Heslo:

Eduard Drobílek

Výklad:

Haškův přítel, aktivní člen Strany mírného pokroku v mezích zákona. Narodil se *8.1.1882 ve Svojšicích u Kolína č.p.44. Jeho otec, Karel Drobílek byl podstraším neboli zaměstnanec v pivovaře sloužící pod starším sládkem. Matka Anna, rozená Podvínová byla dcerou hostinského ve Svojšicích u Kolína. Dá se předpokládat, že otec, vzhledem k svému povolání mohl rodinu dobře finančně zajistit. Proto mohl Eduard studovat na střední škole. Úspěšně maturoval v roce 1901. O dalším osudu Eduarda Drobílka se dozvíme z článku PhDr. Jiřiny Masnerové "Jeho Magnificence a ti druzí.:   ....byl ke studiu strojního inženýrství přijat ve studijním roce 1902/03 a byl osvobozen od placení školného „cestou milosti“. Během studií si zapsal geometrii polohy, deskriptivní geometrii, hydrauliku, základy nižší geodézie, statiku a dynamiku, základy grafické statiky, nauku pružnosti a pevnosti a matematiku 1. a 2. běh, jak lze vyčíst v katalozích studentů, uložených v našem archivu........Student strojařiny, který pro nedostatek financí musel studium zanechat. Pracoval jako pomocný kancelista pražského magistrátu a předpokládal, že najde na technice lepší uplatnění. Ovšem podle konfliktních situací v rektorátní kanceláři, jimiž se zabývaly schůze profesorského sboru v tomto období, lze soudit, že si moc nepolepšil.....Pozdě však pro Eduarda Drobílka, který fakticky za svého života, zemřel v roce 1919 ve 37 letech [†15.2.1919 na TBC a 17.2.1919 byl pochován na Olšanech],nebyl potvrzen místodržitelstvím ani ve funkci pokladníka. Nicméně byl vedle svěřené agendy o studenty pověřen i správou příruční technické knihovny – bez nároku na odměnu.....Drobílek znal německy, to potvrzuje dochovaná německy stylizovaná korespondence rektorátní kanceláře pro ministerstvo kultury a vyučování, francouzsky a především španělsky. Úroveň znalosti španělštiny je zřejmá v jeho překladu klasického díla Miguela de Cervantese Saavedry „Don Quijote de la Mancha“. [Tady je nutno podotknout, že Drobílek pravděpodobně mnoho nepřekládal, ale přepracoval starší překlad A. Pikharta - viz Haškův inspirátor Eduard Drobílek] ...Haškův vztah k Drobílkovi můžeme uzavřít přímo citací: „Všichni ti literáti, kteří byli v našem kruhu, musím říci, že nevážili nikdy tolik, jako vážil přítel Eduard Drobílek.“ 

Dodejme, že se Eduard Drobílek oženil s Boženkou Zvěřinovou dne 1.9.1914 v kostele sv. Apolináře na Novém Městě pražském. Svědkem jim byl mimo jiné František Langer. Jejich spokojené manželství však netrvalo ani pět let. Jak jsem již uvedl Eda Drobílek zemřel 15.2.1919. Podle bádání Augustina Knesla a jeho práce "Eduard Drobílek, přítel Jaroslava Haška. Zpráva o téměř zapomenutém pracovníku rektorátní kanceláře České vysoké školy technické v Praze." [ Acta polytechnica – Práce ČVUT v Praze, 3 (VI, 3), 1983], Božena Drobílková zemřela v roce 1965.

  Eduard Drobílek nebyl s největší pravděpodobností spoluzakladatel Strany mírného pokroku v mezích zákona. Ta vznikla někdy v roce 1904. Největší Drobílkův stranický přinos však nastal před volbami do říšského sněmu  13.6.1911. Nebyl to ani tak samotný Drobílek, jako jeho obrovská láska k Božence Zvěřinové, dceři hospodského ve vinohradské hospodě "Kravín", Metodějovi Zvěřinovi.Tomu se příliš nedařilo: Totiž v těch těžkých volebních dobách, aby pomohl Zvěřinově restauraci k většímu výdělku, přišel Drobílek s nápadem, že když si žádná strana u Zvěřinů nerozbila svůj stan, obrátíme to a zařídíme pro Zvěřinovu živnost stranu vlastní. Píše František Langer v knize Byli a bylo. Ujal se nápad, zřejmě Haškův, oprášit a aktivovat stranu s tak skvěle vymyšleným názvem. Jak se všechno rozjelo se dočtete v samotných Dějinách Strany mírného pokroku , na stránce věnované této straně , stránce hospody "Kravín" a "Pod Černým vrchem". Po volbách se ale opět návštěvnost Zvěřinova hostince podstatně snížila: Zase zasáhl Drobílek, který nenechal promarnit dovysoka narostlou popularitu Haškovy strany. Přišel s nápadem, aby strana založila kabaret, který by byl pokračováním její dosavadní blahodárné činnosti...Kabaret dostal jméno "U bratří Makabejských"...Pokračuje Fr. Langer. V kabaretu byly uváděny různé kabaretní výstupy a kratičké hry, které vznikaly většinou z nápadů právě zúčastněných. Eduard Drobílek většinu těchto děl nejen zapisoval, ale byl také spoluautorem hry "Větrný mlynář a jeho dcera". Drobílek byl také signatářem  Manifestu Strany mírného pokroku v mezích zákona k posledním volbám. V bibliografii Haškova díla [Pytlík - Leiske, SPN 1960] jsou uvedeny dvě povídky, které vyšly v časopise "Karikatury" a jako autor je uveden Eduard Drobílek. Jedná se o "Bojovnost vídeňských křesťanských sociálů" [Karikatury 23.12.1912] a „Smutný konec válečného zpravodaje ‘Prager Tagblattu‘ “ [Karikatury 25.11.1912 ]. Není mi známo, proč je autorství automaticky připisováno Jaroslavu Haškovi. Neobstojí tvrzení autorů bibliografie že: Eduard Drobílek nebyl natolik literárně činný, abychom si jeho případné výtvory pomýlili s uměleckým stylem Haškovým. Obě humoresky jsou zde sice uváděny v bibliotéce Jaroslava Haška, ale označil jsem je jako práce se sporným autorstvím a patřičnou poznámkou.

