|
Potkal jsem včera jednoho známého, který tvářil
se velmi divně. Mumlal cosi a konečně z něho
vylezlo, že nadává na zákony.
Povinností každého slušného státního občana je,
aby v takových případech neztratil
duchapřítomnosti a zcela loajálně řekl: „Nu snad
nebude tak zle.“
To jsem tak řekl, ale ten člověk klel ještě víc
a dopustil se několika urážek. Začal nadávat
policajtům, pak mluvil o magistrátě, nato začal
zas tupit policii, o okresních hejtmanstvích
provázel svou řeč pliváním a konečně proklel
soudnictví a když tak rozebral pěkně po pořádku
všechny tyto instituce zřízené k ochraně
lidstva, měst, zvířat a státu, podal mně
následující půlarch zažloutlého papíru:
Vyzvání
Pan Josef Konvelský, zde, 1862.
Tímto se poukazujete trest vězení 6 hodin Vám
nálezem magistrátu král. Hlav. města Prahy ze
dne 7. října r. 1904, č j. P 23714/3 pro
přestupek 3 mag. vyhlášky z 7. 3. 1888 č.
165538, uložený ve 3 dnech nastoupiti, jinak
byste nuceně byl postaven.
C k. okresní soud na Král. Vinohradech, oddělení
VI, dne 9 ledna 1907. Podpis nečitelný.
„Paragraf 3 magistrátní vyhlášky z 7. 3. 1888,
č. 165538, v tom aby se čert vyznal, co je to,
milý příteli?“
„Já ničemný lotr,“ pravil přítel, „prohřešil
jsem se proti němu před třemi roky. Já ničema
vykonal v noci malou tělesnou potřebu. Případ
hrůzný v podrobnostech. Celý ti ho vyložím.
Před třemi léty o půl jedenácté hodině noční,
kdy lidé chodili z divadla, šel jsem též. Čertví
už, co tenkrát hráli. Již v divadle pociťoval
jsem nutnost vykonat malou tělesnou potřebu, ale
nechtěl jsem jít na pisoár v divadle, poněvadž
nesnesu přítomnost lidí a při tom mám rád klid a
hvízdám si. Fiú, fí. Šel jsem tedy rychle
Ferdinandovou třídou a ani mně nenapadlo
postavit se nad kanálem, když jdou lidé z
divadla a elektrické světlo září.
Poslouchej pozorně, je to zajímavý příběh.
Tenkrát opravovali policejní ředitelství v ulici
Karolíny Světlé. Byl tam klid u těch klád,
ticho, zkrátka velmi vhodné místo. Postavil jsem
se tedy ke kládám a konal, co vyžadovalo mé
zdraví. Pohvizdoval jsem si své obvyklé v tom
případě: Fiú, fiú, fí, fiú.
Najednou z vrat policejního ředitelství vyrazí
strážník, chytí mne za límec a povídá: Co tady
děláte?
Malou tělesnou potřebu, odpověděl jsem ochotně.
Pojďte tedy se mnou na vachcimru, vybídnul mne
strážník.
Dovolte, řekl jsem, hned, jen co si upravím
šaty.
Vy si nesmíte upravit šaty, pravil strážník, v
tomto případě jsou neupravené šaty corpus
delicti.
Jak mne vedl, zapjal jsem si několik knoflíků.
Na strážnici odevzdal mne inspektorovi, který
zavedl se mnou protokol, když se dozvěděl o mém
zločinu.
Mohu pod přísahou dosvědčit, pravil strážník
pevným hlasem, že ten pán nevykonal svou malou
tělesnou potřebu nad kanálem, nýbrž u klád,
složených před policejním ředitelstvím.
Vypravujte celý průběh, vybízel inspektor
strážníka.
Tento zasalutoval a vyprávěl: Pozoroval jsem z
průjezdu, že jakási postava blíží se ku kládám.
Měl jsem hned dojem, že se zde děje něco
nezákonného. Za chvíli slyšel jsem jakýsi crkot
a hvízdání. Běžím rychle a zastihl jsem
pachatele, právě když si chtěl zapnout kalhoty.
Dělalo to na vás dojem, tázal se inspektor, že
obviněný schválně užil místa v bezprostřední
blízkosti policejního ředitelství?
Byl mně nápadný jeho neobyčejný klid, odvětil
strážník.
Policejní inspektor obrátil se ke mně: Můžete
něco uvésti, či přiznáváte se k tomu?
Přiznal jsem se.
Vaše jméno?
Josef Konvelský.
Kde bydlíte?
Vinohrady 1862.
Kam příslušíte?
Slaný.
Byl jste někdy trestán?
Nebyl.
Vy jste tedy jistě nebyl trestán.
Jistě ne.
Jak se jmenoval váš otec?
Antonín Konvelský.
A vaše matka?
Marie.
Rodem?
Kautská.
Máte ještě naživu dědečka nebo babičku?
Nemám.
