Heslo:

Čert vem zupáky!

Ten náš starej profous
text: neznámý

hudba:neznámý

II-02

Večer z arestu ozývalo se vždy „Zachovej nám, Hospodine“ a „Prinz Eugen, der edle Ritter“. Přezpívali též celou řadu vojenských písniček, a když přicházíval profous, znělo mu na uvítanou:

Ten, náš starej profous,
ten nesmí zemříti,
pro toho si musí
čert z pekla přijíti.

 

Přijde pro něj s vozem
a praští s ním vo zem,
čerti si s ním v pekle
pěkně zatopěj...
 

Václav Pletka tuto píseň uvedl ve své knize "Písničky Josefa Švejka" pod názvem "Čert vem zupáky!", kde v poznámce uvádí, že k otisku textu i melodie bylo využito zápisu Fr. Homolky z roku 1909. Z hlediska Haškova románu je důležitá pátá sloka. Je téměř shodná s románovou variací, jen se zpívá o starém zupákovi, aby si ho čert odnes. Možná si tu variaci s profousem Hašek vymyslel nebo se tak zpívala ve vojenských věznicích již dříve. V notovém záznamu je pro srovnání uveden i text, který se ozýval arestem Mariánských kasáren.

Pletka také uvádí, že je první část melodie ovlivněna německou vojenskou písní "Der treuer Husar" [Věrný husar] Možná, že Václav Pletka měl na mysli nějakou starší verzi, ale dnes je v podstatě známá jen ta, kterou složil kolínský karnevalový skladatel a vojenský kapelník Heinrich Frantzen (1880–1953) a to až v  roce 1924. Je to hymna karnevalů v Kolíně nad Rýnem a řekl bych, že má s tou naší písní pramálo společného. Většinou se to neví, ale v Česku je více známá umělecká parafráze s textem Jiřího Suchého pod názvem "Vesnická romance".
 

 
1.    
 

Když mě osud trápí,

vojna nedá spáti,

když mě hejtman stíhá,

přítel se vyhýbá,

půjdu do hospody,

sednu ke korbeli,

to je moje radost jediná.

  
2.

 

  
 

Ať tu vojančinu,

vychvaluje kdo chce,

komu se to líbí,

ať zupačí jak chce,

my dem za pár domů,

do vojny sto hromů,

budem ještě z civil posílat.

  
3.

 

  
 

Proč bych tu měl býti,

na vojně se dříti,

proč bych měl otrokem,

ledakomu býti,

zlatá je svoboda,

přirovnat se nedá

k téhle naší subordinaci.

  
4.

 

  
 

Až já naposledy,

ještě vyrukuju,

panu hejmanovi,

za vše poděkuju,

za jeho dobrotu

a za všechnu psotu,

kterou on nám ráčil udělit.

  
5.

 

  
 

A ten starý zupák,

ten nesmí zemříti,

pro toho si musí,

čert z pekla přijíti,

příjde pro něj s vozem,

uhodí s ním vo zem,

a v pekle mu řádně zatopí.

  
6.

 

  
 

Až tu uniformu,

se sebe já shodím,

a civilní kabát,

zas na sebe hodím,

pak zas budu pánem,

spadne ze mne kámen,

kloboučkem vesele zatočím.

  
     
 

  
 
Tady je pro porovnání píseň "Der treuer Husar", kterou složil Heinrich Frantzen, zpívá Harry Steier někdy kolem roku 1928:
 

 

 
Umělecká parafráze na melodii "Der treuer Husar" s textem Jiřího Suchého pod názvem Vesnická romance: