JUDr. Josef Myslivec

S plnou a upřímnou radostí chápu se péra, abych popsal život tohoto moderního svatého muže. Přisvědčuji plně slovům anglického lorda Macauleye: „Na kmeni církve katolické vyrážejí po všechny doby kvítka, která udržují církev katolickou při svěží vůni.“

Takovým kvítkem jest JUDr. Josef Myslivec a dnes vskutku můžeme říci, že jest činitelem v katolickém světě, osobou prvého řádu, který ctí zákony a nabádá i ostatní, aby tak činili. Jest apoštolem českého lidu a řídí věřící stádo. Má potestas iurisdictionis. Na něm nejlépe vidíme, že co Bůh řídí, dobře řídí. Z obuvníka stal se Josef Myslivec doktorem práv a říšským poslancem katolického lidu v Čechách. Ostatně vidíme z dějin církve, že největší svatí byli původně také řemeslníky a jest jisto, že slovo „švec“ od doby dr. Myslivce přestalo mít název potupný a jisto jest, že nikdo dosud neodvážil se optat dr. Myslivce, proč se ševci rojí a z kterého roje on sám pochází. Není nijaké pochyby, že čeští obuvníci po smrti dr. Josefa Myslivce zvolí si tohoto za svého patrona a že budou se v Čechách nacházeti firmy á la: Myslivec Smetana, obuvník.

Dr. Josef Myslivec jest, jak sám o sobě tvrdí, českým misionářem, vniká do krajin českých hlásat Kristovo evangelium. Přitom dává četníky zatknout od případu k případu lidi, kteří na schůzích nesouhlasí s jeho vývody, což jest jistě známkou zvlčilosti a úpadku mravů.

Za svého mládí byl horlivým čtenářem časopisu Růže dominikánská a již v deseti letech psával do Kříže a Marie básničky, z nichž uvádíme:

K nebi modlím modlitbičku,

zbožné slze maje v líčku,

můj andílku strážný,

já jsem křesťan vážný,

a tu svoji modlitbičku,

tu já modlím ku nebíčku.

Hle, takový vroucí cit náboženský, vyjádřený těmito úchvatnými verši, dovoluje nám nahlédnouti v čistou duši mladého Josefa Myslivce.

Později, když zasedl za verpánek, s modlitbou v srdci krájel kůže a dělal pop. Do monotónního klepání na boty zaznívaly jeho nábožné písně. Byly to doby, kdy odkládaje rozdělané boty zasedl za stůl, aby se soukromě vzdělával ku slávě katolické církve.

A tak vidíme dr. Myslivce jako hotového obhájce církve a víry. Kdo slyšel dr. Josefa Myslivce mluviti na schůzích nebo četl jeho články, ten vidí, jak hluboké vědomostí chová tento muž a vidí, co moudrosti obsaženo jest v jeho řeči. Vysvětlí vám, že téměř všechny vědomosti, které máme o povrchu země, pocházejí z pramenů katolických. Největší vynálezy a nauky byly učiněny a sestaveny zbožnými syny církve.

Katolíci vynalezli nože, trakaře a jiné užitečné věci. Katolíci vynalezli piano, katolíci vynalezli vidličky. A o to všechno, zdá se, když slyšíte dr. Myslivce, má zásluhu strana katolicko-národní a voliči dr. Josefa Myslivce.

Řeči jeho jsou velmi bystré a duchaplné. Z něho hovoří duch sv. Tomáše. Dr. Josefu Myslivcovi po boku stojí zástup učenců na slovo vzatých, zejména sv. Anselm, Alexandr Halský a sv. Bonaventura. Z jejich filosofie čerpá.

A je-li pravdou, že první kukátko operní dle dr. Mvslivce vynalezl kapucín Schyrle de Leita, uvidíte, že všechno, co dosud nebylo vynalezeno, vynalezne dr. Josef Myslivec. A jako jsou nepopiratelné zásluhy církve katolické o severní točnu, neboť pradědeček dr. Cooka byl nadšený katolík, tak i nemenší zásluhy má dr. Myslivec o český lid.

V horách Orlických, kde chudí tkalci namáhají se po celý život za stavem a dřou se do úmoru, tam vnáší dr. Myslivec nového ducha do sedřených tkalců. Poněvadž byli by se z nich stali socialisté, vyložil jim dr. Myslivec, aby hleděli si zajistiti nebe po smrti tím, že ho zvolí za říšského poslance.

Není pochyby, že to bude první světec, který byl poslancem. Jeho činnost jest obsáhlá, články jeho dýší vroucí láskou k bohu. A přitom nosí vysoké boty, je-li ve svém volebním okresu. O tom říká, že velcí mužové mají zvláštní libůstky. Napoleon miloval červené kapesníky a dr. Josef Myslivec vysoké boty.

Dr. Myslivec miluje historii a obzvláště jednu kapitolu z dějin, svatou inkvizici. V noci se mu zdá o španělských botách, palečnicích a jiných nástrojích, které sloužily zájmům církve. Přitom jest jeho život úplně bezúhonný a mravný, jak ani jinak býti nemůže u muže založeného na zásadách náboženských.

Nikdy se nad nikým nevypíná a kdo se mu nelíbí, tomu to řekne do očí. Poněvadž však každý neumí latinsky, je nucen říci mu do očí, co si o něm myslí, v jazyku českém. Obyčejně mluví přitom o hovězím dobytku. A na konec svých řečí před svými voliči řekne: „Buďte hrdí, že jsme ty chlapy pořádně zmlátili, vložili jsme na jich bedra kříž pokání, aby odvrhli pýchu a marnost a aby pamatovali, že člověk neví dne ani hodiny, kdy ho bůh k sobě povolá.“

A ještě jiný význačný pohled na jeho život třeba uvésti: Dr. Josef Myslivec jest úplně bez hříchu. Řekl tak kdysi na schůzi v České Třebové: „Lide katolický! Já jsem bez hříchu, já se v pátek postím, nejím masa, ale můj protikandidát nejenže v pátek jí maso k obědu, ale k večeři dokonce tlusté od šunky.“

To bylo v době, kdy byly ponejprv volby do říšské rady na základě všeobecného práva hlasovacího. Z České Třebové táhl dr. Myslivec do Ústí nad Orlicí, tam svolal tábor lidu na náměstí a opět vykládal, jak jeho protikandidát na Velký pátek snědl tlusté od šunky.

To se ví, že v tom požehnaném kraji takový zhovadilec propadl.

Poslední dobou zabývá se dr. Josef Myslivec sepisováním zaslána, které hodlá zaslati všem redakcím: „Vzhledem k mému návrhu, aby svátek sv. Václava stal se svátkem všenárodním, roztrušují o mně utrhačná ústa zprávu, že kdybych žil za časů sv. Václava, poslal by mne patron české země také do Němec. Poněvadž je toto velmi dvojsmyslné, odmítám toto tvrzení s oprávněným rozhořčením a prohlašuji, že za všech okolností v Čechách zůstanu!“

Toť poslední zpráva o činnosti dr. Josefa Myslivce, kterého doporučujeme všemu českému lidu jako zajímavý zjev, zejména ze stanoviska přírodopisného.