😢Ministr a jeho dítě

»Kompromitující historie Jaroslava Haška s Humbertem Frickem, cestovatelem a vydavatelem letáku »Čištěme se« «

 

 

 
 

Podle článku v Rudém právu ze dne 23.12.1921  měla být tato fraška uvedena v Revoluční scéně a narážela na spor cestovatele A. V. Friče s tehdejším ministrem zahraničí Edvardem Benešem. Revoluční scéna měla své působiště v suterénním sále pražského hotelu Adria na Václavském náměstí, kde byl uměleckým šéfem E. A. Longen, který je v bibliografii Pytlik Leiske uveden jako spoluautor. Hra vznikla v prosinci 1921 na Lipnici. Podle vyprávění E. A. Longena v jeho knize Můj přítel Jaroslav Hašek to bylo takto:

Pak jsem Haškovi sdělil svůj návrh, aby se mnou napsal divadelní hru Ministr a jeho dítě. Haškovi se líbila myšlenka hry, ve které jsme měli dramaticky vylíčit boj letáky cestovatele A. B. Frika s ministerstvem zahraničí, jež Frika zneuznalo....Pak jsme s Haškem probrali podrobný rozvrh hry:

Ministr zahraničí, jenž pochází z chudé rodiny, se oženil s dcerou hokyně na zeleninovém trhu, jež ho podporovala na studiích, a má nesmiřitelného nepřítele v jihoamerickém cestovateli A. B. Frikovi, protože ho nechce jmenovat vyslancem v dalekých končinách, kdesi mezi indiány. Frik zahájí boj letáky, jimiž bombarduje veřejnost v republice a ostouzí ministra i jeho ministerskou zahraniční činnost. Později se rozhodne, že zkusí působit na ministra na dálku pomocí černých magických paprsků, jejichž tajemnou sílu poznal Frik na svých dobrodružných cestách u starých národů, kde působil jako Veliký Mág. Tento nový způsob boje se projeví na ministerstvu skandální scénou, ve které ministr i vysocí úředníci podlehnou sugesci Velikého Mága a přetvářejí se na různá zvířata, jak jim to nepřítel Frik určil. Tu chce dalšímu řádění Frikovu zabránit náčelník tajné policie při ministerstvu vnitra a vnikne v přestrojení do Frikovy vily, kde pozná na vlastní kůži sílu a moc ministrova nepřítele. Zároveň napsal Frik nový skandální leták Ministr a jeho dítě, v němž míní dítětem plod jeho škodlivé prý činnosti. Leták však vyvolá v rodině ministrově veliké rozbroje, neboť paní ministrová podezřívá svého chotě, že má nemanželské dítě, ale sama trne hrůzou, že je hrot letáku namířen proti její osobě, poněvadž je s ministrovým tajemníkem v jiném stavu. Náčelník tajné policie dá rozkaz k zabavení letáků a přitom je zatčena ministrova tchyně, neboť koupila čtvrt metráku letáků, aby do nich balila zeleninu. Tím prý se dopustila zločinu pobuřování, jelikož letáky rozšiřovala mezi svými zákazníky. Omyl se vysvětlí a matka paní ministrové je propuštěna na svobodu, jenže si pak na svého zetě došlápne, aby mu řádně vyčinila. Po mnoha zápletkách a vedlejších scénách dochází bojovný Frik svého cíle. Je ministrem zahraničí jmenován vyslancem na Novém Zélandě a stává se poslušným občanem, oddaným vládě republiky.

Za několik dnů jsem obdržel zprávu z Prahy, že se cenzura zdráhá propustit komedii Ministr a jeho dítě, poněvadž prý míří ostrým hrotem proti ministerstvu zahraničí a státním orgánům. Hašek se dopisu zasmál a pak napsal list přímo policejnímu prezidentovi, že vůbec nepomyslil na to, aby se dotkl cti některého příslušníka vládního kabinetu, a že nelze tudíž spatřovati ve hře nějaké urážky, neboť hlavně běželo o vylíčení komedie, kterou provádí cestovatel Frik se státními činiteli...

