Drahota

Vzpomínám na dějepis, na začátek čtvrté periody dějin Říma. Na doby Gracchovců (133-121), na bídný stav většiny římských občanů v té době a na bouře vzniklé z hladu v té velké periodě sociálních reforem starého Říma.

Proč se v té době občané římští bouřili? Neměli co jíst vlivem nejbohatších Římanů, kteří stanovili ceny obilí, vzali všechen obchod a průmysl do svých rukou, uchvátili všechen majetek a místo občanů zaměstnávali otroky.

Bouřili se občané římští, až vyvstal tribun Tiberius Sempronius Gracchus. Ten navrhoval, aby bída lidu byla zmírněna rozdělením dědictví krále Attaly III., které tento odkázal římskému státu. Byl boháčům nepohodlný, a proto Gracchus na tržišti ubit se svými přívrženci. Pak v jeho šlépějích kráčel mladší jeho bratr Gaius Sempronius Gracchus. Ten navrhl, aby zdražování obilí bylo odpomoženo tím, že se má ono prodávat lidu o polovinu laciněji ze zásobáren státních, než jak je prodávali boháči na trzích. Skončil jako jeho bratr. Po nezdařeném pokusu zřídit pro chudé kolonii kartaginskou byl dohnán k sebevraždě v háji bohyně Furiny a 3 000 jeho chudých stoupenců bylo popraveno. Toť historická reminiscense.

Není však dějepisem, co člověk čte, když listuje dějiny toho období, je to spíš nálada dneška.

Bouře z hladu v starém Římě, zdražování obilí, zamítnuté návrhy na zlepšení poměrů chudiny v římském senátě ... Dějiny se skvostně opakují. Přívrženci Gracchovi byli pobiti. Ta doba už se nevrátí, páni křesťanští sociálové!

Zamítli jste sice také nedávno v parlamentě pilné návrhy sociálně demokratických poslanců proti drahotě, ale Tiberia Sempronia Graccha jste nezabili.

Proč zamítli páni faráři z Tyrol a z jiných zemí požehnané duševní úrovně ten pilný návrh? Zda kvůli sympatiím k latině? Či kvůli heslu: ,,Co tě nepálí, nehas“? Matematicky dá se to říci prostě: Poměr jejich ke drahotě rovná se součtu jejich tělesné váhy k váze bochníčku chleba. Je vždy na pováženou, když objem mozku je stokrát menší než objem břišní polokoule.

A ti vídeňští páni radní, kteří hlasovali proti pilnému návrhu, činili tak jen ze zásady. Jsem-li křesťanský sociál, tak kombinuji následovně: „Drahota je na tomto hříšném světě, a čím víc protivenství pozemský tvor snáší, tím blaženější překvapení čeká ho na světě onom. Tam o drahotě nebude řeči.“

Aby tedy učinili protivenstvími nebe i širším vrstvám přístupnější, sami zdražují, kde se co dá.

V tomto ohledu panuje naprostá tolerance mezi velkokapitálem křesťanským i židovským.

A kdyby u nás byli kapitalisté moslemíni, bylo by o jednoho konkurenta v zdražování více.

Dnes koupíš to a to za tu a tu cenu, a zítra si libuješ, jak jsi proti dnešku lacino koupil.

Při tom všem čteš všude inseráty: „Maso opět lacinější“, „Mouka opět levnější“, „Prodávám se ztrátou“ a pod.

Za těchto okolností na všech stranách rostou učené hlavy, které s roztomilostí jim vrozenou radí, čím se živit v dobách všeobecné drahoty, čím lze nahradit oděv, jehož ceny neuvěřitelně stoupají, čím topit, abychom lacino vařili a se hřáli, čím svítit.

A na všech stranách hromadí se výbuchy nespokojenosti a haldy rad, podezřelých rad.

Všeobecné drahoty a bídy je třeba užít k obohacení své kapsy. Z boháčů je těžko zbohatnout.

Přicházejí novodobí Gracchové, neshromažďují lid na shromaždiště trib, shromažďují abonenty na Františkově nábřeží.

Bylo už věru na čase vydávat nový humoristický časopis pro domácnost.

A drahotě je tím odpomoženo. Pošlete 2 K panu Kočímu a budete mít každodenně oběd pro šest lidí za 50 h, kromě toho dostanete časopis „Česká domácnost“ zadarmo, každý stý předplatitel živé tele, každý tisící doživotní předplacení na obědy, nepřesahuje-li jeho rodina šest členů.

Tedy, ženy, nestarejte se o veřejné události, odbírejte „Českou domácnost“, přečtěte si fejeton o „zástěře“ a zanechte všeho sociálního hnutí.

Čtením „České domácnosti“ otvírá se nové pole vaší působnosti. Zdražování, toť sociální otázka. Je rozluštěna ne pomocí parlamentu, kde se má luštit, nýbrž na Františkově nábřeží.

Povinností státu je upravit hospodářské poměry. Stát však přijde pozdě ...

*

Svépomoc říditi se musí z korporací, jež opravdu representují dělné a střední vrstvy, jedině postižené drahotou.

A ty korporace půjdou společně proti křesťansko-židovskému velkokapitálu.