch !    
družstvo, pochodem zpět! Glied rückwärts marsch!    
družstvo zastavit!-stát! Glied halt!    
hledí normál! Aufsatz normál!    
k modlitbě ! Zum Gebet    
k noze zbraň! Beim Fuß!    
k salvě! připravit! General de charge! Fertig!    
k zemi ! Nieder !    
kleknout! Kniet!    
končit! Einstellen!    
na místě! Ohne schritt!    
na rámě zbraň Schultert!    
nabíjet! Laden!    
náboje skryj! Patronen versorgen!    
odchod! Abtreten!    
odlož zbraň! Setzt ab!    
připravit !, k líci zbraň! An !    
pal ! Feuer !, Schießen!    
plný krok! Voller Schritt!    
pochodem chod! Marschieren Marsch !    
poklusem! Laufschritt!    
pozor ! habt acht! slangově hapták    
pohov ! Ruht !    
přímo vpřed! Gardaus!    
sednout! Setzen!    
smeknout! Kappe ab!    
směr! Direktion!    
stejný krok! Gleicher Schritt!    
stůj! Halt!    
špatně! Herstellt!    
v ponos zbraň! In die Balanz!    
vlevo hleď !

Links schaut ! slangově linksšaut

   
vpravo hleď !

Rechts schaut ! slangově rechtsšaut

   
vpravo čelem! Rechts! Front!    
vlevo čelem! Links! Front!    
vpravo příč! Halbrechts!    
vlevo příč! Halblinks!    
vlevo vbok! Links um!    
vparvo vbok! Rechts um!    
vysokou zbraň! Hoch an!    
vztyk! Auf!    
z motlitby! Vom Gebet!    
zastavit! - stát! Glied! - Halt!    
zkrátit krok! Kurzer! Schritt!    
změnit krok! Wechsellschritt!    
zpět! (ve smyslu opravit) Herstellt!    
       
Volná myšlenka antiklerikární a ateistické hnutí s progarmem odluky církve od státu. Česká sekce založena v roce 1904. V roce 1952 zrušena. Dnes existuje od roku 1990, ale nemá právní kontinuitu s původní.

