Heslo:

Metoděj Zvěřina

Výklad:

Nebýt pana hospodského Zvěřiny a jeho dcery Boženky, asi by nikdy nevznikla ta skvělá mystifikace a nádherná sranda na vrub politikaření kolem voleb do říšského sněmu v roce 1911. Podrobně si o tom přečtěte na stránce věnované Straně mírného pokroku v mezích zákona. Tady jen stručně: Byl to Eduard Drobílek, který byl zamilován do Boženky Zvěřinové. Patřil vlastně téměř do rodiny a chtěl to náležitě dokázat svému nastávajícímu tchánovi. Byl to on kdo vymyslel něco, co panu Zvěřinovi razantně zvedlo tržby. To "něco" bylo právě zapojení Strany mírného pokroku v mezích zákona do fiktivního volebního boje se vší politickou a volební parádou. A to se právě událo ve Zvěřinově "Kravíně". Bouřlivá volební agitace, bouřlivé Haškovy projevy, politikaření. To vše, s veškerou vážností volebního boje, přivedlo do "Kravína" mnoho a mnoho hladových a žíznivých, kteří záhy pochopili, že se jedná právě jen o velkou srandu a ochotně se do toho zapojili a zcela jistě přivedli své přátele, aby si to užili také.

Hašek měl tohoto pana hostinského asi velmi rád. Svědčí o tom jeho lichotka, kterou vložil do svého "Projevu k založení strany"

Projevy k založení strany

Ale přitom pravím tolik, že při krčním hmatu, při kterém nelze od sebe odlišovat policejní konfidenty a občany vydané všanc zákonu, se uchopí zároveň odpůrcova levá ruka v zápěstí a zkroutí se dozadu, pravá noha se ochromí kopnutím pod tzv. čéšku, ale levá se nechá nedotknuta a úplně volná, aby jí mohly být při vynášení otevřeny dveře této místnosti a nepoškodily se, poněvadž jednak jsou skleněné a jednak jsou majetkem mého starého přívržence, pana restauratéra Zvěřiny. (Ozývají se hlasy „Ať žije pan Zvěřina!“) Souhlasím s vámi, ať žije!.......... Nuže, je-li zde takový domovník, a myslím, že jím je tamhleten pán, který už chvíli volá platit a chce rozhořčeně odejít, nuže ať jde na Vinohradech dům od domu a řekne svým pánům kolegům, že vrata strany mírného pokroku v mezích zákona jsou jim otevřena zdarma do půlnoci i po půlnoci, pokud náš vážený pan restauratér a můj starý přívrženec, pan Zvěřina, nezavře svou oblíbenou restauraci...(U stolu ‚starých mediků’ se opět ozvaly jakési hlasy: „Hašku, pan Zvěřina prohlašuje, že už netočí.“)

 

Pokusme se, pomocí policejních přihlášek Zvěřinovy rodiny, zrekonstruovat jejich životní osud a především pouť Prahou před první světovou válkou. Poprvé se Zvěřinovi objevují na Žižkově 12.4.1906:

 

 

Že se jedná o rodinu "našeho" Zvěřiny potvrzují shodné údaje na dalších přihláškách. Všimněme si, že pan Zvěřina se v té době zabýval výrobou kartonáží. Je velmi pravděpodobné, že se později s Haškem bavil o své původní profesi a vyprávěl mu i o kartonážní šičce, kterou Jarda potom použil v románu: Nejzuřivější byl jeden pán, kerej se vydával za 16. díl Ottova slovníku naučného a každého prosil, aby ho otevřel a našel heslo ,Kartonážní šička`, jinak že je ztracenej. Zajímavé je, že na této přihlášce není nejstarší dcera Ludmila *1889. Na ostatních se již vyskytuje.

Další přihláška je již z Vinohrad, kde už je profesně uváděn pan Zvěřina jako hostinský. Nejprve je rodina přihlášena dne 22.2.1909 na Král. Vinohradech č.p. 552. Tento dům je za Národním domem na Vinohradech ve Slezské ulici (tehdejší Chocholouškově) a bývala zde hospoda "U Zlatého hroznu" a Hašek sem určitě také chodíval. Dnes je zde hospoda stále, ale již s jiným názvem "U Dandů". František Langer a Josef Mach ve svých vzpomínkách "Strana Mírného pokroku a jiné příhody s Haškem" píší: V nejstarších dobách, pokud paměť sahá, byla Zvěřinova hospoda za vinohradským Národním domem. Tam však chodila jen Volná Myšlenka, která právě za rohem, Korunní třída 6, měla obchod se svým měsíčníkem ...Poněvadž obědy u Zvěřinů byly laciné, chutné a výživné, chodili tam předáci Volné Myšlenky obracet pana Zvěřinu a jeho dcery od katolické víry k nevěře, což se jim u pana Zvěřiny snadno dařilo, neboť ten již dávno v nic nevěřil, čta jen Čas" a Havlíčkovy spisy, a byl přesvědčen, že všecko ostatní je samá lumpárna.

 

 

č.p.552, zde býval hostinec "U Zlatého hroznu", kde od 22.2.1909 do 4.3.1911 působil jako hostinský pan Zvěřina.

 

Od 4.3.1911 si pronajal pan Zvěřina hostinec "Kravín" v č.p.781. Z výhodného místa za Národním domem ho prý vyhnal zvýšený najem.  Hostinec "Kravín" byl přeci jenom více vzdálen od centra Vinohrad a navíc v okolí byla řada dalších hsopod. Udržet tržby byl velký problém, který se podařilo vyřešit Eduardu Drobílkovi, zamilovanému do černooké slečny Boženky Zvěřinové, společně s partou kolem Jaroslava Haška. Více se o tom dočtete na stránce "Kravín" a Strana mírného pokroku v mezích zákona." Bohužel i tuto hospodu museli Zvěřinovi opustit a pronajmout si hospodu na tehdejším okraji Prahy až za samotnou zdí Malostranských hřbitovů v Košířích. Jak nám dokládá následující policejní přihláška, bylo to v č.p.233 a ta hospoda nese název "Pod Černým vrchem". Podle data to bylo 23.3.1912. I sem Zvěřinovi následovali věrní ze "Strany mírného pokroku v mezích zákona, aby zde pokračovali v hraní vlastních kabaretních her, podobně jako před tím v "Kravíně" a tím se, mimo jiné, snažili panu Zvěřinovi udržet živnost.

 

 

Ani v Košířích se Zvěřinovům příliš nedařilo. Dne 18.2.1913 přesídlili do Prahy III na Újezd, kde je hostinským ve Velkopopovické pivnici proti akcízu. Takto zní zpráva napsaná tužkou nahoře, na Košířské přihlášce. Následuje tedy poslední známá policejní přihláška Zvěřinovy rodiny z Malé strany. 

 

 

 

 

 

Vedle bývalých Albrechtových kasáren (dnes sídlo Krajského soudu), na rohu Petřínské ulice a Újezda v č.p. 569 mizí nejen stopa po panu Zvěřinovi. Toto je též místo, kde naposledy působil kabaret "U Bratří makabejských" založený aktéry Strany mírného pokroku v mezích zákona v roce 1911 v "Kravíně". Podle svědectví Františka Langera v knize Byli a bylo, pan Zvěřina už byl nemocný a prý si pronajal jen malou hospůdku kdesi v Sokolské ulici, kde už nebylo pro kabaret místo. Drobílek si nakonec Boženku Zvěřinovou za ženu vzal, ale to už najdete v povídání o Edovi Drobílkovi na jeho samostatné stránce.