MAKÁM  NA TOM

Lidský profil Jaroslava Haška

Fragmenty z knihy Václava Mengera

Předmluva

Podařilo se mi sehnat knihu Václava Mengera "Lidský profil Jaroslava Haška". Je to druhé doplněné vydání z roku 1946. Původní monografie z roku 1935 vyšla pod názvem "Jaroslav Hašek doma". Dovolil jsem si vybrat z tohoto vyprávění Haškova přítele ty nejzajímavější fragmenty. Vrstevník Jaroslava Haška, znalec tehdejšího prostředí, atmosféry, lidských vztahů, jeden z mála mohl vystihnout jeho náturu. Text ponechávám původní, bez úprav do současných pravidel českého pravopisu. Děkuji Václavu Mengerovi za to, že mohu s jeho pomocí představit Jaroslava Haška a jeho osud co nejpřesněji. Jaroslav Šerák

 

....Nedožil se však ani čtyřiceti let, ale jakých let! Plných bídy, zneuznání , opovržení, fysického i duševního utrpení, přes která se dovedl přenésti jen on, člověk tak neobvyklé duševní síly, stoprocentní optimista překypující zdravým humorem a skoro nepřirozenou lehkomyslností, se kterou dovedl hazardovati nejen svým duchem, ale i zdravím a vším materiálním.

Dědictví, které nám zanechal, obsahuje přes dvacet knih s 500 povídkami a nelze v to zahrnouti to, co je nedopsáno a pod různými pseudonymy roztroušeno po nejrozmanitějších časopisech, kalendářích a různých příležitostných tiskovinách.

Dnes je Hašek kouzelné slovo, které otevírá nejen srdce, ale i nejnepřístupnější dveře. Když jsem se začal obírat Haškovým životopisem, měl jsem především za úkol zjistiti jeho přesná životopisná data. První, co jsem udělal, bylo to, že jsem šel na faru ke sv. Štěpánu, kde jak jsem věděl - byl Hašek pokřtěn. Pan farář Malý mě přivítal skoro nevrle a s náramně úřední tváří. Když jsem však řekl, že bych si rád prověřil životopisná data Jaroslava Haška, vyhrkl pan farář na mne s otázkou:

"To myslíte Švejka?" "Ano, prosím."

"Cože, ten že se narodil u nás? To není možné! A v kterém roce, prosím vás?"

"Osmnáct set osmdesát tři, v dubnu."

"Příteli, jestli je to pravda, to byste mi udělal radost ...

To se musíme hned podívat, to se musíme přesvědčit!" A v okamžiku před námi ležela matriční kniha z roku 1883 a pan farář s neobyčejnou rychlostí listoval v jmenném rejstříku u písmene - H -. Najednou se zarazil a téměř vykřikl:

"Na mou duši, ať mě pánbůh netrestá, je to tu! Jenom, jestli je to on!" Když zjistil v matrice, že je to skutečně Jaroslav Hašek, přímo zajásal:

"Máme ho zde, máme! Tak on se narodil přec jen u nás! U nás byl pokřtěn, u nás! Příteli, já vám něco povím: Když jste mi prve řekl, že se narodil tu u nás, já o tom nepochyboval, měl jsem jenom strach, jestli nám ho nepokřtila konkurence. Abyste totiž rozuměl, ono je tu v blízkosti ještě několik far. Ale mám radost." A ihned vzal pero, namočil je v červeném inkoustu a připsal k jménu Jaroslav Hašek "spisovatel". Pak vytáhl odkudsi tlustý, kožený foliant a rozvíraje jej přede mnou, pravil:

"Podívejte se, jakou my vedeme evidenci. Zde jsou zanesena jména slavných a významných lidí, kteří kdy měli co s naší farou dělat." A opět namočil pero v červeném inkoustu a vepsal do knihy: Jaroslav Matěj František Hašek, spisovatel český atd. atd.

Ještě dlouho jsme se bavili a hlavně o Haškovi. Pan farář mi mezi jiným řekl:

"Vy si myslíte, že jsem Švejka nečetl? I četl, četl a ne jednou." A nahnuv se ke mně, jako by mi chtěl svěřiti nějaké tajemství, dodal: "Já ho dokonce mám a vždycky, když mi tak začnou lézt ošklivé mouchy do hlavy, tak si ho znovu přečtu. Přirozeně, že jako katolický kněz si dovedu a musím leccos odmysliti, ale mezi námi - copak nebyli takoví feldkuráti? I byli, byli!"

Když mi pan farář dělal výpis z matriky, pojednou velmi zesmutněl, zakýval hlavou a prohodil: "Vždyť jsem si to myslel!"

Na mou němou otázku odpověděl: "Já to věděl, že takový svobodomyslný duch nezůstal v církvi!" Ale po malé chvíli se jeho obličej znovu rozzářil a pan farář velmi spokojeně prohlásil: "Ale vždyť ono to není s ním tak zlé! Vždyť on byl jenom ovečka ztracená a opět nalezená. On se nám do církve zase vrátil!" Ale pak již trochu resignovaně dodal: "Hm, to asi kvůli tomu ženění."

Pak mě vyzval, abych si sedl a jal se vypisovat záznamy z matriky.

