Anglo-Francuzy v Sibirii

 

 

Ve všech nádražních kioscích ve východní Sibiři můžete dostat imperialistické noviny - anglické Mandchourian Daily News, Russian Daily News, Asiatic News Agency a francouzské Journal de Peking, Journal de Sibérie.

Před duševním zrakem všech pánů redaktorů těchto zahraničních listů plane jako jasná hvězda jediný bod: Rusko jako země se starým carským zřízením, s generály, kapitalisty, gubernátory, policajty, které obskakují „spojenci“.

Co vlastně brání tomu, aby se tyto radostné vidiny buržoazie nestaly skutkem?

Ruský dělník a rolník, který klepe režiséry imperialistického divadla přes prsty a bere jim kolčakovskou Sibiř a ostatní dekorace a rekvizity černosotněnské „Svaté Rusi“.

Proto je úloha všech těch anglických, francouzských a amerických listů v politické aréně Společnosti národů velmi žalostná.

Zkrachovaný žurnalista, dejme tomu z Asiatic News Agency, spílá velké proletářské revoluci, spílá ruskému dělníkovi a rolníkovi, který už dnes vzal do rukou pušku, aby se dal přes Omsk, Tomsk a Irkutsk na Vladivostok.

Pisálek navrhuje buržoazii, aby bolševikům svázala ruce a postavila je v celé Sibiři před okresního policejního komisaře jako „carovy odpůrce“.

* * *

Všechny tyto anglické a francouzské noviny nelžou o nic míň než bělogvardějské.

7. května t. r. Journal de Peking oznamuje, že Petrohrad obsadili Finové a že bolševici a obyvatelé uprchli do Moskvy.

13. května oznamuje Asiatic News Agency, že Petljura a polští legionáři dobyli Moskvu!

2. června uklidňuje Russian Daily News buržoazní čtenářstvo zprávou, že vojska admirála Kolčaka vstoupila do Kremlu.

Dokonce po pádu Ufy a po porážce Kolčaka za Bělou a Zlatoústém Russian Daily News píše 26. června: „Armády admirála Kolčaka plně obnovily pořádek v centru Ruska.“

Avšak zprávy o Kolčakově porážce se přece jen dostaly na Dálný východ.

A tak najednou tyto listy, až dosud plné vítězných hymen, vyvěšují vlajku paroplavebních společností.

Okamžitě se objevuje v novinách zpráva: „Přímé spojení parníky přes oceán do Ameriky, Anglie, Francie. Via San Francisco - Valparaiso.“

„Společnost Descours a Cabot dopraví Vás v nejkratší době a bez čekání vlastními paroloděmi do Japonska, via Jokohama ...“

A tak je paroplavební společnost Descours a Cabot poslední etapou kontrarevoluce a buržoazie, která utekla před rudou bouří.

Přesto však tyto listy přinášejí velmi zajímavé zprávy o vnitřní situaci imperialistických lupičů a o naveskrz prohnilé Společnosti národů.

Le Journal de Peking přináší tento telegram z Londýna: „Sekretář ministerstva námořnictví Daniel prohlašuje, že v zájmu boje proti bolševismu je nutno zřídit mezinárodní policii pod kontrolou Společnosti národů.“ Četba těchto novin není nikterak nudná a člověk se leckdy pobaví.

Od mezinárodních policajtů a špiclů přechází Journal de Peking k otázce koloniální politiky imperialistů.

Tady dochází ke rvačce: „My jsme vaši a vy jste naši“ - obrací se francouzský list k anglickým přátelům z Asiatic News Agency, když jde totiž o exploataci a olupování Mandžuska ...

Totéž říká i Američan Japonci: „My jsme vaši a vy jste naši, ale jenom nám, prosím, nesahejte na přístav Kiao-Čau a Šantung.“

Stará formule lupičů při dělení kořisti

Mandchourian Daily News otiskují rozkaz generála Knoxe anglické zaamurské brigádě: „Poněvadž se vojáci Královské zaamurské brigády chtějí samovolně dostat do Vladivostoku, upozorňuji, že demobilizace oddílů vnitřní obrany nebyla dosud zahájena. Nařizuji všem, aby setrvali na svých místech až do mého dalšího rozhodnutí a aby pečlivě pátrali po všech agitátorech.“

Rozumí se samo sebou, že v těchto plátcích otiskují své rozkazy i ruští generálští katani, aby Anglii a Francii ukázali, jací jsou chlapíci.

Tak Journal de Peking uveřejňuje rozkaz kozáckého atamana Ivanova-Rykova z Vladivostoku.

„V odpověď na teroristické činy bolševiků v okolí Vladivostoku nařizuji, aby všichni podezřelí z bolševismu a zajatí krasnoarmějci, kteří jsou drženi ve vladivostockém vězení, byli rozděleni na tři skupiny.

První skupinu postřílejte ihned po obdržení tohoto rozkazu, druhou a třetí postupně, obnoví-li bolševici své atentáty.“

Opěvování takovýchto zvěrstev carských katanů věnují tyto „listy“ tři čtvrtiny svého rozsahu.

Hledal jsem v těchto „listech“ zprávy o Čechoslovácích a dočetl jsem se, že bolševické partyzánské jednotky zničily při obsazování stanice Tajga u Krasnojarsku český trestný oddíl, kde také padl český velitel stanice Prager. Dále, že 12. května zemřel český ministr národní obrany Štefánik a že český dobrovolecký oddíl byl vyslán do čínského Pekingu na ochranu francouzského vyslanectví.

Českoslovenští bělogvardějci budou teď zřejmě na příkaz „spojenců“ věšet v Číně čínské kuli pro záchranu Slovanstva, vlasti a čínského „Ústavodárného shromáždění“ ...