Tabák

Cserek pěstoval tabák a prodával ho na podzim v městě panu služnému. Pan služný, jinak pečlivý člověk o blaho království, prodával tabák od Csereka koupený strážmistrovi finanční stráže a pánům na finančním úřadě, kteří, pokuřujíce si večer v městském kasině, nevyjímaje ani pana služného, se přeli, že krajina zdejší není dosti příznivá ku pěstování tabáku.

„Vidíte, pánové, tabák, který kouříme, je z Hercegoviny,“ říkával pan služný, „můj bratranec jest tam důstojníkem, a nevěřili byste, že v krajině tamější jest ještě menší teplota než u nás, a přece se tam tabák pěstuje, ale je to tabák, co?

Strážmistr finanční stráže pouštěl do ovzduší naplněného výparem vína obláčky dýmu a řekl: „Sedláci zdejší jsou ještě příliš hloupí, aby pěstovali tabák; nehledě k tomu, že podnebí není příznivé, zdržuje sedláky strach před zákonem. A pak myslím, že tabák, který by pěstovali, nedal by se vůbec kouřit. Hlavní věcí jest zde úprava tabáku.“

„To máte úplnou pravdu,“ říkal pan služný, „není nad Hercegovinu. Můj bratranec ...“

Cserek zatím doma ve vsi krájel s celou rodinou listy tabáku, močil je v kádích, ve kterých, jak nezasvěceným říkával, nakládá melouny, oddenky tabákových listů a hrubé kusy prodával sedlákům a lepší, upravený tabák roznášel do města a po okolních vesnicích po farách.

Nikdo by neřekl, že Cserek vypěstuje tolik tabáku, ale kdo by v letě vnikl do polí, kde pěstuje Cserek vysoké fazole, pnoucí se po dvoumetrových tyčích do výše, shledal by uprostřed záhonů a řad tyčí vždy řadu vysoké byliny s dlouhými listy, s tlustými oddenky a v kukuřičných polích, kol Cserekova stavení, uzřel by tutéž bylinu, o kteréž Cserek v čas sklizně tvrdil, kdo se z vesnice ptal, tou že krmí doma velké stádo tlustého vepřového dobytka.

Tohoto léta urodilo se Cserekovi velké množství tabáku. Cserek byl zaměstnán úpravou tabáku tak, že ani nepozoroval, co se ve vsi o jeho dceři Elence vypráví.

„Finanční strážník, co chodí za Elenkou, je fešný člověk,“ vyprávělo se ve vsi.

V neděli šel Cserek do komory. Chtěl jít zítra do města prodat usušený a upravený tabák. Podívá se na zásobu, zásoba se zdá být malá. Běží pro váhy, váží, kroutí hlavou, svolá rodinu a váha pořád malá. Schází dvě kila tabáku, právě toho nejlepšího, který odebírá pan služný. Kde je, kam se poděl, celá rodina se diví. „Do večera na to přijdu,“ řekl Cserek a lehl si v jizbě ke kamnům, ale do večera na to nepřišel, zůstal proto ležet, stále přemýšleje, kam by mohla zmizet dvě kila tabáku. Toho dne šel do obecního hostince, kde vykládal starý Géza, že včera viděl Elenku.

„Viděl jsem včera večer Elenku,“ pravil a odmlčel se, rozdmychuje dýmku. Za dlouhou chvíli pokračoval: „A s Elenkou stál finančník;“ opět se odmlčel, neboť dýmka mu zhasla. Zapálil si dýmku a po dlouhé době poznamenal: „A ten finančník - “ Opět se odmlčel, dýmka nechtěla hořet. Nežli si dýmku zapálil a rozdýmal, uplynuly od začátku jeho vypravování tři hodiny. Po třech hodinách sebral Géza všechnu svou výmluvnost a prohlásil: „A ten finančník Elenku líbal. Ano, dokonce líbal.“

Strážmistr finanční stráže rád se pletl do soukromých záležitostí svých podřízených.

Mladý finanční strážník, tentýž, o kterém vykládal večer starý Géza, ležel ve světnici na komisní posteli a pokuřoval si z dlouhé dýmky, když do světnice vstoupil strážmistr.

„Příteli, něco se o vás povídá,“ řekl beze všeho úvodu, „a je ta vaše opravdu tak hezká?“

„Hezká a anděl,“ odvětil mladý finanční strážník, lehce se zardívaje.

„Copak jste si to předešle večer zamykal do svého kufru?“ tázal se dále strážmistr, „byl to veliký balík.“ Mladý muž nevěděl, co má odvětit.

„Když nechcete, nemusíte říct,“ pravil strážmistr, „nešel byste se mnou na skleničku vína, večer máte beztoho službu.“ Mladý finančník za čtvrt hodiny seděl se strážmistrem v hostinci, za hodinu se rozveselil a za dvě hodiny svěřoval se strážmistrovi se vším, ba i s tím, že do kufru zamkl předešle balík tabáku a že ten tabák dostal od své Elenky ... Toho dne pan strážmistr konal sám službu za svého podřízeného.

Opět seděli druhého dne v kasině páni od berního úřadu a pan služný, jen strážmistr finanční stráže scházel. Divili se, kde tak dlouho mešká, když vtom otevřely se dveře a očekávaný vstoupil, nesa s sebou veliký balík.

„Odpusťte,“ omlouval se, „že tak dlouho nejdu. Byl jsem na poštovním úřadě. Považte si, pánové, zvláštní náhodou měl jsem bratrance a ten bratranec byl přesazen do Hercegoviny. Poslal mně náhodou se zprávou o svém přesazení balík tabáku a zároveň mně psal, že zná bratrance pana služného. Bohužel, že jejich známost nebude trvat dlouho, poněvadž pan bratranec pana služného je přesazen někam do Haliče. Doufám, pánové, že vám budu nyní moci já posloužiti hercegovským tabákem za tutéž cenu jako pan služný ...“

Pan služný jen kýval hlavou.