Vzpomínám na dějepis, na začátek čtvrté periody
dějin Říma. Na doby Gracchovců (133-121), na
bídný stav většiny římských občanů v té době a
na bouře vzniklé z hladu v té velké periodě
sociálních reforem starého Říma.
Proč se v té době občané římští bouřili? Neměli
co jíst vlivem nejbohatších Římanů, kteří
stanovili ceny obilí, vzali všechen obchod a
průmysl do svých rukou, uchvátili všechen
majetek a místo občanů zaměstnávali otroky.
Bouřili se občané římští, až vyvstal tribun
Tiberius Sempronius Gracchus. Ten navrhoval, aby
bída lidu byla zmírněna rozdělením dědictví
krále Attaly III., které tento odkázal římskému
státu. Byl boháčům nepohodlný, a proto Gracchus
na tržišti ubit se svými přívrženci. Pak v jeho
šlépějích kráčel mladší jeho bratr Gaius
Sempronius Gracchus. Ten navrhl, aby zdražování
obilí bylo odpomoženo tím, že se má ono prodávat
lidu o polovinu laciněji ze zásobáren státních,
než jak je prodávali boháči na trzích. Skončil
jako jeho bratr. Po nezdařeném pokusu zřídit pro
chudé kolonii kartaginskou byl dohnán k
sebevraždě v háji bohyně Furiny a 3 000 jeho
chudých stoupenců bylo popraveno. Toť historická
reminiscense.
Není však dějepisem, co člověk čte, když listuje
dějiny toho období, je to spíš nálada dneška.
Bouře z hladu v starém Římě, zdražování obilí,
zamítnuté návrhy na zlepšení poměrů chudiny v
římském senátě ... Dějiny se skvostně opakují.
Přívrženci Gracchovi byli pobiti. Ta doba už se
nevrátí, páni křesťanští sociálové!
Zamítli jste sice také nedávno v parlamentě
pilné návrhy sociálně demokratických poslanců
proti drahotě, ale Tiberia Sempronia Graccha
jste nezabili.
Proč zamítli páni faráři z Tyrol a z jiných zemí
požehnané duševní úrovně ten pilný návrh? Zda
kvůli sympatiím k latině? Či kvůli heslu: ,,Co
tě nepálí, nehas“? Matematicky dá se to říci
prostě: Poměr jejich ke drahotě rovná se součtu
jejich tělesné váhy k váze bochníčku chleba. Je
vždy na pováženou, když objem mozku je stokrát
menší než objem břišní polokoule.
A ti vídeňští páni radní, kteří hlasovali proti
pilnému návrhu, činili tak jen ze zásady.
Jsem-li křesťanský sociál, tak kombinuji
následovně: „Drahota je na tomto hříšném světě,
a čím víc protivenství pozemský tvor snáší, tím
blaženější překvapení čeká ho na světě onom. Tam
o drahotě nebude řeči.“
Aby tedy učinili protivenstvími nebe i širším
vrstvám přístupnější, sami zdražují, kde se co
dá.
V tomto ohledu panuje naprostá tolerance mezi
velkokapitálem křesťanským i židovským.
A kdyby u nás byli kapitalisté moslemíni, bylo
by o jednoho konkurenta v zdražování více.
Dnes koupíš to a to za tu a tu cenu, a zítra si
libuješ, jak jsi proti dnešku lacino koupil.
Při tom všem čteš všude inseráty: „Maso opět
lacinější“, „Mouka opět levnější“, „Prodávám se
ztrátou“ a pod.
Za těchto okolností na všech stranách rostou
učené hlavy, které s roztomilostí jim vrozenou
radí, čím se živit v dobách všeobecné drahoty,
čím lze nahradit oděv, jehož ceny neuvěřitelně
stoupají, čím topit, abychom lacino vařili a se
hřáli, čím svítit.
A na všech stranách hromadí se výbuchy
nespokojenosti a haldy rad, podezřelých rad.
Všeobecné drahoty a bídy je třeba užít k
obohacení své kapsy. Z boháčů je těžko
zbohatnout.
Přicházejí novodobí Gracchové, neshromažďují lid
na shromaždiště trib, shromažďují abonenty na
Františkově nábřeží.
Bylo už věru na čase vydávat nový humoristický
časopis pro domácnost.
A drahotě je tím odpomoženo. Pošlete 2 K panu
Kočímu a budete mít každodenně oběd pro šest
lidí za 50 h, kromě toho dostanete časopis
„Česká domácnost“ zadarmo, každý stý
předplatitel živé tele, každý tisící doživotní
předplacení na obědy, nepřesahuje-li jeho rodina
šest členů.
Tedy, ženy, nestarejte se o veřejné události,
odbírejte „Českou domácnost“, přečtěte si
fejeton o „zástěře“ a zanechte všeho sociálního
hnutí.
Čtením „České domácnosti“ otvírá se nové pole
vaší působnosti. Zdražování, toť sociální
otázka. Je rozluštěna ne pomocí parlamentu, kde
se má luštit, nýbrž na Františkově nábřeží.
Povinností státu je upravit hospodářské poměry.
Stát však přijde pozdě ...
*
Svépomoc říditi se musí z korporací, jež opravdu
representují dělné a střední vrstvy, jedině
postižené drahotou.
A ty korporace půjdou společně proti
křesťansko-židovskému velkokapitálu. |