Heslo:

| četař František Hammel a desátníci Paulhart a Bachmayer | četař Jan Danko | vozatajec Josef Bong | jednoroční dobrovolník dr. Josef Vojna |

| c. k. 21. střelecký pluk | k. u. 5. pluk honvédských husarů | c. a k. 3. vozatajská švadrona | c. a k. 7. prapor polních myslivců |

 
II-01

Po pravé straně níže visel plakát: „Vzácné vzory zmužilosti“.
Takovými plakáty, jejichž text, s vymyšlenými vzácnými vzory, v kancelářích ministerstva vojenství skládali různí ti němečtí žurnalisté povolaní na vojnu, chtělo to staré pitomé Rakousko nadchnout vojáky, kteří to nikdy nečtli, a když jim takové vzácné vzory zmužilosti posílali na frontu brožované v knížkách, balili si do toho cigarety z tabáku do dýmky nebo upotřebili to ještě vhodněji, aby to odpovídalo ceně i duchu sepsaných vzácných vzorů odvahy.

Tato stránka vysvětlivek je trochu jiná, než všechny ostatní. Týká se totiž šesti osob - vzácných vzorů zmužilosti na propagandistických plakátech, o kterých Jaroslav Hašek píše ve druhém díle, první kapitole jeho románu. V jednom se ale mýlí. To nejsou smyšlené postavy. V době válečné vychazely válečné kalendáře - Kriegskalender. Poslední, který vyšel byl pro rok 1919 "Der Soldatenfreund. Kalender für das Jahr 1919" V českém jazyce byl vytisknut v srpnu 1919, a vyšel v září, tedy ještě před koncem války pod názvem "Z dob válečných : obrázkový kalendář pro město i venek na obyčejný rok 1919". V obou těchto kalendářích jsou články "Vzácné vzory zmužilosti", kde se právě píše i o těchto románových postavách. Samozřejmě, mohlo by se jednat o vymyšlené hrdiny. Jomar Hønsi v rámci svého bádání však u všech dokázal, že skutečně existovali.

Je evidentní, že Jaroslav Hašek se nechal příběhy z kalendáře nejen inspirovat. On dokonce v některých případech použil i texty samotných příběhů, jak si ukážeme dále.

 

Dobrého vojáka Švejka uvítal obraz znázorňující dle nápisu, jak četař František Hammel a desátníci Paulhart a Bachmayer od c. k. 21. střeleckého pluku povzbuzují mužstvo k vytrvání. Na druhé straně visel obraz s nadpisem: „Četař Jan Danko od 5. pluku honvédských husarů vypátrá stanoviště nepřátelské baterie.“ Tady je patrné, že Hašek použil komentář k ilustračnímu obrázku. Jak se píše v článku, vše se ale odehrálo v bojích na Piavě u Tgliamenta až v roce 1917, takže to Švejk na obraze nemohl v roce 1915 vidět. Že všichni tři vojáci sloužili u c.k. 21 [zeměbraneckého] střeleckého pluku - K.k. Landwehrschützenregiment Nr. 21 v St. Pölten - Rakousko, dříve Landwehrinfanterieregiment N. 21[1] a že se zúčastnili oněch bojů dokazuje článek "Das St. Pöltner Schützenregiment Nr. 21 am Taggliamento" v lednovém čísle roku 1918 Österreichisches Kriegs-Echo [2].

 

Dobrého vojáka Švejka uvítal obraz znázorňující dle nápisu, jak četař František Hammel a desátníci Paulhart a Bachmayer od c. k. 21. střeleckého pluku povzbuzují mužstvo k vytrvání. Na druhé straně visel obraz s nadpisem: „Četař Jan Danko od 5. pluku honvédských husarů vypátrá stanoviště nepřátelské baterie.Tady je situace podobná. Opět je v románu použit doprovodný text ilustračního obrázku. Článek ve Volks-Zeitung ze dne 21.10.1914  [3] potvrzuje, že byl skutečně zařazen v k. u. 5. pluku honvedských husarů, Košice - k. u. Kassai 5  honvéd huszárezred [4] a že byl skutečně vyznamenán zlatou medailí za statečnost. Jméno naznačuje, že to mohl být Slovák.

