Proč to nešlo

 

 
Ministerstvo zeměbrany vydalo výnos k četnictvu, týkající se assistence četnické při hospodských rvačkách.Tenhle veledůležitý výnos, charakterizující ministra zeměbrany nejen jako politika, nýbrž i jako dobrého člověka, měl tento řízný obsah:

„Zakročení četnictva při hospodských rvačkách díti se má jedině na písemné potvrzení starosty onoho místa, v jehož starostenskou moc spadá místnost hospodské rvačky.“

Byl tento výnos přijat s povděkem. Malý sice, ale přece jen krůček k samosprávě obcí. Noviny přijaly onu zprávu s povděkem. V jednom časopise objevil se příležitostný fejeton, řádek za pět haléřů, kde bylo psáno o pravomoci stařešinů za časů sv. Václava.

Jiné časopisy bystře a duchaplně vzpomínaly, kolik lidí bylo zabito při leckterém libovolném zakročení četníků při hospodských rvačkách. Nyní starosta má moc zavolati do hospody četníky. Žádný strážmistr. Bez starostova svolení o povolání četníků možno se prát dál. A četníci budou skřípat zuby. Takové skřípání zubů četnických je něco velkolepého.

A tak se stalo, že u nás v obci četníci na stanici seděli zachmuřeně v jizbě, zatímco vedle v hospodě byla pěkná rvačka. Slyšet bylo sem zoufalé volání bitých a vítězný řev vítězů. Řinčely až sem sklenice a tácky. A chudáci četníci zakročit nemohli. Četnická krev hrála jim v žilách. Hleděli zoufale na dveře, odkud by tak rádi vyrazili. Kdo byl četníkem, představí si tu trapnou situaci. Je to zrovna tak, jako když katovi, pozvanému na popravu, ujede poslední vlak.

Konečně ozval se dole zvonek a na stanici vrazil hospodský Pavlíček: „Prosím, honem, pane strážmistře, u mne se hrozně perou. Prkovští se zavřeli do šenkovny a naši vylamujou dveře. Slyšíte, jak praskají?“

Současně ozval se křik: „Vinnej, nevinnej, berte to po řadě!“

Četnický strážmistr vstal a radostně řekl: „Máte ale písemné svolení pana starosty, že máme zakročit?“

„To nemám.“

„Tak je hned přineste!“

„To, prosím, nejde.“

„A pročpak by to nešlo?“

„Prosím, pane strážmistře, pan starosta se pere taky...“

Na tento možný případ ministerstvo zeměbrany nepřišlo při vypracování onoho veledůležitého výnosu.
 
Digitalizováno
 

Dopis Jarmile ze dne 16.7.1908 a skutečně již 17.7. povídka vyšla