|
Z Vídně dne ...
Slavnému výkonnému výboru strany mírného
pokroku v mezích zákona.
Jsem nucen tímto podati výkonnému výboru velmi
smutnou zprávu o zrádném chování Františka
Wagnera. Očekávám, že na naši adresu: Vídeň,
Mariahilferstrasse 7, bude bezodkladně odeslán
telegram, co máme činiti s Františkem Wagnerem.
Věci se sběhly takto: S odporučujícím dopisem
jihlavské městské rady na znojemský magistrát
přibyli jsme šťastně do Znojma, kdež odevzdali
jsme odporučující dopis samotnému starostovi, a
podotýkám, že jsme stále říkali: „Jawohl,
jawohl.“ Starosta Znojma byl předsedou spolku
německých turistů pro jihozápadní Moravu,
Provinz Westsüd-Mähren. Napsal nám poukázku na K
100,- podpory, která nám byla pokladníkem tohoto
spolku ihned vyplacena, když jsme stále ještě
říkali: „Jawohl, jawohl!“
Poněvadž nás nikdo nekontroloval, šli jsme do
České besedy, kdež Wagner zpíval asi čtyři
kuplety a vybíral mezi hosty. Vyneslo nám to na
celou útratu a ještě asi 12 korun. Celkem měli
jsme celého jmění 142 koruny. Dle našeho
usnesení každý třetí den jiný z nás dělal
pokladníka. Tento den přišla řada na Františka
Wagnera, který, jak měl ve zvyku, přijav peníze
do opatrování, řekl: „Ani krejcar nevydám
zbytečně.“ Kubín chtěl jít na víno, ale Wagner
řekl, že to nedovolí a na to že peníze nevydá a
vydat nesmí, že svatá povinnost mu káže svěřené
peníze vydat na věci potřebné a nikdy na nějaké
hlouposti. On že považuje se za strážce toho
pokladu.
Upozorňuji, že v městě byl trh. Okolí jest
velice zemědělské, jak vám jistě známo, neboť
znojemské okurky, cibule, chřest, rajská
jablíčka a podobné zeleniny jsou hlavním
předmětem vývozu.
„Proč to ten mamlas píše?“ pomyslíte si jistě,
když si přečtete tyto řádky hodné toho, aby byly
vloženy do nějakého obchodního zeměpisu.
Píšu to prostě z toho důvodu, že jsme se všemi
těmi plodinami měli co dělat, že ještě dnes zdá
se mi o samých hromadách rajských jablíček, já
ležím v cibuli, plavu ve znojemských
okurčičkách, na mne padají svazky chřestu. A
vedle leží na posteli František Wagner a bučí
jako stará baba, když jí posledního vnuka věší a
ona je samotinká na světě.
A co tyto řádky píši, chodí Kubín po světnici a
postaví se občas k posteli Františka Wagnera a
spílá mu hrozně.
Poslyšte nyní, co nám ten bídák provedl. Už jsme
ve Znojmě křičeli, že se z toho zblázníme, a
nyní to křičíme tady ve Vídni.
Byl tedy ten trh. Ubytovali jsme se v jednom
českém hotelu, nakoupili si tabáku do krátkých
dýmek,.
Wagner dívá se oknem na náměstí a pochvaluje si:
„Tady jsou ale hezké holky.“
Podotýkám, že Wagner měl již den předtím takovou
nepříjemnost pro své erotické chování. Poplácal
před Znojmem jedno selské děvče a ono ho koplo
do břicha, že zvracel přes půl hodiny, a pak
řekl: „Ale to musíte uznat, že měla plné
poprsí!“
„Nech holky být holkami,“ pravil jsem mu moudře,
když stále poskakoval u toho okna, jakmile viděl
děvčata z okolí,v tom kroji točit se po náměstí
u povozů s různými druhy zeleniny, té proklaté
zeleniny.
On však nedal si říct a náhle řekl: „To je ale
hezké devče,“ a odběhl.
Nevšímali jsme si toho a leželi jsme na posteli
a na pohovce.
Ona však uplynula hodina a on nikde; uplyne
druhá holina a on se nevrací. Zmizel s našimi
penězi, jako když se propadne do země Messina.
Byl pryč. Pryč je strašné slovo, tak hrozně
krátké a tak strašlivě dlouhé.
Šli jsme spát o hladu. Zradil nás, opustil nás,
či se mu stalo nějaké neštěstí?
