Čung Jungu: O bleše a císaři Ihangovi

Dvě čistokrevné kozy z hor Tao-Ming dodávaly maličkému císařskému princi Ihangovi mléka.

Každého dne přicházel Čuang-Tse, nejvyšší lékař dvora, aby kozy vlastnoručně podojil.

Každého dne nejvyšší kněz Ši-Hoang pálil na oltáři kořeny puškvorce z posvátného jezera Lin-Ma-Lo a kropil kozy vodou posvátné řeky Se-Ki.

Každého dne koupali kozy nejvyšší úředníci dvora a natírali je pižmovým olejem.

A tu řekl moudrý Čuang-Tse, nejvyšší lékař dvora, prohlížeje císařského prince: „Nejjasnější zádíčka nejdokonalejšího krásného ducha, otce nebes, císařského prince a bratra slunce Ihanga jsou poštípána blechou.“

Nejvyšší soudce císařského dvora Kuan-Hoa, uslyšev slova moudrého Čuang-Tse, dal sobě přinést nádobu s kikušakií, s vzácnou kořalkou z rýže ostrovů Lieu-Kieu a uzavřel se s ní v knihovně císařské ve středu učenosti mezi čtyřmi knihami Se-ta-Khi-ču, Velkými zázračnými knihami zákonů.

A zatímco nejvyšší soudce císařského dvora dlel v knihovně, nařídil nejvyšší kněz Ši-Hoang po celé Říši středu velké oběti pro nebe, zemi, pradědům císařovým a bohům zemským, pro slunce, měsíc, staré císaře, Konfuce a duchy, pro hvězdy, mraky, hory, moře a slavné státníky a draka.

A kněží bonzové v chrámech a průvodech volali: „Je Ihang prapůvod všehomíra, je Ihang císařský princ, bytost neobmezená, prostor a čas pronikající, smyslům tělesným nepřístupná, jest syn nebes, vtělený Tao, rozum. A prapůvod všehomíra zločinným způsobem štípla blecha. Nechť v celém Thien-Tanu, v dutině nebes, nechť všem v Ty-Tanu, vyvýšeninách země, ozve se prokletí zločinu, nechť zločinec je vypátrán a odsouzen. Plač, lide přísného pořádku a užitečné činnosti, aby svrchovaný Tao, bratr slunce Ihang, viděl kol sebe od moře a Modré řeky až po mlhavé pohoří Belurdagu a Ledové hory Musdagu bratrstvo věrných trůnu srdcí. Klaňte se jménu císařského prince, které je napsáno na průčelích oltářů!“

A všude pálili voňavé listy džinsengu a zapalovali ohňostroje s ohnivými bílými koulemi na znamení smutku.

Přišly též zarmucující zprávy, že nad císařským palácem u ústí Peho letěl párek jeřábků s větvičkami hortenzie v zobáčcích.

Nejvyšší soudce Kuan-Hoa prozkoumal zatím Velké zázračné knihy zákonů, ale nenašel příkladu od doby prvního člověka Panku až po císaře Chinunga a po všech 22 dynastií, že by syna nebes, prapůvod všehomíra, kousla blecha. I vzal knihu Tao-Hio, knihu Velké nauky a našel, že kdo dotkne se bez svolení ministra dvora nejdokonalejšího krásného ducha, císařského prince a bratra slunce, má být potrestán 6725 ranami bambusovou holí čili otcovskou metlou a potom zvolna rozřezán noži.

I vzal knihu Tao-Hio, knihu Velké nauky a našel, že kdo pomůže zločinci dotknouti se bez svolení ministra dvora nejdokonalejšího krásného ducha, císařského prince, vtěleného rozumu, má dostat otcovskou metlou 5921 ran a potom že má býti uškrcen.

I odešel Kuan-Hoa do chrámu v Nebeských horách Ťan-Šanu a obětoval ještěrku, kachnu, bažanta, sluku a hada a modlil se k bohům: „Hluboce klaním se vám, bohové zemští, klaním se měsíci a slunci, že vykonám, slabý a nerozumný, vše, co psáno je v knize Tao-Hio, v knize Velké nauky.“

I odešel Kuan-Hoa z Nebeských hor do města sídelního a dal zavolati správce policejních náhončí, rozšafného Fong-Šua, otce větru a vody, otce dobrého a zlého rozmaru.

