Márinka Válková

„Márinka Válková". Drama o 4 dějstvích. Napsal F. X. Svoboda. Režisér J. Novák. Sehráno v úterý 4. dubna 1917 divadelním odborem spolku Jan Amos Komenský v Kijevě v Národním Auditoriu.
Toto silné drama F. X. Svobody je dokladem známého fakta, že někteří čeští dramatikové umějí napsati srdečné, vroucné dílo. Před námi objeví se s celou drtivostí smutku život nepochopené ženy,
jejíž něha a nejhoroucnějíí žhavost veliké lásky vadne a hyne ve vlnách chamtivého a hamižného života, v němž trhají se nervy a umdlévá mozek až do chorobného zemdlení.

Márinka Válková, dceruška statkáře, seznámila se s mladým Mařákem. Vzájemný čistý poměr, nejkrásnější mladičká láska. A po třech letech přichází najednou do té jarní pohádky máje hrubá skutečnost. Blanda, majitel mlýna u Prahy, slaboch, všední člověk, stále churavící, vyhlédne si Mařenku za obět svých podzimních vášní života. Rodiče Márinky shledávají, že je tak zvaná „dobrá partie" a té se obětují touhy, čistá láska Márinky. A v té době, kdy Márinka vyhoví nátlaku svých rodičů, zjeví se opět Mařák. Je již pozdě. Zvítězí předsudky, Márinka stává se ženou Blandy, prožívá pravé peklo neklidných tužeb a smyslného laskání protivného manžela. Setká se v Praze s Mařákem, neodolá touze svého srdce a prohlásí Blandovi, že odejde od něho. Přijíždějí telegraficky povolaní její rodiče, přijde i Mařák, aby ji odvedl a Márinka vidí pláč rodičů a rozluští to způsobem, do kterého ji vehnaly její rozbité nervy. Neodejde, zůstane, ale otráví se. Čest rodiny zachráněna. Jest přirozeno, že zájem hry točil se kolem představitelky Márinky Válkové, pí. Вož. Кrejzové, jejíž první vystoupení v úloze tak těžké dopadlo velmi dobře. Vyjádřila způsobem přesvědčivým prchavou, neklidnou náladu, krutý zápas duševní, nervové napětí a žalnou trýzeň nepochopené ženy. P. Štěpánek v úloze Blandy představil choulostivého slabého člověka a podal výkon velice zdařilý. Ideálního milence Mařák a. elegantního, veselého, eroticky vznětlivého a milého zahrál p. Kolář s nenuceností vyškoleného herce. Starého Válka, muže selské krve a neústupnosti představoval p. Babánek. Myslím, že Válek patří k jeho nejlepším figurám. P. Gaga1ík stejně typicky podal i druhého sedláka, starého Mezníka. Mnohomluvná rozšafná Slánská měla dobrou představitelku v pí. Fia1ové, stará
Válková v sl. Gaga1íkové, Mezníková v sl. Krejčíkové. P. Sladkovský sehrál úlohu intrikána Mosera velmi talentovaně. Menší úlohy Blažkové a Barče dobře obsazeny pí. Boučkovon a sl. Tichou. Že režie p. Nováka byla dokonalá, o tom je přesvědčen každý, kdo viděl kusy dramatickým odborem Komenského vypravené.

Hudba p. Složila vyplňovala dobře přestávky, sál byl nabit a povážíme-li, že den před tím bylo nabito divadlo při reprise „Kněžny Pepičky“, provedené velice dokonale, musíme uznati, že myšlenka stálého českého divadla v Kijevě by i po stránce finanční byla spolku Komenského velmi prospěšnou. Vyžaduje již zájem národní, aby si Češi kijevšti postavili svůj národní dům.

J. H.