Heslo:

dělostřelectvo České Budějovice | K.u.k. Feldkanonenregiment Nr. 24

48°59'15.2"N 14°28'23.0"E

Výklad:

Historie budějovického dělostřeleckého pluku začala v lednu 1892,  kdy vznikl jako samostatná bateriová divize č.33 ze sborového dělostřeleckého pluku č.8.  V lednu 1894 to byl již dělostřelecký divizní pluk č. 24 a od 6.4.1908 to byl již c.a k. pluk polního dělostřelectva č. 24 [1].

V letech 1894—1895 postavila místní stavitelská firma J. Hauptvogla komplex dělostřeleckých kasáren arcivévody Viléma na Pražské třídě. Dominantní a dodnes dochované jsou dvě jednopatrové budovy podél Pražské třídy, které sloužily k ubytování mužstva. Povídá se, že zde sloužil v roce 1915 i Klement Gottwald.

Dělostřelci a vůbec armáda v kasárnách skončila zánikem 36. dělostřeleckého pluku Národního hrdiny Julia Fučíka (VÚ4445) v roce 1992.

Jak plyne z textu románu a z výběru z 2. kapitoly, II. dílu, se infanteristi, landvéráci a dělostřelci v Budějovicích asi moc vzájemně nemilovali.

Bylo slyšet, že se vedle blízko nesměje jen jeden, ale tři. Když se smích utišil, optal se Švejk, od jakého regimentu jsou oni. Zjistil, že dva jsou od 35. a jeden že je od dělostřelectva, taktéž z Budějovic.
Pětatřicátníci že utekli před marškou před měsícem a dělostřelec že je od samé mobilisace na cestách. Je odtud z Putimě a stoh že patří jemu. Na noc vždy spí ve stohu. Včera je našel v lese, tak je vzal k sobě do svého stohu.

Napohlavkoval omylem jednomu poručíkovi od dělostřelectva v noci na náměstí v podloubí v opilém stavu. Vlastně ani nenapohlavkoval, srazil mu jenom čepici s hlavy. Stalo se to tak, že ten poručík od dělostřelectva stál v noci pod podloubím a patrně čekal na nějakou prostitutku. Byl obrácen k němu zády a jednoročnímu dobrovolníkovi připadal, jako by to byl jeho jeden známý jednoročák, Materna František.

......když na př. přelézá voják v noci zeď Mariánských kasáren a usne nahoře na zdi, dá se chytit landveráckou nebo dělostřeleckou patrolou v noci, zkrátka provede tak strašné věci, že dělá hanbu regimentu.

Plukovník pronesl poslední slova významně pomalu a odplivl si: „Klasický filosof, který v opilosti sráží důstojníkům v noci čepice s hlavy. Mensch! Ještě štěstí, že to byl jen takový důstojník od dělostřelectva.“

V tom posledním byla soustředěna všechna zášť 91. regimentu proti dělostřelectvu v Budějovicích. Běda dělostřelci, který padl v noci do rukou patroly od pluku a naopak. Zášť hrozná, nesmiřitelná, vendetta, krevní msta, dědící se z ročníku na ročník, provázená na obou stranách tradičními historkami, jak buď infanteristi naházeli dělostřelce do Vltavy, nebo opačně. Jak se seprali v „Port Arthuru“, „U růže“ a v jiných četných zábavních místnostech jihočeské metropole.