Tam u Královýho Hradce, lítaly tam koule prudce

z kanónů a flintiček do ubohých lidiček.

Ref:

U kanónu stál a pořád ládo, ládo, ládo,,

u kanónu stál a furt jen ládoval.

Kmáni, šarže, oficíři, kobyly i kanonýři,

Po zemi se válejí, rány je moc pálejí

Vzdor hroznému dešti kulek feuerwerker Franz Jabůrek

s luntem u kanónu stál a pánvičku pucoval.

Vytřel ho po každé ráně, a už zase házel na ně

dvoucentové kuličkyn na ubohé Prajzíčky.

Po každém vždy vypálení slyšet bylo nadávání,

Jabůrku ty raubíři, hele jak na nás míří.

Když to slyšel pan jenerál, vína připíti mu hned dal,

řka: můj milý Jabůrku, zde máš moji čutorku.

Jabůrek nelíz ni kapky, řka: nedělaj si oušlapky

ze mne, pane jenerál, a nechaj mne střílet dál.

A už střílel jako blázen, Prajzi měli horkou lázeň,

celej rozbil regiment, Jabůrek, ten sakrament.

V tom ho zahlíd Kronprinc Fridrich: her je, den Kerl ersichess ich,

a už hází, potvůrka, rachejtle na Jabůrka.

A hned prajští kanonýři na Jabůrka všichni míří,

každý ho chce trefiti, princovi se zavděčiti.

První kartáč, můj ty smutku, vjel mu hubou do žaludku

on však honem ho vyndal a už zase střílel dál.

Práskla puma velmi prudce, utrhla mu obě ruce,

on rychle boty sundal, a nohama ládoval.

V tom jeden prajský frajvilik šrapnelem mu hlavu ufik,

ač už na to neviděl, na Prajzy přeci střílel.

Jabůrkovi letí hlava zrovna kolem jenerála,

a křičí: já melduju, salutovat nemohu.

Když pak pum a kulek více trefilo ho do munice,

tu se teprv toho lek, a s kanónem pryč utek.

A že zachránil ten kanon, do šlechtického stavu on

povýšen za ten skutek, Edler von die Jabůrek.

Dej mu pánbůh věčnou slávu, "von" má, ale žádnou hlavu,

nedělá si z toho nic, bezhlavých "von" je prý víc.