W

 
"....Já jsem se tak lekla toho příbuzenského poměru, aby snad ještě z toho něco nebylo, tak jsem se vzdala svědectví a on chudák stará se tak na mne podíval, do smrti na ty jeho oči nezapomenu. A potom, po rozsudku, když ho odváděli, vykřik jim tam na chodbě, jak byl z toho cele] pitomej: ,Ať žije Volná myšlenka!` "
volovina slangově - nesmysl      
"Z toho jsem blázen," rozkřikl se poručík, "řekněte mně to nějak souvisle, krátce a nežvaňte nějaké voloviny."
volta zde slangově podvod, též podraz, podtrh. "Udělal na ně voltu."      
Dělal, že nic nemá, a schválné povídá: ,Šestnáct brát.` A ten kominickej mistr měl všeho všudy patnáct. Není to smůla? Starej Vejvoda byl celej bledej a neštastnej, kolem už nadávali a šuškali si, že dělá volty, že už jednou byl bit pro falešnou hru, ačkoliv byl to nejpoctivější hráč, a sypali tam korunku za korunkou.
voříšek zde slangově malý, nečistokrevný pes. Povětšinou směs různých ras, nejistého původu, ale mnohdy projevují větší psí inteligenci a city než rasy čistokrevné. Asi jako u lidí.      
"..A každej hned chtěl rodokmen, tak jsem si musel dát rodokmeny natisknout a dělat z nějakýho košířskýho voříška, kerej se narodil v cihelně, nejčistokrevnějšiho šlechtice z bavorskýho psince Armin von Barheim...."
vozdr sopl, slangové výrazy pro nudli u nosu. Užívá se hlavně na Domažlicku.      
"...a proti němu se vobjevil jeden Rus, chlap jako hora, a mazal si to na něho s bajonetem a měl pořádnou kapičku u nosu. Jak se mu von podíval na tu kapičku, na ten vozdr, že se mu hned udělalo špatně a musel jít na hilfsplac, kde ho uznali zamořenýho cholerou a odpravili do cholerovejch baráků do Pešti, kde se taky vopravdu nakazil cholerou."
všivák nadávka odvozená od dotěrného hmyzu vší vlasových, nebo šatních.      
Jakmile voják začne myslet, už to není voják, ale nějakej prachvšivej civilista......Žádnej idiot nejste, Švejku, chytrej jste, mazanej jste, lump jste, uličník, všivák, rozumíte..."
Vycházeje ven, patrně do restaurace, řekl kaprálovi landverákovi, ukazuje na Švejka, aby toho lumpa všivého hned zavedl k poručíkovi, až ten přijde.
Vyskoč Pepek Vlastním jménem Václav Kompert *1861 - † září 1926. Je velmi pravděpodobné, že se Jaroslav Hašek nechal inspirovat skutečnou, typicky pražskou figurkou "Vency Vyskoče" o kterém se píše v nekrologu v Lidových novinách dne 21.9.1926: Venca Vyskoč zemřel. Praha 20. záři [1926]. Při spatření této fotografie si sotva kdo na něho vzpomene, neboť šest křížku na zádech velmi tuto populární pražskou osobičku změnilo. Ale napíše-li se, že u milosrdných sester pod Petřínem zemřel pětašedesátiletý Václav Kompert, je tím obecenstvu řečeno ještě méně. Teprve, když se řekne, že tento stařík slul po dlouhá desítiletí Venca Vyskoč, rozpomenou se tisíce lidí na typickou figurku, bez níž si nelze ani večerní a noční Prahu z doby předválečné představit. Jeho živnost byla podivná: Chodil po staroslavných hospodách, zvlášté pivovarech, později v noci po všelikých kavárničkách a dupárnách, přišel k vašemu stolu, postavil se a zabečel. Načež se mu řeklo: »Venco, vyskoč! « a Václav Kompert vyskočil. Načež vybral u celého stolu svou daň z hlavy — od troníku do šestáku — o šel zabečet k druhému stolu. Bylo to nejprostší, nejjednodušší zaměstnání, jež si lze vymyslit. Formálně prodával Venca Vyskoč — bývalý číšník — sirky, ale to jen tak, aby byl chráněn před podezřením z obtížné žebroty. Jádrem jeho živnosti a příjmů bylo zabečet a vyskočit. A pak pít všecky splašky a zbytky piv z celé hospody. Dovedl jich vyprázdnit i dvacet půllitrů. A nevedlo se mu při tom špatně, neboť jako všechny věci dokonale prosté měla i jeho soustava příznak geniality: útočil přímo nejskrytější lidskou samolibost. »Venco, vyskoč! - a každý z těch večerních a nočních pijanů měl hřejivý pocit, že našel ještě většího chudáka, než je sám, že za krejcar může být pánem, že na pouhé jeho rozkřiknutí musí tento jeho bližní pokorně provesti pošetilost. Rozkřikovali se na něho vydatně a přišel-li Kompert do nachmelenější party, bylo mu snášeti drsných a obhroublých žertů až hrůza. Ale snášel je s vnitřní převahou; čím byli neomalenějši, tím větším bakšišem se pak s bečícím chudákem vyrovnávali. A Venca Vyskoč měl z nich, ožralců a flamendrů, rozum. Nemluvil, i nenaříkal, jen pil, bečel a vyskakoval. Po celá desítiletí. Až po převratu toho nechal;Václav Kompert, šašek pražských výčepů, pochopil demokracii po svém a definoval to houževnatým odmítáním:»V republice se nebečí a neposkakuje. «

Druhý den přišel k němu pan farář a sděloval mu tajuplně, že dnes ráno potkal za vsi obecního pasáka Pepka Vyskoč a ten že mu vypravoval: „Mijostpane. Pan vachmajstr včera povídal, že je číšaš pán dobytek a že to nevyhrajeme. Méé. Hop!“
Vyskočil Quido Maria 18.10.1881 - 14.08.1969 zvaný Jaroslavem Haškem Ježíš Marjá Vyskočil  byl český básník, prozaik a dramatik, autor povídek a románů z nejrůznějšího prostředí a knih pro děti.
"Vlastním jménem Antonín Ludvik Vyskočil. Knihovník Ministerstva obchodu. Redaktor kalendáře Pod praporem sokolským 1912–22. Podporoval slepecké organizace, v roce 1937 byl zvolen předsedou společnosti Slepecký tisk. Za své dílo věnované hornickému prostředí byl jmenován čestným občanem města Příbrami. Používal i pseudonym Louis Hněvkovský. Jeho tvorba je bohatá (přes 60 titulů) a z literárního hlediska nepříliš významná, ve své době však čtenářsky neobyčejně oblíbená. Jmenujme básně Pochodně (1903), romány Modré hory (1907), Stříbrné město (1910), vesnický román Průlomy (1921) či milostný román Láska nezabloudí (1926)." (Převzato z www.legie.info).

