|
Hans Hutter a Franz Stockmaynegg spávali v
kanálu Vídeňky a kradli. Hans Hutter kradl v
Hietzingu, Rudolfsheimu, Ottakringu, Franz
Stockmaynegg ve Währingu a Doblingu. Jednoho dne
řekl jim jeden z kamarádů, který kradl ve
vnitřních částech Vídně, aby se přihlásili ve
spolku pro ochranu Němců v Dolních Rakousích.
Tam že dostanou peníze, pivo, víno a že půjdou
na Čechy.
Hans Hutter a Franz Stockmaynegg odebrali se
tedy do místnosti spolku v Kartnerstrasse ve
vnitřním městě. Bylo tam shromážděno asi padesát
známých tváří. Ten kradl psy v Margarethen, ten
prováděl prostitutky ve čtvrti Mariahilf, tam s
tím Hans Hutter kradl prádlo na půdách v
Rudolfsheimu. Tohoto znal zase Franz
Stockmaynegg z policejního komisařství v
Pötzleinsdorfu, kdy tam spal na pryčně kvůli
botám, které zul na ulici spícímu městskému
radnímu Paletschkovi. Někteří z nich dostali již
poukázky na býkovce a odcházeli do vedlejší
místnosti, kde každý z nich obdržel býkovec a
novou poukázku na dvacet sklenic piva k vypití v
hostinci Glückově. Pak rozdali všem velkoněmecké
trikolory a učitel obecné školy z Josephstadtu
vedl všechny do hostince Glückova, kde k nim
řekl, že zítra se půjde na Čechy do Favoriten,
aby se to už s těma psy nějak skoncovalo.
Německá ruka zadáví Bémáky a zakroutí jim krky.
České psy je třeba zabít za bílého dne, vymlátit
jim zuby a jejich školy zapálit. Vyhnat musí
konečně Němci tu zatracenou českou pakáž z Vídně
a jako hřmění hromu musí zaznít zítra v neděli
dupot zástupců německých po favoritech a vymlátí
se ta prokletá česká pakáž až k Dunaji, kde je
utopí jako prašivé psy. Pak se přihlásil ke
slovu profesor gymnasia z čtvrti Wieden a nazval
Komenského nestvůrou s blbou českou palicí.
Komenský war ein Schwein ohne Intelligenz mit
dem dummen „česky pravopis“. Němečtí mužové
zničí pitomou povidlovou holotu v tomto hlavním
městě říše. Mir san geboren nicht bei Podiebrad,
mir san geboren am Donaustrand. Wir sagen nicht:
„Dej mně pusu!“ wir schlagen dem tschechischen
Gesindel die Schädel a pak bude se moci klidně
rozvíjeti kultura německého lidu v Dolních
Rakousích.
Nato vystoupil na židli jeden pán s dlouhými
vousy. Řekl k německým mužům s býkovci, že je
poslanec a že se vyplivne na český národ,
poněvadž jsou kreténi, když chtí české školy.
Není ani třeba chtít, aby české dítě přišlo do
německé školy. Českému dítěti je nejlepší, když
začne mluvit tou hotentotskou řečí, přivázat
kámen na krk a utopit v mod-rém Dunaji. Zítra je
třeba ve Favoritech ukázat Čechům, že pravý
Němec dovede zpolíčkovat blbého Bémáčka.
Pak přišel jeden člověk s cylindrem a dal
každému z německých mužů pět korun a řekl, aby
zítra ještě sem přišli ve dvě hodiny, že
dostanou zase pivo, a dnes, kdyby snad potkali
Čecha, aby ho zmalovali do modra, až půjde z
hospody.
Hans Hutter a Franz Stockmaynegg pochvalovali si
ty řeči. Zejména to o Komenském se jim líbilo.
Dosud nic o Komenském nevěděli, a teď se smáli,
křičeli lámanou češtinou: „Komenský česky
pravopis!“
Popíjeli a učili se zpívat „Wacht am Rhein“.
Jejich nálada stoupala, když jim řekl nějaký
kamarád u stolu, že se zítra budou ve Favoriten
rabovat české obchody.
Hans Hutter křičel, že se lacino oblékne, a
Franz Stockmaynegg vyměnil si poukázku na piva
za kořalku a hulákal, že na zimu tak jako tak
potřebuje peníze a že ve Favoriten mají Češi
dost peněz. A večer vydali se hájit německý ráz
Vídně. V Emilienstrasse v odlehlém zákoutí
oslovili ve tmě neznámého občana, který na jich
oslovení neodpověděl. „I ty český pse!“ vykřikl
Hutter a vrazil mu jednu býkovcem. Franz
Stockmaynegg počal ho šacovat. Pak mu vzali
ještě tobolku, dali mu každý ránu bejkovcem a
zabočili rychle do spleti ulic k Dunaji.
Přepadený nekřičel. Byl to hluchoněmý Johann
Fleischertag, učitel hluchoněmých v ústavu ve
Fichtegasse. -
Když přiběhli k Dunaji, dali se přes Ferdinandův
most a u elektrické svítilny prohlédli si lup. V
tobolce bylo něco přes deset korun.
Rozveseleni tímto příběhem, rozdělili se
bratrsky a Hans Hutter navrhl, aby šli do noční
kavárny ve Friedrichstrasse, odtud že půjdou
Vídní. Možná, že tam bude Wilhelm Dreihuf,
jejich kamarád, a ten bude vědět o nějakém
krámu.
Wilhelm Dreihuf byl skutečně v kavárně. Nebylo s
ním však žádné řeči. Byl opilý a vykládal, že
dneska nebude krást, poněvadž půjde zítra na
Čechy do Favoriten a tam že se už dá něco dělat.
Kdyby ho dnes zavřeli, kdo by hájil německý ráz
Vídně a šel mlátiti Čechům okna.
V kavárně strhla se kvůli tomu hádka. Přítomní
křičeli, že jsou také Němci a že ukážou zítra
Čechům, kdo je ve Vídni pánem.
„Pány jsme my,“ volal Hans Hutter, bije se v
prsa. Franz Stockmaynegg koupil si od prodavače,
který přišel také do kavárny, za korunu nůž, a
řezaje do lavice, říkal, že zítra mu bude moc
dobrý.
O půlnoci vydal se pak do města s Hansem
Hutterem, ale v sadech u university usnul na
lavičce. Když se probudil, neměl ani nůž a v
kapse ani haléře. Vzal mu je zatím jeho
spolubojovník za očistu Vídně od Čechů, Hans
Hutter.
A tak bylo druhého dne ve Favoritech o dva
poctivé bojovníky a zachranitele vídeňského rázu
němectví míň, neboť Franz Stockmaynegg hledal po
celý den s proklínáním Hanse Huttera v
Hietzingu, Rudolfsheimu a Ottakringu a Hans
Hutter zatím chodil po Wahringu a Doblingu, aby
se s ním nesetkal. A když večer utíkali Němci z
Favoriten před českým lidem, nebylo přirozeně
mezi utíkajícími ani Huttera, ani Stockmaynegga. |