A rozšafný Fong-Šua, před nímž třásli se všichni, kdož podrývají dobré mravy, řekl k němu: „Co právo chce míti, to musí jíti. Třeba postoupiti pořadem práva a nalézti viníky, je před právo obeslati a právem nalézti, že na hrdle pokutováni býti mají. Třeba snažiti se s čistým srdcem a důvtip provázejíce nestranností vypátrati, odkud pochází blecha, která kousla syna nebes, kdo příčinou je oné nekalosti a svědky hodnověrnými dokázati, že spravedlivá jsou obvinění. Nechť přijdou Tu-Su a Li-Thai-Ju, moji moudří pomocníci.“

Když přišel Tu-Su a Li-Thai-Ju, poklonili se až k zemi a řekli: „Jste-li Fong-Šua, otče větru a vody, otče dobrého a zlého rozmaru, přesvědčen, že nevykonáme vše, čeho si od nás ráčíte přáti, přikažte nám okamžitě sraziti hlavy, abychom mohli pohovořiti se svými předky o vaší moudrosti. Domníváte-li se však, že příhodně se zhostíme úkolu na nás vloženého, rozkažte nám ve své dobrotě, přikažte nám povstati od vašich vznešených nohou.“

I poručil jim Fong-Šua, aby vstali ze země a narovnali se. „Udatní bratři zdravého úsudku a neomylné spravedlnosti,“ řekl k nim, „vypátrejte, odkud přišla blecha, která kousla syna nebes. Vyhledejte ty, kteří zločince přechovávali. Nemějte slitování s přetvářkou. Rozběhněte se se svými úředníky po celé Říši středu a syn nebes vám odplatí zlatými kruhy na mandarínských pláštích.“

I propustil je v milosti. Když usedali do nosítek, zazářila moudrostí tvář rozšafného Tu-Su a on řekl Li-Thai-Ju: „Blechy drží se v řasnatém rouchu chudého lidu a v dlouhé srsti zvířat. Zákon císaře Hoangtiho připouští u dvora jediná čtyřnohá zvířata, čistokrevné kozy z posvátných hor Tao-Ming, aby dodávaly mléko císařským princům, kteří jsou nejdokonalejšího krásného ducha a bratry slunce.“

Li-Thai-Ju odpověděl: „Vznešený Tu-Su, jsem tak dojat tvou moudrostí, že kdybych nebyl v nosítkách, musel bych se opírati o dva sluhy na cestě. Kozy dojí nejvyšší lékař dvora Čuang-Tse a mléko nosí úředníci dvora Sun a Jue do císařských komnat, kde vrchní opatrovník Hou podává je vtělenému Tao, blahoslavenému prapůvodu všehomíra, císařskému princi Ihangovi.“

Tu-Su objal moudrého Li-Thai-Ju a řekl: „Budiž velebena tvá ochotnost rozumu, který jest nestihlý. Slova tvá osvěžují mne jako procházka v tamaryškových lesích provincie Hu-Pe. Rozum můj byl zatemnělý a mozek byl jak vyschlá mořská chaluha. Myšlenky mé nesou se opět jako prám v řečišti po vydatném dešti. Blecha z kozy skočila na nejvyššího lékaře dvora Čuang-Tse, z něho na Šuna a Jue a z nich přeskočila na Houa a z něho, ničemnice, vystoupila s ohavným úmyslem na prapůvod všehomíra.“

Když urazili asi míli, zatočil Li-Thai-Ju palci a pravil: „Slova tvá, moudrý a učený Tu-Su, jsou spravedlivá, neboť ty jsi pravd milovný a nemáš nedostatku srdce. A stojí psáno v Su-King, knize Prospěšných zřízení, že stejně vinen ten, kterýž na to navedl, jako ten, kterýž to učinil. Kdo poslal kozu s blechami do císařského paláce? Kde původ mají kozy z hor Tao-Ming? Nebyly-li vychovány a vypěstěny u proklatých tibetských ďáblů, kteří bojovali s námi za tisíckrát požehnaného císaře Fait-Sunga u jezera Kukonoru? Ať přenesou nás, moudrý Tu-Su, k ministru cizích záležitostí, k vznešenému Jue-Čimu, obraťme k němu svá srdce, myšlení a předsevzetí, by napsal vyslanci tibetských ďáblů žluté psaní opatřené pečetí Říše středu.“

