Jak na koupání a čistotu těla se pohlíželo před 150 léty

Ve století tělesné výchovy a nikomu nepřipadne zajisté byt s koupelnou jako obzvláštní luxus. Vzpomeňme si nyní Goetha. Velký německý básník nenáviděl koupání a prohlásil, že koupat se v tekoucí volné vodě jest ztřeštěnost. Venku že se koupají jen nerozumní kluci. Roku 1780 vedla konzistoř v Lipsku proces proti teologovi Seumemu, obviněnému, že se příliš často koupá. Na čištění zubů a nehtů se vůbec nemyslilo a vypravovalo se jako o velké zvláštnosti, že princi na francouzském dvoře jednou v měsíci byly zuby čištěny. Roku 1782 vyšla knížka: Navedení, jak se chovat ve společnosti. Tam výslovně jest zakázáno mýt se, mluví se o vodě jako o velmi nebezpečné látce a doporučuje se jednou za den potřít si ruce a obličej voňavkou. V ložnicích a v obydlích králů a knížat té doby nebylo žádných umývadel.

V té době se hodně šňupalo a jest záhadou, když šňupali páni i dámy, zdali neměli špinavý obličej, když se nemyli. Musilo se ovšem používat hojně voňavek, neboť všichni páchli špínou, poněvadž se vody štítili. O Leibnizovi se tvrdí, že se nikdy nemyl a že s ním bylo možno mluvit jen na nějakou vzdálenost - tak zapáchal. Jak Leibniz, tak celá řada jiných slavných mužů té doby proslula svou nečistotou.

V zámku versailleském byly jen dvě vany, a poněvadž jich nebylo používáno, dopravili je jako zvláštnost do parku markýzy Pompadour. Stejně jako existovalo podivínství nemýt se, tak také se jedlo. Na francouzském dvoře jedli všichni z jedné mísy při dvorní hostině. Král a hosté používali svých prstů jako vidličky a dámy vytahovaly z omáčky sousta rukou a předkládaly je hostům. Ku konci 18. století posadili v Hamburce opatrní konšelé jednoho Angličana do vězení, poněvadž chtěl zavést nějaký převrat. Jedl totiž čistým nožem a čistou vidličkou.