| I. Za presidentství občana José
Joaquima Errazuviza v republice Chile stala se
podivuhodná věc občanu Manuelu Nuñes.
Několik let před zvolením Joaquima Errazuviza
presidentem republiky bydlel v podnájmu s jistým
Concepcionem, který padělal směnky. V té době
dělal Manuel Nuñes lokálního referenta časopisu
hájícího zájmy indiánských míšenců a stal se
také rádcem občana Concepciona v záležitosti
padělání směnek, poněvadž měl jistější ruku při
napodobování podpisů.
Když pak to propuklo, utekl do Peru, odkud
zaslal dopis k hlavnímu soudu do Valparaisa, že
on je sám viníkem a že občan Concepcion je
nevinnou obětí úřadů. Tento rytířský čin
postačil k osvobození občana Concepciona.
Občan Concepcion mezitím prodělal revoluci proti
presidentovi Domingovi a přidal se na stranu
občana José Joaquima Errazuvizy, který byl po
zdařené revoluci, při které hrál občan
Concepcion úlohu rozšiřovače pamfletů proti
presidentovi Domingovi, jmenován presidentem
republiky Chile.
Následkem toho stal se vrátným v ministerstvu
zahraničních záležitostí, kde byl hlavní osobou
sám ministr, osobní přítel nového presidenta
republiky, občan Diego Portales.
V té době vrátil se z dobrovolného vyhnanství v
Peru i občan Manuel Nuñes, navštívil svého
starého přítele, vrátného v ministerstvu
zahraničních záležitostí, občana Concepciona,
který ho uvítal s otevřenou náručí.
Když se s ním loučil, řekl vrátný v ministerstvu
zahraničních záležitostí: „Pozítří buďte doma,
milý příteli Nuñesi. Nějaké místo už vám
obstarám.“
Pozítří byl tedy občan Manuel Nuñes povolán do
ministerstva zahraničních záležitostí k sekčnímu
šéfovi ministerstva občanu Prietovi.
„Vzhledem k vašim zásluhám o republiku,“ řekl k
Nuñesovi sekční šéf Prieto, „jste jmenován naším
vyslancem v černošské republice Libérii.
Politický rozmach naší republiky vyžaduje míti
své zástupce i v nejodstrčenějším koutě
zeměkoule. „
Usmál se: „Kde, jak se říká, dávají lišky dobrou
noc. - Slyšel jste jistě o černošské republice
Libérii?“ Nuñes zavrtěl hlavou.
„To nevadí,“ řekl sekční šéf ministerstva
zahraničních záležitostí Prieto, „zavolám sem
přednostu statistického oddělení.“
Zavolaný přednosta jevil velké rozpaky.
„Podle almanachu,“ pravil nejisté, „černošská
republika Libéria musí na zeměkouli existovat.
Podle abecedního pořádku: Kalifornie, Kanada,
Libéria. Bohužel však doposud neměl jsem
příležitosti zjišťovat ve svém oddělení
sebemenší narážky na černošskou republiku
Libérii. Neobdrželi jsme doposud žádné noty od
těch pánů. Proto také náš zájem o dotyčnou zem
byl velice nepatrný. Pan ministr zahraničních
záležitostí nikdy se ve svých řečech v dolní
sněmovně také nedotkl onoho státu. Jestli však
si přejete, mohu vám obstarati do zítřka
zeměpisný atlas.“
„Dobře,“ řekl slavnostně sekční šéf
ministerstva, „zítra tedy před obědem sejdeme se
zde a prostudujeme zeměpisný atlas.“
Když se loučil ve dveřích s vyslancem Nuñesem
pro černošskou republiku Libérii, řekl otcovským
tónem: „Nezapomeňte, že diplomatickou řečí je
franština.“
Vyslanec pro Libérii koupil si na cestě domů
Rozmluvy Španěla s Francouzem.
II.
„Musím vám říct, pane vyslance,“ řekl slavnostně
druhého dne sám zahraniční ministr Santa Bulnez,
když se dostavil Manuel Nuñes do ministerstva,
„že se tu stala určitá mýlka. Nebyl jste
jmenován obyčejným vyslancem pro republiku
Libérii, ale ministrem-vyslancem.“ Manuel Nuñes
se hluboce uklonil.
„No,“ řekl ministr zahraničních záležitostí
Bulnez, „doufám, že umíte jíst na hostinách
levou rukou. Obnos na reprezentaci musíte využít
k tomu, abyste seznámil cizinu s naší
republikou. Tedy upozorňuji vás ještě jednou:
když uspořádáte banket, tak jezte vždy levou
rukou, ve které držíte vid-ličku. Nožem se jenom
krájí. Nožem se nejí. Dort neberte do ruky.
