Heslo:

Karel Jaromír Erben

Výklad:

*7. 11. 1811. Bylo by asi nerozumné rozebírat dílo Karla Jaromíra Erbena. Kdo by neznal jeho Kytici a Prostonárodní české písně a říkadla. Kdo má zájem, literatury a podkladů je bohatě. Tak jen co ještě nebylo zveřejněno. Je to něco více z jeho rodiny a její věčné putování po Praze. Nalezl jsem jedinou pobytovou přihlášku  [1], ze které se podařilo zjistit následující. Jeho první žena Barbora, rozená Mečíř, *1818 v obci Žebrák na Berounsku, zemřela †10.8.1857. Spolu měli děti Bertu - Blaženu *1844, Ladislavu *1846 a Bohuslavu *1851. Se svou druhou ženou, Sofií, rozenou Mastný *1836 v Jičíně, měl ještě tři děti, které však záhy po narození zemřely: Vladimír *1860 -
†9.4.1860, Karel *1861 – 9.4.1861 a Marie *1862 - 1.5.1864. Všichni potomci K.J.Erbena se narodili v Praze.

První pobyt rodiny je zaznamenán 9.8.1857, Malá Strana, č.p.333 [dnes Vlašská]. Dne 16.1.1867 bydleli na Starém Městě, č.p. 440 [dnes Michalská, na domě je i pamětní deska]. Zde Karel Jaromír dne 21.11.1870 zemřel ve věku 59 let  na rozmíšení krve. Domnívám se, že je to rozklad krve, něm. die  Blutzersetzung. Potom už následovalo to věčné stěhování: 21.8.1872 na  Nové Město, č.p. 839, [dnes Václavské náměstí], 28.2.1876, Nové město, č.p.1282, [dnes Václavské náměstí], 24.5.1878, Nové Město, č.p.474 [Lípová], 11.10.1889, Nové Město, č.p.1368 [Černá], 31.8.1896, Nové Město, č.p.1587 [Vladislavova], 22.11.1897, Nové Město, č.p. 70 [???], 8.9.1903, Nové Město, č.p. 749 [Jungmannova].

Samozřejmě, že Karel Jaromír Erben se nijak nezasloužil o vznik Strany mírného pokroku v mezích zákona, ani se jeho jméno nevyskytuje v Haškových povídkách. Je pouze jedna výjimka: "Básník Toman praví: Monsieur, n’avez-vous pas une coronne?". Sluší se poznamenat, že je zde ještě jedna souvislost. Plešatý dědek na "Kuklíku" zpívá tklivou píseň "Osiřelo dítě". Ta je v Erbenově sbírce "Prostonárodní české písně a říkadla" pod názvem "Sirotek".

I-10-01

U samých dveří seděl voják s několika civilisty a vykládal jim o svém zranění v Srbsku. Měl obvázanou ruku, plné kapsy cigaret, které od nich dostal. Říkal, že už nemůže pít, a jeden z té společnosti, plešatý dědek, neustále ho vybízel: „Jen pijte, vojáčku, kdoví jestli se ještě sejdem. Mám vám dát něco zahrát? Máte rád ,Osiřelo dítě’?“
To byla totiž píseň plešatého dědka a opravdu již za chvíli housle i harmonika zakvílely, přičemž dědkovi vstoupily slzy do očí a on zpíval třaslavým hlasem:
Když už rozum bralo,
na mámu se ptalo,
na mámu se ptalo...

Od druhého stolu ozvalo se: „Nechaj si to. Jdou se vycpat. Pověsej si to na hřebík. Odprejsknou s tím sirotkem.“

Básník Toman praví: Monsieur, n’avez-vous pas une coronne?
Ve straně mírného pokroku v mezích zákona hrál vynikající roli básník Toman, jehož příjmení vlastně zní Bernášek. Kdyby byl své básně Torzo života podepsal jménem Bernášek, byl by jistě nedocílil toho úspěchu, jako uživ jména Toman, a tomu děkuje Erbenovi. Mnozí lidé, kterým se básně jeho dostaly do ruky, domnívají se, že je psal onen nešťastný Toman z balady Toman a lesní panna, a jeví hluboký soucit s nešťastným autorem. Také se mnozí přeptávali Tomana, jak to vlastně dopadlo s ním a s tou lesní pannou, a v jejich očích zůstal zhýralcem. Byl proto nucen stati se skeptikem; jako proskribovaný člověk počal nadávati na Erbena a odešel do Paříže. Jak žil v Paříži, o tom vypravuje básník Gellner; Toman zadal si svou sbírku básní k Zeyerovu fondu a obdržel od Akademie 400 korun.