Boží sláva

 

 

Když vyšel abbé Petr do polí se svými dvěma svěřenci, Vratislavem a Bohumírem, hrabaty z Bohdalce, českými šlechtici u věku deseti a dvanácti let, byl jasný a čistý den.

Abbé Petr, stoje na zelené louce, rozmáchl se rukou kolem sebe a pravil, ukazuje na hory a široširý kraj: „Zde vidí Vaše Urozenost slávu díla Stvořitelova. Vidí továrny, dráhu, hory, lesy. Potoky vinou se jako stříbrný had, v lesích zpívají ptáci, na horských úbočích kvete podzimní vřes. Milujte, Urozenosti, tvůrce všech těch líbezných věcí. Ostatně se můžeme posadit. Vidím v duchu krásné jitro na kubánských ostrovech, vidím plantáže tabákové. Pozoruji i v tom ruku Stvořitele.

Tropická příroda obdařila krásné ostrovy západní Indie množstvím výtečného tabákového listí. Bůh stvořil černochy, aby hleděli využitkovati této boží laskavosti, a oni tak pilně činí jako pracovité včelky. A hle, Stvořitel vede jich ruku k tomu, aby sušili listí této aromatické rostliny, a oni z listů tabákových kroutí doutníky, které rozváží se do celého světa. Tyto výrobky přicházejí do Havany a odtud po lodi do Evropy a do Čech. Bůh nedá zahynouti lodi, vezoucí tento drahocenný náklad, a ochraňuje lodníky svou pevnou rukou. Když přijede loď ku břehu, bedny opatrně složí se v přístavu, a hle, vizte, Vaše Urozenosti, mám zde takový jeden doutník, výrobek zbožné generace černochů. Vidíte, Urozenosti, že zapaluje ho, činím tak s upřímnou láskou k Bohu Stvořiteli, který chrání plantáže v západní Indii před pohromami.“

„Ano,“ řekl, vypouštěje obláčky dýmu do vzduchu, „pozorujte, jak vonný kouř vznáší se jako smírná oběť.

Vězte, že kouřím jen z úcty k těm zbožným pracovníkům černé tváře, kteří vzdávajíce díky Bohu za úrodnou sklizeň, i sou tak dobrými křesťany. Ano, Urozenosti, ve všem vidět ruku Stvořitelovu. Ať se podíváte kolem na cokoli, vše jest pomníkem boží slávy. Vizte jen, jak na podzim příroda pes-tře je zabarvena, jak listí tam naproti v háji hraje všemi barvami. A nad tím vším vévodí svou krásnou barvou ohnivá záře plodů jeřabin. Stvořitel pamatoval tu na nás ve své neskonalé milosti. Toť, Urozenosti, boží sláva. Ale Bůh nechtěl jen, aby barvami nadchl se bídný tvor lidský k opěvání boží slávy a neskonalé moudrosti, Stvořitel všehomíru přichází jako pomocník lidstva ve všech jeho utrpeních, zná dobře, co mu prospívá, dává zráti lahodnému ovoci, ba i ty rudé plody jeřabin přenechává lidstvu ku zužitkování. Lidstvo odedávna trpí různými chorobami duševními i tělesnými. Malátné tělo činí i lidského ducha malátným, ale Bůh ukázal již dávno na různé plodiny, ovoce, rostliny a byliny, z nichž připravené nápoje jsou sílícími prostředky. A tak lidstvo, vedeno božským vnuknutím, z jeřabin vyrábí tento nápoj.“

Abbé Petr se zbožným pohledem vytáhl z kapsy své kleriky slušně objemnou láhev jeřabinky, a polykaje velkým douškem zlatožlutý likér, pozvedl hlavu k nebi a bylo mu tak blaze ...

Položil vedle sebe láhev jeřabinky a mluvil dále: „Ano, Urozenosti, neskonalé milosrdenství boží dává tu podnět k různým úvahám a nejlépe jest oddávati se jim právě v boží přírodě, která i tím nejmenším broučkem chválí slávu boží. Hle, jak je zde příjemně! Na louce jsou květiny, tu poletuje muška, tu brouček, tam zas vidíte krtiny a víte, že pod tou hromádkou hlíny žije krtek. Dole u potoka jsou pak ještě žáby a tam v lese, tam teprve jest plno tvorů, kteří chválí dílo Stvořitele. Ptáčkové na větvích, veverky na stromech, lišky v doupatech a jiní a jiní tvorové vyšli též z boží dílny. A Stvořitel těmi různými skutky své lásky k lidem chtěl lidstvu prospět a ukázat, že on vpravdě je miluje a jest jeho otcem nebeským.

Bůh proto oživil řeky, pole a lesy různými živočichy, kteří dávají užitek a slouží k oslavě jména Hospodinova. Zajisté, že Vaše Urozenosti viděli již, jak zajíc ubíhá a jak sestřelen klesne, aby v neskonalém milosrdenství božím lidem poskytl chutnou potravu. A jest to právě zaječí hřbet, pečený na smetaně, který jest tak dokonale chutný, že právě tím dokazuje člověk svou nepatrnost vůči Stvořiteli, neboť bez jeho vůle a láskyplnosti k nám hříšným tvorům lidským nemohl by nikdo takhle sáhnout do kapsy a vybalit z papíru takovýto hezký kousek pečeného zajíce, jako já nyní činím. Ptám se vás, mohl by tak učinit bídný, hříšný lidský tvor bez božího pokynu?

A když nožem zajedu,“ pokračoval, krájeje zaječí pečeni a vkládaje pěkná sousta do úst, ,,tu teprve jasně chápu onu pečlivost boží o lidské dítky a vidím před sebou celou přírodu, nejdokonalejší dílo Stvořitele.“

Zapil zajíce jeřabinkou a pokračoval: „Jaký jest strastiplný život lidský, jak ubohý jest takový lidský tvor a jak by byl neskonale bídný, kdyby Bůh mu odepřel spánku! Jaké hymny daly by se však napsat o tom, kdy člověk unavený pomalu usíná. A což když pod širým nebem v boží pří-rodě poskytne mu Bůh osvěžujícího spánku, kdy usíná s modlitbou na rtech uprostřed boží slávy...?“

Abbé Petr zkřížil ruce pod hlavou a za chvíli bylo slyšet jeho spokojené chrápání.

A uprostřed palouku seděli jeho svěřenci, zaraženě naslouchajíce, jak píská jejich vychovatel nosem uprostřed té boží slávy.