O, Austrie, tak zralá nebyla’s snad nikdy k
pádu,
tak nikdy odsouzena, nikdy prokleta.
Máš starý dluh, jež nesplatilas po staletí
řadu
a pomsta přijde, pomsta stalétá.
Tys omládnouti chtěla krví českých dětí,
jak čarodějnice ze staré pohádky,
O, Austrie, zříš bouři, která k tobě letí,
tu skrytou bouři, skrytou po staletí?
My přejdem hory, řeky přebrodíme
a sboříme tvá města, tvoje paláce,
a nohy své na šíji tvoji položíme,
ve vlastní tebe zdvihnem oprátce.
Červený kohout na Schőnbrunn
ti vletí,
císaře vezmem na své bajonety.
Ku předu, molodci, ku předu české děti!