web

 
Jest nyní již na čase, poněvadž v kabaretu strany mírného pokroku v mezích zákona velice mnoho se často mluvilo a zpívalo a hrálo o Quido Mariovi Vyskočilovi, aby byl také představen. Tedy co jest to za muže, jaké má snahy a podobně.
vyšehradská skála skála na pravém břehu Vltavy,na které stojí Vyšehrad, národní kulturní památka. Vltava je zde hluboká 9m. Jinak též symfonická báseň Bedřicha Smetany z cyklu Má vlast  

W

Soudní lékaři podívali se významně na sebe, nicméně jeden z nich dal ještě tuto otázku: "Neznáte nejvyšší hloubku v Tichém oceáně?" "To prosím neznám," zněla odpověď, "ale myslím, že rozhodně bude větší než pod vyšehradskou skálou na Vltavě."
vyvrhel nadávka - odpad lidské společnosti.      
A vy tam dole, nemyslete si, že jste v putyce. Bůh je nejvýš milosrdný, ale jen pro pořádné lidi, a ne pro nějaký vyvrhely lidské společnosti, která se nespravuje jeho zákony ani dienstreglamá.
"Vím," řekl stručné plukovník, "vyvrhel jednoročních dobrovolníků. Čím jste v civilu? Studující klasické filosofie? Tedy ožralý inteligent..."
výměnkář

dříve hospodář na výměnku; osoba (zpravidla starý člen rodiny), v jejíž prospěch byl zřizován výměnek, lidově vejminěk [nový hospodář, zpravidla potomek se zavazoval k poskytování finančních a naturálních dávek]. Jedna z forem starobního zabezpečení.

     
Sem vodili četníci i staré výměnkáře, kteří posílali psaní na frontu, a vojenský soud házel jim na krk za jich slova útěchy a líčení bídy domácí po dvanácti letech.
„…Co jsem se těch nemravností na mlejnici napáchal, jak jsem svýmu pantátovi často nadával a vejminěk mu ztrpčoval a svou ženu sekýroval…“
vzít roha slangově - utéci.      
Když ten řekl: "Ve dvě třicet pět budem brát roha," tak přesné ve dvě třicet pět rakouští vojáci začali se odpoutávat od nepřítele.
"Dovoluji si vás upozornit, pane obrlajtnant," řekl starostlivě Švejk, "že na toho psa musíte bejt vopatrnej, aby vám neutek. Vono se mu třeba může zastesknout po starým domově a von by moh vzít roha, kdybyste ho odvázal ze šňůry.
Potom ještě nám vyprávěl, jak se rychle voblíkal a jak vzal roha....
W  
Wachau ...a když rakouská vojska byla ve Wachavě. Vesnička jižně od Lipska, v jejím okolí probíhala Bitva národů v roce 1813  

w

„Znáte dějiny bitvy národů u Lipska?“ otázal se, „když polní maršálek kníže Schwarzenberg šel na Liebertkovice 14. října roku 1813 a když 16. října byl zápas o Lindenau, boje generála Merweldta, a když rakouská vojska byla ve Wachavě a když 19. října padlo Lipsko?“
Waltner Josef *1883 - †1961, český herec a kabaretiér.  Jeden z prvních českých filmových herců, který se nesmazatelně zapsal do historie českého kabaretu jako jejich organizátor, autor i účinkující. V roce 1911 otevřel kavárnu Montmartre v Řetězové ulici č. 7, kterou Hašek často navštěvoval.

w

 
Wasserpolák Obyvatel Dolního Slezka, kde se mísily prvky polské, německé i české. Vzniká tak osobitá řeč, které rozumí jen místní obyvatel: ...„marekvium“, „glupi  rolmopsie“, „krajcová sedmina,“, „sviňa porýpaná“  a „dum vám baně na mjesjnuckovy vaši gzichty“. Podle Ančíka, a pan Kacper Wacławski mi to potvrdil, tato slova znamenají: Marekvium = mrkvožrout; glupi rolmopsie = hloupy zavináči; krajcova sedmina = křížová sedmička, nejhorši karta ve hře;svina porýpaná = svině umazaná; dum vám baně na měsjnuckovy vaši gzichty = dám vám pár facek na vaše měsíčkové obličeje [vše z polštiny].  

w

 
Nějaký felák s hubou ještě zamaštěnou od oběda, podávaje Švejkovi a Vodičkoví papíry s náramně vážnou tváří, nedal si ujít té příležitosti, aby nepronesl k oběma řeč, ve které apeloval na jich vojenského ducha, proplétaje to, poněvadž byl Wasserpolák, různými pěknými výrazy svého nářečí, jako "marekvium", "glupi rolmopsie", "krajcová sedmina", "sviňa porýpaná" a "dum vám baně na mjesjnuckovy vaši gzichty".
Weinerová zřejmě se jedná o pěvkyni freulein Weiner Hansy. Zmiňuje se o ní Sport & Salon dne 25.12.1915. Více jsem o ní nezjistil.

