|
Dva soudní radové podali na ministerstvo
spravedlnosti žalobu na náhradu útrat
subsidiárních, které jim zůstalo dlužno
ministerstvo spravedlnosti v obnosu 22 K 35 h za
jisté zastupování. Neopomíjíme zpravit čtenáře o
průběhu líčení, které podalo smutný důkaz o tom,
kam až kleslo ministerstvo spravedlnosti.
Krátce o desáté hodině zahájil předseda senátu
líčení a dozorcové přivedli z cely zchátralé
individuum se zapadlýma očima, které vydávaly
nejlepší vysvědčení o rozháraném životě
obžalovaného.
Na dané otázky odpovídá obžalovaný tichým, ale
cynickým hlasem, že se jmenuje Ministerstvo
Spravedlnosti, že se narodil ve Vídni a že byl
již trestán. Kolikrát, se nepamatuje. Podobně
neví, kdo byl jeho otcem. Za mládí studoval
práva a nyní mu přezdívají Ministerstvo
Spravedlnosti.
Předseda na to čte žalobu za všeobecného ticha,
ze které vychází najevo, že obžalovaný, vulgo
„Ministerstvo Spravedlnosti“, pokusil se okrást
dva chudé soudní rady o obnos 22 K 35 h.
(Pohnutí v obecenstvu.) Jednomu ze žalobců málem
by se byla právě v té době narodila dvojčata.
(Nepokoj.) Předseda prohlašuje, že ačkoliv
dovede chápat rozčilení obecenstva, dá vyklidit
prostoru pro posluchače.
Poté pokračuje se ve čtení žaloby.
Obžalovaný, kryjící se pod jméno „Ministerstvo
Spravedlnosti“, chtěl zamítnutím spravedlivého
požadavku dvou chudých soudních radů zkrátit je
hmotně na jejich právu, čímž je také poškodil o
22 K 35 h. Obžalovaný, vulgo „Ministerstvo
Spravedlnosti“, proti tomu namítá, že je chorý
na mysli a že nemohl uznat požadavek žalobců,
poněvadž není mu ničeho známo o paragrafu, o
který opírají žalobci svůj nárok.
V době, kdy se jednalo o oněch 22 K 35 h, nebyl
právě doma, chytal ryby v českých vodách, neměl
tudíž vědomosti o požadavku žalobců, který také
nepovažuje za správný. Není si vědom ničeho a
poukazuje na to, že měl již od útlého mládí
bolení hlavy, které se stupňovalo den ode dne.
Naproti tomu je dokázáno, že obžalovaný, jinak
též Ministerstvo Spravedlnosti, byl si vědom
svého činění, neboť není myslitelné, aby
Ministerstvo Spravedlnosti bylo stiženo vleklou
duševní chorobou, na kterou se vymlouvá
obžalovaný.
V době, kdy případ se udál, nelovil obžalovaný v
českých vodách, nýbrž seděl klidně v paláci a
přijímal telegramy, ve kterých byl tlumočen
spravedlivý požadavek žalobců. Je dokázáno, že
obžalovaný oněch 22 K 35 hal. strčil si do své
kapsy. Celý život obžalovaného nesvědčí nijak o
tom, že by byl vždy jednal bezúhonně, naopak je
dokázáno, že hromadil zločin za zločinem, aby si
získal všeobecnou důvěru. Této důvěry zneužil k
tomu, že připravil žalobce o 22 K 35 h, lidi
vskutku potřebné, čímž vina jeho dokázána. Žádá
se o přísné potrestání.
Po přečtení žaloby došlo k pohnuté scéně mezi
obžalovaným a přísedícími soudu. Obžalovaný
vstává a dokazuje, že je jako Ministerstvo
Spravedlnosti zaměstnavatelem soudců, kteří ho
budou soudit, nežádá tedy nic, neboť ví, že je
všechno marné, neboť stavovská hrdost soudců ho
přiskřípne. Nemá již ani slzí, všechny vyplakal
ve vyšetřovací vazbě. (Veselost.)
Předseda odchází k poradě a když se vrací,
oznamuje, že obžalovaný se odsuzuje k
disciplinárnímu trestu 24 hodin samovazby a k
půstu z toho důvodu, že nařkl soudce z
nečestného jednání, tvrdě o nich, že jsou
zaujatí.
