REVOLUCIONÁŘ ZIEGLOSER

 

V té době nového politického rozvoje stýkali jsme se my, první členové nové strany, s revolucionářem Ziegloserem. Byl to muž velice pohyblivý, který přicházíval pravidelně do Slovanské kavárny a tam s velkým zájmem sledoval naše hovory a končíval slovy: „Ano, když jsem já byl v Omladině.“ Elegantně nastrojen, s pečlivě navoskovaným knírem, v elegantních botkách, v kalhotech posledního střihu, v šatech z nejmodernější látky, dovedl uhlazeným chováním, kdy na slovo ‚kamaráde’ kladl jemný přízvuk velké přátelské oddanosti, podmaniti si mnohého, zejména když o něm se říkalo: „Ten byl v Omladině!“ Pamatuji se, že před léty, ‘kdy moje strana ještě neexistovala, přítel Stanislav Minařík, právě tenkrát vyhozený z obchodní akademie, seděl v Tůmově kavárně se mnou a s přítelem Hájkem Domažlickým a díval se upřeně na jeden bod. Bodem tím byl revolucionář Ziegloser. Tu Minařík, dívající se na toho muže, který si utíral skřipec, zvolal: „Tamhle je Ziegloser z Omladiny. Být více takových lidí v Čechách, tak by bylo po obchodní akademii.“ A Ziegloser zatím klidně dopíjel svou černou kávu a jeho revoluční duch právě přemýšlel, ku které firmě má se odebrat, aby jí nabídl koňak, neboť, ač v duchu zůstal revolucionářem, měl jiné zaměstnání v životě praktickém: agenturu koňaku, agenturu vinětek na zboží všeho druhu a pak časopis Ženský obzor.

Historie, jak k tomu časopisu přišel, jest velmi pochmurná, ale není revoluční. A on sám, Ziegloser, ví nejlépe, jaký provedl trik tenkrát, když získával z ruky původního majitele Ženského obzoru tento časopis. Tak stal se majitelem časopisu Ženský obzor, tento starý revolucionář, a kolem tohoto časopisu seskupil několik paniček a učitelek, které právě neměly co dělat jiného, nežli luštit ženskou otázku, což jest velice komické, poněvadž o mužské otázce se vůbec nemluví. A přitom dobře Ziegloser počítal, že postaví se tímto časopisem do těch kruhů, které hlásají právo a spravedlnost, a přitom, obcházeje jako zástupce firem různé obchody, v českých obchodech, kde znali ještě tu historii Omladiny, vyžádal si rozmluvu se šéfem a k neobyčejnému překvapení bodrého muže začal: „Odpusťte, že jsem tak smělý, ale rád bych se zeptal, co se stalo s vaším bratrancem Karlem Vaňhou. Vy že jste neráčil mít žádného Karla Vaňhu bratrancem? Vždyť to přece není tak dávno, co jsme spolu stáli jako členové Omladiny před soudem. To by bylo zvláštní, abych se mýlil. Vždyť my jsme oba dva (já se jmenuji Ziegloser) staří omladinisté. Tenkrát byla doba mladistvého nadšení, ale bohužel, mnozí z těch mladých, nadšených lidí si to trpce odpykali. Chmurné zdi žalářů způsobily přerozmanité nemoce a nebylo tu dostatečně postaráno, aby ti mladí lidé dostávali nejen sílící stravu, nýbrž nebylo tu ani o to postaráno, aby měli náležité lékařské ošetření.

Z nás všech nejlépe však na tom jen byl přítel Karel Vaňha. Bledý, mladý muž s vysokým čelem získal si sympatie vězeňského lékaře na Borech a ten mu předepsal každodenně litr mléka s koňakem. Dobrá, dávali mu ho, ale jednoho dne přišel ředitel věznice s vězeňským lékařem na inspekci a dodnes nezapomenu, jak vězeňský lékař počal čichat, čichat a povídá: ,Tady je cítit nějaká prachsprostá kořalka.’ A jde blíž ke stolku, kde stálo mléko s koňakem, určené pro přítele Karla, čichne si k němu, zavolá ředitele a ředitel ochutná a v naší přítomnosti docela veřejně vytkl vrchnímu vězeňskému inspektorovi, že to je prachobyčejný uherský koňak, který není žádný destilát z vína, ať je od jakékoliv firmy, nýbrž že se do toho přimíchává čistý líh. Tenkrát jsem poprvé slyšel, že nejlepší koňaky jsou francouzské, a také jsem se o celé věci náležitě informoval, když jsem vyšel z Borů. Měl jsem mnoho známých, kteří seznámili mne v té době s vrchním zástupcem velké francouzské firmy Monchon-Frères, a jak v té době poměry se utvářely, byl jsem nucen alespoň pro začátek přijati jeho nabídku, abych s ním pracoval společně za účelem propagace francouzského koňaku v Čechách. Neboť nedovedete si představit, ctěný pane, jak tenkrát se na nás pohlíželo, když jsme po dlouhém utrpení vyšli z vězení. Během času zvykl jsem si ovšem na to své nové zaměstnání a konám ho nyní spíše z piety k onomu bývalému nadšení, z piety k těm předchůdcům onoho zdravého politického hnutí, které se dnes jeví v jakékoliv politické straně, neboť tenkrát vlastně nastalo znovuzrození české politiky. A vím též bezpečně z vlastní zkušenosti, že dnes koňak od firmy Monchon-Frères jest nejlepší a cenami svými může konkurovat i těm nejlacinějším uherským koňakům. Z těchto důvodů dovoluji si vám, jako zkušenému odborníku, nabídnouti tyto vzorky: dvacetiletý koňak, litr K 4,20 franko ambaláž, desetiletý čtyři koruny, pětiletý dvě koruny osmdesát, franko Praha. Za sudy počítá se půl procenta. Splatno a žalovatelno v Praze. - A upíraje své dobré oči na obchodníka, pravil tento starý revolucionář a omladinista: „Tedy napíšeme prozatím na zkoušku každého druhu po padesáti litrech, že ano?“ A s podepsanou objednávkou vycházíval z těch krámů, hvízdaje si Marseillaisu.
Teprve po smrti Jaroslava Haška v roce 1924 a 1925 objevilo se v časopise Směr, deset kapitol Dějin (roku 1924: Perzekuce člena nové strany K. Pelanta, Revolucionář Ziegloser, roku 1925: V zajetí Kartagiňanů, Pelantova aféra, Dr. K. Hugo Hillar, Básník Racek, Šéfredaktor Českého slova Jiří Pichl, Česká Panna orleánská, slečna Süssova, a Přednáška o volebním právu žen).