Malá tělesná potřeba a justice

Místo úvahy

 

Potkal jsem včera jednoho známého, který tvářil se velmi divně. Mumlal cosi a konečně z něho vylezlo, že nadává na zákony.

Povinností každého slušného státního občana je, aby v takových případech neztratil duchapřítomnosti a zcela loajálně řekl: „Nu snad nebude tak zle.“

To jsem tak řekl, ale ten člověk klel ještě víc a dopustil se několika urážek. Začal nadávat policajtům, pak mluvil o magistrátě, nato začal zas tupit policii, o okresních hejtmanstvích provázel svou řeč pliváním a konečně proklel soudnictví a když tak rozebral pěkně po pořádku všechny tyto instituce zřízené k ochraně lidstva, měst, zvířat a státu, podal mně následující půlarch zažloutlého papíru:

Vyzvání

Pan Josef Konvelský, zde, 1862.

Tímto se poukazujete trest vězení 6 hodin Vám nálezem magistrátu král. Hlav. města Prahy ze dne 7. října r. 1904, č j. P 23714/3 pro přestupek 3 mag. vyhlášky z 7. 3. 1888 č. 165538, uložený ve 3 dnech nastoupiti, jinak byste nuceně byl postaven.

C k. okresní soud na Král. Vinohradech, oddělení VI, dne 9 ledna 1907. Podpis nečitelný.

„Paragraf 3 magistrátní vyhlášky z 7. 3. 1888, č. 165538, v tom aby se čert vyznal, co je to, milý příteli?“

„Já ničemný lotr,“ pravil přítel, „prohřešil jsem se proti němu před třemi roky. Já ničema vykonal v noci malou tělesnou potřebu. Případ hrůzný v podrobnostech. Celý ti ho vyložím.

Před třemi léty o půl jedenácté hodině noční, kdy lidé chodili z divadla, šel jsem též. Čertví už, co tenkrát hráli. Již v divadle pociťoval jsem nutnost vykonat malou tělesnou potřebu, ale nechtěl jsem jít na pisoár v divadle, poněvadž nesnesu přítomnost lidí a při tom mám rád klid a hvízdám si. Fiú, fí. Šel jsem tedy rychle Ferdinandovou třídou a ani mně nenapadlo postavit se nad kanálem, když jdou lidé z divadla a elektrické světlo září.

Poslouchej pozorně, je to zajímavý příběh. Tenkrát opravovali policejní ředitelství v ulici Karolíny Světlé. Byl tam klid u těch klád, ticho, zkrátka velmi vhodné místo. Postavil jsem se tedy ke kládám a konal, co vyžadovalo mé zdraví. Pohvizdoval jsem si své obvyklé v tom případě: Fiú, fiú, fí, fiú.

Najednou z vrat policejního ředitelství vyrazí strážník, chytí mne za límec a povídá: Co tady děláte?

Malou tělesnou potřebu, odpověděl jsem ochotně.

Pojďte tedy se mnou na vachcimru, vybídnul mne strážník.

Dovolte, řekl jsem, hned, jen co si upravím šaty.

Vy si nesmíte upravit šaty, pravil strážník, v tomto případě jsou neupravené šaty corpus delicti.

Jak mne vedl, zapjal jsem si několik knoflíků. Na strážnici odevzdal mne inspektorovi, který zavedl se mnou protokol, když se dozvěděl o mém zločinu.

Mohu pod přísahou dosvědčit, pravil strážník pevným hlasem, že ten pán nevykonal svou malou tělesnou potřebu nad kanálem, nýbrž u klád, složených před policejním ředitelstvím.

Vypravujte celý průběh, vybízel inspektor strážníka.

Tento zasalutoval a vyprávěl: Pozoroval jsem z průjezdu, že jakási postava blíží se ku kládám. Měl jsem hned dojem, že se zde děje něco nezákonného. Za chvíli slyšel jsem jakýsi crkot a hvízdání. Běžím rychle a zastihl jsem pachatele, právě když si chtěl zapnout kalhoty.

Dělalo to na vás dojem, tázal se inspektor, že obviněný schválně užil místa v bezprostřední blízkosti policejního ředitelství?

Byl mně nápadný jeho neobyčejný klid, odvětil strážník.

Policejní inspektor obrátil se ke mně: Můžete něco uvésti, či přiznáváte se k tomu?

Přiznal jsem se.

Vaše jméno?

Josef Konvelský.

Kde bydlíte?

Vinohrady 1862.

Kam příslušíte?

Slaný.

Byl jste někdy trestán?

Nebyl.

Vy jste tedy jistě nebyl trestán.

Jistě ne.

Jak se jmenoval váš otec?

Antonín Konvelský.

A vaše matka?

Marie.

Rodem?

Kautská.

Máte ještě naživu dědečka nebo babičku?