 

Zklamal se však úplně, neboť hejtman Ságner, kterému přinesl batalionsordonanc Matušič ze stanice večerní vydání „Pester Lloydu“, řekl, dívaje se do novin: „Tak vida, ta Weinerová, kterou jsme viděli v Brucku vystupovat pohostinsky, hrála zde včera na scéně Malého divadla.“

Wenzl ??? major Jeho jméno jsem objevil v dokumetu uloženém ve Vojenském ústředním archivu ve fondech IR91. Píše se zde, že pod velením podplukovníka Wenzela dorazil do Lonie dne 11. července 1915 XII. pochodový prapor, pěšího pluku 91. Na následující stránce  stránce se můžeme dočíst, že podplukovník Wenzel se stává velitelem II. polního praporu a spolu s dalšími prapory pěšího pluku 91 odcházejí bojovat o Sokal a Dubno. O dalším osudu ""Majora" či podplukovníka Wenzela jsem více nezjistil. Lépe řečeno dále jsem nepátral.    

"..O tom hejtmanovi Adamičkovi se pak říkalo, že má smysl pro spravedlnost, milý kamaráde, tak ho poslali do pole a namístě něho přišel sem major Wenzl. A to byl čertův syn,...Major Wenzl má za manželku češku a má největší strach z národnostních sporů..."

"...Jako máš toho burše majora Wenzla, ten vo svým pánovi jinak neřekne, než že je to kus zatracenýho, idiotskýho blbouna,..."

Wiener Illustrierte Zeitung

Vycházely od roku 1893 -1938 po názvem Österreichische illustrierte Zeitung. Pouze v letech 1918- 1922 pod názvem Wiener Illustrierte Zeitung. Zde je opět jedna z Haškových nepřesností: Kadet Biegler v roce 1915 ve svém snu, nemohl vidět krajinu jež měla týž ráz jako na obrázcích „Wiener Illustrierte Zeitung“. Ale v  Österreichische illustrierte Zeitung tuto krajinku mohl vidět zcela určitě. Obrázek je z říjnového čísla 1915,

 ANNO

 

Krajina měla týž ráz jako na obrázcích Wiener illustrierte Zeitung. Po pravé straně bylo vidět u stodoly dělostřelectvo, jak střílí do nepřátelských zákopu vedle silnice, po které projížděl s automobilem.

Windischgrätz Alfred *11. 5. 1787 † 21. 3. 1862 v Čechách neoblíbený polní maršál. U pražanů není v oblibě. V červnovém povstání roku 1848 dal pokyn k dělostřeleckému ostřelování Prahy. Stejně tvrdě potlačil v říjnu vídeňské povstání. Zpívá se o něm tato píseň.

W

"...A také to dál neumím," vzdychl Švejk. "Znám ještě první sloku z ,Kde domov můj` a potom ,Jenerál Windischgrätz a vojenští páni od východu slunce vojnu započali` a ještě pár takových národních písniček jako ,Zachovej nám, Hospodine` a ,Když jsme táhli k Jaroměři` a ,Tisíckrát pozdravujeme Tebe` . . ."

A zatímco paní Müllerová, uplakaná a rozechvělá, cedila kávu, dobrý voják Švejk si zpíval na posteli:
Jenerál Windischgrätz a vojenští páni

Wohlschlager Leopold *1855-1929 c.k.rakousko-uherský a později československý státní popravčí. Byl nevlastním synem kata Pipinkgera, kterému poprvé asistoval při popravě cikána Janečka zvaného Serýnek.

W

"Kdybyste měl, pane obrlajtnant, u sebe ještě pětku, tak bychom mohli tu slepici koupit. Von ten lump chce za ni patnáct zlatejch, ale do toho si počítá desítku za to svoje modrý voko," řekl Švejk vypravovatelským tónem, "ale já myslím, pane obrlajtnant, že deset zlatejch za takový pitomý voko je moc. To vyrazili u Starý paní soustružníkovi Matějů celou sanici cihlou za dvacet zlatejch, s šesti zubama, a tenkrát měly peníze větší cenu než dnes. Sám Wohlschläger věší za čtyry zlatky....."

Woinowich Emil * 23.4.1851 Petrinja - † 13.2.1927 Wien. Vojenský historik, až do roku 1915 velitel Válečného archivu ve Vídni.

