ZATČEN V PUTIMI

aneb PUTIM PODRUHÉ

 

Rekapitulace z předchozí stránky:

V noci Švejk tiše se oblékl a vyšel ven. Vycházel měsíc na východě a v jeho probouzejícím se světle kráčel Švejk na východ, opakuje si: "To přece není možný, abych se do těch Budějovic nedostal."

Poněvadž napravo, když sestoupil z lesů, bylo vidět nějaké město, [tomu vyhovuje Volyně, nalevo by to byly Strakonice], zabočil Švejk severněji, pak na jih, kde opět bylo vidět nějaké město. (Byly to Vodňany.) Vyhnul se mu obratně cestou přes luka a ranní slunce uvítalo ho v zasněžených stráních nad Protivínem.

Doplněná o:

„Stále kupředu,“ řekl si dobrý voják Švejk, „povinnost volá. Do Budějovic se dostat musím.“

A nešťastnou náhodou místo od Protivína na jih na Budějovice Švejkovy kroky zaměřily k severu na Písek.

K polednímu uviděl Švejk před sebou nějakou vesnici. Sestupuje s malého návrší, pomyslil si Švejk: „Takhle dál už to nejde, zeptám se, kudy se jde do těch Budějovic.“

A vcházeje do vesnice byl velice překvapen, vida označení vesnice na sloupu u prvního domku: „Obec Putim“.

„Pro Krista pána,“ vzdychl Švejk, „tak jsem zas v Putimi, kde jsem spal ve stohu.“

...vysvětluje, jak se do Putimi dostal. Zde byl zatčen místními četníky a vyslýchán strážmistrem Falnderkou.

Tady je jedna z další Haškových románových mystifikací. Četnická stanice v Putimi byla, ale jen krátce až v období německé okupace. Cituji ze stránek obdivovatele Putimi, pana Václava Pixy [129]: Ve skutečnosti byla četnické stanice v Putimi pouze v době 2. svět. války od 1.6. 1941. Služebna byla zřízena v č. 31 a její velitel byl ubytován v místní škole. Jednalo se o četnickou stanici přesunutou do Putimi ze Selibova. Do jejího obvodu náleželi obce: Putim, Smrkovice, Nový dvůr, Semice, Tálín, Paseky, Nuzov. Brzy po válce však byla zrušena.Této krátce provozované služebně velel vrchní strážmistr Eliáš, který však o informátory z řad obyvatelstva neměl nouzi.   

„Filmová“ četnická stanice, ve filmu Karla Steklého  byla v č.p. 40, jak dokazuje záběr z filmu a foto Jomara Hønsi, při jeho návštěvě Putimi.

Ba ani hospoda "Na kocourku" zde nejspíš nebyla. V opačném případě by byla v galerii hospod, které má na stránkách Václav Pixa [129].

 

Nakláněje se k uchu strážmistra, šeptal: „Že jsme všichni Češi a Rusové jedna slovanská krev, že Nikolaj Nikolajevič bude příští týden v Přerově, že se Rakousko neudrží, aby jen, až bude dál vyšetřován, zapíral a pletl páté přes deváté, aby to vydržel do té doby, dokud ho kozáci nevysvobodí, že už to musí co nejdřív prasknout, že to bude jako za husitských válek, že sedláci půjdou s cepy na Vídeň, že je císař pán nemocný dědek a že co nejdřív natáhne brka, že je císař Vilém zvíře, že mu budete do vězení posílat peníze na přilepšenou a ještě víc takových řečí...“ ....

Vilém a starej Procházka	Císař Vilém, opravdu jako zvíře

 

....,"Pamatujou, bábo, že každý císař a král pamatuje jen na svou kapsu, a proto vede válku, ať je to třebas takový dědek jako starý Procházka, kterého nemohou už pustit z hajzlu, aby jim nepodělal celý Schönbrunn.’„

Der Kaiser überschreitet als erster Passant die Brücke.

Císař jako první chodec překročí most.

Stalo se 14.6. 1901 v 9 hodin dopoledne. Zveřejněno ve Wiener Bilder 19.6.1901

Císaři Františkovu Josefu I. se v Čechách říkalo "Starej Procházka". Jedna z verzí je, že tato přezdívka vznikla při jeho pražské návštěvě roku 1901 u příležitosti otevření mostu císaře Františka I. [dnes most Legií] dne 14.6.1901. V novinách vyšla fotografie císaře, kterak se  po novém mostě prochází, prý dokonce s titulkem "Procházka na novém mostě" v Pažském illustrovaném kurýru. Zatím jsem to neověřoval. Podle historika Otto Urbana, je ale tato přezdívka mnohem starší, získal ji už v sedmdesátých letech 19. století, kdy příjezd císařského průvodu ohlašoval jezdec na koni. Jmenoval se Procházka a lidé volali: „Starý Procházka už jede!“. Tuto verzi podporují i výzkumy historika Jiřího Raka, který prohlédl veškeré noviny té doby a zjistil, že žádný takový  popisek pod uvedenou fotografií neexistuje. Přečetl jsem Národní listy i Národní politiku. Jediná zmínka o  procházce na mostě je v  odpoledním vydání Národních listů z 14.6. Další verze vzniku přezdívky je, že jistý majitel hokynářství na Újezdě inzeroval na své reklamní tabuli: "Prodáváme hole na procházku". Prý zavřen, prý seděl s Palivcem. Vše  jsou to asi nové pověsti české.