Velmi důmyslně stojí v naučném slovníku…

 

 

Velmi důmyslně stojí v naučném slovníku, že Nový rok je počátkem jiného roku.

Je to veliká a svrchovaná pravda, že neznám podobně přesného, pravdivého určení a výkladu.

I nejskeptičtější člověk, vyhledávající ve všem špatnost, nemůže v tom případě poznamenat: „To je lež!“

Stojí-li však vůbec Nový rok za to, aby se o něm psalo, je jiná otázka.

Lidstvo odedávna říkalo sice dobromyslně „Šťastný a veselý nový rok!“ Ale obyčejně nový byl vždy o nějaké procento horší než starý, takže již ve století desátém zakázal všechny gratulace k Novému roku Otto, biskup vercellský, považuje veselé gratulace za hříšnou radovánku a pokoušení Pánaboha.

O tři století předtím církevní koncil trullánský doporučil na Nový rok dokonce půst. Na témže koncilu dospěli tehdejší církevní učenci, totiž po delší debatě, k tomu názoru, že na první Nový rok byl nebožtík Adam vyhnán z ráje.

Není také známo, jestli mu Eva k tomu Novému roku gratulovala, ale jisto je, že kdo nechtěl věřit této tezi trullánského koncilu, měl být vyobcován z církve.

Na pozdějších církevních koncilech opět přišel Nový rok na přetřes. Zapomnělo se na Adama a vzalo se to z jiného konce: na který den má Nový rok připadnout.

Každý řekne zcela rozšafně, že samo sebou se rozumí, že na prvního ledna. To říká dnes, ale kdyby žil ve středověku, byl by se o datum stejně hádal jako astrologové, astronomové, učenci a kněží tehdejší doby.

Člověku se až hlava točí z těch dní. Sněm mohučský roku 813 ustanovil, že se má nový rok začínat 22. prosincem, svatý Augustin začínal nový rok 25. březnem a v Itálii měli to ještě víc popleteno. Tam si každý kníže ustanovil Nový rok jak chtěl, aby se od druhého knížete něčím lišil. Počítání města Pisy rozcházelo se tak značně, že na jeden Nový rok byli Pisanští od Florentinských o 9 měsíců a 7 dní napřed. To byla přece jen slušná pokrokovost.

A občané římští byli takovými zpátečníky, že byli od Florentinských ve století čtrnáctém o 2 měsíce 25 dní pozadu. Zaplétalo se to čím dál tím víc, že naposled ve Francii rok 1566 měl jen 8 měsíců 17 dní a nikdo nevěděl, jak z toho neštěstí ven.

V Nizozemsku měly některé krajiny, jako Utrecht, Geldry, Friesy, Nový rok o vánocích a jiná města, jako Dortrecht, Brabant, o Veliký pátek a v městě Delftě oběsili roku 1369 jednoho mnicha, který počal hlásat, že se má nový rok počínat 1. lednem. Mnich ten na trápení doznal, že již římští pohané počínali rok občanský prvním lednem.

Mnich ten byl tedy oběšen kvůli Novému roku, jeho jméno historie nezachovala, ale jisto je, že by se byl v té chvíli velmi kysele tvářil, kdyby mu někdo byl přál „šťastný a veselý Nový rok“.

Možná však, že ten mnich s velkým gestem před svou smrtí obrátil se k hloupému davu, že řekl výhružně toto, co by bylo historickým výrokem, kdyby to byli zaznamenali tehdejší historikové: „Jen počkejte, za pár let budete slavit Nový rok 1. Ledna.“

Pak bychom byli říkali, že ten mnich měl prorockého ducha; bohužel, jak pravím, nikdo nic neví o tom, že něco podobného si ubohý mnich dovolil říci.

Nebyly tenkrát parlamenty, jako jsou v Rakousku, a nebyli také poslanci, kteří by v tom případě podali interpelaci na ministerstvo spravedlnosti.

„Jest Vaší Excelenci známo, že byl jeden mnich atd…“ Možná že by byl dostal také po smrti amnestii jako nebožtík redaktor Kotek z Přerova.

Konečně ustanovil papež Innocent XII., že se má rok občanský počínat 1. lednem a vyhradil si, aby křesťané Nový rok slavili bez hluku, by to nepřipomínalo „rámus židovský“.

