Strana realistická čili pokroková

Podle Brehma možno říci o realistech, že jsou živí, cítící tvorové s červenou teplou krví, kteří rodí živá mláďata, jež svým mlékem vyživují, zkrátka že jsou savci. Toť tuším dosti realisticky řečeno a pan Chalupný mně odpustí, že ho řadím mezi savce. Řadím ho dokonce mezi savce dvouruké (bimana), kteří, opět dle Brehma, tvoří jedinou čeleď a jediný druh, jmenovaný člověkem, k nimž týž Brehm řadí jako nejbližší příbuzné řád opic (Pitheci).

Znaje nedůtklivost stoupenců strany pokrokové neboli realistů, odkazuji tedy pana dr. Chalupného na Brehma, který praví, že nejbližšími příbuznými dr. Chalupného jsou tedy opice (Pitheci). Wagler považuje tyto příbuzné dr. Chalupného dle rozdělení savců za „pitvorné obrazy lidí“.

Tento začátek jistě bude působit dobrým dojmem u všech přívrženců strany pokrokové, neboť oni rádi snaží se sami vše co nejpřesněji odůvodnit, definovat, ke všemu shání neustále prameny, v čemž vyniká zejména zmíněný již dr. Chalupný, který vyhledal již tolik pramenů, že by mohl udělat z nehostinných, vyprahlých pouští Sahary zemi blahobytu.

Leč jest třeba, abychom z řádu opic (Pitheci) přešli rychle ke stoupencům strany realistické, pokrokové, k významu jejich programu a k podobným pěkným věcem.

Realisté jsou přívrženci realismu. Věta tato jest velmi důmyslná. Znamená všechno, neznamená nic. Sami realisté, vykládajíce o realismu, tvrdí, že realismus znamená něco hmatatelného. Jest tedy hmatatelným profesor Masaryk , dr. Drtina, dr. Chalupný, Machar a jiní jejich lidé. Přesto však nesmí nikdo na ně sáhnout.

Realismus je praktický a teoretický. Teoretický realismus jest metafyzický a uznaně teoretický. Pak přijde transcendentální realismus, přírodovědecký realismus a ideální realismus. Stoupenci strany pokrokové čili realistické se sami v tom nevyznají, jim stačí realismus politický.

Dr. Chalupný kdysi napsal, že realismus politický jest metafyzický a uznaně teoretický na praktické bázi ideálního realismu. V tom jest se též velmi těžko vyznat. Příklad by byl asi ten: Někdo si koupil jablka, jedl však švestky, pecky zasadil a z pecek vyrostly datle. To asi chtěl říci pan dr. Chalupný.

Kratčeji to řekl jeden učitel, přívrženec strany pokrokové čili realistické: „Politický realismus jest realismus politiky!“ Krásná slova! Přišla také do úvodníku Času a znamenají tolik, že Jan Herben je Herben Jan.

Právě v takových výrazech jeví se inteligence příslušníků strany pokrokové. Jest to strana filozofů. Kdysi konal výkonný výbor strany pokrokové schůzi a tu předseda, rozhlížeje se po všech čtyřiadvaceti členech, pronesl: „Nás je nejvíc!“ Samo sebou se rozumí, že to přišlo opět do úvodníku Času.

Měli tedy už dvě věty: „Politický realismus jest realismus politiky. Nás jest nejvíc!“ Pak přibyla jim do toho třetí věta, kterou pronesl jeden student, příslušník téže strany: „Agnostismus v realismu jest realismus v agnostismu.“ To jest, jako kdyby někdo řekl: „Seznávám pohlavek v pohlavku seznání!“ (Podotýkám však, že onen nadějný příslušník strany pokrokové nebyl zpohlavkován.)

A nyní přejděme k vlastnímu vylíčení života příslušníka strany pokrokové čili realistické, transcendentální a metafyzické.

Příslušník strany, která ví, že realismus politický jest metafyzický a uznaně teoretický na praktické bázi ideálního realismu, nemůže choditi jinak než zasmušile. Jest mírným pijákem lihových nápojů, přečasto abstinentem, pakli ví, že by to na okolí činilo dojem. Takový příslušník pokrokové strany přijde do plzeňské pivnice a poručí si sodovou vodu a když vidí, že vedle si někdo objednává vepřovou, poručí si karfiól na másle a moučník. Pak čeká na svou oběť. Přijde nic netušící občan a sedne si naproti realistickému zakuklenci. Tento hned bystře odhaduje, k jaké straně se hlásí jeho soused. Muž žádá Národní listy, náš zakuklenec ostentativně Čas.

Přes časopis hledí pak po očku na svého souseda. Ten se poohlédne a vidí, jak za Časem dívá se na něho tázavě a přísně pár očí.

Sklopí hlavu a čte dál. Po chvíli se poohlédne opět naproti a vidí, že za Časem se na něho dívají opět ty oči, nyní však s přísností ještě větší. Je-li to člověk nervózní, odloží noviny, natáhne se přes stůl, realista spadne ze židle a je z toho skandál. Není-li jím však, je-li povahy slabé, přijme rychle Čas, který mu strká jeho protějšek pod nos a jest pod vlivem metafyzicky a uznaně teoretického na bázi ideálního realismu, realismu politického. Pak nastane zábava, při níž náš realista dívá se upřeně sousedu na vestu. Tím vlévá mu zásady realismu do srdce. Ubožák marně se vzpírá. Již jest mu do ruky vtisknuta brožura Program strany realistické. Realista počne mluviti latinsky, řecky, francouzsky. Cituje Masaryka, Drtinu, odvolává se na Machara, třese ramenem ubožáka, poleje mu vlastním pivem kalhoty a volá: „Vy neznáte dr. Chalupného spis o Havlíčkovi?“ Pak vyžádá si adresu nešťastníkovu, jde ho doprovodit, odporučuje mu, aby četl Herbena, aby si předplatil Novinu, Pokrokovou revui, slíbí mu, že mu budou posílati kromě toho Čas, přísahá, že se přijde k němu podívat, zdali objednané časopisy (už říká objednané) správně došly a přitom mu slíbí rukoudáním, že přinese s sebou všechny spisy dr. Chalupného.

Nato však ještě nejde domů. Jde do kavárny mezi přívržence strany, prolistuje rychle několik časopisů nebo revuí, kam nepíší členové strany pokrokové a řekne číšníkovi: „Odneste tu pornografii!“

Potom jde teprve domů si lehnout, když byl vrhl ještě rychle vděčný pohled na fotografii dr. Chalupného na svém nočním stolku.

Tak jedná muž realista, ale život žen realistických jest též plodný. Mluví o vzdělání a sbírají prameny o prostituci, o literárních zjevech a dívají se povznešeně na své okolí, neboť toto neví, že ony jsou realisticky praktické, realisticky teoretické, metafyzické, transcendentálně realistické, že opakují stále slova na bázi inteligence.

A uvidíte, že přijde doba, kdy ženy realistické, příslušnice strany, budou svá nemluvňata baliti místo do plen do Času a že jednou v Čase objeví se fejeton od čtyrletého synka dr. Chalupného „Politická prostituce a William Scott“.

Či vyjde snad najevo, že geniální otcové mají pitomé děti? Při známé nedůtklivosti stoupenců strany realistické mohlo by se stát, že by se žádný nechtěl hlásit ku svým otcům...