Rod Hašků je jedním z nejstarších selských rodů v jižnich Čechách, neboť již roku 1598 se objevuje v obci Mydlovarech u Českých Budějovic na gruntě číslo 8 první toho jména, a to Šimek Hašek přízvím Babka, jenž převzal tento selský majetek od jakéhosi Niedelbauera, jak se v dosud zachovaných zápisech uvádí. Založil velmi rozvětvený rod, jehož přímí i nepřímí potomci jsou dodnes na Českobudějovicku usazeni. Nejstarší z nich Antonín Hašek, kmet osmdesátiletý, trávil donedávna zbytek svého života na výměnku v obci Olešníku.

Osud rodného gruntu Hašků byl velmi pohnutlivý, neboť za neklidných dob, zejména v době třicetiIetých válek, byl tento několikráte zpustošen a spálen. Naposledy vyhořel v době pobělohorské 1639, když byl v přechodném drženi Ondry Vacikáře z téže vsi do rodiny Hašků přiženěného.

Grunt přecházel z ruky do ruky, ale stále byl v držení Hašků, až teprve v roce 1824 jej Matouš Hašek prodal a zakoupil rovněž v Mydlovarech dům číslo 4. Založil
tak nový rod, jehož poslední mužský potomek již zemřel. V krátkosti pak přešel grunt číslo 8 znovu do držení Hašků a poslední, který se v něm narodil, byl bratr otce Jaroslava, Matěj. Ten však v témže roce zemřel.

Haškové byli z prvopočátku Českými bratry, ale vlivem náboženských třenic, válek a hlavně protireformace, přešli do lůna církve katolické. Až do roku 1848 není nikde ve starých zápisech zmínky o tom, že by se někdo z Hašků byl účastnil nějakým způsobem veřejného a politického života. V roce 1757 připomíná se sice Martin Hašek-Babka jako rychtář obce Mydlovarů, ale o jeho činnosti není nijakých podrobnějších záznamů. Teprve roku 1848 uvádí se přímý děd Jaroslavův, František Hašek, narozený 6.X. 1796, jako poslanec na zemském sněmu a je o něm známo, že se účastnil nejen revoluce v roce 1848 v Praze na barikádách, ale byl i poslancem na sněmu kroměřížském, a podle jedné, bohužel ne dosti doložené verse, se uvádí, že byl pomocníkem Michala Bakunina při jeho útěku z Čech.

Podle matričních zápisů měl otec Jaroslava Haška celkem pět sourozenců - vesměs bratrů. Nejstarší Josef, první z nich, se narodil roku 1833, ale v krátkosti nato zemřel. Pak byli ještě dva Vojtěchové (1834, 1840), pak Martin 1847 a nejmladší Matěj, který však rovněž několik dnů po svém narození zemřel. Haškové vynikali vrozenou inteligencí a svobodomyslností a ktomu při své pilnosti a pracovitosti byli i velmi bohatí. Nebýti vnějších dějinných událostí, nebylo by v rodě Hašků nijakých výkyvů povahových a bylo by se žilo celkem idylicky. Tak jako se ukazuje, že děd Haškův, František, byl prototyp českého svobodomyslného a hloubavého sedláka, tak jeho bratr Matouš, který byl první z Hašků, jenž se poměšti1, byl nejromantičtějším a také povahově nejslabším z jejich rodu. Špatný student a věčný snílek, podlehl kouzlu "dvojího sukna" a dobrovolně vstoupil do vojska, ale již za krátký čas těžce litoval svého unáhleného rozhodnutí a snažil se všemožně z tohoto dobrovolně přijatého jha se vymaniti. Jen to, že jeho otec byl pro jakési zásluhy vyznamenán císařem záslužnou medailí, umožnilo přemluviti budějovického hejtmana k tomu, aby za poplatek tisíc zlatých byl z vojny propuštěn. O něco později stal se sazečem a oženiv se, ukázal se i synem nevděčným, neboť vymáhal soudně na svém otci podíl 3000 zlatých. On i jeho žena zemřeli na souchotiny.
Bratr Haškova otce, Martin, soudní oficiál, byl první, který přivedl do rodiny Hašků cizinku, a to svou ženu, jež byla Němkou z Loun. Oba však záhy zemřeli a jejich jediná dcera [Marie] se stala schovankou otce Haškova, který dostával na její vychování úroky z jejího jmění, asi 15.000 zlatých, zbylých po rodičích.
Nejmladší bratr Haškova otce, Vojtěch, vstoupil do kláštera ve Vyšším Brodě a zemřel jako farář v Boršově.

Rod Jarešů z Protivínska, z něhož pocházela matka Jaroslava Haška, nebyl ani tak starý, ani tak zajímavý jako rod Hašků, neboť rodinný charakter byl již určen především jich povoláním. Všichni Jarešové byli od nepaměti knížecími Švarcenberskými služebníky, což znamenalo, že přes své částečné popanštění byli přec jen nevolníky. Jaroslav Hašek ve svých vzpomínkách na svého děda a Ražickou baštu (sebr. spisy IX.) líčí velmi zajímavě to chytráctví a lišáctví panských služebníků, u nichž ani jinak povinná religiosnost nebyla tak upřímná jako spíše jakýmsi svatoušstvím nalíčeným na panskou lásku. U děda Antonína Jareše, narozeného 1815 v Krči u Protivína číslo 8, knížecího Švarcenberského baštýře na Ražické baště a u babičky Marie původem Kohoutové" rovněž v 1815 v Krči narozené, trávil Jaroslav Hašek svá nejkrásnější dětská léta a zde se také naučil milovat přírodu, volnost a svobodu.
 
 
Václav Menger; Lidský profil Jaroslava Haška; Koliandr Praha 1946