W

Kadet Biegler podal veliteli batalionu dvě z těch pohlednic, které vydávalo ředitelství Vojenského válečného archivu ve Vídni, kde byl náčelníkem generál pěchoty Wojnowich.
Wolf Engelbert Je li to ten, kterého si Hašek vybral jako předobraz románového fähnricha Wolfa, potom tento Engelbert Wolf je uveden jako rezervní fähnrich ve schematizmu IR91 z roku 1904. Na tomto seznamu existuje ještě jeden Wolf Joseph, poručík. Bohužel jsem v dalších dokumentech jméno Wolf neobjevil.      
Nastal vzájemný šepot mezi fähnrichem Wolfem a nadporučíkem Kolářem, že plukovník Schröder za poslední tři neděle poslal na své konto do vídeňské banky 16.000 K......Nadporučík Kolář vyprávěl si s Wolfem jen povšechně o určitých případech, které zpozoroval. 
"Wir kennen uns’re Pappenheimer" "Známe své Pappenheimské" znamená, že známe své lidi, víme, co v nich vězí, co zamýšlejí, že nás ničím pozitivním nepřekvapí, tak jako  již v minulosti. Pappenheimští byli příslušníci jednoho rakouského pluku za třicetileté války, který bojoval na straně Albrechta z Valdštejna proti švédským vojskům, podle jména svého velitele hraběte Gottfrieda Pappenheima. Mimo jiné se významně zasloužil, prý přímo svým osobním nasazením v boji na straně císařských, o výsledek bitvy na Bílé hoře. Valdštejn ta slova údajně řekl delegaci vojáků pappenheimského pluku, když se ho, v době třicetileté války přišla zeptat, co je pravdy na tom, že Valdštejn chystá zradu císaře a přechod na švédskou stranu. Valdštejn chtěl vojákům zalichotit, pochválit je za věrnost císaři. Jasně však na jejich otázku neodpověděl, s tou zradou to totiž byla pravda a lhát lidem drze do oči za Valdštejnových dob politici ještě neuměli.

 ČR

W

Učitel si povzdechl: "Když ten pan auditor neumí dobře česky. Já už jsem mu to také podobným způsobem vysvětloval, ale on na mne spustil, že sameček od vši se jmenuje česky vešák. ,Šádný fšivák,` povídal pan auditor, ,vešák. Femininum, Sie gebildeter Kerl, ist ten feš, also masculinum ist ta fešak. Wir kennen uns're Pappenheimer.`"
Wyandotky Velmi rozšířené plemeno kura domácího (slepice). Wyandotky byly vyšlechtěny ve Spojených státech amerických a jméno dostaly podle indiánského kmene Wyandotto.      
Na holubici celkem vzato nemohl malíř ničeho zkazit. Namaloval nějakého ptáka, který mohl být stejně holubicí jako slepicí bílých wyandotek.

X

 
Xenofón Xenofón *kolem 428 př. n. l. – †354 př. n. l., byl starořecký spisovatel, historik, vojevůdce a Sókratův žák. V roce 401 př. n. l.se zúčastnil výpravy řeckých žoldnéřů ve službách Kýra Mladšího do nástupnické války v Persii. O návratu žoldnéřů napsal své nejznámější dílo Anabáze.  

W

 
Starověký válečník Xenofón prošel celou Malou Asii a byl bůhvíkde bez mapy.

Y

 
yorkshirský kanec Velmi kvalitní plemeno vepřů.Velmi chutné maso, kvalitní špek. Z mladých kusů, krmených mlékem a pšenicí, se vyrábí  "yorkshirehams" - vynikající šunka.      
"...U 11. kompanie kaprál Althof používá slova engadinská koza. Svobodník Müller, německý učitel z Kašperských Hor, nazývá nováčky českými smradochy, šikovatel Sondernummer volskou žabou, yorkshirským kancem a slibuje přitom, že každého rekruta vydělá..."
Z  
zabíjačka zde časem chci popsat klasickou českou zabíjačku, prasečí hody.Teď alespoň vysvětlení co je jelito Když jsem šel do Prahy pro jelita,... jitrnice a tlačenka:

Jelito je tlusté střevo z prasete, asi 20 cm dlouhé, naplněné kořeněnou masovou směsí, v kobinaci s vařenými ječnými kroupami a žemlí rozmáčenou ve vepřové krvi. Na obou koncích je zašito špejlemi. Potom se vaří při 90oC asi 15minut. Podávají se opečená na sádle s chlebem, nebo s brambory a kysaným zelím.

