Heslo:

**) Zdeněk Matěj Kuděj

Výklad:

Vlastním jménem Zdeněk Marian Kuděj. Haškův přítel, cestovatel, prozaik. * 24. 11. 1881, Hořice (v Podkrkonoší) † 8. 8. 1955, Litomyšl.  Podle záznamu v matrice [1] byl pokřtěn jako Zdeněk Marian. Jméno Matěj, které používal, převzal zřejmě po svém dědovi Matěji Kudějovi, rolníku z Malkova. Jeho otec, Jan Kuděj, byl stavební inženýr a v době Zdeňkova narození pracoval na stavbě železniční trati Hradec Králové - Ostroměř. Matka Božena, rozená Fibigrová pocházela z Bakova n. Jizerou, z rodiny kovářského mistra.  Podle pobytové přihlášky [2] měl šest sourozenců:  Arnošt *1873, Jan *1878, Václav *1880 †12.2.1888, Ludmila *1889 a Růžena *1893. Z této přihlášky je zřejmé, že se rodina přestěhovala na Královské Vinohrady někdy počátkem roku 1883. Několikrát se po Vinohradech stěhovali. Naposledy to bylo v roce 1896 do č.p. 416. Podle poznámky dole je patrné, že se Kudějovi přestěhovali v roce 1900 do Příbrami a to zřejmě bez otce Jana (podle křížku u jména lze soudit, že zemřel před rokem 1900, pátrání po záznamu o jeho úmrtí nebylo úspěšné). Další přihláška [2a] Kudějovic rodiny nám doplňuje pobyt v ulici Ve Smečkách v č.p.1326 na Praze 2. Existují ještě dvě přihlášky z roku 1912, kde zapsán jako Kuděj Zdenko. Na první z 6.8.1912 [2b] je uveden jako žurnalista a bydlel na Vinohradech v č.p. 861 v podnájmu u jakéhosi pana Šimanovského. Poslední přihlaška [2c] je  z 25.11.1912. To bydlel opět v podnájmu u pana Bavora, v Hopfenstokově ulici č.p.1422 (dnes Navrátilova ulice v Praze 2) Tady je veden jako Buchhalter, neboli účetní. 

Zdeněk Kuděj studoval na gymnáziu na Vinohradech a v Příbrami. Jak sám píše ve své autobiografii [3] studium nedokončil. Pracoval krátce jako lékárnický praktikant v Pacově a později v Sadské. 14. 4.1902 byl odveden (Assentiert) jako rekrut  k.k. Landwehr Infanterieregiment Pilsen Nr 7. a 1.10.1902 narukoval. Z jeho kmenového listu [4] se dozvídáme další skutečnosti. Byl vysoký 164 centimetrů. Měl šedé oči a  jeho dlouhý obličej byl středně úzký. Měl domovské právo v Drahenickém Málkově , okres Strakonice . Je popisován jako tichý, skromný a lhostejný člověk. Charakterově je hodnocen jako horlivý, poslušný a vzdělaný. Mluvil „Böhmisch“ a trochu „Deutsch“. Dlouho si ale v Plzni nepobyl, neboť již 6.10.1902 byl odvelen do Chebu  k Landwehrinfanterieregiment Nr. 6. K plzeňskému regimentu se vrátil až těsně před prouštěním do zálohy 1.9.1904. V letech 1905, 1909, 1911 a 1913 se zúčastnil pravidelných cvičení nejprve jako pěšák - Infanterist. V roce 1906 byl překlasifikován na sběrače raněných - Blessiertenträger.

V roce 1905, někdy po vojenském cvičení popadla Zdeňka Kuděje toulavá a vydal se do Hamburku, kde údajně vyhrál v hazardu větší částku, za kterou si koupil lodní lístek do New Yorku, kam odejel na palubě parníku Graf Waldersee 17.5.1906 [5] Podle jeho vyprávění  "Malý cestopis"  procestoval téměř celé Spojené státy. Do vlasti se musel vrátit před 9.8.1909, protože ten den nastoupil na další vojenské cvičení. Své zážitky a příběhy  z cesty později publikoval v různých periodikách.