Dochází pak k veselé scéně, neboť obžalovaný
klade otázku svému obhájci: „Pane doktore, tak
mně připadá, že jsem zabil spravedlnost.“
(Bouřlivá veselost.) Předseda hrozí poznovu
vyklizením prostoru pro posluchače.
Následuje výslech obžalovaného.
Předseda: „Slyšel jste žalobu, můžete proti ní
něco namítat?“
Obžalovaný: „Mohu a vším právem.“ (Smích.)
„Jmenuji se totiž Ministerstvo Spravedlnosti.“
(Bouřlivá veselost. Hlasy: „Patří do blázince!“)
Předseda: „Ještě slovo a dám vás vyklidit.“
(Hlas: „Už mlčím.“)
Předseda: „To bych prosil!“
Obžalovaný k posluchačům ironicky: „Děkuji vám,
pánové!“
Předseda ho napomíná.
Obžalovaný: „Abych tedy přišel k věci. Narodil
jsem se ve Vídni a studoval jsem práva. Mládí mé
bylo smutné. Otce neznám a matka zemřela v
káznici. Vyšinul jsem se vlastní silou na čestné
místo. Říkají mně Ministerstvo Spravedlnosti.
Ani kuřeti jsem neublížil.“ (K dozorci: ‚Nemáte
šátek?’) „Místo mé bylo skvělé, ale vyžadovalo
velké duševní námahy. Nač bych to zapíral.
Myslím, že jsem zblbnul. Přečasto jsem se stýkal
se slušnou společností, jako s katy a podobně.
Byl jsem rád na světě. A při tom jsem blbnul dál
a dál. Nakonec jsem zapomněl se podepsat. V
hlavě se mně kolečka popletla. Šel jsem si
stěžovat, že mám progresivní paralysu. Dostal
jsem za odpověď, že to nijak nevadí, abych snad
nevykonával dál svůj úřad. Co jsem měl dělat.
Blbnul jsem dál. Soudci znalci neuznali mne však
za duševně stiženého, poněvadž jsem Ministerstvo
Spravedlnosti. V té době vznikla právě tato
aféra. Nechtěl jsem nikoho okrást, poněvadž znám
paragrafy. Dal jsem se poznovu prohlédnout
psychiatry a dostal jsem odpověď: ‚Excelence je
zcela normální.‘ Pak byla na mne podána žaloba.
Nedostavil jsem se, poněvadž mám slabou paměť.
Nakonec jsem byl uvržen do vyšetřovací vazby.
Jsem nevinen. Ostatní poví můj obhájce.“
Svědkové přísežně prohlásili, že vskutku byli
okradeni o 22 K 35 h a že určitě poznávají
obžalovaného jako viníka.
Slova se ujal poté obhájce obžalovaného. Ve
skvělé obhajovací řeči prohlásil, že
obžalovanému Ministerstvu Spravedlnosti chybí
vlivem zanedbané výchovy z mládí právní pojmy.
Prosí o osvobození svého klienta.
Soudní znalci prohlašují obžalovaného za
slabomyslného, ale ne v té míře, aby si nebyl
vědom svého počínání. Má normální lebku. Jsou-li
nějaké zrůdnosti na jeho mozku, nevědí, neboť
obžalovaného neměli dosud tu čest pitvati.
Veřejný žalobce v bystré a promyšlené řeči
poukazuje na svědectví soudních lékařů o
normálním stavu obžalovaného. Žalobci, soudní
radové, jsou úplnými chuďasy a 22 K 35 h je pro
ně velký peníz. Navrhuje potrestání
obžalovaného, poněvadž týž je veřejnému majetku
opravdu nebezpečný. Obžalovanému nic
nepolehčuje, naopak přitěžuje, poněvadž použil
vysokého veřejného postavení ku provádění
zločinných manipulací.
Po této bystré řeči veřejného žalobce odebral se
soud k poradě. V přestávce tím vzniklé se
obžalovaný cynicky směje. Soud porokovav,
odebral se zakrátko do soudní síně, kde byl
obžalovanému oznámen rozsudek, kterým se
odsuzuje na 15 let do těžkého žaláře a k
doživotní ztrátě cti. Obžalovaný se odvolal. |
