Kronštadt

 

Když jsem se vrátil z Ruska, setkal jsem se druhý den v kavárně U zlaté husy se svou přítelkyní paní Olgou Fastrovou, která se mne ptala:

„Je to pravda, Jaroušku, že bolševici živí se masem Číňanů?“

Vyvrátil jsem jí to delikátním způsobem, že každý Číňan, bez rozdílu stáří a pohlaví, páchne pižmem. Jako nikdo nejí maso krysy pižmové, ondatry, tak i vařit si nebo péci Číňana vzbuzuje hnus pro pronikavý pižmový zápach.

Nevzdala se tak lehce. Prohlásila, že starý Holeček to vážně tvrdil v Národních listech.

Dnes však vidím, že autorita starého Holečka je podkopána, neboť čtu v Národních listech, že Číňani dobyli Kronštadtu.

Bolševici tedy všechny Číňany nepožrali. Kámen mně spadl ze srdce. Na druhé straně však jsem se zamyslil.

Odkud bolševici ty Číňany berou, když koncem roku 1920 bylo všeho všudy Číňanů v Rudé armádě:

Při 317. pluku 1 rota, při 26. divizi 2 roty, při 27. divizi 1 batalión, při 2. divizi 1 rota a v Irkutsku jeden ve stadiu formírování, který byl poslán na Urgu do Mongolie.

Když na základě dohody mezi novou vládou pekingskou a sovětským Ruskem všichni Číňané, kterých podle statistiky bylo v centrálním Rusku i na Sibiři kolem 20 000, byli dopraveni přes Irkutsk prostřednictvím generálního zástupce čínské vlády, mého milého přítele Činz-Čen-Chena domů do vlasti, přes bufer Východní sibiřské republiky.

Helsingforská pohádka o vydupaných ze země Číňanech.

Pohádka krásná, pohádka milá, kterou dědečkové z Národních listů a Národní politiky dlouho budou vypravovat svým vnoučatům prostřednictvím tisku i jiskrových stanic.

*

Helsingfors, čuchonsky Helsinki, má 80 000 obyvatelů a ústav pro choromyslné, největší ve Finsku, s rádiovou centrálou.

Když se zeptáte v lánu nylandském, jehož hlavním městem je Helsingfors, co dělají v Helsingforsu, řekne vám finský sedlák, že tam lžou, poněvadž staré finské přísloví říká: „Nehledej pravdy v Helsingforsu.“

Od té doby, co se tam usadila jiskrová stanice na střeše ústavu pro choromyslné, je to ještě horší.

Vypsal jsem si zprávy té jiskrové stanice za posledních dnů. Tedy Helsingfors:

Kronštadt střílí na Moskvu.

Moskva se vzdala.

Petrohrad v rukách vzbouřenců.

Trocký orestoval Lenina.

Lenin zastřelil Trockého.

Trocký uprchl do Novgorodu.

Lenin utekl do Omska.

Urputné boje na ulicích Moskvy.

Kreml hoří.

Krásná Horka přešla k povstalcům.

Pskov, Charkov, Jalta v rukách námořníků z Kronštadtu.

Trocký zabit pod Petrohradem.

Trocký jede do Petrohradu.

Trocký v zajetí generála Kozlovského.

Kronštadtští námořníci vešli do Petrohradu.

Bolševici v Petrohradě popravili 80 000 osob.

Bolševici v Moskvě postříleli 180 000 osob.

Útěk bolševiků z Moskvy a Petrohradu.

Rudá armáda přešla k vzbouřencům.

Bolševici popravili v Moskvě a Petrohradě 258 627 lidí.

Státní převrat v Rusku. Pád sovětské vlády.

Lenin a Trocký zastřeleni na útěku.

Při pádu sovětské vlády postříleni všichni komunisté.

Kronštadt padl.

Aby pak ta poslední zpráva nebyla přece jen tak těžkou pro Národní listy, posílá Helsingfors utěšující pilulku: Povstalci vyhodili válečné lodi do povětří a prchají přes led do Helsingforsu.

Je to maličkost prchat 380 km přes led. Jiskrový telegram to urazí dřív.

*

Zprávu o pádu Kronštadtu přijaly jistě s povděkem všechny české listy, poněvadž se dostaly ven z trapné situace, jak to vlastně dopadne. Jestli nedávno psal pan Stanislav Nikolau v Národní politice, že to Kronštadt vyhrál, musí se dnes, je-li čestný člověk, bud zastřelit, nebo psát dále do Národní politiky své politické rozhledy. Buď, anebo uhoď.

Největší radost z pádu Kronštadtu mají, což by nikdo nevěřil, v Právu lidu, jež píše:

Kronštadtský odboj přemožen. - Ruská politika povstáním vržena - napravo.

Je to nová politická teorie. Jestli se někdo chce stát pravičákem, musí dobýt jako bolševik Kronštadtu.

Obávám se upřímně, jestli při dobývání Kronštadtu nepadl můj přítel Stivín.

Národní listy o pádu Kronštadtu povážlivě se zamlčely. Patrně čekají, až co napíše baron Wrangel o tom panu dr. Kramářovi , aby nabyly přesných informací. Zatím se jenom těší, že povstalců je v celém Rusku 200 000.

V předvečer pádu Kronštadtu psal Večer: Beznadějná situace bolševiků a pod tím: Anglie uznala sovětskou vládu.

Takových neštěstí se stane Večeru ještě více.

Mužně k pádu Kronštadtu se zachoval Čas. Rozbírá jako vždy filosoficky celou věc a nakonec nazývá pád Kronštadtu Pyrrhovým vítězstvím.

Je to čistě profesorsky řečeno a pomoz bůh po svátcích všem žákům, jejichž profesoři odebírají Čas.

Čas se také diví, že prý bolševici slibovali svými telegramy světu, že se vyhýbají krveprolití, a najednou si vzpomněli a šturmovali Kronštadt a dobyli jej.

Patrně by redaktor Času Ladislav Kunte dobyl Kronštadtu svými články v Času nebo házením smradlavých hrnců, jako to dělal můj prapradědeček, když dobýval Karlštejn.

Tribuna se po pádu Kronštadtu spoléhá na Ukrajinu, jako se před pádem Kronštadtu spoléhala na Kronštadt.

Čech drží hubu.

Československá republika po pádu Kronštadtu má mírumilovnou úřední náladu.

Včera v noci potkal jsem redaktora Venkova. Měl opuchlou tvář.

„Pral jste se někde?“ otázal jsem se ho.

„Kronštadt padl ...“ odpověděl tiše.

Stiskl jsem mu ruku na znamení, že jsem mu porozuměl. Taková věc je horší než pár facek.