Mužné zakročení pana Silberbergra proti Tagblattu



Obchodník střižním zbožím v Neutonicích Silberberg přestal odbírat Prager Tagblatt a současně s uveřejněním zprávy o jeho vlasteneckém činu v krajinském časopise oznamoval, že má na skladě barchet a plátno o pět procent lacinější.

Třiadvacet let byl Prager Tagblatt duševní potravou celé Silberbergovy rodiny a jeho knihovna sestávala z románových příloh tohoto junáckého časopisu. Na Silberberga nemluvila toho večera, když ponejprv Prager Tagblatt nepřišel, celá rodina.

Tchán Silberbergův plival na koberce a chodil pokojem, tváře se nebezpečně. Žena Silberbergova hleděla zoufale na ozářená dvířka kamen a tři dcery seděly mlčky u stolu, nedělaly vůbec ničeho a čekaly, kdy to začne.

Začlo to, když pan Silberberg zívl.

„Jen zívej, máš proč, du dummer, alter Esel, du...“ pravila paní.

„Warum denn, proč?“ ozval se nesměle Silberberg. „Die Redaktion von Prager Tagblatt beschimpft unsere čechische Nation a člověk musí být, meine Liebste, obchodníkem v těchto pohnutlivých dobách.“

„Was für eine čechische Nation,“ ozval se Silberbergův tchán, „pustějí z Pankráce lidi a kvůli těm neodbíráš Prager Tagblatt, co je s románem?“

„Wir wollen die Romanbeilage lesen,“ zpěvavě pronesly tři dcerušky pana Silberberga, „divíme se, že papá dělá Buřivala.“

„Papá chce se stát českým poslancem,“ jízlivě pronesla paní Silberbergova, „a bude v Praze chytat německé studenty bei den Strassentumulten.“

„Gott der Gerechte,“ počal se hájit Silberberg, „was heisst Buřival, chci já být Buřivalem, Chocem, Klofáčem, Lisým nebo Slámou? Já zůstanu vždy Silberberg. Ale obchod je obchod. Pan Silberberg přestal odbírat Prager Tagblatt a prodává barchet a plátno o pět procent levněji.“

„A okrádá rodinu o vzdělání,“ zahřímal tchán.

„Herr Silberberg ist ein čechischer Radikál, třiadvacet let jsme ho četli. Měli jsme přehled o všem a najednou se Herr Silberberg spustí, postaví se v čelo luzy a vypadá, jako by chtěl vytloukat Němcům okna.“

„Do Prahy nesmí,“ ozvala se jedna dceruška, „papá by vymlátil Deutsches Haus.“

„Gott der Gerechte, ich bin ein Geschäftsmann,“ bědoval pan Silberberg, „obchodník a víc nic. Plavu s proudem času. Ich schwimme...“

„Halťs Maul,“ ozvala se rázně paní, „a abys věděl, víme, co uděláme...“

Dřív posílán byl Prager Tagblatt do Neutonic jen v jednom exempláři, dnes, kdy ho pan Silberberg přestal odebírat, chodí tam exempláře tři. Druhého dne po výstupu předplatili si totiž Prager Tagblatt tchán, paní Silberbergová a dcerušky a o duševní rozvoj rodiny je dále postaráno.

Ale o panu Silberbergovi mluví se v Neutonicích stále ještě s úctou, neboť přestal odebírat z vlasteneckých důvodů Prager Tagblatt..