Heslo:

Vaníček

Výklad:

Běžné jméno, nic nenasvědčující tomu, že by patřilo nějakému člověku, který Haška inspiroval k napsání drobné románové epizodě se starým kriminálníkem Vaníčkem. Stejnojménná osoba je podomkem v povídce "Číslo patnáct" a v povídce "Nešťastná historie s kocourem" je pan Vaníček dokonce C. k. místodržitelský rada. Bylo pátráno v policejních přihláškách, ale žádná, se s místodržitelským radou Vaníčkem v archivu není.
II-03
„Vostudu,“ pokračoval Švejk, „jsem vám jistě nikdy neudělal, jestli se něco stalo, to byla náhoda, pouhý řízení boží, jako říkal starej Vaníček z Pelhřimova, když si vodbejval šestatřicátej trest. Nikdy jsem nic neudělal naschvál, pane obrlajtnant, vždycky jsem chtěl udělat něco vobratnýho, dobrýho, a já za to nemůžu, jestli jsme voba z toho neměli žádnej profit a jenom samý pouhý trápení a mučení.“
„Jen tolik neplačte, Švejku,“ řekl nadporučík Lukáš měkkým hlasem, když se přibližovali k štábnímu vagonu, „já všechno zařídím, abyste už zas byl se mnou.“
Číslo patnáct

A tak nad celou výpravou, která odjížděla do Prahy, vznášela se veselá mysl!
Ubytovali se v předním hotelu, kde právě zahajoval svou činnost podomek Vaníček. To byl svědomitý člověk.
Úkolem jeho bylo čistit boty. On to byl, který také vynašel novou metodu, aby se boty nespletly, když je sbíral u číslovaných dveří s tváří pilného sadaře, který češe ovoce.
Choval se přitom důstojně. Tlustou křídou psal na každý pár bot číslo toho pokoje, odkud je vystrčili, a dle toho čísla opět je ráno stavil před dvéře, vážný a klidný, v očekávání odměny.
Nešťastná historie s kocourem
"Poslyšte místodržitelské nařízení, Hustolesi, ze dne 15. června 1911 číslo 75289:
V záležitosti Františka Hustolesa schvaluje se na základě zvěrolékařského dobrozdání čís. 2145/65, aby týž byl neprodleně utracen. Proti tomuto usnesení není odvolání na základě §5 zákona o dobytčím moru ze dne 12. února 1867.
C. k. místodržitelský rada Vaníček"