Heslo:

Schweinfest

Překlad:

zabíjačka | prasečí hody

Komentář:

Jelito je vyčištěné a vyprané tlusté střevo z prasete, asi 20 cm dlouhé, naplněné kořeněnou masovou směsí, v kobinaci s vařenými ječnými kroupami a žemlí rozmáčenou ve vepřové krvi. Na obou koncích je zašito špejlemi. Potom se vaří při 90oC asi 15minut. Podávají se opečená na sádle s chlebem, nebo s brambory a kysaným zelím.

Jitrnice, též jaternice, je vzhledem podobná jelitu jenže je plněna do vypraného tenkého střeva. Náplň, které se říká prejt ( může se i zapékat), se skládá z najemno sekaného, vařeného masa, ve vývaru máčené žemle, smažené cibulky, mletých, vařených plic a mletých syrových jater. Směs je kořeněna pepřem, majoránku, česnekem, solí, někdo přidává citronovou kůru a muškátový květ. Potom se vaří při 90^oC asi 15minut. Podávají se opečené na sádle s chlebem, nebo s brambory a kysaným zelím.

Tlačenka neboli špekbuřt, presbuřt. Světlá tlačenka je směs vařeného,libového a tučného masa (ovaru), a rozemletých vepřových kůží a masa z vepřových nožiček, které v konečné fázi způsobí želírování. Vše se smíchá v silném masovém vývaru okořeněném smaženou cibulkou, majoránkou, pepřem,  česnekem a solí. Směs se plní do syrových vepřových žaludků, zašitých silnějšími špejlemi. Potom se vaří při 90^oC asi 90minut. Tím dojde ke smrštění žaludku a tím k vytvoření příslušného stlačení náplně. Nakonec se hotová tlačenka  položí mezi dvě prkénka, zatíží kamenem a nechá se ztuhnout. Tmavá, krvavá tlačenka se vyrábí obdobně, jen vývar je smíchán se syrovou krví a koření se smaženou cibulkou, pepřem a mletým hřebíčkem. Dnes se namísto vepřových žaludků používají plastové obaly, u kterých ale není možné vyvolat stlačení náplně vařením, jako u žaludků, takže to není pravá tlačenka či presbuřt, ale jakési maso v aspiku. Chuť zůstává stejná, ale konzistencí a vzhledem je odlišná. Tlačenky se podávají s čerstvou cibulkou, polité octem a s chlebem [z něm. die Presswurst,  der Speckwurst].
].

II-02

,Já si to vyprošuji, himldonrvetr, já si to zakazuji! Víte, pane fähnrich, co je to batalionsraport? Batalionsraport není žádný schweinfest. Jak mohl vás vidět, když jste ujížděl po náměstí? Nevíte, že jste sám učil, že vzdává se čest šaržím, s kterými se setkáváme, a to neznamená, jestli má voják se točit jako vrána, aby našel pana fähnricha projíždějícího se přes náměstí. Mlčte, prosím vás. Batalionsraport je zřízení velice vážné. Jestli voják vám již tvrdil, že vás neviděl, poněvadž právě na korse vzdával čest mně, obrácen ke mně, rozumíte, k majorovi Wenzlovi, a že nemohl se dívat dozadu na fiakr, který vás vezl, myslím, že se tomu musí věřit. Příště prosím neobtěžovat mne s takovými maličkostmi.’

A nad pryčnu nakreslil jednoroční dobrovolník profouse a pod něho napsal text staré písničky:
Když jsem šel do Prahy pro jelita,
potkal jsem na cestě tajtrlíka.
Nebyl to tajtrlík, byl to profous,
kdybych byl neutek, byl by mne kous.

Lehl si na svůj slamník u dveří a vzpomínal na domov a na zabíjačky.Nemohl se zbavit živé představy, jak propichuje tlačenku, aby dostal z ní vzduchu, jinak že při vaření praskne.A při vzpomínce na to, jak u sousedů jednou praskl celý špekbuřt a rozvařil se, usnul nepokojným spánkem.

"....Jednou jsem se tak naprásk jitrnic, jelit a ovaru; že všichni mysleli, že prasknu, a honili mne kolem dokola s bičem po dvoře, jako když se kráva nafoukne po jeteli. - Pane Jurajda, dovolejí mně hrábnout do toho prejtu, a potom ať jsem uvázanej, jinak já to trápení nepřežiju."

Česká zabíjačka v podání Mikoláše Alše a Josefa Lady