|
Kníže Bedřich z Waldeckého knížectví jel v
kočáře uprostřed jásajícího davu, když z čista
jasna přilétl mu do klína ze zástupu obratně
hozený list.
Kníže Bedřich se roztomile usmál a četl:
„Výsosti, Vy jste největší hlupák, kterého země
nosí!“
Kníže Bedřich se přestal smát. Jak noviny
druhého dne psaly, byla Jeho Jasnost stižena
nevalností, takže byly okamžitě přerušeny
veškeré slavnosti a kníže Bedřich odjel do
paláce.
V paláci se kníže odebral do své pracovny, tam
pečlivě prozkoumal ohavný dopis, a když alespoň
po padesáté přečetl poznovu: „Výsosti, Vy jste
největší hlupák, kterého země nosí!“, takže to
už uměl nazpaměť, zvolal udiveně: „Ten darebák
se ani nepodepsal!“
Pak počal chodit po pracovně a říkal si:
„Výsosti! Vy jste největší hlupák, kterého země
nosí!“ Po půlhodině dal svolati státní radu.
„Milí pánové,“ pravil pohnutě ke čtyřem tajným
radům, „při dnešní slavnosti mého třicetiletého
vladařského jubilea byl mně hozen neznámým
pachatelem tento dopis do kočáru: Výsosti! Vy
jste největší hlupák, kterého země nosí!“
Tajní radové zbledli a baron Karel pronesl:
„Výsosti. Tento dopis nepatří Vaši Výsosti.“
Kníže Bedřich se rozzlobil. „Milý barone,“
pravil, „doufám, že víte, že titul Výsosti patří
jedině mně v celém knížectví, že není nikoho,
kdo by mohl na sebe vztahovat titul Výsost. A
poněvadž ve psaní stojí: „Výsosti, Vy jste
největší hlupák, kterého země nosí!“ patří mně
to psaní. V tom ohledu, myslím, milí pánové, že
se shodneme. Jest však v zájmu státním, aby byl
vypátrán zločinec, který se odvážil mé potupit,
neboť to považuji za velezradu. Odevzdávám celou
záležitost do vašich rukou a doufám, že i
sněmovna mně vysloví svou soustrast a odsoudí
při zítřejší schůzi ono hanebné jednání
jednotlivce, který se neštítil rozervati
spokojenost svého nejvyššího panovníka.“
Dlouho do noci rokovala státní rada a k poradě
byl přibrán policejní ředitel.
Druhého dne při schůzi sněmovny přečetl předseda
pohnutě vlastnoruční dopis knížete, ve kterém se
kníže Bedřich odvolával na věrnost svého lidu.
Sněmovna vypracovala neprodleně adresu
oddanosti, ačkoliv nikdo nechápal, co se vlastně
děje.
Neznámá tíseň visela ve vzduchu. Policejní
ředitel mezitím nelenil, vyžádal si audienci a
ze státního archivu si vyzdvihl ohavný list.
„Co hodláte počít?“ tázal se ho kancléř.
Policejní ředitel si však mnul ruce.
„Strpení, budete překvapeni, jak já budu
pátrat!“
List byl odnesen do státní tiskárny a již
odpoledne se objevily všude v sídelním městě
velké plakáty, vydané policejním ředitelstvím:
Odměnu 1000 marek obdrží každý, kdo uvede na
stopu pachatele, jenž zhotovil následující list
a vhodil nejjasnějšímu knížeti do kočáru.
A pod tím byla vyobrazena věrná reprodukce
listu. Výsosti, Vy jste největší hlupák, kterého
země nosí!“
A tak do večera věděl kdekdo v knížectví
Waldeckém, že kníže Bedřich je největší hlupák,
kterého země nosí. Druhého dne šel policejní
ředitel do pense. |