 

Vojáci zdravotního sboru dopravovali těžce raněné k vozům, připraveným v kryté úžlabině. Jakmile byl plný, odjelo se s ním na obvaziště. Rusové, vypátravše tyto vozy, počali je obstřelovati granáty. Kůň vozatajce Josefa Bonga od c. a k. 3. vozatajské švadrony byl usmrcen střepinou granátu. Bong bědoval: „Ubohý můj bělouši, je veta po tobě!“ Vtom sám zasažen byl kusem granátu. Přesto vypřáhnul svého koně a odtáhl trojspřeží za bezpečný úkryt. Nato se vrátil pro postroj svého usmrceného koně. Rusové stříleli stále. „Jen si střílejte, zpropadení zuřivci, já postroj tady nenechám!“ a snímal dál postroj s koně, bruče si ona slova. Konečně byl hotov a vláčel se s postrojem zpět k vozu. Zde mu bylo vyslechnouti hromobití od zdravotních vojínů pro jeho dlouhou nepřítomnost. „Nechtěl jsem tam nechat postroj, je skoro nový. Bylo by ho škoda, pomyslil jsem si. Nemáme nazbyt takových věcí,“ omlouval se statečný vojín, odjížděje k obvazišti, kde se teprve hlásil jako raněný. Jeho rytmistr ozdobil později prsa jeho stříbrnou medalií za statečnost. Zde Hašek použil celý příběh pouze s drobnými úpravami. Trainsoldat, vozatajec Bong Josef sloužil skutečně u 3. Traineskadron začleněné do c. a k. Train Division Nr.1 [5], která měla štáb v Krakově [6]

 

Když Švejk dočetl a šikovatel se ještě nevracel, řekl k landverákům na strážnici: „Tohle je moc krásnej příklad zmužilosti. Takhle budou u nás v armádě samý nový postroje na koně, ale když jsem byl v Praze, tak jsem čet v Pražskejch úředních listech ještě hezčí případ vo nějakým jednoročním dobrovolníkovi Dr Josefu Vojnovi. Ten byl v Haliči u 7. praporu polních myslivců, a když to přišlo na bodáky, tak dostal kulku do hlavy, a když ho vodnášeli na obvaziště, tak na ně zařval, že kvůli takovému šrámu se nenechá obvázat. A zas chtěl hned se svou četou forikovat, ale granát mu usekl kotník. Zas ho chtěli vodnášet, ale von se počal belhat vo holi k bitevní čáře a holí se bránil proti nepříteli, a přilít novej granát a utrh mu tu ruku, ve kterej držel hůl. Von si tu hůl přendal do druhý ruky, zařval, že jim to nevodpustí, a bůhví jak by to s ním dopadlo, kdyby ho byl šrapnel za chvilku definitivně nezamordoval. Možná, že kdyby ho nakonec přece jen nevoddělali, že by byl taky dostal stříbrnou medalii za statečnost. Když mu to urazilo hlavu,tak,jak se kutálela, ještě vykřikla: ,Vždy povinnosti věrné spěch, byť vůkol vanul smrti dech!’“ V tomto případě Hašek použil jen volně upravený děj příběhu s pozměněným, tragickým koncem. V kalendáři byl dr. Vojna vyznamenán stříbrnou medailí, zatímco Švejk nechal v příběhu dr. Vojnovi utrhnout hlavu. Se jménem je také trochu problém. Jomar Hønsi prostudoval řadu dostupných materiálů, hledal bezvýsladně jednoročního dobrovolníka jménem Vojna nebo Wojna, s doktorským titulem, sloužícího u polních myslivců. Našel však tento zápis o dekorování ve Wiener Zeitung [7Einjährig-Freiwilligen Zugsführer Dr. Josef Wojnar, který sloužil u  c. a k. Feldjägerbataillons Nr. 7 (10. Marschkompagnie)[8] a byl vyznamenán stříbrnou medailí za statečnost 2. třídy. Takže se jedná o překlep jména v kalendáři.

    
Stránky Jomar Hønsi
 | Zugsführer Hammel | Korporal Paulhart | Korporal Bachmayer | Zugsführer Danko | Doctor Vojna |
 | K.u.k. Traineskadron Nr. 3 | K.k. Schützenregiment Nr. 21 | K.u. Honvéd Husaren Regiment Nr. 5 | K.u.k. Feldjägerbataillon Nr. 7 |