Potom se nešťourejte v nose při hostině. Myslete
vždy na to, že musíte reprezentovat v cizině
republiku Chile. Jestli trpíte snad na větry,
vzpomeňte si, že nejste mezi Indiány v Andách,
někde mezi Arankány nad řekou Toletem. Míň
pouštět větry a víc myslet na zájmy republiky.“
Po těchto slovech odešel, pozdvihuje hrdě a
vznešeně hlavu. Za chvíli po tom přitáhl
přednosta oddělení pro statistiku s velkým
zeměpisným atlasem.
Sekční šéf ministerstva zahraničních záležitostí
a Manuel Nuñes pozorovali společně s nadšením
zářící obličej šéfa oddělení pro statistiku,
který tvářil se tak, jako by byl objevil nový
díl světa, kolem kterého jezdily půl století
parníky a nevšimly si, že je to nějaká nová
pevnina.
„Neřekl jsem vám,“ křičel, „že černošská
republika Libéria existuje? Chcete důkazy,
pánové?“
Otevřel na stole zeměpisný atlas: „Zde máte moře
Karibské a zde máte Libérii. Pojedete na Limu v
Peru.“
„Dovoluji si upozornit,“ řekl sekční šéf
ministerstva zahraničních záležitostí, „že mně
ještě nic není známo o tom, zdali byl již zrušen
válečný stav mezi naší republikou a republikou
Peru. Ostatně můžeme se optat po telefonu v
ministerstvu vojenství.“
„Můžete ject přes Peru,“ oznámil Manuelovi Nuñes,
když se vrátil od telefonu, „válečný stav byl
již před dvěma měsíci zrušen.“
„To je výborné,“ zvolal přednosta statistického
oddělení, „nemusíme alespoň měnit plán cesty.
Tedy přes Peru na
Ecuador, Kolumbii, Venezuelu a potom přes moře
do Libérie.“
Manuel Nuñes, ubíraje se z ministerstva
zahraničních záležitostí do svého bytu, stavěl
se opět v knihkupeckém krámě a koupil si mapu
světa a knihu ceremoniáře při dvoře chilské
republiky doktora Benuto Umění jisti na
hostinách.
Během čtyř neděl, které mu zbývaly do odjezdu,
bylo vidět ministra-vyslance pro černošskou
republiku Libérii prodělávat kurs dobrého
chování u seňory Ričardo, bývalé prostitutky,
potom známé tanečnice, potom majitelky koncese
Školy pro elegantní chování ve velkém sále
paláce Los Diâvolos ve Valparaisu, která
uveřejňovala v časopise Nuestro Politico
inzeráty, že každodenně o pěti hodinách pije se
máte v její síni pro tanec, kde naučí se každý
vybranému chování.
Ostatní čas věnoval nový ministr-vyslanec pro
Libérii Manuelo Nuñes bedlivému studiu knihy
Rozmluvy Španěla s Francouzem a knihy
ceremoniáře při dvoře chilské republiky doktora
Benuto Umění jisti na hostinách.
Ku svému údivu shledal, že španělský jazyk a
francouzský patří do skupiny jazyků románských,
že ty dva jazyky mají být mezi sebou příbuzný.
Kdyby byl sebevíce se snažil prostudovat
Rozmluvy Španěla s Francouzem, nemohl nijak tomu
přijít na kloub. Učil se stránku za stránkou
nazpaměť:
„Otec, matka, děti, synové a dcery, vnuci,
vnučky jsou členy rodiny.
Žije-li ještě tvůj otec?
Kolik dětí mají tví rodiče?
Bud svým milým rodičům za všechna dobrodiní
vděčen.
Mladší bratr mého otce byl rolníkem.
Můj pradědeček měl sedm dcer.
Jeho prababička měla dva syny.
Jeho pradědeček byl synovcem bratra svého otce.“
Manuelo Nuñes učil se nazpaměť stránku za
stránkou z knihy Rozmluvy Španěla s Francouzem.
Potom se též z knihy ceremoniáře doktora Benuto
naučil, že při diplomatických hostinách se nesmí
krkat, plivat na podlahu a bagovat.
Krátce před odjezdem navštívil ho šéfredaktor
úředního listu Republika Chile.
„Veřejnost,“ řekl, „sleduje, pane rninistře
vyslanče, s neobyčejným zájmem vaši činnost ve
službách Chile. Vaše diplomatické schopnosti
jsou nejlepší zárukou, že naše zahraniční
politika je vedena opravdu skvělou linií.
Získáváme neustále nové spojence, reprezentujeme
se v cizině. - A budu se velice těšit, když nám
pošlete v úřední list občas nějaký článek o své
působnosti.“
Manuel Nuñes odjel do Libérie. Ve vlaku i na
palubě lodi bylo ho vidět s mapou světa a s
knihou Rozmluvy Španěla s Francouzem, ze které
se učil nazpaměť francouzsky:
„Je čas k obědu.
Nemám hlad.
Je prostřeno na stůl.
Bratr při obědě sedával vedle vás.
Zde chybí příbor.
Rýže. Kroupy. Krupice.
Vepřové maso se též udí.
Pekl jsem skopce.
Křen s octem.
