|
Loučíc se se světem, zanechala nám sibiřská
reakce památku v podobě svých bělogvardějských
novin, v nichž reagovala na bojové činy 5.
armády. V srpnu 1918, měsíc poté. kdy 5. armáda
vstoupila na scénu a kdy začínají bělogvardějci
cítit nebezpečí, tiskne Věstník Komitétu
Ústavodárného shromáždění: „Rudí proti nám
soustřeďují značné síly, aby dobyli nazpět
Samaru, Simbirsk a Kazaň Uprchlíci z Penzy
hlásí, že bolševici přisunují na frontu velké
skupiny vojsk.“
Krátce poté, co 5. armáda zahájila ofenzívu na
Kazaň, píše ve stejném listě poslanec
Ústavodárného shromáždění Lebeděv: „Bolševici
přešli u Kazaně do ofenzívy, ale jsem
přesvědčen, že budou poraženi na hlavu a že se
jim Kazaň stane osudnou. Zde se rozhoduje o
osudu bolševismu.“
Železné oddíly naší armády dobyly Kazaň i
Simbirsk a pravý eser Fortunatov ve svých
novinách naříká: „Kazaň a Simbirsk jsou zality
proudy krve. Proti nám už nestojí neorganizované
tlupy bolševiků - zorganizovali se a dobyli dvě
města ... Setkáme-li se napříště s podobnými
pokusy, budeme s takovými lidmi zacházet jako s
vlastizrádci v době války ... Věřím, že zničené
Rusko se obrodí ...“
V jiných bělogvardějských novinách se ve
válečných zprávách Ústavodárného shromáždění
začínají objevovat kratičké, avšak pro bílé
velmi nepříjemné informace o naší armád!: „Ufská
oblast. Nepřítel pokračuje v ofenzívě.“ Vlasť
národa 28. února 1918 píše na jedné straně o
západní frontě: „Bugulmský úsek. Nic nového ...“
a na druhé stránce otiskuje první výzvu velitele
admirála Kolčaka k důstojníkům a vojákům ruské
armády, z níž se dovídáme, že krvavá
německo-bolševická armáda, složená navíc i z
Maďarů a Číňanů, ohrožuje Ufu a že je třeba
zachránit vlast. „Volám vás, abyste se všichni
semkli kolem mne, prvního důstojníka a vojáka,“
říká nebožtík admirál, „ať nám pomůže Pán Bůh
všemohoucí.“
Ale nepomohl. Naše armáda vstoupila do Ufy. V
březnu ustupujeme z Ufy. „Na velikonoce budeme v
Moskvě“ je název jednoho úvodníku v listě
Otěčestvěnnyje vědomosti. Redaktoři
bělogvardějských novin mají v té době znamenitou
náladu. Vesele vtipkují, jak budou v Moskvě a
Pitěru věšet dělníky a rolnickou pakáž. Jejich
pera se nemohou zastavit, ani když naše armáda
přechází znovu do ofenzívy a dobývá zpátky
Buguruslan a Bugulmu; pořád vykládají, že Kolčak
obsadil Samaru, Kazaň, Inzu a Simbirsk, kde při
pokusu o útěk byli zastřeleni všichni komisaři
sovětů. To však zároveň nebrání, aby v témže
čísle neotiskli výzvu k ruským občanům pomáhat
uprchlíkům z Buguruslanu, Davlekanova a Bugulmy.
Naše armáda překračuje Bílou a Kamu, drtí bílé a
obsazuje Ufu a Zlatoust.
Vylíčit pláč a nářky bělogvardějských novin z té
doby je nemožné. Chvílemi se utěšují články jako
„O těžkém postavení bolševické armády“: „Z
oficiálních pramenů se dovídáme, že armáda je
morálně rozložena a nevydrží sebemenší nápor.“
Výsledkem našeho „panického strachu“ bylo to, že
naše armáda překročila Ural a obsadila
Čeljabinsk.
Když Kolčak začal znovu útočit směrem k Tobolu,
objevují se v bělogvardějském listu články:
„Naše armáda pochoduje vítězně na Ural, aby
vrátila ruskému národu matičku Moskvu.“
Tyto zeměpisné omyly bílých novinářů rozdrtila
5. armáda jediným úderem, vstoupivši do
Petropavlovsku a Omsku. A tak bílá žurnalistika
začala psát, že Denikin už je v Moskvě a Judenič
- v Petrohradě.
Jenisejskij věstník charakterizuje naši armádu
takto: „Rudá bestie, která v Rusku zešílela
hladem, se nezadržitelně dere na Sibiř.“ Blíží
se konec. Jenisejský biskup Nazarij píše v
Jenisejském věstníku: „Věřící křesťanská obec
jenisejská se dožívá chvíle, kdy se s konečnou
platností rozhoduje o jejím bytí či nebytí. Co
vždy zachraňovalo ruský národ v kritických
okamžicích jeho života? Víra v Boha. Opevněte se
a ozbrojte se vírou. Vyzývám vás k celonárodnímu
pokání před svatou Bohorodičkou, odvěkou
patronkou a ochránkyní Svaté Rusi. Ať nás spasí
od konečné záhuby.“ Bodáky 5. armády však byly
silnější.
Za rok se bělogvardějský tisk stal historickou
záležitostí.
5. armáda smetla i tuto mrtvolu reakce. |