Jitrnice, též jaternice, je vzhledem podobná jelitu jenže je plněna do tenkého střeva. Náplň, které se říká prejt ( může se i zapékat), se skládá z najemno sekaného, vařeného masa, ve vývaru máčené žemle, smažené cibulky, mletých, vařených plic a mletých syrových jater. Směs je kořeněna pepřem, majoránku, česnekem, solí, někdo přidává citronovou kůru a muškátový květ. Potom se vaří při 90oC asi 15minut. Podávají se opečené na sádle s chlebem, nebo s brambory a kysaným zelím.

Špekbuřt, neboli presbuřt, špekbuřt, tlačenka. Světlá tlačenka je směs vařeného,libového a tučného masa (ovaru), a rozemletých vepřových kůží a masa z vepřových nožiček, které v konečné fázi způsobí želírování. Vše se smíchá v silném masovém vývaru okořeněném smaženou cibulkou, majoránkou, pepřem,  česnekem a solí. Směs se plní do syrových vepřových žaludků, zašitých silnějšími špejlemi. Potom se vaří při 90oC asi 90minut. Tím dojde ke smrštění žaludku a tím k vytvoření příslušného stlačení náplně. Nakonec se hotová tlačenka  položí mezi dvě prkénka, zatíží kamenem a nechá se ztuhnout. Tmavá, krvavá tlačenka se vyrábí obdobně, jen vývar je smíchán se syrovou krví a koření se smaženou cibulkou, pepřem a mletým hřebíčkem. Dnes se namísto vepřových žaludků používají plastové obaly, u kterých ale není možné vyvolat stlačení náplně vařením, jako u žaludků, takže to není pravá tlačenka či presbuřt, ale jakési maso v aspiku. Chuť zůstává stejná, ale konzistencí a vzhledem je odlišná. Tlačenky se podávají s čerstvou cibulkou, polité octem a s chlebem [z něm. die Presswurst].

   
Lehl si na svůj slamník u dveří a vzpomínal na domov a na zabíjačky.Nemohl se zbavit živé představy, jak propichuje tlačenku, aby dostal z ní vzduchu, jinak že při vaření praskne.A při vzpomínce na to, jak u sousedů jednou praskl celý špekbuřt a rozvařil se, usnul nepokojným spánkem.
"....Jednou jsem se tak naprásk jitrnic, jelit a ovaru; že všichni mysleli, že prasknu, a honili mne kolem dokola s bičem po dvoře, jako když se kráva nafoukne po jeteli. - Pane Jurajda, dovolejí mně hrábnout do toho prejtu, a potom ať jsem uvázanej, jinak já to trápení nepřežiju."
zafilipínkovat  ,Hezoune, šel si to zafilipínkovat.’Takto oslovovaly v té době ony flundry své potencionální klienty. Totéž co ' pojď si to rozdat '. Z čeho toto slovo vzniklo se mi nepodařilo zjistit. Dnes už se nepoužívá.    
Záhoř Jindřich MUDr. *6.11.1845 Volyně (podle pol. přihlášek se narodil v r. 1846) - †21.9.1927. Lékař a hlavní hygienik Prahy. Byl spoluzakladatel Spolku pro zpopelňování zemřelých. roku 1878 jmenován městským okresním lékařem a roku 1884 fysikem v Praze. Od roku 1888 vrchní městský fyzik pražský (jako městský hygienik se zasloužil o pražskou kanalizaci, asanaci Josefova a Židovského města, o zřízení ústředních jatek, o stavbu krematorií), sekundář ve druhém oddělení pro nemoci vnitřní v pražské všeobecné nemocnici. Byl jedním ze zakladatelů Spolku pro hry mládeže české v Praze. Vydal s Dr. Weissem "Názvosloví lékarské" a od roku 1884 redigoval Zdravotní zprávy města Prahy. Jeho syn Alexej Záhoř byl známý oční lékař. Pohřben je na Olšanských hřbitovech, hrob hrob III-2. Objevuje se v Haškově povídání "Přednáška o dr. Záhořovi".