Syrové hovězí maso dává se k jídlu slabým lidem.
Toto maso je tak tuhé, že ho nemohu jisti. Můj
bratranec uměl rozkrájet koroptev. Jahody jím
nejraději s vínem a cukrem. Vzal jsem zavděk
skromnou hostinou.
Potok je mělký a úzký, řeka hluboká a široká,
rybník je často hlubší a širší než potok. Skřípe
často v noci zuby. Jděte s dítkem do dětské
nemocnice. Kráva a vůl patří mezi dobytek.“
III.
Za dvě neděle měl ministr-vyslanec Chilské
republiky Manuel Nuñes velkou slávu po celé
republice Libérii. Bylo to u příležitosti
odevzdání pověřujících listin presidentu
republiky Libérie občanu Zanrique, velice
příjemnému černochu, který mluvil francouzsky,
anglicky, německy, arabsky, turecky, holandsky,
dánsky, finsky, rusky a švédsky.
Jeho předkové byli za francouzského krále
Ludvíka XV. lámáni kolem v Saint Prince při
nějakém vzbouření černošských otroků.
Článek v úředních novinách republiky Libérie,
líčící přijetí ministra-vyslance republiky Chile
Manuela Nuñesa s pověřovacími listinami u
presidenta republiky Libérie Zanriqua, byl
neobyčejně stručný:
„Včera představil se u presidenta republiky s
pověřujícími listinami vyslanec-ministr
republiky Chile Manuel Nuñes.“
Opoziční list, za kterým stál potomek černocha
Fally, který za Ludvíka XV. byl francouzskými
úřady pomalu upálen na rožni, napsal při té
příležitosti:
„Neznáme doposud, jaký výsledek může mít pro
naši republiku objevení se ministra-vyslance
Manuela Nuñesa z jisté, neznámé nám republiky
Chile. Víme prostě však toto, že se hlava naší
republiky přespříliš zajímala s tou osobou,
která udělá nejlepší, když vyhledá si někde
naprostý klid ...
Konfiskováno
Divíme se opravdu ...
Konfiskováno
Že takový ...
Konfiskováno
Což ovšem nám není směrodatným. Neboť celá
rozmluva, kterou měl náš president s
vyslancem-ministrem republiky Chile, podle
stenografických záznamů zpravodaje ministra
vnitra byla tato:
Pan president: Jsem opravdu rád, že vy tak mlád
získal jste svou pílí takové zodpovědné místo.’
Manuel Nuñes: ‚Dědeček je nejstarší člen naší
rodiny.’ Po delší pomlčce Manuel Nuñes: ,Můj
bratr je o dvě léta starší než já. Bude mu brzo
osmdesát. Jsem dosti velký a silný na svůj věk.
Jste-li též povinen vojenskou službou? Jste
právě v nejlepších letech. Nevypadáte tak starý
jako já. Jsme téhož věku.
Některé lesní stromy mají listí a nazývají se
stromy listnaté, jiné mají jehličí, a proto je
jmenujeme jehličnatými stromy.
Některé houby jsou jedlé a jiné jsou jedovaté.
Pro déšť nemohou často rolníci svých rolí
vzdělávati.
Břevno je otesaný kmen.
Chci límec a pár manšet.
Očekávám list poste restante.
Horečka stoupá kvečeru.
Zdvihněte levou nohu.
Jezte každý den zeleninu.’
Při této rozmluvě, kdy se náš president nedostal
k slovu, kdy vychrlil občan z Chile Manuel Nuñes
lámanou franštinou tyto obdivuhodné věty, byl
nucen náš president tvářiti se velice lhostejně,
což ovšem ...
Konfiskováno
Jest-li nějaký blbec z ciziny . . .
Konfiskováno
Hovado chlap ...
Konfiskováno
Naše ministerstvo zahraničních záležitostí
blamovalo se náležitě. Při hostině, uspořádané
na počest nového ministra-vyslance republiky
Chile, měl pan Manuel Nuñes tento proslov:
.Musíme si dát stříhat vlasy. Tento účes mně
nesluší. Umyjte mně hlavu.
Oholte mi vousy, ale kníry nechte, jak jsou.
Potřebuji korespondenční lístek. Kudy přijdu
nejblíž do muzea?
Uzenář bude mít kvečeru čerstvou šunku. Zastavte
se však na trhu a zeptejte se, po čem jsou
kuřata’.“ A článek opozičního listu končil
těmito slovy: „Jest nesporno, že dohrál svou
roli, neboť ...
Konfiskováno
IV.
Ministr-vyslanec republiky Chile udržel si však
nadále své postavení.
Pořádá hostinu za hostinou, takže se
reprezentuje navýsost a nikomu kromě opozice
nevadí, že ještě dnes vítá své hosty na
banketech slovy:
„Nyní jsem si právě vzpomněla, že nemáme vajec.
Vy jste mladší než já.
Zvolili jste již pro sebe maškarní oblek?“ |
