Udatný rek KANONÝR JABŮREK
Kratochvílná píseň na světlo vydaná na příklad všem mládencům od civilu a militéru.

Text k velkým původním obrazům Frant. Kolára.
 

Píseň tato zpívána před obrazy Kolárovými poprve v Podháji u Sedmihorských lázní od českých hostí lázeňských ve prospěch Ústřední Matice školské se značným hmotným výsledkem.

Píseň popisuje  událost z bitvy u Hradce Králové mezi Rakouskem a Pruskem dne 3. 7. 1866. Vznikla však až kolem roku 1884 jako parodie na staré kramářské písně. Popisovaná událost asi nemá skutečný základ. Ke vzniku vedly autora asi tyto události a fakta:1.) jistý Jabůrek, šikovatel - ohněstrůjce  (Feuerwerker), se zúčastnil bojů na ostrově Visu v roce 1866. Nařídil prý nabít děla dvojitou dávkou, čímž prý zahnal na ústup celou italskou flotilu. 2.) Žitavský časopis Dampfschiff v roce 1854 přinesl zprávu o dělostřelci turecké fregaty, který se v bitvě u Sinope vyznamenal hrdinstvím, podobným kousku Jabůrkovu. Když mu nepřátelská koule roztříštila pravou ruku, uchopil doutnák levicí a z místa se nehul ani tehdy, když mu další střela utrhla i levou ruku. Vzal doutnák do zubů a chtěl v boji pokračovat. 3.) Sabinova Kronika války Prusko-Italsko-Rakouské popisuje hrdinský skutek praporečníka Kopanici, který s nasazením života zachránil prapor Gyulaiova pluku právě v bitvě 3.7. 1866 u Hradce Králové.                    

  

   

MP3     flv  flv_ukr

 

 

 

1.

Tam u Královýho Hradce
lítaly tam koule prudce
z kanonů a flintiček
do ubohých lidiček,

Refrain za každou slokou.
[: a u kanonu stál
a pořád ládoval
a u kanonu stál
a furt jen ládoval :]
 

2.

Kmáni, šarže, oficíři,
kobyly i kanonýři,
po zemi se válejí,
rány je moc pálejí.

3.

Vzdor hroznému dešti kulek
feuerwerker Franz Jabůrek
s luntem u kanonu stál
a pánvičku pucoval.

4.

Vytřel ho po každé ráně
a už zase házel na ně
dvoucentové kuličky
na ubohé Prajzíčky.

5.

Po každém vždy vypálení
slyšet bylo nadávání,
Jabůrku ty raubíři,
hele, jak na nás míří.

6.

Když to slyšel pan jenerál,
vína připíti mu hned dal,
řka: můj milý Jabůrku,
zde máš moji čutorku.

7.

Jabůrek nelíz ni kapky
řka: nedělaj si oušlapky
ze mne pane jenerál
a nechaj mne střílet dál.

8.

A už střílel jako blázen,
Prajzi měli horkou lázeň,
celej rozbil regiment,
Jabůrek, ten saprment.

9.

V tom ho zahlíd Kronprinc Fridrich,
herje den Kerl erschiess ich,
a už hází potvůrka
rachejtle na Jabůrka.

10.

A hned prajští kanonýři
na Jabůrka všichni míří,
každý ho chce trefiti,
princovi se zavděčiti.

11.

První kartáč můj ty smutku
vjel mu hubou do žaludku,
on však honem ho vyndal
a už zase střílel dál.

12.

Praskla puma velmi prudce,
utrhla mu obě ruce,
on rychle boty sundal
a nohama ládoval.

13.

V tom jeden prajský frajvilik
šrapnelem mu hlavu ufik,
ač už na to neviděl,
na Prajzy předce střílel.

14.

Jabůrkovi letí hlava
zrovna kolem jenerála
a křičí já melduju
salutovat nemohu.

15.

Když však pum a kulek více
trefilo ho do munice,
tu se teprv toho lek
a s kanonem pryč utek.

16.

A že zachránil ten kanon,
do šlechtickýho stavu on
povýšen za ten skutek
Edler von die Jabůrek.

17.

Dej mu Pán Bůh věčnou slávu,
„von“ má, ale žádnou hlavu,
nedělá si z toho nic,
bezhlavých „von“ je prý víc.