Heslo:

Sokal
Souřadnice:

50°29'07.8"N 24°16'49.8"E     |     50°27'09.9"N 24°17'07.8"E
Výklad:

Soklal, město na Ukrajině, patřilo od roku 1772 rakouské monarchii až do konce první světové války. Rusko Sokal obsadilo hned v srpnu 1914. Až v červenci 1915 dobyla rakouská a německá vojska, spolu s Jaroslavem Haškem, Sokal zpět. Tak Sokal zůstal až do konce války pod habsburskou korunou. Boje však byly úporné. Budějovický IR91 se bojů zúčastnil jižně od Sokalu, východně od vesničky Poturzyca (dnes Поториця), poblíž kóty 254. Na této pozici byl 23.7.1915. K útoku došlo 25.7.1950 v 16:00hod. Takto o tom psal šikovatel Vaněk ve svém deníku: 26. [července] Včera odpol. přišel rozkaz „Ku předu“ na ruské zákopy. Nejdříve bombardovalo naše dělostřelectvo a pak jsme šli. Ale bylo to hrozné. Sotva naši lidé vyskočili na náspy, již se jich mnoho a mnoho válelo na zemi dílem mrtvých a raněných. Hrozná to byla hodinka. Postoupili jsme o 100 kroků do předu a dále to nešlo. Byli jsme seslabeni. K tomu ke všemu pršelo jen se lilo. Bláto zamazalo pušky, takže nebylo možno střílet. Trnuli jsme strachy a kdyby rusové udělali protiútok, že to nezadržíme. Ale nestalo se tak—do rána jsme se urželi a pak jsme pokračovali. Zajali jsme spousty Rusů.Nyní sedíme za vsí a sušíme se na slunci. Tak jsme po velkých namáháních a ztrátách dobyli vesnici Poturzice. Naše setnina čítá nyní 58 mužů. Boje pro IR91 skončily až 31.7. 1915. Vojáci byli odsunuti do Sokalu, kde přespali v místním gymnáziu a poté do rezervních pozic, asi 15km severně od Sokalu, v dnes již neexistující vesnici Żdżary. Zde, 18. srpna 1915, v den narozenin císaře Františka Josefa I., byl mezi ostatními dekorován "malou stříbrnou" i Jaroslav Hašek .

 
I-14-02
Dnes jsou důstojničtí sluhové roztroušení po celé naší republice a vypravují o svých hrdinných skutcích. Oni šturmovali Sokal, Dubno, Niš, Piavu. Každý z nich je Napoleonem: „Povídal jsem našemu obrstovi, aby telefonoval do štábu, že už to může začít.“
II-05
"Odtud, pánové, k Sokalu na Bug," řekl plukovník Schröder věštecky a posunul ukazováček po paměti ke Karpatům, přičemž zabořil jej do jedné z těch hromádek, jak se kocour staral udělat mapu bojiště plastickou.
III-01
Telegram zněl prosté, nešifrován: "Rasch abkochen, dann Vormarsch nach Sokal." Hejtman Ságner povážlivé zakroutil hlavou. "Poslušné hlásím," řekl Matušič, "velitel stanice dá vás prosit k rozmluvě. Je tam ještě jeden telegram." Potom byla mezi velitelem nádraží a hejtmanem Ságnerem rozmluva velice důvěrného rázu. První telegram musel být odevzdán, třebas měl obsah velice překvapující, když je batalión na stanici v Rábu: "Rychle uvařit a pak pochodem na Sokal." Adresován byl nešifrovaně na pochodový batalión 91. pluku s kopií na pochodový batalión 75. pluku, který byl ještě vzadu. Podpis byl správný: Velitel brigády Ritter von Herbert.
III-02
Matušič přinesl na vojenském nádraží v Budapešti hejtmanovi Ságnerovi z velitelství telegram, který poslal nešťastný velitel brigády dopravený do sanatoria. Byl téhož obsahu, nešifrován, jako na poslední stanici: "Rychle uvařit menáž a pochodem na Sokal." K tomu bylo připojeno: "Vozatajstvo začíslit u východní skupiny. Výzvědná služba se zrušuje. 13. pochodový prapor staví most přes řeku Bug. Bližší v novinách."
III-04
 Ačkoliv odtud bylo spojení železniční neporušeno pod Lvov i severně na Veliké Mosty, bylo vlastně záhadou, proč štáb východního úseku udělal tyto dispozice, aby železná brigáda se svým štábem soustřeďovala pochodové prapory sto padesát kilometrů v týlu, když šla v té době fronta od Brodů na Bug a podél řeky severně k Sokalu....Tato nešťastná kráva, možno-li vůbec nazvati onen přírodní zjev kravou, utkvěla všem účastníkům v živé paměti, a je téměř jisto, že kdyby později před bitvou u Sokalu byli velitelé připomněli mužstvu krávu z Liskowiec, že by se byla jedenáctá kumpanie za hrozného řevu vzteku vrhla s bajonetem na nepřítele.
IV-01
Neznalo ještě nic určitého o revolučních organizacích v cizině a teprve v srpnu na linii Sokal Milijatin - Bubnovo obdrželi velitelé bataliónů důvěrné rezerváty, že bývalý rakouský profesor Masaryk utekl za hranice, kde vede proti Rakousku propagandu. Nějaký pitomeček od divize doplnil rezervát ještě tímto rozkazem: "V případě zachycení předvésti neprodlené k štábu divize!" Toto tedy připomínám panu presidentovi, aby věděl, jaké nástrahy a léčky byly na něho kladeny mezi Sokalem- Milijatinem a Bubnovou.
IV-03
Major otevřel si stůl, vytáhl mapu a zamyslel se nad tím, že Felštýn je 40 kilometrů jihovýchodně od Přemyšlu, takže jevila se zde hrozná záhada, jak přišel pěšák Švejk k ruské uniformě v místech vzdálených přes sto padesát kilometrů od fronty, když pozice táhnou se v linii Sokal - Turze Kozlów....."U nás ho teď nedostaneš, poněvadž my jdeme na Sokal a lénunk se bude vyplácet až po bitvě, musíme šetřit. Jestli počítám, že se to tam strhne za čtrnáct dní, tak se ušetří na každým padlým vojákovi i s culágama 24 K 72 hal."
 

  

Mapy současnosti: Sokal i Potuzyca. Na výřezu z vojenské mapy z roku 1910 jsou zvýrazněna místa Sokal, kde před odchodem do rezervy vojáci IR91 přenocovali v místním gymnáziu. Tady je možná paralela s románem, když po příjezdu do Sanoku byl pluk ubytován v místním gymnáziu.:
III-04
U slečny Elly byl pan poručík Dub, který, když maršbatalion byl už ve svých ubikacích v gymnasiu, zavolal si celý svůj šik a upozorňoval jej v dlouhé řeči, že Rusové při svém ústupu zakládali všude bordely s personálem pohlavně nakaženým, aby způsobili rakouské armádě tímto svým trikem velké ztráty.
 

        

Situace u Poturzyce dne 27.7.1915 v 4:30 hod. ráno, kterou zpracoval Oberst Johannes von Mossig, velitel K.u.k. 17tes Infanteriebrigade. Žlutě je zvýrazněn směr Sokal a kóta 254. Žlutá šipka ukazuje na posici III. polního praporu IR91 (velitelem byl, tehdy ještě nadporučík, Sagner),  kde byl i Jaroslav Hašek v 11. polní rotě, které velel Rudolf Lukas. Celému pluku IR91 velel tehdy  Oberst Alfred Steinsberg.Náčrtek je uložen ve Vídeňském státním archivu.