Kolik je vám let?
Třicet!
Inspektor šel k telefonu a telefonoval na
vinohradské policejní komisařství: Haló! Pošlete
jednoho muže, aby zjistil, zdali v čísle 1862
bydlí jakýsi Josef Konvelský, třicetiletý, do
Slaného příslušný, jehož otcem byl Antonín
Konvelský a matkou Marie, rozená Kautská.
Za půl hodiny došla telefonická odpověď. Zmíněný
bydlí skutečně v tom domě. Domovnice z toho domu
říká, že je to nepořádný člověk.
Můžete jít, pravil ke mně inspektor a podruhé si
pamatujte, že ulice u policejního komisařství
není místem ku vykonávání tělesné potřeby.
Za čtrnáct dní dostal jsem z vinohradského
hejtmanství obsílku. Šel jsem tam a podivil jsem
se, jak člověk, který vykoná malou tělesnou
potřebu v noci na ulici, je znehodnocován.
Chytré to od vás nebylo, pravil úředník na
hejtmanství, vždyť mohl jste, nedělal-li jste to
z luxusu nebo z frivolnosti, vykonat tu malou
tělesnou potřebu nad kanálem. Město Praha žádá
nás, abychom to vyšetřili. Učinil jste to tak v
úmyslu, abyste poškodil město Prahu jako
opatrovatelku dláždění?
Neučinil.
Dobře. Vykonal jste tedy malou tělesnou potřebu
beze všeho zlého úmyslu?
Ano.
Tedy dobrá. Můžete jít domů, ale upozorňuji vás,
že ulice u policejního komisařství není místem k
vykonávání malé tělesné potřeby.
Zas uplynuly tři neděle a já dostal novou
obsílku na hejtmanství. Zde mně bylo řečeno
tolik: Město Praha vydalo magistrátní vyhlášku
7. března 1888, čís. 165538. Je vám znám obsah
té vyhlášky?
Nikoliv.
Ani paragraf 3 této vyhlášky?
Teprve ne.
Neznalost zákonů neomlouvá, pravil mně ten
úředník a poslal domů.
Ale do třetice všeho dobrého. Dostal jsem zas
novou obsílku na hejtmanství.
Už jste zde potřetí, pravil ke mně přísný
úředník od hejtmanství. Město Praha stojí pevně
na tom, abychom přesným vyšetřením vašeho
případu podali dobrozdání, jak dalece byl
magistrát pražský vaším jednáním poškozen.
Nepamatujete se snad ještě, kolik čtverečních
decimetrů dlažby bylo vámi pokropeno?
To by šlo vyšetřit, řekl jsem, dejte mne pověsit
a pak pitvejte mou mrtvolu. Vyřízněte z ní
močový měchýř a vypočtěte jeho obsah. Upozorňuji
vás, že nutno mít zřetel též k tomu, zdali se
dlažba sklání, kolik děr je v dlažbě. Důležité
jsou též poměry počasí...
Můžete jít domů!
Šel jsem.
Za měsíc nato dostal jsem přípis z magistrátu
král. hlavního města Prahy, ve kterém stálo, že
provinil jsem se proti paragrafu 3 mag. vyhlášky
ze dne 7. března 1888, č. 165538, pro kterýžto
přestupek vidí se odsouditi mne k pokutě 2 K, v
případě nedobytnosti do vězení na dobu 6 hodin.
Odvolat že se mohu do 8 dnů na místodržitelství.
Já se tedy odvolal:
Slavné c. k. místodržitelství!
Magistrát král. hlavního města Prahy odsoudil
mne k pokutě 2 K popřípadě do vězení na 6 hod.
pro přestoupení § 3 magistrátní vyhlášky ze dne
7. března 1888. Podepsaný žádá za zrušení tohoto
rozsudku a podává následující námitky:
a) Malou tělesnou potřebu vykonal v zájmu
bezpečnosti svého zdraví. Neboť zajisté známy
jsou sl. c. k. místodržitelství případy
prasknutí močového měchýře.
b) Neporušil tím mravnost, neboť viděl to jen
strážník a bylo to v noci.
c) Konečně nepoškodil tím město Prahu, poněvadž
malou tělesnou potřebu vykonal na hromadě klád,
složených u policejního ředitelství.
Za rok dostal jsem místodržitelský výnos, kterým
mým námitkám nedává se místo a vykonání malé
tělesné potřeby opět rehabilitováno jako
přestupek.
Pak mně chtěli něco zabavit, aby ze mne dostali
tu pokutu 2 K. Poněvadž jsem nic neměl, dostal
jsem po třech letech vyzvání, abych šel
nastoupit šest hodin vězení. Napiš, prosím tě, o
tom nějakou úvahu. Já se dám nuceně postavit.“
Slíbil jsem mu to, ale nakonec místo úvahy
vylíčil jsem případ pana Josefa Konvelského,
který nikdy nepřestane nadávat zákonům... |