 

Pokladník strany Eduard Drobílek

Všichni ti literáti, kteří byli v našem kruhu, bohužel musím říci, že nevyvážili nikdy tolik, jako vyvážil prostý muž z lidu, přítel Eduard Drobílek. Jeho minulost byla velice pestrá.

Drobílkovo milostné dobrodružství

A vtom již přicházela slečna Boženka, slze jí kapaly na velkou porci malinového nákypu, který předložila Drobílkovi se slovy:
„Ubohý pane
Drobílku, tohle jste vždycky rád jedl. A ona utekla v noci.“ A Drobílek zakusuje se do nákypu s blaženým úsměvem řekl: „Zaplaťpámbu, už jsem měl strach, že jste mi ten moučník nenechali.“
O tom případě dodává, když přijde na to řeč: „Jakživ už tak velkou porci moučníku nedostanu jako tenkrát, když mi utekla nevěsta. To jsem si tenkrát pochutnal.“

Adolf Gottwald, překladatel ze světových jazyků
...stejně jako Opočenský mne žádal: „Poslyš, Hašku, o té Mařce nepiš,“ a jako Hájek, který vroucně mne prosil, abych se o Anežce nezmiňoval, a Mach, abych nemluvil o těch knihách a o tom zimníku, a Louis Křikava, abych nepsal o tom černém kabátě od inženýra Kúna, a Kún zas o hostinském Perglerovi a jiní a jiní, mezi nimi Drobílek, abych nepsal o Lidce, ba ani o té tlusté vinárnici. A celou tu dlouhou řadu zpovědí ukončuje právě Gottwald oním protestem, zoufalým výkřikem: „Jenom mně nevkládej do úst nějakou blbost!“
Jiná organizační střediska nové strany

A naše střediska byla: U Zlatého litru v ulici Mánesově, v restauraci U svíčky, v Slovanské kavárně. Do Slovanské kavárny chodil Pelant, doktor Škarda, nyní primář nemocnice v Banjaluce, dr. Papoušek, nyní advokát ve Vršovicích, dr. Rypáček, nyní státní návladní, a jiní z nás, členů strany. U svíčky scházeli se přátelé Drobílek, dr. Gazda, dr. Grünberger, bratří Ibserové, soudce Koťátko a jiní a jiní, kteří během času propagují na venkově myšlénky strany mírného pokroku v mezích zákona.

Když jsem počal psát...

Začal jsem psát, že nemám takového přítele. Mám sice přátele, ale když je potkám...
To by vypadalo ve fejetonu takto: „Tuhle jsem potkal přítele
Drobílka a ten řekl: Poslouchej, nemáš cigaretu? A dál? Dál už neřekl nic.“

Malá domácí slavnost

Měl jsem důvěrného přítele, s kterým scházívali jsme se denně ve vinárně paní Štejnové. Byla to vdova a říkali o ní, že jest krásná, a nejvíce tak tvrdil můj přítel, který miloval tu baculatou paničku a pokoušel se podlomiti její ctnost. Byla to však velice ctnostná paní a usuzovala z čistě obchodního stanoviska, že jest lepší, když mého přítele Drobílka zanechá v uctivé vzdálenosti stát před jeho konečnými tužbami, což jest jen obrazně řečeno, neboť on nikdy nestál, nýbrž jen seděl a pil.

 

Výřez z fotografie členů Strany mírného pokroku v mezích zákona před košířským hostincem "Pod Černým vrchem".

Matriční záznam o narození Eduarda Drobílka. Narodil se 8.1.1882 ve Svojšicích u Kolína č.p. 44

Matriční záznam o sňatku Eduarda Drobílka  a Boženy Zvěřinové dne 1.9.1914

Programm cís. král. české vysoké školy technické v Praze 1911-1919

Domovní přihláška

Matriční záznam o úmrtí Eduarda Drobílka 15.2.1919. Zemřel na TBC v Salmovské ulici č.p. 1693 a 17.2.1919 byl na Olšanech pochován.
 

  Haškův inspirátor Eduard Drobílek