II

Devětkrát se pokloňte vznešenému Jue-Čimu, ministru cizích záležitostí, který napsal toto psaní vyslanci tibetských ďáblů:

„Hezký muž musí míti velké břicho a hezká žena malou nohu. U vás, tibetských ďáblů, jsou mužové hubení a ženy mají nohy jako kořeny topolu. Váš obličej je splasklý, máte plochý nos a roztažené nozdry jako medvědi. Oči máte rovné jako bílí ďáblové a vlasy žluté jako slepičí maso. Ústa máte jako želva a pysky jako kráva. V cestopisu Fa-Hiena do zemí tibetských je napsáno, že se živíte osly a velbloudy. Ve slovníku svatého císaře Khang-hi pojmenován je váš národ opicí Kvang-si. Všichni máte blechy, což stvrzujeme posvátnou pečetí Říše středu v provincii Pe-če-li roku 7897 od zavedení hvězdářství, manželství a kalendáře, v prvém roce panování císařského prince, bratra slunce, syna nebes, vtěleného Tao, prapůvodu všehomíra, největšího Ihanga, vládce Říše středu.“

III

Mužové Říše středu! Zastřete své tváře hedvábnými šátky a zavažte své oči, abyste neviděli odpovědi, kterou napsal tibetský ďábel vznešenému Jue-Čimu: „Po zápachu, který se rozšířil, když obdržel jsem tvé nerozumné psaní, seznal jsem okamžitě, že je od jednoho z ubohých nevzdělaných lidí, kteří si vaří polévku z ptačích hnízd z Moluk. Dal jsem celý dům vykouřit santalovým dřívím, pálil jsem celý den ambru, vosk, benzoe a myrhu. Váš národ je líný, neskromný, pyšný a hloupý. Změna klobouků u vás nařizuje se rozkazem císařovým, který má stejně tak nevypláchnutou hubu jako ty. Potřebujeme na horách našich kostí vašich vojáků k pohnojení jetele a proto pošlete co nejrychleji svá vojska proti nám. Vašeho císařského prince stáhnem a jeho koží potáhneme velký buben v chrámu svatého lámy v Kašgaru, kde visí již kůže vaší císařovny Vu-Heu.“

IV

Toto jsou jména rodů, které byly kvůli bleše uškrceny a rozřezány noži na počátku války s tibetskými ďábly při slavnosti odpravování státních zločinců.

Čuang-Tse, nejvyšší lékař dvora, úředníci Šu a Jue a Hou, Tien-tsin, Peha, Ngau-Kinfu, Kvei-Čeu, Čin-Sau, Hon-Čuan, Jun-Anfu a ještě 4720 ostatních a dvě čistokrevné kozy z hor Tao-Ming.

V

Toto jsou jména řek a hor v Říši středu, kde se za války vzbouřili lidé přísného pořádku a užitečné činnosti, kteří vyhnali vtěleného Tao.

Od výběžku hor Himalajských i Nebeských hor Ťan-Šanu, mezi Modrou řekou, Jantse-tiangem a řekou Žlutou, Hoang-Ho. Od hor Mongolských a strání KuenLiniu po mořské ústí Jan-tiangu, od hor Nin-Šanu po mořské ústí řeky Vu-Lango.

VI

Toto jest jméno posledního císaře poslední dynastie Říše středu: Ihang, vtělený Tao, prapůvod všehomíra, kterého štípla blecha. Co činí nyní po létech Ihang, vtělený Tao? Jako ostatní lidé užitečné činnosti seje rýži, pšenici, ječmen, žito a štípne-li ho blecha, nedělá si z toho nic, neboť pro práci nemá času zabývat se takovým tuaknangem, nejmenší věcí ze všech malicherností, neboť z císaře stal se rolníkem.

Povídku tuto našel jsem ve starém čínském rukopise na ručně psaných novinách King-Pao (Posel z hlavního města). Považuje ji za zajímavou, přeložil jsem ji z originálu do češtiny.