kadetní škola v Praze | kadetka

50°05'40.7924891"N 14°24'02.1134949"E

C. a k. kadetní škkola pro pěchotu v Praze | K. u. k. Infanteriekadettenschule Prag, měla adresu Praha IV, Hradčany, Mariánské hradby č.p.221, protože hlavní vchod byl z ulice Mariánské hradby. Dnes je hlavní vchod z opačné strny, z ulice na Valech a Tychonovy. Současná adresa je Praha 6, Hradčany, Tychonova č.p. 221. Jen už zde není kadetka, ale hlavní budova Ministersta obrany České republiky.

Kadetní škola v Praze na Hradčanech byla založena v roce 1869 a zreorganizována v roce 1875. Škola byla původně dislokovaná od roku 1869 v Královodvorských kasárnách na Starém Městě Pražském (dnes v těchto místech stojí Obecní dům a hotel Paříž).[1]. Nová kadetka na Hradčanech začala svému účelu sloužit v roce 1900. Studovalo zde asi 300 frekventantů. Byl zde i oddíl jezdecké školy. Vzdělávání trvalo čtyři roky a kromě vojenských předmětů se vyučovaly i obecné předměty. Absolventi získali hodnost Fähnrich , do roku 1908 zvaný Kadett-Stellvertreter.

Po vzniku Československa byla pražská kadetka zrušena a v roce 1921 zde byla Vysoká škola válečná. V dobách německé okupace areál využívaly jednotky SS. Po roce 1945 sem byly postupně umisťovány některé úřadovny ministerstva, pracovala zde znovu obnovená Vysoká škola válečná a později až do svého zrušení i Vojenská politická akademie. V srpnu 1968 areál obsadila Sovětská armáda. Po odchodu Sovětské armády vše získalo zpět Ministerstvo obrany.

Podle "Osobního výkazu" [2] však Lukas absolvoval kadetní školu v Brně, Královo Pole a to v roce 1909. Z románového rozhovoru hejtmana Sagnera a velitele nádraží v kapitole "Přes Uhry" vyplývá, že v pražské kadetce studovali spolu Lukáš i Sagner. Což ve skutečnosti není pravda.Jednak Lukas byl ve skutečnosti mladší, a jak jsme uvedli, kadetku absolvoval v Brně. Sagner byl sice frekventantem pražské kadetky, ale studium ukončil již v roce 1905 [3]. To Lukas v pražské kadetce začínal.

„Pane nadporučíku,“ řekl, „kde jste navštěvoval kadetní školu?“
„V Praze.“
„Vy jste tedy chodil do kadetní školy a nevíte ani, že důstojník je zodpověden za svého podřízeného. To je pěkné. Za druhé bavíte se se svým sluhou jako s nějakým svým intimním přítelem. Dovolujete mu, aby mluvil, aniž by byl tázán. To je ještě hezčí. Za třetí dovolíte mu urážet vaše představené. A to je to nejkrásnější; ze všeho toho vyvodím důsledky. Jak se jmenujete, pane nadporučíku?“

„Lukáš.“

Ostatně vy za čtvrt hodiny zas jedete dál... Pamatuji se jenom na to, že jsem jednou v kadetce v Praze vám pomáhal na hrazdu jako jeden ze staršího ročníku. Tenkrát jsme oba nesměli ven. Vy jste se pral s Němci ve třídě? Tam byl s vámi také Lukáš. Vy jste bývali spolu nejlepší kamarádi. Když jsme sem dostali telegram se seznamem důstojníků maršbatalionu, kteří projíždějí stanicí, tak jsem si jasně vzpomněl... Je už to hezkých pár let... Kadet Lukáš býval mně tenkrát velice sympatickým...“
Na hejtmana Ságnera celá rozmluva učinila velice trapný dojem. Poznal velice dobře toho, který s ním mluvil a který vedl v kadetce oposici proti rakušáctví, což z nich později vytloukla snaha po kariéře. Nejvíc mu byla nepříjemnou zmínka o nadporučíkovi Lukášovi, který byl z jakéhokoliv důvodu proti němu všude odstrkován.

Toto byl hlavní vchod do "kadetky" z ulice Mariánské hradby. Brána i sloupy zůstaly, jen sochy ze sloupů kamsi zmizely. Dnes jsou  vchody z ulice Na Valech a Tychonova .