Konečně se dostáváme k té nejdůležitější otázce: Kdy začalo jeho dlouholeté přátelství s Jaroslavem Haškem. Zcela jistě to bylo po návratu z Ameriky, jak sám uvádí v dokumentu "Jaroslav Hašek, spisovatel a člověk" (Památník nár. písemnictví, literární fond Zdena Ančík) [6] Seznámení se událo na Havelském náměstí. Bylo stručné, ale velmi srdečné. Poněvadž tehdy byl Hašek z nás jediný, který byl právě při penězích, zavlekl nás ihned do hostince "U Mrázků". Snažil jsem se tuto hospodu dohledat marně ve starých adresářích.

V roce 1912 Kuděj navštívil carské Rusko. V Kyjevě byl zajat, protože se podobal nějakému teroristovi, a následně pobyl ve vězení sedm měsíců. Vše vypráví  jeho kniha "Hostem u baťušky cara" (1914).

V létě 1913 uskutečnili spolu s Haškem výpravu po Berounsku, Křivoklátsku a Plzeňsku.Později tento výlet popsal v knize "Ve dvou se to lépe táhne". Vydané až po Haškově smrti v roce 1923. Z výletu je i známá fotka Haška s Kudějem v dámských plavkách zveřejněná v "Českém světě" dne 5. 9.1913. Nenechte se mýlit  titulkem "Zábava lázeňských hostí v Jáchymově". Jedná se Nový Jáchymov u Berouna, nikoliv o lázně Jáchymov v karlovarském okrese.

Je ještě jedna fotografie na které je Kuděj společně s Haškem. Vyšla ve "Světozoru" dne 6.2.1914. Na snímku je ledování před hospodou “U Brejšků". Jedním křížkem je označen Jaroslav Hašek, dvěma  Zdeněk Matěj Kuděj a třemi restaurater Brejška, se kterým se Hašek údajně vsadil, že při stávce typografů, vydrží celé odpoledne sekat a skládat led z vozu na ulici. V létě 1914 se vydali Hašek s Kudějem opět výlet, tentokráte na Posázaví. Hašek cestu popsal v povídce "Český Beadekr". Je to zatím jediná Haškova práce, kde se vyskytuje Kudějovo jméno. Kuděj o této cestě napsal další publikaci "Ve dvou se to lépe táhne - ve třech hůře" (1927).

Zdeněk Matěj Kuděj žil po roce 1926 většinou na Vysočině jen s malou přestávkou v roce 1931, kterou prožil na Podkarpatské Rusi. V roce 1952 se usadil v Litomyšli, kde 8. 8. 1955 zemřel [7].

Kuděj věnoval Haškovu životu několik publikací. Jak je uvedeno výše, první byly vzpomínkové knihy na společné výlety  "Ve dvou se to lépe táhne" (1923 a "Ve dvou se to lépe táhne - ve třech Hůře" (1927). V roce 1930 vyšla poslední vzpomínková kniha "Když táhne silná čtyrka" s podtitulem  "Kratochvilné vyprávění o příhodách veselých bohémů s Jar. Haškem v čele". Několik kapitol je Haškovi věnováno v knize "Neklidný zadek mě pálí" (2018). Zde editor Miloš Doležal zapracoval některé části již citované , nepublikované Kudějovy autobiografie [3] a nepublikované eseje s pracovním názvem "Kapitoly o Jaroslavu Haškovi" [8]. Strojopisy těchto prací jsou v Památníku národního písemnictví, Literárním archivu, fond Zdena Ančík.

Český Baedekr

Konečně jsme u cíle, u Horů. Sedíme za dubovým stolem.
Posíláme si malou holčičku do trafiky. Kuděj pro 20 memfis a já pro balíček knastru.
Holčička se vrací s lístkem nazpět. Stojí tam: „Jeden knastr ten dnes není. Memfis taky ne. Má úcta.“
„A pak se máme zotavit,“ volá přítel Kuděj.

Zdeněk Matěj Kuděj fotografie z jeho fondu v Památníku nár. písemnictví

"Český svět" dne 5. 9.1913

"Světozor" dne 6.2.1914, ledování před hospdou "U Brejšků"