|
Jistá dáma, jdoucí kupředu s pokrokem, řekla
kdysi k slavnému učenci Curieovi, objeviteli
rádia: „Dožijeme se toho, že se budou jednou
lidé vyrábět umělým způsobem.“
Učenec odpověděl s úsměvem: „Neodporuji,
markýzo, ale myslím, že přesto vrátíme se rádi k
původní metodě.“
Tuto anekdotu připomíná případ, který vzbuzuje u
všech, kteří o něm vědí, nehorázný smích.
Věc se má takto: Nedávno objevil se u poslance
strany Kossuthovy člověk a sdělil mu pod rouškou
tajemství, že objevil metodu, kterou se zlepší
jakost a zvětší objem slepičích vajec. Není to
prý rozhodně žert. Slepice krmené jádry dyně
kladou vejce ještě jednou tak velká než jiné
slepice, obsahující pouze žloutek. To tedy
objevil, a poněvadž ví, že pan poslanec jest
dobře zapsán v ministerstvu obchodu a se státním
sekretářem Szterenyim velmi spřátelen, pojal
plán zaříditi velký závod k zlepšení nosnic.
Peněz do podniku může vložit jen málo; je-li
však pan poslanec ochoten vložit do podniku
40.000 korun, zavázal by se složit a opatřit
obnos téže velikosti.
Pan poslanec přemýšlel o celé věci a pak svěřil
tajemství taktéž jednomu poslanci, který byl
ochoten přidat 20.000 korun, takže vklad
poslanců by činil již 60.000 korun. Vynálezce
pak našel taktéž snaživého člověka, který jeho
vklad 40.000 korun doplnil taktéž na 60.000
korun. Akciová společnost byla tedy zakrátko
založena a blíže Budapešti zřízena v tichosti
drůbežárna. Když do ní pořízeno několik set
kvočen a tolikéž metrických centů jader dyně,
přikročeno k hlavnímu bodu celého podniku.
Poslanec obrátil se totiž na Excelenci
poukazující podpory v ministerstvu obchodu se
žádostí o státní podporu továrně na vejce.
Odůvodňoval ji poukazem na zvýšení rozmachu
domácího průmyslu.
Objevilo se, že státní sekretář je v principu
nakloněn celému podniku, neboť jedná se o
uherské slepice a uherská žloutková vejce. Avšak
- hm - nějakou zkoušku bude muset Excelence
vidět, důkazy, několik vajec čistého žloutkového
obsahu na bázi jader dyně, není-li pravda? Pak
najde se již přiměřená podpora, kterou vyžaduje
uherský vývoz vajec, vývozní politika atd. Ale
jak již řečeno, je třeba předložití vzhledem k
rozhodnutí něco pozitivního.
„Nic lehčí než to,“ řekl vaječný muž, „již
zanedlouho budeme moci Vaši Excelenci seznámit s
pozitivními výsledky.“
I počalo slavnostní krmení slepic jádry dyně.
Slepicím se báječně dařilo a vyměšovaly pilně
látky podobající se jádrům dyně. Přitom však
objevily se též vedlejší příznaky. Slepice
nekladly vůbec žádná vejce. Prosím ještě jednou
laskavě přečisti: Vůbec žádná vejce. Nic,
ničevó, zhola nic! To bylo ovšem velmi smutné:
slepice nejenže nekladly žloutková vejce, ale
ani ne s převážnou většinou bílku. Bylo to
hrozné. Jak se tak mohly zapomenout! Co si tedy
počít? Bylo zvýšeno krmení, slepice nabývaly
obrovských rozměrů, byly fantasticky tlusté,
avšak teprv nekladly vejce, ačkoliv vyměšování
látek bylo obdivuhodné. Žádná šaratice a jiná
projímadla nemohla s jádry dyně konkurovat, a
přece žádná vejce se neobjevovala . . .
Akcionáři továrny na vejce dělali kyselé
obličeje, neboť za takových okolností nebylo ani
řeči o možnosti státní podpory. Není přece
možno, aby se poskytla podpora takovým vejcím,
která nejsou snesena!
Poněvadž však byla zde taková spousta slepic,
bylo třeba pomýšleti na záchranu akciového
kapitálu. [ A tu přišel poslanec na výtečnou
myšlenku. Vyhledal státního sekretáře a sdělil
mu: „Excelenci! S vejci, jak se zdá, jsme
pohořeli, ale jádra z dyně působí zázračně! A
proto jsem tak smělý poprositi Vaši Excelenci o
podporu pro právě se utvořivší První uherskou
akciovou společnost na výrobu slepičího hnojiva,
neboť naše slepice krmené jádry dyně vytvořují
hnojivo budoucnosti.“
Státní sekretář přikývl: „Výtečně, milý příteli!
Kolik slepic krmíte nyní?“
„Sedm set,“ zněla odpověď.
„Ach, to jest krásné! Jen se mi zdá, že je to
příliš málo. Počítejme prosím: Vezměme za základ
- hm - řekněme, že kráva rovná se stu slepicím,
pokud se týče výroby trusu, a to ještě počítám
nízko. Sedm set slepic rovnalo by se tedy sedmi
kravám, není-liž pravda? Hnůj od sedmi krav
stačí na čtvrt jitra půdy. Kolik slepic bylo by
třeba, aby byla kryta spotřeba hnojiva naší
uherské země, čili jinými slovy: Kolik slepic je
třeba, aby byla celá uherská země pokryta
slepičím trusem?“
„Pročpak to mám vědět?“ ulekaně řekl poslanec.
„Nu, jen tak, aspoň přibližně . . .“
„Nevím.“
„Tedy jděte domů,“ řekl státní sekretář, „a
vypočtěte to, a až budete hotov, pak budeme
teprve moci mluvit o státní podpoře . . .“ |
