Heslo:

Jindřich Lukáš | Rudolf Lukas

Výklad:

Nadporučík Jindřich Lukáš se stává neoddělitelným souputníkem dobrého vojáka Švejka od chvíle, kdy ho vyhrál v kartách nad feldkurátem Katzem. Jindřich (Heinrich) Lukáš je představitel důstojníka, který se stará více o ženské, karty a večírky, než o to, jak získat maršálskou hůl. Přesto se nedá říci, že by šlo jednoznačně o zápornou postavu. Z jeho kladných rysů je nutné hlavně vyzdvihnout jeho dobré zacházení s podřízenými vojáky,  cit pro spravedlnost a nenávist k vojenskému drilu a šikanování.

 

Hned od počátku je jisté, že Hašek měl na mysli využít v románu trochu upravené jméno svého bývalého velitele nadporučíka Rudolfa Lukase v jehož jednotce bojoval proti carskému vojsku na ruské frontě. Podle dochovaných hodnocení měl Rudolf Lukas sice stejné kladné povahové  rysy, jako románový hrdina, ale jinak byl jeho pravým opakem. Zkrátka voják bez jediné chybičky. Takto o něm nadřízení v hodnoceních  psali: Dokonale vyvinutý smysl pro službu, povinnost a zodpovědnost; přesný a iniciativní. Vždy korektní, velmi ukázněný a taktní. K spolupracovníkům kamarádský; společenské chování vzorné. Zcela vyrovnané povahy. Nemá vadných návyků ani sklonů.

 

Sám Lukas se na svůj portrét ve Švejkovi trochu zlobil, píše se v nekrologu v Důstojnických listech ze dne 24.2.1938, protože na něj Hašek navěsil kdejakou historku z pluku a urážel ho na jeho důstojnické cti... Časem se však celkem se vším smířil a byl přesvědčen, že ten Hašek ho měl přece jen rád, a ublížil-li mu svým dílem, nebyl si toho asi vědom.

Kdy se ale Hašek se svým budoucím velitelem poprvé setkali?  Stalo se tak zřejmě ve výcvikovém táboře v Brucku nad Litavou, kam 1.6.1915 dorazil k výcviku náhradní prapor 91IR z Českých Budějovic i s Jaroslavem Haškem. Do Brucku nad Litavou také dorazil dne 30.5.1915 po dovolené i Rudolf Lukas, aby se stal dne 1.6.1915 velitelem pochodové setniny. Od této chvíle už spolu bojovali "za císaře pána a jeho rodinu."

 

O Rudolfu Lukasovi je ve Vojenském historickém archivu neobvykle mnoho dokumentů, ze kterých se dá zrekonstruovat celá jeho vojenská kariéra a téměř celá jeho životní pouť .

Rudolf Lukas se narodil 11.10.1886 v Groß - Wardein, dnes Oradea Rumunsko jako syn Heinricha Lukase, c.k. poštovního a telegrafního asistenta a Josefy rozené Skoupý. I když jméno matky naznačuje, že měla český původ (ostatně i jméno Lukas svědčí o českém původu), přes to se hlásily k německé národnosti. Domovsky byli ale do roku 1892 příslušní do Podmokel u Děčína. Podle policejních přihlášek žila rodina v Praze od roku 1890. Nejprve na Hradčanech v č.p. 115, v roce 1893 na Malé straně v č.p. 253 a 447 a od roku 1894 na Smíchově  v č.p. 733, 777, 906, 1006 a 993. To je poslední známé místo ze dne 18.2. 1904. Z policejních přihlášek lze dále vyčíst, že Rudolf měl mladší sestru Idu (*1890) a že matka jim zemřela † 5.10.1902. Je pochována ve stejném hrobě se synem Rudolfem na pražských Malvazinkách.

 

Po obecné škole absolvoval nižší gymnázium. Následovala kadetní škola v Brně, Králově Poli s absolutoriem v roce 1909. S hodností Fähnrich (praporčík) byl Rudolf zařazen k 9. polní setnině praporu III, IR91 ve Ferdinandových kasárnách v Praze. 6. 7.1911 byl přeložen jako velitel čety k 16. setnině praporu IV, IR91 v Českých Budějovicích. 1.5.1912 byl povýšen na poručíka. V srpnu 1914 jako velitel čety 16. setniny odejel na srbskou frontu, kde se zúčastnil bojů na Drině. Onemocněl úplavicí a 6.9. - 27.9.1914 byl hospitalizován v nemocnici v Bjelině. Poté působil v Budějovicích jako instruktor ve škole záložních důstojníků u náhradního praporu IR91. Od 17.12.1914 je opět na frontě v Uhrách a Karpatech. Pro nervové potíže se léčil  od 19.9.1914 - 29.3.1915 v nemocnici v Košicích, kde byl též povýšen 1.1.1915 na nadporučíka. Po léčení a dovolené působil jako velitel pochodové setniny v Brucku nad Litavou od 1.6.1915 - 30.6.1915. To je doba, kdy zde prodělával výcvik i Jaroslav Hašek. Večer dne 30.6.1915 odjíždí  s XII. pochodovým praporem na haličskou frontu. Transport dorazil do Samboru 4. nebo 5.7. a odtud pochodem do vesnice Loni, kde se  formovaly nové polní prapory IR91. Pro nás je důležitý  III. polní prapor (velitelem se stal hejtman Sagner) , který tvořily polní roty 11.(Lukas)  a 12.  Právě do Lukasovy roty byl zařazen Jaroslav Hašek.