web

 
zarýgrovat slangově zavřít něco, někoho. Též zalígrovat. [z něm.riegeln =zavřít na zá voru].      
Von nahej, vona nahá. V hotelu, a nezarýgrovali se, pitomci!
závodčí Z řádu vnitřní a strážní služby povinnosti závodčího: závodčí, který je podřízen veliteli stráže a jeho zástupci je odpovědný za správný výkon služby jemu podřízených strážných, zejména za jejich včasné vystřídání na strážních stanovištích a za řádné převzetí a odevzdání strážních stanovišť strážnými. Povinností závodčího je znát počet svých strážních stanovišť, jejich rozmístění a hranice, osy přesunu k těmto stanovištím, podmínky střežení a obrany, tzn. výhled, podmínky pro střelbu, oplocení apod., jakož i zvláštní povinnosti strážného na každém strážním stanovišti. Před odchodem na strážní stanoviště je povinností závodčího přezkoušet příslušníky stráže, jak znají své povinnosti. Současně se musí přesvědčit, zda nechali na strážnici zapalovadla a kuřácké potřeby. Závodčí je rovněž povinen dbát na správné nabíjení zbraní před odchodem příslušníků stráže na strážní stanoviště a vybíjení zbraní po jejich příchodu ze strážního stanoviště. Veliteli stráže je závodčí povinen hlásit, a to po návratu každé směny, její vystřídání a stav strážních stanovišť. Se souhlasem velitele stráže provádí kontrolu výkonu u podřízených strážných .      
Strážmistr pokynul závodčímu, a když oba vyšli do vedlejší komnaty, strážmistr s nadšením úplného svého vítězství a jistoty prohlásil, mna si ruce: "Slyšeli to? Neumí rusky! Chlap všemi mastmi mazaná!..."......"Nikdy v životě jsem neviděl takovou snůšku blbostí, a ještě ke všemu pošle s tím podezřelým chlapem takový dobytek, jako je jeho závodčí. Mě ty lidi ještě málo znají, já dovedu být prevít...."
zblafnout slangově sníst, též splivnout. Blaf je nechutné jídlo nebo vulgárně jídlo jakékoliv. Také lživá zpráva, nesmysl. Blafat = lhát, vymýšlet si, žvanit.      
Představ si tedy, Baloune, že bychom ti byli tu šunku tak sežrali, jako ty jsi panu obrlajtnantovi zblafnul játrovou paštiku."
zdejchnout se slangově utéct. Jinak též slangově ztratit se, zdekovat se, vypařit se.      
"Taková blbá monarchie nemá ani na světě bejt," k čemuž, aby jaksi ten výrok doplnil v praktickém směru, dodal druhý: "Jak přijdu na.front, tak se jim zdejchnu."
zelený anton slangové  označení pro povozy určené k převozu zatčených, zadržených či uvězněných osob. Také košatinka. Proč se jmenoval Anton existuje několik verzí, ale ani jedna mi nepřipadá věrohodná, proto je neuvádím.Na snímku jsou do něj nakládány ženy, které si rády zafilipínkovali.    
Ráno však ho vzbudili i bez budíčka a přesné v šest hodin Švejka odváželi v zeleném antonu k zemskému trestnímu soudu. "Ranní ptáče dál doskáče," řekl Švejk k svým spolucestujícím, když zelený anton vyjížděl ze vrat policejního ředitelství.¨
Země císaře Františka Josefa I. Zemi Františka Josefa objevila a pojmenovala v roce 1873 rakousko-uherská polární expedice. Carla Weyprechta. Jednalo se však o soukromou expedici, a proto se souostroví nestalo součástí Rakouska-Uherska. V roce 1926 byly ostrovy připojeny k Sovětskému svazu.

W

"Vypravovalo se," prohodil Švejk, "že Rakousko má přece kolonie, někde na severu. Nějakou tu Zem císaře Františka Josefa..."....."Tak se podívejte na mapu," vpadl do toho jednoroční dobrovolník, "že opravdu je země našeho nejmilostivějšího mocnáře císaře Františka Josefa. Podle statistiky je tam samý led a vyváží se odtud na ledoborcích patřících pražským ledárnám. Tento ledový průmysl je i cizinci neobyčejně ceněn a vážen, poněvadž je to podnik výnosný, ale nebezpečný. Největší nebezpečí panuje při dopravě ledu ze Země císaře Františka Josefa přes polární kruh. Dovedete si to představit?"
Ziegloser Jan *1875 - *1955 redaktor a člen Omladiny. Za činnost v této organizaci byl odsouzen k osmi letům těžkého žaláře:

Jeho žena Anna byla nakladatelkou a redaktorkou časopisu Ženský obzor a o něm se Hašek zmiňuje v "Dějinách strany" v kapitole "Revolucionář Ziegloser".

V památníku národního písemnictví je jeho osobní fond uložen ve čtyřech kartonech.Jsou tam i fotografie.

   
zkoupat (někoho) slangově - někomu klást takové otázky, na které dotyčný není schopen odpovědět (např. při zkoušení), nebo tohoto člověka otázkami z něčeho usvědčit ( např. výslech). Též vymáchat (někoho).      
"Zejména mají se na pozoru před strážmistrem, ten je takovej úlisnej, a zatím je to neřád prvního řádu. Kdekoho zkoupat a zavřít "
zkurvit vulgárně zkazit, ženu přivést do jiného stavu. Od slova kurva = děvka, prostitutka [z lat. curva = pokřivená]. Kurvit se = být nevěrný.      

