Heslo:

 ♣ Vilém Kún ing. | Khún

Výklad:

*1877 - †1934, byl překladatel z francouzštiny, básník  a jeden ze zakládajících členů Strany mírného pokroku v mezích zákona. Jeho jméno je uvedeno i pod manifestem strany. Podle adresáře z roku 1910 pracoval u firmy »Karel Kress«, na Sokolské třídě 22, což byla stavební firma, pravděpodobně byl  Vilém Kún stavební inženýr.  Dochovaly se jeho dvě policejní přihlášky ;. Podle nich pocházel z Nosislavi, okres Břeclav, a byl evangelík. Pátral jsem bezvýsledně  v příslušné matrice po záznamu o narození. Datum úmrtí a ostatní údaje jsou z Autoritního záznamu Nár. knihovna Praha .

Jeho jméno se objevuje v několika kapitolách "Dějin". Je také uveden v rukopisu hry "Hora olivetská", kde je u některých rolí uvedeno jméno herce. Zahrál si Drtinu, kterého zřejmě alternoval s nějakým E. Šmídem.  V románu ho Hašek trochu poopravil na inženýr Khún, tedy s „h“, ale s největší pravděpodobností, s ohledem na nevinnou škodolibost autora, se jedná o tutéž osobu.

Blecha Palaeopsylla Kúniana 

Román, ve vyprávění jednoročního dobrovolníka Marka, představuje inženýra Khúna jako přírodovědce, objevitele prehistorické slepé blechy, zalité v jantaru. Celé vyprávění o bleše má reálný základ, stejně jako válka, touto blechou vyvolaná, mezi deníky  "Čech" a "Čas". Pokusme se to rekonstruovat od začátku: 

Dne 6.1.1911 vyšel v deníku "Neues Wiener Journal" článek "Ein vorweltlicher Bernsteinfloh" [Pravěká jantarová blecha]. O něco později, dne 19.8.1911, ve stejném deníku, byl zveřejnen článek "Ein Floh der Vorwelt" [Blecha z minulého světa].Oba články se zabývají objevem slepé, pravěké blechy zalité v jantaru. V prvním článku je zapsán jako objevitel prof. dr. Klebs a blecha dostala pojmenování Palaeopsylla Klebsiana. Ač je zjevné, že druhý článek hovoří o stejném objevu, objevitelem je zde prof. dr. Krebs a blecha dostala pojmenování Palaeopsylla Krebsinana. Tady se dá říci, že jména objevitele i blechy zkomolil jeden z redaktorů.

Následně, dne 1.9.1911 vychází ve "Světě zvířat" článek "Pravěká blecha", prakticky se stejným obsahem. Jen objevitelem blechy je uveden geolog inženýr Kún a blecha nese jméno Palaeopsylla Kúniana.Nepřehlédněte dlouhé české ú v latinském textu. To už samozřejmě nemohl být překlep, ale zjevný úmysl, lépe řečeno recese.

V té době ještě stále pokračovala v Kravíně povolební mystifikace na téma Strany mírného pokroku v mezích zákona. I když volby do říšského sněmu proběhly 13.6.1911, dále se konaly recesistické přednášky na různá témata, v té době se také hrála hra "Hora olivetská" kde Kún alternoval. Můžeme se právem domnívat, že v publikování článku o bleše měl prsty Jaroslav Hašek. I když už v té době v redakci "Světa zvířat" nepůsobil, měl tam svého kamaráda Ladislava Hájka, který se určitě k tomuto žertíku, jak "potrápit" přítele Kúna, nedal dlouho přemlouvat. Možná, že zveřejněním článku byl záměr vyvolat nějakou recesistickou scénku nebo přednášku. To je však pouze úvaha.