„Mám naději,“ řekl v noci Kubín, „že ho někde
zabili. Kdyby to pánbůh dal, aspoň bych ho sám
nemusel zastřelit, že nás zradil.“
„Kdyby bůh dal a někde se zabil,“ pravil jsem,
„alespoň bychom uchovali ve své duši jen čistou
vzpomínku na něho.“ Pak jsme usnuli.
Nepřišel ani v noci. Vím, že zatínáte pěsti a že
voláte: „Kde jest ten bídák, podejte ho nám!“
Jak jsem již řekl: povaluje se nyní ve Vídni na
posteli a pláče jako stará baba.
František Wagner byl tak laskav, že přišel až v
poledne. Samo sebou se rozumí, že jsme se na
něho vrhli a on s pláčem vykřikl jen slovo:
Maryša! A bylo to horší než celá stejnojmenná
tragédie Mrštíkova, co nám nyní vypravoval.
Předně, když nám zmizel, šel dolů na náměstí a
tam jal se baviti nějakou dívku u jednoho vozu.
Velice se mu líbila a dozvěděl se od ní, že je z
Drahoňovic, dvě hodiny od Znojma. Tak se s ní
hezky bavil a konečně řekl, pln odhodlání, že v
devět hodin večer v Drahoňovicích bude stát před
statkem, nebo kde se jí bude líbit. Tak mu
vysvětlila, kde vlastně ten jejich statek leží,
kudy se tam jde, a že bude nejlepší, počká-li
vzadu u sadu, aby jen přelezl tam plot, a
ostatní že už - - -
Wagner se dal do pláče.
„Tak jsem se hned vydal na cestu a čekal jsem
tam tak dlouho, až mne našel v zahradě její
pantáta. Tak to mám tady od něho potvrzené.“
A vytáhl z kapsy několik papírků, které byly
popsány strašným rukopisem a rezavým inkoustem.
„Přijal jsem od pana Františka Wagnera zálohu K
20,- na okurky.“
„Přijal jsem od pana Františka Wagnera zálohu K
20,- na drobnou cibuli.“
„Přijal jsem od pana Františka Wagnera zálohu K
20,- na rajská jablíčka.“
„Přijal jsem od pana Františka Wagnera zálohu K
20,- na chřest,“ a tak to šlo teď celou řadou -
- -
A s brekotem dodával František Wagner: „Co jsem
měl dělat, když mne tam dopad? Musel jsem říkat,
že kupuji zeleninu.“
„Kolik ti zbylo, lotře?“
„Deset korun.“
„Tak jen deset korun?“ zvolal Kubín, „klesni a
modli se otčenáš!“
Wagner pustil se do otčenáše, zatímco Kubín
odešel dolů ke kupci. Když se vrátil, hodil před
Wagnera svitek motouzu a řekl: „Teď víš snad, co
máš dělat.“ A ke mně řekl prostě: „Pojď.“
Tak jsem s Kubínem odešel na sklenici piva a
nějakou masitou snídani, a když jsme se vrátili,
trhajíce po cestě listí z akátové větvičky a
počítali jako zamilovaná dívka: oběsil se,
neoběsil se - a vždydky vyšlo, že se oběsil,
nalezli jsme Františka Wagnera sedět na posteli
a motouz ovazovat si právě kolem podvlékaček,
které mu padaly. K tomu ten zbabělec použil
našeho motouzu.
Nemine nyní ani deset minut, abychom mu to
nevyčetli. V noci probouzíme ho ze spánku a
křičíme mu do ucha: „Lumpe, kams dal naše
peníze?“ - Načež on stereotypně mručí ze spaní:
„Mrkev, okurčičky, rajská jablíčka, chřest ...“
Ptám se nyní slavného výkonného výboru strany
mírného pokroku v mezích zákona, jak máme s
Františkem Wagnerem definitivně naložit. Prosím
o telegrafickou odpověď.
Jaroslav Hašek
Ráno přišel telegram stručného dosti obsahu:
„Prodat v Turecku za eunucha.“
I rozhodli jsme se s Kubínem, že bude nejlepší,
když také skutečně Wagnera do Turecka odvedeme,
a jistě byli bychom ho také prodali do nějakého
vykřičeného domu, kdyby různé okolnosti nám v
tom byly nezabránily.
A kdo podal návrh k telegrafické odpovědi?
Básník
Louis Křikava. |