Nevím, zdali byl papež Innocent XII. antisemitou a zdali se držel historie.

Staří Židé opravdu totiž na Nový rok dělali strašný rámus. Slavíce Nový rok v první den měsíce tyšri, ohlašovali jej z výše chrámu jeruzalémského hlaholem trub stříbrných od svítání až do západu slunce.

Dnešní moderní člověk, který nemá tak silné nervy, by se jistě zbláznil z toho židovského troubení. Dnes na Nový rok v Jeruzalémě třepetavý zvuk trubky budí ráno k snídaní anglickou posádku. I to je nepříjemné pro Turky.

Podotýkáme ještě, že staří Židé na Nový rok dělali kavalíry a obětovali tele, skopce, kozla a sedm ročních beránků a nějakou mouku. Snad to měli s milým pánembohem na tisíc procent.

Papežem Innocentem XII. za Nový rok ustanovený 1. leden vžíval se dosti pomalu, takže vévoda toskánský František I., velkodušný a dobrý vladař, pravý otec svých poddaných, nařídil tyto tresty pro ty, kteří nebudou počítati 1. ledna za Nový rok: 1. vyloupání očí, 2. pověšení za žebro, 3. rozčtvrcení, 4. napíchnutí hlavy na městskou bránu.

Nařízení lidumilného toskánského vévody dopálilo Benátčany a ti počali naschvál počítat nový rok 1. březnem a usnesli se, že kdo neposlechne, má být na věčné časy vyhnán z Benátek.

Celá historie počala se poznovu přemílat, opravovat a dokonce se v míru vestfálském (1648) jako o jedné mírové podmínce mluvilo o počítání nového roku prvním lednem, ale teprve rokem 1752 dostal 1. leden definitivu jako Nový rok.

Císařovna Marie Terezie nařídila, aby se den ten chránil „jako zřítelnice“, a dostalo se to do hrdelního zákona Marie Terezie.

Ve Veltrusích u Prahy posazen do šatlavy sedlák Ignác Buček, který sváděl lidi, aby Nový rok slavili na Boží hod vánoční. Položen na lavici všechno slavnostně odvolal, takže i ten poslední rebelant proti 1. lednu u nás slavnostně zdolán a přemožen.

Menší obtíže než na západě Evropy měli s Novým rokem na východě. Zprvu to přešlo v Rusku na zápas roku církevního s rokem měšťanským. Církevní rok začínal se 1. březnem, občanský rok 1. zářím. Za metropolity Theognosta roku 1342 usneseno, že i církevní rok má začínat jako rok občanský 1. září. Bylo to tedy první vítězství občanů nad církví, říkalo by se dnes na mítincích. Za cara Jana III. na Nový rok v Moskvě bylo přikázáno objeviti se všem žalobcům i obžalovaným, které slavnostně kladli na řeřavé uhlí, aby se doznali.

Car Petr Alexejevič se roku 1698 na Nový rok dával kropit na náměstí Kremlu svěcenou vodou od patriarchy. Od té doby tam stála až do loňské revoluce vojenská stráž.

Konec nejistotě učinil Petr I., který rozkázal, aby rok 1700 začínal se 1. lednem, aby se tancovalo, veselilo, ohně pálily a střílelo z mušket. Kdo se nechtěl radovat, byl přísně potrestán.

Ale naprostá solidarita na tom božím světě ještě ani dnes není. Habešané slaví Nový rok 1. srpnem, syrští křesťané 1. zářím a sekta jakubitů 1. říjnem. A to jsou křesťané. S pohany je to ještě hůř. Od té doby, co Papuáni na ostrově Nové Guineji snědli posledního katolického misionáře, snědli s ním také Nový rok a ubozí lidožrouti protloukají se smutným životem již kolik desetiletí bez Nového roku.

Číňané na Nový rok polykali ještěrky a žáby.

Z toho je vidět, že Nový rok není žádná legrace. Má své dějiny a každý žádostivě čeká, jak bude pokračovat a se vyvíjet.

Bylo by zoufalé, kdyby takové děcko, jako je Nový rok, bylo ponecháno jen svému osudu, aby rostlo bez vší péče a bylo neduživé.

Je to dnes již naše čtvrté revoluční dítko a musíme se všichni starat, aby z tohohle revolucionářka vyrostl do roka kluk jako buk.