Holandsko je cudná země,
v té se vůbec nehřeší,
kdo je vilník, smilník, chlípník,
nenajde tam přístřeší.
Holandsko je země míru,
lid tam nosí kalhoty,
od dávných dob zakrývá tak
obraz hrozné nahoty.
Nenajdeš tam prostituci,
svobodní jsou bez dětí,
děti mají teprv, když jim
sňatek pastor posvětí.
Ač to země plná vody,
málokdo se osmělí,
aby spláchl lidskou špínu
někde v chladné koupeli.
Jeden muž se koupal v plavkách,
prase potrestali hned,
vytáhli ho hákem z vody
a dali mu dvacet pět.
Holandsko je země mravů,
když to vůle lidí všech,
v tom případě královna smí
pracovat všem na „prospěch“.
Jinak nesmí, a když národ
řekne princi: „Teď už dost!“,
nesmí vladařce, své choti,
způsobit žádnou radost.
A když národ řekne: „Dále!“,
královna hned obtěžká,
tak v Holandsku bavili se
po kolik let dodneška.
Národ také rozhoduje,
co to vlastně musí být,
zdali syn či jenom dcera,
a princ nesmí pochybit.
Když se ale chudák zmýlí,
upadne hned v nemilost,
pak je z prince obyčejný,
trpěný jen v zemi host.
Povinnosti nemá žádné,
jenom silnou stravu jíst,
aby národ s výslednicí
jeho práce moh být jist.
Vilemína dneska vládne,
dá osud - a potratí,
v případě tom pláče národy
chudobní i bohatí.
Jakmile však Vilemíně
se už něco buclatí,
jásají hned v Haagu, v Spery
chudobní i bohatí.
„Bude, bude, on či ona,
nemáme přec maroda,
princ je chlapík, jen co pravda,“
tak zní hovor národa.
Holandsko je dobrá země,
když se něco buclatí,
hned jásají Holanďané,
chudobní i bohatí.
Kolébky hned chystá národ,
povijany, peřiny,
ať to chodí, jak to chodí,
lid zůstane nevinný.
Dva měsíce než to bude,
ždá lid sobě klučíka,
na táborech tlumočí to
jako přání tatíka.
Holandsko je cudná země,
Vilemína buclatí,
hned jásají dobří lidé,
chudobní i bohatí.
Kolíbek hned hodní lidé
vypravili tisíce,
královny pak kancléř z toho
raduje se nejvíce.
Finance jsou trochu špatné,
kolébky lid pozlatí,
průplavy se nese k moři:
„Vilemína buclatí!“
S prapory pak táhnou k zámku
lidé chudí, bohatí.
„Už to bude, Holanďani,
pěkně se to buclatí!“
„Dcera
jenom, pouhá dcera,
je to lepší nežli nic ...“
„A když to příště nebude syn, tak vyženeme
prince. My, Holanďani, se přece nenecháme tahat
dalších osm let za nohu!“ |