,Zajisté,’ odpověděl on jim na to, ,dovolil jsem si ji zkurvit, milostivá paní.’

„….upozorňuji Tě jenom na jedno, že nestrpím vedle sebe nějakou svini, která by se kurvila s každým a dělala ostudu mému jménu.
zlatka zlaťák, slangové výrazy pro jeden zlatý, platidlo rakouské měny. Tato měna se v rakousku používala do roku 1891, kdy byla nahražena novou, korunovou měnou v poměru 1 zlatý = 2 koruny. Obě měny platily paralelně ještě dlouho po této reformě.  Viz též šesták a pětka.      
"Poslyšte," řekl desátníkovi, "nemám drobné, půjčte mně zlatku. - Tak, tady máte! Jak se jmenujete? - Švejk? - Tady máte, Švejku, zlatku od cesty! Pane desátníku, půjčte mně ještě zlatku.
"...Přijde ke mně a přede všema povídá: ,Švejku, já jsem se včera přenáhlil, tady máte zlatku a napijte se na moje zdraví. S vojskem se musí umět zacházet.`"
zlolaj asi zastaralý výraz pro zločince. Ve slovníku Ústavu pro jazyk český se toto slovo již nevyskytuje.      

Čeká tedy vojenského zločince kromě oprátky trest na věčnosti a věčné zatracení zlolaje.

Ž  
Židovské pece Dnes je to park ohraničený z jedné strany ulicí Jilmová, z druhé strany ulicí Malešická. Vedle názvu Židovské pece se v minulosti používalo i pojmenování Šibeniční vrch. Nikdo přesně neví, z čeho pojmenování Židovské pece pochází. Existuje doměnka, že v jeskyních, které zde ve skalách byly uměle vyhloubeny židy, jako jejich úkryty při pogromech a vyhánění židů z města. Foto R. Hylského z roku 1951 převzato ze stránek Česká geologická služba.  
".....Potom ještě řekl Paroubkovi, že je huncút a šaščínská bestie, tak ho mílej Paroubek chyt, votlouk mu jeho pastě na myši a dráty vo hlavu a vyhodil ho ven a mlátil ho po ulici tyčí na stahování rolety až dolů na Invalidovnu a hnal ho, jak byl zdivočelej, přes Invalidovnu v Karlíně až nahoru na Žižkov, vodtud přes Židovský pece do Malešic, kde vo něj konečné tyč přerazil, takže se moh vrátit nazpátek do Libně....."
žold vojenská mzda, plat [z něm. das Geld = peníze, der Sold = žold] totéž co lénunk [z něm die Löhnung = žold, mzda, plat, výplata] viz též lehnunglist. Za mé vojenské éry v roce 1967 činila tato mzda 90,- Kčs měsíčně. Pivo v té době stálo 2,- Kčs, levnější cigarety bez filtru "Start"  4,- Kčs. "Menagegeld" = místo pro výplatu stravného    
Lidé, kteří považovali vojnu za zdroj příjmů, různí ti účetní poddůstojníci v týlu i na frontě, kteří páchali všemožné podvody s menáží, s žoldem, a potom drobní zlodějové, tisíckrát poctivější než ti chlapi, kteří je sem poslali.
Před ním stál účetní šikovatel Vaněk, který zde sestavoval listiny k výplatě žoldu, vedl účty kuchyně pro mužstvo, byl finančním ministrem celé roty a trávil tu celý boží den, zde též spal.
Konečně už toho. měli dost, přestali hrát, když telefonista Chodounský prohrál svůj žold na půl roku napřed. Byl nad tím zdrcen a jednoroční dobrovolník žádal na něm úpisy, že při vyplácení žoldu účetní šikovatel Vaněk vyplatí žold Chodounského jemu.
žvanit slangově - stále mluvit, nebo říkat nesmysly. Též blafat.      
"Host jako host," řekl Palivec, "třebas Turek. Pro nás živnostníky neplatí žádná politika. Zaplať si pivo a sed' v hospodě a žvaň si, co chceš. To je moje zásada...."
Uměl tak krásně žvanit o neskonalé milosti boží, sílit zpustlé vězně a muže zneuctěné.
"Ty bejt blbej, vid'?" řekl major ne bez přídechu jakéhosi zoufalství, poněvadž měl hlavu po včerejšku jako křáp a nijak nenacházel ještě odpovědi na to, proč zde vlastně sedí, proč sem chodili ze strážnice a proč ten chlap, který stojí před ním, žvaní takové hlouposti, které nemají ani hlavy, ani paty.