Národní listy

 

Zdálo se, že jednání mezi panem Grégrem, majitelem Národních listů a dr. Kramářem a spol. o koupi Národních listů nedospěje k žádoucímu výsledku.

Následkem toho napsaly Národní listy: „Naprosto je nepochopitelné, jak dr. Kramář hledí vstříc rozuzlení dnešní politické situace, přihlížíme-li k jeho článkům ve Dnu. Nechápeme, co vlastně míní oním obrozením strany, svým jemným cítěním pro platonické styky Rusů a Poláků. Dr. Kramář vystupuje jako politik, který usilovně se snaží zachovati onu politickou bezradnost, která právě tak těžce doléhá na český národ,“ atd.

Večer zdálo se, že dr. Kramář přece snad se přičiní, aby smlouva s panem Grégrem byla podepsána. Pan Grégr nechtěl rozhodně ustoupiti od požadované sumy. Byl by to také nesmysl. Kdo si chce veřejné mínění zakoupiti, tomu nesmí záležet na několika tisících korun.

Národní listy tedy hned druhého dne napsaly: „Je vskutku třeba, aby bylo jasno mezi námi. Dobře to řekl dr. Kramář na schůzi v Litomyšli: ,Kdo jasně vidí do celého politického pozadí, ten sezná, že jsme se my, moderní politikové, ani na okamžik neodchýlili od programu, hlásaného naším starým demokratem, nebožtíkem Eduardem Grégrem! Jsou to jistě slova závažná v dnešní politické rozháranosti. Vítáme vřele mužná slova dr. Kramáře, jež jsou nám zárukou lepší budoucnosti...“

Toho večera oznámil dr. Kramář panu Grégrovi, že požaduje za Národní listy příliš velký obnos.

Ve večerním vydání Národních listů objevil se proto tento článek: „Ještě slovo ku schůzi v Litomyšli. Jak známo, pronesl dr. Kramář na schůzi v Litomyšli ostré výtky vůči Národním listům, kterých se chytil také Den. Známe Den příliš dobře i s jeho politickým gaminstvím, ale přece se divíme, jak jest možno, že dr. Kramář připouští správnost toho, co Den o nás píše. Národní listy vytrvají stále na svém programu, nedávajíce se nijak odradit od slušné, opakujeme ještě jednou, slušné polemiky. Užil-li dr. Kramář na schůzi v Litomyšli proti nám zpráv svého osobního orgánu Dne, pak jest to nedůstojné. Poněvadž však Den vědomě mystifikoval svého duševního vůdce, jest čin ten politickým apačstvím...“

Večer pokračováno bylo ve vyjednávání o koupi Národních listů. Dr. Kramář prohlásil, že se přičiní, aby konečně konsorcium vyplatilo panu Grégrovi žádanou sumu.

Národní listy tedy psaly: „Politická prozíravost dr. Kramáře. Vždy ctili jsme dr. Kramáře jako dobrého politika. Přehled politických událostí a kombinovaná prozíravost jest vzácnou vlastností politiků. Leckeger, švédský politik a ředitel Dageswom, listu švédských liberálů a přítel našeho národa, promlouvá v delším článku o vítězství liberalismu v Rakousku. V tomto článku věnuje dlouhou úvahu české straně svobodomyslné a chválí dr. Kramáře jako nejprozíravějšího rakouského politika. ‚On,‘ praví slavný švédský politik, ,nežádá převratu. Jako rozumný člověk ví, kam třeba udeřiti. Jeho elegance v životě politickém je veliká,‘ atd.“

Druhého dne nato obdržel vydavatel a majitel Národních listů následující telegram: Za 1 500 000 K nemožno. Dr. Kramář.

Národní listy obořily se tedy prudce na dr. Kramáře v úvodním článku: „Reorganizace. Zájem českého národa dle Dne lpí dnes na reorganizaci mladočeské strany. Nevíme, co o tom nešťastném výroku máme souditi. Jisto jest, že Den neudává tón v české politice. Den dle všeho vychází pro ,prazvláštní‘ společnost, a tím smutnější je, že kryje se za osobu dr. Kramáře. Chce-li pan dr. Kramář reorganizovati mladočeskou stranu, proč používá k propagaci této myšlenky právě časopisu Den, jehož redaktoři jsou populárně řečeno kam vítr, tam plášť? Neříkáme, že jest k tomu třeba málo politické nepoctivosti...“

Večer nato byla po delším zdráhání podepsána dr. Kramářem a zúčastněnými členy konsorcia smlouva, dle které přecházejí Národní listy v majetek dr. Kramáře. Den vychází jako poledník.

Do Národních listů píše dr. Kramář úvodníky a všechno to za 1 500 000 korun. Redaktoři píší, jak si přeje pan dr. Kramář a z právnického stanoviska nelze proti tomu nic namítati, neboť koupě jest smlouva, dle které prodávající (venditor) jisté zboží (merx) předává kupujícímu (emptor) za určitý peněžní obnos, zvaný cenou (pretium). Zbožím nemusí býti z právnického stanoviska jen věci, nýbrž i požadavky, věcná práva, dědictví. Předmětem koupi může býti také věc dosažitelná v budoucnosti, koupě nadějná (emptio spei), kupříkladu lovecká kořist. A o tu dle všeho běží dr. Kramářovi.