Na haličské frontě působil Lukas asi do listopadu 1915 kdy se IR91 přesunul na italské bojiště. Od 1. 9. 1916 velel kurzu pro jezdce - pátrače ve Vídni. 1.7. 1916 se vrátil k náhradnímu praporu 91. pěšího pluku v Brucku nad Litavou. Na frontu se již nevrátil. Na kapitána byl povýšen 1.2.1918.

V Brucku nad Litavou se oženil dne 19.12. 1918 s Annou Marií Bauerovou. 27.3. 1919 se přihlásil ve Vídni na československém vyslanectví do nově vzniklé armády a zde také složil 21.10.1919 přísahu Československé republice. Činnou službu nastoupil 28.4.1920.

Rudolf Lukas působil v čs. armádě na mnoha velitelských funkcích. Od 1. 5. 1925 působil ve Vojenském zeměpisném ústavu, kde byl jmenován pobočníkem přednosty topografického odboru. 22. 7. 1935 byl povýšen na majora.Od 30.11. 1936 sloužil u Odvolacího kárného výboru při Zemském vojenském velitelství v Praze.

V únoru 1938 byla u Lukase diagnostikována angina pectoris, na kterou ráno, dne 22.2.1938 ve svém bytě v ulici U Průhonu č.p.1242 č.or.48 dnes 52 , Praha 7 zemřel. Dům vystavěný kolem roku 1930 stojí dodnes. Pochován byl v rodinném hrobě na pražských Malvazinkách - oddělení hřbitova CII, č. 196.

 V roce 2016 spolek Jednadevadesátníci ověřil, že Lukasův hrob stále existuje, ale v zanedbaném stavu a protože nebyl dlouhodobě placen pronájem za hrobové místo, hrozil jeho zánik. Spolek dohodl se správou pražských hřbitovů zařazení hrobu do projektu Adopce hrobů významných osobností. Do konce roku 2016 se mohli o hrob přihlásit případní příbuzní majora Lukase, ale jak bylo očekáváno, žádní se neobjevili. Začátkem roku 2017 tak mohl spolek Jednadevadesátníci oficiálně Lukasův hrob adoptovat. Adopce spočívá v zaplacení nájmu hrobového místa na budoucích 10 let, opravě a údržbě hrobu. V létě 2017 spolek provedl nutnou očistu náhrobku a úpravu porostu.

 

Osud manželky Rudolfa Lukase, Anny Marie se zatím nepodařilo odhalit. Víme pouze, že trpěla Basedowovou nemocí štítné žlázy.

 

Vyznamenání: 26.4.1915 Signum Laudis; 9.10.1915 Vojenský záslužný kříž 3. třídy; 15.5.1916 Signum Laudis; 1917 Karlův Kříž 

 

 

I-14-01

Vzhledem k tomu, že se jméno nadporučíka Lukáše vyskytuje v románu mnohokrát, uvádím jen první výskyt.

A když mu Švejk otevřel dvéře, řekl k němu: „Všechno je marné, Švejku. Proti osudu se neubrání nikdo. Prohrál jsem vás i těch vašich sto korun. Dělal jsem vše, co bylo v mé moci, ale osud je silnější mne. Hodil vás do spárů nadporučíka Lukáše a přijde doba, že se musíme rozloučit.“

 

  

Rudolf Lukas v uniformě c. a k. nadporučíka a v uniformě příslušníka čs. armády.

 

 

Policejní přihlášky rodiny Heinricha Lukase. Následují různé dokumenty z VHA, podle kterých byl rekonstruován životopis Rudolfa Lukase

 

 

 

Výpis z matriky oddaných - sňatek Rudolfa Lukase s Annou Marií Bauerovou v Mostě nad Litavou

     

Hrob Rudolfa a Josefiny Lukas na pražských Malvazinkách. Nekrolog v Lidových novinách dne 23.2.1938 a mapa ulice U Průhonu s vyznačeným č.p. 1242, kde zemřel. Jen pro urovnání chyb v nekrologu: NEBYL karlínským rodákem (viz mariční zápis o sňatku a mnoho dalších dokumentů). Jaroslav Hašek NEBYL sluhou u nadporučíka Lukase. Tím byl František Strašlipka. Hašek byl ordonanc, čili spojka.