|
....aby byl duchaplný a zabýval se časovými
událostmi. Stane-li se vražda, má se o ní ve
fejetonu také mluvit a to v takové formě, aby se
i tato nešťastná oběť obrátila v hrobě s
úsměvem.
Když zahynul Titanic, sledoval jsem fejetony.
Dva fejetony psaly o tom jako o skutečné
katastrofě. Jeden časopis se bavil tím, že se
tam „maušlata“ topila, jiný pohlížel ve svém
fejetonu na celou událost se stanoviska
sociálního.
Taková příležitost se tak brzy nenalezne. Utopil
se milionář Astor, utopili se i lidé chudí
stejně brzy. Vědecké technické časopisy
probíraly strojové zařízení nešťastné lodi a
věděly hned, že systém komor vodotěsných se
neosvědčil. To viděli jsme všichni hned po
katastrofě.
A tak se pokračovalo v úvahách. Jeden venkovský
redaktor ve fejetonu naznačil mezi řádky, že by
se katastrofa neudála kdyby loď byla nevjela na
ledovec. Aby každý pak věděl v onom městě, co to
ledovec je, uvolil se přednášet pan redaktor
onoho časopisu o ledovcích, pochváliv si předem,
že přednáška bude velice poutavá.
Všechny tyto poplašné zprávy byly s to vzbudit
nedůvěru ke všem plavidlům.
Vážený jeden obchodník z Vinohrad zdráhal se
poslední neděli vstoupit na parník Vyšehrad a
mermomocí žádal o větší počet ochranných pásů a
aby měl kapitán dalekohled.
A když k večeru parníčky vracejí se do Prahy, tu
výletníci, zejména ti mladší, tisknou se k sobě,
on ji drží kolem pasu, dle všeho odhodláni
všichni zemřít spolu, kdyby snad nějaký ledovec
objevil se u Prahy.
Při pražském hospodářství je všechno možné.
Fejetonista Národních listů napsal, že ženy
neprotestovaly nijak proti tomu, aby, zatím co
byly již v bezpečí na záchranných člunech,
jejich manželé pomalu se topili a z dlouhé
chvíle zpívali „Jen k tobě blíž“.
Je to pravda. Ženy snaží se být úplně
rovnoprávnými s muži, až na ty případy, kdy je
těší každá sebemenší pozornost se strany pánů a
v tomto případě jde o námořní pravidlo. A to
zní: „Ztroskotá-li se loď, buďtež prvně ženy a
děti dopraveny do člunů. Každé přestoupení
trestá se jako vzpoura.“
Dle toho byli by onoho fejetonistu zastřelili.
Účelem fejetonu je tedy, jak vidět, psát o
událostech nejnovějších. Mám však neštěstí, že
mně nikdy nenapadne něco nejnovějšího. Jsem
odhodlán napsat třebas, že umřel Napoleon
Bonaparte, nebo napsat: „Jak je vám známo,
objevil Kryštof Kolumbus Ameriku.“
Ostatně to by bylo časové téma, neboť v
biografech předvádějí nám právě tu loď, na které
jel Kolumbus na západ z Janova.
Dnes jsou kinematografy velice dokonalé, zejména
jeden nuselský biograf. Tam aspoň stojí v jeho
návěštích, že p. t. publikum uvidí Kryštofa
Kolumba, kterého se podařilo podnikatelstvu s
velkou finanční obtíží si vypůjčit od španělské
vlády z musea.
„Také jsou tam titíž Indiáni, kteří Kolumbovi
podávali po slovanském zvyku při jeho přistání
chléb a sůl.“
Návěští je vůbec pěkně stylizováno. Upozorňuje
se ku konci, aby se obecenstvo nedalo zlákat
návěštím konkurenčního podniku. „Náš Kolumbus je
o 1.200 metrů delší než jejich.“
„Pak je to už slušný klacek,“ vzdychl si jeden
pán, který to návěští četl.
My v Praze můžeme často sledovat taková pěkná
návěští. V Žitné ulici je jeden obchodník a ten
si dal za výkladní skříň strašlivé barevné
litografované obrázky a výjevy z války
italsko-turecké. Na psacím stroji vytlučený jest
pak připojen k tomu tento text: „Italský
dělostřelcy bombárdujou Turecký opevněný a Aráby
se brání jak to de. Raněný jsou odnášený pric
zmista bojyšté.“
Obchodník je muž velice klidný. Když jsem ho
upozornil na špatnou češtinu, pokrčil rameny.
„Ale kdo by se o to staral. To vyklepal učedník.
Já to vyklepal ještě hůř. Ten stroj není nějak
zařízen na pravopis.“
Vyšel jsem ven a tam to četl jeden profesor
češtiny. Když dočetl, roztrhal na sobě vestu a
límeček a holí rozmlátil výkladní skříň! Je u
Kuffnera na pozorování.
Onen klidný muž, obchodník, jest si vědom, že
nesmí mluvit s upozorňovateli neslušně.
Jaký rozdíl mezi ním a tím obchodníkem s
dobytkem, kterého jsem potkal nedávno u Primasů.
Muž ten byl v trapné situaci. Visela mu dole
tkanička z boty. Přistoupil jsem k němu a
upozornil ho zdvořile, že mu visí tkanička z
boty, že má rozvázanou šněrovací botu, načež on
odpověděl: „Co je vám do toho.“
Ten muž měl pravdu.
|
