Až bude střelba zavedena na středních školách

 

 

Počátku příštího školního roku bude zavedena střelba na středních školách: na gymnasiích v septimě a oktávě, na reálkách v třídě šesté a sedmé. Zprávy o střelbě a jejím výsledku podány buďtež na místní velitelství, které zpraví o tom ministerstvo zeměbrany.

* * *

Na gymnasiu ve Stěžerech stal se instruktorem střelby školník gymnasia, který byl vysloužilý šikovatel.

„Prosím, pane řediteli,“ přišel jednoho dne do sborovny s ručnicí, ze které se ještě kouřilo, „studenti nevyhovují, nebo já se nemohu dobře do toho vžít. Zkrátka, nejde to. Prosím, aby mně bylo dovoleno, že jim nemusím říkat: pane!“

„To jen tak nelze,“ řekl ředitel, mající na sobě uniformu kaprála, „víte dobře, že střední ústavy podléhají od 15. září 1910 ministerstvu zeměbrany a že inspektorem je zdejší velitel místní posádky, není-liž pravda, pane kolego?“ Profesor řečtiny, oděný v uniformu svobodníka, kývl hlavou a zasalutoval.

Dva suplenti, praobyčejná ucha bez hvězdičky, zasalutovali také.

„Podejte si žádost,“ řekl ředitel a obraceje se na suplenta češtiny řekl: „Apropos, vy nemáte vyleštěné knoflíky u blůzy. To se opakovat nesmí, nebo zůstanete čtrnáct dní ve sborovně.“

„K službám, pane řediteli,“ odpověděl suplent. Školník Buzek podal tedy jako instruktor střelby na gymnasiu ve Stěžerech obšírný rozklad na místní velitelství, které uznalo, že o kázni nelze mluvit tam, kde se studentům říká při střelbě „pane“.

A tak školník neříkal už: „Pan Farský netrefil,“ ale: „Ten holomek netrefil.“

Výsledek nebyl tedy uspokojivý, ačkoliv školník snažil se jim „schiesswesen“ vysvětlit co nejdokonaleji slovy: „Voni jeden vembloude, voni jsou mně pěknej tajtrlík, dyť nedovedou ani kvér vzít do ruky a myslejí, že mají v ruce dvoukrejcarovou housku!“

Co bylo vše platno, nešlo to tak, jak mělo jiti. Stříleli vedle, bez chuti a mrzutě.

Dali celé oktávě „špangle“ a septima dostala kasárníka přes svátky.

Školník byl nanejvýš nespokojen. Stále říkal řediteli, že něco schází, že to není „schiesswesen“. Přemýšlel ve dne a v noci, až konečně přišel do sborovny: „Poslušně hlásím, pane řediteli, že jsou vinny na tom terče. Střílí se do kulatých terčů. To nejsou, prosím, figury. Podám žádost o figury na místní velitelství. To je něco zcela jiného. To je jako když se střílí do opravdových lidí. Podám žádost o mechanické figury, a ti hoši budou mít radost.“

Místní velitelství podalo o této žádosti své dobrozdání ministerstvu zeměbrany, které ovšem povolilo s největší ochotou zapůjčení figur, a tak dostalo gymnasium ve Stěžerech deset mechanických figur, které postaveny vyhlížely z dálky výtečně, jako nepřátelská hlídka.

Odevzdání těchto figur bylo provázeno malou slavností a všeobecnou amnestií pro septimu a oktávu. Septimánu Farskému byly prominuty právní následky španglí (zamezení postupu do oktávy) a pěti oktávánům odpuštěn kasárník.

A nyní to šlo. Ředitel sám ověnčil figury a mluvil hodinu o vlastenectví, o válkách punských, o ručnici, o vynálezu střelného prachu, o řeckém válečnictví, o prospěchu, o pevné ruce, o bystrém zraku, o tom, jak Rakousko potřebuje lidí inteligentních.

Potom byla zkouška ve střelbě. Střílelo se na plechového jezdce, pohybujícího se po úzkých kolejích, pálili na plechové figury, které vydávaly zvuk „drn, drn“, jak do nich bil olověný deštík.
Ředitel byl nadšen, vzal také pušku a byl by málem zastřelil školníka.

Hlavně byly rozpáleny, všichni tonuli v rozčilení, nad střelnicí valil se kouř.

Výsledek byl čestný. Kromě plechových figur sestřeleno také osm diváků. Měli slušný pohřeb a nařízeno, že vždy jeden ze septimánů má stati na stráži s nabitou puškou a odehnat každého diváka, aby se předešlo pohřebním výlohám.

Celý sbor profesorský chodil se dívat na střelbu. Stříleli také jak se patří.

A jednoho dne se stalo, že septimán Farský byl přistižen, jak si na hlídce zapálil cigaretu.

Byl neprodleně dopraven do sborovny a ředitel volal, že se mohlo stát hrozné neštěstí. Kouřil a měl v patronách střelný prach. „Stačí jiskra, a je zle,“ vykládal roztrpčeně.

Školník ale soudil jinak. Byl na stráži a dal pušku z ruky, na to je v době války smrt zastřelením a v čas míru garnisona.

Farský byl tedy dopraven na garnisonu na základě usnesení místní školní rady.

Byl také vyloučen ze všech středních škol v Rakousku, poněvadž při vyučování kouřil.

Jsou to takoví nerozumní mladíci.