Nemám.

Kolik je vám let?

Třicet!

Inspektor šel k telefonu a telefonoval na vinohradské policejní komisařství: Haló! Pošlete jednoho muže, aby zjistil, zdali v čísle 1862 bydlí jakýsi Josef Konvelský, třicetiletý, do Slaného příslušný, jehož otcem byl Antonín Konvelský a matkou Marie, rozená Kautská.

Za půl hodiny došla telefonická odpověď. Zmíněný bydlí skutečně v tom domě. Domovnice z toho domu říká, že je to nepořádný člověk.

Můžete jít, pravil ke mně inspektor a podruhé si pamatujte, že ulice u policejního komisařství není místem ku vykonávání tělesné potřeby.

Za čtrnáct dní dostal jsem z vinohradského hejtmanství obsílku. Šel jsem tam a podivil jsem se, jak člověk, který vykoná malou tělesnou potřebu v noci na ulici, je znehodnocován.

Chytré to od vás nebylo, pravil úředník na hejtmanství, vždyť mohl jste, nedělal-li jste to z luxusu nebo z frivolnosti, vykonat tu malou tělesnou potřebu nad kanálem. Město Praha žádá nás, abychom to vyšetřili. Učinil jste to tak v úmyslu, abyste poškodil město Prahu jako opatrovatelku dláždění?

Neučinil.

Dobře. Vykonal jste tedy malou tělesnou potřebu beze všeho zlého úmyslu?

Ano.

Tedy dobrá. Můžete jít domů, ale upozorňuji vás, že ulice u policejního komisařství není místem k vykonávání malé tělesné potřeby.

Zas uplynuly tři neděle a já dostal novou obsílku na hejtmanství. Zde mně bylo řečeno tolik: Město Praha vydalo magistrátní vyhlášku 7. března 1888, čís. 165538. Je vám znám obsah té vyhlášky?

Nikoliv.

Ani paragraf 3 této vyhlášky?

Teprve ne.

Neznalost zákonů neomlouvá, pravil mně ten úředník a poslal domů.

Ale do třetice všeho dobrého. Dostal jsem zas novou obsílku na hejtmanství.

Už jste zde potřetí, pravil ke mně přísný úředník od hejtmanství. Město Praha stojí pevně na tom, abychom přesným vyšetřením vašeho případu podali dobrozdání, jak dalece byl magistrát pražský vaším jednáním poškozen. Nepamatujete se snad ještě, kolik čtverečních decimetrů dlažby bylo vámi pokropeno?

To by šlo vyšetřit, řekl jsem, dejte mne pověsit a pak pitvejte mou mrtvolu. Vyřízněte z ní močový měchýř a vypočtěte jeho obsah. Upozorňuji vás, že nutno mít zřetel též k tomu, zdali se dlažba sklání, kolik děr je v dlažbě. Důležité jsou též poměry počasí...

Můžete jít domů!

Šel jsem.

Za měsíc nato dostal jsem přípis z magistrátu král. hlavního města Prahy, ve kterém stálo, že provinil jsem se proti paragrafu 3 mag. vyhlášky ze dne 7. března 1888, č. 165538, pro kterýžto přestupek vidí se odsouditi mne k pokutě 2 K, v případě nedobytnosti do vězení na dobu 6 hodin. Odvolat že se mohu do 8 dnů na místodržitelství.

Já se tedy odvolal:

Slavné c. k. místodržitelství!

Magistrát král. hlavního města Prahy odsoudil mne k pokutě 2 K popřípadě do vězení na 6 hod. pro přestoupení § 3 magistrátní vyhlášky ze dne 7. března 1888. Podepsaný žádá za zrušení tohoto rozsudku a podává následující námitky:

a) Malou tělesnou potřebu vykonal v zájmu bezpečnosti svého zdraví. Neboť zajisté známy jsou sl. c. k. místodržitelství případy prasknutí močového měchýře.

b) Neporušil tím mravnost, neboť viděl to jen strážník a bylo to v noci.

c) Konečně nepoškodil tím město Prahu, poněvadž malou tělesnou potřebu vykonal na hromadě klád, složených u policejního ředitelství.

Za rok dostal jsem místodržitelský výnos, kterým mým námitkám nedává se místo a vykonání malé tělesné potřeby opět rehabilitováno jako přestupek.

Pak mně chtěli něco zabavit, aby ze mne dostali tu pokutu 2 K. Poněvadž jsem nic neměl, dostal jsem po třech letech vyzvání, abych šel nastoupit šest hodin vězení. Napiš, prosím tě, o tom nějakou úvahu. Já se dám nuceně postavit.“

Slíbil jsem mu to, ale nakonec místo úvahy vylíčil jsem případ pana Josefa Konvelského, který nikdy nepřestane nadávat zákonům...