|
Jeden z rakouských ministrů spravedlnosti dostal
se do nebe a dělal tam svatému Petrovi u brány
pomocníka.
Kouřil z dýmky, plival dolů do pekla a pozoroval
duše, které chtěly se dostat do nebe.
Některé dušičky počínaly si sebevědomě, jiné
byly ponížené a tiše prosily o laskavý vstup.
Jiné hlasitě mlátily na vrata a křičely drze, že
jsou lilie.
Bývalý rakouský ministr spravedlnosti každou
duši prohlédl, vyptal se, co je zač, a pak
pomohl svatému Petrovi otevřít bránu, neboť
během tolika staletí, co svatý Petr u brány
sedí, zámek hodně zrezavěl a šlo to těžce
otevřít.
„Milý Petře,“ pravil jednoho dne ministr
spravedlnosti, „brána se musí namazat vaselinou.
Takhle to dál nejde. Zámek skřípe až běda.“
„Už na to také myslím asi šest set let,“ řekl
svatý Petr, ;,ale jak víš, nemohl jsem se odtud
dostat, dokud jsem neměl pomocníka. A když jsem
někdy pomocníka dostal, tu se stalo, že jeden
příliš dotěrně si prohlížel světice, které pluly
do nebe, cheche: Popleskal, polechtal, a víš, že
dušičky nemají šaty. A některé dušičky byly
takové kypré, cheche, mladé mučednice,
Excelence. Tělo jako alabastr. Některé si nesly
hlavu v klíně až jedna radost, a tu, jak se
smála jedna z těch mučednic, když se k ní můj
pomocník měl, hlava jí upadla s klína a museli
jsme ji pustit do nebe bez hlavy. To je ta
bezhlavá svatá, co sedí u vodotrysku na stromě a
vždy večer si koupá nohy. Bylo z toho velké
pohoršení a můj pomocník musel z brány. Dostal
jsem tam jiného. Sloužil mně poctivě dvě stě
let, až jednoho dne přišli dva silní andělé a
chlapíka shodili s nebe do očistce. Existovali
totiž na zemi dva toho jména, jeden lotr a druhý
hodný člověk a ten lotr dostal se do nebe a ten
hodný přišel pozdě a musel do pekla. Pak to
vyšlo najevo, když ho v pekle po dvě stě let
potápěli do vařící hnojůvky, že je to světec.
Voněl dnem i nocí přes tu proceduru tak líbezně,
že se několik čertů polepšilo a počalo věřit v
Pána Boha. Jsou, jak vidíte, s tím starosti,
Excelence. Jak vám říkám, přes bůhvíkolik
století jsem se nehnul od nebeské brány. Už si
na zemi dělají ze mne legraci jako z papeže, že
nikam nepřijdu, ale teď odpusťte, půjdu přece
ven. Podívám se pro vaselinu, abychom namazali
vrata. Vím, že se mohu na vás, Excelence, úplně
spolehnout. Na noc račte vždy zavřít na dva
západy a zastrčit závory, aby k nám se nedostali
čerti. Jednou se mně stalo, že si paklíčem
odemkli a vplížili se do oddělení, kde jsou
některé duše na pozorování. Byla tam jedna
vnadná mladá paní, která měla vysvědčení od
samotného pařížského arcibiskupa, že je nevinná.
Věc byla velmi spletená a vrchní nebeský soudní
dvůr to vyšetřoval. Jeden z čertů, který vnikl
do nebe, dostal se však přes zeď do toho
pozorovacího oddělení a neštěstí bylo hotovo. Za
devět měsíců narodil se čertíček. Dostala za to
devětkrát sto tisíc let trápení a čertíčka jsem
utopil s velkou slávou a pobožností. Také se
Excelence nedejte pohnout nářkem. Lépe je
spravedlivého nechat čekat po celá staletí, než
jednoho nespravedlivého vpustit do nebe.“
„Tomu rozumím,“ řekl bývalý ministr
spravedlnosti.
„A ještě něco, Excelence, když někoho budete
vpouštět do nebe, račte ho laskavě prošacovat,
aby snad nevnesli sem něco proticírkevního a
proti pořádku. Třebas by si chtěli postěžovat,
jak se teď o nebi píše, a měli by u sebe
výstřižky z novin. Dnes ani svatým člověk nemůže
věřit. Tak buďte tu s Pánem Bohem, já jdu pro
vaselinu.“
Bývalý ministr spravedlnosti osaměl u nebeské
brány a přísně pozoroval visírem okolí.
Dole hluboko pod ním pluly světy, a když ukázala
se zeměkoule, bylo Rakousko k němu obráceno
zády.
Mrzutě obrátil se stranou a čekal na duše.
Konečně ozvalo se u brány smělé klepání.
,,Co jste zač?“ „Vůdce sociálních demokratů.“
Bývalý ministr spravedlnosti se usmál: „Nu, vy
jste to nikdy nemyslel doopravdy. Vstupte!“
Vstoupila dušinka, hluboce se ukláněla. Když
uviděla zástupce sv. Petra, poznala ho okamžitě.
„Když jsme spolu drželi na zemi, budem spolu
držet i v nebi,“ řekl bývalý ministr, „nechcete
tabák, máte chuť na dýmku?“
Nový nebešťan si zapálil a pozoroval nové
příchozí. Zase přišly dvě duše. Ministr
spravedlnosti chtěl je již vpustit do nebe, když
vtom zadržel mu jeho starý známý ruku.
„Příteli, ty dva ne,“ volal, ,,ti hlasovali
jednou proti vládě!“
Za chvíli nato odnášeli již čerti oba pod paždím
do pekla, kde byli strčeni do rozpuštěné síry na
věky věkův.
Tak vidět, že nic neujde věčné spravedlnosti a
třebas by zde na zemi oposičníkům se nic
nestalo, moudrým zařízením nedostanou se nikdy
do nebe, nýbrž do rozpuštěné síry. |