A jak to bylo s polemikou mezi deníky "Čech" a "Čas"? Někdo, možná některý z aktérů Strany mírného pokroku v mezích zákona, si asi udělal legraci a v "Lidových novinách" dne 12.8.1913 zveřejnil oprásknutý článek ze "Světa zvířat" včetně toho dlouhého ú v latinském názvu, starý téměř dva roky .  Dne 17.8.1913 vyšel v "Čechu" kratičký članek "Blecha z dávnověku". Autor očividně zbaštil "Lidovými novinami" nastrčenou návnadu  a  pustil do světa stejnou novinářskou kachnu.Toho se samozřejmě chytil opoziční "Čas" a napálil to "Čechu" 21.8.1913 v článku "Haškova blecha a katolická věda". Byl v tom ale háček. Tu kachnu o bleše neobjevili redaktoři "Času", ale jak z úvodní věty článku plyne, redaktoři "Práva Lidu" (bohužel nelze ověřit tento ročník není k dispozici). "Čas" to de facto z "Práva lidu" opsal. Toho využil opět "Čech" a kontroval článkem "Novověká kukačka lapající pravěké blechy" ze dne 22. 3. 1913 . Tím by se téma prehistorické blechy a žabomyší války antagonistických deníků dalo uzavřít. Pokud by někoho zajímalo, jak to bylo s tou "Novověkou kukačkou", tak si musí přečíst z "Času" článek nazvaný "Páté přes deváté" (vyšel 15. 8. 1913) . "Čech" reagoval obratem hned druhý den (16. 8. 1913) článkem "Kukačka zakukala - »Nepokradeš« " . Ty třenice jsou však již mimo okruh našeho bádání a navíc nezajímavé, jako jsou nezajímavé i dnešní politické tahanice.

II-03    

Měli do té doby přírodozpytci zdání o nějaké bleše inženýra Khúna, kterou jsem našel v jantaru a která byla úplně slepá, poněvadž žila na podzemním prachhistorickém krtkovi, který také byl slepý, poněvadž jeho prababička se spářila, jak jsem psal, s podzemním slepým macarátem jeskynním z Postojenské jeskyně, která v té době zasahovala až na nynější Baltický oceán?
Z této nepatrné události vyvinula se veliká polemika mezi Časem a Čechem, poněvadž Čech v rozmanitostech ve svém fejetonu, cituje článek o bleše mnou objevené, prohlásil: ,Co Bůh činí, dobře činí: Čas přirozené čistě realisticky rozbil celou mou blechu i s velebným Čechem, a od té doby zdálo se, že mne opouští šťastná hvězda vynálezcova a objevitele nových stvoření. Abonenti Světa zvířat začali se znepokojovat.

Že sice mluvíme o politice, ale to snad mu nebude nijak překážet. „Tedy ujednáno,“ pravil přítel Mahen tiše ke mně, aby to pan Markup slyšel. „Ano,“ řekl jsem, „konám poslední přípravy.“ „Vědí o tom již na Moravě?“ nahnul se k nám inženýr Kún. „Morava ví již o všem,“ pravil jsem hlasitě.

Jedním z těchto posledních jest právě přítel Adolf Gottwald. On sám mne uvedl na cestu, kterou se mám ubírat při líčení jeho postavy. Nezapomenu nikdy na tato jeho slova: „Piš si o mně, co chceš, napiš si třebas, že rád piju, ale jen o to tě prosím, nevkládej do mých úst žádnou blbost!“ Tím jaksi přiznával se ku své řečnické slabosti, stejně jako Opočenský mne žádal: „Poslyš, Hašku, o té Mařce nepiš,“ a jako Hájek, který vroucně mne prosil, abych se o Anežce nezmiňoval, a Mach, abych nemluvil o těch knihách a o tom zimníku, a Louis Křikava, abych nepsal o tom černém kabátě od inženýra Kúna, a Kún zas o hostinském Perglerovi a jiní a jiní, mezi nimi Drobílek, abych nepsal o Lidce, ba ani o té tlusté vinárnici.

Příští neděli, když jsme se večer sešli u Litru, pravil náhle Opočenský: „Potkal jsem dnes odpůldne na Staroměstském náměstí Pelanta, právě pod podloubím chrámu Svatotýnského.“
„Aha,“ řekl inženýr Kún. Opočenský tiše pokračoval: „A přátelé, to vám mohu říci zcela diskrétně, Pelant strašně páchl.