|
V každé armádě jsou darebáci, kteří nechtí
sloužit. Těm milejší je, když se z nich stanou praobyčejní civilní mameluci.
Tito prohnaní chlapíci stěžují si, že mají například srdeční vadu, ačkoliv mají
třeba jen zánět slepého střeva, jak se při pitvě dokáže. Takovým a podobným
způsobem chtí se zprostit své vojenské povinnosti. Ale běda jim! Je zde ještě
superarbitrační řízení, které jim sakramentsky zatne žílu. Chlapík stěžuje si,
že je "platfus". Vojenský lékař předepíše mu Glauberovu sůl a klystýr a "platfus
neplatfus" běhá, jako by mu hlavu zapálil, a ráno ho zavrou.
Jiný lotr stěžuje si, že má raka v žaludku. Položí ho na operační stůl a řeknou
mu: "Při plném vědomí otevřít žaludek." Než to dořeknou, je po rakovině a
zázračně uzdravený putuje do basy.
Superarbitrační řízení je dobrodiním pro armádu. Nebýt toho, každý druhý branec
by se cítil nemocným a neschopným nosit tele.
Superarbitrace jest slovo původu latinského.
Super = nad, arbitrare = zkoumati, pozorovati. Superarbitrace tedy "nadzkoumání".
Dobře to řekl jeden štábní lékař: "Kdykoliv prohlížím maroda, činím tak z
přesvědčení, že se nemá mluvit o ,superarbitrare, nadzkoumání', nýbrž o ,superdubitare,
nadpochybování', že takový marod je nade vši pochybnosti zdráv jako ryba. Z toho
principu také vycházím. Předpisuji chinin a dietu. Za tři dny proboha prosí,
abych je pustil z nemocnice. A když mezitím umře takový simulant, učiní tak
naschvál, aby nás dopálil a nemusel si ten podvod odsedět. Tedy ,superdubitare',
a ne ,superarbitrare'. Pochybovati o každém do jeho posledního vzdechu."
Když tedy dobrého vojáka Švejka chtěli superarbitrovat, záviděly mu to všechny
kumpanie.
Vězeňský profous, přinášeje mu oběd do vězení, řekl k němu: "Ty holomku, máš
štěstí. Půjdeš z vojny domů, budeš superarbitrovanej jako jedna fiala."
Ale dobrý voják Švejk řekl mu totéž co důstojnému kurátovi Augustinu
Kleinschrodtovi: "Poslušně hlásím, že to, prosím, nejde. Jsem zdráv jako ryba a
chci sloužit císaři pánu do posledního vzdechu."
S blaženým úsměvem lehl si na kavalec. Profous hlásil toto vyjádření Švejkovo
důstojníku ode dne, Müllerovi.
Müller zaskřípal zuby: "Lumpa naučíme," zvolal, "aby si nemyslil, že může zůstat
na vojně; musí přinejmenším dostat skvrnitý tyfus, i kdyby se z toho zbláznil."
Mezitím dobrý voják Švejk vykládal zavřenému soudruhu z kumpanie: "Já budu
sloužit císaři pánu do posledního vzdechu. Když už jsem zde, tak zde zůstanu.
Když jsem voják, tak musím sloužit císaři pánu a nikdo mne nesmí z vojny vyhnat,
ani kdyby přišel pan jenerál a kopnul mne do zadnice a vyhodil z kasáren. Vrátil
bych se k němu a řekl: ,Poslušně hlásím, pane jenerál, že chci sloužit císaři
pánu do posledního vzdechu a že se vracím ke kumpanii.' A kdyby mne nechtěli
tady, dám se k maríně, abych aspoň na moři sloužil císaři pánu. A kdyby ani tam
mne nechtěli a pan admirál i tam mne kop do zadnice, budu císaři pánu sloužit ve
vzduchu."
V celých kasárnách panovalo však upřímné mínění, že dobrého vojáka Švejka
vyženou z vojny! Dne 3. června přišli pro něho s nosítky do vězení, po zuřivém
odporu přivázali jej řemenem k nosí tkám a odnesli do garnizánní nemocnice. Kudy
ho nesli, ozývalo se z nosítek jeho vlastenecké heslo: "Vojáci, nedejte mne, já
chci dál sloužit císaři pánu!"
Dali ho na oddělení pro těžce nemocné a štábní lékař Jansa ho zběžně prohlédl:
"Máš zvětšená játra a ztučnění srdce, Švejku. Tos to dopracoval, musíme tě
pustit z vojny."
"Poslušně prosím," ozval se Švejk, "že jsem zdráv jako ryba. Co by si, poslušně
hlásím, beze mne armáda počala! Poslušně prosím, že chci ke kumpanii a že budu
dál sloužit císaři pánu věrně a poctivě, jak se na pořádného vojáka sluší a
patří."
Předepsali mu klystýr, a když mu jej dával saniťák Rusín Bočkovskij, tu dobrý
voják Švejk v této choulostivé situaci řekl důstojně: "Bratře, nešetři mne, když
jsem se nebál Taliánů, nebojím se ani tvého klystýru. Voják se nesmí bát ničeho
a musí sloužit, to si pamatuj!"
Potom ho odvedli ven a na záchodě ho hlídal voják s nabitou ručnicí.
Nato uložili jej zase na postel a ošetřovatel Bočkovskij chodil kolem něho a
vzdychal: "Pšakrew, máš rodiče?"
"Mám."
"Odtud asi nevyjdeš, ty simulante." Dobrý voják Švejk dal mu pohlavek.
"Já simulant? Já jsem úplně zdráva chci sloužit císaři pánu do posledního
vzdechu."
Dali ho do ledu. Tři dny byl zabalen v ledových obkladcích, a když přišel štábní
lékař a řekl k němu:
"Nu, Švejku, půjdeš přece jen z vojny domů," prohlásil Švejk: "Poslušně prosím,
pane štábarct, že jsem pořád zdráva že chci sloužit dál."
Dali ho poznovu do ledu a za dva dny měla se sejít superarbitrační komise, která
by jej zprostila navždy vojenské povinnosti.
Den před sejitím komise, když už byl napsán jeho propouštěcí list, dobrý voják
Švejk dezertoval však z kasáren.
Aby mohl dál sloužit císaři pánu, musel utéci.
Čtrnáct dní nebylo po něm ani slechu.
Jaké bylo však překvapení všech, když po čtrnácti dnech v noci objevil se dobrý
voják Švejk u vrat kasáren a hlásil tam hlídce se svým poctivým úsměvem na
kulaté spokojené tváři: "Poslušně hlásím, že se jdu dát zavřít, poněvadž jsem
dezentýroval, abych mohl dál sloužit císaři pánu až do posledního vzdechu."
Přání jeho se vyplnilo. Dostal půl roku, a když chtěl dál sloužit, přesadili ho
do arzenálu, aby nabíjel střelnou bavlnou torpéda. |