  Radko Pytlík o té hře píše v Toulavém houseti: Při štědrovečerní návštěvě u Longena v prosinci 1920 Hašek Longenovi slíbil, že napíše něco pro Revoluční scénu....Pro stálé zaneprázdnění se podařilo sepsat pouze dvě aktovky. Hra Ministr a jeho dítě byla satirou na tehdejší spor cestovatele A. V. Friče s ministrem zahraničí Benešem. Cenzura kus ještě před uvedením zakázala... Náhradou za pokaženou premiéru měla být hra Z Prahy do Bratislavy za 365 dní,...Hru Ministr a jeho dítě přepracoval Longen na běžnou komedii o ministerských "bobečcích"... Vyšlo knižně v nakladatelství Šotek, Praha 1926 a je to digitalizováno . Longen použil pouze název "Ministr a jeho dítě", podtitul "My chlebem - ona kamenem". Jedná se o jednoaktovou frašku, která s původním záměrem Longena a Haška, nemá jinak žádné společné znaky.

Na Revoluční scéně  byl v roce 1921 uveden také Haškův  "Dobrý voják Švejk ve světové válce" (v titulní roli Karel Noll) a v témže roce i citovaná hra "Z Karlína do Bratislavy parníkem Lanna 8 za 365 dní". Poté, počátkem roku 1922, scéna zanikla. 

Kam se však poděl originál hry "Ministr a jeho dítě"? Nenajde se něco jako stopa v poznámkách, či  dokonce samotná hra v Longenově literárním fondu v Pam. nár. písemnictví? Nějaká hra tam je. Bádání přenechám, z důvodu časové tísně, jiným haškologům.

***

Tady je ten článek z Rudého práva o zákazu hry :

Zakázaný Hašek. Spisovatel Jaroslav Hašek napsal pro bývalou Revoluční scénu, dnešní divadélko »Adrie«, politickou frašku, nazvanou »Ministr a jeho dítě«, čili »Kompromitující historie Jaroslava Haška s Humbertem Frickem, cestovatelem a vydavatelem letáku »Čištěme se« «. Fraška tato narážela na známý spor a kampaň cestovatele J. V. Friče s dnešním ministerským předsedou Drem Benešem. Včera měla se konati premiéra, která v pražských kruzích vzbudila velký zájem. Představeni však bylo zakázáno s odůvodněním, že text této hry nebyl předběžné předložen censuře.

V článku je evidentně popleteno jméno cestovatele. Má být A. V. Frič, celým jménem Alberto Vojtěch Frič. Dále je zajímavé, že hlavní aktér se zde jmenuje Hubert Frick v Longenově vzpomínání A. B. Frik.  Je jisté, že A. B. Frik se v Longenem přepracované verzi nenachází.

Paní Yvonna Fričová doplnila společné bádání o tuto informaci: V podtitulu hry »Kompromitující historie Jaroslava Haška s Humbertem Frickem, cestovatelem a vydavatelem letáku »Čištěme se« je jasná narážka na satirický politický časopis: „Očista", který Frič vydával v letech 1919–1921 v letákové formě a jeho kolportéři z řad skautů a Sokolů ho nabízeli v centru Prahy i na venkově. Kritizoval v něm aktuální politické poměry a nedostatky v nové republice, poukazoval na různé aféry politiků a diplomatické dohody, které měly zůstat stranou veřejného zájmu. Jeho kritika směřovala zejména na ministra zahraničí Edvarda Beneše a aparát jeho ministerstva úzce propojený se zpravodajskou službou. Jeho cílem bylo projednat různá Benešova obvinění u soudu před očima veřejnosti; imunitní výbor sněmovny však poslance Beneše odmítl vydat. Frič ho tedy různými způsoby drze provokoval, aby ho zažaloval pro nactiutrhání – před soudem chtěl přednést svoje důkazy. K tomu však nikdy nedošlo. Tzv. hradní tisk vedl proti Fričovi ostrou mediální kampaň, v kterém jeho činnost vykládal jako pomstu, že nebyl jmenován vyslancem pro Jižní Ameriku. Frič však o tuto pozici neusiloval, nýbrž strávil rok (1919–1920) z pověření MZV v Jižní Americe s propagační a obchodní misí a po jmenování prvního oficiálního čs. velvyslance Jana Havlasy (1920) se vrátil domů.

 

(Podrobněji se lze o Fričovi a důvodech kritiky dočíst v monografii „Lovec kaktusů“, Crkal K.; Praha; Academia 1983 a diplomové práci " Osobnost A.V. Friče a jeho přínos pro české kulturní a vědecké prostředí"; Bc. Zdeňka Řezníčková; Liberec 2014).