Heslo:

landvér | Landwehr | zeměbrana | honvéd | Landsturm | "železné mouchy"

Výklad:

Všechna hesla zde uvedená znamenají jediné - zeměbranu, německy k.k. Landwehr, maďarsky k.u. Honvédség slangově landvér a honvéd. Čeští řadoví vojáci svým zeměbraneckým druhům přezdívali „ železné mouchy“. Historie zeměbrany v habsbusrské monarchii začiná v roce 1809  za vlády Františka I. v době napoleonských válek. To vznikaly prapory, které byly složeny z mužů farských obcí a kteří se za měsíc scházeli ke společnému výcviku v krajských střediscích. Poprvé se oddíly zeměbrany zúčastnily bojů u Aspern 21.5.1809 a Wagramu 5.6.1809. Takto organizované zeměbranecké prapory byly v roce 1854 rozpuštěny.

Vše se změnilo v době tzv. rakousko - uherského vyrovnání v roce 1867, kdy se přeměnilo Rakouské císařství na Rakousko - Uhersko a současně se obnovila suverenita Uherského království. Tím vznikly dva politické celky Předlitavsko - Cisleithania (rakouské země)  a Zalitavsko - Transleithania (maďarská územi). Maďaři požadovali i vznik samostatné armády. O tom samozřejmě František Josef I. nechtěl ani slyšet a zvolil komromis. Znovu obnovil institut zeměbrany (kterou v roce 1854 zrušil) a nechal novelizovat Branný zákon, který vyšel 5.12.1868 a bylo stanoveno že  branná moc se skládá ze společné armády (Heer), válečného námořnictva (Kriegsmarine), zeměbrany (Landwehr a Honvédség) a náhradní zálohy (později byla doplněna i domobrana -Landsturm slangově landšturm).

Z našeho hlediska jsou důležité uskupení zeměbrany rakouských zemí. Proto se zde maďarskými honvédy a jejich schematizmem nezabývame.

Podle Schematismu der K. K. Landwehr und der K. K. Gendarmerie z roku 1914 se vojska zeměbrany skládala z 37 pěších pluků (Landwehrinfanterieregiment) z toho bylo z českých zemích doplňováno 15 pluků. Pluky byly složeny většinou ze tří praporů a ve válce přibyl ještě náhradní prapor (Erzatzbatallion) a tři kulometné oddíly.

Mimo to byly součástí zeměbrany na jih od Dunaje 3 zeměbranecké střelecké pluky (Landwehrschützenregiment) I. - III.

Zeměbrana měla také 6 jízdních pluků (Landwehrhulanenregiment) z toho v českých zemích byl 2 pluky:  2. Landwehrhulanenregiment Vysoké Mýto a 4. Landwehrhulanenregiment Olomouc. Mimo to zde byla na jih o Dunaje divize zeměbraneckého jezdectva tyrolských střelců (Reitende Tiroler Landesschützendivision) a divize zeměbraneckého jezdectva dalmatských střelců (Reitende Dalmatiner Landesschützendivision).

V nakonec zde bylo i zeměbranecké dělostřelectvo (Artillerie) které tvořilo 7 divizí kanonů ( Landwehr - Feldkanonendivision) Nr.13 ve Vídni; Nr.21 v Praze; Nr.22 ve Štýrském Hradci; Nr. 26 v Terezíně; Nr.43 ve Lvově; Nr.44  v Linci; Nr.45 v Přemyšlu; a  7 divizí houfnic (Landwehr - Feldhaubitzdivision) Nr.13 ve Vídni; Nr.21 v Praze; Nr.22 ve Štýrském Hradci; Nr. 26 v Litoměřicích; Nr.43  ve Lvově; Nr.44 v Linci; Nr.45 v Přemyšlu.

Od roku 1915 byla stanovena pro landvér vojenská povinnost v tomto rozsahu:

2 roky stálé služby, potom jako záloha, včetně cvičení o celkové délce 14ti týdnů.

3 roky stálé služby u jízdy a jízdního dělostřelectva, potom jako záloha, včetně cvičení o celkové délce 11ti týdnů.

Celková délka služby u zeměbrany včetně stálé služby, v záloze a cvičení se pohybovala od 19 do 21 let.

„Was ist das Wort: milatschek?“ obrátil se šikovatel k jednomu ze svých vojáků, starému landverákovi, který podle všeho dělal svému šikovateli všechno naschvál,

"U nás byl taky jeden takovej nezbeda. Ten měl ject do Plzně k landwer, nějakej Toníček Mašků," povzdechla si babička, "von je vod mojí neteře přibuznej, a vodjel. A za tejden už ho hledali četníci, že nepřijel ku svýmu regimentu. A ještě za tejden se vobjevil u nás v civilu, že prej je puštěnej domů na urláb...."

"Jednou ti už takovýho kluka maďarskýho držím za chřtán v Pausdorfě, kam jsme šli my saperáci na víno, a chci mu dát jednu überšvunkem přes kokos v tý tmě, poněvadž jsme hned, jak to začlo, praštili láhví do visací lampy, a von najednou začne křičet: ,Tondo, dyť to jsem já, Purkrábek, vod 16. landwehr!`..."

"....A tytéž ledvinky a la madeira jedl jsem v důstojnické mináži 64. landwehrregimentu. Dali do nich kmín, jako když se dělají v obyčejné hospodě na pepři. A kdo je dělal, čím byl ten kuchař v civilu? Krmič dobytka na jednom velkostatku.“...

"... Poddá se všechno během času. Bude to prostá výměna. Český voják vyspí se s maďarskou dívkou a ubohá česká děvečka přijme k sobě maďarského honvéda, a po staletích bude to zajímavé překvapení pro antropology, proč se objevily vysedlé lícní kosti u lidí na březích Malše.“

Vodička jako lev proti několika honvédům a honvéd-husarům, kteří se zastali svého krajana. Oháněl se mistrně bodlem na řemenu jako cepem. A nebyl sám. Jemu po boku bojovalo několik českých vojáků od různých regimentů, kteří právě šli ulicí.

Byli bychom je zajali bez výstřelu, jenomže tenkrát měli jsme vedle sebe na levém flanku ,železné mouchy’, a ti pitomí landveráci tak se lekli, že se k nám Rusové blíží, že se začali spouštět dolů ze strání po sněhu jako na klouzačce, a my jsme dostali rozkaz, že Rusové protrhli levý flank, abychom se hleděli dostat k brigádě.

Místo patnácti dekagramů ementálského sýra měl každý v ruce západohaličský hřbitov vojínů v Sedlisku s pomníkem nešťastných landveráků, zhotovených ulejvákem sochařem, jednoročním dobrovolníkem šikovatelem Scholcem....

...Krabičky ústních voňavých pastilek byly pěkně provedeny z plechu, na víčku byl namalován uherský honvéd, který tiskne ruku rakouskému landšturmákovi, a nad nimi září koruna svatoštěpánská.

Toto opatření datovalo se od té doby, kdy jeden prapor honvédů, ubytovaný v gymnasiu, počal rabovat kabinet. Zejména se honvédům líbila sbírka nerostů, pestré krystaly a kyzy, které si nastrkali do svých baťochů.